Kultura, 1959 (III/1-25)
1959-01-08 / No. 1
STRANA 2 A. Hoffmeister: ÚVODNÍK Pokračováni ze str. 1 řenka prokousla míček od ping-pongu, Tonička jela s těmi chlapci na výlet a ještě se nevrátila, ač je venku už tma, dnes budou na zvláštní přání topinky a fukéř roznáší česnekovou půni až na poštu a pošta ji rozesílá po okresu a do Prahy i do zahraničí, prosím vás, mistře, podepsal byste mi pohlednici pro babičku, ona vás zná z tanečních hodin, koupelna není nikdy volná, je toliko obsazena, co tam ten člověk dělá, je tam už alespoň tři čtvrti hodiny, on se tam třeba doopravdy koupe, Vlastička nerada rajskou, pivo došlo, zuj si lyžařské boty než vstoupíš do chaty, v šachové hře chybí královna, kouření v pokojích zakázáno, někdo mi vyměnil lyže, tyhlety nemají kovové hranění, Lojzo, přines kytaru, jako by tu bylo málo kraválu, hrajete žulíky?, já vám říkám, pane spisovateli, kdyby nám jen trochu a jen trochu včas vyšli vstříc, mohli jsme tu mít bílé ubrusy. Všichni jsou z odborů, stravují se v kantinách, jen pralinko se jeden od druháho liší, ale zakládají si na tom. Karolina má fialový svetr, Ludva modrý, Růženka růžový, Běla purpurový. Hele, kardinále, uhnit Karlovi straší v hlavě jen motocykly, Franta je přes vázání a kandaháry, Josef je frajer našich hor a Pavel telefonuje ob den té slečně z pošty. Všichni mají svůj sebejistý rozrůzněný nový charakter. Všichni stojí na svých nohách. Snad všichni nejsou kladnými typy, ale každý má nějakou kladnou stránku. Dokonce nápadně kladnou. Všichni jsou dokonale vybaveni na lyže a všichni dobře jezdí. Mají ještě ke všemu jakýsi barevně výstřední vkus a takovou neortodoxní sportovní eleganci. Říkají si sice tu a tam vole, ale to jen tak z lingvistického zájmu a aby řeč nestála. Třeba za rok přijde jiné zvíře ke cti jako třeba dikobraz nebo pavián, mravenečník či hroch. V tom případě ovšem pátým pádem voláme: hroše! A pak tu jsou zástupcové generací přežívajících z minula rovnou do budoucna, což se děje vždy právě teď. Přežívají honosně či trpně, odevzdaně nebo hrdinsky a někteří snad i klusmo, ale v tom aby se vyznal sám kádrovník Krakonoš. Mně se zdají všichni česky spolehliví v tomhle kolektivu. Soudruh učitel opravuje úlohy, protože učitelé dostali výnos, že pro ně prázdniny neplatí, protože je už měli v létě, pan Pazourek vyniká ve všem, na co sáhne, a on sahá na všecko, protože rád vyniká, soudružka Hrdličková zná jen rozkazovací způsob v jednání s podřízenými členy své rodiny, soudruha Hrdličku v to počítaje, především, pan Kucbaba si vykládá patience a starý pan Slouk cvičí kouzelnické silvestrovské číslo. Děláš, co umíš v pohotovém postoji k socialistickému realismu chvíle, ale občas se přec jen divíš, že představení nekončí. Vždyť tohle je český film. Je tu vše, co je v českých filmech. I to, co v nich má být, i to, co v nich nemá být, ač bývá. Toho je pochopitelně více, neřekl jsem přece, že to je dobrý film. Jsou to všechno lidi doslovně utržení od práce, od stroje, chata patří závodu a jsou to jejich prázdniny. Je to ovšem pravý opak léčivé samoty. A něco na tom je. V domě je ruch rovnosti, Poplach lidského zmatku, který posedne pracující, když nepracují, kříži každý rozvrh hodin. A všichni si libují v tom, že o prázdninách si nebudou kazit náladu malichernými dramaty anebo morálními předsudky. Je tu dokonce něco v povětří jako příslib socialistického