Literární Noviny, leden-červen 1962 (XI/1-26)

1962-01-06 / No. 1

ÜLI 2 \ I Novou školu s novými prostředky PROFESOR DR. J. LINHART „Myslím, že dnes nechodí děti do školy s jakovou chutí, jako jsme chodili my. Je to pochopitelné, vidyf dříve byla škola jediným místem, kde se mohlo dítě něco nového dovědět. A dnes? Žije v zázracích techniky, má doma televizor) jezdí s otcem na motorce, může jít do kina, kde vidí první lety čloúěka do vesmíru — a Škola nám vlastně zůstala chudá, jako by žila mimo současnou technickou a kulturní revoluci." Slova B. Pitaše, zkušeného ředitele devitiletky ve Rtyni v Podkrkonoší, se mi zdají klíčem k řešení některých důležitých otázek, jako jsou aktivita v učení, rozvoj schopností, talentů a samozřejmě i spojení školy se životem. 1 letmý pohled do historie nám uká­že, že technický a kulturní pokrok vždycky měnil formy výchovy. Komen­ský využil objevu knihtisku ke zvýšení úrovně a efektivnosti pedagogického procesu, jak dosvědčují jeho učebnice Brána jazyků nebo Svět v obrazech, francouzské revoluci se podařilo vybu­dovat školy — École polytechnique aj., které se staly vzorem pro vysokoškol­skou výchovu a výzkumné ústavy v ji­ných zemích. Je proto pochopitelné, že největší společenská revoluce všech dob, revoluce socialistická, která je bezprostředně spojena s revolucí tech­nickou a kulturní, musí vyvodit, všech­ny důsledky pro výchovně vzdělávací soustavu. K povaze některých společenských institucí — mezi nimi i ke škole — patří, že se mění velmi pomalu a dlou­ho přežívají i za zcela nových spole­čenských poměrů. Uskutečnili jsme u nás revoluční změnu vytvořením jed­notné školy, odstraněním třídní diskri­­minace ve výchově. Díky aktivitě mno­hých učitelů a ředitelů se už vykonalo hodně pro sblížení školv s moderním životním prostředím, se současnou vy­spělou technikou. Nicméně se děti stále převážně vyučují a vychovávají starým verbalistickým a formalistic­kým způsobem. Tím nesporně vzniká, rozpor mezi školou a životem vyspělé socialistické společnosti. Zásadní řeše­ní se vymyká možnostem učitelů. Je to složitý problém, . na němž se musí v plné míře podílet pedagogická a psy­chologická věda. Moderní technika v životě škol bude mít významný podíl při překonávání protikladu podstatných společenských rozdílů mezí fyzickou a duševní prací. Nelze to ovšem chápat zjednodušeně a spokojit se zavedením nových tech­nických pomůcek, což by se dalo udě­lat pouze organizačně administrativ­ním opatřením. Ke skutečnému řešení je nutné hlouběji si uvědomit povahu problému. Poznatky, které si dnes žák osvojuje podle učitelova výkladu a na základě dosavadních názorných poznatků, mají převážně statickou, formálně logickou povahu. Velké množství Izolovaných poznatků snadno zapomíná a hlavně jich nedovede pružně používat v praxi. Navíc se žáci nenaučí dost samostatně pracovat a řešit problémy bez pomoci dospělých. S tím souvisí i leckdy malá nervová odolnost; neúspěchy čí jiné životní obtíže vyvolávají u dětí a mlá­deže nepřiměřeně silné otřesy, ohrožu­jící jejich zdraví. Život, s nímž se děti setkávají, když opustí školu, je strhuje silnými dojmy: ve škole je očekává v nejlepším pou­tavý učitelův výklad či nějaká názorná pomůcka neodpovídající současným technickým možnostem. Ani ty školy, které mají diapozitivy, filmy a dobře vybavené laboratoře,, nedovedou roze­hrát jejich možnosti před vnímavými zraky'žáků, aby je