Kulturní Tvorba, leden-červen 1964 (II/1-26)
1964-02-20 / No. 8
Q vině rozhoduje soud |к£,® I tvorba č. 3), jakož i Vranovského a Šternův Zákon není gumová rukavice (Práce, 10. 1. 1964) upozornily na jednu formu porušování zákonných ustanovení, která u nás zřejmě ještě je dosti rozšířena. Proti člověku je vzneseno obvinění, a dříve nežli je s ním provedeno řádné disciplinární nebo .youdní řízení, činí se proti němu různá kádrová opatření, je jjostitíovári morálně, společensky, existenčně, jaksi zcela samozřejmě se má za to, že je-li obviněn, bude také odsouzen; klade se vlastně rovnítko mezi obvinění a odsouzení, jednotlivec, orgán nebo organizace, které o obviněném rozhodují, nahrazují neoprávněně disciplinární komisi nebo soud a osobují si právo, které jim nepřísluší. Dělají často závěry na základě jednostranného pohledu; obviněnému se nedostane řádné příležitosti se hájit. V lepším případě se na něm chce, aby dokázal svou nevinu, ačkoli zákon žádá, aby žalobce dokázal jeho vinu. Obyčejná pomluva může natropit za takových okolností velké zlo. Svůj díl odpovědnosti má také tisk: bývalo dosti běžnou praxí, že novinář, specializující se na pranýřování trestné činnosti, si nechodil pro své materiály do soudní síně, nýbrž к bezpečnostním orgánům a pěkně začerstva »polepoval« přestupníky a škůdce skutečné i domnělé, v dobré víře, že dělá činnost společensky užitečnou. V nejednom případě se ovšem ukázalo, *že věci byly ve skutečnosti jinak, než jak- se jevily v materiálu vyšetřujících orgánů; soud pak obžalovaného zprostil viny, avšak « morálně politická škoda už se dala těžko napravit. Po hříchu ani tato praxe ještě docela nevymizela, včetně novinářových dobrých rad soudu, co má vzít v úvahu a jak s obžalovaným zatočit. Díky opatřením, jež na úseku spravedlnosti strana a vláda podnikly, se u nás křivě nařčený u soudu práva dovolá, a dojde-li přece к nějakým nesprávnostem, může počítat s podporou společenských organizací, tisku, veřejného mínění. Nicméně mohli bychom lidem ušetřit mnoho nepříjemností a svízelů, kdyby se vždy a všude důsledně dbalo onoho důležitého ustanovení našeho trestního řádu, které výslovně praví: »Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět tak, jako by byl vinen.« Miroslav Gal uška Кi Státní ta;emství Potřeboval |«m kuliso: 1 hluk z mezinárodni telefónni ústředny. Napsal jsem poznámku o novém poloautomatickém spojovacím systému zemí RVHP a sám charakter tématu si žádal na začátek zvukovou upoutávku, něco jako; takové to dosud bylo, ale zanedlouho už nebude. Trable začaly ve chvíli, kdy jsem 'zjistil, že v archívu takový záběr není. Bylo pól páté, do Rozhlasových novin ještě fůra času, a tak jsem požádal mladého kolegu, aby se s reportážním magnetofonem vybral na Žižkov, do Olšanské. »Stačí mi tninuta kraválu, aby bylo slyšet, jak telefonistky křičí ,Helou London?“ neho „Alo Moskva“ a tak, Z té staré mezinárodní centrály, pochopitelně, protože ta nová se teprve instaluje.« Za půl hodiny zvonil telefon. »Vrátný,«, volal pozčileně kolega, »mne vůbec nechce pustil do budovy.« Blbost, povídám, dej mi ho. Trvalo to chvilku, než muž v budce přizval nějakou paní. »Nejde to, do mezinárodní centrály nikdo nesmí vstoupit. Příkaz ústředního ředitele.