Literární Noviny, červenec-listopad 1952 (I/27-47)
1952-07-05 / No. 27
NOVINY TÝDENÍK PRO KULTURNĚ POLITICKÉ A UMELECKÉ OTÁZKY. ROCNlK I. CISLO 27. 3 Kčs ZA MÍR, ZA NOVÉHO ČLOVĚKA, ZA DOKONALEJŠÍ LIDSTVO A. M. BROUSIL, předseda mezinárodní poroty VII. MFF Na titulní straně statutu našich mezinárodních filmových soutěží, pod heslem festivalu „Za mir, za nového člověka, za dokonalejší lidstvo“, stojí napsáno: „Všichni filmoví pracovníci, kteří smýšlíte dobře s lidstvem, kdo milujete život a nenávidíte rozklad a smrt, kteří chcete zdraví, radost, úrodu a pokoj na zemi, sjeďte se k nám do Československa. Dostává se vám překrásné příležitosti uměním bránit mír.“ Na tuto výzvu sjeli se k nám zástupci 26 zemí z pěti kontinentů světa. Pozvání k soutěži na VII. mezinárodní filmový festival přijalo 20 států. Mnoho zahraničních delegátů několikrát prohlásilo, že náš festival je nyní jediným skutečně mezinárodním filmovým festivalem na světě. Náš letošní festival znamená však novou etapu ve vývoji mezinárodních filmových soutěží. To jsou velká a vážná slova, jejichž pravdivost je třeba dokázat. Nejradostnějším jevem se stala skutečnost, že soustředil dosud největší počet filmů na nejčasovější námět naší doby — na thema boje za mir. VII. mezinárodní filmový festival jsme zahájili monumentálním dílem filmové epiky přimo tolstojovské šíře „Nezapomenutelným rokem 1919“. Toto nové, mohutné dílo sovětského režiséra Čiaureliho nám šťastně otevřelo thematiku mini. Je totiž stále jasnější všem lidem, že v bojích tohoto nezapomenutelného roku, které vedli geniální vůdcové lidstva Lenin a Stalin proti vnitřní reakci a zahraničním interventům, se bojovalo nejen za svobodu pracujících celého světa a za spravedlivý řád na světě, ale také za světový mír. Proto film „Nezapomenutelný rok 1919“ otevřel VII. festival právem. „Nezapomenutelný rok“ k nám ovšem mluví nejen o minulosti, ale i o přítomnosti a o budoucnosti. Ukazuje stejné rušitele pokroku a míru. Je to dílo časové a bdělé. Dědici tohoto slavného boje roku 1919 vystoupili pak v dalších velkých dílech festivalu. Měli bychom, myslím, docenit tu nádhernou skutečnost, že k dalšímu úchvatnému dílu naší soutěže, které zobrazilo touhu lidstva po míru, se spojili sovětští a němečtí filmoví pracovníci! Nazvali je „My za mír“ nebo „Přátelství zvítězí“. Je to dojemný a strhující dokument o mírové družbě desítek a desítek národů celého světa — ô berlínském festivalu mládeže. Kromě toho je to nový a zásadní příspěvek k vývoji filmu, neboť ukázal neomezené možnosti neobyčejné umělecké síly kinematografie dokumentární. Ještě jednou se potom objevila tato světová historická manifestace v mírovém díle našeho festivalu —1 v našem československém filmu „Zítra se bude tančit všude“. I my jsme tedy letos po prvé vydatně přispěli vznešené myšlence našeho mezinárodního filmového festivalu a uchopili ve svých rukou thema míru — vůdčí myšlenku našeho festivalu. A posléze ještě jedno další mohutné dílo našeho festivalu představuje velikost mírové myšlenky naší mezinárodní soutěže —' film Německé demokratické republiky „Odsmizená vesnice“. Také tento film se stal politickou i uměleckou událostí festivalu. Je to bojovné dílo,' které ukazuje přesvědčivým, hluboce pravdivým a lidským způsobem na boj západoněmeckého lidu proti americkým okupantům, na Stalinova jasná a moudrá slova o tom, jak.,.bude mír zachován a upevněn, vezme-li lid věc zachování míru do svých rukou a bude-li ji hájit do konce“. Pak zvítězí. A odsouzená vesnice, ani německá, ani francouzská, ani jiná nemůže být a nebude odsouzena. Pracující lid tam nedovolí dělat imperialistické vojenské základny. Každá bude žít a pracovat svobodně. Včera jsme bojovali proti fašismu, dnes vedeme boj proti imperialismu a zítra — se bude tančit všude! Porota dala výraz tomuto nádhernému zjevu festivalu a zvýšila počet mírových cen. x i Dalším radostným jevem je to, že se na festivalu objevilo několik vynikajících děl, která zobrazují Statečný a heroický boj za národní svobodu a nezávislost. Když jsme loni viděli čínské filmy o zápasech čínského lidu, myslili jsme, že nám již ani nemůže čínská kinematografie lépe ukázat revoluční proměnu své veliké, země. Nicméně nás letos překvapila díly ještě silnějšími a hlubšími. Válečný epos „Lidoví bojovníci“ je mohutným historickým malířským plátnem, které zobrazuje nevyčerpatelnost a nezlomnost mravních a fysických sil čínského lidu. Postavte vedle něho druhý obraz, film „Rudá vlajka na Zelené skále“ a třetí obraz „Koncentrační tábor Šang Žao“! Dostanete jeden epos vedle druhého a třetího. Těžko říci, který je silnější. Ze všech na vás mocně