Kulturní Tvorba, leden-červen 1964 (II/1-26)

1964-02-20 / No. 8

Q vině rozhoduje soud |к£,® I tvorba č. 3), jakož i Vranovského a Šternův Zákon není gumová rukavice (Práce, 10. 1. 1964) upozornily na jednu formu porušo­vání zákonných ustanovení, která u nás zřejmě ještě je dosti rozšířena. Proti člověku je vzneseno obvinění, a dří­ve nežli je s ním provedeno řádné disciplinární nebo .youdní řízení, činí se proti němu různá kádrová opatře­ní, je jjostitíovári morálně, společensky, existenčně, jaksi zcela samozřejmě se má za to, že je-li obviněn, bude také odsouzen; klade se vlastně rovnítko mezi obvinění a odsouzení, jednotlivec, orgán nebo organizace, které o obviněném rozhodují, nahrazují neoprávněně discipli­nární komisi nebo soud a osobují si právo, které jim nepřísluší. Dělají často závěry na základě jednostran­ného pohledu; obviněnému se nedostane řádné příleži­tosti se hájit. V lepším případě se na něm chce, aby do­kázal svou nevinu, ačkoli zákon žádá, aby žalobce doká­zal jeho vinu. Obyčejná pomluva může natropit za ta­kových okolností velké zlo. Svůj díl odpovědnosti má také tisk: bývalo dosti běžnou praxí, že novinář, specializující se na pranýřování trest­né činnosti, si nechodil pro své materiály do soudní síně, nýbrž к bezpečnostním orgánům a pěkně začerstva »po­­lepoval« přestupníky a škůdce skutečné i domnělé, v dobré víře, že dělá činnost společensky užitečnou. V ne­jednom případě se ovšem ukázalo, *že věci byly ve sku­tečnosti jinak, než jak- se jevily v materiálu vyšetřujících orgánů; soud pak obžalovaného zprostil viny, avšak « morálně politická škoda už se dala těžko napravit. Po hříchu ani tato praxe ještě docela nevymizela, včetně novinářových dobrých rad soudu, co má vzít v úvahu a jak s obžalovaným zatočit. Díky opatřením, jež na úseku spravedlnosti strana a vlá­da podnikly, se u nás křivě nařčený u soudu práva do­volá, a dojde-li přece к nějakým nesprávnostem, může počítat s podporou společenských organizací, tisku, ve­řejného mínění. Nicméně mohli bychom lidem ušetřit mnoho nepříjemností a svízelů, kdyby se vždy a všude důsledně dbalo onoho důležitého ustanovení našeho trest­ního řádu, které výslovně praví: »Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět tak, jako by byl vinen.« Miroslav Gal uška Кi Státní ta;emství Potřeboval |«m kuliso: 1 hluk z mezinárodni tele­fónni ústředny. Napsal jsem poznámku o novém poloautomatickém spojovacím systému zemí RVHP a sám charakter tématu si žádal na začátek zvukovou upoutávku, něco jako; takové to dosud bylo, ale zanedlouho už nebude. Trable začaly ve chvíli, kdy jsem 'zjistil, že v archívu takový záběr není. Bylo pól páté, do Rozhlasových novin ještě fůra času, a tak jsem požádal mladého kolegu, aby se s reportáž­ním magnetofonem vybral na Žižkov, do Olšanské. »Sta­čí mi tninuta kraválu, aby bylo slyšet, jak telefonistky křičí ,Helou London?“ neho „Alo Moskva“ a tak, Z té staré mezinárodní centrály, pochopitelně, protože ta no­vá se teprve instaluje.« Za půl hodiny zvonil telefon. »Vrátný,«, volal pozčileně kolega, »mne vůbec nechce pustil do budovy.« Blbost, povídám, dej mi ho. Trvalo to chvilku, než muž v budce přizval nějakou paní. »Nejde to, do mezinárodní centrály nikdo nesmí vstoupit. Příkaz ústředního ředitele.