Lidové Noviny, prosinec 1989 (II/12)

1989-12-31 / No. 12

ročník 2 - číslo i2 g; 2 Kčs PROSINEC 1989 Všechno je jinak Ještě před měsícem při výrobě listopado­vého čísla LN isme o ničem nevěděli, a na­jednou takový příval událostí á informací, a taková erupce svobody — dokonce i ve sdělovacích prostředcích, jak nehezky se novinám, rozhlasu a televizi říká, ä my po­řád ještě jako měsíčník časově i jinak po­kulhávající za samotokem doby. Co se dá dělat než psát, i když le všechno jinak. Mohli bychom mít radost, že po celé dva roky směřujeme právě k tomu, co dneska všichni prožíváme, máme však spíše starost, abychom dostáli svým vlastním slovům. Ještě před měsícem jsme měli na krktí obvinění, že „Lidové noviny nejméně od počátku 1988 publikují protisocialisticky za­měřené články útočící na vedoucí úlohii KSG, současnou politickou linii státu a jeho představitelů ... proti základům marxismu­­-leninismu a čs. zahraniční politice". a na­jednou už je všechno jinak Federální shro­máždění leccos přehodnotilo v intencích ve­řejného mínění a předseda redakční rady LN je ministrem zahraničních věcí. 1 další naši dříve nelegální radové jsou najednou povyšováni na místa z nejvyšších a celá redakce je považována div ne za vládní tisk. To nezdůrazňuji, abychom se chlubili, nýbrž jen proto, -le chceme s Rudou Zemanem po­děkovat za pomoc, lak Iste nás podrželi v časech nejtěžších, poněvadž není teď v našich silách odpovědět jinak na všechna krásná a statečná přání, která nám bachaři l poštáct doručili A pokud jde o ten vládní predikát: při­náležíme jako většina z vás k obrovskému fáru občanů, ale právě proto jsme a nadále zůstaneme nezávislí Takové le naše krédo ve chvíli, kdy uzavíráme druhý ročník LN a chystáme se otevřít ten třetí Zprvu jen dvakrát týdně tuž to bude zátěž na náš dnešní limít j a zanedlouho snad i jako de­ník s literární přílohou Nezapomínáme to­tiž, že v roce 1991 tomu bude sto let, kdy se Lidovky zrodily. Všechno le jinak, ale to je přece dobře. liří Rumi Ledovec v srdci Evropy taje. Snad už roz­tál, i když se jeho zbytky ještě toulaji v na­šich vodách a nesmíme povolit, dokud ne­­roztají zcela. Druhá fáze bude obtížnější. Byf se ještě nedávno zdálo téměř ne­možné odstranit zkostnatělé mocenské struk­tury, byl to nakonec poěin snazší než všech­no. co nás ještě čeká. Pro budoucnost však něžná revoluce, jak se tomuto vzepětí na­šich národů v posledním měsíci leckde ří­ká, vytvořila několik pevných stavebních kamenů. Opozice vůči mocenskému monopolu pro­kázala politickou pevnost i pružnost, té­měř neuvěřitelnou po letech, v nichž byla většina společnosti z politiky vyřazena. A to nejen v koordinaci jednotlivých složek opo­zice, ale 1 v obtížných jednáních s dosud vládnoucími strukturami. Obě strany si mu­sely na sebe zvyknout a obě našly lidi schopné pochopit, že celospolečenský zájem je nad nedávnými křivdami i nad mocen­skými privilegii, kterých je nutné se vzdát. Společnost, v níž ještě před měsícem většina byla skryta do vlastního soukro­mí, vyjevila mimořádnou úroveň politic­ké kultury. V ní se promítly nejen demokra­tické a sociální tradice, ale také pozoru­hodným způsobem zkušenost výlučné totalizující moci. jako by se do genů spo­či lečnosti zapsala informace, že naděje na svobodný a demokratický vývoj mohou být naplněny pouze pravdou, tolerancí a nená­silím. jak jinak sl vysvětlit, že na bezpří­kladnou brutalitu, s níž moc od lednových dnů postupovala a která vyvrcholila L7. listopadu večer, odpověděly statisíce lidí právě požadavkem nenásilí. Sesterská or­ganizace českého Občanského fóra na Slo­ (Pokračování na str. Z) JIŘÍ DIENSTBIER Otevřené dveře GOODBYE SAMIZDAT Přesně před dvěma roky jsem psal úvodník do prvního čísla Lidových novin. Hned na začátku jsem se vyznal z našich obav. že je to utopie a že na to nemáme. Kdyby mi byl tehdy někdo řekl. že za dva roky budu psát pár řádek na rozloučenou s érou samizdatových Lidových novin mvslel bych si. že nemá smysl pro humor, když může tak nejapně žertovat. A dnes je to tadv: další číslo už wide tiskem Ale nejen to: zcela nemístná bvla zřeimě i má obava, že bude trvat dlouho, než nám S vyrostou noví Bossové. Peroutkové a Čankové. V posledních třech tý­­!| dnech rostou všude kolem nás i když pravda, jsou mladí, ale dospívají I; a moudří každou chvílí Ale abych nezdržoval: sbohem samizdatové Li­ji dové noviny sbohem konsnirace, sbohem výslechy! Vítej tiskárno, vítejte Jl noví čtenáři víf°í svobodo! * 13 prosince 1989 Václav Havel Tak to vypadá v těchto dnech v Olomouci, ale takový obrázek bychom našli v mnoha městech naší republiky a le to i naše přání.

Next