« Po další čtvrthodině mne přepojili na samotnou vedoucí ústředny. »Soudružko, vysvětloval jsem už po třetí, ten mládenec je skutečně z rádia: má podnikový průkaz s fotografií. občanku a ještě i novinářskou legitimaci. A ta brašna, kterou má přes rameno, není žádná kamera, ale skulečný magnetofon, můžete se o tom sama přesvědčit. Nic nechce filmovat ani fotografovat. Potřebujeme jen natočit minutu hluku z vaší ústředny.« Nemohu si stěžovat na neslušný tón, ani na neochotu, naopak: i vedoucí byla ke mně laskavá. Dokonce sek nám volalo zpět a když se zjistila, že vskutku nejsme odbočkou CIA, ozvalo se mile: »Bohužel, spudrubu, je to státní tajemství.« Pokusil jsem se naposledy apelovat na zdravý rozum. »Vždyť hluk je ve všech telefonních centrálách světa. Je li to státní tajemstvi, pak je tajné i to, že na Václaváku stojf socha svátého Václava.« Marně. Bylo šest hodin pryč, vysílání se blížilo, a my „jsme museli sáhnout к menší zvukové eskamotáži Ředitel ústřední správy spojů se na své kádry může spolehnou!: jeho příkazy se plní do puntíku. Ale konstatuji to s lítostí. Ladislav Por)cs Preško.ovanie ■ nrednOSť ? Dva'a americkí ргеапим. manželia, stud« júcl ekonomiku niektorých európskych krajin, pri svojej návšieve v ČSSR sa podivili, že pri zmene výrobného programu v jednom našom závode sme na novú kvalifikáciu (natféračov na frézarov a pod } preškoľovali pracovníkov 50-ročných, ba i 55 ročných. Narážali na nerentabilnosť takej investície. Redaktor Čs. rozhlasu pohotové vyslovil hrdosť z takto sa prejavujúcej prednosti našej ekonomiky. Keby to bol povedal iba americkým manželom, nebolo by dôvodu reagovat na takú opožděnost On však chce! presvedčiť o vtipnosti svojej odpovede aj tisíce poslucháčov v pravidelnej poludňajšej poznámke v nedeľu 16. februára t. r. Naozaj sa nedá oddiskutovať, že preškoľovanie je svojím spôsobom investícia, vyžaduje si prostriedky finančné, materiálové i čas školiteľov. Široký front, v ktorom sme išli v posledných rokoch za získaním kvalifikácie cestou preškoľovania, nachádza obdobu nie náhodou v Širokom fronte rozostavanosti v investičnej výstavbe. Ak sme dnes došli k poznaniu, že vysoká rozostavanosť je nezdravá a nehospodárna, bolo by mierne řečeno opozdenosťou robiť večne fetiš z preškoľovania. Nie je to vždy najefektívnejšie a nepochybne je rezervou v hospodárnosti obmedzovať preškoľovanie 50 i viaročných. Preškoľovanie starých robotníkov je investícia viac ako pochybná, siahať k tomu by sa malo len v krajnom prípade. Dobrý hospodár bude hľadať riešenie iné, efektívnejšie, a keď ho nenájde, nebude si aspoň klamať do kapsy, že čierne je biele. Tak ako v prípade preškoľovania je časté fetišizovanie doškoľovania. Obyčajne sa zaisťuje obežníkmi začiatkom každého roku. Často paušálne pre 25-ročných i 55 ročných a viacročných, pre ľudí, ktorí práve prišli zo školy do praxe, i ľudí, čo sú už jednou nohou v penzii. A predsa by malo byť jasné, že prístup k zvyšovaniu kvalifikácie musí byť čo najdiferencovanejší a v prípade najstarších pracovníkov je dôležité využiť Čo najviac ich doterajšiu kvalifikáciu o skúsenosti. Je to ťažšie a náročnejšie — nejde to nadekretovať a formálne zorganizovať, ale pre národné hospodárstvo je to iste efektívnejšie. Takýto odbornejší a zodpovednejší prístup k riešeniu otázok preškoľovania a doškoľovania je nutný, ak chceme na