zapůsobí skvělé vlastnosti čínského lidu, obětavá láska k vlasti a víra v život a budoucnost čínské země. Čínský lid se učil u lidu sovětského. Čínská kinematografie se učí u sovětské. Po klasických sovětských filmech o boji sovětského lidu za svobodu není ve světové kinematografii nic většího. Čínský lid si už svobodu vybojoval, korejský za ni bojuje. Staré římské přísloví „Mezi zbraněmi mlčí Musy“ patři starověku. Kinematografie korejské země, jejíž lid vede heroický boj za svobodu a nezávislost, ve kterém mezi zbraněmi se objevily nejodpomější a nejzbabělejší zbraně, zbraně chemické a bakteriologické války imperialistů, kinematografie této daleké a blízké nám země uprostřed lítého boje vytvořila prosté a krásné, jímavé a bojovné dílo „Znovu na frontu!“, které, nám na festivalu ukázala. Jako loňského i letošního roku z temných atelierů pod zemí -— kde jedině může nerušeně pracovat — vydala na světlo zářivé a hrdé dílo, které nás znovu přesvědčilo, že korejský lid zvítězí a dosáhne svobody. Korejská kinematografie ukázala tímto filmem už nejen štědré nadání korejských filmových pracovníků, ale dostihla jím nejlepších děl kinematografií států lidově demokratických. Korejská válečná kronika, kterou jsme na festivalu viděli, to pak je defilé největšího hrdinství korejského lidu a otřesné svědectví nízkosti a hanby upadajícího řádu kapitalismu. S hlubokou úctou a vděčností musíme vzpomenout hrdinství korejských a čínských kameramanů. Bojovali a bojují opravdu v prvnich řadách se zbraní a s kamerou v ruce. Několik jich už také padlo — jako ten, jehož válečnou kroniku jsme viděli. Čest jejich práci a jejich památce! Boj za svobodu ukázalo ještě několik dalších pozoruhodných děl na'festivalu. Ať je to rumunský film „Mitrea Cocor“, který znamená velký pokrok rumunské kinematografie, nebo italský film „Pozor, bandité!“, který pokračuje v poválečné tradici pokrokových realistických děl italské kinematografie, anebo nový bulharský film „Danka“, který svědčí o tom, že bulharská kinematografie upevňuje své postavení mezi kinematografiemi lidových demokracií, náš festival ukázal širokou frontu boje za svobodu, za nezávislost, za demokracii. A což k nám z krátkého uruguayského filmu o uruguayském národním hrdinovi a bojovníku za svobodu a nezávislost Uruguaye Josém Artigasovi nezahovořila vášnivá touha po svobodě této hrdé země Jižní Ameriky1? X Také druhá vůdčí myšlenka festivalu našla letošního roku výraz v několika pozoruhodných dílech.' Na našem festivalu se ujímala vždy od samého začátku slova o pravdě a kráse života. A těch by nebylo bez práce. Proto thema práce zaujímalo a zaujímá v našich soutěžích náležité a důstojné místo. Na letošním festivalu pronikla ve vyjádření myšlenky práce a života pracujícího člověka nejdále, nejvýše a nejhlouběji kinematografie maďarská. Maďarský film „Křest ohněm“ strhujícím způsobem zobrazil nový vztah k práci a zrod nového člověka v práci. Ukázal, jak tento vztah a tento člověk vyrůstá uprostřed třídního boje na maďarské vesnici. V příběhu lékaře Semmelweise a skladatele Erkela nám zobrazil práci a pracovníky vědy a uměni. Na těchto maďarských filmech je pak zvlášť podivuhodné to, jak jimi proniká boj za pokrokovou, materialistickou vědu a za pokrokové a národní umění. Připomínali jsme si při nich stále velký projev ministra Václava Kopeckého na nedávné konferenci v Brně proti kosmopolitismu a objektivismu. Myšlenky o potřebě národnosti umění a národnosti vědy byly totiž těmito filmy vyjádřeny hluboce a přesvědčivě. Pokračování na str. a. VILÉM NOWAK: ZNECKA, OLEJ, 1952 MARATHONSKY VlTĚZ FRANTIŠEK BRANISLAV* Takové léto v Čechách bývá: svítivý vítr běží v klasech, dál běží, ruka dovádivá ;pohrávat si chce v dívčích vlasech. Dny přičinlivé neustanem s bílými mraky, s vlaštovkami, seleným šátkem na uvítanou mávají větve nad cestami. A včely letí za paprsky, 1 med lípa vlévá do blankytu. Rozběhlý potok, horám blízký, snad modrou vážku dohoní tu. Krajině vbíháš do náruče, v malinách slunce nad pasekou, domovem vroucně srdce tluče, pěšinou lesní, cestou měkkou... Kraj rodný zůstal v písních matky. Vlast dála chrabrých mužů ctnosti. Dnes jako bys jí vracel zpátky tu dávnou touhu po velkosti, kdy pod chorálem vítězila, vždy po svobodě roztoužená. Nás k cíli vede nová síla, prameny jiter oživena. Tvé jméno rodnou naši zemi po celém světě rozkřídlilo, abychom šťastni byli s těmi, kde v míru nás všech roste dílo. Ze země, kterou provanuly vichřice na bílé až břízy, ze země jezer, lesů, žuly k nám nezaznívá píseň cizí. Domova píseň z dálky znící se zatřpytila v slzách lásky, vojáka srdce vítězící dotklo se cílové už pásky.