Katolické Noviny, 1983 (XXXV/1-52)
1983-01-02 / No. 1
bohoslužba slovar\ DRÜHÄ neděle po narozen! pAně Ctěni z listu svatěho apostola pavla efesanom (i, 3—6. 15—I8) Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyt v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svati a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, nebot skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna. Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ad osvítí vaše srdce,- abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, _jaké poklady slávy skrývá křestanům jeho dědictví. EVANGELIUM DRUHÉ NEDĚLE PO NAROZENI PÁNĚ (Jan 1, 1—18) JE STEJNĚ JAKO O SLAVNOSTI NAROZENI PÁNĚ PŘI MŠI SVATĚ VE DNE. SLAVNOST ZJEVEN! PANE (6. LEDNA) ČTENI Z KNIHY PROROJCA IZ AI AŠE (60, 1—6) Vstaň, rozsvit se Jeruzaléme, nebot vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebouI Hle, tma zahaluje zemí a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, nebot tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo a rozhlásí Hospodinovu slávu. Ctěni z listu svátého apoštola pavla efesanom (3, 2—3a.5.—6) Bratřit Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mí totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších dobách to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svátým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia. SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MATOUŠE (2, 1—12) Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: -„Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, nebot tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu!’“ , Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle — hvězda, kterou viděli na východě šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země. umnnBffaEBEa 1. 1. — SOBOTA — OKTÁV NAROZENI PÁNĚ — SLAVNOST MATKY BOŽÍ, PANNY MARIE; barva bílá; mše vlastní, Gloria, 1. čtení Nm 6, 22-27, resp. žalm 67 (66) (2-3.5.6 + 8; odp.: 2a), 2. čten! Gal 4, 4-7, alelujový zpěv Žid 1, 1-2, evangelium Lk 2, 16-21, Krédo, preface I. o Panně Marii („když slavíme Její Mateřství“), v římském Kánonu vlastní „V tomto společenství slavíme posvátný den...“ (jako b slavnosti Narozen! Páně). — Dnes je Světový den modliteb za mír — vzpomenout v přímluvách. 2. 1. — DRUHÁ NEDĚLE PO NAROZENI PÁNĚ; b. bílá; mše vlastní, Gloria, 1. čtení Sir 24, 1-4.12-16 (řec. 1-2.8-12), žalm 147 (12-13.14-15.19-20; odp.: Jan 1, 14 nebo Aleluja), 2. ' čtení Ef 1, 3-6.15-18, zpěv srv. 1 Ti 3, 16, evangelium Jan 1, 1-18 nebo kratší Jan 1, 1-5.9-14, Krédo, preface o Narození Páně. 3. 1. — PONDĚLÍ po oktávu Narození Páně; b. bílá; mše vlastní, bez Gloria, 1 .čtení 1 Jan 2, 29 — 3, 6, žalm 97 (1.3cd-4.5-6; odp.: 3cd), zpěv lan 1, 14.12b, evangelium Jan 1, 29-34, bez Kréda, preface o Narození Páně. 4. 1. — UTERY po oktávu Narození Páně; b. bílá; mše vlastní, ostatní |ako včera vyjímajíc 1. čtení Jan 3, 7-10, žalm 97 (1.7-8.9; odp.: 3cd), zpěv Žid 1, 1-2, evangelium Jan 1, 35-42. 5. 1. — STREDA po oktávu Narození Páně; b. bílá; mše vlastní, pstatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 3, 11-21, žalm 99 (2.314.5; odp:: 2a), zpěv „Aleluja. Zazářil nám posvěcený den: pojdte národy, a klaňte se Pánu; neboť dnes sestoupilo ha zemi velké světlo. Aleluja.“, evangelium Jan 43-51. — SV. JANA NEPOM. NEUMAN1, NA, biskupa; nezávazná památka, b. bílá; mše o sv. Janu Nep. Neumannovi, ostatní jako výše pro středu. —Dnes se světí tříkrálová voda a křída. 