života. — Jen o politice — a v tom asi něco není v pořádku — neslyšíte ani slova — a přece to všecko je výsledek politiky. I jejich práce, i jejich pobyt tady i jejich sebevědomí. — Každému podle zásluh, to tedy zase ne, každý se zasloužil stejně o svou dovolenou. Ale skoro, skoro bych řekl, že každému podle jeho potřeb. Je to zbožné přání vedoucího: Hory říkají, co máme, to dáme. Na víc zatím není. A když přes noc napadne nový sníh a ráno zasvítí slunce, až se rampouchy pod okny rozpláčí, pak všichni jsou naráz pány situace. A ti, co zůstali doma, jim mohou téměř závidět. Vytratíš se po obědě na zasněženou cestu, kde ticho se řadí v lese do zákrytu s tichem, kde ani větérek nesvěje vločku, kde po lidech tu jsou jen mlčící stopy ve sněhu a kde nad chocholy pštrosích per ojíněných jedlí a zasněžených smrků se zvedá vysoká zima. Ani pták ani tryskové letadlo neprotrhne s praskotem šedivé plátno oblohy. Hory dýchají, lesy stojí a klid padá na zem anebo tkví v prostoru odpoledního času, Vlastně je to hotový úvodník. Nikde ani fráze. Stromy jsou rovné. Sníh je čistý. Mír vládne np, zemi. Je tu krásně a máš dobrý pocit, že jsi tu doma. * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ***************************** ******************* Lidstvu se otevřel vesmír dokořán NOVÝ ROK 1959 ZAČAL V NOVÉ HVĚZDNÉ KONSTELACI. OKOLO SLUNCE KROUŽÍ DÁLŠÍ PLANETA, UMÉLÁ PLANETA, DÍLO LIDSKÉHO MOZKU A LIDSKÝCH RUKOU, S VLAJKOU SE SRPEM A KLADIVEM. SOVĚTSKÁ VĚDA OTEVŘELA LIDSTVU VESMÍR Jlftt TAUFE K, básník Velkolepá zpráva! Sdílím radost tvůrců tohoto díla — sovětských lidí. Je to nový argument pro jistotu moderního člověka, že dává-li si lidstvo, osvobozené a osvícené vědeckým socialismem, takové úkoly, určitě vyřeší i nedořešené aktuální dějinné úkoly zde na zeměkouli: odstranění válek, zabijáckého nacionalismu, zneužívání vědy pro vykořisťování a hanobeni člověka a celých národů, trestu smrti, masové bídy, nevědomosti a předfeudální krutosti, která nemá daleko od atavismu krevní msty. Mechanický posel, vyslaný do vesmíru jiskrou lidského rozumu, posiluje přesvědčení, že Člověk, nestaví-li sám mezi sebe a poznání žádnou pověrečnou kulisu, pozná a zmůže všechno, co si umíní. KSSEl ZEMAN, filmový režisér Pro mne a pro každého filmového tvůrce bude nesmírným problémem udělat nyní film, který by ukázal cestu člověka do vesmíru, poněvadž už to přestává být fantazií. Dnes je to skutečnost. Jsem tím ohromen, nadšen, protože se právě zabývám tímto problémem, jeho filmovým vyjádřením. Myslím na vítězství člověka, který má nyní najednou tuto cestu před sebou. ALFRÉD RADOK, režisér Včera, snad jako všichni lidé u nás v republice, poslouchal jsem zprávy o vypuštění rakety k Měsíci. Biji bych rád, kdybych v tuto chvíli rozuměl fyzice. Rozumím však jednomu: jakou odvahu, jaké úsilí a jakou intuici sovětských Vědců dokazuje tento čin. Byl bych rád, kdyby totéž — v etickém slova smyslu — bylo ve všech lidech. Pak nám bude dobře na zemi. EDUARD HOFMAN, ředitel filmového studia Barrandov Je to další úspěch sovětské techniky. Osobně závidím rozhlasu ten předstih před filmem, že může vysílat ze vzdálenosti Měsíce. KAMIL L H O T A K, malíř Zprávou o vyslání sovětské rakety do kosmického prostoru jsem byl rádostně překvapen, Hned jsem si při tom vzpomněl na Julese Verna a uvědomil jsem si nesmírný rozdíl tehdejších a dnešních