Literární Noviny, leden-červen 1961 (X/1-25)

1961-02-25 / No. 8

CELOSTÁTNÍ KONFERENCE O ÚKOLECH UMĚLEC RfFHEIRENCE Z hlavního referátu akademika Ladislava Stella — Projev akademika Zdeňka Nejedlého — Z diskusního příspěvku Jana Petrmichla a S. Machomna Verše Karla Šiktance k Onoru 1948 — Děti hrají divadlo — O mladé sovětské próze — Co nového v kinech — K jubileím Jarmily Urbánkové a Jana Aidy — Další část novely Jana Procházky m P « ■*/ íesen o našom p r e d j a r í CTIBOR ŠTtTNICKÍ Tak ako milý, dávny sen, zasnežený a vyblednutý, zvonkohrou sladkých krstných mien na sedem zámkov uzamknutý, ovial ma ošiaľ mladosti, pliré bojov a radosti. Tak ako vietor-ranostaj, keď v klietke holých stromov skučí, tajomný, večný inotaj, čo v dreni mladej jari pučí, najprudšia vlna závratu, jasné ráno jej návratu. Bol to len sivý všedný deň, no pískali si robotníci, keď opúšťali továreň s červenou páskou na čapici. A nebol ani jediný, čo nepísal by dejiny. Ja videl som ich celý čas hliadkovať v meste, na stanici, v mrazivom vetre vial im vlas, postriebrený vo fujavici. Tak idú asi do jari záhradníci a murári. A obchádzala naša stráž fabriky, viesky, útle pníky, by neublížil tuhý mráz kvetom ľudovej republiky. A zavial prápor červený na barikádach bezmenných. Tak ako teplú ľudskú dlaň a bezhraničné, jasné oči, vám tú ich pieseň oddávam, odpočúvanú jednej noci z víchrice našej mladosti, plnej bojov a radosti. Spievajte si ju do kroku na ceste k dielňam, staveniskám, alebo večer v obloku 1 nech si ju každý ticho píska v Nivách alebo pod hradom s vetrom alebo s Dunajom. PROBLÉMY A ÚKOLY SOUČASNÉ KRITIKY LADISLAV ŠTOLL Ve dnech 20. až 22. února se konala v Praze celostátní konference o úkolech umělecké kritiky, kterou svolal Výbor socialistické kultury. Sešlo se na ní přes tři sta pracovníků nejrůznějších oborů, umělců i kritiků, pracovníků nakladatelství, i > tisku a kulturních institucí ze všech krajů. Jednání zahájil první tajemník Svazu j čs. spisovatelů Ivan Skála, hlavní referát přednesl akademik Ladislav Stoll. Z jeho , obsáhlého projevu přinášíme některé důležité pasáže, které se staly základem dis­kuse'j Z diskusních příspěvků uveřejňujeme dnes část projevu akademika Zdeňka Nejedlého a úryvek z příspěvku Jana Petrmichla, který hovořil o problémech lite­rární kritiky. K jednání a výsledkům konference se ještě vrátíme. LADISLAV ŠTOLL PRI PROJEVU ' V naší teorii uměni,, v naší. umělecké kritice se nyní Vále častěji objevují nové nevyjasněné otázky, které vyvolávají spory" i lam, KQg~gy ineži námi měla být jednomyslnost., kde bvcKom m5Tf jak marxisté stát na základná spoieclVého pťayaTVSTró^oznáni.; ‘ ~--------------­tj/Řtšina těch šjľíWiiých otázek se týká hodno­­ení nedávných ještě tradic naší novodobé kul­tury, jejich nepřekonaných vývojových fází. Prá­vě proto\že běží o hodnocení dědictví z doby bezprostředně naši dobu předcházející, o tenden­ce stále ještikpřežívající, neztratila tato proble­matika své vztahy k živým subjektivním zájmům. Odtud její palčivost, i Ještě před necelým desetiletím jsme viděli, jak naše kritickoteoretická . činnost převážně zaměřovala svou pozornost k hodnocení starých uznaných zjevů a přezírala dědictví z doby bez­prostředně předcházející, mám na mysli zejme na odkaz umělecké tvorby z období buržoázni republiky, na kterém nepochybně také praco­vala velká tvůrčí umělecká síla. Všestranné osvětlení