Katolické Noviny, 1985 (XXXVII/1-52)
1985-01-06 / No. 1
bohoslužba slovah SLAVNOST ZJEVENI PANE (6. LEDNA) ČTENI Z KNIHY PROROKA IZAIASE (60, 1-6) Vstaň, rozsvit se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišlí k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu. SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MATOU SE (2, 1-12) Když se Ježíš narodil v Betlémě za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidů a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: ,A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu’.“ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle — hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země. Neděle otevřených dveří ZACInAME NOVÝ ROK v Božím jménu — v Boží lásce. Jestliže hledáme první letošní inspiraci v Kristově evangeliu, nacházíme zde zprávu o zbožných pohanech, kteří hledali a našli. Jako křesťané máme z tohoto faktu samozřejmě radost a nacházííne povzbuzení. Ale současně z toho můžeme vyvodit zkušenost, že ti, kteří už dávna přijali Boží zjevení, zůstávají často vzdáleni Boží pravdě. Připomíná nám to Kristovu varovnou větu, která bude platit i v tomto roce: Poslední budou prvními a první posledními! Vraťme se však znovu k pohanům z dnešního evangelia slavnosti Zjevení Páně. Můžeme říci, že tajemství první neděle nového občanského roku spočívá v tom, že vzdálený svět se stává blízkým, cizí lidé našimi bližními, poslední prvními. Mohli bychom také říci, že dnešní neděle je nedělí (nábožensky chápáno) otevřených dveří církve, neděle dosud vzdálených a neznámých lidí, kteří jsou však také povoláni ke spáse a posláni do světa, aby hlásali radost z příchodu Zachránce., Je nedělí všeobecného (tj. katolického) poslání všech lidí dobré vůle. Je to katolická neděle v tom nejpozitivnějším smyslu slova. Tématem našeho zamyšlení bude fakt, že nacházíme pozitivní hodnoty i v mimokřesťanských náboženstvích. V oněch dnešních moudrých lidech z východu ve třech „králích“ můžeme vidět krásný příklad skutečné hodnoty mimokřesťanských náboženství. Tato náboženství pocházela z kultur, které byly ovlivněny astrologickou vírou. Byla to víra, která říkala, že všechno je předem určeno — včetně lidského osudu — a uloženo v pohybech hvězd. Tato myšlenka není neznámá ani středověké evropské kultuře: každý královský či císařský dvůr měl svého astrologa, který „věštil“ budoucnost. Vždyť kdo z nás si nikdy nepřečetl svůj „vlastní“ horoskop? My křesťané však víme, že tuto „astrologickou“ víru nelze přijmout a to v žádném případě. Avšak podle evangelního vyprávění pomohla vzdáleným astrologům hledat a nakonec najít předpovídaného Zachránce. V naší době, kdy všichni mohou být seznámeni se vším, musí křesťané správně hodnotit i mimokřesťanská náboženství. My jsme ši to však až příliš zlehčili. Dostávali jsme se snadno do určitého myšlenkového stádia, v němž jsme si ověřovali pouze věrohodnost vlastní víry a všechno ostatní — co se nedalo nazvat křesťanstvím — jsme v podstatě podceňovali. Avšak jestliže Druhý vatikánský koncil hovořil o tom, že křesťané mají žít a jednat jako dospělí a odpovědní lidé, patří k tomu i skutečnost, že musíme brát vážně i mimokřestanský svět a jeho náboženství. O tom nakonec koncil vydal i příslušný dokument. K této křesťanské dospělosti a spoluodpovědnosti musí každý z nás přispět svou hřivnou. To však znamená něco jiného než zvědavé shánění po všem cizím a exotickém, čím je mnohdy fascinována mládež. Můžeme totiž konstatovat, že se v těchto exotických náboženských představách a soustavách projevuje v podstatě tatáž