Lidová Demokracie, září 1968 (XXIV/239-264)

1968-09-16 / No. 250

5trana 2 __________________________________________________________ V anglickém mastě Beaulieu v hrabství Hampshire se ko­nalo, к potěše diváků u obou soupeřů, utkání dvou ha­sičských vozů. Proudům vody dokázal vzdorovat i Simon Dee z britské televize (vlevo) i lord Montagu of Beaulieu (vpravo). Souboj skončil nerozhodně. Deště, zemětřesení q katastrofy Víkend, který se nepovedl ■ Londýn: V jedno velké jezero se změnila roz­sáhlá oblast z Essexu po hranice Sussex-Hamp­­shiru po několikahodinových prudkých lijácích. Silnice jsou nesjízdné a ani požární čerpadla ne­jsou s to odčerpat milióny litrů vody z nejvíce ohrožených míst. Množství měst a vesnic bylo odříznuto od světa, domy zaplaveny a lidé zůstali bez spojení s okolím. ■ Podle zpráv, které došly do Djakarty, utonulo v přístavu Surabaja asi 22 ze 36 osob, jež byly na pa­lubě dopravního člunu, který se z neznámého důvodu potopil. ■ V íránské oblasti Chorásánu, postižené před 14 dny katastrofálním zemětřesením, byly zazna­menány znovu silné otřesy půdy. Nová pohroma zničila obnovená obydlí. Byly poškozeny obce, které ležely na okraji oblasti postižené nedávným zemětřesením. ■ Provincie Masbate na jižních Filipínách se pětkrát otřásla záchvěvy půdy. Intenzita tohoto zemětřesení dosáhla pěti stupňů. Prozatím nejsou zprávy o ško­dách čí ztrátách na lidských životech. Pilot vzrušil všechny ženy Seattle (mi): Art Bell je pilot-akrobat zaměst­naný v reklamní agentuře amerického města Seattle. Nedávno všechny telefonické dotazy áen v kanceláři začínaly otázkou: „Mínil pilot mne?“ Art totiž napsal na oblohu: „Miluji tě.“ Po přistá­ní udivený pilot prohlásil: „Na žádnou ženu jsem přitom nemyslel — měl jsem prostě výbornou ná­ladu.“ Transplantace srdce se nepovedla Bombaj: Druhá transplantace srdce, o niž se pokusili v pátek 13. září lékaři v Bombaji, skon­čila neúspěšně. Jedenadvacetiletý pacient, jemuž bylo voperováno srdce 241etého muže, který zahy­nul při nehodě, po 14 hodinách zemřel. Podle lé­kařské zprávy bylo bezprostřední příčinou smrti selhání ledvin. LIDOVÁ DEMOKRACIE Palomares: Španěle nezapomínají Almária je exotický kraj i bez kovbojů. Mrtvolně bledá horské hřebeny strnuly v měsíč­ním světle v naprostém tichu. Reflektory auto mobilů jen zřídkakdy vyhmátly z neproniknutelné tmy zdi maličké vesničky Los Lobos (vlci), v níž nehořelo jediné světlo. Hned vedle se tyčí Sierra Cabrera (Kozí hora). Před dvěma a půl rokem tady hučely motory džípů a těžkých nákladních automobilů a vojáci v americ­kých uniformách sl chodili proplachovat hrdla do ma­ličkého zájezdního baru. To všechno proto, že odtud spadl na nedaleký Palomares americký bombardér s ja­dernými pumami, jež rozptýlily radioaktivní prach z de­­tonátorů plutonia. Od té doby však už uplynulo dosti ča­su, a tak v zájezdním baru ani na silnici, která konči v Palomares, už nikoho nepotkáte. Hned za zatáčkou se vynoří z údolí silníce, která vede do široké doliny s pastvinami, plantážemi citroníků a pomerančovníků s Jasně žlutými a oranžovými plody v hustém listí. Ještě několik zatáček a jsme u Palomares, na nízkém zele­ném kopci lemovaném zahradami. Z kopce je vidět moře s půlkruhem šedivého písku. „Co bych vám vy­právěl, chlapče," říká vysoký rolník. „Všichni jsme tehdy byli v Palomares; je to od nás dvacet minut chůze. Všichni jsme se shromáždili kolem bomb a stře­pin. Tam na pobřeží se nakládaly sudy na americké lodě. Jistě jste o tom četl v novinách. Zeptejte se ra­ději v Palomares, řeknou