plně upoutaly. Ško­la ustupuje do pozadí před bohatou a silnou stimulací mimoškolního života. Jaké jsou hlavní důsledky tohoto rozporu? Stačí udělat jen krátký prů­zkum na besedě s žáky a rodiči a zjis­tíme, že se dětem škola nelíbí a že je málo přitahuje To bude tak dlouho, pokud nestrhne žáky svým novým re­volučním patosem, pokud zůstane da­leko za životem, pokud v ní nezavládne rytmus moderní doby. Do té doby bude též trvat úkol rodičů doučovat dětí doma- a nutit je svou autoritou k učení. konstatování potíží však není řešení. Základní cestu k řešení spatřuji v tom, aby se do hlavní činnosti žáků, tj. do učení, zavedla moderní technika, a to tak, aby to odpovídalo povaze pedago­gického procesu. Myslím, že dosavadní způsoby řeše­ní, kdy se žák seznamoval s moderní technikou Jen v zájmových kroužcích apod., nebyly správné. K zaostalému způsobu učení se přidávaly různé do­plňkové činnosti žáků. To vedlo a vede k nadměrné roztříštěnosti a k nezdra­vému přetěžování. Skutečné řešení, opravdová pedago­gická revoluce — jak ji má na myslí usnesení OV KSČ o spojení školy se životem. — spočívá v tom, že se změní sama povaha učení žáků a tím pedago­gický proces. Dokud moderní věda a technika konstruovala nástroje a stro­je, které zdokonalují jen lidskou ruku nebo lidské smysly (napr. mikroskop, televize atd.), to nebylo možné. V poslední době však experimentální psychologie dospěla k poznání základ­ních zákonitostí učení člověka a na­vrhla konstrukci stroje, který modelu­je tyto zákonitosti. Je schopen zpra­covat velké množství informaci a má automatickou regulaci, může nahradit v některými úsecích lidskou intelek­tuální práci. V tomto smyslu byly v po­slední době konstruovány různé, typy takzv. vyučovacích strojů. V USA se vyrábějí sériově a v SSSR i u nás se zkoušejí á dále rozpracovávají jejich principy, aby odpovídaly potřebám socialistické školy. Jsou dosud na za­čátku svého rozvoje; mohou vložit do svého programu určitou učební látku a v omezeném okruhu jsou s to žáky vyučovat a hodnotit výsledky učení. Nemohu tu podrobně rozebírat jejich činnost. Soudím však, že jde o počátek epochy, kdy vědecká psychologie bude mít stále větší význam ve výchově a v řízen! duševního vývoje člověka. Žák, který se učí pomocí vyučova­cích strojů, je vždy aktivní, sám si určuje tempo učení, vidí výsledky, jichž dosahuje, a opakuje hlavní body látky tak podrobně, že si ji skutečně osvojí; Na rozdíl od audiovizuálních pomůcek (filmu, televize atd.) udržuje vyučovací stroj žáka v aktivitě a vede jej vhodně plánovanou kontrolou k to- . mu, aby látku dobře pochopil. Využití vyučovacích strojů v žádném případě nemá narušit zásadu vedoucí úlqhy učitele v pedagogickém procesu. Naopak: učitel bude osvobozen pro skutečně tvořivou výchovnou činnost a bude moct věnovat více individuální péče žákům. V tomto smyslu též pra­cujeme v našem oddělení pedagogické psychologie Pedagogického ústavu J. Ä. Komenského ČSAV na rozpracování hlavních teoretických principů vyučo­vacích strojů a na způsobu jejich vy­užití ve škole. Jejich vyzkoušení — spolu s ostatními audiovizuálními po­můckami — může podstatným způso­bem měnit vyučování a učení žáků. Zejména velký význam to bude mít v odborném školství, ve večerním a dálkovém studiu. Bylo by možno je též využít na naší nové Universitě 17. listopadu pro cizince. Taková moderní technika ve výcho­vě a vzdělávání je zvláště