Kulturní Tvorba, leden-červen 1966 (IV/1-26)
1966-01-06 / No. 1
Mfnniro Tnirnii Nakladatelství Československý Hranice zajmu spis0vatel vydalo jako svou novoročenku na rok 1966 dvanáct dopisů Františka Halase básníkově ženě. Je to — nebojme se tohoto označení — sličná publikace; nakladatelská péče je na ní patrna na první pohled. Editory dopisů jsou Ludvík Kundera a básníkův starší syn František X. Halas. Tedy: lidé povolaní; neboť Ludvík Kundera věnoval studiu Halasova díla svůj čas a péči v dobách, kdy ještě nepatřilo uctívání Halasa к dobrému tónu našich literárních snobů, kdy osobnost i dílo básníka z největších bylo potlačováno a mělo být potlačeno. Všeobecně a dobře jsou známy i Kunderovy vydavatelské zásluhy o Halasovo dílo. A také F. X. Halas nepatří к nedělným synáčkům velkých spisovatelů, ale zabývá se — pokud je mi známo — již po léta a důkladně opatrováním a tříděním otcovy pozůstalosti. Potud je všechno v pořádku. Co ale v pořádku není — a tu jde o problém širší, než je jediný příležitostný tisk — je obsah této novoročenky. Dopisy Františka Halase Libuši, tehdy ještě Reilové, pocházejí z první poloviny třicátých let — přesněji: z roku 1933 a 1934 — a jde o listy milostné; vysloveně intimní. Ať jsou jakkoli krásné. A pro čtenáře a milovníky Halasova díla jakkoli zajímavé (nedozvěděl jsem se teprve tady, že verš »ty krásná větrnosti čistá« z básně Podzim ve sbírce Dokořán je prapůvodně oslovením v dopise?). Tedy: ať jsou jakkoli přitažlivé, přece neměly být vydány. Proč? lnu proto, že milostný vztah třeba velikého básníka je soukromá věc, do které nikomu nic není. Přiznám se, že při četbě Halasových dopisů mě tísnil ten nepřeklenutelný rozpor mezi Halasovou cudností, oním svíravě pečlivým výběrem slov, a tím, že právě tato cudnost, tato uměřenost, ta snaha nekřičet, ať by se křičet chtělo, se dostává před oči, kterým nebyla určena. Je totiž něco jiného, prostuduje-li si dopisy — třeba nejintimnější — literární historik, a fakta, která v nich vyčetl, použije к interpretaci básníkovy osobnosti a díla; a něco jiného je, dostanou-li se podobné texty na veřejnost. To, opakuji, nemá a nesmí být. Nikdo nemá právo před veřejností prohrabovat nejpřísnější soukromí básníkovo. Tedy: ani jeho syn, ani jeho zasvěcený znalec. (Nehledě na to, že v Halasově pozůstalosti by se pro podobnou příležitost, jako je nakladatelská novoročenka, našlo sdostatek jiných zajímavých listů.) Ale tady nejde jen o Halase. Naše literárně historické editorství se dopouští podobných indiskrecí v míře daleko větší a častěji. A proto by bylo dobře zamyslet se nad halasovskou novoročenkou a hlavně nechat toho obracení básnických šuplíků. Za básníka — zvláště za tak velikého, jako je Halas — mluví především jeho dílo. Bez dodatků. Bez doplňků. A také: Šunt čerti depique fines, jak říkávali latiníci. Aneb: všechno má své mese. I zájem o básníka. Karel Tomášek Chybí mi ta jistota ... Chováli se ně ' * kdo ke svému bližnímu nešetrně, obvykle s tím nechodí na trh. V mém případě je tomu naopak. Nechci se lišit od ostatních lidí, proto neváhám uvést i důvody. Kupoval jsem knihu v jedné exkluzivní pražské prodejně. Cekal jsem u pultu na obsloužení, když prodávající náhle přerušil prodej a jal se počítat bloky. Jeho kolega pokladní totiž předával tržbu. Ohradil jsem se, že toto počínání, byť účelné a v provozu prodejny důležité, je vůči zákazníkům, totiž vůči mně a slečně, která se mnou