Katolické Noviny, 1981 (XXXIII/1-52)
1981-01-04 / No. 1
■* N ! DRUHÄ NEDELE PO NAROZENI PÁNĚ Ctení z knihy sirachovcovy (24, 1—4, 12—161 Moudrost se sama chválí a slaví uprostred svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva ml dal rozkaz, můj stvořitel -mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: „Usuď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!" Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem. konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Právě tak mě usadil v milovaném městě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví. Ctění z listu svátého apostola pavla efesanom /i, 3—6, is—ibj Buď pochválen Bůh a. Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul. z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojení s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před wm svati a neposkvrněni; v. lásce .nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti: neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna. Slyšel jsem, jak věříte y pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám zá váš děkovat, kýyž na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby .vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista,..Otec slávy, udělil dar moudře věéi chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví. EVANGELIUM DRUHÉ NEDĚLE PO NAROZENI PANE JE STEJNĚ JAKO O SLAVNOSTI NAROZENI PÁNĚ VE MSj^SVATÉ VE DNT SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MATOUŠE (2, 1—12) ZE SLAVNOSTI ZJEVENI PÄNE (6. LEDNA/ Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde Je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se Jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě, v judské zemi, neboť tak je psáno u proroka: ,A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu“.“ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Ai je najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle — hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili, dítě s jeho matkou Marií, padlí na zem a klaněli se mu. Otevřeli^své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadilo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země. Liturgický kalendář 4. 1. — DRUHÁ NEDĚLE PO NAROZENI PÁNĚ; b. bílá; mše víasiaJ.. Gloria. .4.. čtení Sir 24, 1-4.12-16 (řec. 1-2.8-12), res.p. žalm 147 (12-13.14-15.19-20; odp.: Jan 1, 14), 2. čtení Ef, 1, 3-6.15-18, aielujový zpěv srv. 1 Tint 3, 16, evangelium Jan 1, 1-18, Krédo, preface o Narození Páně. 5. 1. — PONDĚLÍ po' oktávu Narození Páně; b, bílá; mše pro ferie 'v době Narození Páně, bez Gloria, 1. čtení 1 Jan 3, 11-21, žalm 99 (2.3.4.5; odp.: 2a), zpěv „Aleluja. Zazářil, nám posvěcený den; pojďte, národy, a klaňte se Pánu; neboť dnes sestoupilo na zemi veliké světlo. Aleluja.“, evangelium Jan 1 ,43-51, bez Kréda, preface o Narození Páně, — SV. JANA ŇEP. NEUMANNA, biskupa, nezávazná památka; b. bílá; mše o sv. Janu, ostatní jako výše pro pondělí. — Dnes se koná svěcení tříkrálové vody a . křídy., 6. 1. — SLAVNOST ZJEVENI PÁNĚ; b. bílá; mše vlastní, Gloria, 1.' čtení Iz 60, 1-6, žalm 71 (2.7-8.10-11.12-13; odp.: srv. 11), 2. čtení Ef 3, 2-3a.5-6, zpěv M6 2, 2, evangelium Mt 2, 1-12, Krédo, preface (a v římském kánonu též ,,,V tomto společenství...“) o Zjevení Páně. 7. 