6. 1. — SLAVNOST ZJEVENI PÁNĚ; b. bílá; mše vlastní, Gloria, 1. čtení Iz 60,. 1-6, žalm 72 (71) (1-2.7-8.10-11.12- -13; odp.: srv. 11), 2. čtení Ef 3, 2-3a.5-6, zpěv Mt 2, 2, evangelium Mt 2, 1-12, Krédo, preface o Zjevení Páně, v římském kánonu vlastní „V tomto společenství ...“. 7. 1. — PÁTEK po Zjevení Páně; b. bílá; mše vlastní, ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 3, 22 — 4, 6, žalm 2 (7-8.10-11; odp.: 8a), zpěv Mt 4, 23, evangelium Mt 4, 12-17.23-25, preface o Narození Páně nebo o Zjevení Páně. — SV. RAJMUNDA Z PENAFORTU, kněze; nezávazná památka, b. bílá; mše o sv. Rajmundovi, ostatní jako výše pro pátek. — PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI: Votívni mše o nejsv. Srdci Ježíšově, perikopy ze dne nebo vlastní, preface o nejsv. Srdci Ježíšově. 8. 1. — SOBOTA po Zjevení Páně; b. bílá; mše vlastní, ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 4, 7-19, žalm 71 (2.3-4ab.7-8; odp.: srv. 11), Zpěv Lk 4, 18-19, evangelium Mk 6, 34-44, preface o Narození Páně nebo o Zjevení Páně. V radosti a pokoji srdce (Dokončení z 1. strany) Kristus a to také od nás čeká svět: opravdovost a věrohodnost, abychom bylí tím, zač se vydáváme. „Už teď jsme Božími dětmi,“ říká sv. Jan. Každý z nás má povinnost účastnit se práce .na každém dobrém díle, které prospívá nejenom Jedinci, ale celku. Kdo si je vědom této služby lásky, koná ji vždycky a všude, i bez příslibu mimořádné odměny nebo proto, že někdo jeho práci sleduje. Kde věřící hledají Boží království, tam vzniká nový vztah k Bohu, k nS- muž se díváme jako k dobrému Otci, vzniká nový vztah k lidem, stejně účastným na Boží dobrotě a stejně potřebným Božího milosrdenství. Jsme všichni lidem Božím, který putuje k věčnosti. Ale ta začíná už dnes v dobře a poctivě prožívaném životě. NA PRAHU nového letopisu se díváme do náruče Matky, v níž odpočívá Syn Boží. Stal se proto člověkem, „aby si z nás učinil lid, horlivý v konání dobrých skutků“. Boží zákony umožňují všem lidem bez rozdílu kráčet ,s jistotou ke společnému cíli. Zpronevěříme-li se jim, ztratíme smysl křesťanského poslání. Jako není nikdy osamocen hřích — vždycky vleče za sebou břemeno dalších vin — tak ani dobro nezůstává osamoceno. Rozlévá se od svého zdroje jako vlny na hladině vod. Abychom dosáhli skutečné radosti a pokoje v srdci, potřebujeme Krista nejen v sobě, ale i kolem sebe. Co z lásky k Bohu dovedeme učinit pro svoje bližní, je přínosem Božímu království mezi námi a největší silou, kterou obdivuje svět. * w Dar času Je nepochybně pravdou, že lidský život se stále více všestranně zintenzívňuje, proud lidské aktivity mnohonásobí lidské poznání a vědění a všechno vede k tomu, že sled dějinných událostí se zrychluje. Jedinec nestačí ani vnímat všechno, co se kolem něho děje. Zvláště rozhraní starého a nového roku nám vždy znovu připomíná, „jak ten čas letí“. Filozofové celá staletí vedou spory, co to je vlastně čas. Mohli bychom říci, např. s Tonjášem Akvinským, že čas je to, čím se měří začátek, trváni a konec všeho, co je stvořené, co uvedl do pohybu sám Stvořitel. Prožívání času je vlastně prožitkem „něčeho“ v čase. Pomocí času a časových představ máme vztah k minulým zážitkům a stejně tak pomocí časových představ prožíváme přítomnost a uvažujeme o budoucnosti. Prostřednictvím času