Katolické Noviny, 1986 (XXXVIII/1-52)
1986-01-05 / No. 1
ORGANIZACE SPOJENÝCH NÄRODÚ vyhlásila rok 1986 Mezinárodním rokem míru. Svatý Otec Jan Pavel II. zvolil pro XIX. celosvětový den míru k 1. lednu 1986 téma: „Mír je hodnota bez hranic“. Heslo pro tento den zní: „Sever — jih, západ — východ: Jediný mír!“ Již z toho je vidět, že touha po míru je záležitostí všech lidí dobré vůle na celé naší planetě. Úsilí za mír tak nabývá nových kvalit. K bojovníkům za mír se přidávají milióny lidí na všech kontinentech bez rozdílu třídní, politické či náboženské a rasové příslušností. Jestliže uplynulý rok 1985 byl zcela prodchnut bojem za záchranu světového míru, za odvrácení nost, sociální spravedlnost a vůbec všechno, co náleží k rozvoji lidské osobnosti. Pro společnost to znamená rozvoj hmotného i duchovního života ve všech jeho odvětvích. Takto viděný mír je nejen dynamickým pojmem, nýbrž procesem, který trvale vyžaduje každodenní zaujímání nových stanovisek ve stále se měnícím dění. I když jednou — doufejme — války zmizí ze světa, bude nutno neustále vytvářet nové podmínky pro mírové soužití, pro jeho upevnění a zachování, aby nevznikala možná krizová ohniska v žádné oblasti. Mír si žádá neustálého uspokojování čím dál víc náročnějších potřeb člověka, vedoucích k jeho hmotnému, duchovnímu i Katolické noviny qq Ročník XXXVIII Praha 5. ledna 1986 Cena 50 hal. Snímek Milan Zemina Bože věčný, ty jsi bez začátku a bez konce, ty jsi původce a svrchovaný Pán všeho tvorstva; do tvých rukou vkládáme nový rok a prosíme tě: posiluj nás, abychom plnili tvou vůli, a dej nám, co potřebujeme, aby náš život přinášel užitek. Vstupní modlitba na Nový rok Putování v čase Z BIBLICKÉHO POHLEDU a ve světle víry tajemný život Trojice — který je neviditelný — se „vtěluje“ do člověka a, časných dějin. Ježíš Nazaretský, „syn tesaře“, je vtělené Boží Slovo. Kristus je ústřední a největší „viditelné“ tajemství, neboť v něm se „vtěluje“ život Trojice do světa a tak se člověk podílí v Kristu na Božím tajemství. Kristus je Syn Boží, který „sestoupil“ do dějin, vtělil se, stal se viditelným Bohem, viditelným tajemsvtím. Proto Boží tajemství zjevené člověku má vždy dvě stránky: Božskou — neviditelnou, a lidskou — viditelnou. Nejsou to ovšem dvě rozdílné věci, ale jediná skutečnost. Nezachytitelný, nevyjádřitelný Bůh se „vtělil“ do lidského viditelného života a stává s© zdrojem spásné záchrany pro člověka, protože takto je mu dostupný. „Vtělený“ Bůh však přesto zůstává naším tajemstvím. Ježíš neprojevil své božství jasným a přesvědčivým způsobem — pouze při proměnění na hoře Tábor a po zmrtvýchvstání božský život přetvořil úplně Jeho lidství. Přesto však nejen oslavený Kristus, ale i chudý, prostý a ukřižovaný Ježíš je vtělený Boží Syn. V jeho viditelném životě nejsou zřejmé „důkazy“ jeho božství, můžeme však vidět v jeho jednání, nauce a smrti projevy, stopy, znamení tajemného života, který je v něm Skryt. Podobným způsobem též novozákonní Boží lid, církev, je viditelným společenstvím a znamením, které hlásá neviditelný, nadpřirozený život a přetváří se v nástroj, jehož prostřednictvím Duch svátý vnáší tento duchovní život do celého světa. Pokud Boží lid putuje dějinami, jeho viditelná stránka nikdy nemůže dostatečně a dokonale projevit jeho duchovní život. Dějiny církve jsou totiž provázeny slabostí, křehkostí a dokonce i hřích stále proniká do života křesťanů. Jménem církve mluví á jednají lidé nedokonalí a hříšní. Proto při pohledu na dějiny církve a na některé projevy jejího života věřící pociťuje úzkost nebo i pokušení k pohoršení, protože ve viditelném církevním společenství není vždy zřejmá jednota Božího lidu s Bohem, ani mravní krása Kristovy „nevěsty“, ani svatost chrámu Ducha svátého. Jenom víra — a ne zkušenost — nám dovolí říci: „Věřím v jednu, svátou, katolickou, apoštolskou církev.