Literární Noviny, červenec-prosinec 1957 (VI/27-52)

1957-07-06 / No. 27

NOVINY TÝDENÍK PRO KULTURNĚ POLITICKÉ A UMĚLECKÉ OTÁZKY ROČNÍK VI. ČÍS 27 6. VII 1957 - 60 hal. JAN ZKZAVÍ: z České bélé tempera 1940 1. Jan Pilař SVĚT SIVÝ HOLUB Svět sivý holub sedí na římse a pátrá ve mně pronikavým zrakem, v noci se probouzím a svářím se s tím popelovým vrkajícím ptákem a s jeho stínem, který v stříbře tmy se třepotá jak přízrak za okny a hvězdné ticho nářkem prořezává, až na kolena padá hustá tráva. Ä ráno vzlétá, vysílaje šípy paprsků, že prohýbá se na obzoru luk a po návsi se chvějí staré lípy a šíji prohne žitných stébel pluk, táhnouci krajem zelenavé Hané jak mořské vlny větrem zprohýbané a křísí paměť země vonící žlutou, ach světležlutou hořčicí. Zacloň si při pohledu oči hřbetem, ať zrak ti nevypálí její žluť. Ten sivý holub letí raným létem, divoce vrká, nadouvaje hruď. Skupiny žen až k zemi přiklekly a mezi býlím zachraňují klíčky a jasem tím by jistě osleply, kdyby si oči neclonily víčky, kdyby tu krásu z nejjemnější látky kořínků, spojujících živé s neživým, nebraly s něhou milující matky, uhranuty tím jejím tajemstvím. Červnová země do mne nahlíží a sivý holub pod oblohou krouží a jedním křídlem bije do mříží a druhým výš se vyhoupnouti touží. \ Svět sivý holub křičí, naříká jak pastýř, který kdesi v Nevadě strašnou úzkost* náhle za vzlyká, když přiblíží se olověný mrak a padá déšť na stromy v zahradě, déšť leptající jasný lidský zrak. Ó lidé, kteří utiskujete stopy v červnovou, všude karmínovou zem, kéž byste mohli svými teleskopy přijímat vzkazy zlatohlavých žen, jež klečí u nás na zeleyé houni trávníků, řep a cibulí a luk, kéž jste tu se mnou, až sem přinesou mi vesnické noci zhouslovělý zvuk! Holube sivý, který kroužíš tu, ať břeskné trubky nikdy nevola jí \x za namodralých letních úsvitů do bitev vojska v tomto žírném kraji, ať nikdy už tu do střech, do stromů se nezařyjí kule Napoleonů, a paměť válek navždy rozpadne se jak listí dubů v chocholatém lese. Na místo hlav ať stébla padají na řasnatý a rozprostřený plást a šavlí očí ať tu blýskají jen ženy na klekátcích rozoraných brázd. Přichází noc a opět svářím se s tebou, ty věčně vzpurný osude. Svět sivý holub vrká na římse. , Ne, není konec, dlouho nebude. Vy buďte při mně, kvítka hořčice, šlakové keře. něho lidské ruky, vy bodláky, vy trnky, ostřice, vy zprohýbaných stébel mocné pluky, vy dva, oo sešli jste se vprostřed toho léta ve vlhké noci u zelených žit a prožíváte všechnu tíhu světa, že musíte se navždy rozloučit. JUBILEJNÍ X. MFF A. J. LIEH JI Mezinárodni filmové festivaly v Čes­koslovensku byly první, které na svůj základní kámen vepsaly jiná hesla než „Prodávej, ještě jednou prodávej, lákej turisty a vydělávej!“ Hesla na­šich festivalů, hovořící o míru, o přá­telství, o novém člověku, byla orga­nisátory tradičních i nově vznik­lých festivalů na západě odmítána jako propaganda, jako zneužívání kultury k cílům praktické politiky. Nechrne stranou úvahu o tom, kolik to vyžadovalo pokrytectví se strany majitelů vývěsních štítů s ná­0 pisem filmové umění, za nimiž šlo docela jiné, mnohem přízemnější zájmy, a spokojme se konstatováním, že karlovarský festival čekal na ofi­ciální mezinárodní uznání devět let a ani letos je nezískal tak zcela bez ob­tíží. Jediný festival, na kterém nešlo 1 