Literární Noviny, leden-červen 1961 (X/1-25)

1961-01-07 / No. 1

k CD PRVNÍ ČÁST NOVELY NA POKRAČOVÁNÍ JAN PROCHÁZKA ZÁVĚJ ITERARNÍ NOVINY týdeník pro kulturně politické a umělecké otázky, ročník x. 7. ledna i36i. bo hai. e. J Dále v listě: Slovo pro gramofony O Nad černou bedýnkou • Jak bude vypadat Pražský hrad • Pantomimické etudy • V novém roce beze zbraní ® Silvestrovská televize • Verše Kamila Bednáře ® Obsah loňského ročníku Literárních novin Celý náš život je zamířen do budoucnosti. Cfm reálněji! máme o ni představu, Um více se k ni upínáme. Čím dál tím více a zřetelněji vní­máme svět jako proces, jako postup od nehotového k botovému, od méně dokonalého k dokonalejšímu. Ve vědě klesá význam a snad i možnost nepředpokladatelných objevů, jakým byl třaba Galvaniho objev elektrického proudu nebo Hertzův objev totoefektu, který vedl k Einsteinovým teoriím. Velmi jasně víme, že kontrolované štěpení vodíkového jádra a fyzika onoho zvláštního stavu hmoty, kterému se říká plasma, povede, jak říká j. D. Bernal, k absolutnímu bohatství energie, k stavu, kdy zužitkovatelná energie bude voiná jako vzduch. A nebude ji jen 0,1 kilowattu na hlavu jako dnes, kdy musí být nahrazována lidskou těžkou prací. Velmi jasně víme. že přes dokonalé poznání a sestrojení nukleových kyselin povede cesta ke kontrole živé hmoty, k poznáni systémů, které umějí pracovat s tak nesmírnou účinností jako přírodní živé soustavy. Velmi jasně v principech víme, jak umožníme lidstvu cestu do vesmíru. A velmi jasně víme, jak organizovat a kontrolovat vývoj společnosti, v níž nehrozí rány osudu, ale stoupá blahobyt. Víme i to. jak se bude rozvíjet naše poznání, principy našeho myšlení od koncepci přizpůsobených mechanice smyslového světa ke koncepcím, jimž bude pochopitelný řád mikrokosmu a řád života. A řád kolektivní organizace lidi. „ _ _ A v těch nejhmatatelnějších věcech aspoň < P ' jf my u nás víme, že za pět let se naše osobní I C3 materiální možnosti zvýší o třicet procent JB_ (OL 'l.Jä- V a náš národnt důchod vzroste o 42 procent. w Že budeme do deseti let všichni pořádně a ď bydlet a snad i pražská doprava doboní toto A snad že i za několik let nebudeme už svědky dramat a tragédil, při nichž pro něčí kapsu se rozpoutává vraždění a pouští ze řetězu malomocenství a mor a kmenová vál­ka oštěpy a řetězy od bicyklů v sousedství atomového reaktoru, jak je tomu dnes v Leopoldviílu. A jinde v Kongu. A jinde. Celý náš život je zamířen do budoucnosti. Naše přítomnost je tu pro budoucnost. Ale také sama pro sebe Není to doce'a samo­zřejmé. Ještě často máme pocity provizornosti, dneska se to ještě nedá, dneska ještě nejsou podmínky, jů, až budou nové mašiny, až budeme lepši bydlet, až pojede tramvaj rychleji, až budou lidi hodnější. Jistě bude mnoho věcí snazších. Ale štěstí není spjato se snadností, s kvalitou mikroskopů ani s rychlostí dopravy. Štěstí je spjato s hlubo­kým prožíváním těchto dní, s hlubokým prožíváním perspektiv. Štěstí je dnešní. Kolik zbytečných nepříjemností a životních obtíží by nemusiio být, kdybychom si uměli dost uvědomit právě toto. Kolik výborných lidí, výkonných pracovníků, žije dosud v nitru a doma s pocity nehotovosti, provizoria u čekání. Právě proto, že pocit