Kulturní Tvorba, červenec-prosinec 1966 (IV/27-52)
1966-07-07 / No. 27
RŕiHčii Tril^iť Žijeme v období iniciativy, poí\UUtji ^ruju dávám tedy návrh na zrušení telefonního provozu v Praze — možná i jinde. Mám deset let telefon a z toho dobrou třetinu nefunguje. Poplatky platím řádně, tj. i za dobu, kdy je linka bez užitku. Každý ví, že dožádat se opravy nebo kontroly znamená obrnit se krokodýlí trpělivostí. Vidím-li někoho vrtat se u nás v domovní zdi nebo na půdě, jímá mne hrůza, jak dlouho zas budeme bez proudu. Zrovna nedávno se našim kabelům dostalo péče a hle — přístroj přestal fungovat. Zato sám od sebe zvonil, v noci i ve dne, na způsob rokokového spinetu. Kdo u nás zvedl sluchátko, byl nucen naslouchat cizím hovorům. Prostě z mé mizerné, nefungující, leč přece samostatné linky byla dvojlinka. Bez oznámení, bez svolení, bez dohody. Pouze kdosi anonymní vyzval v době mé nepřítomnosti mé dítko školou povinné »vyřídit tatínkovi nebo mamince, že od teďka budou mít lacinější provoz, poněvadž budou mít společnej telefon se sousedem«. Po delším prošetřování došlo к jakémusi vysvětlujícímu dopisu, v němž se uznávalo, že telefon potřebuji povýtce к účelům služebním, a proto že dostanu samostatnou linku ihned . . . jakmile se nějaká uvolní. Naději mají pouze mé děti, to je jasné. Nedávno jsem i_usela mluvit nutně, služebně, s ředitelem velkého závodu na Moravě. Hovor objednaný v 19 hod. samozřejmě nedocházel. Pojala jsem úmysl hovor urgovat. Na čísle 02 nebral od 22 do 24 hod. nikdo telefon. Na kontrole tohoto 02 bylo trvale obsazeno. Paní 01, tj. meziměstská ústředna, mi poradila, že se nějak musím 02 dovolat, jinde nelze ani urgovat, ani hovor zrušit, bez ohledu na to, že tam prostě telefon nezvedají. Následujícího dne téhož ředitele a závod volala má služební centrála od 10 ráno do 21 hod. Nikdo se dodnes nedověděl, zda tam vůbec výzva došla, proč nedošlo ke spojení, jaký byl osud osmi urgencí tohoto hovoru. Odletěla jsem tedy druhý den na Moravu. Žertík stál 400 korun, dva dny, 2 dny protelefonované a jedna půlnoc navrch. Dva dny poté další případ: Od večera do půlnoci jsem se snažila na čísle 060 požádat o probuzení ve 4 hod. 0S0 mlčelo jako Šípková Růženka. 218, hlavní centrála Prahy, mi oznámila »vezou mi sem zrovna matryjál, zkuste meziměsto, ty sou tam celou noc, tak ať vás vzbuděj«. Slečna 01 po 18 zvoněních: »Paní, co si myslíte, my tu nejsme na buzení, zavolejte si kontrolu 27 51 51.« Na kontrole po 16 zvoněních ostřílená bojovnice: »To mi, paní, nepovídejte, že na 060 nikdo nejni, to von je, víte, každej chytrej, přídě v noci vožralej domů a nemá nic jinýho na práci než jít spát a dát se ráno vzbudit.« Na urážky je člověk zvlášť v této situaci citlivý i vysvětlila jsem dotyčné pracovnici spojů, že pracuji v rozhlase, že ráno nastupuji služební cestu, a to že je důvod, proč se chci dát budit, nicméně probíjím drahocenné hodiny spánku žádostmi o buzení. A tu mi ta moudrá duše pravila, že my v rozhlase taky nevysíláme vždycky akorát a že tedy nikdo nemůže být rozčilen, když telefony v Praze taky nejsou akorát. Na vteřinu jsem na sobě pocítila odpovědnost ředitele rozhlasu za 180 hodin denně vysílaných do tu- i cizozemska, a stoupl mi adrenalin v krvi. To je chvíle, kdy se mi mozek přeplní geniálními nápady a já jsem si vzpomněla, kdo mě vůbec na téhle zemi může probudit, abych neprešvihla tu služební cestu. Byl to jeden známý z minula, dělník, dnes důchodce, hlídač v jedné pražské fabrice. Číslo na něj vám nedám, je to hodný člověk a ostatně není tu na buzení, je však, jak mi sdělil, také pro zrušení takových zbytečných provozů, jako je telefonní provoz v Praze. Míla Semrádová Pevné nervy a Čedok **ane