nezralost, jakou jsme se vyznačovali i my v dobách svého včerejšího dospívání. Právě dospívající člověk touží někdy po této nezralé exotice, neboť to právě odpovídá jeho dosud nezralému charakteru a přístupu ke skutečností, jaká opravdu je. Mladí lidé mají tendenci odmítat zdravou askezi inspirovanou křesťanskými motivy, ale horují např. pro jógu nebo podobné praktiky, které mají mimokřesťanské předznamenání. Přitom však i např. jógu chápou povrchně a jednostranně jen jako tělesná cvičení, zatímco její psychický a duchovní základ nechávají bez povšimnutí. Dospělý zralý člověk se poznává podle toho, že dovede ocenit cizí hodnoty a metody, ale přitom nezavrhuje své vlastní. Teprve rozumným a zdravým dialogem může dospělý a odpovědný křesťan stále více rozšiřovat svůj horizont a současně hlouběji chápat svá vlastní a správná životní východiska. Říkává se, že člověk může dosáhnout místa, kde právě Stojí, dvojím způsobem: buď může zůstat stát a v klidu okoušet toto příjemné prostředí, nebo odejít tisíci směry všech světových stran, obejít (objet, obletět) celou planetu a tak se zase dostat do svého východiska. Obojí má své přednosti i nedostatky. Možná, že by občas nevadilo, kdybychom zůstali na místě a hlouběji začali chápat své vlastní křesťanství a začali uskutečňovat s novou svěžestí Kristovu radostnou zvěst pravdy, lásky a opravdového míru v našem stále ohroženém, ale přesto či proto krásném světě. VLADIMÍR BENDA umnnsiriHHiEii 6. 1. — NEDĚLE — SLAVNOST ZJEVENI PÁNĚ; barva bílá; mše vlastní, Gloria, 1. čtení Iz 60, 1—8, resp. žalm 71 (1— —2.7—8.10—11.12—13; odp.: „Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země.“), 2. čtení Ef 3, 2—3a.5—8, alelujový zpěv Mt 2, 2, evangelium Mt 2, I— 12, Krédo, preface (a v římském kánonu též „V tomto společenství...“) o Zjevení Páně. 7. 1. — PONDĚLÍ po Zjevení Páně; b. bílá; mše vlastní ze dne, bez Gloria, 1. čtení 1 Jan 3,22-4,8, žalm 2 (7-8.10-11 odp.: „Dám ti v majetek národy.“), zpěv Mt 4, 23, evangelium Mt 4, 12— —17.23—25, preface o Narozen! Páně nebo o Zjevení Páně. — SV. RAJMUNDA Z PENAFORTU, kněze; nezávazná památka, b. bílá, mše o sv. Rajmundovi, ostatní jako výše pro pondělí. 8. 1. — OTERÝ po Zjevení Páně; b. bílá; mše ze dne vlastní, ostatní jako včera vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 4, 7—10, žalm 71 (2.3—4ab,7—8; odp.: „Všechny národy země, Pane, budou se ti klanět.“), zpěv Lk 4, 18—19, evangelium Mk 6, 34—44. 9. 1. — STREDA po Zjevení Páně; b. bílá; mše vlastní ze dne, ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 4, II— 18, žalm 71 (2.10.12—13; odp.“ jako včera), zpěv srv 1 Tim 3, 18, evangelium Mk 6, 45—52. 10. 1. — ČTVRTEK po Zjevení Páně; b. bílá; mše ze dne vlastní, ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 4, 19 — 5,4, žalm 71 (2.14 + 15bc.l7; odp.: jako v úterý), zpěv Lk 4, 18—19, evangelium Lk 4, 14—22a. 11. 1. — PATEK po Zjevení Páně; b. bílá; mše vlastní ze dne, ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 5, 5—8.8—13 (řec. 5—13), žalm 147 (12— —13.14—15.19—20; odp.: „Jeruzaléme, oslavuj Hospodina-I“ nebo Aleluja.), zpěv Mt 4, 23, evangelium Lk 5, 12— —16. 12. 1. — SOBOTA po zjevení Páně; b. bílá; mše ze dne vlastní, ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 5, 14—21, žalm 149 (1—2.3—4.5—6a+ 9b; o-dp.: „Hospodin miluje svůj národ.