Literární Noviny, leden-červen 1967 (XVI/1-25)
1967-01-07 / No. 1
MIROSLAV JODL Nic nového se nedá budovat zcela nově, úplně od začátku. Nikdo nemůže překročit svůj stín, tedy ani společnost. Svou budoucnost může společnost tvořit jen s vědomím své historické konstanty. Národy v procesu svého vývoje získávají určité zkušenosti, znaky a tendence, vytvářejí si v světovém kontextu jistou pozici a budují si, někdy vědomě, někdy nevědomě, svůj vlastní fond, který je syntézou jejich autentického poznání a jejich autentické vůle. Politika, je-li moudrá, respektuje tento fond, ale neustrne na něm, vychází z něho a dotváří jej novými pozitivními vymože-JlOptmi. Jsme národ středu a národ diskontinuitniho vývoje. Jsme národ středu v tom smyslu, že svou stále ohrožovanou existenci jsme provozovali vždy mezi pohybem velkých mocenských a kulturních masívů; nemajíce možnost mocenské iniciativy a autonomie, usilovali jsme vždy úporně o ‘iniciativu a autonomii kulturní, duchovní, inspirativní ; ve sféře této síly nacházeli jsme a stále nacházíme možnost řešit otázku své pozice v evropském a světovém kontextu a zároveň i otázku svého poslání. Labilita naší národní existence a naší státnosti měla vždy na následek, že žádná tradice a žádná tendence se v nás plně nevykryštalizovala a plně se v nás neupevnila Nebylo nám dopřáno dosáhnout kontinua národního zrání, a snad právě proto jsme si — zejména ve velkých limitních situacích — kladli sebe samé jako otázku. Česká otázka je víc než oiázka českého národního charakteru, je třeba velké obezřetnosti, chceme-li mluvit o národním charakteru. Národní charakter je u nás vždy dynamickou oscilací mezi různými tendencemi; záleží na tom — a v tom je náš úděl i naše svoboda — jaká tendence či jaké tendence převládnou. To se týká i tzv. demokratičnosti našeho národp. Ze všech národů socialistického tábora jsme nepochybně národ nejdemokratičtější, národ s největšími návyky samosprávy, národ, Í který okusil a docenil svobodu tisku, slova, sdružování, přitom národ, který ve svých nejpokrokovějších představitelích i ve své mase spojoval vždy pojetí demokracie s koncepcí sociální a socialistickou. V průběhu svého vývoje jsme se pozvolna zbavovali nectností politického byzantinismu, stále vice nám bylo proti srsti politické autoritářství a bonzovství. Naše demokratičnost však nikdy plně nedozrála, vždy ji narušoval negativní pól rysů, které pokládáme za pozitivní charakter češství. Naše zdravé plebejství se nejednou zvrhává v zášť, řevnivost a malichernou závist; naše nechuť k zbožňování autorit vede příliš často k závistivému egalitářství, naše chápání demokracie se spíše upíná na rovnost než na svobodu výkonu a akce. Nejsme nacionalističtí, ale tato kladná vlastnost se obratem ruky změní v podlézání. Bismarck nás dobře vystihl, protože vůči sobě dovedeme být hulvátští a jinde lížeme ruku; V hospodách « knloélTXll mám° p1-“TM řerTí, ale tam, kde ie to nejvíce zapotřebí, nám chybí občanská kuraz. LíerfiMľktTCllusi v nás v mi jako hnlvítsjta~-vfra, ole; chybí nám—KěTvTtská houževnatost v jejím správném prosa zování • v naši státnosti se častěji pro jevují nectnosti moci než její rnoud rost. Kromě toho, máme vlastni autentickou koncepci demokracie! Demokracie — a to jsou její axiomy — je taková metoda řízení věcí veřej ných, kde kontrola shora směrem doli (vlastni každé státnosti 1 je vyvažová na, kontrolována kontrolou zdola smě rem nahoru, kde každv nositel politic ké funkce ie TTEleéftVan čo n°)g','ll,,'Vi néiši vůlí těch, iimž má hvt.vládnufa a,kteří mu dávají legitimaci k plněn jeho politické funkce. Zároveň je alt ttBmrrRTácie občanskou vůlíTTdemokra tické státnosti:" bež ubflauské’K3Tné t fiaiHjüláuf vědomě—a—npťtítine spöTü prärovai—se—šwrm—mtmukraťičKpi pfedštáviteh jé demokracie pouhé slo vo. oemnv mýtus. ' ~ Vychvalujeme svou věcnost. Jenže ta to naše vychvalovaná věcnost nen vždy racionalistická, ale má sklon ki krátkodechému pragmatismu: u ná: vměll vždy racionalisté, analytici