Katolické Noviny, 1984 (XXXVI/1-52)
1984-01-08 / No. 1
bohoslužba slova SLAVNOST ZJEVENI PÄNE (6. LEDNA) SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MATOV SE (2, 1 — 12) Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde Je ten narozený židovský král? Uviděli Jsme jeho hvězdu na východě a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, nebot tak je psáno u proroka: A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu." Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, ozname mi to, abych se mu i já přišel poklonit." K'dyž krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle — hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země. SVÄTEK KRTU PÄNE (NEDELE PO 6. LEDNU/ CTENÍ Z KNIHY PROROKA IZAIÄSE (42, l — 4. 6 — 7/ Toto praví Hospodin: Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Na jeho nauku čekají daleké kraje. Já, Hospodin, jsem tě povolal s láskou, vzal jsem tě za ruku, chránil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kteří bydlí v tmách. CTĚNÍ ZE SKUTKO APOŠTOLŮ (10, 34 — 38) Petr se ujal slova a promluvil: „Ted opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista, Ten je Pánem nade všemi: Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svátým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel." SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MATOUŠE (3, 13 — 17j Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?" Ježíš mu však na to řekl: „Nech tak nyní, nebot je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli." I vyhověl mu. Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil ihned z vody. A hle — otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení." myšlenka na den At ve vás zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci (1 Jan 2, 24 a dále). Apoštol myslí na křest. Křtem Jsme se stali přáteli Božími, otevírá nám Boží poselství a posiluje nás, abychom plnili vůlí Boží. Není nic důležitějšího než po křtu zůstávat v Kristu a v přátelství s Bohem. Být křesťanem znamená: vyznat, že Ježíš je Kristus a z tohoto poznání i žít. Na prahu nového roku nám Bůh dává příležitost takovými být. Na duši proměnění vydejme se cestou uvědomělého křesťanství! Bože, tys přivedl mudrce, kteří šli za světlem hvězdy, k poznání tvého jednorozeného Syna; doveď i nás, kteří tě poznáváme světlem víry, k blaženému patření na tvou tvář. (Vstupní modlitba ze slavnosti Zjevení Páně.j Pán přišel, dal se nám poznat a my jsme jej ve víře přijali. Nábídl se nám za průvodce, kterého už nechceme opustit, protože nás přivádí k Otci. Přidržme se božského Průvodce. Jsme teprve na počátku v Kristově službě i škole. Přijali jsme úkol Mistrových učedníků, který chceme uskutečňovat každým dnem. Je to život ve víře, ale uvědom si: je to život nejen plný jasu, ale někdy i bezútěšnosti. „Bože, dej, at všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a Ducha svátého, zůstávají v tvé lásce." (Ze vstupní modlitby svátku Křtu Páně.j Láska k bližnímu nemůže být ničím nahrazena. Je ze všeho nejpotřebnější a také lidstvu největším dobrem. V této lásce je všechno obsaženo: Přináší člověku pravý pokoj, ve kterém dochází k dokonalé harmonii se vším dobrem. Blíženská láska se nebojí žádného zla. — Učme se zůstávat v jejím objetí! —vk— inmnmMMEH 8. 1. — NEDĚLE — SVÁTEK KRTU PÁNĚ; barva bílá; mše vlastní ze svátku, Gloria, 1. čtení Iz 42, 1—4.6—7, resp. žalnri" 29 ( 28) (1—2.3ac—4.3b + 9b—10; odp.: „Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.“), 2. čtení Sk 10, 34—38, alelujový zpěv srv. Mk 9, 7, evangelium Mt 3, 13—17, Krédo, preface vlastní. — Dnes končí doba vánoční. 9. 1. — PONDĚLÍ 1 . týdne v mezidobí; b. zelená; mše podle výběru z některé z neděl v mezidobí nebo votívni nebo za různé potřeby, bez Gloria, 1. čtení 1 Sam 1, 1—8, žalm 115 (12—13.14 f + 17.18—19; odp.: „Přinesu tl, Hospodine, oběť díků.“ nebo Aleluja), zpěv Mk 1, 15, evangelium Mk 1, 14—20, bez Kréda, preface společná nebo pří slušná kánonu. 