možností a prostředků. Jsem si jist, že tento' historický čin je mezníkem ‘ v dějinách lidstva. Teď se pro lidstvo otvírá vesmír. -■...... VLADIMIR SOMMER, hudební skladatel Byl jsem tou zprávou úplně přiveden z míry. Nesmírně mě to vzrušuje. Včera celý den. a dnes už zase od rána sedím u rozhlasového přijímače. Je to pro mne ze všech vyslaných raket dosud největší událost. Když bych to měl nějak pro sebe formulovat, myslím, že je to větší událost než výbuch atomové pumy na konci Války, protože víc slibuje do budoucna. Můžeme si jen přát další takové činy, právě tak jako Si nepřejeme další atomové pumy. ... jaké provokace si vymyslí ještě během roku ? Kresba J. Kándla O L D * I C H NOVÍ, herec Jak pokorný a stísněný se cítí člověk, když slyší tajemné signály rakety, která se odvážila až ke slunci, a jak povznesený a vítězný se cítí člověk, když si uvědomí, že to způsobil — člopěk. , lne. Jlftl HANZELKA, cestovatel Vypuštění sovětské rakety je čin, který bude nejsilnějším argumentem všech poctivých a slušných lidí k potlačení a odstranění všech barbarských vztahů mezi lidmi a mezi národy. Nevěřím, že by člověk v témže okamžiku dovedl pronikat do meziplanetárního prostoru a zároveň pomýšlet na tak barbarské řešení spo- M, jako je vzájemné vybíjení. Pronikání do Vesmíru nás vede k vědomí, že svět je celek a že ti, kteří na zemi žijí, musí nakonec k sobě najít lidskou cestu. Dr. ing. RUDOLF PEŠEK, člen-korespondent ČSAV Je to veliký skok ve vývoji astronautiky, kvalitativní skok. To všechno, co se až dosud událo od vypuštění první družice, to byly jen změny kvantitativní. Astronautika se vyvíjí nesmírně rychle. To si nejlíp uvědomíme, když si srovnáme její vývoj s vývojem letectví. Zcela určitě se dočkáme letu člověka na Měsíc. Vloni 28. dubna předpověděl vynikající americký odborník R. E. Roberson vývoj astronautiky na 15 let takto: 1959—60 malá raketa dopadne na Měsíc. 1930—61 raketa obleti Měsíc a vrátí se na Zemi. 1961—62 raketa s člověkem obletí Zemi, 1961—6ý raketa s přístroji přistane na Měsíci. 1962—65 člověk obleti Měsíc. 1963—66 raketa s přístroji přistane na Marsu nebo Venuši. 196ý—68 člověk přistane na Měsíci a vrátí se zpět. 1968—73 člověk přistane na Marsu a vrátí se zpět. V této prognóze se sice nemluví o umělé planetce, ale je to asi stejně náročný úkol jako vypustit raketu, která by obletěla Měsíc. A ten Roberson plánoval vloni na rok 1960—61. JlR t M R A Z E K, kandidát technických věd a vedoucí spojovacího a poplachového střediska MGR y Průhonicích Vypuštění sovětské rakety do vesmíru pokládám za velmi významnou akci provedenou na závěr hlavní části Mezinárodního geofyzikálního roku. Zatím co účelem sovětských sputniků bylo zkoumat fyzikální vlastnosti nejbližšího okolí naší Země, dostala vesmírová raketa za úkol změřit celou řadu fyzikálních vlastností meziplanetárního prostoru. Velikého počtu údajů, které přístroje rakety hlásí na Zem, lze použít nejen k prohloubení našeho poznání této oblasti, ale i k ověření, případně zlepšení některých základních fyzikálních hypotéz, bez čehož by nebyla myslitelná řízená cesta člověka do meziplanetárního prostoru. Jsem šťasten, že tohoto úspěchu dosáhli právě sovětští vědci. JAROSLAV MECER, zástupce Šéfredaktora ČTK Vy na mně chcete, abych pro váš list zaznamenal ohlas, jaký má ve světě vypuštění sovětské rakety na Měsíc... a dáváte mi na to 12 řádek. Víte, že by nestačilo ani 12 000 řádek! Vždyť ohlas této skutečné senzace je doslova ohromný, a to všude: v socialistickém i kapitalistickém světě. Tak alespoň něco a stručně ze západního světa: Význačný britský vědec Massey: ,Je to vskutku obrovský čin!