čekala, nešetrné. Vždyť za námi nikdo nestál, mohli začít počítat o chvilkn později. Prodavač reagoval nejdříve pohledem, kterým mne zařadil mezi fy nezdvořilé a dotěrné kverulanty, kteří jsou na světě jenom к tomu, aby svým bližním ztěžovali práci. Potom jsem se dověděl, že něco podobného se u toho Pjnltu ještě nestalo (prodavač měl na mysli mou poznámku), a že mohu svá pozorování zapsat do knihy к tomu určené. Navíc mi bylo řečeno, že přesto, že je tak pozdní odpolední hodina, obědval teprve před chvílí, zatím co já jsem se nasytil zcela určitě v době, která je к tomu nejvhodnější. Přiznám se — bylo ode mne netaktní, když jsem souhlasil s jeho vyčítavou otázkou, že mne to pravděpodobně nezajímá. Opravdu mi nic nebylo do jejich organizace práce, pouze Její výsledky mne v tu chvíli zajímaly. Soudil jsem neomaleně, že jako zákazník mám právo být rychle obsloužen, zejména, je-li čím a jsou-li pro to podmínky. Mou duší hlodá teď nejistota. Máme zavírat oči nad tím, že zákazník přestal být před pultem pánem? Naruší se snad občanská rovnost mezi mnou a prodavačem, když budu trvat na tom, aby můj zájem kupujícího byl uspokojen přednostně* před zájiuem vnitropodnikové oř*anlxace7 Miloslav Chlupáě k ulturní tvorba číslo 1 / i v Předpisy bez závaznosti •• а kd>ko!| ■ # kamera pri ském pořadu naší televize zamířila do obecenstva, objevil se vždy týž obraz: »kulturní prostředí« přeplněných sálů a šálků, nabitých diváky (kvůli akumulaci) a přecpaných židlemi a stoly (kvůli konzumaci + akumulaci). Myšlenka, která nás přitom napadla, byla — odpovědnost. Nikoliv za hodnotu programu — to je věc povolanějších kritiků — ale odpovědnost za to, co by se stalo, kdyby v tomto »opiveném« a »ovíněném« prostředí vypukla z jakýchkoliv důvodů panika. Nic se však nestalo. Panika nevypukla. A tak se nebude zjišťovat, kdo vlastně překračoval bezpečnostní předpisy. Takové štěstí jihlavský stadión neměl. Tam zůstali dva mrtví — a vyšetřuje se. A jistě nebyl ani prvním, ani posledním stadiónem, halou, hříštěm, estrádou, kde bylo prodáno více lístků, než se mohlo a smělo. Tak proč o tom mluvit? Jde totiž o to, že u nás existují nepřehledné řady vyhlášek, předpisů, instrukcí, nařízení a zákazů, které se denně vědomě i nevědomě překračují a obcházejí a jimž se věnuje pozornost teprve tehdy, až se něco stane. Navštívíte-li například jakékoliv staveniště, řekne vám stavbyvedoucí, že kdyby měl dodržovat všechny bezpečnostní, hygienické a stavební předpisy, co jich vůbec je, že by se u nás rázem zastavil veškerý stavební ruch a ani jedna stavba by nebyla zahájena. Stejně tak existují předpisy o tom, že se mladistvým a podnapilým osobám nesmějí čepovat alkoholické nápoje. Avšak o tom, jak se tato vyhláška dodržuje, nejlépe svědčí úřední zpráva, že 90 И případů »úmyslného ublížení na těle« spáchali opilci — většinou mladiství. Podívejme se kolem sebe, co všechno je zakázáno (v dopravních prostředcích například přeplňovat vozy) a co se vlastně všechno nesmí na pracovištích', v ulicích, obytných domech. . . A nejen to. Dovedeme být velmi přísní na babičku, která v odlehlé ulici na předměstí nechává déle, než je dovoleno, zbytky starých kamen, ale nedovedeme si poradit s lešeními ležícími celé týdny na nejrůznějších pražských křižovatkách, s neosvětlenými výkopy na ulicích atd- Stejně tak budeme přísní na tutéž babičku, půjde-li vynášet popel v hodinách, které pro to nejsou určeny, ale budeme společně s hlavním