Mladý Svět, leden-březen 1964 (VI/1-13)

1964-02-07 / No. 6

Jednoho dne byla v Praze vyprodána poslední kytara.' Rock’n’rollová vlna, největší a nej­životnější směr v poválečné populární hudbě, dorazila na pouti světem i k nám. Na necelé dvě sezóny jsme ji zadrželi charlestonovou renesancí (nikde jinde tak charleston nekřísili), pak už to nešlo. Ted tomu řikáme big beat a máme radost, že se při tom nebourají sály - jak jsme se zprvu báli - a že se nám to líbí. Několik set mladých lidi se z pasivních posluchačů změnilo v hráče. Někteří znají pár akordu, jiní se blíží virtuozitě, někteří kopírují do detailu (špatně nebo dobře) nahrávky z Luxembourgit, jiní už dovedou vypovídat o obsahu písně, o sobě i o druhých, ať už česky nebo anglicky. Většinou ztratili zájem o velké orchestry, ale neřeknou křivé slovo proti lidovému umění, protože si cení každého amatérského a opravdového zájmu. Píší nám, že se chtějí něco dozvědět, padá mnoho jmen a téměř každé pro někoho něco znamená. Snad si dnes'vyberete i vy. BILL HALEY S BASOU Začalo to přibližně před deseti lety velkým rozruchem. Mnozí tehdy v Ame­rice prohlašovali, že je to děsivý krok zpět ve vývoji populární hudby a že ta hrůza nebude mít dlouhé trvání. Rock’n’rollový hudební projev však nebyl zdaleka něčím zcela novým. Známý černošský trumpetista Dizzy Gillespie tehdy řekl: rock’n’roll není nic nového, jsou to černošská blues smíchaná s hudbou hillbilly. (Hillbilly, neboli Country & Western Music, je lidová hudba amerického venkova, především středního západu, státy Tennessee, Texas.) A měl asi pravdu. V prvních skladbách se mísily rytmy boogie-woogie a blues, instrumentace byla od počátku jednoduchá jako u Country & Western, kytary hrály hlavní roli rytmickou i melodickou. Připočtěme k těmto tradicím ame­rického folklóru ještě nelibost’, s jakou v 50. letech část americké mládeže reagovala na velké, podle jejího vkusu chladně akademické swingové orchestry - a jsme zhruba u ko­řene věci. „Rock’n’rollové sklony" existovaly. Našel se i ne­zbytný disc-jockey (tak se říká hlasatelům a konferenciérům, kteří v rozhlase komentují a uvádějí nové desky) Dick CLARK, který tyto sklony zdůraznil a udělal jim řádnou propagaci. První velkou rock’n’rollovou hvězdou byl bezesporu Bill HALEY. Ve filmu „Rock Around The Clock" uvedl vlastně v život rock’n’rollovou hudbu i tanec. (Mimochodem: stejnojmenná hlavní melodie filmu byla bez ohlasu uvedena jinými interprety už v r. 1953 ve filmu Školní džungle.) Elvis PRESLEY byl původně zpěvák směru Country & Western, vnesl do rock'n’rollu nejvíce prvků této hudby a stal se bezesporu nejvýznamnější postavou celého směru. Svým zvláštním pěveckým projevem ovlivnil mnoho dalších zpěváků. Jeho úspěch začal v r. 1956, přetrval dva roky jeho vojenské služby a pokračuje takřka ve stejné síle dodnes. Zatímco Presley je typickým představitelem bělošského projevu v rockVrollu, prvními zpěváky černošského směru byli Little RICHARD a Fats DOMINO. Oba směry se od sebe trochu liší, což je dáno zejména většími, či alespoň jinými hlasovými schopnostmi černochů. Pat BOONE se mezi zpěváckými hvězdami upjatnil roku 1956 písní „l’ll Be Home”. Je pomalá a už tehdy dokázala, že i v oblasti rockVrollu lze tvořit celkem tiché a jemné skladby. V r. 1957 se začal pravidelně objevovat v žebříčku best­sellerů Buddy HOLLY se skupinou Crickets. Netajil se tím, že jeho vzorem byl Presley, zpíval však originálně