Lidová Demokracie, březen 1973 (XXIX/51-77)

1973-03-24 / No. 71

LIDOVÄ D6M0KRACI6 ROC. XXIX. • C. 71 CENA 1 Kčs___________________ORGAN C S. STRANY LIDOVĚ — NOSITEL RADU PRÁCE___________ Praha sobota 24. března 1973 Kultura mládeži LADISLAV WEBER STĚŽÍ BY SE NAŠLO usnesení jakékoli Instituce, orgánu či organizace, týkající se výchovy mladé generace, v němž by se nezdůrazňovala důležitost kultury a uménS. Stane se občas, že titíž lidé, kteří hlásají sjxdečenskou důležitost umění, je zařadí do rubriky „využití volného času“. Do jedné řady se sportem, zábavou, motorismem, zahrádkářstvím či včelařstvím. Ano, umělecká činnost či lépe umělecká tvořivost 1 pasivní vnímání umění je bezesporu ušlechtilým vyplněním volného času, ale к tomu iešté něčím vyšším, důležitějším. Nejde totiž jen o to, aby mladí lidé chodili do divadla, do kina či do knihovny místo vysedávání v hospodě. Vliv kultury a především umění na formování charakteru každého jedince i celé пьаdé generace, na jeji zpevnění a vnitřní růst je nesrovnatelný s kteroukoli zájmovou činností. Do vědomí mladého človéka pronikají velké myšlenky kulturního dědictví i současný ideový kvas tím nejatraktivnějším, emocionálně přitažlivým uměleckým tvarem. Vede to nejen к prohlubování citového a rozumového zázemí, ale zároveň vzbuzuje impulsy к vlastnímu formulování, ztvárňování myšlenek, к tvorbě hodnot v nejširším slova smyslu. Nemáme tím na mysli jen přímou uměleckou tvořivost. Kulturní hodnoty prostupují život člověka od jeho narození až do posledního vydechnutí. Odrážejí se na kvalitě životního prostředí i na vzájemných lidských vztazích. Chceme-li budovat kvalitativně vyšší společenský řád, pak ruku v ruce se zajišt-ováním materiální úrov ně musí růst Ideové, duchovní hodnoty, jinak bychom došli к psychologii konsumnl společnosti, jejíž důsledky poznamenávají soukromovlastnlckou společnost a nezdravě pronikají 1 do vědomí příslušníků společnosti socialistické. Mezi mladými existuje zdravy, spontánní hlad po kultuře. Stačí navštěvovat divadla, koncerty, přednášky, aby z pouhého pohledu do řad návštěvníků bylo jasné, jak obrovské procento jich tvoří právě mladí. Jeden příklad za všechny: Když se před rokem ustavoval Klub hudební mládeže pří symfonickém orchestru FOK, počítalo se se skupinkou několika desítek lidí, kteří se budou scházet na kohcertech, besedách, při přehrávkách, debatách. A než se rok s rokem sešel, bez jakékoli náborové akce se přihlásilo do klubu šest set lidíl Roste i Klub mladých diváků, kteří pro jevují zájem o divadlo, rozšiřují se řady čtenář ských klubů, začínají vznikat 1 kruhy přátel vý tvarného umění. (Jednomu z nich chce poskytnout útočiště ve svých nových prostorách například Středočeská galerie.) Bylo by hříchem nechat tento hlad nenasycen. Nenasytí se samočinně. Bude к tomu třeba řady obětavých, nezištných organizátorů. Pouhá dobrá vůle, usnesení ani rozhodnutí trvalý přínos nezaznamenáva. Systematické, denní práce je tu zapotřebí. S tím vědomím je třeba oceňovat práci těch, kteří léta vydrželi v obtížných podmínkách na té mladé kulturní frontě, překonávali objektivní potíže i vlastní nedostatky, slabost i ochablost a vytrvali v práci a rozvíjeli ji. Máme je mezi drobnými organizátory ve městech i městečkách, mnohde docela anonymní, působí i v našich oficiálních mládežnických divadlech, ať jde o Divadlo Jiřího Wolkera či o řadu loutkových scén, kolik jich po rer tbllce máme. Kolik sil bylo vynaloženo třeba na pravidelný chod výchovných koncertů, na různé umělecké soutěže i neokázalou práci v amatérských hudebních 1 divadelních souborech. jejich řady jistě porostou. Na venkově 1 v Praze. Právě se například