Naše Hlasy, 1971 (XVII/1-52)
1971-05-08 / No. 18
DIRECTED BY EDITORIAL BOARD PUBLISHED WEEKLY AND PRINTED BY "OUR VOICES", PUBLISHING CO., 77 FLORENCE STREET. TORONTO 3. ONTARIO CANADA — PHONE 536-3997 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICE No. 18. (715) Ročník 17. Sdružení bývalých československých politických vězňů ve Švýcarsku. Zürich, dne 10. dubna 1971. Bývalí českoslovenští političtí vězňové, sídlící ve Švýcarsku, obracejí se na veřejnost s touto prosbou: Československo, kdysi země Masarykovy humanitní demokracie, prožívá v těchto dnech novou vlnu politického teroru. Přes závažný slib presidenta republiky Ludvíka Svobody, že pokud bude on v úřadě nebudou obnoveny politické procesy, probíhá v naší vlasti zatýkání a politické procesy, při čemž lidé, zvláště mládež jsou odsuzováni k dlouholetému žalářování. Dle novinových zpráv, uveřejněných ve švýcarském denním tisku se připravují nové koncentrační tábory a nové věznice - stejně jako v letech padesátých - v době Stalinského teroru. My - kteří jsme byli dlouhá léta z politických důvodů žalářováni a kdy naši přátelé a nejlepší lidé naší vlasti byli z těchto důvodů popraveni, prosíme, aby všichni lidé dobré vůle a Opravdoví demokraté účinně protestovali a dosáhli svými silami, aby bylo zabráněno dalšímu politickému teroru v Československé republice - zemi kdysi tak hluboce demokratické. Za Sdružení bývalých československých politických vězňů ve Švýcarsku: Dr. Bedřich Hostička, - před ^^dj^|^j^g^jlirí^S«ndior - tajemník INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK May 8, 1971 ANTISOCIÁLNÍ OSOBNOSTI SE SKRÝVAJÍ POD ROUŠKOU •BUDOVANÍ SOCIALISMU”! Zeptáme-li se psychiatrů, co je t( antisociální osobnost, budou ji defi novat asi takto: ‘‘Tito lidé trpí zá kladními pocity nejistoty a méně cennosti a vyvažují tyto pocity i asociálním respektive protispolečenským chováním. Jejich jednání ji impulsivní, tedy popudlivé a snad no vznětlivé, takže vystupují bez ohledně proti citům a v neprospěcl druhých lidí. Tyto projevy obvykli začínají už v dětství a trvají po ce lý život s neblahými následky i manželství a v osobních vztazích i s častým porušováním právních norem. Při tom obvykle nemají žádn; pocit viny a často se na první po hled zdají uhlazení. Tento klamm nátěr skrývá jejich egocentrickoi sobeckou a narcistickou osobnost.” Dále Vám budou psychiatři liči vývoj a šance antisociální osobnost asi takto: “Skrytá protispolečen ská osobnost je často sobecké dítě zuřivé povahy, jež lže s překvapu jící lehkostí a není schopno k niko mu přilnout. Přehnaná krutost k zvířatům a malým dětem se někd; projeví, avšak není nezbytným zns kem. Během dospívání má přehnán; zájem o sexuální záležitosti, strar se lidí a dostává se často do kor fliktu s rodiči a veřejnými činitel: neboť dává najevo různé přehnán projevy vzrušení, nepřiměřené vy volávajícím činitelům. V dospělost mají sklon vyhledávat a sdružova se s podobně nevyrovnanými osoba mi, na oko se s nimi ztotožňují, av šak používají jich k povzbuzení své ho tělesného nebo duševního uspe kojení.” A jak mohou škodit společnost vysvětlují dále psychiatři: “Ve spo lečnosti, jež jim poskytne široké pc le působnosti, si vybíjejí svou nai čističkou povahu tím, že páchají ne smírné křivdy a škody na druhýc. lidech, stávají se dobrodruhy v se xuálním a veřejném životě, a snac no propadají alkoholismu, aby z i hlušili zločiny, jež napáchali. třeba připomenout, že antisociálr J chování v některých případech j vyvoláno základní duševní chore bou, jež je výslednicí poškozer Komunističtí “ideologové” hlásají, že ruku v ruce s “budováním socialismu” se nezbytně začnou ve spisovném jazyku objevovat nové, dosud nepoznané výrazy, které tak vyjadřují dosud “nepoznané a nové” jevy ve vývoji “nové” společnosti. Při tom se tváří jako vědci, kteří objevili něco úžasného, co určitě každého omráčí. že každý člověk, Zapomínají