“ I když viditelná stránka církve nikdy nebude naprosto dokonalým projevem jejího tajemného života, přesto všichni věřící jsou zavázání k tomu, aby celý jejich život a každý skutek se staly jasným znamením tajemství církve a nástrojem k šíření Ducha Kristova ve světě. Proto se církev stále obnovuje a snaží se odstranit ze svého života všechny zlozvyky a nánosy minulosti a vše, co se neshoduje s její důstojností a posláním nebo je jí na překážku. Tak uskutečňuje na své pouti dějinami stále nové stopy a zdnešněné projevy Kristova tajemného Ducha. Na její tváři má vyzařovat nikoli triumfalismus a zbytky feudalismu, nýbrž podoba Ukřižovaného a svatost Ducha lásky a jednoty. (Pokračování na 3. straně) hrozby termonukleární a hvězdné války, za zachování posvátného daru života na Zemi, bude muset toto společné úsilí všech lidí dobré věle letošního roku ještě zintenzívnět. Důvodem k tomu jsou otřesná fakta. Každou minutu se vydává ve světě přes milión dolarů na zbrojení. Za zbrojní výdaje během deseti let by bylo možno živit padesát let zdarma chlebem všechno obyvatelstvo světa nebo postavit komfortní byty pro 500 miliónů lidí. Za vojenské výdaje za jeden rok by bylo možno postavit nemocnice s 35 milióny lůžek. Program boje proti malárii vyžaduje 450 miliónů dolarů, což je necelá polovina částky, která se denně utrácí na zbrojení. Tyto otřesné skutečnosti si na světě uvědomuje stále více lidí. Mnozí proto nacházejí odvahu a pouštějí se do boje se zbrojařským molochem a jiní zasvěcují boji za mír celý svůj život. Uvědomme si, že válečné přípravy už Qosáhly obludných rozměrů a jaderná katastrofa visí nad životem všeho lidstva. Mnohé proto zbývá k řešení nejen pro představitele světové politiky, ale pro každého poctivého člověka, jemuž otázka míru a války nesmí být lhostejná, chce-li zdokonalovat svůj život v tvořivé a pokojné práci. V Mezinárodním roce míru čeká všechny obránce míru hodně práce, řada akcí doma i za hranicemi, koordinování aktivity jednotlivých mírových proudů, protiválečného hnutí, politických, odborových i náboženských organizací. Nejdůležitější akcí bude bezpochyby mezinárodní světový kongres obránců míru, který se má. konat ve dnech 15.—19. října v Kodani (Dánsko). Zúčastní se ho národní a mezinárodní nevládní organizace včetně náboženských mírových hnutí, jejichž cílem je aktivní boj proti válce a za zachování míru. Kongresy a mezinárodní setkání jsou nástrojem k šíření a prohlubování vědomí lidí o důležité naléhavosti míru pro všechny lidi, a slouží k přípravě jednotných mezinárodních akcí i ke vzájemnému poznávání. Jestliže se podařilo, že Evropa již přes čtyři desetiletí žije bez válečných konfliktů a naše planeta bez globální války, pak je to především výsledek, jehož se podařilo dosáhnout právě společnými silami všech těch, kteří bojovali a bojují za mír, za odstranění možností rozpoutat válku a za mírové soužití států s rozdílným společenským zřízením. Někdy jsme si však zvykli pokládat mír za období statického klidu, v němž se nebojuje a kdy zbraně mlčí. To je pouze dílčí, vnější jev závažné a složité otázky upevňování míru. Pojem míru obsahuje plnost života, snokůié-V závěru své slavné encykliky Pacem in terris — Mír na zemi modlí se Svatý Otec Jan XXIII.: „Mír, který nám přinesl božský Vykupitel, vroucími modlitbami na 'něm vyprošujeme. Neboť se vzdálí ze srdcí lidí vše to, co může mír uvést v nebezpečí. Kéž všechny lidi přetvoří ve svědky pravdy, spravedlnosti a vzájerňné lásky.“ Prožíváme vánoční dobu, přáli jsme si navzájem požehnané a spokojené svátky, aby nám přinesly a v nás uchovávaly odraz pokoje, který byl hlásán'světu ve svaté noci Narození Páně. S tím vstupujeme do nového roku. Je neznámou budoucností, která se bude uskutečňovat, jak bude čas přecházet z přítomnosti do budoucnosti. 'Cítíme, jak potřebujeme, aby naše dny byly v novém roce pokojné. Míru je tolik třeba mezi lidmi i národu. Míru ie třeba i’pro život i pro působení církve. Proto o jeho uchování chceme pracovat, o něj usilovat svou prací ve svém povolání i prací ve Sdružení katolických duchovních Pacem in terris. Sledujeme vývoj událostí ve světě, víme dobře, jak doba i lidé potřebují mír. Po něm touží, jeho ztráty se hrozí. Na 'všech rovinách života je potřebí úsilí lidí dobré vůle, aby učinili všechno pro řešení problémů dnešního světa pokojnou cestou. Podle svých sil a 'možností chceme přispět svou prací k tomuto dobrému dílu. Za to se chceme modlit. Touto snahou je neseno celé naše kněžské poslání. Vracíme mír do duší svým slovem 'i svátostmi, které udělujeme mocí Kristovou, přinášejme i své úsilí, aby se vzdálilo ze srdcí lidí vše to, co může mír uvést do nebezpečí. Velký