hlásí к životu skupina mladých umělců, kteří při Lyře pragensis zakládají Lyru mládeži, která chce cílevědomě pěstovat disciplínu uměleckého přednesu a působit jí na mladé lidi. . Zajímavé bude jistě zhodnotit po nějaké době dosud nejrozsáhlejší pokus o plánovité a kom plexní organizování kulturní činnosti v Severočeském kraji, akci nazvanou Kultura mládeži. Z popudu kulturních a školských pracovníků — členů Komunistické strany Československa — byla tato akce vyhlášena v Ostí nad Labem jako závazek ke XIV. sjezdu KSC a vloni na podzim po přezkušování celého systému schválena předsednictvem KV KSČ a radou KNV. Vychází z požadavku „všestranně rozvinout ideově výchovné působení všech učitelů jak ve školní, tak v mimoškolní výchově, zejména posílit a promyšleně zlepšovat světonázorovou, mravní, estetickou a pracovní výchovu mládeže“ s konkrétním cílem „zpřístupnit školní mládeži významná díla naší 1 světové kul tury, umožnit odborně zaměřené návštěvy turních a vědeckých institucí a poskytnout kultak mladým návštěvníkům hluboké zážitky, vychová vat nové posluchače a návštěvníky, kteří rozu mějí kulturním hodnotám, váží si jich a považují je za součást svého života.“ Konkrétní náplň systému zajišťují kulturní oř gány kraje prostřednictvím svých zařízení (diva dla, kina, galerie, muzea, nakladatelství, prodejny knih i památkáři a ochranáři přírody). Vel kou odpovědnost na sebe vzali učitelé, kteří fungují nejen jako zadavatelé společenských objednávek, ale také jako první prostředníci mezi umě nim a divákem. Na jejich citlivém, neškolometském přístUDU к celé akci bude asi záviset celý její zdar. Stejně tak i vedoucí jednotlivých kulturních zařízení se budou muset namísto komerčního přístupu ke školám a mladým divákům snažit o přístup politickovýchovný. Byl by zázrak, kdyby vše šlo Jako po másle Jistě se v průběhu měsíců objeví 1 zbytečné pa pírování, hlášení jen pro dobré jméno „nahoře“ nutně dojde ke kompetenčním sporům, něco se nevyvede pro nepřipravenost. Každý začátek Je těžký: Věříme, že bude vyvážen stoupajícím zájmem mladých lidí o účast v kulturním životě a hlavně intenzivnějším vnímáním umělec- Staroslavný Pražský hrad je stálým zdrojem inspirace výtvarných umělců i fotografů Foto: LD - JOSEF ŽAČEK Příklad osobní statečnosti a vlastenectví v Pracující celé ČSSR uvítali, že L. Svoboda byl zvolen presidentem (re): Opětovné zvolení armádního generála L. Svobody do funkce presidenta republiky se setkalo s nadšeným souhlasem našeho lidu. Spolubojovníci z válečných let, kteří jej znají osobně, pracujíc! továren a zemědělských družstev, kteří se s ním setkali na svých pracovištích i lidé, kteří ho viděli jen na televizních obrazovkách a na fotografiích, vyjadřují svou radost nad tím, že L. Svoboda bude pokračovať ve své odpovědné a náročné práci. Uvítal jsem zvolení L. Svobody na další funkční období — řekl plukovník D. Hegeduš z Hradce Králové. Poznal jsem ho v Buzuluku v roce 1942 jako velitele 1. .čs. polního praporu. V bojích u Sokolova, Bílé Cerkve, Cerňachovky, Rudy, Fástova a dalších měst a vesnic neustále připomínal našim vojákům, že jejich bojové činy sledují národy celého světa a vedl je ke statečnosti. Otcovsky pečoval v týlu 1 na frontě o příslušníky sboru a zdůrazňoval, že po boku Rudé armády bojujeme nejen za osvobození naši vlasti od okupantů, ale i ?a osvobozeni Československa od vykořisťovatelů. Ujišťoval nás, že v osvobozené vlasti už nikdy nebude bida a nezaměstnanost. L. Svoboda Je pro mne příkladem osobní statečnosti a vlasteneckého hrdinství — prohlásil údržbář J. Maňas, který přišel před dvěma lety na první mezinárodni stavbu SSM v Tušlmicich. — Já sám jsem příslušníkem