vám něco tamhle v tom mod­rém domku.” Kdo nám tedy poví o dnešním životě na vesnici? Snad tento opálený člověk, který vyšel z do­mu s dvouletou dceikou na rukou? „Ano, dnes jsme známi ” celém světě,” usmál se Ironicky. „Kdyby se to raději nebylo stalo! Cožpak člověk může žít klidně, když ví, že Francisko Mořeno Flores musí denně sledovat přístroje a posílat každý den do Madridu údaje? Co dokazují, nikdo neví, i když nás všichni uklidňují, že je všechno v pořádku. My si však už uvědomujeme, že se zářením sl není radno hrát. Každou chvíli sem přijížděj! tři Američané z Mad­ridu a něco tady zkoumají. Mnoho obyvatel Palomares už odjelo, 1 když níkco nikdy otevřeně nepřiznal, že ze strachu.” Během rozhovoru Jsme nezpozorovali mladého chlap­ce v džlnsech, proužkované košilí a čepici, který к nám mezitím přišel. Ukázalo se, že je to syn předsedy „ko­mise Palomares” Manuel. „Všichni jsme kolem Ján./ běhali, lezli do ní, dotýkali se rukama kovových sou­částek, které trčely ze země," vzpomíná Manuel. „Mys­leli jsme si, že jsou to kusy letadla. Kdo mohl vědět, že je to bomba a navíc ještě atomová! Pak se objevili američtí vojáci, všichni ve speciálních ochranných odě­vech. Děti i dospělí se přesto mezi nimi dále pohybo­vali. Konečně přijela lékařská kontrola. Začali nás vo­lat na prohlídku. Teprve tehdy jsme cítili, že něco není v pořádku. Když jsem vstoupli, americký lékař ml řekl prostřednictvím tlumočníka: „Jdi se, chlapče, domů umýt a pak přijď." Strašně jsem se styděl, ale přesto jsem zašel domů, umyl jsem se, převlékl a vrátil se ke komisi. Už mě však vůbec neprohllžela.” „Nejhorší je,” pokračoval Manuel, „že nad námi dále létají, jen s tím rozdílem, že dříve čerpala letadla po­honné látky nad mořem, tamhle naproti, ale nyní, jak často vidíme, spíše napravo, к vesnici Garrucha. Tvrdl se, že prý lety s bombami jsou nad Španělskem zaká­zány, ale kdo to může prověřit...” Nová jemenská vláda generála Elemariho Společný postup arabských státu jak oznámil káhirský list Al-Ahrám, sejdou se začátkem října v New Yorku ministři za­hraničních věcí arabských států, aby ještě před zahájením práce Valného shromážděni OSN vy­pracovali společný politický akční plán pro po­stup v OSN. A V sobotu večer byla ustavena v Sáná nová jemen­ská vláda, v jejímž čele stojí generál H. Elemarl. Funkcí ministra zahraničních věcí byl pověřen J. Gouman, ministerstvo vnitra přebírá plukovník A. Ghaní. Ele­­mari je současná vrchním velitelem ozbrojených sil. Návštěva u Mae Westové „V apartmá sleöny Westové nemůžete kouřit," zašeptal mladý chla­pík, který je sekretářem mezinárodního klubu jejích fanoušků. Te­prve když jsem zhasl cigaretu, odešel do její ložnice, aby mě ohlásil. Za chvilku se objevila malá sladká loutka, zářící v županu z bílého hedvábí. vé Tvrdl se, že kluby Mae Westo­mají asi 3000 členů. „Je to vzrušující, když si pomyslíte, že mi fandí ještě docela mladí chlap­ci. Dostávám stále nabídky к sňatku a■ pořád ml posílají dia­manty. Vždycky jsem byla blázen do diamantů. První tři mně věno­vala matka. Ale když ml bylo šestnáct, začala jsem dostávat dárky.