hygienikem přešlapovat v rozpacích nad tím, že ovzduší v Praze dávno neodpovídá našim i mezinárodním hygienickým normám. Má to smysl? Zjednodušme raději naše bezpečnostní a hygienické předpisy a najděme v praxi takové způsoby a cesty, abychom mohli a také dovedli vymáhat jejich dodržování za všech okolností a proti všem narušovatelům —■ ať už se jedná o jednotlivce nebo celostátní ins,itocl- Vladimír Petrů • silvestrov■ NE JMODERNĚJŠlM DENl-КЕМ SVĚTA je Evening Post, vycházející v jihoanglickém městě Reading. Je dělán fotosazbou a tištěn na ofsetových strojích, které mají hodinový výkon 50 000 výtisků. Všechny výrobní pochody provádějí a řídí elektronkové počítače a celé technické zařízení má hodnotu větší než milión liber šterlinků. SKUPINA ŽÁKU SERGEJE EJZENŠTEJNA se poprvé po dlouhé době sešla v Moskvě na sjezdu filmařů. Bývalí žáci navštívili hrob svého učitele a tam vznikl návrh založit filmovou organizaci Tlampač kino (Ejzenštejn měl zvyk, že svému nejlepšímu žáku daroval tlampač jako symbol, že si žák zaslouží právo na samostatnou práci). Bývalí žáci se zavázali, že budou rozvíjet dědictví svého učitele, a domluvili se na novém setkání, které se bude konat v únoru 1966 v Tbilisi. ■ 5000 LET MÁ ODPOČÍVAT v zemi kovové pouzdro uložené v hloubce 16 metrů před pavilónem elektrotechnického koncernu Westinghouse na nedávno skončené, samozvané »světové« výstavě v New Yorku. Předměty v něm uložené mají roku 6965 reprezentovat naši dnešní kulturu, která bude našim potomkům tak vzdálený, jako je nám kultura doby, kdy egyptští faraónové stavěli první pyramidy. Literatura je tu zastoupena mikrofilmy, na nichž jsou ofotografovány knihy Alberta Camuse, Johna F. Kennedyho a Jacksona Pollocka, hudba deskou, na které Beatles zpívají a hrají ústřední píseň z filmu »Perný den«. Vyspělost dnešní lékařské vědy má dokumentovat antikoncepční tableta. Výběr zřejmě poněkud příliš odpovídá americkému vkusu . . . PRVNÍ REKLAMNÍ KANCELÁR v SSSR zřídí západoněmecká firma z Frankfurtu v moskevském hotelu Ukrajina. Povolení ke zřízení reprezentace získala při nedávné mezinárodní výstavě chemie a bude současně fungovat jako výstavní a informační středisko. ■ PO DVOU VZPOMÍNKOVÝCH KNIHÁCH — Schlesingerově díle Kennedyho tisíc dnů a Sorensenově Kennedym je ohlá šen Můj život s Karolínou a Johnem Johnem. Autorkou těchto vzpomínek je britská vychovatelka Kennedyho dětí Maud Shawová, která sice paní Kennedyové slíbila, že si své zážitky . nechá pro sebe, ale — jak je vidět — neodolala pokušení*vydělat na Kennedyho popularitě. CO NOVÉHO v umění a architektuře v zahraničí? Trojčíslo 5—7 Novinek literatury — umění obsahuje bibliografii článků o architektuře z více než 160 cizozemských časopisů zpracovávaných Výzkumným ústavem výstavby a architektury. Jsou zde uvedeny i přírůstky našich knihoven z oboru umění za půl roku. Osmé číslo bude zajímat zvláště ty, kdo se zajímají o problém barvy a výchovu průmyslových výtvarníků. JERZY OLKIEWICZ napsal do varšavské Kultury obšírný článek o pražském výtvarném životě pod titulem Pražské proměny. Píše v něm o malířské tvorbě Mikuláše Medka a zmiňuje se o aktivních uměleckých skupinách Brno 57 a Radar. ■ TŘI BÁSNĚ FRANTIŠKA HALASE Podzim, Praha a Papír otiskl krakovský literární časopis Zycie Literackie v překladu Adama Wlodka. POUŽÍVÁNÍ DETEKTORU LŽI patří к běžným vyšetřovacím metodám nejen v americké policii: ústřední úřady Spojených států zkoumají