papež 'Jan věděl dobře, co je třeba vzdálit ze srdcí lidí, co uvádí mír do nebezpečí, když psal tato slova. Pokračujme v jeho snaze o uchování míru ve světě, jak to bylo blízké 'jeho srdci. Svatý Otec Jan Pavel II. mluví často o potřebě míru a volá k němu, zvlášť na svých cestách po zemích různých kontinentů. Naše snahy jsou ve 'shodě s jeho úsilím. Každé ruky a každého srdce je zapotřebí k výstavbě velkého díla míru, všichni jsou voláni k usilovné práci, aby mír byl světu zachován. Víme, že mnohé problémy zmítají dnešním světem. Je to v souvislosti se změnami společenskými i sociálními, jimiž svět prochází a jsme přesvědčeni, že z tohoto kvasu a neklidu 'vyroste nový svět. Tak tomu bylo i v dějinných proměnách minulých dob. Ale tento neklid se nesmi nechat strhnout do vzájemného boje 'zbraněmi. A k tomu moderními atomovými zbraněmi. Nezapomínáme, co způsobilo svržení dvou atomových pum na konci druhé světové války. Tyto zbraně jsoil nyní mnohokrát účinnější. Pomýšlí se dokonce na vyzbrojení ve vesmíru. „Hvězdná'válka“, jak se tyto plány nazývají, je přece zcela proti lidskému rozumu, který má především přemýšlet o dobru. Všichni ’dobře vědí, že případná válka by byla pro obě strany tak zničující, že není možno ani domyslit všechny její důsledky. Proto chceme udělat vše, abychom přispěli k záchraně světa, svou prací i svými modlitbami. Do nového roku vstupujeme s vědomím, že Bůh stojí nad světem i dějinami. Svět je dílo Boží a má svůj smysl. 'Plyne to i ze slov Písma sv., které uvádí po stvoření světa: „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré“ (Gn 1,31 j. Proto potřebujeme mír, aby se život mohl rozvíjet, aby dílo Boží, které nazývá Písmo velmi dobrým, trvalo a nebylo zničeno. Proto vybízíme všechny k podpoře mírového úsilí, z 'lásky k Bohu i z lásky k člověku. Necht nový rok, do něhož vstupujeme, přinese nám v této práci více jednoty, více vzájemného porozumění a více nadšení pro toto dílo. Kéž Bůh žehná naši práci. Sdružení katolických duchovních Pacem in terris ČSSR HODNOTA BEZ HRANIC mravnímu rozvoji a pokroku. Mír je trvalá záležitost všeho lidstva. V zásadě se musí vytvářet v každém prostředí a na kterémkoli pracovišti právě tak, jako při diplomatických setkáních, konzultacích a podpisech smluv mezi státy. Každý je vázán denním úsilím být na svém místě tvůrcem míru, ať státník nebo dělník, muž či žena, věřící nebo nevěřící, zkrátka všichni dobře smýšlející. Jsou-li dosud lidé, kteří připravují válku a hazardují s životem celého lidstva, musí se postavit proti nim ti, kteří usilují o mír a spravedlnost. Pokládáme jako křesťané za svou humanistickou a náboženskou povinnost přispívat ze svých zdrojů k upevňování světového míru, dosáhnout zmírňování napětí mezi státy s různým společenským zřízením a usilovat o vzájemně výhodnou spolupráci pro blaho všech. Protože nemůžeme dosáhnout těchto ušlechtilých cílů sami, snažíme se o účinnou spolupráci se všemi silami, jktr « mají tytéž cíle. Připojujeme se ke všem lidem dobré vůle, abychom jednotně a společně zápasili proti válce, hladu a vykořisťování, za lepší svět a vzájemné porozumění, za přátelství a bratrství mezi národy. Jsme přesvědčeni, že je to společná záležitost všeho lidstva, že je potřeba proti válce bojovat, dokud ještě nezačala, dokud je ještě časl Neboť mír je vpravdě hodnotou bez hranic! Na počátku nového roku K MLÄDÍ PATRI POHYB Snimek M. Černá Vánoce jsou vyznáním, ža Bůh se vítězně a nezvratně věnoval světu jako jeho dějny a ahsalutn budoucnost. K. Rahner :1971t Jelikož svět je v neustálém vývoji, je jlfřeba také neustále analyzovat znamení doby, aby se evangelní zvěst přijímala jasněji a aby aktivita pírkve pro spásu světa bylr. intenzivnější a vyúsťovala do života. V této souvislosti je třeba znovu posoudit, co je a jak se uvádí do praxe: — teologie kříže a velikonoční tajemství v kázáních, ve svátostech a v životě církve naší doby; — teologie a praxe inknlturace, jakož i dialog s mimokřesťanskými náboženstvími a nevěřícími; — jaká je přednostní opce pro chudé; — sociální učení církve vzhledem k lidskému pokroku ve stále nových podmínkách. (Ze závěrečné zprávy mimořádného synodu, vypracované podle oficiální syntézy synodních prací kardinálem Danneelsem, arcibiskupem bruselským.)