“ Poprvé se vdala v sedmnácti. „Prakticky mne do toho vemlu­vili. Vzala jsem si partnera z je­viště. Podplatil operního zpěváka naší společností, aby mě přesvěd­čil, že si ho mám vzít. Přesvědčil mě tlm, že ml vysvětlil, že budu mit se všemi těmi chlapíky ko­lem sebe spoustu potíži, když se nevdám. Kromě toho prohlásil, že když sl ho vezmu, budu moci cho­dit, s kým budu chtít. To znělo docela výhodně. Tak jsme se tedy vzali; nikdy jsme však spolu ne­žili. Nakonec jsme se rozvedli, bylo to někdy ve čtyřicátých ne­bo padesátých letech, už jsem za­pomněla přesně, kdy. Zdálo se mi to docela pěkné, že jsem byla ce­lá ta léta tajně vdaná. Určité bych se mezitím byla osmkrát ne­bo desetkrát vdala. Mátl mě stále nabádala, abych sl našla nějaké­ho muže. Když se domnívala, že to myslím s nějakým chlapcem vážně, našla sl však vždycky způ­sob, jak mi jemně říci o jeho ne­dostatcích. A tak jsem si zase na­šla někoho jiného. Chtěla, abych sl byla úplně jista, že můj nastá vajlcí je ten pravý, dokud se de­finitivně nerozhodnu. Víte, otec jt opustil a ona nechtěla, abych udělala stejnou chybu.“ Mae Westová není žádná naivní blondýnka, pokud se týče peněz. Má dům v Maltbu, farmu v údolí a apartmá v Hollywoodu. Apart­má je samá bílá a zlatá a v něm socha nahé ženy a obraz nade­psaný „Sex“. Na obraze je bujná platinová blondýna, která leží na­há na pohovce. Slečna .Westová stála modelem pro obě tato díla. Většinu svého času trávt Mae Westová ttm, že dohlíží na své Investice. Často se však jde po­dívat do kin zřízených pro divá­ky v autech. Sama. Snad aby měla nějaký pohyb, obejde něko­likrát blok domů. Z jakýchsi důvo­dů má sklon к telepatii a jasno­videctví. „Nikdy jsem neudělala nic, čeho bych litovala. Prožívala jsem velmi šťastný a úspěšný ži­vot.“ A dodala oním slavným in­timním hlasem: „Kdybych měla žit ještě jednou, dělala bych to­též — ale mnohem víc.“ (pst) Nová ofenzíva federálních vojsk Port Harcourt: Nigerijská federální vojska zahájila údajně 14. září večer nástup do města Owerri, jednoho z posledních dvou měst, která ještě jsou pod kontro­lou blaferských sil. V Lagosu se mluví o tuhém odpo­ru Btafřanů proti postupu federálních vojáků. Skupina obchodníků a veřejných činitelů v New Jersey oznámi­la vytvoření zvláštního fondu na pomoc Bíafře. Sna­hou Iniciátorů nového fondu je získat 149 000 dolarů na potraviny pro 10 000 dětí a zajistit prostředky pro tříměsíční práci zdravotnické skupiny, která by pomá­hala trpícímu biaferskému obyvatelstvu. • Šéfové stá­tů a vlád členských zemí OAJ se sešli na další uzavře­né schůzi. Rozhodil se zachovávat o těchto svých schů­zích „maximální tajemství“, což bylo komentováno ja­ko přiznání potíži, které se vyskytly zejména v sou­vislosti s nigerijským problémem. Podle informací z konferenčních kruhů většina delegací se vyslovuje proti odtržení Biafry a pro jednotu Nigérie. Násir referoval o vojenské situaci Káhira: Včera pokračovalo neveřejné zasedáni Národního kongresu arabského socialistického svazu — jediné politické strany v Egyptě. Mluvčí kongresu A. S. Zajšt po skončení zasedání řekl, že president Násir delegátům podrobně vyložil vo­jenskou situaci v arabských zemích a zejména stav příprav pro vytvoření jednotné arabské vo­jenské fronty. „Hoří" ve třech pařížských kinech Paříž (an): Formanův film Hoři, má panenko měl ve Francii smůlu. Poprvé byl uváděn na festi­valu v Cannes, který jak známo byl přerušen. Pa­řížskou premiéru měl snímek v době studentských bouří, a tak se opět к divákům nedostal. Teprve v těchto dnech je uváděn v obnovené premiéře ve třech pařížských kinech, v Pantheonu, Drago­nu a v kinu Plaza. S. Lachize v ĽHumanité film nadšeně vítá, mluví o jeho aktuálnosti, o sile hu­moru, který se neposmívá, ale bojuje, a závěrem soudí, že film je třeba vidět ne 'jednou, ale něko­likrát. Klesá význam Suezského průplavu Londýn: Suezský kanál, který byl dříve největším egyptským zdrojem deviz, nebude v budoucnu fungo­vat jako hlavní cesta pro