totiž, který umí číst a psát a je nějakým způsobem ukracován na své svobodě, jim dávno přišel na jejich podvody, ale musí - bohužel - mlčet, aby ho nezničili. Zažili jsme už předtím Goebelsovu propagandu, která se držela zásady, že stále opakovaná lež se stane pravdou. Zvykli jsme si chápat Goebelse v opačném smyslu, a proto jsme také věděli, že “prospěšné” věci jsou de facto škodlivé, že “bílé” je černé, že “pravda” je lež a opačně. Neprotestovali jsme, protože to bylo zbytečné a protože vládl teror. Je to strašný výraz - tento teror - uvědomíme-li si ho v plné hrůze jeho řádění. Není to název nový a vleče se jako červená nit historií lidstva, jež je protknuta věčnou touhou se ho zbavit. Stává se však úplně novým pojmem, jestliže k němu přidáme vhodné epitheton. Dochází tak k důležitému novému pojmu, na nějž už jmenovaní “ideologové” v “socialistických” výrazech zapomněli a jenž se jmenuje komunistický teror. Jestliže rozumíme slovu teror jako rcůsob násilného ovládání lidské společnosti pomocí celé škály zastrašování od pouhého strašení až po hromadné vraždy, pak je nám též jasné, kdo může takovouto metodu používat a kam ho zařadit. Teroristé tedy v žádném případě nemohou být zařazeni mezi nějaké mozku.” “Léčení takových pacientů je velmi svízelné, neboť nejsou schopni sebekritického náhledu na své činy, a tedy vlastně nechápou zločinnost svého počínání. Výtky druhých považují za nepřiměřené a nevhodné, a reagují na ně s nevšední zuřivostí. Jediná možnost léčby je držet tyto škůdce pod kontrolou. Předepsaná práce a právní restrikce jsou jedinou vhodnou pomůckou, jak jim zamezit páchat další škody.” Po tomto stručném vysvětlení pojmu antisociální osobnosti je jasné, koho za takovou osobnost pokládat. Lidská společnost má své normy, jež vznikaly postupně za jejího vývoje ku prospěchu společnosti. Souhrn těchto norem nazýváme společenskou morálkou. Základní lidskou normou je svoboda člověka a jeho projevů. Říkáme-li svoboda člověka, pak tím myslíme naprostou volnost životních projevů valné většiny lidí, kteří tvoří konstruktivní složku společnosti. Zbývajícím destruktivním živlům, tedy antisociálním, jichž je malé procento, není skupiny lidské společnosti, ale mu- : sí se dříve nebo později nutně stát předmětem kriminalistiky. Tak je tomu např. s t. zv. “Brežněvovou doktrínou”. Jak honosný i název pro loupežné přepadávání spojené s hromadnými vraždami ne- : vinných lidí. Vždyť doktrína je ve skutečnosti nějaké ušlechtilé učení. Zdá se tedy, že doktrína dostala podle komunistických “ideologů” úplně nový - “socialistický” význam. Je totiž bez diskuse jasným fak- ; tem, že zavraždit několik stovek ne- : vinných lidí a obsadit vojskem cizí zem, je TEROR. Co je např. výraz “budování socialismu?” Je to heslo, které si soudruzi “ideologové” vymysleli, aby měli příčinu terorisovat každého, kdo by nechtěl skákat, jak mu pískají. Největším zločinem je totiž sabotáž budování socialismu. Potom funkcionáři vyskakují a prskají salvy jedovatých slin, že občan tenaten má špatný “postoj” k “budování socialismu”, a proto je třeba ho vyhodit z práce a “kdo nepracuje, ať nejí.” To je ten pravý komunistický TEROR, soudruzi. Když tak o těch “nových” slovech rozjímáme, máme přece hned v oslovování “socialistické” slovo SOUDRUH. Muselo to dát lámání hlav, než toto slovo vymysleli. Je to slovo opravdu nezvyklé a lidé se ho dlouho štítili ^používat. Vždyť máme přece mnoho pěkných názvů ve své mateřštině, jako např. přítel, bratr, druh a pod., ale to asi nevyhovovalo účel’’ fvsobení v. komunistické organisaci. Výraz “sou-”, znamená “spolu-”. Druh je výraz sjednocující lidi společného konání, neboli páchající společný čin. Tu nám pomůže kriminalistika výrazem spolupachatel. A dnes má výraz “soudruh” už jen všeobecně vý- v o ci ix. IUUZ.11U o v uuuu u pí mi icio, in-uui. by páchali čihy proti společnosti. A jak je tomu ve skutečnosti v socialistických