Literární Noviny, červenec-prosinec 1961 (X/26-52)
1961-07-01 / No. 26
L N JAKÝ BUDE NÁRODNÍ STADIÓN? Velký stadión pro osmdesát tisíc diváků a k němu přičleněné další sportovní stavby a stadióny, krýté haly, hotel... takový je stavební program budoucího pražského sportovního centra, kde by mohla být jednou uspořádána i světová olympijská soutěž Jestliže směrný plán výstavby hlavního města určil pro tento obrovský, komplex maninský areál, nebylo to pouze na paměť I. dělnické spartakiády v roce 1921, ale.i proto, že tato část Prahy se k výstavbě Národního stadiónu svou polohou výtečně hodí. Loni vypsaná soutěž na návrhy. Národního stadiónu přinesla dobré výsledky. Účastnilo se Jí 21 architektonických kolektivů velmi rozsáhlými elaboráty a 19 z nich vyhovělo podmínkám soutěže, přestože půlroční ihůta byla velmi krátká a vyžadovala velké pracovní vypětí. Porota měla těžký úkol při hodnocení a vybírala nejlepší návrhy s plným vědomím, že bude třeba využít i mnoha cenných myšlenek z dalších návrhů. Veřepiost mohla posoudit návrhy na výstavce v Památníku národního písemnictví. Přišli však většinou jen odborníci, aby posoudili výsledky významné veřejné soutěže. Vždyť takové komplexy se nebuduji každý den. Podstatně zasáhnou do příštího obrazu města a mají mimořádný význam urbanisticko-aŕchitektonický. S jejich projekci a výstavbou jsou spojeny stejně mimořádné problémy technické, ekonomické, dopravní a další. K odpovědnosti architektů-projektantů přistupuje proto i stejně velká odpovědnost poroty t vypisovatelů soutěže (ÚV Československého sva-zu tělesné výchovy a Svazu architektů) i investora. T-uto odpovědnost si všichni uvědomovali, a proto byla v závěru výstavy uspořádána diskuse a ta dala možnost podrobit soutěž i rozhodnutí poroty odborné kritice. Skoda, že se jí nezúčastnila i široká veřejnost: Tím spíše, že i na úzké odborné základně diskuse došlo k věcným a vážným námitkám proti závěrečnému rozhodnutí poroty, které nebyly dostatečně průkazně vyvráceny, a tak vlastně diskuse nebyla ukončena. Porota pracovala jistě odpovědně. Byli v ní odborníci z tělovýchovy, architekti, zástupci Nárddního výboru hlavního města Prahy, byli přizváni i odborní poradci ze Sovětského svazu, Polska a Maďarska. .PracovaJi tu t členové s hlasem poradním, experti 'techničtí; ekonomičtí-aj; 1 při nejlepší vůli nebylo však snadné sladit nejrůznější protiklady měřítek hodnocení; například ve druhém kole posuzování došlo jen v pěti případech k jednomyslnému vyloučení návrhů, u osmi ostatních se hlasovalo a ve dvou případech dokonce došlo k rovnosti hlasů, takže rozhodl názor předsedy. Tato skutečnost ukazuje, že všichni porotci podrobně studovali materiály a rozhodovali velmi svědomitě, zároveň však, že hlavní zásady nebyly dostatečně objasněny. Docházelo k rozporům zejména mezi architekty a sportovními odborníky, kteří znají podrobně mnohé zahraniční stadióny, jejich přednosti i nedostatky a těchto svých zkušeností mohli při práci plně využívat. Architekti většinou z vlastní zkušenosti zahraniční tvorbu neznají a to jim přirozeně práci značně ztěžovalo. Nedovedli jsme v tom smyslu využit ani loňských olympijských her v Římě, kam například Japonci vyslali 75 odborníků-architektů, i když hlavním důvodem byly jistě olympijské hry připravované v Tokiu. Porota si vytvořila mnoho kritérií urbanistic, .kých. architektonických, dispozičních, sportováních, povšechných i podrobných. V sedmnácti /. -podrobných kritériích pro posuzování jednotlivých objektů jsou však některá, jež vlastně měly dát již předem soutěžní'podmínky, napři klaď ..výhodnost založení úrovně hrací plochy“ (tu může určit především odborný geologický průzkum půdy]. Ještě horší však je, že