Literární Noviny, červenec-listopad 1952 (I/27-47)

1952-07-05 / No. 27

NOVINY TÝDENÍK PRO KULTURNĚ POLITICKÉ A UMELECKÉ OTÁZKY. ROCNlK I. CISLO 27. 3 Kčs ZA MÍR, ZA NOVÉHO ČLOVĚKA, ZA DOKONALEJŠÍ LIDSTVO A. M. BROUSIL, předseda mezinárodní poroty VII. MFF Na titulní straně statutu našich mezinárod­ních filmových soutěží, pod heslem festivalu „Za mir, za nového člověka, za dokonalejší lidstvo“, stojí napsáno: „Všichni filmoví pracovníci, kteří smýšlíte dobře s lidstvem, kdo milujete život a nenávidíte rozklad a smrt, kteří chcete zdraví, radost, úro­du a pokoj na zemi, sjeďte se k nám do Česko­slovenska. Dostává se vám překrásné příležito­sti uměním bránit mír.“ Na tuto výzvu sjeli se k nám zástupci 26 zemí z pěti kontinentů světa. Pozvání k soutěži na VII. mezinárodní filmový festival přijalo 20 stá­tů. Mnoho zahraničních delegátů několikrát pro­hlásilo, že náš festival je nyní jediným skutečně mezinárodním filmovým festivalem na světě. Náš letošní festival znamená však novou etapu ve vývoji mezinárodních filmových soutěží. To jsou velká a vážná slova, jejichž pravdi­vost je třeba dokázat. Nejradostnějším jevem se stala skutečnost, že soustředil dosud největší počet filmů na nej­­časovější námět naší doby — na thema boje za mir. VII. mezinárodní filmový festival jsme zahá­jili monumentálním dílem filmové epiky přimo tolstojovské šíře „Nezapomenutelným rokem 1919“. Toto nové, mohutné dílo sovětského reži­séra Čiaureliho nám šťastně otevřelo thematiku mini. Je totiž stále jasnější všem lidem, že v bo­jích tohoto nezapomenutelného roku, které vedli geniální vůdcové lidstva Lenin a Stalin proti vnitřní reakci a zahraničním interventům, se bo­jovalo nejen za svobodu pracujících celého světa a za spravedlivý řád na světě, ale také za svě­tový mír. Proto film „Nezapomenutelný rok 1919“ otevřel VII. festival právem. „Nezapo­menutelný rok“ k nám ovšem mluví nejen o mi­nulosti, ale i o přítomnosti a o budoucnosti. Uka­zuje stejné rušitele pokroku a míru. Je to dílo časové a bdělé. Dědici tohoto slavného boje roku 1919 vystou­pili pak v dalších velkých dílech festivalu. Měli bychom, myslím, docenit tu nádhernou skutečnost, že k dalšímu úchvatnému dílu naší soutěže, které zobrazilo touhu lidstva po míru, se spojili sovětští a němečtí filmoví pracovníci! Nazvali je „My za mír“ nebo „Přátelství zví­tězí“. Je to dojemný a strhující dokument o mí­rové družbě desítek a desítek národů celého světa — ô berlínském festivalu mládeže. Kromě toho je to nový a zásadní příspěvek k vývoji fil­mu, neboť ukázal neomezené možnosti neobyčej­né umělecké síly kinematografie dokumentární. Ještě jednou se potom objevila tato světová historická manifestace v mírovém díle našeho festivalu —1 v našem československém filmu „Zí­tra se bude tančit všude“. I my jsme tedy letos po prvé vydatně přispěli vznešené myšlence našeho mezinárodního filmového festivalu a uchopili ve svých rukou thema míru — vůdčí myšlenku našeho festivalu. A posléze ještě jedno další mohutné dílo našeho festivalu představuje velikost mírové myšlenky naší mezinárodní sou­těže —' film Německé demokratické republiky „Odsmizená vesnice“. Také tento film se stal politickou i uměleckou událostí festivalu. Je to bojovné dílo,' které ukazuje přesvědčivým, hlu­boce pravdivým a lidským způsobem na boj zá­­padoněmeckého lidu proti americkým okupan­tům, na Stalinova jasná a moudrá slova o tom, jak.,.bude mír zachován a upevněn, vezme-li lid věc zachování míru do svých rukou a bude-li ji hájit do konce“. Pak zvítězí. A odsouzená ves­nice, ani německá, ani francouzská, ani jiná nemůže být a nebude odsouzena. Pracující lid tam nedovolí dělat imperialistické vojenské zá­kladny. Každá bude žít a pracovat svobodně. Včera jsme bojovali proti fašismu, dnes vede­me boj proti imperialismu a zítra — se bude tančit všude! Porota dala výraz tomuto nádhernému zjevu festivalu a zvýšila počet mírových cen. x i Dalším radostným jevem je to, že se na festi­valu objevilo několik vynikajících děl, která zo­brazují Statečný a heroický boj za národní svo­bodu a nezávislost. Když jsme loni viděli čínské filmy o zápasech čínského lidu, myslili jsme, že nám již ani ne­může čínská kinematografie lépe ukázat revo­luční proměnu své veliké, země. Nicméně nás letos překvapila díly ještě silnějšími a hlubšími. Válečný epos „Lidoví bojovníci“ je mohutným historickým malířským plátnem, které zobrazuje nevyčerpatelnost a nezlomnost mravních a fy­sických sil čínského lidu. Postavte vedle něho druhý obraz, film „Rudá vlajka na Zelené skále“ a třetí obraz „Koncentrační tábor Šang Žao“! Dostanete jeden epos vedle druhého a třetího. Těžko říci, který je silnější. Ze všech na vás mocně