s? ob£as. kaž / dému, ze musí na nějaký čas do cizího města. Stalo se i mně. A protože vím, že v Karlových Varech bývá v létě dost plno, začal jsem shánět nocleh napřed. Měl jsem jet 6. července. Tak jsem 28. května napsal hotelu Central, zda by u nich nebyl volný pokoj. Už jsem tam bydlel, hotel je to pěkný. Celkem obratem, 2. června mi soudruzi odpověděli, že jejich hotel je smluvně zadán cestovní kanceláři a že tudíž nemají možnost vyřizovat objednávky přímo, že proto můj dopis posílají se svou intervencí cestovní kanceláři Čedok v Karlových Varech. To je logické, každý to pochopí a uzná. Čekal jsem tedy, že mi karlovarský Čedok odpoví, co a jak. Buď kladně, nebo záporně. Rozhodně jsem však čekal odpověď. To snad člověk smí. Protože však žádná nepřicházela, napsal jsem Čedoku 18. června doporučený dopis. A zase nic. Čekal jsem dál, karlovarský Čedok má dobré nervy. Ne tak já, pročež jsem — když se nástupní termín neodvolatelně blížil — zaurgoval svou žádost znovu, tentokrát doporučeně a spěšně 28. června. Zdá se, že to probudilo i zamyšlené pracovníky karlovarského Čedoku, protože mi obratem obyčejným dopisem sdělili (přišel 1. července), že ubytování není možné, neboť všechno je obsazeno. Pravda, nabídli mi ubytování v soukromí, to se musí nechat. To je pěkné. Rozhodně méně pěkné mi však připadá, že к odpovědi potřebovali čtyři týdny a dvě urgence, než udělali to, co by člověk pokládal za normální službu. Jestli takhle vyřizují korespondenci s každým, pak tedy cestovnímu ruchu — na- 2dar* Jan К 1 i m e n t. Bezohlednost a hluk J,®ch,ÉJ „b.5'ch po£í tat, kolik porad, konferencí, symposií a kongresů bylo v posledních letech věnováno hluku. Totiž jeho likvidaci. Nebo alespoň zmírnění. Protože míra hluku spoluurčuje míru životní úrovně, a to v obráceném poměru, čím méně hluku, tím vyšší . . . Tak se mnohé stroje vyrábějí již s tímto aspektem: od psacích strojů až po přívěsné lodní motory, tak tiché, že si při nich můžete pouštět rádio. Slyším, jak čtenář uhodil řízně do stolu, až je to slyšet ve vedlejších panelových domech: »A co u nás?« A začne vypočítávat: od městské dopravy až . . . Ano. Až . . . Až po to třísknutí do stolu nebo rázné bouchnuti dveřmi? Až po toho molocyklistu, který jede noční ulicí a nemůže se nasytit řevem svého motoru? Až po ty popeláře, kteří ho po odpolední směně vzbudí kolem sedmé hodiny ranní popelnicemi, obratně mrštěnými na dvorek? Až po pana X., který pouští svůj televizor pro celou čtvrť? Až po vlasatce, který к pořvávání místního rozhlasu připojuje halekání svého příručního aparátku, ale stejně tak je ochoten rušit ticho lesní paseky? Skřípot, jekot, rachot a burácení našich tramvají je zatím mimo náš aktivní dosah. Doufejme, že představitelé hlavního města to dají během let do pořádku. Ale existuje tisíc a jedna příležitost, kde můžeme hluk omezovat sami. Stačí к tomu trochu ohleduplnosti, u mládeže také trochu výchovného působení. Jinde však — když nepomáhá ani jedno, ani druhé — nařízení a pak takzvaný finanční postih. Příklad: Vzpomínám si, že před několika lety kritizovala Večerní Praha hluk, kterým budí v noci někteří strojvůdci na pražských nádražích obyvatele přilehlých čtvrtí. Houkačky na elektrických lokomotivách je v nočním klidu slyšet široko daleku. I nyní. Protože kritika nepomohla. Jistě, jde o bezpečnost posunovacího personálu. Ale musí se to dít na úkor nočního klidu celého okolí? Nešlo by houkání nahradit jinými bezpečnostními signály? O škodlivosti přílišné hlučnosti byly již popsány tuny papíru, i u nás. Hlučnost je — kromě jiného — také výrazem subjektivní bezohlednosti. Mám dojem, že naše národní výbory dnes mají dosti pravomoci, jak ji vyloučit. Až dosud