“ — Americká tisková agentura UP: „Američtí vědci žasnou nad obrovskou váhou sovětské kosmické rakety!“ — Předseda britské meziplanetární společností Shepherd: „Rusové museli použít rakety, která před vypuštěním vážila asi 250 tun...!“ — Obrovské titulky přes celé strany amerických listů: New York Herald Tribune: „Rudí vypustili raketu na Měsíc!" — Daily Mirror: „Rudi vystřelili na Měsíc!“ — A všechny listy na celém světě bez výjimky srovnávají tento ohromný úspěch sovětských vědců s dosavadními neúspěchy Američanů. Americký senátor Johnson: „USA ... zaostaly v průzkumu meziplanetárního prostoru... Již nějakou dobu mám pocit, že nepostupujeme dost rychle ...“ — Americká tisková agentura AP přinesla mj. zprávu, podle niž jeden noční hlídač ve Švédsku, když slyšel zprávu o vypuštění sovětské rakety k Měsíci, řekl: „Američané příliš mnoho mluví... Ale Rusové neříkají nic a...!“ — Z celého toho obrovského ohlasu vypuštění sovětské rakety na Měsíc vyplývá, že stále vice lidi na Západě si uvědomuje, že tato senzace není poslední překvapení, které SSSR západnímu světu přichystal! ************************************************** * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *** * * * * * * * * * * * * * * * * * * * B OBECNÍM DOME byl před vánocemi zahájen 5. pražský salon, jenž již pátý rok pravidelně umožňuje přehlídku děl malířů, sochařů a grafiků, tematicky se obírajících tváří a životem našeho hlavního města. Ač si tento salon vytvořil už určitou tradici, teprve od minulého roku stoupá jeho umělecká úroveň. Výrazně mu dominují tři koloristicky expresívni plátna Jana Baucha vedle lyrického pohledu národního umělce Vlastimila Rady a Viléma Novvaka, obrazů R. Wiesnera, Fr. Jiroudka, J. Smetany, O. Janečka a řady mladých výtvarníků, z nichž svým Vlastimil Beneš. civilismem zvlášť zaujme šil « SKLADATEL ČERNÉ OSTRAVY Rudolf Kubín se 10. ledna dožívá padesáti let. V tom městě se narodil, s ním a s lidmi z šachet srostl jako Petr Bezruč s lidem od Beskydu. Studoval na konzervatoři u A. Háby, v mládí psal skladby v itvrttónovém systému, ale jeho talent se začal přirozeně, zajímavě a osobitě usměrňovat ve třicátých letech, kdy se objevuje řada vokálních děl a kantát, mezi nimi píseň s doprovodem orchestru Ostrava na text Bezručův (193B), Járni píseň (o ostravských haldách z r. 1935), první česká hornická kantáta Jáma Pokrok (1937), ale i znamenitá Symfonietta pro velký orchestr a varhany a jiné skladby. Ne tedy snad z módy, natož z konjunktury, nýbrž z potřeby nejbytostnější stol se Kubín nadšeným pěvcem ostravského lidu. Co ve dny svátečni i všední vzrušovalo jeho srdce a mysl, to nalezlo u Kubína okamžitý ohlas a hudební vyjádření. Ať již ve formě prosté písně, častušky, tanečních kusů nebo i melodramu a předeher. Mimo ně je Kubín autorem první rozhlasové opery „Letni noc“ (1930), první hry se zpěvy a tanci o stavbě mládeže „Koleje mládí". V letech 1952-U5S tvořil Kubín svou neobyčejnou Ostravu, cyklus pěti symfonických básni: Vítězství, Maryfka Magdonova, Ostrava, V Beskydách, Ocelové srdce. 