vrcholu života, toho, že to pravé teprve přijde, si neseme s sebou ze starých dob, kdy se skutečně a objektivně čekalo — nebo bojovalo, jak kdo — o sám základ důstojné lidské existence. A snadnost, již přinese vývoj, není ani podmínkou výkonu a úspěchu. Známe příklady ústavů a kolektivů, které uměly na koleně udělat velké věci. A když se jim dostalo nejmodernějšiho zařízeni, nejlepšlch podmí­nek, přestaly dělat velké věci. A nedělaly nic, nebo málo. Kolikrát denně si člověk myslí, až budu mít auto a televizor a až budu mít větší laboratoř a lepši pincety, to to půjde. Nepůjde, když to nejde už teď. Štěstí je tady a teď. štěstí je proces, ne stav. I štěstí je proces a je tedy pořád. Aragon říká, že umění má přinášet pocit závrati. Platí to i v tomto smyslu: umění má zmnožovat a prohlubovat pocit a prožitek přítomnosti se všemi jejími závislostmi a se všemi jejími vazbami. Připravovat budouc­nost přes přítomnost, velkou budoucnost přes velkou přítomnost. Přítomnost je pro budoucnost, ale budoucnost je i pro přítomnou chvíli. To, jak se budou mít naše děti a vnuci, je také pro nás, pokud jim to při­pravujeme. A začínáme-li nový rok a novou řadu let, neberme to jako průchodní dům, ale jako definitivní stavbu, která sahá vysoko, i v nás samých. Náš život vrcholů Ať je nám kolik chce. MIROSLAV HOLUB ČLOVĚK a umění dneška ZDENEK MATHAUSER Velká diskuse o současném životním a uměleckém stylu, kte­rá se vede za účasti sovětských i zahraničních spisovatelů, vědců a kritiků již po několik měsíců na stránkách sovětského časopisu Literaturnaja gazeta, původně začala vlastně z opač­ného konce, z popřeni umění. Pracovník z oboru kybernetikv itiženýr Poletajev, který vyjádřil I mínění některých jiných vě­­detkých odborníků, vyslovil názor, že se dnes umění vyžilo, nemá už člověku co dát a bude v lidském životě zcela nahrazeno vědou. Začala diskuse, a v léto výchozí otázce přišli její účastníci celkem rychle ke shodnému závěru: současná věda se nepochybně rozmáchla dál a směleji nežli současné umění; podle K. Zelinského „za snímkem odvrácené strany Měsíce leží nový svět vědeckého myšlení“; není divu, že vědci jsou nyní váženější; lo však nechť je pro umění pobídkou, vzpruhou, injekcí, a nikoli důvodem k rezignaci; bez umění by člověk žít nemohl, jestliže se dnes kupuje o něco méně knltf, nezna­mená to, že estetické potřebv lidí ochably, ale právě naopak: nastal výběr, lidé už nečtou kde co všechno, ale chtějí silné, současné uměníl A tak směr diskuse se velmi brzy obrátil o 180 stupňů. Místo o protikladu dnešního člověka a umění a místo o rozporu mezi \ Pokračování na str. 3 SNÍMEK MIROSLAVA PETERKY VLASTISLAV HOFMAN: HOCH (1918) Z přehlídky padesátileté výtvarné tvorby autorovy v pražském Obecním domě MALÁ NÁSOBILKA VLADIMÍR ŠŤUCHL Lidé mnohdy mají podivný zvyk odcházet s prázdnou od moře, jež všecko nabízí. Je jim zima v máji a na slunečnici vidí už oblohu plnou rzi. Přátelé, zastavme se chvilku, přeříkáme si malou násobilku, bude nám všecko nové, i to nebe jantarové, i ta bota, co nás tlačí, protáhne se slastně slunce, kotě na pavlači, najdeš v písku mušli zvučící, prolne se ti pěstička tvé ' dcerky v sítnici, uvidíš, co druzí nevidí, cestu, která vede k lidem pro lidi.

Next