se díváme na svůj život, svou práci, na události našeho života. Ale je třeba se někdy zastavit a zamyslet se třeba i nad samotným časem. Nám věřícím je čas darem příležitosti získat věčnost. Proto má Písmo svaté blízko k názoru, že čas je nepatrný úsek věčnosti. Neztotožňuje ovšem čas s věčností, ani mu není čas nějakým božstvem. Ve staročeském myšlení byl čas (kairos) božstvem pro svou vzácnost á posvátnost. Čas je ale vzácností, protože je to dar příležitosti k rozhodnutí. K zásadnímu rozhodnutí, které volí mezi Bohem a sebou, mezi pouhou časností a věčností. Písmo svaté hovoří hluboce o čase např. v knize Kazatel: „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: je čas rození i čas umírání... Bůh všechno učinil krásně a1 v právý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti“ fsrov. Kaz 3, 1—11). Ze slov Písma svátého vyplývá, že Bůh je Stvořitelem, Dárcem, ale i Pánem Času. A do času lidských dějin i do času jednotlivého člověka zasahuje. Zasahuje spasitelně, vlídně, láskyplně. Zasahuje svým naléhavým pozváním k účasti na jeho, Boží věčnosti. Čas je proto také dobou zvaní do prostředí Boží ustavičnosti, nekonečnosti a plnosti. V čase, který nám Bůh dává, můžeme konat pokání, usilovat o vlastní polepšení a posvěcení, v tom čase můžeme konat dobré skutky, které Bůh oceňuje i odměňuje. A tak rozhodnutí prožívat moudřeji a opravdověji darovaný čas, mohlo by být dobrým novoročním úmyslem. ALOIS HŐNEK Síla příkladu SVATÝ SILVESTR Papež a vyznavač ze IV. století. Církev spravoval v letech 314 až 335. Památka se připomíná 31. prosince. Byl rodem Říman a na kněze byl vysvěcen ještě před posledním Diokleciánovým pronásledováním. Papežem byl zvolen 31. ledna r. 314. Za jeho pontifikátu začíná mohutná výstavba památných římských chrámů. Církev v té době zásluhou císaře Konstantina, ediktem milánským z roku 313, vychází z katakomb, neboť v celé říši je nyní uznáváno a povoleno křesťanské náboženství. Lateránský palác, ve kterém sídlil císař se stává sídlem římského biskupa a Konstantin Veliký si volí jiné místo za svou rezidenci, a to osadu Byzancium na Zlatém rohu v Bosporu. Vzniká zde nádherné město Konstantinopolis. Pro církev a papeže znamenalo přeložení císařského sídla velmi mnoho. Křesťanství se mohlo volněji rozrůstat. Mnoho starostí i útrap způsobili papeži Silvestrovi ariání. Za předsednic. tví papežových zástupců sněm v Nicel (r. 325] sice Ariovu nauku zavrhl, ale tím ještě rozbroje neustaly. Silvestr neúnavně čelil arianismu, organizoval církevní disciplínu a usiloval o zvelebení bohoslužeb. Unaven a vyčerpán řízením církve, která vstoupila do nové převratné éry, svátý papež umírá v Lateránském paláci 31. prosince roku 335. Byl pohřben v bazilice svaté Priscily. ŽIVÁ VÍRA (Pokračování) Očinkům těchto darů se blíží dar, který je dost nezřetelně nazýván dar umění. Nový překlad užívá výraznějšího výrazu; dar poznání. Liší se od obou předchozích, i když vlastně na nich spočívá. V poznání totiž vidím schopnost rozeznat to, co je dobré. Rozumem to mohu zjistit, že moudrost ukazuje cestu a přece ji ještě nemusím vidět! Abych ji tedy nejen viděl, byl přesvědčen o její prospěšnosti, nýbrž abych ji také přijal za svou, k tomu mi pomáhá tento dar, ať už jej nazývám darem umění, nebo poznání. Předchozí dary nám ukazovaly cestu. K tomu, abychom po ní skutečně Šit, k tomu je třeba ještě síly. Ctnost