se nad tímto problémem mávalo rukou, na stížnosti »starých nervózů« nemáme čas, máme důležitější věci na práci. Ale zeptejte se lékařů, co nás stojí léčení neuróz. Těmi dětskými počínajíc .... Jiří Žák ■ PRVNÍ HORlCKÉ SOCHAŘSKÉ SYMPOSIUM potrvá po oba prázdninové měsíce a zúčastní se ho kromě našich umělců Zdeňka Palcra, Vladimíra Preclíka, Zdeňka Šimka a Ladislava Zívra také dva zahraniční sochaři, Janec Lenassi z Jugoslávie a Michael Schönholtz ze západního Berlína. Sochaři budou pracovat ve starém pískovcovém lomu u sv. Josefa a budou mít к ruce jako pomocné sochaře čtyři žáky hořické kamenicko-sochařské školy. Plas-, tiky budou těsně před dokončením dopraveny na vrch Gothard nad městem, kde bude dán základ ke vzniku galerie moderního umění na trase к baroknímu Kuksu. Pražští malíři pokojů nabídli technické správě Národního divadla na jpotřebné prázdninové malířské renovace ve třech divadelních budovách dva učedníky a (Zpráva z novin) NAKRESLIL ZDENĚK FILIP N ÁHODA VEDLA SPISOVATELE ’ BOHUMILA ŘÍHU a jeho »toulavý moskvič« po silnicích a cestách Již nich Čech. Serfál Jeho reportážních fejetonů začneme otiskovat na pokračování v příštím čísle. MILIÓN JE MÁLO, usoudil přednosta sovětského úřadu pro zahraniční turistiku o plánovaném počtu letošních zahraničních návštěvníků SSSR. Přitom zahraniční turisté navštěvují zatím jen několik desítek míst. Proto bude do roku 1968 postaveno v Sovětském svazu 121 nových hotelů pro 51 500 hostí. Počítá se, že investovaných 360 miliónů rublů se vrátí do sedmi osmi let. ■ NA RAKOVINU UMÍRÁ ročně ve světě tři milióny lidí a vědci dosud zjistili 120 různých druhů rakovinného onemocnění. Na objev účinného léku proti rakovině se jen v USA vynakládá ročně 350 miliónů dolarů — zatím bezúspěšně. Nejčastější je rakovina plic; je-li zjištěna v nejranějším stadiu, může být vyléčena. CO ŽIVOT SPOJIL . . . Polský spisovatel Igor Newerly věnoval svůj nový životopisný román Žywe wigzanie památce svého přítele a někdejšího spolupracovníka Janusze Korczaka, jedné z tragických obětí nacistického vyhlazení varšavského ghetta. Korczak byl lékař, spisovatel a také vychovatel, který se otcovsky staral o osiřelé židovské děti. Šel s nimi dobrovolně na smrt plynem, protože se od nich nechtěl odloučit ani v nejtěžší chvíli. SMUTEK SLUŠÍ ELEKTRE, tragédie O'Neilla, amerického dramatika ožije na světových scénách jako opera. Hudbu к ní napsal americký hudební skladatel David Levy a světovou premiéru bude mít na podzim v nové budově Metropolitní opery. Inscenaci studuje řecký režisér Michael Kakojannis. ■ PROHIBICE bude zavedena ve dvoumiliónovém Karáčí. Existuje již v Lahore, Rávalpindí a v severním Pákistánu. DOMNĚNKY O INDIÁNSKÉ ATLANTIDĚ vzbudil nečekaný nález na mořském dně asi 80 kilometrů od peruánského pobřeží. Několik z přibližně tiší ce podmořských fotografií pořízených západoněmeckou výzkumnou lodí Anton Brunn v hloubce 2000 metrů zachytilo skupinu kamenných sloupů zdobených znaky připomínajícími písmo. Dva z nich stály kolmo к mořskému dnu. Výklady tohoto nálezu se různí. Prozaický spatřuje v sloupech náklad nějaké ztroskotané lodi. Přijmout tento výklad by však znamenalo předpokládat téměř neuvěřitelnou náhodu, že dva ze sloupá dopadly na mořské dno kolmo a zůstaly v této poloze stát. Proto nelze ani popřít poetickou domněnku, že jsou to pozůstatky indiánského chrámu, který se po obrovské přírodní katastrofě propadl s pevninou do mořských hlubin. ČTYftl CHOPINOVY DOPISY, které se nedávno chystala vydražit mnichovská firma se starožitnostmi, zavdaly podnět к žalobě, kterou podala umělcova pravnučka paní Ludwika Ciechomska. Uplatňuje vlastnické právo na dopisy, které se jí ztratily po příchodu