především o obchod, nebyl tedy dlou­festivalem oficiálně mezinárodně uznávaným, ale byl tady a rok od roku získával na prestiži. Ne vy dobyl si jej sám, stával se prostě v jedné určité oblasti nejúplnějším vyjádře­ním myšlenek a snah, které nabývaly ve světě stále větší váhy, stávaly se myšlenkami a snahami většího počtu lidí. A tak navzdory diskriminaci, na­vzdory ostřejšímu či méně ostrému bojkotu se strany mocných kapitalis­tického filmového světa získaly Mezi­národní filmové festivaly v Českoslo­vensku dvojí proslulost: jako festivaly nejuniversálnější, kde se pod prapo­rem přátelství a spolupráce scházejí představitelé největšího počtu kine­matografií, a jako nástupiště nových, mladých kinematografií. To je také základ tradice karlovarských filmo­vých festivalů, základ, na kterém je především třeba stavět a od něhož ne­lze nikdy ustoupit. Jaká je situace dnes, kdy náš fil­mový festival vstupuje do svého de­sátého ročníku v pořadí a do druhého ročníku jako každoroční oficiální svě­tová filmová soutěž ? Není pochyby, že jeho existence hluboce působila především na dva ze čtyř dalších fes­tivalů stejné kategorie na západě v Cannes a v Benátkách. Cannes se s ním zcela otevřeně pustily do sou­těže o palmu universality a spolu s Benátkami vysunují stále více do popředí vývěsní štít s nápisem Umě­ní. A tu vyvstal před karlovarským filmovým festivalem vedle upevňová­ní a prohlubování již- existující tradi­ce nový, neméně závažný úkol: stát se festivalem těch filmů, jimiž filmo­ví tvůrci na celém světě rok co rok probojovávají budoucnost kinemato­grafie. Benátky mají proti Karlovým Varům nepochybně určitou výhodu tradice dlouhé bezmála dvě desítky let, Cannes zase výhodu dřívějšího jarního termínu, a oba společně jsou z pochopitelných důvodů obsazovány největšími západními producenty se stále větší péčí filmy, které jim mají zajistit umělecké -vavříny. Zkušenost posledních let však po­tvrzuje, že to nové, co ve filmovém umění nastupuje, se sotva stane hlav­ní linií těchto festivalů, i když to i na nich vzbuzuje oprávněnou pozornost světové filmové kritiky, ať už ty umělecké výboje představuje Španěl Bardem, Ital Fellini, sovětský režisér Čuchraj, Francouz Bresson, Ind Ka­­púr nebo Maďar Fabry. Nic však ne­brání, aby se to stalo uměním festi­valů karlovarských, které by měly považovat za svou ctižádost stát se praporečníkem uměleckého pokroku ve světovém filmu, A neprorazí-li díla, jež tento pokrok představují, na festivalech jiných, měla by si naše soutěž vydobýt hrdý titul „festivalu odmítnutých", v tom positivním, umě­lecký rozvoj oplodňujícím smyslu, v němž si umělecké výboje v dějinách nejednou razily cestu vpřed. Už letošní X. MFF by měl jasně ukázat, že dovede lépe než mondénni soutěž italská či francouzská rozpoz­nat a odměnit to. co uměleckou myš­lenkou míří ode dneška k zítřku. Loň­ská cena mladých filmových režisérů znamenala skromný začátek. Na vý­sledku letošní soutěže bude hodně zá­ležet, zda ke své dvojí tradici dosa­vadní připojí Karlovy Vary i tradici třetí, tvořící s oběma předchozími lo­gický celek I když nebudeme tvrdit, že to lze dokázat jediným ročníkem soutěže, přejeme X. MFF. aby k zrnu, zasetému na festivalu prvním a při­nášejícímu dnes tak bohaté ovoce, vlo­žil do půdy další a pěstoval je se stej­nou láskou ke své ještě větší slávě. J

Next