nebývá snadná, mnohdy žádá rozhodnost, vytrvalost a třeba ,i odříkání a tak je zde dar síly — a to proto, abychom se nebáli obtíží na cestě k dobru a pravdě. Dar pobožnost: je darem, který všechny předchozí jaksi završuje a spíná jakoby společným obloukem. Asi se také blíží nejvíc schopnostem, o kterých jsem jmjednal v předchozí kapitole. Dává nám ochotu k bohoslužbě, či šířeji k uctívání Boha, zvláště modlitbou. Pomáhá nám, abychom se na projevy bohopoctý nedívali jako na tíživou povinnost, nýbrž jako na něco velmi prospěšného a jako na čest. Pobožnost není něco násilného nebo samovolného, pomocí daru, který zprostředkuje Duch Boží se má stát něčím tak prostým jako je rozmluva dítěte s Otcem (viz R 8, 26). MILOST POMÄHAJÍCI Do řádu nadpřirozeného vstupuje věřící tím, že je obdařen milostí posvěcující, s níž jsou spojeny a s níž se věřícímu současně. dostává tak zvaných božských ctností. Děje se to znovuzrozením z vody a z Ducha svátého. To je základem těsného spojení s Ježíšem a tím také s Bohem, „který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu (1 Tm 2,4)“. Tato spása nespočívá jen v osvobození od osobních hříchů, nýbrž i od hříchu dědičného, což nelze od sebe oddělit. Cestu k spáse vyjadřuje pak Pán, když praví: „Kdo uvěří a přijme křest, budě spasen“ (Mk 16, léj. A ještě výrazněji směr cesty ke spáse naznačuje u sv. Jana (J 14, 6): „Já jšem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci něž skrze mne“. Jsou to velice závažná slova a když si je spojíme ještě s výrokem Ježíšovým: „Beze mne nemůžete činit nic“ (J 15,5), dostaneme celkem velmi jasný obraz toho, kudy, jak a s jakou pomocí lze , dosáhnout života -— tedy milosti a. nakonec i života věčného před tváří Boží. Především z citovaných slov vyplývá, že pomoc Ježíšova je naprosto nutná, že bez ní nedokážeme sami svými silami dosáhnout spásy. Při tom je třeba vidět, že bez našeho úsilí nám spása není jaksi vnucena. Je třeba naši součinnosti, jak ještě si podrobněji ukážeme v následujících kapitolách. (Pokračování) LADISLAV POKORNÝ Pápež Silvestr je posledním světcem občanského roku. Právě tímto dnem je dána jeho proslulost, neboť v tento den je jeho jméno mnohokráte vyslovováno. Křesťanu však světcova památka na rozhraní let dává podnět k zamyšlení. Raduje se z každého vítěztví nad sebou a bolí ho každá ztráta, prohra v boji o dokonalost. Avšak s odvahou a s vědomím ochrany Boží pozdravuje nový rok spásy s prosbou o Boží zalíbení a lásku. Vendelín Šimeček Grafika Josefa Kuidy I KN • 2. ledna 1983 • str. 2 Milostivý rok Svatý Otec Jan Pavel II. prohlásil 26. listopadu 1982 v závěrečném projevu na valném zasedáni kardinálů, jehož se zúčastnilo na sto členů kardinálskeho kolégia, rok 1983 za Svatý nebo Milostivý rok našeho vykoupení. Sdělil, že Svatý rok začne postní dobou a má být podnětem duchovní ohňový na všech úrovních. Bude zároveň jubilejním 1950. výročím Kristovy smrti na kříži, která nám přinesla vykoupení. Svatý rok splyne pak s celocírkevní Biskupskou synodou, svolanou na podzim roku 1983 s ústředním tématem „Smír a pokání v poslání církve“. Milostivý rok má pomoci prohloubit tuto tématiku a intenzivněji soustředit pozornost věřících na Kristovu svátost, kterou ustanovil proto, aby každý člověk měl podíl na vykoupení prostřednictvím jeho krve. Konečně jubileum vykoupení bude i plodnou přípravou na důstojnou oslavu