jejich pomocí i pravdivost výpovědí svých zaměstnanců. President Johnson nyní nařídil z podnětu jednoho z kongresových podvýborů vyšetřování nadměrného používání této pochybné metody: některé vládní úřady ji totiž zneužívají к tomu, aby se zbavily nepohodlných zaměstnanců. Poněvadž neexistují předpisy, kdy lze detektorů lži použít a jak hodnotit jimi zjištěné skutečnosti, staly se detektory lži nástrojem libovůle a nátlaku. ■ ZÁPLAVA PORNOGRAFICKÉ LITERATURY nejhrubšího kalibru ohrožuje americkou mládež. Obscénní-tiskoviny se šjří hlavně poštou na adresy dospívajících chlapců a děvčat, které vydavatelům pornografií opatřuje celá armáda agentů: velmi ceněny jsou např. seznamy účastníků různých soutěží pro mládež, adresy zájemců o gramofonové desky apod. Obrat obchodu s pornografiemi dosahuje roční výše téměř miliardy dolarů. Za dvanáct měsíců mezi červencem 1964 1965 si na doručování obscéna ních tiskovin poště stěžovalo 130 000 rodičů a došlo к téměř 17 000 policejních zákroků, jejichž výsledkem bylo zatčení 874 osob, z nichž bylo 696 odsouzeno. ■ V* KUVAJTU DIKY NAFTĚ mají sice tisíc milionářů (téměř 330 000 obyvatel a 6000 nezaměstnaných), ale rozhodně žádnou pracovní příležitost pťo evropské autoturisty, kterým právě zde došel benzín i peníze. Jejich počet není nijak malý, a proto se Kuvajt brání: auta jsou v takovém případě zabavena a vyčerpaní automobilisté jsou posláni lodí nebo letadlem domů. Do osmi týdnů mají čas vyplatit vůz a náklady za dopravu. Zřejmě jim však často chybějí peníze i doma — letos bylo v Kuvajtu vydraženo 116 zabavených vozů. POLYVIZE je nový systém přenosu televizního vysílání ve školách, jak ho nazývají francouzští experti. Pomocí určité kombinace zrcadel promítá se ^televizní obraz od televizoru přes strop třídy přímo na žáka, který může docela samostatně obraz sledovat a neruší souseda. ■ PROJEKT APOLLO, který má /vyvrcholit vysláním amerických kosmonautů na Měsíc, našel v USA dalšího vážného kritika v dr. Warrenu Weaverovi, známém matematikovi a organizátorovi americké vědy. Podle' dr. Weavera je náklad 30 miliard dolarů, na něž se dnes realizace projektu Apollo odhaduje, zcela neúměrný vědeckému významu výletu člověka na Měsíc. Soustředění tak obrovských finančních prostředků a tak intenzivního vědeckého úsilí na akci prakticky bezvýznamnou ohrožuje podle Weaverova názoru vědecký pokrok v jiných oborech, zejména v lékařství. Projekt Apollo je zdražován, jak tvrdí dr. Weaver, přílišným spěchem: kdyby USA z prestižních důvodů neusilovaly, aby první člověk na Měsíci byl Američan, bylo by možno v kosmonautice pokračovat sice pomalejším tempem, ale s mnohem menšími náklady a s menším vynaložením lidských sil. FARAÓN — film podle stejno jmenného románu Boleslava Pruse, který vyšel česky, bude mít premiéru v lednu 1966. Je a mu prorokován světový úspěch byl nyní přejmenován na Antikleopatru. H VÍC NEŽ STO FILMOVÝCH FESTIVALU se ročně pořádá mezi Sydney, Bejrútem a San Franciskem. Téměř každý obor lidské činnosti má dnes svůj vlastní filmový festival: turisté, vojáci, kinoamatéří, vědci aj. Situace je taková, že filmových festivalových dní je víc, než je dní v kalendářním roce. Proto Mezinárodní svaz producentů na svém valném shromáždění ve Stockholmu chce rozhodně omezit každoroční pořádání filmových festivalů. V návrhu se hovoří o jednom filmovém festivalu pro Asii v Dillí, pro Jižní Ameriku v Mar del Plata nebo v Rio de