10. 1. — UTERY 1. týdne v mezidobí; b. zelená; mše a ostatní ]ako včera vy jímajíc 1. čtení 1 Sam 1, 9—20, žalm 1 Sam 2 (1..4—5.6—7.8abed; odp.: „Srdce mé jásá v Bohu, mém spasiteli,“), zpěv 1 Sol 2, 13, evangelium Mk 1, 21—28. 1 11. 1. — STREDA 1. týdne v mezidobí; b. zelená; mše a ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Sam 3, 1—10.19— 20, žalm 39 (2 + 5.7—8a.8b—9.10; odp.: „Hle, přicházím. Pane, splnit tvou vů 11“), zpěv Ja.n 10, 27, evangelium Mk 1, 29-39. Kresba B. Znojemské: U Jordánu Pod ochranou Dvanáctá kapitola knihy Zjeveni začíná známými slovy: „A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena, oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy“ JZj 12,1). Kdo je ta žena? V prvotním smyslu je touto ženou myšlena církev, ale liturgie, která je také učitelkou víry, vidí od nepaměti v této ženě Apokalypsy Pannu Marii. A plným právem. Proto tuto knihu Zjevení při jímáme rovněž jako pravdu víry o úzkém spojení Marie, Matky Boží s církví a s celým světem. Panna Maria je Matkou Boží, Matkou Ježíše Krista; Kristus přišel k dobru a spáse celého světa. Kristus je mezi námi kvůli nám a ze stejného důvodu je zde í jeho Matka. Maria, tím že souhlasila stát se Ježíšovou Matkou, umožnila, že Ježíš Kristus je náš bratr. A ona se tím stává naší Matkou. Skrze ni stal se Ježíš „synem člověka“ a vstoupil do lidských dějin jako jejich přímý účastník a spo lutvůrce. Jeho příchod natrvalo poznamenal tento svět. Jeho příchod mezi nás se stal událostí navždy základní a určující. Na začátku nového roku světa nám církev Slavností Panny Marie Matky Boží ukazuje a připomíná „Ženu oděnou sluncem“. Tato skutečnost má velký význam. Maria, oděná sluncem, projasněnú naprosto dokonale světlem Boží milosti, Maria Neposkvrněná jakoukoli stopou temnoty — je velkým poselstvím naděje. Když vírou vidíme před sebou Neposkvrněnou Matku Boží, uvědomujeme si, čím byl člověk před prvním hříchem a nemůžeme nemyslet na krásu života, který byl před tímto hříchem ve shodě s vůlí Boží, kdy ještě člověk neztratil citlivé vnímání svrchované Boží přítomnosti. Žena oděná sluncem — to je obraz neznesvěceného lidstva, lidstva spravedlnosti, lásky a pokoje. Zároveň nám tento obraz připomíná, že Boží podoba může být v člověku obnovena. Maria je tak velkou nadějí církve a celého světa. Lidem dobré vůle přáli andělé nad betlémskou jeskyní pokoj. Alo dnes i lidé dobré vůle ztrácejí na ději, bojí se, že svět, ve kterém žijí, je na smrt nemocný a smrtí ohrožen. Obavy jsou jistě odůvodněné, ztráta naděje však nikoli. Žena oděná sluncem, Neposkvr něná, Matka Boží, je také Matkou míru. Pod její ochranou začínáme nový rok života. Maria Matka církve a královna světa jistě nepřestane prosit a přimlouvat se za nás u Boha. Její projasněná postava však stojí před námi také proto, aby připomněla, jako' kdysi učedníkům v Káni, abychom poslouchali jejího Syna. ALOIS HŐNEK Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, svátý Otče, všemohoucí, věčný Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali diky. Nebot kydž byl Ježíš pokřtěn v Jordáně, podivuhodnými znameními jsi nám zjevil tajemství jeho života a poslání. Slyšíme tvůj hlas z nebe a věříme, že, Ježíš je tvé Slovo/ které žije mezi námi; v podobě holubice vidíme sestupovat tvého Ducha a poznáváme, že Ježíš je tvůj Kristus, tvůj Služebník, kterého jsi svým Duchem pomazal na kněze, proroka a krále, ale chudým zvěstoval evangelium. A proto se připojujeme k chvále, kterou ti vzdávají nebesa a zpíváme píseň o tvé slávě. Preface na svátek Křtu Páně Síla příkladu SVATÝ SEVERIN — apoštol Rakouska z V. století — Narodil se kolem roku 410 v severní Africe. — Zemřel 8. ledna 482 ve Favianu. — PAMÁTKA 8. LEDNA. Světec působil ve dvou římských dunajských provinciích Noriku a Panonii. Byla to oblast přibližně dnešního Rakouska a částečně Maďarska a Jugoslávie. Snad