důležitá dnes, kdy přistupujeme k budování škol s celodenní péčí. Tam se musí škola stát dílnou samostatné a radost­né práce žáků, prostředím plným vzru­chu a nadšení. Nemenší význam mají moderní vy­učovací metody i pro výchovu. Dítě musí radostně prožívat a poznávat vel-ké vymoženosti kultury. Ve svém du­ševním vývoji v podstatě si je vždy pro sebe objevuje — výchova a vyučo­vání mají tento proces Objevováni správně a.ijčinně navodit. Dnes máme všechny podmínky, abychom pomocí vhodných a přiměřených metodických prostředků rozehráli před vnímavými zraky technické ctivy poznání přírody i společnosti, abychom probudili touhu vynalézat a tvořit. Domnívám se, že právě tak bude „odumírat“ stará škola, která málo podněcovala tvořivé síly. Naznačené nové formy vyučování a výchovy povedou k všestrannému roz­voji schopností a zájmů žáků, k vytvo­ření radostné školy, jak o ní mluvil již J. Ä. Komfenský. V této škole odpadne většina výchovných, potíží s dětmi a. mládeží. Žák si nutně osvojí většinu, poznatků přímo ve škole a domácí úkoly budou záležet v procvičování, upevňování a prohlubování látky.-Ve škole po technické stránce dokonale vybavené se mohou optimálně řešit otázky polytechnického vzdělání, stří­dání tělesné a duševní práce a vše­stranného rozvoje osobnosti žáka. Je nesporné, že takovéto řešení bude ná­kladné a jen socialistická a komunis­tická společnost je a bude schopna je uskutečnit. Při rozpracování nových metod vy­­chovatelské a vyučovatelské práce se v plné míře musí uplatnit výsledky pedagogických, psychologických i fy­ziologických výzkumů. Velký význam tu má ujasnění nových výchovných principů, studium otázek základního, učiva, psychologický výzkum zákoni­tostí a věkových zvláštností v dušev­ním vývoji dítěte aj. Učitelé obezná­mení s vědomostmi z těchto disciplín mohou už dnes razit cestu nové škole, když budou co nejvíce využívat aspoň těch moderních technických pomůcek, které už mají školy v .kabinetech. Tím budou napomáhat pedagogické revo­luci, která jé zde a půjde ruku v ruce se současnou technickou a kulturní revolucí. Chtěl jsem jen podnítit diskusi , o těchto složitých otázkách, nikoli po­dat už hotový návrh na definitivní řešení. Jen tak najdeme cestu ke sku­tečně úspěšnému dalšímu postupu. Secese letí světem Onehdy jsem se zastavil před výlohou Polské informační služby. Činím tak častěji, protože je tam možno vídat zajímavé věci. Věd i lidi. Krajiny a sídliště. Přístavy. Nová města, moderní stavby. Pozoruhodné plakáty a obálky knih. Mnoho věcí u nás neznámých. Ale tentokrát jsem spatřil něco prazvláštního. Vázy a nádoby podivně zkroucené, ledvinité, mě­­chýřovité, nádorovtté, divoce zbarvené. Secese! — řekl jsem si. Jenže nikoli secese z roku 1908, ale z roku 1961. Secese ze světa socialistické­ho. Je to možné? Už dříve mi bylo tu a tam nápadné, že spatřuji v našem- dnešním prostředí tvary, které mi připo­mínají rok 1910, 1905. Pamatuji se na ně. Secesní plakáty, secesní nábytek, secesní obleky, které byly současníky prvních letadel a ktnematografů. Jak se stalo, že tento styl, dávno domněle mrtvý, náhle oživuje a navštěvuje druhou polovinu dvacátého století? Začal jsem si toho zjevu všímat bedlivěji. Navští­vil jsem prodejny nábytku, svítidel, bytových do­plňků. Opravdu, secese se tady ozývá. Nesměle, ale přece. Uviděl jsem konvice na kávu podobné labu­tím při posledním zpěvu. Otlé a pokřivené -vázičky, které