1. — STftEDA po Zjevení Páně; b. bílá; mše pro ferla v době Narození Páně (střpda), ostatní jako 5. 1. vy-- jímajíc- 1. čtení 1 Jan 3, 22 — 4, 6, žalm 2 (7-8.10-11; odp.; 8a), zpěv Mt 4, 23, evangelium Mt 4, 12-17.23-25, preface o Narození Páně nebo o Zje• vqní^Páně (až do soboty. včetně). — SV. RAJMUKDA Z P^NAFORfU, kněze; nezávazná památka, b. bílá; mše o sv. Rajmundovi, ostatní Jako výše' pro středu. 8. 1. -- ČTVRTEK po Zjevení Páně; b. bílá; mše feriální (čtvrtek), ostatní jako včera vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 4, 7-10, žalm 71 (2.3-4ab.7-8; odp.: srv. 11), zpěv Lk 4, 18-19, evangelium Mk 6, 34-44. 9. 1 PÄTEK po Zjevení Páně; b. bílá; mše feriální (patek), ostatní jako 7. 1. vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 4, 11-18, žalm 71 (2.10.12-13; odp.: srv. 11), zpěv srv. 1 Tim 3, 16, evangelium Mk 6, 45-52. 10. 1. — SOBOTA po Zjevení Páně; b. bílá; mše feriální (sobota), ostatní jako 7. 1. vyjímajíc 1, čtení 1 jan 4, 19, — 5, 4, žalm 71 (2.14 + 15bc,17; odp.: srv. 11), zpěv Lk 4, 18-19, evangelium Lk 4 ,14-22a. * Vtělení Vánoční doba se svým ojedinělým kouzlem nám přináší a oznamuje základní a náročnou pravdu víry o vtělení pravého Božího Syna. Bůh od věčnosti se stal v čase člověkem. Věčné Slovo věčného Otce se stalo iedním z nás. Je to tajemství víry a především tajemství Boží lásky k nám. „Vím, že se Slovo stalo tělem, ale jak se to stalo, nevím“, napsal sv. Jan Zlatoústý. Svatý Augustin, učitel církve, svou duchaplností’nám přiblížil, tajemství Vtělení takto: „Pán Ježíš je moc, rozum, moudrost a sláva Boží. Je náš Bůh, je náš Kristus, ktesý se vtělil jako prostředník. Vtělil se, aby člověka uvedl k Otci. Kristus chtěl být tím, čím je člověk, aby se člověk mohl stát tím, čím je Kristus.“ Důvody, které vedly ke Vtělení Božího Syna a způsoby Božího jednání pak objasňuje slovy: „Člověk klesl a Bůh sestoupil. Člověk klesl bídně, Bůh sestouplí milostivé. Člověk klesl hrdostí, Bůh sestoupil s milostí.“ To všechno, co popsal svátý Augustin, máme ve vánočním čase promyslit a oslavit vírou a modlitbou. Chceme totiž, aby nás Bůh pro zásluhy svého Syna přijal za vlastní, jako své děti. Apoštol sv. Jan píše ve svém evangeliu, že těm, kteří Krista — vtělené Slovo — přijímají, dává Kristus moc. stát se Božími dětmi (srov. jan 1, 12) Vánoční tajemství nás tedy volá ne ------------ Myšlenky----------- Alespoň pro dnešek se přizpůsobím okolnostem a nebudu toužit po tom, aby se okolnosti přizpůsobily mým přáním. Alespoň pro dnešek budu věnovat deset minut svého času dobré četbě; tak jako je nutný pokrm pro život těla, tak je nutná dobrá četba pro život duše. Alespoň pro dnešek vykonám nějaký dobrý skutek a nebudu o tom nikomu povídat. Alespoň pro dnešek budu dělat něco, co mě vůbec nebaví; budu-li se cítit uražen, dám si pozor, aby to nikdo nepozoroval. Alespoň pro dnešek si stanovím pevný program. Možná se ho nebudu pevně držet, ale sestavím si jej. A budu se vyhýbat dvěma zlým věcem: přílišnému spěchu a nerozhodnosti. Papež Jan XXIII. Moudré a užitečné KDO CHCE SPRÁVNÉ KŘESŤANSKY prožít nastávající rok, nesmí jej začít lehkomyslně, s rozladěnou vírou, že „dobrý Pán Bůh se o všecko postará a všecko dobře zařídí“. Bůh je sice Bohem lásky, ale nebývá stále „dobrý“ v tom smyslu, jak si člověk představuje. Bůh všecko