širokom frpntg prejsť odj extepzíynyph k intenzívnym metódam riadenia. v, ,n Andrej Nuoška KULTURNÍ TVORBA ČÍSLO ■ STAROSTI S KANDINSKÝM* jedním ze zakladatelů abstraktního umění, nemají poui ze estetikové a teoretikové, ale obchodníci. Guggenheimovo muzeum v New Yorku shromáždilo totiž 170 obrazů tohoto umělce a nyní se rozhodlo 50 jich odprodat. Nemohou prý v jednom muzeu mít tak velikou sbírku obrazů jediného malíře. Kandinského obrazy budou vydraženy v největším aukčním domě světa, u Sothe^ by ho v Londýně. A tady začínají zmíněné starosti: Kandinského obrazy vlastnilo dosud pouze pět majitelů, kteří )e neprodávali, a proto je problém, jak stanovit odhadní ceny. CESTUJÍC! VENUŠE . . Venuše z Málu sestoupila z piedestálu a dostala se do bedny. Bezruká krasavice se připravuje ňa cestu do Tokia a za rok se vrátí domů, tedy do Louvru. Aby snesla všechny nepříjemnosti a překvapeni daleké cesty, byla zabalena do specielní oko váné bedny, která je vyložena gumovými polštáři, pěnovými vycpávkami a odpérována! Na parník Vietnam do Marseille a dál do Japonska ji doprovodí řada spolehlivých odborníků, mezi jinými ředitel Louvru a vedoucí restaurátorského oddělení. ■ TRÁVEN ZNOVU DEMASKOVANÝ? Tentokrát prý je tento tajemný a světoznámý romanopisec totožný s režisérem a hercem Retem Marutem,^který vydával také v letech 1917 až 1920 v Mnichově radikální časopis Der Ziegelbrenn$i. futo teorii, která není hov ô —bylá vyslovena již roku 1927 Oskarem Mariou Grafem - podporuje i bývalý pracovník Traveno v a německého nakladatelství Johannes Schönherr. Totožnost těchto dvou lidí se opírá převážně o srovnání textů psaných' Marutem a Trayeriem. Agentúra AĎN poukazuje na snahy, které se objevily v K-T, ztoťožríit Trávená s literátem pocházejícím í Cech. Nuže . . . Kdo ví? Ale к otázce Trávenovy totožnosti se jěstě vrátíme. jAN MALlK je uměleckým vedoucím Ústředního loutkového divadla v Praze, profesorem loutkářské katedry na DÁMU, funkcionářem světového sdru žení loutkářů, UNIMY — a tím vousatým pánem, který vítá děti na loutkových představeních. který hrál v Božské komedii krásného pánbíčka který má o vysokou a všude a oceňovanou úroveň našeho loutkářství nemalou zásluhu. Od nynějška je také statným šedesátníkem a zasloužilým umělcem. Blahopřejeme. POD NÁZVOM JEDNODUCHOSTI« »VZRUŠUJÚCE záhrebský týždenník Telegram uverejňuje krátku recenziu o výbere poézie 2 mladšej generácie macedónskych básnikov, ktorý vyšiel vo vydavateľstve Mladi borec ve Skopji a vo vydavateľstve Progres v Novom Sade. Anj jedna z mladých juhoslovanských poézií nie je tak plodne a neafektovane spojená s pôdou a podnebím, ani jedna v takom širokom meradle a s takou ľahkosťou a prirodzenosťou nepoužíva určité symboly, oživujúc a modernizujúc ich význam, ako to robí mladá poézia macedónska — píše vo svojej recenzii Zvonimír Majdak. ■ DVA MILIÓNY ŠILINKŮ je už pořádný deficit. Skončí tak zájezd vídeňských symfoniků, kteří za řízení W- Sawallische vystoupí v únoru a v březnu v USA. A to ještě ke všemu budou hrát 39krát za třicet dva dny ■ V SOBOTU 22. ÚNORA ušpo řádá překladatelská seKce Svazu čs. spisovatelů v Divadle Na zábradlí konferenci o pře kladatelské a jevištní interpre tací díla Williame Shakespea ra. Účastní se jí prof. Jaji Kott z Varšavy a Peter Brook spolu s