'Jeho monumentální záměr, umělecky působivě vyjádřený, byl oceněn státní cenou. I jedna z posledních Kabinových skladeb má tuto pro něho tak příznačnou inspiraci: Koksafskd polka. Jako všechny ostatní, vyznačuji se „hornické" skladby Rubínový zpravidla jednoduchostí, avšak živou zpěvností a i proto se staly tolik oblíbenými. pet ÝSTAVA MAElftSKÉHO DÍLA Vojtěcha Sedláčka (znovu připomenutého a zhodnoceného nedávnou velkou monografií V. V. Štecha) v síni Mánesa je přehlídkou umělcovy práce za posledních patnáct let. Ukazuje se tn znovu, jak významné postavení zaujímá Sedláček v moderním českém umění posledních ětyřieeti let. Jeho malířský program vyrůstá z dojmů nejmladších let, strávených v severovýchodních Čechách ,a živených neustálým stykem s prostředím pracujícího venkova, nejdříve v Eibčanech (kde se r. Í892 narodil) a později v Javomici v Orlických horách, odkud jsou vytěženy i vystavené práce. Jeho výtvarný názor se udržuje na příznaěné úrovni malby. jež bývá přirovnávána k fauvismu. Spíše však než tento ve svých kořenech dekorativní názor je Sedláěkova formální řeč důsledkem impresivní kresby, k níž měl sklony již od dětství. Zde je i důvod obsáhlosti jeho grafické tvorby, zvláště často se vyskytující barevná litografie a ilustrace (např. k Hcrbenovu „Hostišovu“, k „Železnému kruhu" K. Nového, k „Roku na vsi“ Mrštíků atd.). Sedláček je v podstatě kreslíř, jenž i se štětcem naplněným barvou zachází jako s měkkou tužkou. Všechny tyto formální prostředky slouží v osobitém přehodnocení, v němž zaslech-neme i umělcovu lásku k poetickému světu Alšovu, k vyjádření života českého venkovského lidu. šlí OVA VÝSTAVNÍ PREMIÉRA V BRNĚ. Nakladatelství cizojazyčné literatury Artia, která v cizině reprezentuje práci našich umělců, vědců, výtvarníků a především tiskařů, vydala za deset let přes 1900 publikací. Svou první výstavu, výrazný pohled do práce nakladatelství, připravila pro Brno; pořádající Muzeum města Brna a Dům umění ji instalovali ve výstavní síni muzea na Šilingrově náměstí. • ZDENĚK KOŠLER se v prosinci ujal místa dirigenta a uměleckého vedoucího olomoucké opery; nastudoval tam a řídil Janáčkovu „Věc Makropulos“, a to s takovým zdarem, že o oprávněnosti jeho jmenováni nemůže být pochyb. Jak ěasto bývá v našem hudebním životě, teprve pod dojmem významných úspěchů zahraničních docenili jsme a využili jeho pozoruhodného talentu. Košlerovi je třicet let a má tedy dobu plného vyzrání teprve před sebou. Především mu nutno přát, aby k jeho přirozenému talentu přidružila se vůle k cílevědomému hledačství, v naší hudbě a opeře především tólik potřebná. bl 0 FILMOVÝCH PREMIÉR TÝDNE upozorňujeme na italský film Renata Castellaniho „Sny ve skříní“. Castellani, mistr filmového neorealismu, slavný především svým poetickým milostným příběhem dvou mladých Siciliánů „Za dva groše naděje“, vytvořil ve „Snech ve skříni“ obdivuhodný pendant k tomuto filmu, těžící tentokrát z prostředí studentského. Zdá se, že Castellani dnes patří mezi největší filmové tvůrce schopné s neobyčejnou jímavostí a zároveň se sociální silou zobrazit ve filmu krásu i tragiku milostného vztahu soudobých mladých lidí. Varujeme naše čtenáře před filmem „Michal Strogov“ natočeným v ju goslávsko-francouzsko-italské koprodukci. Upřímně se naší distribuci divíme, že tento film uvedla, boč ADOLF HOFFMEISTER: DVĚ SNPL V fRAŽE KRESBY Z NOVOROČENKY P o z o r! N e b e z p e č 1 ohně!