teprve sedmnáctý — poslední — bod mluví o výtvarné hodnotě architektonického řešení.... a to je u stavby budované značným nákladem, u stavby, která bude ovlivňovat obraz hlavního města nejméně sto let, povážlivé podceněni kritéria, kte ré mělo být jedním z hlavních. Vraťme se však k výsledkům soutěže. Účastní ci diskuse přijali bez námitek výběr tří pro jektů, jimž byly uděleny hlavní ceny: I. cena — návrh akad. arch. B. Kříže a inž. arch. VI Syrovátky, II. cena — návrh kolektivu inžený rů-architektů J. Paroubka, R. Dejmala, J. Sedláč ka, L. Tondla a inž. Václava Rojíka, III. cena — inženýří-architekti Z. Práda a F. a F. Troníček za spolupráce inž. M. Řihoška. O udělení III. ceny rOzhodi přínos odborného rozpracování vodohospodářských a mikroklimatických poměrů na maninském areálu, kde jed nak padají neustále tuny popílku z blízkých závodů a kde dalším hygienickým nedostatkem je značně znečištěná vltavská voda. Autor odborné části projektu inž. M. Řihošek řeší problém a zásobuje areál hygienicky nezávadnou vodou ze zvláštního systému studní. Jde o přínos, který zasluhuje zvláštní ocenění a kterého se v konečném řešení jistě použije. Jediný rozpor, na který se vlastni diskuse soustředila, byl v pořadí prvních dvou cen. První projekt dělí sportovní zařízení do dvou samostatných center, což porota ocenila jako výhodné po stránce „sportovně provozní, v oddělitelnosti jednotlivých, sportovních zařízení a přizpůsobivosti pro celý současný provoz areálu, zejména pak v možnosti stavební realizace po etapách. U ústředního stadiónu hodnotí se zejména velmi dobré řešení tvaru arény a tribunového hlediště, při výtvarné koncepci v netradiční formě, která je ukázněná jak v celku, tak i v detailech Po stránce ekonomické je návrh jeden z nejvýhodnějších a také dopravní vztahy jsou uspokojivě řešeny.“ Druhý návrh soustřeďuje komplex zařízení do jediného centrá, což porota ocenila nepříznivě i při ostatních velkých, zejména výtvarných hodnotách projektu: „Návrti přináší hodnotné, velkorysé urbanistické řešení s osobitým založením ústředního stadiónu a jeho zakomponováním do jednoho centra se souborem hal a dva sta diónky pro drobná hříště. Tato koncepce umožňuje soustředit veřejné dopravní prostředky a vytvořit souvislé příznivé sadové prostředí na území západně od tohoto centra. Výtvarnou ítránku návrhu lze označiti za vynikající, pc stránce provozní však za méně uspokojivou. Nepříznivě se posuzovaly důsledky navrže něho řešení, záležející v obtížné etapizaci vý stavby a nesnadné vzájemné oddělitelnosti jed notlivých sportovních objektů. „Nadprůměrnou úroveň tohoto originálního návrhu snižuje nepříznivý 'výsledek ekonomický, zejména v nákladu ria stavbu ústředního stadiónu.“ Oba návrhy jsou tedy oceněny velmi čestně a v rozporech může jít sotva o otázku architektonického prestiže. Uvážíme-li však, jak porota vcelku Zhodnotila urbanisticko-architektonický koncept a zejména jeho výtvarné vyřešení, mluví samo její vyjádření jasně pro projekt druhý. O uděleni první ceny rozhodovalo tedy převážně řešeni problémů dopravních, organizačních a ekonomických. Je ovšem otázka, zda se tyto kvality správně hodnotily; o tom vyvolávají značnou pochybnost námitky autorů druhého projektu. Závažným rozdílem v pojetí obou návrhů není jen otázka jednoho nebo dvou center výstavby, ale 1 konstrukční pojetí hlavního stadiónu. Autoři druhého projektu potlačují vlastní stavbu, vyhýbají se tak architektonické „monumentalitě“, efektní „kolosálnosti“ stavby. Hmotu hlavního stadiónu vytvářejí v podstatné části z násypu, takže vzniká uměle zvlněný terén, který organicky zapadá do okolního prostředí. Stadión by. byl jednoduchý, přirozený a s růstem zeleně rok od roku