generace, která jen čte o hrůzách světové války. On tehdy bojoval se zbraní v ruce proti fašismu, my dnes tady na stavbě bojujeme proti vlastním nedostatkům. To také někdy vyžaduje osobní statečnosti a v tom je Ludvík Svoboda náš velký vzor. A. Hovorová, vedoucí brigády socialistické práce v českobudějovických tužkárnách Koh-i-noor vzpomíná: Moudrost a upřímnost L. Svobody jsme osobně poznaly, když navštívil náš závod a rozmlouval s námi o naší práci a o problémech žen. Nikdy na ty chvíle nezapomeneme. Jsme rády, že byl opít zvolen do nejvyšší státní funkce. Svou prací a celým životem si získal naši lásku. Rovněž J. Straka, vedoucí brigády socialistické práce ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ostí nad Labem má podobnou vzpomínku: Byl to tehdy velký rozdíl proti dřívějšku říká, — když к nám do závodu přijel právě loni — 23. března — bez ohlášeni a zcela nečekaně L. Svoboda. Nevítaly ho slavobrány ani transparenty. Pracovali jsme tehdy na plné obrátky — vyměňovali jsme dno elektrolýzám. Vůbec nic to však návštěvě neubralo na důstojnosti. Z DOMOVA I ZE SVETA PRESIDENT REPUBLIKY L. Svoboda zaslal blahopřejný telegram generálu Suhartovi к jeho opětovnému zvolení presidentem Indonéské republiky. L. SVOBODA, president ČSSR jmenoval generálporučíka Ing. V. Ralchla náčelníkem Vojenské kanceláře presidenta republiky. Současně z této funkce odvolal generálporučíka dr. J. Machače v souvislosti s jeho pověřením jinými úkoly. GENERÁLNÍ TAJEMNÍK ÜV KSC G. Husák zaslal blahopřejný telegram prvnímu tajemníku ústředního výboru Komunistické strany Uruguaye R. Arismendimu к jeho šedesátinám. ÚSTREDNI VÝBOR KSC zaslal pozdravný dopis delegátům XXI. sjezdu Lucemburské komunistické strany. PREDSEDA CNR E. Erban se v doprovodu odborníků seznámil s dosavadními výsledky archeologického průzkumu areálu Levého Hradce, jehož hradiště bylo kolem roku 874 sídlem vznikajícího českého státu, a se záměry na další využiti této přední národní kulturní památky. MONGOLSKÝ VELVYSLANEC Zambyn Njama navštívil na Nové radnici pražského primátora dr. Z. Zusku. Předal mu písemné pozvání к návštěvě hlavního města jeho země — Ulánbátaru. Primátor pozvání přijal, termín návštěvy bude upřesněn později. Hlášení Královopolských strojíren předsedovi ÚRO K. Hoffmannovi (čtk): Předseda ÜRO K. Hoffmann přijal včera delegaci Královopolských strojíren n. p. Brno. Za-, méstnanci tohoto závodo jsou jedním ze signatářů hnuti socialtstických účtů vynálezců a zlepšovatelů, jehož výsledky výrazné ovlivnily i plněni úkolů loňského ruku, jak jasně ukázalo čestné hlášení, které K. Hoffmannovi odevzdali. Plán vyrobeného zboží v roce 1972 překročili o 611 000 korun a proti roku 1971 zaznamenali zvýšeni produkce o 8,3 proč. Za první dva roky páté pětiletky dosálil trend růstu vyrobeného zboží 116 proč., což znamená, že růst výroby v Královopolských strojírnách je nad průměrem československého strojírenství. Předseda ÜRO poděkoval za iniciativu pracujícím Královopolských strojíren a vyjádřil přesvědčeni, že tak jako v minulosti, nezůstanou pozadu ani dnes a přispějí svým podílem na konto odborářské miliardy. Další etapa rozhovorů s NSR (čtk): Vlády CSSR a NSR se dohodly pokračovat v rozhovorech o otázkách vzájemných vztahů v Bonnu ve dnech 12. a 13. dubna. Vedoucím čs. delegace bude náměstek ministra zahraničních věcí Jiří Götz, delegaci Německé spolkové republiky povede etátní tajemník ministerstva zahraničních věcí NSR dr. Paul Frank. Vyznamenáni statečnému zachránci (čtk): Vedoucí tajemník OV KSC J. Procházka předal včera v Teplicích podporučíkovi J. Hrdličkovi vyznamenání Za statečnost, které mu udělil president republiky. Šestadvacetiletý