dobře zařídí, ale někdy i tak, že člověku „přechází zrak i sluch“. „Vždyť váš nebeský Otec ví, co potřebujete dříve než ho prosíte“, řekl Kristus, aby zmírnil naši bázeň a úzkost z budoucnosti. Bohu nepotřebujeme dlouze vysvětlovat, v jaké jsme situaci. Přece však tónem jedné prosby Otčenáše měli bychom naladit každý den1 v novém roce: chléb náš vezdejší, dej nám dnes! „DENNÍM CHLEBEM“ rozuměl se příděl, který pobíral antický voják na den. Denní dávka chleba mu zajišťovala život. V modlitbě Otčenáše neprosíme o roční ani měsíční příděl. Kdybychom dostali na Nový rok celoroční příděl, octli bychom se v nebezpečné situaci. Cítili bychom se natolik zajištění a na nikom závislí, že bychom už nikoho o nic neprosili. To by mohla být naše smrt. Bůh však chce, abychom na vlastním těle zakoušeli, že naše zásoby nejsou nevyčerpatelné. Že o všecko co jsme a máme, můžeme být kdykoliv připraveni. Před Bohem se máme cítit jako nemajetní, závislí. Podobni Izraelitům na poušti, kteří si mohli nasbírat manu pouze na jeden den. Neúměrné bohatství člověka kazí. Kdo se cítí jako bohatý majitel sýpek z bible, je ve skutečnosti velice chudý. NEDOSTÁVÁME také od Boha všichni stejný „denní příděl“. Ten je přesně odvážen a vyměřen podle tuho, kolik kdo denně potřebuje. To by nám mělo dodávat klidu a útěchy. Naši vychovatelé mohou očekávat, že Bůh jim denně dá tolik trpělivosti, zručnosti, kolik denně potřebují. Bylo by proto nemoudré ptát se: Jak já to jen se svými svěřenci vydržím celý rok? Nikdo přece nemůže svůj život s jeho trampotami prožít najednou, ale má jej rozložený do mnoha dnů a každý den sestává z mnoha hodin, které mírní, ba i mění životní úděl. Nikdo přece neví, co bude zítra. Nijak však neprospívá ani závidět, dostane-li ten či onen větší „příděl“ od Boha. Přejme každému, co mu náleží. MOUDRÉ A UŽITEČNÉ bude, když na prahu neznámého roku pomodlíme se slovy kardinála Newmana: „Na tvůj příkaz, Pane, čekám a chci jej přijmout klidně a beze strachu. I když mě občas ponecháváš v nejistotě a zmatku, nechci si stěžovat. Nevím, co mně budoucnost přinese, ale zcela se ji podrobuji s důvěrou, že o mně víš a znáš mou situaci.“ JOSEF DOBIÁŠ Slovo Otcovo „Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna.“ — Tato slova autora listu k Židům nám připomíná liturgie o vánocích. ISou to slova pro nás velmi dyležitá, yrotože nám představují Božího Syna Jako stvořitele světaf jako odieslc božské slávy nebeského Otce a výraznou podobu jeho pdästaty. Dále se tu o něm praví, že udržuje tšechno svým mocným slovem, převyšuje svou důstojností anděly a — když splnil na zemi svůj úkol — sedí po pravici Boží velebnosti. Těmito výrazy chce autor listu vyjádřit božství Mesiáše, Ježíše Krista, Slova nebeského Otce. A sv. Jan praví ve vánočním evangeliu o něm, o věčném Slově, žebýlo na počátku, to jest od věčnosti, a připojuje, aby nebylo pochybrjopti o jeho přirozeném synovství Ěožím-' „to Slovo bylo Bůh.“ — Pak sestupuje věčné Slovo do oblasti 'času a svátý Jan řekne: „Sloho se stálo tělem a přebývalo mezi námi.