lodě jedoucí na Dálný vý­chod. V průběhu uplynulých 16 měsíců, kdy je , kanál uzavřen, naučily se hlavní námořní státy žít bez Sue­­zu, napsal britský list Guardian. Vliv na pokles zájmu o průjezd Suezským průplavem má skutečnost, že po­klesly dopravní náklady, což bylo způsobeno výrobců velkých dopravních lodí. Po uzavření průplavu vzrostl také zájem o stavbu obřích tankových lodí. V současné době je objednáno na 150 lodí o výtlaku přes 150 000 BRT. Z tohoto počtu je plných 120 o výtlaku 200 000 BRT. „Zběhové“ v Benátkách Benátky (an): Filmový festival v Benátkách probíhal v době, kdy jsme měli jiné starosti než sledovat vý­znamnou zahraniční kulturní událost. Jako řada jiných festivalů, měla 1 Mostra několik dramatických zasta­veni; bouřlivé diskuse a protesty odpůrců festivalů pře­hlídku zdržely, nepodařilo se jim však jl zlikvidovat. Nejvyšší festivalové vyznamenání, Zlatého lva, sl od­nesl film západoněmeckého režiséra A. Klugeho Artisté pod šapltč. Zvláštní ceny poroty dostaly italský film Naše paní od Turků (rež. C. Benes) a francouzský sní­mek Sokrates (R. Lapoujade). Porota udělila několik čestných uznání, z nichž jedno přiřkla i filmu našeho J. Jakublska Zběhové. Olympijské hry na palubě Suez (ml): Letos budou zahájeny olympijské hry nejen v Mexiku, ale i v Suezském průplavu. Tam už více jak rok nuceně kotví 15 lodi osmi států. Kaoitáni jednotlivých lodí se dohodil, že uspořádají na Suezu vlastní olympijské hry jen pro posádky svých plavidel. Bude se soutěžit v plachtění, veslováni, vzpírání, vodním pólu 1 v bězích. Je vypsán 1 trojboj, jehož se zúčastni plavci, střelci a sprinteři. 16. záři 1968 KAPITOLA TŘETÍ Albín řídil malý egyptský fiat italské licence. Široká alej s košatými palmami byla lemována bílými a žlutými vilami někdejších boháčů. Ne­znal tuto čtvrť, ale měl stále dojem, že je v He­­liopolisu. „Doufám, že mě zavezete domů, mister. „Říkejte ml Mohamed.“ Další Mohamed, jenže blond, pomyslil sl flét­nista. Nahlas řekl: „Thank you, Mohamed. Ztratí^ jsem celé odpo­ledne. Zítra chci jet do Luxoru.“ „Slunce ještě ani nezapadlo; máte spoustu času, mister Dvorak. Chtěl bych se vám věnovat; za to, co na vás napáchali, byste měl dostat odškod-Nebylo možné poznat, mluví-li vážně. Kdyby к albínovi nepociťoval vděčnost, že ho vytáhl z bryndy, kdyby mu nebyl do určité míry sym­patický — snad že byl tak neegyptsky světlo­vlasý — byl by mu něco odsekl. Budova, u které zastavili, vypadala jako kasár­na. Vešli do předsíně. Mohamed vytáhl z kapsy nějaký průkaz a šeptem mluvil do okénka. Vy­jeli dvě patra nehlučným výtahem z aluminia a oceli, jehož dveře se automaticky otvíraly. „Sedněte si, mister Dvorak. Udělejte si pohodli. Cigarety, Kávu? Džús? Ovoce? Něco к jídlu? Mohamed překypoval pozornostmi. — „Kdybyste se chtěl osprchovat?“ Pootevřel do růžově kachlíkované koupelny a odešel za plentu vařit kávu. Flétnista seděl zády к oknu, zabořen do poho­dlného křesla. Místnost byla zařízena s vybraným egyptským vkusem, to znamená jako by starožit­ně: zlacená prolamovaná křesla, chaise longue se saténovým polštářováním a růžově vetkanými vzory květin a ptáků, styl Louis XV. Na moder­ním stolku stál magnetofon Grundig, vedle elek­trický psací stroj hranatého tvarování. V rohu pokoje byly květiny, palmy a kaktusy, s ohnivými květy na dužnatých listech. Ve chvíli, kdy za plentou zavoněla káva, zachytilo flétnistovo ucho z venku povědomý hlas: někde v dálce předříká­val učitel žákům a ti po něm sborově opakovali. Hlasy žáků byly vyzrálejší, ale hlas učitele byl týž