a osobitě, s důrazem na obsah písní. Tragicky zemřel v r. 1959 při le­tecké nehodě; byla to zřejmě jedna z nejtěžších ztrát, jaká mohla celou oblast populární hudby postihnout. Není náhoda, že desky s jeho hlasem se stále vydávají ve velkých nákladech. Jerry-Lee LEWIS, vynikající zpěvák a pianista, a Everly BROTHERS přešli roku 1957 k rockVrollu od Country & Western Music, podobně jako Pnesley. Everly Brothers jsou nejvýraznějšími představiteli vokální skupiny beatové hudby, alespoň jejího bělošského proudu. Řada hvězd tohoto směru pokračuje přes tak vynikající zpěváky jako je Roy ORBISON (první úspěch v r. 1960) a Del SHANNON (známý nejvíce písničkou „Runaway” z r. 1961) až ke jménu Gene PITNEY. To je - podle mého mínění - v současné době nejlepší beatový interpret, jak potvrzují i jeho úspěchy v Americe i v Anglii; u nás ho zatím zná málokdo. Černošský proud se někdy kryje s tím, čemu se říká Rhythm and blues; těžko stanovit hranice tohoto druhu. Souhrnně se jím označuje populární černošská hudba, která ve velkoměstech plní do jisté míry funkci městského folklóru. Nat „KING” COLE je zvláštním příkladem zpěváka, který byl na vrcholu své slávy už ve swingové éře a přesto se uplatnil i v novém směru. Proslulý slepý klavírista a zpěvák Ray CHARLES vyniká takřka ve všech žánrech jazzové i populár­ní hudby. Jeho podáni je osobité a snad nenapodobitelné. Těžko lze říci, že by Charles založil nějaký nový směr, jde spíše o výjimečný zjev. Chubby CHECKER není tak významný jako zpěvák, spise si získal zásluhy jako tvůrce několika tanců a jim odpo­vídajících nových - do jisté míry - rytmů. Proslavil ho pře­devším twist. (Nutno podotknout, že vznik nových tanců a postupný odklon od rock'n’rollu jakožto tance nijak vážně neovli/nil rock'n'rollový hudební projev. Ani tříčtvrteční rytmus není v této hudbě vzácností.) V průřezu černošského proudu rockVrollové hudby mají své místo také Brook BENTON, Sam COOKE, Gene Mc DANIELS (známý ze současného filmu „Jazzová revue") a Ben E. KING. King byl původně vedoucím známé vokální skupiny Drifters, pak se věnoval sólovému zpěvu. Jeho vokální projev je zvláště charakteristický a stále ovlivňuje celou řadu rhythm-and-bluesových zpěváků. Ženy se v rockVrollové vlně neprojevily tak charakteris­ticky jako muži. Přesto nelze z bělošských zpěvaček vynechat Brendu LEE, dnes osmnáctiletou Američanku. Začala svou kariéru v 1 5 letech, má zcela osobitý výraz a velkou budouc­nost před sebou. Černošské zpěvačky se opět svým projevem značně liší od bílých', z mnoha představitelek rhythm-and-blues jsc nutná alespoň dvě jména: La Verne BAKER a D. D. SHARP. V závěru tohoto příliš stručného a laického přehledu ještě zminku o rockVrollové vlně na kontinentě. Ze všech neamerických národů mají k této hudbě - ve svých základech zcela americké - nejblíže Angličané, už proto, že použi/rají stejné řeči. Mohou ji tedy do značné míry spolutvořit; ovlivnili především evropskou větev rockVrollu. O Cliffu RICHAR­DOVI se píše jinde, Elvisem Presleyem byl ovlivněn i Billy FURY, Buddy Hollym částečně Adam FAITH. V současné době vnášejí některé nové prvky do této hudby až příliš proslulí BEATLES s množstvím napodobitelů. O rock’n'roll zpívaný ve své řeči se pokoušejí hlavně Francouzi a západní Němci. Daleko nejznámější jsou z nich johnny HALLYDAY a Peter KRAUS. PAVEL BOBEK Foto archív MS PAT BOONE DEL SHANNON BRENDA LEE BILLY FURY BEATLES MLADÝ SVĚT 6/1964

Next