zapůsobí skvělé vlastnosti čínského lidu, obětavá láska k vlasti a víra v život a budouc­nost čínské země. Čínský lid se učil u lidu so­větského. Čínská kinematografie se učí u so­větské. Po klasických sovětských filmech o boji sovětského lidu za svobodu není ve světové ki­nematografii nic většího. Čínský lid si už svobodu vybojoval, korejský za ni bojuje. Staré římské přísloví „Mezi zbra­němi mlčí Musy“ patři starověku. Kinematogra­fie korejské země, jejíž lid vede heroický boj za svobodu a nezávislost, ve kterém mezi zbra­němi se objevily nejodpomější a nejzbabělejší zbraně, zbraně chemické a bakteriologické války imperialistů, kinematografie této daleké a blízké nám země uprostřed lítého boje vytvořila prosté a krásné, jímavé a bojovné dílo „Znovu na fron­tu!“, které, nám na festivalu ukázala. Jako loň­ského i letošního roku z temných atelierů pod zemí -— kde jedině může nerušeně pracovat — vydala na světlo zářivé a hrdé dílo, které nás znovu přesvědčilo, že korejský lid zvítězí a do­sáhne svobody. Korejská kinematografie ukázala tímto fil­mem už nejen štědré nadání korejských filmo­vých pracovníků, ale dostihla jím nejlepších děl kinematografií států lidově demokratických. Korejská válečná kronika, kterou jsme na festivalu viděli, to pak je defilé největšího hrdin­ství korejského lidu a otřesné svědectví nízkosti a hanby upadajícího řádu kapitalismu. S hlubo­kou úctou a vděčností musíme vzpomenout hrdinství korejských a čínských kameramanů. Bojovali a bojují opravdu v prvnich řadách se zbraní a s kamerou v ruce. Několik jich už také padlo — jako ten, jehož válečnou kroniku jsme viděli. Čest jejich práci a jejich památce! Boj za svobodu ukázalo ještě několik dalších pozoruhodných děl na'festivalu. Ať je to rumun­ský film „Mitrea Cocor“, který znamená velký pokrok rumunské kinematografie, nebo italský film „Pozor, bandité!“, který pokračuje v po­válečné tradici pokrokových realistických děl italské kinematografie, anebo nový bulharský film „Danka“, který svědčí o tom, že bulharská kinematografie upevňuje své postavení mezi ki­nematografiemi lidových demokracií, náš festi­val ukázal širokou frontu boje za svobodu, za nezávislost, za demokracii. A což k nám z krátkého uruguayského filmu o uruguayském národním hrdinovi a bojovníku za svobodu a nezávislost Uruguaye Josém Arti­­gasovi nezahovořila vášnivá touha po svobodě této hrdé země Jižní Ameriky1? X Také druhá vůdčí myšlenka festivalu našla le­tošního roku výraz v několika pozoruhodných dílech.' Na našem festivalu se ujímala vždy od samého začátku slova o pravdě a kráse života. A těch by nebylo bez práce. Proto thema práce zaujímalo a zaujímá v našich soutěžích náležité a důstojné místo. Na letošním festivalu pronikla ve vyjádření myšlenky práce a života pracují­cího člověka nejdále, nejvýše a nejhlouběji kine­matografie maďarská. Maďarský film „Křest ohněm“ strhujícím způ­sobem zobrazil nový vztah k práci a zrod no­vého člověka v práci. Ukázal, jak tento vztah a tento člověk vyrůstá uprostřed třídního boje na maďarské vesnici. V příběhu lékaře Semmel­weise a skladatele Erkela nám zobrazil práci a pracovníky vědy a uměni. Na těchto maďarských filmech je pak zvlášť podivuhodné to, jak jimi proniká boj za pokrokovou, materialistickou vědu a za pokrokové a národní umění. Připomí­nali jsme si při nich stále velký projev ministra Václava Kopeckého na nedávné konferenci v Brně proti kosmopolitismu a objektivismu. Myšlenky o potřebě národnosti umění a národ­nosti vědy byly totiž těmito filmy vyjádřeny hluboce a přesvědčivě. Pokračování na str. a. VILÉM NOWAK: ZNECKA, OLEJ, 1952 MARATHONSKY VlTĚZ FRANTIŠEK BRANISLAV* Takové léto v Čechách bývá: svítivý vítr běží v klasech, dál běží, ruka dovádivá ;pohrávat si chce v dívčích vlasech. Dny přičinlivé neustanem s bílými mraky, s vlaštovkami, seleným šátkem na uvítanou mávají větve nad cestami. A včely letí za paprsky, 1 med lípa vlévá do blankytu. Rozběhlý potok, horám blízký, snad modrou vážku dohoní tu. Krajině vbíháš do náruče, v malinách slunce nad pasekou, domovem vroucně srdce tluče, pěšinou lesní, cestou měkkou... Kraj rodný zůstal v písních matky. Vlast dála chrabrých mužů ctnosti. Dnes jako bys jí vracel zpátky tu dávnou touhu po velkosti, kdy pod chorálem vítězila, vždy po svobodě roztoužená. Nás k cíli vede nová síla, prameny jiter oživena. Tvé jméno rodnou naši zemi po celém světě rozkřídlilo, abychom šťastni byli s těmi, kde v míru nás všech roste dílo. Ze země, kterou provanuly vichřice na bílé až břízy, ze země jezer, lesů, žuly k nám nezaznívá píseň cizí. Domova píseň z dálky znící se zatřpytila v slzách lásky, vojáka srdce vítězící dotklo se cílové už pásky.

Next