« Po další čtvrthodině mne přepojili na samotnou vedoucí ústředny. »Soudružko, vysvětloval jsem už po třetí, ten mládenec je skutečně z rádia: má podnikový průkaz s fo­tografií. občanku a ještě i novinářskou legitimaci. A ta brašna, kterou má přes rameno, není žádná kamera, ale skulečný magnetofon, můžete se o tom sama přesvědčit. Nic nechce filmovat ani fotografovat. Potřebujeme jen natočit minutu hluku z vaší ústředny.« Nemohu si stěžovat na neslušný tón, ani na neochotu, naopak: i vedoucí byla ke mně laskavá. Dokonce sek nám volalo zpět a když se zjistila, že vskutku nejsme odboč­kou CIA, ozvalo se mile: »Bohužel, spudrubu, je to stát­ní tajemství.« Pokusil jsem se naposledy apelovat na zdravý rozum. »Vždyť hluk je ve všech telefonních cen­trálách světa. Je li to státní tajemstvi, pak je tajné i to, že na Václaváku stojf socha svátého Václava.« Marně. Bylo šest hodin pryč, vysílání se blížilo, a my „jsme mu­seli sáhnout к menší zvukové eskamotáži Ředitel ústřední správy spojů se na své kádry může spo­lehnou!: jeho příkazy se plní do puntíku. Ale konstatuji to s lítostí. Ladislav Por)cs Preško.ovanie ■ nrednOSť ? Dva'a americkí ргеапим. manželia, stud« júcl ekonomiku niektorých európskych krajin, pri svojej návšieve v ČSSR sa podivili, že pri zmene výrobného programu v jednom našom závode sme na novú kvalifikáciu (natféračov na frézarov a pod } preškoľovali pracovníkov 50-ročných, ba i 55 ročných. Narážali na nerentabilnosť takej investície. Redaktor Čs. rozhlasu pohotové vyslovil hrdosť z takto sa prejavujúcej prednosti našej ekonomiky. Keby to bol povedal iba americkým manželom, nebolo by dôvodu reagovat na takú opožděnost On však chce! presvedčiť o vtipnosti svojej odpovede aj tisíce poslucháčov v pravi­delnej poludňajšej poznámke v nedeľu 16. februára t. r. Naozaj sa nedá oddiskutovať, že preškoľovanie je svo­jím spôsobom investícia, vyžaduje si prostriedky finanč­né, materiálové i čas školiteľov. Široký front, v ktorom sme išli v posledných rokoch za získaním kvalifikácie cestou preškoľovania, nachádza obdobu nie náhodou v Ši­rokom fronte rozostavanosti v investičnej výstavbe. Ak sme dnes došli k poznaniu, že vysoká rozostavanosť je nezdravá a nehospodárna, bolo by mierne řečeno opozde­­nosťou robiť večne fetiš z preškoľovania. Nie je to vždy najefektívnejšie a nepochybne je rezervou v hospodár­nosti obmedzovať preškoľovanie 50 i viaročných. Preško­­ľovanie starých robotníkov je investícia viac ako pochybná, siahať k tomu by sa malo len v krajnom prípade. Dobrý hospodár bude hľadať riešenie iné, efektívnejšie, a keď ho nenájde, nebude si aspoň klamať do kapsy, že čierne je biele. Tak ako v prípade preškoľovania je časté fetišizovanie doškoľovania. Obyčajne sa zaisťuje obežníkmi začiatkom každého roku. Často paušálne pre 25-ročných i 55 ročných a viacročných, pre ľudí, ktorí práve prišli zo školy do pra­xe, i ľudí, čo sú už jednou nohou v penzii. A predsa by ma­lo byť jasné, že prístup k zvyšovaniu kvalifikácie musí byť čo najdiferencovanejší a v prípade najstarších pracov­níkov je dôležité využiť Čo najviac ich doterajšiu kvali­fikáciu o skúsenosti. Je to ťažšie a náročnejšie — nejde to nadekretovať a formálne zorganizovať, ale pre národ­né hospodárstvo je to iste efektívnejšie. Takýto odbor­nejší a zodpovednejší prístup k riešeniu otázok preško­­ľovania a doškoľovania je nutný, ak chceme na širokom frpntg prejsť