Literární Noviny, leden-červen 1967 (XVI/1-25)

1967-04-08 / No. 14

LITERÁRNÍ NOVINY TÝDENÍK SVAZU ČESKOSLOVENSKÝCH SPISOVATELŮ Ohrožuje nás exploze Veřejnost je optimistická ve své víře v neustále rychlejší pokrok lidské společnosti. Není si vědoma obrovské­ho problému, nad nímž si vědci lá­mou hlavu již od konce války a jímž se zabývalo několik světových kon­gresů: PROBLÉM INFORMACI Známe problémy exploze v atomové válce, která by mohla zničit celou lid­skou civilizaci, exploze obyvatelstva, které bude potřebovat jen 40 let, aby se zdvojnásobilo na sedm miliard. Tyto exploze jsou dobře představi­telné. Ale exploze informací? Co je to? Není to problém příliš nehmotný, aby mohl být vážný? Nikoliv! Národ, kte­rému se ňepodarí jej zvládnout, je od­souzen doplatit na to svou budoucí ži­votní úrovní. Stát, který mu nevěnuje včas svou plnou pozornost, ztratí své místo mezi vyspělými státy světa. Neuplynulo ještě dva a půl tisíce let od- okamžiky, kdy Sokrates prohlásil „Vím, že nic nevím“. Dnes lidstvo do­spělo tak daleko, že bychom mohli říci „Nevíme, co všechno víme“. A v tom je jádro problému exploze in­formací. Lidstvo produkuje ročně množství poznatků, které se rozmno­žují formou řetězové reakce. Nový po­znatek je zárodkem desítek či stovek dalších v příštích letech. A tak se milióny nových poznatků řinou na svět vcelku neuspořádaně. Vědci, vý­zkumníci a technici se předem obáva­jí, že tato záplava se může stát pře­kážkou dalšího pokroku. Reší-ťi se dnes určitý problém, je neobyčejně obtížné vyhledat všechny informace o tom, co se kde o něm ve světě už napsalo. Známý anglický fyzik Bernal prohlásil asi těmito slovy: „Řeší-li se dnes nový vědecký nebo technický problém, bývá' tak obtížné nalézt v li­teratuře zprávu, zda a jak byl ve svě­tě řešen, že je snazší výzkum opako­vat.“ Kdyby situace ovšem pokračovala jakq dosud, mohlo by se stát, že by ti­síce odborníků řešilo problémy, které již byly předtím někdy vyřešeny. ZRYCHLUJÍCÍ SE LIDSKÝ POKROK Uvádí se, že před půl miliónem let začal homo heidelbergensis v Abbévil­­le opracovávat pazourek na jedné straně. Trvalo dalších sto tisíc let, než přišel na myšlenku, že by mohl pa­zourek opracovávat současně na dvou stranách. Při dalším vývoji lidstva jsou etapy pokroku a mezníky vývoje již k sobě blíže. Doba od vzniku nové myšlenky do jejího využití se zkracu­je; elektromagnetické vlny byly obje­veny v r. 1888, v rozhlase využity až v r. 1921 — tedy za tři desetiletí; od základního výzkumu Habersovy syn­tézy čpavku v r. 1903 do technického využití v r. 1913 uplynulo jedno dese­tiletí; od myšlenky rozštěpení atomu v r. 1938 do hirošimské bomby v r. 1945 jen tři čtvrtě desetiletí. I Americký vědec D. J. de "Solia Price podal ve své nedávno vyšlé knize Science since Babylon přehled o histó­rii vědy od Babylónu. Píše, že v r. 1750 se zabýval v Americe vědou jen jeden člověk (Franklinovy pokusy s bleskem a elektřinou), v r. 1920 pra­covalo ve Spojených státech 200 000 vědců, v r. 1955 kolem jednoho milió­nu a počet vědců se zde zdvojnásobu­je každých deset let. Ze všech vědců, kteří v průběhu lidských dějin žili, je jich dnes živých ještě 80 až 90 procent! Čím více je vědců, výzkumníků a techniků, tím produkují větší počet no­vých poznatků; ty jsou uveřejňovány v knihách, v časopisech, ve výzkum­ných zprávách, v patentech, v proto­kolech z vědeckých konferencí aj. Kniha je nejméně vhodným pramenem nových Informací, neboť od vzniku ru­kopisu do vytištění knihy uplynou ob­vykle dva až tří roky. Proto se dává přednost časopisům a výzkumným zprávám. V r. 1685 začal vycházet prvý vě­decký časopis, ale už v r. 1830 se vy­dávalo jen v oboru chemie a farmacie tolik časopisů, že vznikl prvý tzv. refe­rátový časopis; přinášel výlučně výta­hy článků zveřejňovaných ve všech časopisech daného oboru. Dnes se od- haduje počet odborných časopisů ve světě na 35 000 až 50 000. Sledovat běžně veškerou dnešní časopiseckou produkci je pro odbor­níky zcela vyloučeno. Dva profesoři fyziologie z Miinsteru se zabývali otáz­kou, kolik času potřebovali a potřebu­jí jejich kolegovi při sledování no­vých informací. Aby pročetl fyziolog v r. 1870 všechny odborné časopisy fy­ziologické, byl by musel absolvovat 9000 stran ročně, na což by při osmi­hodinovém čtení denně padlo 38 dnů. O padesát let později už by šlo o 46 000 stran a tedy o 191 den v roce. V roce 1940 dokonce o 192 000 stran, což vyžaduje dva roky a 70 dnů osmi­hodinového denního čtení. A dnes by při čtení celoroční produkce byl po roce vlastně již o půldruhého roku po­zadu. Samozřejmě nečte každý odbor­ník všechno, co bylo v jeho oboru zve­řejněno, nicméně tento propočet dává jasnou představu problému, před nímž dnes lidstvo stojí. Čas, který vědec nebo technik může věnovat studiu literatury, je konstant­ní, množství nových poznatků se však zdvojnásobuje každých 8—15 let. Vel­ký referátorový časopis Chemical Ab­stracts podává důkaz o exponenciál­ním růstu informací v chemii: v r. 1947 přinášel přehled 42 000 referátů, v r. 1955 84 000, a osm let později 167 000 referátů. Bude-li pokračovat tento růst dále, vzroste roční počet nových článků a publikací v chemii v r. 1970 na 330 000 a v r. 1977 na 750 000! V jiných oborech se odhadu,e, že množství poznatků se zdvojnásobuje Dokončeni ne str. 3 8. DUBNA 1967 — 80 hal. ROČNÍK XVI. Redakce Literárních novin požádala Dilii o zprostředkování souhlasu k otistční seriálu kreseb Saula Steinberga. Saul Steinberg: Razítki © The New Yorker 1966

Next