Květy, leden-březen 1965 (XV/1-12)

1965-02-06 / No. 5

světa udělali větší díru než leckterý česko­slovenský občan tuši. Od roku 1929, kdy se konalo první mistrovství světa, patříme mezi největší soupeře Němců a Švýcarů. V roce 1948 se stali František Sedláček a Bohumil Danes z I. KČV Nusle-Pankrác mistry světa, ačkoli titul mistra republiky jim současně vyrvala právě tak znamenitá sourozenecká dvojice Jan a Jaroslav Nová­kové z Prostějova. Poslední sezóny jsme zásluhou Brněnských na mistrovství světa alespoň třetí, v r. 1962 a v r. 1964 druzí. Jak to, že Brno je v kolové tak dobré? Je tam taková větší nepokrevní rodina. Kdybyste počkali ještě chvíli poté, co skončí mezistátní utkání, poznali byste, v jakých vrcholně skromných poměrech kolová žije. Pravá Popeluška! Jaroslav Svoboda s Jindrou Pospíšilem svléknou reprezen­tační dres a pomáhají skládat židle. Celý pořadatelský sbor se prakticky skládá z Jin­drovy mámy a rodičů Jardy Svobody. Ti dva k&jci jsou z různého těsta. Jarek je uvážlivý, jakoby i na parketách mezi man­tinely ještě přemýšlel, zda v rozvaděči ne­zapomněl na nějakou cívku nebo šroubek. Tento stoický klid a poctivost na hřišti znamenají pevné zajištění obrany a vyhození míče do prostoru, kde se určitě objeví ten druhý - Jindra. Ten je naopak prudký, až fanfarónský. Dohromady to jsou hodnoty výborného útočníka. Má v sobě i potutel­­nost, promiňte, ale v Brně to dovedou lépe vystihnout - má potřebné „šmé“, získané na bitevním poli chlapců z okraje města. Však jsem nedávno u toho uklízení židlí po zápase s NDR slyšel paní Pospíšilovou: „Jindro, nebyls na toho Němce někdy zlý? Úmyslně jsi do něho narazil a dělals, jako by nic. Nebožtík tatínek ti vždycky vytýkal divokost...“ Syn si vzal o nějakou židli víc a namítl: „Mami, ale když on začal...!“ U těch všech úspěchů mají Brňané trošku smůly. Vojenská základní služba nejdříve rozdělila dvojici Pospíšil - Svobo­da, nyní, kdy se utvořilo družstvo bratří jindřich Pospíšil (23 let) - Jan Pospíšil (19 let), kteří získali loni v Kodani stříbr­nou, je tu stejný „zelený“ problém. Mladší je na vojně. (Honza je klidný, povahou blíž Jarkovi Svobodovi.) Co naděláme. Ale i tak máme mistry driblinku, balancování a střel ve chvílích, kdy sí bicykl chce zahrát kopanou, z roz­­vernosti kope předním i zadním kolem a je rád na světě. Nikdy bychom však jeho radost nemohli nazvat výbornou kolovou, kdyby u řídítek neseděli takoví chlapíci, o jakých právě byla řeč. JAN POLEŠOVSKÝ V domácnosti u „stříbrného" Jindřicha Pospí­šila. Montuje se v pokoji. Manželka (ani ma­minka) nic nenamítají. snímky dobroslav slanina Už to bude brzo! Botičky se prohlížejí. Současně se blíží termín mistrovství svita (bude v říjnu v Praze), ale na trénink je velmi mdlo času a v tělocvičně na Honzu už čeká bratr. NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU -ADIDASversusPUMA aneb boj dvou bratrských ševcovských dynastií Opravdu, majitelé továren na sportovní obuv jsou bratři - Adolf Dassler značky adidas (ADI-DASsIer) a Rudolf Dassler značky Puma. Otec Dassler založil roku 1922 rodinný podnik, který do roku 1948 vyráběl obuv - hlavně sportovní - pod. jménem Bratří Dasslerové v Herzogenaurachu (NSR). V roce 1948 však došlo mezi oběma bratry k roztržce. Adolf (Adi) zůstal v původní to­várně a začal produkovat „adi­­dasky“, Rudolf založil továrnu na obuv značky „Puma“. Obě provozovny jsou sice od sebe vzdáleny jen kilometr, avšak pokud se oba bratři setkávají, tedy jen - v soudních síních. Je­jich styky zprostředkují výhrad­ně advokáti. Původně na tom byly lépe boty PUMA - Rudolf Dassler měl dobré styky s fotbalovým svazem NSR. Pak se však roz­­kmotřil s nej význačnějším čini­telem západoněmecké kopané, se „zázračným“ trenérem Sep­­pem Herbergrem. A již to bylo. Kšeft tím pádem udělal „Adi". Většina rozepří se točí okolo otázek patentních: Adolf Dassler vlastní 109 patentů v mnoha ze­mích. Ovšem, Rudolf Dassler má zase zásadu: patenty jsou zde k tomu, aby se obcházely... A tak soudy mají co dělat - a advokáti vydělávají. Hezký podfuk udělal na tyto dva rozkohoutěné bratry - Hary Armin, zázračné dítě a současně „enfant terrible“ západoněmec­ké lehké atletiky, držitel zlaté medaile z Říma a světového re­kordu na 100 m. Armin měl při vítězství v Ří­mě, které mu získalo zlatou me­daili - na nohou dokazatelně boty PUMA. Při vyhlášení vítězů však už měl na nohou boty ADIDAS. PUMA i ADIDAS - tedy Rudolf i Adolf byli hezky zticha - každý věděl své. Za nošení ADIDASEK totiž - jak se prozradilo - dostal Armin 2000 marek. Kolik si řekl za obutí PUM se neví. A konečně, co asi zaplatili „znesváření konkurenti“ mni­chovskému časopisu Sport Illu­strierte za reklamu, kterou otiskl na 5 (slovy pěti) stránkách a kde jejich bratrsko-žábo myši válku vylíčil? To budou vědět opět advokáti - i bystři autoři oněch článků, kteří vedle honoráře určitě nosí střídavě darované Adidasky i Pumy. To přinejmen­ším. J. S. ... jenže na stupínku vítězů už byl obut v ADIDASkách. Při běhu mil Hary na nohou zaručeni PUMY - jenže... FOTO SPORT ILLUSTRIERTE MNICHOV NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJ1 SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU - NA OKRAJI SPORTU -

Next