příslušník VB, podporučík J. Hrdlička, zachránil v prosinci loňského roku před utonutím dva chlapce z Lanhoště na Tepličku, pod kterými se prolomil led. kých děl. Umění nejsou vuřty a nelze měřit kulturnost jen počtem zkonsumovaných představení, vydaných knih, promítaných filmů. Efektivnost kulturní činnosti má dlouhodobou měrnou jednotku, lze-li jl vůbec exaktně měřit. Umění nelze distribuovat jako spotřební zboží a očekávat jeho spontánní „odběr“ na prodejnách, i To nejdůležitější je podněcovat mezi mládeží ve zdravé míře onen hlad po kultuře, který exl Druhá plenární schůze v Helsinkách Helsinky: V Helsinkách se konala plenární schůze předběžných konzultací ke konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Delegáti 32 evropských zemi, USA a Kanady se sešli tento týden na plenárním zasedáni již podruhé. Příští schůze delegací byla stanovena na středu 28. března. Plenární schůze schválila polský návrh, aby byl vytvořen výbor, který by studoval problémy financováni a organizace evropské konference. Výbor bude projednávat zásady rozdělení nákladů na pořádání konference a systém jejího financování. Konečné závěry výbor učiní až předběžné konzultace s konečnou platnosti rozhodnou, kde se bude konference konat. Plenární schůze projednala dosavadní výsledky činnosti pracovní, skupiny, která se zabývá problémy hospodářské spolupráce mezi evropskými státy.________________________________________ stuje, a rozumnými, zdravými dávkami jej sytit. A nepřesycovat. Nikdy to nesmějí být hořké pilulky, ani přeslazená limonáda. V umění neexistu jí náhražky ani šidítka. Neexistují stimulátory, které by zázračně rychle urychlovaly proces zrá nl. Proto je v této oblasti více než v jiné třeba trpělivosti, než se projeví výsledek, je životně důležité pro naši společnost, aby se ten výsledek dostavil. Láska ke knize PROKOP H. TOMAN Jeden spisovatel napsal: „Lidi dělíme na skupinu těch, kteří po vychození školy nevezmou ui v životě knihu do ruky; nejvýše si přečtou noviny. (To je skupina největší a jsou v ni zastoupeny všechny stavy lidské společnosti.) Pak přijde skupina těch, kteří rádi čtou. Vypůjčují si knihy, smělí se s nimi, pláčí nad nimi a večeří s nimi. Jsou toho názoru, že vydávat peníze za knihy je marnotratnost; kniha má sloužit jen к přečtení a chvilkovému pobavení, pak se beztoho odhodí. Nejmenší skupinu tvoří ti, kteří milují knihu jako předmět své individuální záliby.“ Láska ke knize, kterou vyznává ta poslední skupina — to je to pravé kouzlo, které mám na mysli. Je to láska к vlastni knize, kterou mám ve své knihovně. Nezáleží na tom, zda se jedná o knihovnu s několika tisíci svazky, či má-li jen několik knih; nezáleží na tom, zda je umístěna v nádherných skříních, či ve studentském kufříku. Rozdíly v knihovnách spočívají spíše v nás samých, kteří se knihami obíráme. Letos 2. dubna slavíme Mezinárodní den dětské knihy na pamět narozenin Hanse Christiana Andersena. К této příležitosti jsme jako pořádající stát vydali prohlášení, které se jmenuje Knihu všem dětem světa, jehož autorem je spisovatel B. Říha. V úvodu vzpomíná na knihovnu svého dětství. Měla jen tři svazky. Ale nikdy v životě nezapomněl ani na ty tři knížky, ani na krásu, kterou mu objevily Robinson od anglického autora. Zakletý Gustávek od polské spisovatelky a verše našeho J. V. Sládka. Proč vlastně vlastníme knihovnu, když si můžeme knihu vypůjčit — jde přec hlavně o obsah knihy, a ten seznáme z vypůjčené knihy jako z vlastní? Námitka ožehavá, a přec ne z'cela oprávněná. Velký náš myslitel napsal, že i ten nejchudší může mít svoji knihovnu a že inteligent, který nekupuje knih, není vůbec vzdělaný člověk. Poznal