dalšími členy Royal Shake speare Theatre, které bude koncem tohoto týdne vystupo vat v Praze POZORUHODNÉ je první číslo nového ročníku časopisu Zlatý máj. A rozhodně řada článků přesahuje význam tohoto celkem úzce'specializovaného časopisu. )e to především zasvěcená studie Miroslava Smetany o populárně vědecké literátu ře, stát Viktora Šklovského. Dewetíerův rozhovor s Františkem Hrubínem. Často přehlížíme Zlatý máj, protože jeho podtitul: »časopis o dětské li teratuře a umění« ho v našich PČích jaksi snižuje. Neprávem. Stačí prolistovat a, pročíst první číslo nového ročníku, Ш V LENINGRADE se tvoří Veřejný ,ústav pro sociologický yýzkpm. v jehož čele stojí profesor Rožin z filosofické fakulty leningradské university. Hlavm zájem výzkumu bude soustředěn na zobecňováni praxe výstavby, komplexní řešení problémů přerůstání socialismu у komunismus a hledání : způsobů, jak zvyšovat produktivitu práce. Ústav má mít tyto sekce: ekonomika práce, sociální problémy techniky, vědeckotechnický pokrck, úcuS£ pracujících na veřeinem životě; rodina a životní úroveň, h u r ž oa.7- ní. ideologie. JAK SE TAKÉ LZE NAUČIT CIZÍ JAZYKY . Švédka Bii gitta Bratrová utrpěla při dopravní nehode vážné zraněni páteře a hlavy a byla dlouhou dobu-v bezvědomí Když ко nečné přišla к sobě, hovořila plynně německy a latinsky. Na mateřský jazyk si však vzpomněla až za dlouhou dobu . ■ 5X DIVADLO NA ZÁBRADLÍ . . 3. března mu bude pět let. Začalo »Tisíci klarinety«, oživilo a vlastně stvořilo českou pantomimu a dnes jsou už jeho zásluhy na tomto poli mimo jakoukoli diskusi A divadlo opravdu nežije ze »staré« slávy. Nyní připravuje Macourkovu úpravu Jarryho Otce Ubu v režii Jana Grossmana na scéně navržené Liborem Farou a s hudbou Zdeňka Šikoiy. Dále pokračuje divadlo v nedělních dopoledních koncertech, v posledních únorových dnech poskytne svou scénu řadě amatérských venkovských souborů a 3. března zde bude mít Václav Havel vernisáž Typogramů. HRAJÍ V NSR již několik dínT a budou tu koncertovat ještě začátkem března. Totiž Komor ní orchestr B. Martinu z Brna. j Po nedávném velice úspěšném j koncertě ve Vídni se vydali na;| delší cestu převážně se skladbami našich autorů — na repertoáru mají Tůrou, Kohouta, Stamice, Dvořáka, Janáčka Suka, Martinů. Ve stuttgartském rozhlase natočí skladbu mladého brněnského skladatele Z. Pololáníka. Я NEJPR\£E PQZŇÁVAl a bez předsudků — platí 1 v hudebním řemesle. Ani sochaře, ani malíře, bá ani truhláře nikdo nesoudí podle materiálu, s nímž pracaje, ale pod;e d.la. Proto lze jen vítat, že Svaz čs. skladatelů uspořádá v novém studiu elektronické hudby stereofonního zvuku v Cs. roza hlase v Plzni kurs syntetické hudby. В SEDEM ROKOV mlčal významný maďarský dramatik Gyula Háy. V 9. čísle literárneho a kritického mesačníka Kortárs uveřejňuje prvé dejstvo historickej drámy Attilove noci (Attila éjszakai). В SMÁT SE A NECHAT SMÁT je trochu podivný název expozice kreslených vtipů, jež reprezentují berlínský, časopis Eulenspiegel na výstavě v pražském kulturním středisku NDR. Popravdě řečeno to. co nám němečtí přátelé předvedli, se nám příliš nelíbí. Zbytéčňá popisnost je příznačnou chorobou zasahující téměř všechny exponáty. Velmi Konvenční a tradiční způsob „použití formálních prostředků nezachrání ani to. Že slouží útočné a společensky