“ nebo Aleluja.), zpěv Mt 4, 16, evangelium Jan 3, 22—30. I Tajemství božského mateřství V oktávu Narození Páně prožíváme tajemství Slavnosti Panny Marie, Matky Boží. Naplnil se čas a Panna Maria porodila svého Sy- I na. Tvor porodil svého Stvořitele. Událost Kristova narození; a skutečnost, že Panna Maria je Matkou Boží, jsou plná tajemství, plná Boží moci, která jako vždycky, má podobu vševládné lásky. Panna Maria se dočkala; její touha vidět toho; kterého nosila devět měsíců pod srdcem, se naplnila. Sice v neobvyklé, přímo krajní chudobě, ale takřka zároveň jakoby v nebi. Maria Matka se klaní svému Synu celou svou bytostí, s láskou mnohem větší, než je láska andělů. Její íáska k narozenému Dítěti je také ovšem zvláštní a mimořádná: je to jednak láska tvora k Stvořiteli, ale také současně láska Matky k Dí-Vtěleni. Zdůrazňují také zároveň, jak mimořádně blízko Ježíši Kristu je Panna Maria. Věříme katolicky, že pro své božské mateřství byla Panna Maria předem uchráněna dědičného hříchu všech jeho následků, že tedy byla a bez hříchu prvotního počatá. Její milostiplnost a její bezchybná svatost rovněž vycházejí ze skutečnosti, že Panna Maria je Matkou Boží. Sv. Augustin zdůraznil, že Panna Maria je „Matkou údů Kristových“, to znamená, že je Matkou církve, neboť církev je duchovní tělo Ježíše Krista. Na závěr Druhého vatikánského koncilu tuto skutečnost slavnostně vyhlásil Papež Pavel VI. — Panna Maria je tedy i naší Matkou, Matkou každého z nás. Význam, který má Panna Maria pro církev a pro každého člověka, vyrůstá ze skutečnosti, že Panna Maria je Matkou Boží. Je blízko Krista, ona, Nanebevzetá, přimlouvá se a neustále prosí za své děti. Jako Královna míru prosí také, aby její božský Syn udělil světu lidí dar míru a pokojných časů. ALOIS HŐNEK Světlou stopou Dva dni po slavnosti Narození Páně má svátek apoštol JAN EVANGELISTA, který tajemství vtěleného Slova vložil na počátek svého evangelia. Jan byl bratrem Jakuba, zvaného Větší, a synem Zebedea a Salome. Jako jeho otec i on byl nějaký čas rybářem podobně jako Petr a Ondřej. Byl učedníkem Jana Křtitele a jemu vděčí za to, že poznal svého Mistra (Jan 1, 39). Jan byl tím učedníkem „kterého Ježíš miloval" a byl při Proměnění a v Getsemanské zahradě v hod ně i Kristovy, úzkosti. Jemu svěřil Ježíš na kříži svou matku. Po Letnicích byl stále po boku Petra. Na něho vzpomíná svátý Pavel za svého pobytu v Jeruzalémě (Gal 2, 9). Starokřesťanská tradice dosvědčuje Janův pobyt v Efesu. Nějaký čas byl ve vyhnanství na ostrově Patmos. V Efesu vzniklo čtvrté evangelium, dále tři listy a Zjevení tvořící součást Písma svátého Nového zákona. V těchto dílech je Jan zároveň prorok, teolog a mystik. Zemřel za císaře Traiana kolem roku 100. V Efesu byl již ve IV. století kostel zasvěcený apoštolu Janovi. Nádherná bazilika z doby Justiniánovy svědčí o tradici Janova pobytu v Efesu. Za své návštěvy v Turecku papežové Pavel VI. a Jan Pavel II. navštívili Efes a zbytky baziliky. Ve středověku byl apoštol Jan uctíván jako patron písařů, rolníků pěstujících vinnou révu a těch, kteří lili svíce. Protože Jan byl blízko svému Pánu, máme z jeho díla poznávat tajemství vtěleného Slova přebývajícího mezi námi. — . (I. století. — Svátek 27. prosince.) SVATEK BETLÉMSKÝCH DĚTI — mučedníků patří nepochybně do cyklu Narození Páně, neboť evangelium svátku nám popisuje jedno z tajemství dětství Ježíšova. Mláďátka umřela pro Krista. Matoušovo evangelium (2, 13—18) nám nepodává ani jména dětí — mučedníků ani jejich počet. Významný biblista Lagrange se domnívá, že chlapců bylo asi kolem dvaceti. Herodes, když je zbavil života, chtěl tím zasáhnout samotného Krista. Kult Mláďátek je v církvi starobylý. Dosvědčují to svati Irenej a Cyprián. Betlémské děti dosvědčily víru skutky. Proto také my, vyznávající víru slovy,.máme podle víry žít, jak to napsal apoštol svátý Jan: „Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy!“ (1 Jan 3, 18). — (I. století. — Svátek 28. prosince.) Tomášovi rodiče byli Normani usedlí v Londýně. Dali syna studovat. Právnická studia vykonal v Bologni a v Auxerre. TOMÄŠ se roku těti. Neboť Panna Maria je tvor i Matka a Ježíš je Bůh i její Syn. Maria je služebnice Pána, jak to sama vyznala, ale je také Matkou; Pán Ježíš je vševládný Pán, ale také Syn; je Bůh i člověk. Sv. Eplfanius velikost i tajemství Mariina božského mateřství vystihl těmito slovy: „Ona (tj. Panna Maria) smí nazývat Synem toho, jehož synovství připomíná věčný Otec, když říká: Toto je můj milovaný Syn, v něm mám své zalíbení. Může ho ovšem oslovit také anděl, ale ten může jen říci: Můj Stvořitel jsi ty. Člověk může říci: Můj Vykupitel- jsi ty. Blahoslavená Panna však může říci: Syn můj jsi ty, já jsem tě porodila.“ Tato slova sv. Épifanla nejsou jenom duchaplná, ale ukazují především na Mariinu mlmořádnost a přibližují nám tajemství 1154 stal arcijáhnem v Canterbury. Posléze byl kancléřem krále Jindřicha II. Po sedm let žili v přátelském vztahu. Roku 1162 stal se Tomáš arcibiskupem, primasem arcibiskup hájil práva Anglie. Jako a privilegia církve a její spojení s Apoštolským stolcem v Římě. V konfliktech s králem Tomáš odešel do Francie. Po jeho návratu do Anglie spory s králem neuhasly a jednou měl panovník říci: „Kdo mne zbaví toho domýšlivého klerika?“ Čtyři šlechtici tuto otázku vzali doslova. Chtěli se zalíbit králi a zavraždili Tomáše Becketa v katedrále. Později u jeho hrobu se Jindřich II. veřejně kál. Církev chválí na Tomášovi jeho spravedlnost a velk (smyslnost. — (R. 1118—1170. — Svátek 29. prosince.) Poslední den v roce vzpomínáme, že papež SILVESTR řídil církev v letech 314—335. Bylo to klidné období, neboť císař Konstantin zajišťoval křesťanům oporu. V Nicei na koncilu (325) papež se dal zastupovat svými legáty. Silvestr měl důležitou úlohu při přeměně pohanského Ríma v křesťanský. Byly postaveny baziliky sv. Jana v Lateránu, sv. Petra ve Vatikáné a sv. Pavla před hradbami. Liturgie připomíná, že Boží lid na přímluvy sv. Silvestra má žít na zemi podle vůle Boží, aby šťastně dosáhl věčného života. Připomínka svátého Silvestra na poslední den v roce nám dává i podnět ke zpytování svědomí, ke spasitelnému uvažování a k účtování našich skutků. — (IV. století. — Svátek 31. prosince.) ft* ^ GALERIE ponti fík aer# 72. JAN IV. (640—642) ___ O Štědrém dnu 24. prosince 64C byl zvolen a nastolen na papežský stolec Dalmatínec ze Zadaru Jan, dosavadní římský kardinál jáhen. Hned po svém nastolení svolal do Rima synodu a zavrhl na ní monotheletický výklad víry již zemřelého Sergia. Opis synodálních zákonů, podepsany všemi synodními účastníky poslal do Carihradu, kde byl tehdy patriarchou bývalý mnich Pyrrhus, monotheletického smýšlení. Císař Heraklius se klonil k papeži. Podle toho, jak se v krátké době střídali císařové a patriarchové V Cařihradě, se zostřoval nebo zmírňoval boj o monctheletický výklad víry. Papež Jan IV. vyzval biskupy jižního Irska, aby přestali slavit velikonoce se židy, vždy v den úplňku, a slavili je souhlasně s ostatními křesťany. Anglického krále Bulcreda vyzval, aby zakročil ve svém království proti sexuálním přestupkům, rozšířeným u jeho poddaných. Na Sicilii učinil smír mezi svářícími se řeholními a světskými duchovními. Dalmatinec Jan rád vzpomínal na rodnou Dalmácii, pustošenou právě avarskými a slovanskými vpády. Vykupoval tam válečné zajatce a všemožně pomáhal svým trpícím krajanům. Jan IV. zemřel 