jsem z vlastní zkušenosti, že majetková stránka nehrála vždy největší roli и knihoven. Nalezl jsem v bohatých rodinách před válkou knihovny právě nejubožejší, a naproti tomu s radostí jsem viděl и nemajetných lidí knihovny nebohaté, ale svědčící o dobrém vkusu a duševní úrovni majitele. Poznáte hned rozdíl i proti zdánlivě bohaté knihovně, pořizované majiteli jako reprezentační kus zařízení bytu, kde byste se vsadili, že majitel z toho nic nečetl. Už Lukianos ze Samosaty napsal v dávných dobách traktát proti člověku nevzdělanému, jenž si kupuje mnoho knih ... Pravá láska ke knize je určena jedině naším vnitřním poměrem к ní. Tento vztah čtenáře к vlastní knize je zcela jiný než ke knize vypůjčené. Všimněme si jen „zevního chování" čtenáře к vypůjčené knize I Jak nešetrně, lhostejně zachází se s knihami z výpůjčních knihoven! A nejsou to, bohužel, jen lidé prostí, kteří zacházejí bezohledně s knihami. Znal jsem případ, kdy doktorka filosofie si vypůjčila vzácnou, rozebranou knihu, tištěnou na ručním papíře; dlouho ji nevracela a teprve po advokátní pohrůžce ji poslala zpět — rozřezanou na tři kusy, s prostým vysvětlením: četla knihu obyčejně v posteli, a protože celá kniha byla pro její něžné ručky těžká, rozřezala ji prostě na tři díly! Můj otec si nikdy žádnou knihu nevypůjčil. Říkal, že ze čtení vypůjčené knihy nemá žádný požitek. Každá nová kniha do knihovny znamená pro majitele zvláštní tichou rozkoš. S jakou radostí vzhlíží takový milovník knihy ke každé nové příchozí, zařazené do poslušných řad vojáků kultury. Taková milá kniha stává se majiteli kusem jeho já. К ní se vrací jako ke své první lásce, mazlí se s ni a laská třebas jen očima, aniž by ji hned četl. К ní přichází ve dnech radostných, и ní hledá útěchu, má-li starosti. A kniha vrací mu tuto lásku. Dovede rozptýlit chmury z čela, utěšit smutek, pohladit srdce, vlít novou víru. Jen třeba st s ní rozumět! Mnohdy už sama přítomnost naších knih působí uklidňujícím dojmem. Poznáváme, že nejsme sami, že naši přátelé v regálech nás též milují a jsou ochotni kdykoliv vytrhnout nám na pomoc. Opět cituji velkého filosofa: „Pověz mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi. Máme mít knihy nejen jako prostředky při práci, ale máme mít každý autory milé, své; zde si můžeme vybrat společnost lépe než ve světě, a aspoň jednoho autora měj každý svého a toho čti často a často. Autor, který se dá přečíst jen jednou navždy, není ten pravý." Princezna Visconti, žijící v době raně renesance, zanechala po smrti mnoho statků. Celý svůj majetek odkázala jako celek, fen svoje knihy odkázala svým nejlepším přátelům, nebot tyto knihy byly jejím nejdražším majetkem. I. Herrmann napsal jednu krásnou povídku Nepoznané světy. Vypráví v ní o svém příteli, který miloval knihy, shromažďoval je do své knhovny, rozmlouval s nimi, bral je do rukou a těšil se vždy, jak se dá do čtení, až půjde na odpočinek, protože celý jeho život byl vyplněn starostmi existenčními a o příbuzenstvo, takže na knihy mu nezbyl čas. Nedočkal se. Zemřel dřív, nežli mohl poznat ty světy, jež byly zaklety ve stránkách jeho knih. Rozkoš z pocitu vlastnictví knihy milované není rozkoši majetného člověka, ale rozkoší estéta. К takové knize se můžeme vrátit kdykoliv; vytáhneme ji z příhrady, přečteme si oblíbené místo, vychutnáme zamilovanou báseň, zamyslíme se nad vážnou úvahou. Směrodatným zůstává náš vnitřní vztah, jak jsem se už zmínil, spojený ovšem s ohleduplným zacházením s knihou. U knihomlla musí se láska к obsahu knihy pojit s láskou к jejímu vnějšímu rouchu, odpovídajícímu vnitřní hodnotě. Skutečná láska ke knize dokazuje jen kul« turní vyspělost našeho národa.