Naše Hlasy, 1972 (XVIII/1-52)

1972-06-24 / No. 25

A DIRECTED BY EDITORIAL BOARD PUBLISHED WEEKLY AND PRINTED BY "OilR VOICES", PUBLISHING CO, 77 FLORENCE STREET. TORONTO 3, ONTARIO CANADA - .PHONE 536-3997 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY TH09E OF OUR VOICENAŠE HLASY INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK No. 25. (773) Ročník 18. SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 PŘEHLED TÝDNE Minulý rok v září stal se nynější ministerský předseda Libye, Muam­­mar El Qadafi jednou z obětí au­tonehody, po níž celých deset dní nebyl schopen mluvit. Lékaři pochy­bují o jeho zdravém rozumu, ale ani tato skutečnost není dostatečným důvodem k tomu, aby byl na trvalo držen pryč od záležitostí politic­kých, v prvé řadě však od politiky světové. Pod tímto zorným úhlem - ježto se jedna o člověka duševně vykolejeného - lze snáze pochopit jeho zasahování do záležitostí, po kterých jemu a jeho národu (cel­kem asi 2 miliony občanů) ve sku­tečnosti nic není. Přiznává se ve­řejně, že právě jeho vláda to jest, kdo zásobuje I.R.A. (Irská repu­blikánská armáda) zbraněmi a třas­­kavinami pro zabíjení neviných lidí v Irsku. Současně pak se přiznává i k tomu, že v každém směru po­máhá a financuje neklid mezi čer­nochy ve Spojených státech. Znám Libyi z doby poslední svě­tové války. Země chudá, kamenitá a neúrodná, sousedící se Saharou, ba možno říci, že je součástí pouště samotné. Obyvatelstvo - žebráci prosící o bakšiš (milodar) každého, kdo se s nimi setká. Před osamo­statněním byla Libye dlouhé roky pod patou Itálie a Musoliniho re­žim si s nikým nehrál. Skutečný počet obětí fašistické vlády není do dnes znám. Po válce se Spojené státy všemožně staraly o pomoc Li­byi a platily značné obnosy teh­dejšímu králi Idrisovi za užívání bývalých italských vojenských zá­kladen. V září 1969 byl proveden vojenský puč, který jednak odstra­nil krále, jednak umožnil šílencům Qadafiho zrna zmocnit se jak státu, tak i celého majetku, který až do té doby byl královou soukromou studnicí příjmu - olejových polí, patřících do té doby britské olejář­­ské společnosti. Snad by se každý domníval, že právě tento zdroi nříi­­mů stane se po vojenském puči zá­kladnou k lepší existenci občansť JAN DOČKALEK: va. Chyba lávky. Duševně úchyl­ný ministerský předseda, který je chráněn nejen armádou, ale i sku­pinou jeho obdivovatelů a milců, používá veškerý výnos znárodnělé­ho olejářského průmyslu k financo­vání podvratných činností vrahů a zabijáků. Brežněvova doktrína upírá sate­litním státům Sovětského svazu sa­mostatnost a prapodivnou logikou opravňuje vládu Sovětského svazu k zákrokům všude, kde se jí to vi­dí prospěšným pro komunistickou nadvládu. Snad jedinou výjimku tvoří Jugoslávie - pokud Tito žije - a Albánie, která se raději drží ru­dé Číny. Pětidenní návštěva Tito­va v Moskvě nebyla žádným přek­vapením pro svět. Stokrát bylo po­ukazováno na nezásadovost Titovu a tisíckrát bylo dokazováno, že hra­je na obě strany. Potřebuje-li gro­še, mračí se na čas na Moskvu a natahuje ruku směrem k Americe. Jde-li o znásilnění oposice, nevybí­rá způsoby jak protivníka odkrág­­lovat. V takových případech je mu bezohlednost rudých carů v Krem­lu zářným příkladem. Pětidenní Titova návštěva v Mo­skvě byla uskutečněna po tom, až se Titovi a jeho klice podařilo srov­nat se zemí hnízdo odporu v Chor­vatsku, kde to nebezpečně doutna­lo. Snad se šel Brežněvovi pochlu­bit, jak on, starý hrdlořez dovede ještě zatočit s protivníkem, aniž by bylo nutno volat na pomoc sig­natáře Waršavského paktu. Je prav­dou, že v době okupace Českoslo­venska před téměř čtyřmi lety ten­to moskevský krok odsoudil, ale aby si to v Moskvě nerozházel do­cela, díval se na znásilnění “spřá­teleného národa” přes plot se za­loženýma rukama. Nynější svojí návštěvou v Moskvě podepsal svůj souhlas s touto hanebnou okupací a Brežněvovi se při sklénce vodky i omluvil za tehdejší postoj. Podivně znělo z jeho úst prohlá­šení, že jednání probíhala v prost­ředí