odj extepzíynyph k intenzívnym metódam riadenia. v, ,n Andrej Nuoška KULTURNÍ TVORBA ČÍSLO ■ STAROSTI S KANDINSKÝM* jedním ze zakladatelů ab­straktního umění, nemají pou­i ze estetikové a teoretikové, ale obchodníci. Guggenheimovo muzeum v New Yorku shromáž­dilo totiž 170 obrazů tohoto umělce a nyní se rozhodlo 50 jich odprodat. Nemohou prý v jednom muzeu mít tak veli­kou sbírku obrazů jediného malíře. Kandinského obrazy budou vydraženy v největším aukčním domě světa, u Sothe^ by ho v Londýně. A tady začí­nají zmíněné starosti: Kandin­ského obrazy vlastnilo dosud pouze pět majitelů, kteří )e neprodávali, a proto je pro­blém, jak stanovit odhadní ceny. CESTUJÍC! VENUŠE . . Venuše z Málu sestoupila z piedestálu a dostala se do bedny. Bezruká krasavice se připravuje ňa ces­tu do Tokia a za rok se vrátí domů, tedy do Louvru. Aby snesla všechny nepříjemnosti a překvapeni daleké cesty, by­la zabalena do specielní oko váné bedny, která je vyložena gumovými polštáři, pěnovými vycpávkami a odpérována! Na parník Vietnam do Marseille a dál do Japonska ji doprovodí řada spolehlivých odborníků, mezi jinými ředitel Louvru a vedoucí restaurátorského od­dělení. ■ TRÁVEN ZNOVU DEMASKO­VANÝ? Tentokrát prý je tento tajemný a světoznámý romano­pisec totožný s režisérem a hercem Retem Marutem,^který vydával také v letech 1917 až 1920 v Mnichově radikální ča­sopis Der Ziegelbrenn$i. futo teorii, která není hov ô —bylá vyslovena již roku 1927 Oska­rem Mariou Grafem - podpo­ruje i bývalý pracovník Trave­no v a německého nakladatelství Johannes Schönherr. Totožnost těchto dvou lidí se opírá pře­vážně o srovnání textů psa­ných' Marutem a Trayeriem. Agentúra AĎN poukazuje na snahy, které se objevily v K-T, ztoťožríit Trávená s literátem pocházejícím í Cech. Nuže . . . Kdo ví? Ale к otázce Tráveno­­vy totožnosti se jěstě vrátíme. jAN MALlK je uměleckým ve­doucím Ústředního loutkového divadla v Praze, profesorem loutkářské katedry na DÁMU, funkcionářem světového sdru žení loutkářů, UNIMY — a tím vousatým pánem, který vítá děti na loutkových představe­ních. který hrál v Božské ko­medii krásného pánbíčka který má o vysokou a všude a oceňovanou úroveň našeho loutkářství nemalou zásluhu. Od nynějška je také statným šedesátníkem a zasloužilým umělcem. Blahopřejeme. POD NÁZVOM JEDNODUCHOSTI« »VZRUŠUJÚCE záhrebský týždenník Telegram uverejňuje krátku recenziu o výbere poé­zie 2 mladšej generácie mace­dónskych básnikov, ktorý vy­šiel vo vydavateľstve Mladi bo­rec ve Skopji a vo vydavateľ­stve Progres v Novom Sade. Anj jedna z mladých juhoslo­vanských poézií nie je tak plodne a neafektovane spoje­ná s pôdou a podnebím, ani jedna v takom širokom me­radle a s takou ľahkos­ťou a prirodzenosťou nepo­užíva určité symboly, oživu­júc a modernizujúc ich vý­znam, ako to robí mladá poé­zia macedónska — píše vo svo­jej recenzii Zvonimír Majdak. ■ DVA MILIÓNY ŠILINKŮ je už pořádný deficit. Skončí tak zájezd vídeňských symfoniků, kteří za řízení W- Sawallische vystoupí v únoru a v březnu v USA. A to ještě ke všemu budou hrát 39krát za třicet dva dny ■ V SOBOTU 22. ÚNORA ušpo řádá překladatelská seKce Svazu čs. spisovatelů v Divadle Na zábradlí konferenci o pře kladatelské a jevištní interpre tací díla Williame Shakespea ra. Účastní se jí prof. Jaji Kott z Varšavy a Peter Brook spolu s dalšími členy Royal