a krl tici těžký život. Emfatická reakce ie Vyháněla hneá z'ľiároda. hned z lidu. _hned z třídy, hned ze strany. Tento ‘svěfégftý-ostrakisilius Inei kayKon po ruce výtku zrádcovstvi, nihiiismu, dekadence. Nejsme se svém celku rasisticky založení, ale skupinová nenávist vůči jiným se i u nás projevuje. Nepodceňujme ani jevy, které se z kvantitativního hlediska zdají zanedbatelné. Jistě, není to u nás „problém“, ale chceme-li své poslání vůči Evropě a světu koncipovat zcela vědomě a racionálně v duchu socialistického humanismu, musíme zcela vědomě a racionálně bojovat i proti vlastním předsudkům, vlastním slabostem a vlastni omezenosti — a proti té především. Nejednou se v úvahách o smyslu naší národní a státní existence objevovala představa mostu: jsme a máme být mostem mezi východní a západní kulturou, mezi východním a západním stylem života, a máme tedy plnit funkci zprostředkující a syntetizující. Nezdá se mi, že by představa „mostu“ byla tím, co by tyto naše úvahy mohlo výrazně orientovat. I, kdybychom nechali stranou námitky socio- SNÍMÁNÍ POSMRTNÉ MASKY JAN SKÁCEL /Památce šóchafe V. Makovskéhn / Metličky! Košťátka na hrobech z trávy! Padne-li na kámen džbán, rázem se roztříští na tisíc kusfi Padne-li na džbán kámen, opět se rozbije džbán. Užitek nádoby netkví však v hlíně tak jak ji zformoval hrnčířský kruh Co oheň vypálil v tvar, je schrána a násilím pojatý prostor To vskutku skutečné prázdnem (co činí ochranu vzácného vína) snímáme s vědoucí tváře až zase po horách chodívá Smrt. Když spadl na kámen džbán. Když na džbán dopadl kámen. Metličky! Košťátka na hrobech z trávy! logického charakteru, nemůžeme opomenout tu skutečnost, že koncepce „mostu“ má spíše pasivní než inspirující charakter. Most je něco, po čem se chodí. Má li však naše posláni v dnešní Evropě a dnešním světě být aktivitou, musí být koncipováno trochu jinak, snad méně obrazně, zato ale přesněji. Jsme socialistický stát. ňopracovali isme se však a dotrpěli k poznáni, že socialismus bude jen to, co z něho uděláme. Obstojíme v konfrontacích”současné doby jen tehdy, dokážeme-li podat přinos k tvoibě socialismu demokratického, humanitního a vědeckého. Náš národ byl vždy národ protiválečný a protimilitaristický a smysl branné funkce viděl jen v jejím poslání obranném. Boj za mír v Evropě a ve světě je onen typ boje, který měl, má a bude mít u nás vždy největší mravní hodnotu. Neprospěli RADOSLAV SELOCKf V V V zemi, v níž ani jedna z tří dosavadnídh pětiletek nebyla skončena v podobě, v jaké byla původně přijata, je ekonomovi obtížné zabývat se futurologií; těžko mu lze odpovědět nejen na otázku, co bude za třiatřicet budoucích let, ale dokonce co bude za příštích třiatřicet měsíců. Nicméně přes všechny tyto výhrady jsem ochoten spíše uvažovat o tom, jak bude svět vypadat na konci století, než jak bude vypadat na sklonku šedesátých let — bude-li ovšem ještě v roce 2000 civilizovaným světem a nebude-li zničen termonukleární válkou. Mám k tomu vážný důvod. Ekonomický vývoj totiž neprobíhá přímočaře, ale prostřednictvím mnoha zákrutů. Lidé jako cílevědomě jednající bytosti si vybírají z možných variant hospodářského vývoje vždy jenom jednu, která ovšem nemusí být variantou optimální. Nicméně i když si zvolí variantu špatnou a dostanou se do zákrutu, po jisté době to poznají a volí znovu. Časový úsek třiatřiceti let se mí zdá dostatečný k tomu, aby v jeho průběhu mohlo lidstvo při dnešních technických a vědeckých možnostech k i íomu optimu dospět. Dospěje-li k němu, může hospodářská situace světa vypadat v roce 2000 zhruba takto: Dnešní průmyslově vyspělé státy dosáhnou postindustriálního stadia. To bychom však příliš tomuto boji, kdybychom jej pouze deklarovali a neproměnili v dělné úsilí o tvorbu nového, skladebnějšího a lidštějšího systému společenského: podle naší práce nás budou všichni hodnotit a jen podle naší práce nás budou oceňovat, jen naše práce nám umožní, aby ve světové diskusi zazněl náš hlas Intenzívně a