12. října 642 a pochován byl u sv. Petra. Mezi námi (Dokončení z 1. strany) Věříme a vyznáváme, že v Ježíši Nazaretském se potkáváme s Bohem. Pro setkání s ním Je jeden předpoklad; tak ho hledat, jak sám stanovil. Hlavní cesta k němu vede přes blíženskou lásku. Když jdem k Ježíšovi, musíme se dívat kolem sebe, napravo a nalevo, všude, kde jsou lidé, i když je dělí od nás tisíce kilometrů. Tak šli před námi tisíce, a z jejich nepřehledného zástupu si připomeňme alespoň Jana Křtitele, Františka z Asisi, blahoslavenou Anežku, Maxmiliána Kolbeho a mnoho dalších. K lásce nás také zavazuje i spravedlnost, oplatit protislužbou službu v náš prospěch. Tisíce rukou pro nás pracuje, abychom mohli žít v pokoji a plnosti svůj život v naší vlasti. Když láska přivedla Boha k nám, jen naše láska nás může přivést k němu. FRANTIŠEK VYMETAL i X KEEMEMK ))■ V KONGREGAČNÍ SlNI Apoštolského paláce předsedal Svatý Otec Jan Pavel II. shromáždění představených všech orgánů římské kurie. SVATÝ MIKULÄŠ měl letos ve Francii také významné pomocníky, činné ještě i o vánocích. Péčí Francouzské lidové pomoci (Secours Populaire Frangais) organizují iniciátoři solidární pomoc mládeže, shromažďují a rozdělují ovoce a potraviny potřebným, zvláště chudým rodinám, osamělým starým lidem, rodinám nezaměstnaných. Pomáhají i sportovci, folkloristické skupiny aj. Např. v Remeši se tato nadílková akce konala 1. a 2. prosince. DNE 30. LISTOPADU 1984 byly otevřeny nové sály Vatikánské obrazárny. Jeden z nich je věnován asi 70 slovanským a řeckým ikonám z 15. až 19. století, které pocházejí z církevního muzea Vatikánské apoštolské knihovny a jsou instalovány jakoby v kostelíku na pozadí ikonostasu z řeckého ostrova Kefallénie. Druhý sál je věnován dílu Berniniho, jeho módelům bronzových soch ze Svatopetrské katedrály a z oltáře kaple Nejsvětější svátosti, které byly v letech 1981-—1982 restaurovány pro výstavu Bernini ve Vatikáné. Oba tyto sály obsahovaly původně sbírky umění, pro ty však bylo vytvořeno samostatné muzeum v místnostech Borgiových. A třetí nový sál obrazárny je zcela rekonstruovaným sálem č. 4 s freskami a obrazy Melozza z Forli a jeho školy. Vynikají mezi nimi zlomky fresky apoštolů a andělů provozujících hudbu z výjevu Nanebevstoupení Páně v apsidě baziliky Svatých apoštolů; tato freska byla restaurována mj. v 18. století a znovu v r. 1982. Do tohoto sálu obrazárny byla přenesena i velká freska Melozzova, která znázorňuje otevření Vatikánské knihovny papežem Sixtem IV. a jmenování Platiny prvním jejím knihovníkem. V DEN PROTESTU PROTI OTISKU v Jihoafrické republice, zorganizovaný církvemi a hnutími pro občanská práva, zatkla policie tamního rasistického režimu několik desítek bílých i černých demonstrantů- Jubilejní Metodějův rok (Dokončení z 1. strany) našeho národa, neboť ona je bezpečnou vůdkyní ke Kristu. Na její svátek 8. prosince 1985 hodláme také tento jubilejní rok zakončit zasvěcením jejímu Neposkvrněnému Srdci. Kéž nám také stálá přímluva našeho svátého Metoděje, k němuž se obracíme s úpěnlivou prosbou, jež vytryskla z horoucího srdce životopisce: „Ty pak, svaty a ctihodný otče, shlédni z nebe svými přímluvami na nás, kteří toužíme po tobě, a zbav své učedníky od všelikého nebezpečí a rozšiřuj Boží učení, bludy však vy hlad, abychom zde žili důstoině podle svého povolání a potom stanuli s tebou jako tvé stádo po pravé straně Krista Boha našeho a přijali od něho život věčný." (Tento společný pastýřský list byl čten v kostelích při mši svaté na 1. neděli adventní dne 2. prosinee 1984.) KN • 6. ledna 1985 • str. 2