Němců do Varšavy v září 1939. ■ VÝKŘIKY Z POUZDRA jsou nejnovější obranný prostředek australských žen, jehož vynálezcem je inženýr Pricecock. Policejní statistiky totiž ukazují, že většina žen při přepadení v hrůze nevydá ani hlásku. Napříště prý stačí sáhnout do kapsy pláště nebo do kabelky, zmáčknout spoušť pouzdra a to začne pronikavě kvílet. SPISOVATELÉ LÉKAŘI sejdou se letos v srpnu v Debrecínu na kongresu, jehož část bude věnována také poctě Albertu Schweitzerovi. ■ TEPRVE PAPEŽ ROZHODNE o osudu konečné zprávy církevní komise pro studium kontroly početí. Rozhodnutí, zda katolická církev prolomí své staleté odmítání a svolí к používání antikoncepčních prostředků, padne asi na podzim, kdy se má ke zprávě vyslovit papež Pavel VI. ■ VÍNO V KOSMU bude — podle Johna Maddoxe, redaktora britského přírodovědného časopisu Nature — rekordní rychlostí dozrávat. Kdyby si kosmonauti vzali s sebou na oběžnou dráhu kolem země čerstvé bílé Bordeaux, rovnou z lisu, budou z něho mít — tvrdí Maddox — za půlhodinu vysoce kvality víno, rovnocenné vínu po"-desetiletí uloženému ve sklepích. U koňaku potrvá tento proces o něco déle, aie i tak se prý v několika hodinách vytvoří koňak z dob Napoleonových. Víno i koňak bude prý nutno hned pít, poněvadž po 24 hodinách by z něho byl ocet ß ještě později — hrůzal — dokonce dehet. . . ■ DESET LET PO SMRTI BERTOLTA BRECHTA bude letos v září v hlavním městě Německé demokratické republiky Barlíně vůbec prvně uvedeno na scénu dosud .neznámé Bréchtovo drama Německé miserere s hudbou skladatele Paula Dess’aua. Dosud neuvedená Brechtova ' hra vznikla v letech 1945 až 1947 a podle prphlášení Paula Dessaua líčí »křížovou cestu německého lidu у letech nejhlubšího národního úpadku«. PROJEKT HOTELU BUDOUCNOSTI roku 2000 vypracovali amsterodamští architekti bratři Claude de Vries. Nejde o utopii, ale návrh, který využívá všech dosavadních vědních a technických znalostí a finančně je přijatelný. Projekt musel odpovídat třem skutečnostem: hotelového personálu je stále méně, ve velkoměstech je málo stavebního prostoru a náročnost hostů prudce stoupá. Projekt má 500 lůžek a provoz je téměř stoprocentně mechanizován. Základ tvoří asi patnáctiposchoďový komplex budov, společenských místností a provozoven, nad nimiž se tyčí asi 200 m vysoká kulatá věžovitá stavba jednotlivých pokojů. Jsou z polyesteru, zesíleného skleněnou vlnou. К opravě nebo i pro přizpůsobení měnícímu se vkusu lze kterýkoliv z pokojů »vyvěsit«. ■ MÔŽEME SE TĚŠIT, protože prý nadzvuková dopravní letadla, vyvíjená pro dálkové lety v sedmdesátých letech, přispějí podle prof. Macdonalda z kalifornské university к oteplení zemského ovzduší. Letadla prý podstatně zvýší, koncentraci vodních par a kysa ličníku uhličitého v atmosf~*e zadrží tak víc zems7 tepla než dosud. Oteplení buue ovšem sotva znatelné, v průměru asi jen 0,4 stupně Fahrenheita. Takže se aspoň nemusíme těšit moc. NEBUDETE LI MÍT NASPĚCH, můžete svou plánovanou cestu za »slanou louži« absolvovat ve vzducholodi na atomový pohon, která má dosahovat rychlosti až 160 km/hod. Zatím ovšem stačí, když budete jen šetřit. Vzducholoď je totiž jenom na papíře jako projekt amerického konstruktéra Francise Mprsea a jeho žáků. Soudí se, žé luxusně vybavený transoceánský dopravní prostředek bude vyhledáván hlavně těmi, pro něž je tryskové letadlo nepohodlné a příliš rychlé a loď zase pomalá. ■ TAJEMSTVÍ ETRUSKÉ KULTURY může být rozluštěno novým nálezem v severní Itálii, kde byl objeven 2200 let starý kámen se 16 vyrytými znaky etruské abecedy. Mezi archeology a klasickými filology byl znovu vzbuzen zájem o sud perozluštěné etruské nápisy a řeč, která po asimilaci Etruskú s Římany nepochybně