jako odpoledne. Ladislav Dvořák se nadzvedl a ohlédl se к oknu. Bylo ozářeno zapadajícím sluncem, ale skrz neviděl, protože bylo zaskleno mléčnými tabulemi. Nebylo pochyby. Byl zase v téže budově. Cítil, jak se mu mezi lopatkami lepí košile к tělu. Šel do koupelny a svlékl se. Osprchoval se vlažnou a studenou vodou. Růžový froté ruč­ník voněl rozmarýnou. Znova se oblékl a připadal si osvěžený. Ale neklid ho neopustil. Mohamed seděl v křesle a kouřil americkou camelku. Na nízkém stolku byly pomeranče, ba­nány, grapefruitový džús, čokoládové bonbóny, dva talířky s fúlem a dva koflíky čerstvé kávy. „Vypadáte skvělel Chápu, že evropské ženy...“ Vrásky kolem vodových oči se složily v úsměv. „Poslužte sil“ Jak to, že všechno tak přesně věděli o mém setkání s paní Sargiousovou a slečnou Böhmovou? Měl na jazyku „jak to, že jste věděli..ale v poslední chvíli se ovládl; zdálo se mu výhod­nější přejít na albínovu hru, hrát si na přítele. „Když o tom přemýšlím, mohla je informovat je­dině paní Sargiousová?“ Mohamed zamačkával nedopalek cigarety o dno popelníku neobvykle důkladně, jako by se snažil získat čas na odpověď. „Už jl neuvidíte. Odjela s manželem do Kuvaj­tu,“ řekl konečně a zapálil si novou cigaretu. „Trúdi ji neměla ráda .,.,“ poznamenal Dvořák jako by pro sebe. „Já vím. Vdala se za Egypťana. Zato má Ger­trude Bóhmová ráda vás. Bezhlavěl“ „Kdo vám to řekl?“ „Birgit Sargiousová.“ „jak to mohla vědět?“ „Ženy! Ženy mezi sebou! A šestý smysl!“ „Nesmysl. To se jen tak říká ...“ „Kdepak! Viděl jste přece fotografii?“ Sáhl po aktovce na chaise longue. Dvořák si všiml, že aktovka je evropské, nikoliv egyptské výroby, s dokonalým finišem a s elegantními zámky. „Podívejte se, snímek ve chvíli, kdy slečna Bóhmová poslouchá vaše sólo ...“ „Náhoda!“ „Ne. Miss Gertrude by s vámi ráda jela do Lu­xoru ...“ „Jak to víte?“ „Birgit Sargiousová.“ Mohamed pokrčil rameny a sotva znatelně se usmál. „Hloupost!“ „Proč? Proč jl nevezmete s sebou?“ „Nemám peníze. Musím šetřit. A pak, jsem za­snoubený. Až se vrátím domů, budu se ženit.“ „Slečna Bóhmová má dost peněz. Až moc! Ne­nechala by za sebe platit. A vaší nevěstě byste tím neublížil. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Ani mohamedáni neberou nevěru před svatbou tra­gicky, natož vy Evropané. Vezměte ji s seboul“ CD PŘI NESL DEM • Mluvčí ministerstva zahraničí CLR vydal 463, varování proti americkým vojenským provokacím. • Severovietnamský list Nhan-dan uvedl, že na 21. schůzce zástupců VDR a USA v Paříži americká strana vedle obvyklého požadavku „reciprocity“ předložila další otázku — „stažení vojsk obou stran z jižního Vietnamu“. • Vedoucí americké delegace na jednáních se zá­stupci VDR v Paříži A. Harriman odletěl do New Yorku, kde se zúčastni pohřbu své tchyně. • V SSSR byla vypuštěna automatická stanice Sonda-5, která má provést vědecký výzkum v kosmickém prostoru. Stanice byla na svou oběž­nou dráhu navedena z dráhy umělé družice Země. • Turecký ministerský předseda Demirel potvrdil znovu podporu Turecka paktu NATO. „Staženi našich sil z tohoto kolektivního systému obrany by přímo ohrozilo Turecko,“ prohlásil. • Kardinál P. Zoungrana, arcibiskup z Ouagadou­gou v Horní Voltě, navrhl vytvořeni panafrické biskupské konference. Poprvé by se měla sejít v Tanzánii. • Biskup San Sebastianu Bereciartuan у Balerdi navštívil ve vězení předsedu diecézni Katolické akce M. Castella. Biskup žádal již několikrát o propuštění baskických nacionalistů. • Při vykopávkách v Kafarnau byly objeveny zbyt­ky domu, který pravděpodobně