Shake speare Theatre, které bude koncem tohoto týdne vystupo vat v Praze POZORUHODNÉ je první číslo nového ročníku časopisu Zlatý máj. A rozhodně řada článků přesahuje význam tohoto cel­kem úzce'specializovaného ča­sopisu. )e to především zasvě­cená studie Miroslava Smetany o populárně vědecké literátu ře, stát Viktora Šklovského. Dewetíerův rozhovor s Fran­tiškem Hrubínem. Často přehlí­žíme Zlatý máj, protože jeho podtitul: »časopis o dětské li teratuře a umění« ho v našich PČích jaksi snižuje. Neprávem. Stačí prolistovat a, pročíst prv­ní číslo nového ročníku, Ш V LENINGRADE se tvoří Veřejný ,ústav pro sociologic­ký yýzkpm. v jehož čele stojí profesor Rožin z filosofické fa­kulty leningradské university. Hlavm zájem výzkumu bude soustředěn na zobecňováni praxe výstavby, komplexní ře­šení problémů přerůstání so­cialismu у komunismus a hle­dání : způsobů, jak zvyšovat produktivitu práce. Ústav má mít tyto sekce: ekonomika prá­ce, sociální problémy techni­ky, vědeckotechnický pokrck, úcuS£ pracujících na veřeinem životě; rodina a životní úroveň, h u r ž oa.7- ní. ideologie. JAK SE TAKÉ LZE NAUČIT CIZÍ JAZYKY . Švédka Bii gitta Bratrová utrpěla při do­pravní nehode vážné zraněni páteře a hlavy a byla dlouhou dobu-v bezvědomí Když ко nečné přišla к sobě, hovořila plynně německy a latinsky. Na mateřský jazyk si však vzpomněla až za dlouhou do­bu . ■ 5X DIVADLO NA ZÁBRAD­LÍ . . 3. března mu bude pět let. Začalo »Tisíci klarinety«, oživilo a vlastně stvořilo čes­kou pantomimu a dnes jsou už jeho zásluhy na tomto poli mimo jakoukoli diskusi A di­vadlo opravdu nežije ze »sta­ré« slávy. Nyní připravuje Ma­courkovu úpravu Jarryho Otce Ubu v režii Jana Grossmana na scéně navržené Liborem Fa­rou a s hudbou Zdeňka Šikoiy. Dále pokračuje divadlo v ne­dělních dopoledních koncer­tech, v posledních únorových dnech poskytne svou scénu řa­dě amatérských venkovských souborů a 3. března zde bude mít Václav Havel vernisáž Ty­­pogramů. HRAJÍ V NSR již několik dínT a budou tu koncertovat ještě začátkem března. Totiž Komor ní orchestr B. Martinu z Brna. j Po nedávném velice úspěšném j koncertě ve Vídni se vydali na;| delší cestu převážně se sklad­bami našich autorů — na re­pertoáru mají Tůrou, Kohouta, Stamice, Dvořáka, Janáčka Su­ka, Martinů. Ve stuttgartském rozhlase natočí skladbu mla­dého brněnského skladatele Z. Pololáníka. Я NEJPR\£E PQZŇÁVAl a bez předsudků — platí 1 v hudeb­ním řemesle. Ani sochaře, ani malíře, bá ani truhláře nikdo nesoudí podle materiálu, s nímž pracaje, ale pod;e d.la. Proto lze jen vítat, že Svaz čs. skladatelů uspořádá v novém studiu elektronické hudby stereofonního zvuku v Cs. roz­a hlase v Plzni kurs syntetické hudby. В SEDEM ROKOV mlčal vý­znamný maďarský dramatik Gyula Háy. V 9. čísle literár­neho a kritického mesačníka Kortárs uveřejňuje prvé dej­stvo historickej drámy Attilove noci (Attila éjszakai). В SMÁT SE A NECHAT SMÁT je trochu podivný název expo­zice kreslených vtipů, jež re­prezentují berlínský, časopis Eulenspiegel na výstavě v praž­ském kulturním středisku NDR. Popravdě řečeno to. co nám němečtí přátelé předved­li, se nám příliš nelíbí. Zby­­téčňá popisnost je příznačnou chorobou zasahující téměř vše­chny exponáty. Velmi Kon­venční a tradiční způsob „použi­tí formálních prostředků ne­zachrání ani to. Že slouží útoč­né a společensky angažované