aktivně. Přes všechny nedostatky, omyly a okliky jsme v řešení „české otázky“ udělali velký a zásadní krok dopředu. Naše národní existence je spojena s existencí bratrského, schopného a stále více se vzmáhajícího národa slovenského v koncepci neagresivní a dělné československé státnosti, opirajícf se o přátelskou spolupráci se Sovětským svazem. V této spolupráci se objevily 1 kazy a deformace, ale to nám nesmí zakrývat či deformovat základní skutečnost: Čech či Slovák, jc-Sovétskérou svazu, nedovedl by pochopit ani nřednoklady naši současné. národní existence, šjtodil hy svému větskému svazu není vztahem podřízeností, ale rovnoprávné a dělné spohipráce^ Zatímco tyto věci jsou v podstatě probojovány a nejsou tedy „otázkou“, pociťujeme stále ještě otázku“, která vždy byla „německou důležitou složkou „české otázky“, jako problém, který není plně vyřešen a který vybízí k plnému dořešeni. Stojíme v tomto ohledu zcela pevně a jednoznačně: celý německý národ a všichni jeho představitelé musí potupnou mnichovskou dohodu nedvojsmyslně odvrhnout a označit ji za mnichovský zločin. O tom diskutovat nebudeme a tento postoj je nezbytným předpokladem k plnější a Intenzívněišl spolupráci, na které máme životní zájem. Na prahu nového roku, kdy si připomeneme veliké výročí roku 1917, tohoto roku, který přinesl novou kvalitu v řešení otázek národních a sociálních, stojíme — přes všechny žaly a zklamání — s vědomím své odpovědnosti a svého poslání. V horečné době, kdy se aktivizuje barbarství nejrůznějšího druhu, je dobré si uvědomit vše hodnotné a cenné, co jsme Jako cenné a hodnotné poznali na své historické cestě: Neopravňuje nás to k pýše, ale opravňuje nás to k sebedůvěře. Národ, který si dokázal vybojóvat právo na národní a státní existenci, národ, který dokázal dát nejen sobě, ale celému světu nsohnnsti, v nichž se - harmonicky spojoval étos humanismu ~y~kvglíTdu výkonu — - takový národ má co TTčl Evropě a světu. Má své poslání. znamená, že v jejich zemědělství by měla pracovat asi 2—4 procenta aktivního obyvatelstva, v průmyslu kolem 25 %. Zbytek ekonomicky činných lidí by měl být zaměstnán v terciálním sektoru, který zahrnuje služby v širokém smyslu slova od dopravy přes obchod až po zařízení sloužící využívání volného času. Jedním z nejrozsáhlejších odvětví teEciární sféry bude vědecký výzkum a oblast školství a kultury; počet lidí pracujících na těchto úsecích by měl převýšit počet lidí p-ícujících v celé oblasti hmotné výrob • Ve vyspělých zemích dosáhnou pravděpodobně všichni mladí lidé úplného středoškolského vzdělání zakončeného maturitou a asi dvě třetiny z nich vzdělání vysokoškolského. Tato relace koresponduje se změněnou strukturou zaměstnanosti i se změnou jjovahy práce; automatizace by měla odstranit jednowárnou práci v pásové výrobě a přesunout těžisko výrobní činnosti do předvýrobních etap, uvolnit maximum lidí pro zajímavější a kvalifikovanější činnost hlavně v odvětvích sloužících uspokojování rozmanitých duchovních a sociálních potřeb člověka. Lze očekávat, že ve vyspělých ze: tich budou usnnknieny základní životní potřeby všeho obyvatelstva, tedy zhruba: přiměřené stravování s optimální strukturou jednotlivých živin, hlavně bílkovin živočišného původu a Pokračování na str.. 3 MÁME SVÉ POSLÁNÍ? I O O 4) O O i ve UI ze bj £ Vincenc Hlava Pro Redakce Literárních novin požádala několik odborníků (v lékařství, ekonomii, filosofii atd.J, aby — pokud možno stručně — formulovali svoji představu světa v poslední čtvrtině tohoto století Ani redakce ani odpovídající ovšem nechtěli rozmnožovat barvotisknvé vidiny budoucnosti ani vymýšlet hypersupernnvé létací stroje či prostorovou televizi. Většina odpovídajících si klad la otázku, jak buduu vypadat lidské vztahy, morálka, ideologie, ekonomické podmínky, bude-li svět v r. 2000, který ostatně není tak vzdálen, skýtat o něco lepší podmínky pro šťastný či naplněný život než svět dnešní. Ale nemá smysl předjímat odpovědi.cn Makovský: méthea, 1934 V v