Mladý Svět, duben-červen 1973 (XV/14-26)

1973-04-02 / No. 14

Pražský hrad, Vladslavský sál 22. bfezna 1973 Dlouhá řada mužů a žen. Desítky a stovky tváří, vážných, důstojných i usmívajících se. Tváři hladkých mládim i rozrytých zku­šenosti stáři, tváři ošlehaných větrem i nepohodou, k nimž patří silné upracované ruce, i tváři pozname­naných duševním vypětím vědců, neúnavných organizátorů a bojovníků. Lidé, kteří nesou odpovědnost nejvyšši — poslanci Federálního shromážděni, nejvyššiho zastupitelského orgánu státní moci. Přicházejí z onoho zdánlivě nepatrného místa před předsednickým stolem, kde před malou chvílí vložili do urny svůj hlasovací lístek se jménem člověka, jehož životopis se stal neodmyslitelnou součástí dějin této republiky. Podivuhodně se utvářejí osudy lidí — a nejpodivu hodnější jsou osudy těch, kteří svůj život věnovali všem. Člověk, který se dnes stává již podruhé presidentem, vždy se dovedl postavit proti nepříteli své země. Jeho jméno se stalo v letech nacistické poroby a potupeni symbolem a naději, protože stál v čele mužů, odhodlaných raději život ztratit, než zradit. Byl to on, kdo v pohnutých únorových dnech roku čtyřicet osm jako ministr národni obrany dal jasně na vědomi všem, že armáda půjde s lidem. Ani doba, v niž před pěti lety poprvé stanul v historickém sále českých králů jako president, nebyla jednoduchá. A zase patřil k těm, kteří dokázali vyvést naši republiku z nejistot a zmatků. Dlouhá řada mužů a žen, představující v tuto chvíli milióny občanů Československé socialistické re­publiky, vkládá hlasovací lístek se jménem: Ludvik Svoboda. „Vím, že si někdy mladí lidé říkají, cožpak za války, to bylo bezpočet příležitosti pro statečné činy. Ale dnes? Cožpak dnes je doba pro nějaké hrdiniké činy? Cožpak dnes mohu dokázat před všemi lidmi, co opravdu dovedu? A tak se stává, že se někdy hrdinství hledá v něčem zcela jiném. Já jsem přesvědčen, že naše doba nedává o nic méně příležitostí pro statečné činy, než kterákoliv doba dřívější, možná, že za nějakých deset či více let se budou na naši dobu dívat lidé tak, že to bylo právě období vyžadující lidí odvážných a celých, nebojících se překážek." LUDVÍK SVOBODA člen předsednictva ŰV KSČ a president republiky „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice a věci socialismu. Své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu, budu dbát blaha Československé socialistické re­publiky a zachovávat ústavu a ostatní zákony socialistického státu.* SUB PRESIDENTA REPUBLIKY

Next