státech? Komunističtí “ideologové” hlásají, že “nikde na světě” nemá člověk “takovou svobodu,” jako v “socialistických zemích”, protože tam má “právo na práci”, zajištěné “ústavou”. “Vše ostatní,” co lidé “pokládají” za svobodu, není prý “pravá svoboda,” neboť přece člověk “nemusí říkat a psát, co si myslí”, “nemusí cestovat do ciziny, vždyť přece u nás máme tolik krás jako nikde na světě,” “nemusí mít přece obavy veřejně vystupovat, podpoří-li tím budování socialismu v naší vlasti” . . . atd. “vždyť přece mu socialistický stát zajišťuje základní životní podmínky!” A tu jsme se dostali ke kořenům toho, co je vlastně svoboda. Základní rozdíl mezi svobodou člověka a zvířete tkví v tom, že člověku k jeho svobodě nestačí, aby měl zajištěny hmotné potřeby své existence, ale člověk ke své svo- Pokračování na str. 2 směšný charakter. A co “Čest práci?” O tom už vůbec není třeba diskutovat, protože už sami soudruzi na to přišli, že je opravdu hloupé říci někomu “čest práci”, když zrovna třeba dopíjí desátou sklenici piva, nebo když zrovna vykonává nějakou tu lidskou potřebu. Slovo “prověrka” se svým původem jistě nezapře a svým významem je hodno těch, kteří si tento způsob teroru vymysleli. Že to není teror? Ale vždyť kvůli tomu mohou lidé přijít o existenci a jenom díky dobrému vojáku Švejkovi to překonají se zdravým humorem. “Socialistická soutěž”, “stachanovština,” “úderníci”, “pětiletky” a další podobné nesmysly jsou výmysly opravdu omezených mozků, jejichž moc je úzce spjata s násilím a terorem. To jsou největší brzdy pokroku, vzdělání a civilisace vůbec. Probíráme-li tedy celou škálu těch “nových socialistických názvů”, objektivně zjišťujeme, že jsou to hlavní a klíčové prostředky k vykonávání teroru na lidské společnosti. Ovšem nejvýmluvnějším výrazem teroru a demagogie jsou t. zv. “sjezdy komunistických stran”. Jsou to vlastně jen metody upevňování násilníků, kteří hlasují “jednomyslně”, neboť jiné možnosti nemají. Tyto “sjezdy” ve skutečnosti nic neřeší a obsah všech řečí se dá shrnout do výrazu napapouškovaných frází, vychvalujících všechny- druhy teroru, jež strana produkuje a upevňujících vedoucí posice nejotrlejších násilníků. Avšak zákony vývoje lidské společnosti pracují neúprosně a doba jakéhokoliv teroru se nutně blíží svému konci, s nímž jsou současně sečteny dni těch, kteří jej až dosud bezohledně vykonávali. P. S. TROJSKY KUN A JEHO OBHÁJCE Političtí vězňové žijící ve Švýcarsku zamítli přihlášku pana Dr. Ivana Pfaffa do svého Sdružení. Na členské schůzi rozhodli, že nepodal důkazy o právu na titul politického vězně. Výbor Sdružení totiž požádal Dr. Pfaffa, aby přihlášku doložil podrobným životopisem a dokladem o věznění. Dr. Pfaff žádost ignoroval. Dříve rozhodovali o příslušnosti k politickým vězňům komunističtí referenti Státní bezpečnosti - dnes si rozhodují o příslušnosti ke svému Sdružení političtí vězňové sami. Tito političtí vězňové zastupují dnes nejen zájmy těch bývalých vězňů, žijících v exilu, pokud nemají vlastní organisaci, ale též více než stotisíc politických vězňů, žijících dosud v Československu, pokud neměli to štěstí, aby požívali práva asylu ve svobodné zemi. Zastupují morálně i ty stovky sester a bratří, kteří byli zavražděni komunistickým terorem v letech 1948 až 1967. Pokud jsou ve svobodných zemích zájmové organisace politických vězňů, jsou s nimi ve stálém kontaktu a bratrské spolupráci. Dr. Pfaff dosud nehledal a nenašel přístup k demokratickým organisacím ve Švýcarsku. Má však velmi blízko ke kruhům, ať již bývalých, či dosud horlivě činných komunistů. Nyní se právě přihlásil v Textu 71 jeho horlivý obhájce pan Sláva Volný. Je zajímavé, že pan Volný dnes tak horlivě odsuzuje totalitu, kterou donedávna jako člen KSČ vyznával. Je ovšem možné, že dříve to za totalitu nepovažoval. Dnes volá po toleranci, po svobodě myšlení, po úctě k pravdě. Každého kdo s ním nesouhlasí, by pokládal pravděpodobně za fašistu. NAZÝVEJME VĚCI PRAVÝM JMÉNEM i ZE ZAJETI 00 CHAOSU Květnové vzpomínky a úvahy. 