pocházel z Afriky, ale rodem byl Říman. Koncem V. století se rozpadá Západořímská říše. Germánské kmeny pronikají stále hlouběji na jih. Vojenské i politické postavení Norika je beznadějné. V tomto bouřlivém údobí se začíná odvíjet Severinova apoštolská činnost. Kromě nebezpečí vojenských nájezdů musel se Severin vyrovnávat se směsicí četných pohanských náboženství, která do Norika pronikala zásluhou římských vojáků z jihu — Říma i z východu — z maloasijských provincií. Jak vypráví jediný životopis světcův sepsaný jeho žákem Eugippiem, přišel Severin roku 454 do okolí Vídně. Hlásal Kristovu víru, těšil a povzbuzoval obyvatele sklíčené válečnými hrůzami. Vynikal skutky křesťanské lásky. Zejména se pričiňoval o výměnu zajatců. Jeho popularita, ale i úcta narůstala. Severinův soukromý i vnitřní život byl neobyčejně skromný a přísný. Nabízeli mu biskupskou hodnost, ale on ji ve své pokoře nepřijal a bydlel dále v poustevnické chatrči. Peněžité dary, které dostával, rozdával chudým, nebo je vynakládal na stavbu kostelů klášterů. Stopy jeho působení možno a nalézt v Asturi, Komaganě, Favianě, v Castra Batava (v Pasově), v Juvavii 12. 1. — ČTVRTEK 1. týdne v mezidobí; b. zelená; mše a ostatní jako v pondělí vyjímajíc lí čtení Sam 4, 1—11, žalm 43 (10—11.14—15.24—25; odp.. „Vysvoboď nás, Pane, pro svou lásku!“). zpěv Mt 4, 23, evangelium Mk 1, 40-45. 13. 1. — PÁTEK 1. týdne v mezidobí; b. - zelená; mše a ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Sam 8 4—7.10— 22a, žalm 88 (16—17.18—19; ódp. „O milosrdenství tvém, Hospodine, navěky budu zpívat.“), zpěv Lk 7, 16, evangélium Mk 2, 1—12. — SV. HILARIA, biskupa a učitele církve; nezávazná památka, b. bílá; mše o sv. Hilariovl, ostatní jako výše pro pátek. 14. 1. — SOBOTA 1. týdne v mezidobí; b. zelená; mše a ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Sam 9 1—4.17 —19; 10, 1, žalm 20 (2—3.4—5.6—7; odp.: „Hospodine, z tvé sily se raduje král.“), zpěv Lk 4, 18—19, evangelium MR 2,13—17. — SOBOTNÍ PAMÁTKA PANNY MARIE; nezávazná památka, b. bílá: mše o Panně Marii, ostatní jako výše pro sobotu, perikopy možno vy-, brat i ze společných textů mariánských, preface o Panně Marii. (v Solnohradě), v Laureaku (v Lorchu). Sám spravoval klášter v Heiligenkreuz - v Dolních Rakousích. Roku 474 navštívil Severina mladý Odoaker s vojskem, který se připravoval na vpád do Itálie. Světec ho prosil, aby nezahubil římskou křesťanskou civilizaci. Dokonce mu a předpověděl úspěch: „Jdi do Itálie! Nyní jsi oděn prostou zvířecí koží, ale vbrzku budeš rozdávat poklady“. Skutečně, Odoaker učinil roku 476 konec západnímu císařství a stal se italským králem. Severin zemřel po krátké nemoci v klášteře ve Faviáně, kde byl i pohřben. Jeho ostatky však nezůstaly dlouho na původním místě. Světec správně předpokládal, že se Římané budou muset z Norika stáhnout do Itálie, proto ještě za svého života požádal, aby ti, kteří budou poslední opouštět provincii, vzali do Itálie i jeho tělo. Dnes odpočívají jeho ostatky ve Frattamaggiore u Neapole. Rakušané považují svátého Severina za prvního z věrozvěstů své země. V. Šimeček GALERIE PONTI FIKCJ & % ^ .......... ....... 25. SVATÝ DIONÝSIUS (259—268) Po Sixtově smrti nebyl v Římě biskup přes jedenáct měsíců. Církev ří dil sbor kněží. Teprve 22. července 259 byl zvolen biskupem římský kněz Dionysius, nám neznámé národnosti. Byl to učený muž, který byl v čilém styku s biskupy celé církve, kteří se k němu obraceli o rozhodnutí v růz ných věroučných otázkách i církevní kázně. Vyslovil přesně a důkladně nauku o Nejsvětější Trojici proti bludařům sabelliánům. V té době pronásledování křesťanů zase utichlo, takže později hřbitovy a shromažďovací místnosti byly opět vráceny křesťanům. Biskup Dionysius podporoval mnohé potřebné církevní obce na východě a dal tam vykupovat zajatce. Zemřel přirozenou smrtí 26. prosince 268 a byl pochován v cemeteriu Kalistově. KN • 8. ledna 1984 • str. 2 Obyvatelstvu Kanady se skládá z různorodých etnických skupin s pestrou škálou vánočních zvyků a obyčejů. Není divu, že kanadští Indiáni měli po prvních zkušenostech s bílými osadníky pro vánoce původně zcela odlišné místní názvy, jako „Dny velkého jídla“, „Dny líbání“ apud. Ve všech případech jsou však váíiöce slaveny jako svátky rodiny a jejich vyvrcholením je společná návštěva kostela, jak to dokumentuje i poštovní známka. —jč— EES3E(( ))■ PAPEŽ JAN PAVEL II. navštívil 27. prosince římskou věznici Rebibbia. Setkal se zde z tureckým teroristou Mehmetem Alf Agcou, který na něj v roce 1981 spáchal atentát, za nějž byl odsouzen k doživotnímu vězení. Po 20minutovém rozhovoru mezi čtyřma očima v Agcově cele řekl papež novinářům, že „mezi Agcou a mnou je tajemství“. Papež dodal, že k Agcovi mluvil „jako k bratru, jemuž jsem odpustil a jenž má mou důvěru“. Za exkluzivní snímek tohoto setkání byla nabídnuta miliarda lir. V Římě stále ještě nebyl propuštěn na svobodu bulharský občan S. Antonov, kterého Agca ve svých výpovědích, inspirovaných americkou špionážní službou CIA, obvinil ze spoluúčasti na atentátu proti papeži. Pod tíhou důkazů se postupně hroutí veš keré Agcovy pomluvy na adresu bulharského občana. Vyšetřující soudce I. Martella byl proto nucen minulý týden S. Antonova po 13měsíční vazbě propustit do domácího vězení. • SVTATÝ OTEC JAN PAVEL II. přijal odstoupení utrechtského arcibiskupa, známého kardinála Johannese Willebrandse, pro pokročilý věk a jmenoval jeho nástupcem v této nizozemské arcidiecézi dosavadního koadjutora s nástupnickým právem Adriana J'. Simonise. TAKÉ LETOS ke svátku svátého Ondřeje apoštola učinil Svatý Otec Jan Pavel li. projev přátelství pravoslavným bratřím a ekumenickému patri archátu a vyslal na oslavy do Carihradu delegaci vedenou předsedou sekretariátu pro jednotu křesťanů kardinálem Johannesem Willebrand sem. Tato delegace odevzdala Jeho Svatosti arcibiskupu cařihradskému Dimitriosi I., ekumenickému patři archovi, pepežovo poselství, které zá roven vyjadřuje touhu po brzké jednotě sesterských církví v duchu Ježíše Krista. MEZI POSLEDNÍMI předvánočními návštěvníky u Svatého Otce Jana Pavla II. byli generální představený libanonského maronitského řádu P. Paul Naaman, dále indiánský náčelník kmene Kríů z Quebeku Billy Diamond, který spolu s dalšími náčelníky kanadských kmenů věnoval Svatému Otci kachnu jako indiánský symbol míru, zhotovenou z větví tamarakového stromu, a dvě sněžnice, a konečně nositel Nobelovy ceny za lékař škou vědu prof. Renato Dulbecco. ĽOSSERVATORE ROMANO oznámil z Káhiry, že koptskopravoslayný papež Šenúda III. vysvětil dva kněze; je tomu tak poprvé od té doby, kdy byl internován v klášteře v západo egyptské poušti. K svěcení došlo pří mo v klášteře Amba Bišue při alexandrijské silnici, kde partiarcha sídlí od září 1981. Před dvaceti lety byl zvo len do čela "své církve jako 117. následník svátého Marka. ĽOSSERVATORE ROMANO otiskl ve výrazné úpravě na titulní straně prohlášení guatemalského episkopátu, který protestuje proti růstu krvavého teroru v této zemi, jehož nejno vějším dokladem je zavraždění býva lého rektora Ústřední univerzity Leonela Carilla Reevese. Podle prohlášení guatemalské arcidiecéze je tamní církev znepokojena událostmi a vyzývá představitele vlády, aby nalezli rozvahu, neboť dosud vedou zemi do propasti zkázy a smrti, jak se v textu výslovně uvádí. V souvislosti se situací ve Střední Americe se ve všech zemích této oblasti konal Den modlitby a pokání za mír pod heslem Víra přenáší hory. K této náboženské mírové manifestaci pro zmírnění napětí mezi zeměmi se připojily také protestantské církve ve všech stredoamerických zemích. TURÍNSKE POSVÁTNÉ PLÁTNO nebude podle posledních rozhodnutí přeneseno ani do Říma nebo Vatikánu, ani do Milána, jak se navrhovalo, ný brž zůstane v Turíně jako dosud v tamní katedrále z 15. století v péči turínského arcibiskupa.