krásnější. V diskusi se namítalo, že tato koncepce je těžko realizovatelná, a vypočítávalo se, že dovoz potřebného násypu [štěrkopísku z Ladví) by vyžadoval sto nákladních aut Tatra 111 při deseti denních obrátkách po celý rok. Zapomnělo se však, že plným obsahem kubatury nemusí být právě štěrkopísky z Ladví, že by to mohl být jiný, dostupnější materiál, dopravovaný po lo-. dich. K tomu by se ovšem měli vyjádřit odborníci-geologové Uskutečněni této koncepce by si snad opravdu vyžádalo větší základní investice, ale poďstatně by se zlevnily udržovací náklady Istadión z betonové konstrukce během několika let i při velmi nákladné údržbě nutně chátrá). Přitom zakomponování sportovních objektů do přírodního prostředí je jistě správnější než velkolepá architektonická monumentalita. Autoři tu — jak se domnívám — správně uvádějí základní rozdíl v pojetí, řeckých a římských stadiónů, z nichž řecké pojetí je naší společnosti nesporně daleko bližší.' « 4 Autoři uvedli i zajímavá čísla ze žáhťaničňícfi’1 zkušeností: je známo, že vláda NDR še usnesla v březnu 1955, aby v Lipsku byl vybudován stadión pro 100 000 diváků, a 2. až 5. srpna 1956 byl stadión otevřen. Dovezená kubatura násypu: 1 200 000 m3. Pro stadión v Lužntkách se musela' zvýšit úroveň terénu o 2,5 m. Na staveništi se nasypalo 3 500 000 m3 násypu a 200 000 m3 ornice. Areál se budoval 18 měsíců. Uvádějí i další' příklady: stadióny v Bukurešti a v Leningradě, překvapující jak množstvím nasypaného nia: teriálu, tak rychlostí výstavby! I když uvážíme jiné podmínky získávání materiálu. a jeho dopravy pa Maniny Jnapř, v Lipsku byl násyp vytvořen z městských trosek)', jsou tato čísla vážným důvodem, aby se celá otázka znovu odpovědně prozkoumala. K problémům ekonomickým měli autoři druhého projektu další závažnou připomínku, která má i značný praktický dosah: oba projekty mají rozdílné „křivky viditelnosti“, tj. příčné profily tribun. Kdyby se stoupání tribun, na němž závisí dobrá viditelnost, vyrovnalo u obou projektů na stejnou míru, snížil by se podstatně ekonomitíký rozdíl mezi oběma projekty. (V diskusi se uváděly ještě další odborné námitky, kterým! se však v novinovém článku nemohu zabývat.) - ' Důležité je i řešení dopravních problémů v obou případech. V diskusi se ukázalo, že při-" zvaní dopravní odbornici se práce poroty ne-’ účastnili, takže tyto otázky se nemohly s koneč: nou platností posoudit. Všechny námitky a připomínky bude třeba vážně zodpovědět. Zatím však — jak se zdá — ani porota, ani investor nemají k tomu dost chuti a ochoty. Na první část diskuse dokonce zástupce investora vůbec nepřišel a z poroty pouze jeden člen. Na druhé sice obě tvto složky' byly, diskuse však často sklouzla z věcné polohy do oblasti obhajoby prestiže poroty či investora. Rozhodně nelze víst diskusi tak, jak ji vedl. zástupce investora inž. A. Valenta, který na věcné připomínky odpověděl, že „porota si všechno zodpoví, do slova a do písmene“, že „záleží na ;1 investorovi, jak rozhodne“, nebo že „rozhodnutí bude takové, jaké učiní orgán“ Poslední je správ-, né — je třeba ovšem učinit všechno, aby ornán dostal problém zpracovaný do všech podrob-, nosti, aby tak jeho rozhodnuti mohlo být co nejr spráunější. Rozhodně by byľo třeba vyhovět požadavku, aby se zhotovily v jednotné úpravě plastické modely vítězných návrhů. Nejde jen o informaci, laické veřejnosti, ale i o vážnou pomůcku pro další odborné posuzování obou projektů, jejichž klady a zápory by měly být ještě jednou důkladně a nezaujatě zváženy. Soutěžní návrh Národního stadiónu autoři: J. Poroubek, R. Dej mal, J Sedláček, L. T o n d 1, V. -R o J í i Perspektiva vítězného návrhu Národního stadiónu autoři: B. Kříž) VI. Syrovátka \ %