uměleckého odkazu to­hoto nedávného období, odkazu umění 20. věku, je svrchovaně důležitým předpokladem účinné­ho kritického zápasu za nové socialistické umě­ní. Nemyslím, že takový úkol může vyřešit naše konference. Ona však může dát podnět k tomu, aby se naše kritika začala zamýšlet nad někte­rými základními otázkami ideovými a estetic kými, jejichž pravdivé objasnění je podmínkou hlubšího chápání problematiky našeho soudobé­ho umění. Sovětští soudruzi, pracovníci v oboru estetiky á teorie umění, vidí dnes před sebou jako jeden ze základních úkolů zkoumáni zrodu, komunis­tické umělecké tvorby současnosti. V souvislosti s tím luzNúCUvava^pTóTmíOrzoazmm filoso­­fickým a estetickým koncepcím svou soudobou koncepci, budujíce ji na základech konkrétní analýzy historie umění 20. věku. Není pochyby, že jenom jasná filosofická estetická koncepce, pravdivý historický pohled na procesy posledních desetiletí, vybudovaný na. základě konkrétně historického rozboru vý­voje umělecké kultury, tvořící živý odkaz na­šeho století, nám může dopomoci ke správné teoretické orientaci, bez níž si uměleckou kri­tickou praxi nelze představit, bez níž sebebyst­­řejší kritik bude nutně tápat. , Uvědomme si neobyčejně závažný fakt, že ryse Školství nemá např. dosud učebnici dějin naší soudobé literatury. Taková koncepce, ta­kový pravdivý historický pohled nemůže být dí­lem jednotlivce, to může být jen dílo velké ko­lektivní spolupráce marxistické uměnovědy, k níž je třeba na všech příslušných pracovištích záměrně přistoupit. Naše teorie umění dosud stále ještě stojí před objasněním onoho historického úseku a té este­tické oblasti ve vývoji našeho i mezinárodního umění, které je obecně zahrnováno pod pojem ..moderní uměnf“. Tím je zpravidla myšleno celé ono pásmo umělecké tvorby, která svým časo­vým .vymezením spadá do období vrcholícího kapitalismu.' Pojem „moderní“ se u nás objevil na přelomu století a je všeobecně známo, že spolu s lidmi představujícími relativní) pokroko­vé tendence, nové pravdivé vidéni života a tomu odpovídající tvůrčí průboj (mám na mysli pod­­pišy pod „Manifestem Moderny“), si jej psali na svůj prppor např. i nejbojovnější katolíci, že jím označovali svůj prögraffl i IHäSälölB takových uměleckých a ideologických snah, jaké předsta­voval počestný český dekadent Arnošt rrocház­­kar~-----------------------------------—■— --------------— STěchto věcech je třeba dnes mluvit nejen proto, že tohoto pojmu zneužívají nepřátelští ideologové, estetikové, umělečtí historikové, ale především proto, že naše umělecká teoretická publicistika nerozlišuje mezi tím, co je opravdu moderní, tj. průbojné, novému životu, jeho re­volučně novým společenským vztahům odpo­vídající, a mezi tím, co je jen modernistic­­k é,, co se hlásí k programu te""či éliě MóflfiřUý, CO vzniklo z honby za novostí pro novost, co voluntaristicKv přehání1 a’á’Bariirffňjo'"jpp'tq«kt formální sťránjtv novosti, ahv zpravidla přikrylo starý obsah, i Soudruh Nejedlý v Rudém právu 8. září mi­nulého roku ukázal na to, že- je již na čase pře­stat s hraním se slovem „moderní“, a velmi dobře vycítil, že to není tak'aoceurnevinná hra, že tu neběží jenom o nedorozumění, ale i o ideologický zmatek, o zneužívání tohoto pojmu. Soudruh Hendrycb právem odmítl na sjezdu výtvarníků toto zneužívání pojmu modernosti a Pokrač. na str^á vera v a chov ä zimní f o r t r e t

Next