“ . Až do té doby, kdy se stalo Slovo tělem, mluvil Bůh k lidstvu sám. Ke všem lide.m mluvil alespoň svým stvořením, ve kterém zjevo-val svou moc, moudrost a jiné vlastnosti. „Nebesa vypravují o Boži slávě a dílo jeho rukou zvěstuje obloha“, zpíval žalmista (18,2). Tímto přirozehým zjevením dával. Bůh člověku možnost poznat svou existenci a některé vlastnosti. Mluvil však také Bůh v srdci člověka, mluvil ke svým věrným v jejich nitru, v jejich svědomí a pak, když přišla doba přípravy na příchod Mesiáše, mluvil skrze proroky svému lidu v národě, které si vyvolil. A v posledním období lidských dějin, v době mesiášské promluvil Bůh a stále mluví — prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista. Rozuměli vždy a rozumějí lidé řeči, kterou k nim mluví Bůh? Zkušenost říká, že za všech dob bylí ve světě jedinci, kteří rozuměli Bohu, když mluvil. Evangelní zpráva obsahuje Boži řeč vyjádřenou obrazně při vstupu soupodstatného Syna nebeského Otce na tento svět. Kdo by chtěl tvrdit, že řeč betlémských jesliček není srozumitelná? Kdo by nechápal obraz chudoby v pozemském zrození Božího Syna v betlémském chlévě? Nad dítětem v jeslích stojí chudá matka z Nazareta a její manžel, tesařský dělník- Rozuměj! všichni tomuto obrazu, „čtou“ všichni správně jeho smysl? Tak,mluyí Bůh k člověku, když mu ukazuje, v jaké chudobě přichází na svět jeho Syn. Každý ví, že měl dosti moci zařídit, aby se jeho soupodstatný Syn zrodil v paláci, v bohatství a lesku, obklopen služebnictvem. Volil chudobu. Proč? Byl to snad nějaký rozmar Boží? Nikoliv. Bůh nejedná z „rozmaru“. Chtěl ukázat celému světu lásku k chudobě, kterou tak mnozí pohrdají. Mělo to být poučení pro všechny další věky, jaký mají mít Boží děti vztah k hodnotám hmotným, jak vlastně mají být „chudí v duchu“. Chudoba není bída, kterou musíme ze světa odstraňovat. Správně chápaná chudoba je ctnost: bída je nedostatek základních potřeb člověka, a proto je v rozporu s lidskou důstojností. Duch chudoby vede člověka, aby správná užíval časných hodnot, aby k nim nepřilnul, aby se nestal jejich otrokem. Konzumní společnost ve svém sobectví a poživačnosti nechápe ducha chudoby, když vychází z přesvědčení, že smrtí vše končí a proto člověk má jen to, co užije. O těchto lidech platí tvrdá slova sv. Pavla; „Jejich bůh je břicho; mají na mysli jen věci pozemské“ (Flp 3,19). Příklad lásky k chudobě, který dal Syn Boží při svém příchodu na svět, mluví už téměř dva tisíce let. Umíralo by tolik lidí hladem, kdyby alespoň křesťané, kterých je přes miliardu, slyšeli a brali vážně, co jim praví každé vánoce Bůh prostřednictvím svého Syna? Slyšíš, jak mluví i k tobě Bůh z betlémských jesliček? JOSEF VESELÝ Divica Landrová: Na motiv tříkrálový KN f 4. ledna 1981 • str. 2 jenom k jesličkám, ale skrze jesličky také do náruče věčného Otce. V be* tiémských jeslích leží jen zdánlivě bezmocné dítě, neboť již v okamžiku svého zrození mocně poznamenává zemi i nebe.Volá nás k novému uznání Boží lásky, volá k víře a nové naději, volá k míru mezi všemi lidmi. Skrze to narozené Dítě povstal svět a skrze něho všechno bylo stvořeno. Bez něho nepovstalo nic z toho co povstalo. Z Betléma (domu chleba) brzy vyjde, aby se lidem všech -bu* doucích věků stal chlebem života. Narozené Dítě, které brzy dostane jméno Ježíš, je rovněž mocným Světlem, větším, než světlo betlémské půlnoci. Je tc Světlo, které osvěcuje každého člověka. Byl by to opravdu milostiplný a po* žehnaný vátioční čas i pro nás, kdyby se v něm na nás liaplnila slova sv. Sofronia: „Ono pravé Světlo, které osvěcuje každého člověka při příchodu na tento svět, přichází... Ať nikdo z nás nezůstane nezasažen touto září, ať nikdo jím naplněný nežije ve tmě. Ale vyjděme všichni zářící, když jsme ,byli osvíceni.