se vzpírali k nebi jako melancholické deš­­tovky. A pak jsem vyšel ven a potkával ženské bytosti zaobalené do pytlů a nesoucí na hlavách hrnce, jakých se dříve používalo v noci. Všechno v liniích ach tak dávného Art nouveau. Ale u nás opravdu sbíráte takové úkazy jako oje­dinělé příznaky. Prozatím. Zato na Západě — jak se dozvíte — jsou hojnější. Jako by se tam najednou na bývalý funkcionalismus a expresionismus rou­bovaly vegetativní formy z počátku století. Je to nápadné i v architektuře, v pozdních projektech Wrightových, v mexických kostelech architekta Candelly, ale i v nejnovějšich konceptech Le Cor­­buslerových. Vypadá to jako odklon od účelnosti, od. racionál­ního pojetí, od standardizace. Jaký je kořen těchto sklonů? A jak virulentní je to móda, která se šíří světem? Řekl jsem si, že jde o otázky, které stojí za pro­jednání mezí architekty a výtvarníky. Ale nejprve st chci udělat diskusi v sobě sarríém. Není to špatná metoda. Zvolíte si několik složek vlastni osobnosti a dáte jim potýkat se jako v aréně. Chodil jsem po pokoli s rukama za zády a ve mně se přel historik, ekonom a psycholog. Zde je výsledek: Imaginární diskuse Historika Podle mého názoru se objevuje secese jako průvodkyně apokalyptických jezdců. Všude, kde haraší imperialistické zbraně, prochází se také secesní vamp s dlouhými vlečkami nebo v pytli, s orchidejemi, s játry za kloboukem podoby talířů ti hrnce. Otevřte žurnály z doby před sarajevským atentátem a uvidíte to. Lomy divně houbovité, saló­ny jako vnitřky rostlinných orgánů. A jak to bylo před druhou světovou válkou? Byli to přece sami surrealisté, kdo pěli chválu jedlé architektury, kdo se rozněžňovali nad chutnosti sloupů-chřestů; kdo vychvalovali díla španělského architekta Gaudlho, bývalého cukráře a autora bar­celonské katedrály, zformované do tvaru schtzold­­ního dortu. Podařl-li se zadržet vražednou ruku zbrojařů, pak jistě vezme za své i múza secese. Jsem st tím zcela jisti f Ekonom Myslím, že slyšíte trávu růst. Já bych shledával příčiny v daleko hmatatelnějších zjevech. Kapitalistická výroba právě dosahuje stupně své občasné relativní nadprodukce. Vyrábět dále stan­dardní, sériové zboží znamená pro ni sebevraždu. Milióny nezaměstnaných. Očelně ošatit, ubytovat a nasytit všechny Itdl, to by dovedlo i několik kybernetů, které by dostaly přesné příkazy. A co lidé? Bloudili by ulicemi bank a burz bez peněz. Bouřili by se. Aby se udržela výroba v chodu, je nutno zatratit sériové standardy a vyrábět l vytvá­řet věci jedinečné, nenapodobitelné, jejichž tvary horečně odumírají a jsou nahrazovány stále a stále novými. Tak vzniká iracionální tvorba unikátů. Samozřejmě, že do ní zapadá i konkurenční boj mezi architekty a návrháři. Každý chce přinést něco nebývalého, něco podivuhodně bizarního, aby na sebe upozornil, odlišil se od druhých, získal si oso­bitou značku. Všechno se to děje na úkor účelnosti a zdravého rozumu. Jak ve výrobě, tak v konceptu. Historik Výborně. Ale jsme zajedno, že secese se nehodí do socialistických poměrů. Ekonom jistě. Podle mého soudu čím více se bude blížit socialismus komunismu, tím více se bude uplatňovat účelový sériový standard. Styl sériových standardů je stylem komunismu, i když se objevil v omezené míře za kapitalismu. Psycholog Protiklad mezi racionální a tak ře­čenou iracionální tvorbou jste velmi zjednodušili. Brali jste stce v úvahu společenské síly