zasáhla i do vývoje latiny. Objevené abecední znaky podporují teorie některých archeologů, že Etruskové byli fénického původu. SPlTE DELTA NEBO REM? Tak se mohou vítat čtenáři knihy Sleep (Spánek) dvou amerických psychologů Gaye Gaera Lucea a Julia Segala. Vědci v ní shrnuli vše, co moderní věda o spánku zjistila. Soudí se, že ve spánku procházíme několika cyklicky se opakujícími stadii, odpovídajícími různým stupňům ochabnutí činnosti mozku a jiných orgánů. Cyklus trvá zhruba devadesát minut a nejdůležitější je jeho čtvrtý stupeň zvaný delta, kdy je spánek nejhlubší. Sny se dostavují ve fázi zvané REM (podle počátečních písmen anglického označení rapid eye movement — rychlý pohyb oka), kdy se panenky pod zavřenými očními víčky rychle pohybuji zleva doprava a naopak, jako když v bdělém stavu sledujete tenisový zápas. Fáze REM trvá poprvé asi deset minut, pak se vrací původuí polobdělý- stav a cyklus se opakuje. Trvání snové fáze se v každém dalším cyklu prodlužuje. ■ KERAMIK VÁCLAV ŠERÁK navázal na předchozí úspěchy Slavoje Banseta (1964) a Lubomíra Šilara (1965) v mezinárodních soutěžích umělecké keramiky v italské Faenze a získal i letos zlatou medaili. Oceněny byly jeho dvě menší vázy z keramických plátů, větší zahradní váza a menší žardiniéra s plastickým dekorem. ^ ^ Žalem sklíčeni oznamujeme svým drahým a známým, že nám odešli na věčnost naši tři dobří přátelé, kteří po staletí provázeli český národ slzavým údolím. Jako první náhle skonala usušením Polívka DRŠTKOVÁ. To, co za ní v bufetech a restauracích vydávají, je bezchutná tekutina, vařená ze sušených drštěk. Tím bolestivější je, že funus dršťkové polévky se koná v době, kdy v každé kutil chyni jsou ledničky. Což není na světě místa pro čerstvé šťavnaté dršťky? Asi ne, a proto bud sbohem, ty pravá Э řízná dršíková polévko, chloubo minulých století! Další zesnulý Knedlík HOUSKOVÝ skonal z lenosti. Nikomu■ se чг nechtělo do něho nařezat suchých housek, a proto přidal do jeho těsta z pohodlnosti kvasnice a udělal z něho va- _ řenOu buchtu. Dáte-li si roštěnku, svíčkovou, vepřovou mJ anebo obyčejný guláš — vařená buchta chuti nepřidá. Ó, jak všichni pozůstalí vzpomínají na ten dobrý český U« houskový knedlík, krabatý kostkami voňavých housek! Ten se nikdy nerozsypal na vidličce, nelepil na patře, ani se neroztáčel v plátcích už na míse, ze které vám ho """ v bufetě kladou na talíř! Ten držel! Ty vařené buchty, >OĹ které vám prodávají v polotovarech na tenké plátky nařezané, se к němu nemohou rovnat, a proto bud! sbohem někdejší chloubo české kuchyně a nechť tvůj odchod je zrodem moderní štíhlé linie. Tyhle buchty jistě přestane český národ konzumovat. Třetí zesnulý je rodu středního. Jeho funus se konal tajně. Odešlo nám navždy malé české Pivo ČERNÉ, to na žízeň, čtyřicet haléřů sklenice. ^ Už žádná babička jdoucí v parném létě kolem hospody na ně nezajde, protože to, co za ně vydávají, se dá přirovnat tak ještě к válečnému cikorkovému pivolínu. Už když stéká z pípy, vidíte, že nepění, a když ochutnáte, má místo sladké chuti malvazu nahořklou chuť pelyňku. Přečasto je zkyslé. Tak tři věci odešly vráz a není za ně náhrady. Jménem truchlících pozůstalých se s nimi loučí RUDOLF DENÁR ČÍSLO 2 7 / ! v JUGOSLÁVSKÝ LID VZPOMNĚL toto pondělí pětadvacátého výročí dne, kdy ústřední výbor Komunistické strany Jugoslávie přijal rozhodnutí o zahájení ozbrojeného povstání a vydal výzvu к boji proti okupantům a domácím zrádcům. Reprodukujeme při této příležitosti památník obětem tohoto hrdinského boje, který byl vztyčen podle návrhu Vojina Bakiče v srbském Valjevu. Bakič se pro pomník inspiroval dokumentární fotografií z popravy národního hrdiny Stevana Filipoviče.