“ ALOIS HŐNEK ZE SVĚTA • SVATÝ OTEC JAN PAVEL II. jméno* val místopředsedou sekretariátu pro nekřesťany Jeana Jadota, titulárního arcibiskupa v Zuri, a rovněž tak místopředsedu sekretariátu pro nevěřící Paula Pouparda, titulárního arcibiskupa usulského, členy posvátné kongregace pro evangelizaci národů. Zá* roveň jmenoval Svatý Otec P. Rogera Du Noyera, tajemníka papežské komise Cor Unum, do funkce poradce papežské komise, pro Latinskou Ame* riku. O VÁNOCÍCH použila Vatikánská pošta zvláštního razítka s kresbou Dítěte v jesličkách a latinským nápisem Christus natus est, alleluia a datem 25. prosince 1980. VE FERRAŘE v Itálii byla od pro* since 1980 uspořádána v klášteře svátého Vítala výstava děl obnovených v posledním desetiletí v oblasti Romagna. K nejkrásnějším náleží štuka' tura ravennského chrámu sv. Kříže, nálezy z kostela sv. Apolináře v Classe a náhrobek Tiberia Claudia Felixe Victorina z 2. nebo 3. století po Krfs: tu. Byla vystavena i" sbírka restaurovaných zbraní. ŘÍMSKÁ DIECÉZNI CHARITA po prvních zprávách o katastrofálním zemětřesení v Basilikátě a Kampánii v Itálii poskytla k první pomoci postiženým 20 miliónů lir. UOSSERVATORE ROMANO informoval zvláštní zprávou v rámečku o nalezení původního Tintorettova obrazu na Pražském hradě. Uvedl i podrobnosti o tomto objevu prof. Jaromíra Neumanna a o spolupráci italských znalců próf. Rodolfa Pallucchiniho a dr. Paoly Rossiové. Jde o obraz Klanění pastýřů, jehož původní verze od slavného benátského malíře je ve veronském muzeu Castelvecchio. ITALSKÁ CHARITA věnovala jako první pomoc obyvatelstvu K?mpánie a Lukánie, postiženému zemětřesením, částku 100 miliónů lir. Dobrovolní charitní pracovníci pomáhají'na místě katastrofy. BÝVALÝ PODTAJEMNlK kongregace pro otázky světců, vatikánský kanovník Amato Pietro Frutaz, zemřel v Římě ve věku 73 let. Knězem byl od roku 1930, byl však především, odborníkem v oblasti a.rchéo'oeie, knihovnictví, paleografie a diplomatiky, studoval počátky a vývoj úcty k apoštolům v Orientě i na Západě. Byl mimořádným tajným komořím a později domácím prelátem Svatého Otce, podtaiemníkem kongregace byl až do loňského srnna. Tako vědec má velké zásluhv o KatoMnkou enovklopedii z let 1949 až 1954 a italské vydání francouzského dít a Děiin v církve v 8 svazcích. Rvi členem pp-n-'žské komise pro církevní archeologii, tajemníkem DapeŽ^kého výboru pro historické vědv atd. VE VĚKU R2 TET zemřel profesor dr. Wiktor Niemczvk. poslední děkan evangelické teologické faknitv Varšavské univerzity a v letech 1954 až 1965 první rektor nové. varšavské Křesťanské teologické akademie. Napsal mnoho prací zvláště o Starém zákoně, který také př^Váda1. hvl činný v svnoHn evangelické éířkTTe anošpurské. v Polské pVemopioVé rar’é od iefíhn vzniku r 1946 a byt sne'uzak'ndatelem Křesťanské mírové konference. PO OSVOBOZENI Angol” z portugalského koloniálního útisku se rez* vinula i nová práce katolické církve, která má v této zemi 2 5 m'i'Ami věřících. Dnes ie v Angole 17 ri'"''ézí, z nichž neivštší ie Umndská s cpo oq0 obyvateli, z nichž jsou plné dvě třetiny katolíků. r