24. IV. 1971 Valerie Bílá Vzduch byl čistý jako křišťál, nebe neskutečně modré, louky čerstvě zelené, široko daleko ani živá duše .... až jsem potkala otrhaného mladíka, který mne radostně pozdravil. Že je na cestě domů, neřekl ani odkud, zdálo se nám to oběma samozřejmé. Po několika slovech jsme oba pokračovali ve své cestě, snad ani jemu ani mně nebylo jasno, kam. Bylo 3. května 1945. Za mnou byl Terezín, utekla jsem před samým koncem války s jakousi samozřejmostí, ač Němci ještě na uprchlíky stříleli. V Bohušovicích jsem si koupila lístek do Prahy z posledních peněz, které nějakým zázrakem se mně zachytly v kapse obleku, aniž mně je mohli při šacování odebrat. Cítila jsem se nejistá a neohrabaná. Jela jsem vlakem poprvé po šesti letech. Přijela jsem do Prahy těsně před revolucí. Vše, co se během několika dní odehrálo, minulo kolem mne více jako sen než skutečnost. Střílení, přebíhání přes rozkopané ulice, zvuky boje utuchajícího pouze v noci, rozbitá okna, pobyt v protileteckém krytu, hlasy z radia, že Američani již přicházejí, pohled se střechy na hořící radnici, pak již jen průvod odzbrojených německých vojáků a vstup prvních ruských tanků na Staroměstské náměstí. Hned na to honička na Němce bez rozdílu provinění či neviny, pohlaví, stáří. Hrůzné divadlo upalování za živa, prý SS-áků, na Václavském náměstí ještě pokrytém střepinami a jiným odpadem bitvy. Nastaly dny očekávání života 'pilného radosti, bez práce a povinností, bezmezné svobody. Tak si to malovali ti, kteří tančili na ulicích e unpsaA uiÁupznzaq Ápesi ipujd e oslavami. Ti však, kteří ještě v nozdrách cítili pach koncentráků a marně čekali na návrat svých milých, nedovedh vychutnat závan svobody, i když tak okleštěné. Jejich zlé předtuchy se splnily, když celá pravda o tom, co se dělo za ostnatými dráty nacistických mučíren, vyšla najevo. Proto se málo radovah z pomsty na Němcích, uzákoněné a přeochotně s velkou dávkou pilnosti prováděné. Osud země, kde pohtici si podávali ruce s davem omámeným triumfem pomsty, a kde zákony měly , sloužit svou bezduchou nezákonností zdánhvému, ve skutečnosti přechodnému ozdravění hospodářství, byl již zpečetěn. Vyhoštění velké části bývalých občanů, jež mělo být trestem pomahačů nacismu, bylo jen splnění, velmi ochotné, části diktátu umluveného mocnostmi pod převládajícím vlivem východního partnera. Druhá část plánu tohoto ^ partnera nedala čekat na své prove' dění déle než tři roky. Za vydatné ^ pomoci domácích soudruhů bubh- 1 na demokracie se rozprskla na do- 1 bu dosud, časově neomezenou. Pozorujeme-U davy poběhlíků politických příživníků zpestřujících a ' protestní demonstraci mizivého poč\ tu vietnamských veteránů provolá' vat hesla míru a okamžitého ukončení války, nemůžeme zavrhnout myšlenku na jakýsi logický proces 1 růstu neklidu, jenž nepřestává sou- 1 žit vytoužený klid lidstva zdeptaného dvěma světovými vychřicemi. : Stav mezinárodních záležitostí z hlediska Spojených států nabyl jis’ té rovnováhy za presidenství Nixo* nova, zakončení války bylo přislíbeno a není důvodu o něm pochybo-1 vat. Elementy neklidu však neutu~ chají, chaos je živen za každou ce- 5 nu. Nemůžeme svádět vše na vliv 1 komunistický, byť i byl rozhodující. Zdá se, že v současném lidstvu je 1 něco destruktivního, co zabraňuje klidnému chodu událostí. Bude záležet na dostatečném zásahu a vytrvalosti složek skutečně smírných a c rozvážných, zda hladina mezinárodního rozruchu se uklidní natolik, * aby poskytla místa snahám obrod* ným a konstruktivním. i Přemet, který učinil od těch dob, kdy býval komunistickým novináa řem, je značný. Obdivovali bychom _ jej, kdybychom neměli podobné příklady i v minulosti. Bývalí nacisté činili totéž. Trvalo jim to sice déle než panu Volnému - ale dnes . je i technika pokročilejší. Pokračování na str. 2.