Květy, duben-červen 1970 (XX/13-25)
1970-06-13 / No. 23
23 květy 1 Alena Tichá na snímku Otakara Hůrky a Romana Vítka 4 Sydney W. Hughes: Smrt obchází university 10 Událost měsíce: Celé město je vidělo zemřít 16 Erich Tylínek: Italská romance 24 Jiří černý — Jan Drhlík: P —W —B 28 Václav Pexa: Kavalíři 30 Marcel Brožík: Za velikou zdí 38 Jan Fiala: Hvězdy v kole 44 Oldřich Adamec: Cannes 1970 (2) Fotografie Josefa Štochla (8) Slovo máte vy (9) Glosy a O čem se mluví (14) Antonín Bahenský: Mořská příšerka (20) Alain Delon má strach (22) Jana Podhraská: Rovnoprávnost podvečerní (36) Josef Kadlčík: Čapí rodina (41) Nedra Tyre: Vraždy ze soucitu — povídka (42) Zahraniční zajímavosti (46) Kvítek (48) Světské módní epištoly (50) Ušijte si podle Květů (52) Hobby (54) Rarity (56) Televize vede cesta — román na pokračování (58) Marie Podešvová: Kam (60) Křížovka (61) Od kolébky po dnešek (62) Paní Květa vaří (63) Kreslený humor Václava Šveňhy (64) Z pokladů Národní galerie — Bohumil Kubišta: Zátiší s lebkou Pohovory Dnes je to slovo s několikanásobnou ozvěnou. 1 s takovou, která je vymyšlená a lživá. Ledacos by k tomu jistě mohli říci naši bělenci na Západě, kdybychom ovšem brali jejich slova vážně. Bývalí členové strany mají vskutku mimořádnou péči o průběh a výsledky stranických pohovorů. Tu jim vadí, že pohovory ještě neskončily, jindy Zas, že ve většině základních organizací už skončily; jsou nespokojeni, že strana postupně odhaluje jejich tuzemské ideové souputníky a že pozice pravicových oportunistu jsou nepřetržitě oslabovány. Dojdou-li fakta, přicházejí ke slovu lži a pomluvy. Proto se např. ve Svobodné Evropě tvrdošíjně konstruují různé výmysly, jimiž se naší straně podsunují různá obvinění. V jejich tvrzeních chybí jediné — že naše strana úporně hledá pravdu. Nepotřebuje k tomu tyranii ani despotismus, jak se nám snaží namluvit „přátelé“ na Západě. Přišla doba, k níž se všichni musíme obrátit s čistým svědomím, abychom si zas mohli po dlouhé době věřit navzájem. Od zrádců a politických dobrodruhů nečekejme žádnou dobrou radu. Vlk zůstává vlkem, i když nemá do čeho kousnout. .. Stranické pohovory se od počátku staly diskutovaným tématem. Nejvíce horlivosti projevují právě ti jedinci, jejichž svědomí není zrovna nejčistší! I oni mají velkou snahu, aby pohovory dopadly „dobře“, rozumějte, aby i jim byla vydána nová legitimace. Přesto však v jejich soukromém zápolení ani tak nejde o legitimaci komunisty. Většina z nich si během socialistické výstavby pořídila slušné bydlo, o něž by teď — pochopitelně — nerada přišla. Nicméně na odpovědných místech v komunistickém státě mohou být skutečně jenom poctiví, čestní a opravdoví komunisté. Je dosti těch, kteří se dnes tak rádi vydávají za „pomýlené“. Za tímto termínem se chtějí ukrýt, zbavit se odpovědnosti, znovu a dál klamat naši stranu. Komise pro pohovory nesmějí „naletět“ těmto politickým chytráčkům, jinak by očista naší strany byla pouhou fikcí. Je ovšem těžké vyžadovat od členů komisí neomylnost, byť jsou nejzkušenějšími komunisty. Závěry komisí proto podléhají rozhodnutím vyšších stranických orgánů a koneckonců se k nim budou vyjadřovat i početné kolektivy základních organizací. Jen tak může být zaručena objektivita, která nedovolí chytráčkům dál se maskovat. Pochopitelně, že člověka můžeme posuzovat jedině v kontextu jeho celého Života. V roce 1968 se na to rychle a záměrně zapomnělo, z análů každého života se tendenčně zdůrazňovalo jenom to, co se hodilo do pouťového výprodeje našich politických neumětelů. Takový postup nemůžeme dnes připustit, stejně jako se nemůžeme jenom ptát — Jaké bylo, soudruhu, tvé chování v srpnu 1968? Život komunisty je složen z mozaiky nejrůznějších událostí, ne všechny byly příjemné, ne všechny jsou, řekněme, kladné. A naše komunistická strana existuje téměř půlstoletí. Protrpěla si za tu dobu příliš, nikdy ale před nikým nesložila zbraně. Síla komunistické strany je v pravdě. Lháře, podvodníky a kariéristy ve straně nepotřebujeme. Jejich čas už vypršel. Stranické pohovory jsou pouze prologem k důslednému vybudování KSČ na marxisticko-leninských principech k očištění strany, do níž se časem doa stali z nejrůznějších příčin i její ideoví odpůrci. Nechť nová legitimace má cenu zlata, nechť ji dostanou pouze opravdoví komunisté. Není jich v této zemi málo . . . JOSEF ZIMMER P — W — B (24) Rovnoprávnost podvečerní (22) TÝDENÍK pro celou rodinu ROČNÍK XX 13. ČERVNA 1970 Italská romance (16)