politicko­ekonomické, ale vůbec jste nepřihlíželi k sociální psychologii. Máte v mnohém pravdu, ale jednou z důležitých příčin, proč se znova a znova vrací pokušení tak řečené iracionální a neúčelné tvorby, je psycholo­gická reakce na vševládnost rozumové logiky. Moderní civilizace používá logiky a výpočtu k to­mu, aby zajistila, uspokojení lidských potřeb, jenže tyto lidské potřeby jsou pak zpětně ovlivněny a tís­něny civilizační mašinérií. Nebudu obhajovat iracionalismus, zejména tam, kde se váže na všemožné metafysické, náboženské a idealistické filosofie. Připomínám však, že člověk není pouze tvorem rozumovým, ale také citovým, smyslovým, a konec konců i pudovým. Kde mají tyto složky příležitost se projevit, jestliže formo­vání věcí je určováno převážně rozumem? Historik Máš pravdu! Ekonom A co byste tedy chtěli? Aby se na­příklad naše obytné stavby vymkly typizaci? Aby se každý bytový dům navrhoval jinak? Jednou jako parník, podruhé jako dožecí palác a potřetí jako dort? Psycholog Proti takové sofistlče nediskutuji. Je to pod mou úroveň! Historik Příteli ekonome, nejde o formování obytných domů. Jde o všeobecné konstatování, že pudové, citové a smyslové složky lidské povahy nenalézájí žádný svébytný ventil. Neříkejme tomu tedy iracionalismus, ale třeba extraracionallsmus. Ekonom Dobře tedy! A jaký ventil byste těmto extraracionálním složkám lidské bytosti povolili? Psycholog Především myslím, že typové stavby by měly být opravdii uměleckými díly. Nebo aspoň by měly mít nespornou estetickou hodnotu. Aby to nebyla jen a jen stavebnice skládaná studenou ro­zumovou cestou. Umělecké působení by mělo začí­nat u oken, dveří, balkónů, u jednotlivých panelů, když teti architektura nepracuje s přidanými výra­zovými články. Za druhé nebudou přece všechny stavby typtzo-, vány. Vezměte obytný obvod. Obytně stavby musí být samozřejmě vyráběny sériově jako standard. 'Ale kulturní dům, kino? V těchto stavbách by se mohla projevit, větší vol­nost citového formování. Uznejte, že by se tím získal i větší kontrast, který chybí našim stejnobarevným a jednotvárným sídlištím! Ekonom Proč by se měly kulturní stavby vy­mykat typizaci? Budeme se muset odnaučit myslet v unikátech. Psycholog Prosím. Pak ale musí být nalezen jiný ventil pro mimorozumové složky lidského vy­jadřování. Například obraz-báseň,obraz-hudba.Pilm­­báseň. Dekorativní paneau. Travestie karnevalů. Nevím. Říkal jste, že styl komunismu bude stylem stan­dardů. A — dost? Člověk přece bude stále vnitřně bohatší. Nebude tedy sám standardizovanou bytostí. Historik Tak, výborně! Psycholog Ale styl standardů musí být něčím doplněn. Chápete? Něčím, co odpovídá druhým, mimorozumovým složkám člověka. Ekonom krčí rameny. Psycholog Jinak se vám bude čas od času vracet móda podivnůstek a bude bouřit právě na užitkových věcech, kde je nejméně vhodná. Tehdy se stanou zdivočelé mimoracionálni podněty jakousi škodnou — protože jsme jich nedovedli využít na prospěšných místech. Budou pořád židle, na kterých se nedá sedět a vázy, které se nedali čistit, a ná­doby, které se snadno kácejí, a domy, které jsou hlučné, špatně větrané — a, to proto, že se lidé budou chtít nějak osobitě vyjádřit na úkor účelností. Nezáleží pak na tom, jak se tomu bude říkat: secese, historismus, tradicionalismus či nějaký do­sud neznámý -ismus. KAREL HONZÍK Jovan Dezort Ve škole Z výstavy novinářské fotografie v Praze

Next