satiře. A tak možno vyzvednout vlastně jen kresby H. Btlttne­­ra, které i přes svou částečnou kresebnou zkostnatělost (vyho­ ■ SEDEM ROKOV mlčal vý­znamný maďarský dramatik Gyula Háy. V 9. čísle literár­neho a kritického mesačníka Kortárs uveřejňuje prvé dej­stvo historickej drámy Attilove noci (Attila éjszakai). ■ SMÁT SE A NECHAT SMÁT je trochu podivný název expo­zice kreslených vtipů, jež re­prezentují berlínský, časopis Eulenspiegel na výstavě v praž­ském kulturním středisku NDR. Popravdě řečeno to. co nám němečtí přátelé předved­li, se nám příliš nelíbí. Zby­­téčňá popisnost je příznačnou chorobou zasahující téměř vše­chny exponáty. Velmi Kon­venční a tradiční způsob „použi­tí formálních prostředků ne­zachrání ani to. Že slouží útoč­né a společensky angažované satiře. A tak možno vyzvednout vlastně jen kresby H. Btlttne­­ra, které i přes svou částečnou kresebnou zkostnatělost (vyho­vující na druhé straně autoro­vu záměru) snesou vyšší kri­tická měřítka. NOVOU VÝSTAVNÍ PLOCHU získala nedávno Praha v prv­ním stálém divadle poezie adaptovaném ve vinárně Viola na Národní třídě Nyní hostila soubor kreseb již velmi zná­mé trojice: Jirásek —Nepraš— Stekilk К nim se tentokráte připojila : i Libuše Kaplanova. Proti očakávání nešlo o tra­diční kreslený humor, ale spí­še o volné animované kresby. ■ DESET DNO se tříčlenr' de­legace Svazu jugoslá* h skladatelů — T. Nikolovški, předseda Svazu, který je ze Skopje, J. Kost i č z Bělehradu a Ž. Gobec z Lublaně — se­­' znamovaíá s našim hudebním Životem. Opláceli tak návště­vu našich v Bělehradě, Záhře­bu a Lublaiii. ■ SKANDAL NA LETIŠTI. Když do New Yorku přiletěl soubor anglických mladých zpěváků Beatles, měla z toho policie zamotanou hlayu. Soubor oče­kávalo na tři tisíce^ mladých ctitelů, z nichž mnozí uraziii cestu dlouhou téměř půltřetího tisíce kilometrů, aby spatřili ^ své oblíbené zpěváky., 150 poll­£ čistům se taktak podařilo £ udržet pořádek. Podobnou hys­> teril prý nedokázala vyvolat ani Marilyn Mohroe. A to je § co řícť. ů • • S SNAD JE TG příspěvek 3 k shakespearovskému roku, 4^ višti. Í 6 f'**- ale ani musical se oslavám ne- ^ vyhnul. Peoples Theatre v Newcastlu uvedlo hru 2ád- rá né ženy Mr. Shakespeare itb­ ój retisty Williama Scotta s hud­*g bon, songy a písněmi Petera > ' Stattcrsficlda. Děj se odehrává Ь v londýnském historickém Glo­> bď Theatre v době, kdy Sbake-V» spearovl bylo 36 let, a pnjed-ÍŠ* nává o obtížích plynoucích ‘1л 2 odporu královny Alžběty J'*> proti4“ vystudování žen na je- PODHLEDY - M Г L A N R 0 Ž I CKA Potřebujeme pružnost. myšlení, ne — páteře. Jen jedno )ě ha vraždě presťdehta Kennedyho na­prosto jasně: byl zastřelen hodně zprava. Mám raději ty, kteří své city maskují cynismem, než ty, kteří snuj cynismus maskují předstíranými city-Mnohdy je rozumnější hlídat zloděje než objekt. Když ničemu nerozumíš, musíš všechno uznávat. Přimlouval bych se za to, aby za podpisy pod růz nými nařízeními byla místo v. r. raději značka v. h. (vlastní hlavou). Néjčastějí křičí, že je jtm podkopávána autorita, ti, kteří níkdy žádnou neměli. :* ;* ■ ; ; ' ‘ 'ř ľ Zatahoval mne do své kompetence. Čím je člověk hloupější, tím snadněji se urazí. Odebrali mu odpovědnost, aniž. to zpozoroval. Čím chutnější lék, tím vícě nemocných, Anonymů neubude jejich odsuzováním, ale odstra­ňováním strachu.

Next