Svatého roku 2000 na rozhraní tisíciletí. BIMEHÍÍ ))B AMBONSKÄ DIECÉZE na stejnojmenném ostrově v indonéském Moluckém souostroví, které tvoří 999 ostrovů a ostrůvků, se může pochlubit prvním moluckým biskupem. Jak uvádí ĽOsservatore della Domenica, je to ambonský biskup koadjuktor Joseph Tethool. Na jeho přání i na prosbu zvláštního organizačního výboru pro tuto příležitost jej vysvětil apoštolský pronunclus v Indonésii mons. Pablo Puente. Důvodem tohoto přání bylo, že prvním hlasatelem evangelia v této oblasti byl sv. František Xaverský, který byl zároveň papežským legátem a také Španělem stejně jako nynější papežský představitel. Molucké ostrovy, jež tvoří ambonskou diecézi, mají 1 400 000 obyvatel; muslimové tvoří 54 procent a křesťané 46 procent obyvatelstva, katolíků je pouze 83 000. SLAVNOSTNĚ VYSVĚCEN byl nový prbboštský katolický chrám Nejsvětější Trojice v Lipsku. Slavnosti se zúčastnil biskup dráždansko-míšeňský Gerhard Schaffran. SVĚTOVÝ TISK se opětovně vrací k okolnostem masakru v libanonských táborech palestinských uprchlíků při vyvrcholení izraelské agrese v září 1982. Zvažuje se vina izraelské vlády, vojska, Haddádových milicionářů a takřečehé vojenské policie. Závažné je svědectví francouzské ošetřovatelky, dobrovolné pracovnice v hlavním palestinském zdravotnickém středisku v táboře Sabra, kam po zahájení masakru vnikli libanonští ozbrojenci a zatkli asi dvacet lékařů a jejich zahraničních pomocníků, podobně jako již dříve ve středisku pásma Akka, kde při útoku zahynuly dvě libanonské ošetřovatelky a jejich filipínská pomocnice. PO 54LETÉ PŘESTÁVCE opět každodenně zaznívá čtyřsetletá zvonková hra na věži mariánského kostel 1 ve Wismaru v Německé demokratické republice. NA OBRANU práv Severoamerických Indiánů vystupuje P. Robert Allanach z El Rena v Oklahomě. Ujímá se Čejenů-Arapahů v rezervaci Concho, kde úřady nedávno rozhodly o zavření školy navštěvované 140 indiánskými dětmi. Poněvadž rozhodnutí učinily federální orgány Spojených států amerických, obrátil se *ento kaplan spolu s dvěma zástupci Indiánů přímo na zvláštní výbor amerického Senátu pro indiánské věci se sídlem ve Washingtonu a rozhodným způsobem hájil tuto jedinou škpju v oblasti, Založenou už roku 1871. Jeho zásah zabránil, jak sám výslovně řekl, „aby se děti nestaly loutkami v rukou nevzdělanfch a necitlivých jednotlivců“. PŘEDSEDA JIHOAFRICKÉ protifašistické organizace „Broederkrmg“ Allan Boesak byl zvolen za nového předsedu Světového svazu reformovaných církví. V rozhovoru pro tisk řekl, že v tom vidí povzbuzující znamení pro černé Jihoafričany, tím spíše, že zároveň byly ze Svazu vyloučeny dvě jihoafrické rasistické církve. Pravil, že rasismus je v rozporu s biblí a že v této věci není možný žádný kompromis. Jihoafrický lid potřebuje všestranný rozvoj společnosti a Světový svaz formovaných církví by měl výrazněji vystupovat jako obhájce chudých a diskriminovaných, ve prospěch spravedlnosti a svobody. Z PODNĚTU BISKUPSKÉ KONFERENCE se v Brazílii poprvé konal Indiánský týden; episkopát k němu vydal knihu o indiánské otázce, a to proto, že podle jeho názoru brazilské školní učebnice hovoří o Indiánech v podstatě jako o bývalém národu, dnes už vymizelém, a nezmiňují se ani o jednotlivých kmenech a jejich slavných tradicích. Biskupové prohlašují: „Všichni jsme odpovědní za 22 tisíc Indiánů, kteří dosud v Brazílii žijí.“