Janeiru, pro střední a východní Evropu v Moskvě nebo v Karlových Varech a pro západní Evropu v Cannes. Zrušeny mají být festivaly v Benátkách (tradičně dnes nejstarší), v Berlíně i v San Sebastianu. V Locarnu má nadále zůstat festival debutujících režisérů. TELEGRAM — záhřebský týdeník přináší rozhovor se Štítnickým, Ťažkým a Žabkayem při jejich nedávném pobytu v Jugoslávii. Odpovídali na otázku o současném vztahu slovenské a chorvatské literatury a stručně informovali o dnešní slovenské poezii a próze. ZÁJEM O FILMY naší nejmladší generace projevuje Francie. o Kritik Jean de Baroncelli píše Miloši Formanovi a Věře Chytilové jako o významných tvůrcích filmů nové generace a problémy mládeže charakterizuje jako konflikty svědomí, probuzení lásky, rozpory se světem dospělých, nechuť ke konvenci a pokrytectví i potřebu romantiky. ■ DUM VETERÁNU JEVIŠTĚ, jedna z nejmodernějších budov Moskvy, stojí u vjezdu do města a je v něm stovka mc ně zařízených jednolůžko pokojů s koupelnami. Čtyři bu* dovy jsou spojeny skleněnou galerií v úrovni prvního poschodí, v každé budově je solárium s klimatizačním zařízením a pro chvíle odpočinku mají umělci к dispozici knihovnu i sál s amfiteátrovým hledištěm, kcíe si mohou poslechnout mladé kolegy, nebo se podívat na širokoúhlé filmy. NA DVOU FRONTÁCH, v cizině i doma, vystavuje národní umělec Karel Svolinský své práce. V Klingsporově muzeu v západoněmeckém Offenbachu to jsou ilustrace (současně s výstavou dětských ilustrovaných knih ze třinácti zemí, mezi nimi i z CSSR) a v pražském Národním muzeu scénické a kostýmní návrhy a studie. ■ vysoká Škola lehké HUDBY A DŽEZU byla otevřena v Modeně. Hudební výchovu financuje modenská obchodní komora a členy profesorského sboru jsou pianista Paolo Marenzi, Natalino Otto a ? Pizzi. - —4 HLAD PO POEZII prozrazuje skutečnost, že první číslo polského měsíčníku Poezja bylo rázem rozebráno. Na sto dvaceti stránkách, vyzdobených reprodukcemi z díla Henryka Stažewského, vyšly básně Kazimíry Illakowiczownové, Jaroslava Iwaskiewicze, Mieczyslawa Jastruna, Anatola Sterna, Mariana Piechaly, Juliana Przy* bosia i Arnolda Sluckého a dosialo se i na začínající básníky. Nový měsíčník, který chce splatit dluh rostoucí básnické tvorbě, jež nenalézá dostatečný prostor v dosavadních časopisech, řídí Zygmunt Jakubowski. ■ NA SETKÁNI S MOSKEVSKÝMI PEDAGOGY v redakci časopisu Rodina a škola vyprávěl spisovatel V. A. Kaverin o svém novém románu, к němuž mu daly podnět dopisy ženy z vrstev ruské inteligence v letech 1910—1936. Bude to román tří generací a zobrazí život od začátku XX. století do našich dnů. Kaverin se obrátil na čtenáře časopisu s prosbou o pomoc. »Zajímá mě všechno — zvláštní příhody ve školách i v rodinách, všední dny a svátky, život obyčejný i neobyčejný.« K1SCHOVSKÉ DOŽINKY. Poslední (3.) číslo Novinářského sborníku, které vyšlo na samém sklonku minulého roku, je ve znamení osmdesátin E. E. Kische. Otevírá je úvodní slovo Eduarda Goldstückera z kischovského kolokvia, které v květnu uspořádal Novinářský studijní ústav, a analýza mladého Kische z pera Josefa Poláčka. Obsahově však nejrozsáhlejší je výběrová bibliografie literatury o životě a díle EEK a soupis jeho díla česky a slovensky vydaného. V tom směru je to zatím nejkomplexnější přehled veškeré kischovské literatury. 24 HODIN V ZAHRANIČÍ JAROŠ Ľ А V ZELENKA: Výstavní poutač Z výstavy v malé galerii Čs. spisovatele v Praze KOLÁŽ JIŘÍHO DANIELA