obývala rodina apoštola Petra. • Na jezuitské universitě v Tokiu konal se další teologický kurs pro laiky. Byl věnován bibli a přednášeli na něm rovněž tři známí protestantští teologové. • Po protestech diváků 1 pokrokových organizací byl ze západoněmeckých kin stažen americký film Zeleni ďáblové, jehož děj se odehrává v dnešním Vietnamu. Film prý podává zkreslený obraz váleč­ných událostí a propaguje rasovou nenávist. • Křehká Catherine Deneuvová, kterou můžeme vidět právě ve filmu Slečinky z Rochefordu, se má stát vražedkyní v novém filmu režiséra E. Mata­­lona Cestující v dešti. • Po filmu Riziko povoláni pracuje režisér H. G. Clouzot na filmu Uvězněná, v němž hlavní muž­skou roli hraje L. Terzieff. Jeho partnerkami jsou Dany Carrelová a Elizabeth Wienerová. • Francie dodá Rumunsku závod na výrobu stro­jených hnojiv za 5,7 mil. dolarů, který objednalo Rumunsko u francouzské firmy Kaltenbach. • Východoafrické státy Keňa, Tanzánie a Uganda připravují к 1. 1. 1969 zavedení metrického systé­mu. Zatím však v těchto státech zůstane levo­­stranná doprava. • Luxusní hotel Continental s 250 lůžky byl ote­vřen ve švýcarském Curychu. Před dokončením jsou další 3 velké hotely. • Od londýnského nádraží Victoria к Marble Arch již jezdí nové jednopatrové autobusy — „Rudé šípy“. Postupně budou obstarávat dopravu od všech nádraži. Taxikáři chtějí zahájit protestní stávku. • Stálý magnet zvedl ingot o váze 12 tun a držel jej zavěšený ve výšce 1,20 metru po celý týden. Tento pokus uskutečnila jako první na světě fran­couzská společnost Lenoir. • ENI, italská státní společnost, která se zabývá těžbou a zpracováním nafty a zemního plynu, oznámila, že v severní části Jaderského moře byla objevena ložiska zemního plynu, obsahulící podle předběžného odhadu asi 60 miliard krychlových metrů plynu. • Závod na výrobu 10 tisíc tun chloroprenového a polychloroprenového kaučuku ročně postaví ja­ponská firma Toyo Soda-Tokyo v Tokuvamě. Syn­tetický kaučuk se bude vyrábět podle výrobni li cence britské firmy BP Chemicals. • Jugoslávie se stala 87. členem Mezinárodního finančního sdružení (IFC) přidruženého ke Světo­vé bance. Podíl Jugoslávie ve sdruženi činí 591 000 dolarů. • Ve věku téměř 107 let zemřel v Adelaide P. Klosses, který se přistěhoval do Austrálie z Ma­kedonie před 12 lety. Byl až do své smrti duševně naprosto čilý, kouřil denně 20 cigaret, každý den odpoledne vypil sklenici piva a každou neděli Ještě chodil do kostela. • Již druhou noc pokračovaly v americkém městě Toledu v Ohio nepokoje ve čtvrti obývané černoš­ským obyvatelstvem. • Nepálská vláda dovol! horolezcům výstupy na 38 himálajských vrcholků, které jim až dosud by­ly zakázány. Na druhou nejvyšší horu světa 8603 m vysoký Kangchendzónga a další dva vrcholky, označované v Neoálu za „svaté hory“, je 1 nadále výstup zakázán. • Poplachové zařízení v londýnském Toweru vy­burcovalo ze spánku příslušníky strážního oddí­lu. Korunovační klenoty však zůstaly na místě. Byl to planý poplach. • Počet dopravních nehod zaviněných smykem podstatně klesl po úpravě vozovky na nebezpeč­ných místech Dřípravkem „Shellgrip“. Přípravek lze použit na živičné 1 betonové vozovky uhlazené hustým provozem. PŘIŠLI POZDĚ. Mechanika volal z hospůdky ne­daleko Manchesteru motocyklista, kterému vyne­chal motor. Za půl hodiny objednávku zrušil. Mo­tocykl mu mezitím někdo ukradl. Beze slov Kresba M. Vrbata, námět D. Hilarová 7ПЕМЕК ŠŤAVA: KÁHIRSKÝ FLÉTNISTA • ZDE NĚK ŠŤAVA: KÁHIRSKÝ FLÉTNISTA • ZDENĚK ŠŤAVA: KÁHIRSKÝ FLÉTNISTA • ZDENĚK SŤAVA:

Next