angažované satiře. A tak možno vyzvednout vlastně jen kresby H. Btlttnera, které i přes svou částečnou kresebnou zkostnatělost (vyho ■ SEDEM ROKOV mlčal významný maďarský dramatik Gyula Háy. V 9. čísle literárneho a kritického mesačníka Kortárs uveřejňuje prvé dejstvo historickej drámy Attilove noci (Attila éjszakai). ■ SMÁT SE A NECHAT SMÁT je trochu podivný název expozice kreslených vtipů, jež reprezentují berlínský, časopis Eulenspiegel na výstavě v pražském kulturním středisku NDR. Popravdě řečeno to. co nám němečtí přátelé předvedli, se nám příliš nelíbí. Zbytéčňá popisnost je příznačnou chorobou zasahující téměř všechny exponáty. Velmi Konvenční a tradiční způsob „použití formálních prostředků nezachrání ani to. Že slouží útočné a společensky angažované satiře. A tak možno vyzvednout vlastně jen kresby H. Btlttnera, které i přes svou částečnou kresebnou zkostnatělost (vyhovující na druhé straně autorovu záměru) snesou vyšší kritická měřítka. NOVOU VÝSTAVNÍ PLOCHU získala nedávno Praha v prvním stálém divadle poezie adaptovaném ve vinárně Viola na Národní třídě Nyní hostila soubor kreseb již velmi známé trojice: Jirásek —Nepraš— Stekilk К nim se tentokráte připojila : i Libuše Kaplanova. Proti očakávání nešlo o tradiční kreslený humor, ale spíše o volné animované kresby. ■ DESET DNO se tříčlenr' delegace Svazu jugoslá* h skladatelů — T. Nikolovški, předseda Svazu, který je ze Skopje, J. Kost i č z Bělehradu a Ž. Gobec z Lublaně — se' znamovaíá s našim hudebním Životem. Opláceli tak návštěvu našich v Bělehradě, Záhřebu a Lublaiii. ■ SKANDAL NA LETIŠTI. Když do New Yorku přiletěl soubor anglických mladých zpěváků Beatles, měla z toho policie zamotanou hlayu. Soubor očekávalo na tři tisíce^ mladých ctitelů, z nichž mnozí uraziii cestu dlouhou téměř půltřetího tisíce kilometrů, aby spatřili ^ své oblíbené zpěváky., 150 poll£ čistům se taktak podařilo £ udržet pořádek. Podobnou hys> teril prý nedokázala vyvolat ani Marilyn Mohroe. A to je § co řícť. ů • • S SNAD JE TG příspěvek 3 k shakespearovskému roku, 4^ višti. Í 6 f'**- ale ani musical se oslavám ne- ^ vyhnul. Peoples Theatre v Newcastlu uvedlo hru 2ád- rá né ženy Mr. Shakespeare itb ój retisty Williama Scotta s hud*g bon, songy a písněmi Petera > ' Stattcrsficlda. Děj se odehrává Ь v londýnském historickém Glo> bď Theatre v době, kdy Sbake-V» spearovl bylo 36 let, a pnjed-ÍŠ* nává o obtížích plynoucích ‘1л 2 odporu královny Alžběty J'*> proti4“ vystudování žen na je- PODHLEDY - M Г L A N R 0 Ž I CKA Potřebujeme pružnost. myšlení, ne — páteře. Jen jedno )ě ha vraždě presťdehta Kennedyho naprosto jasně: byl zastřelen hodně zprava. Mám raději ty, kteří své city maskují cynismem, než ty, kteří snuj cynismus maskují předstíranými city-Mnohdy je rozumnější hlídat zloděje než objekt. Když ničemu nerozumíš, musíš všechno uznávat. Přimlouval bych se za to, aby za podpisy pod růz nými nařízeními byla místo v. r. raději značka v. h. (vlastní hlavou). Néjčastějí křičí, že je jtm podkopávána autorita, ti, kteří níkdy žádnou neměli. :* ;* ■ ; ; ' ‘ 'ř ľ Zatahoval mne do své kompetence. Čím je člověk hloupější, tím snadněji se urazí. Odebrali mu odpovědnost, aniž. to zpozoroval. Čím chutnější lék, tím vícě nemocných, Anonymů neubude jejich odsuzováním, ale odstraňováním strachu.