klidném a přátelském, při vzá­jemném respektování jeden druhé­ho. Sověty prý - tvrdí Tito - uzná­vají jugoslávskou územní i poli­tickou samostatnost. Hle, tam kon­čí pohádka o “pobratimci Titovi”, jak byla deptanému lidu svého ča­su předkládána k věření. Až bude Tito potřebovat dolary - a jistě to ani dlouho trvat nebude - zamračí se na Moskvu a začne zase před­stírat obdiv k Americe. Starý kome­diant, kterému krátkozrací Ameri­čané znovu a znovu sednou na lep. Kdo z toho má největší legraci, je Titův věčný spojenec - Sověty. Už víte, co je to SOCIALISMUS? Když to nevíte, vysvětlí vám to torontský “národohospodář” a vůd­ce krajně levého křídla (Waffle) nové demokratické stfany (New Democratic Party - NDP) soudruh Melville Watkins, kandidát za NDP v příštích federálních volbách za okres Parkdale. Tvrdí totiž, že “fu­nkční socialismus”, jak je dosud prováděn stranou NDP, socialismem vůbec není. Strana prý bude nuce­na v nejbliší době se jasně vyslovit buď pro dalšj klamání svých čle­nů, nebo pro politiku skutečně “so­cialistickou” a *r> pro znárodnění všeho, co člověk kolem sebe vidí. Veřejné vlastnictví (t. j. státní vlastnictví) jak průmyslu, tak i ob­chodu je v Kanadě nezbytné, tvr­dí Watkins. S jakoukoliv kontro­lou cizích investic v Kanadě zásad­ně nesouhlasí. Alespoň ne v tom smyslu, jak se o tom v posledních týdnech mluví. Pro něho je kontro­la kontrolou jen tehdy, sebere-li se lidem všechno, co až dosud vlast­nili a začnou hospodařit lidé Wat­­kinsovi podobní - prý “socialisté”, v pravdě však vyložení komunisté. Nyní tedy už víte, co je SOCIA­LISMUS. Kdysi se tomu říkalo: ZLODĚJNA. NEZMĚNĚNÁ STANOVISKA Vladimír Stržínek Důkazy dobré vůle a smysl pro porozumění při rozdílnosti názorů na sporné záležitosti lze dokázat mnoha způsoby, dokonce i jedno­stranně, jedná-li ge o překonání opodstatněné nedůvěry, vyplývající z jednání v minulosti. Ovšem za předpokladu, že neschází dobrá vů­le. Poválečná expanse komunismu a zotročení řady evropských národů, blokáda Berlína a řada dalších ex­­pansivních kroků Moskvy proti du­chu mezinárodních dohod, uzavře­ných během světové války a těsně po ní, přinutilo svobodný svět k celému řetězu politických rozhod­nutí a vojenských opatření v záj­mu zajištění své vlastní bezpečnos­ti a nezávislosti, jakož i obrany­schopnosti proti potencionálnímu nebezpečí ze strany komunistické­ho bloku. Vynalézání dalších intrik v Mosk­vě na překonání tohoto politicko­ekonomického obklíčení s patřič­nou brannou mocí uhájit své posi­ce, zapříčinilo definitivní rozdělení světa na 2 bloky. Zatím co komunistický tábor se v důsledku diktátorské formy vlá­dy projevil jako pevný monolitní blok, svobodný svět hlavně záslu­hou komunistické podvratné čin­nosti dosáhl takového stupně roz­­polcenosti, že v mnoha zemích se ideologické rozpory řešily dokonce použitím násilí. Představitelé komunistického blo­ku, jsouce si vědomi, že nemají dostatek prostředků na vyvolání ce­losvětové války a prolétářské revo­luce, jež by nastolila hegemonii komunismu nad celým světem, ne­ustoupili od svých plánů. Změnili pouze taktiku. Věrnost zásadám marx-leninismu jim přikazovala po­užívat všemožné triky k oklamání “třídního” nepřítele formami mezi­národních jednání za současného vyvoláváni malých lokálních válek a podpory místních revolucí, jež perspektivně by dosáhly téhož cíle, jako nepředvídaná a náhlá válka celosvětová. Důsledky této riskantní politiky se projevily mnohokrát během po­sledních 25 let a často jedině tvrdé odhodlání představitelů západního světa nepodrobit se diktátu komu­nismu, zabránily skutečně vypuk­nutí války světové. Pokouší-li se nějaká ideologie 25 let o nemožné, jistě se dá očekávat, že by její přímí kapitáni měli dojít k závěru, že pouze nějaká kompro­misní dohoda s ústupky, přijatel- Pokračování na str. 2 V Kremelské zdi zakopaný fousatý Josef brouká si i beze mne, jak zdá se strana svět celý šoupne do basy. Jdou na to chytře hoši zlatí úskokem víc se získává, za úsměvy a sliby dneska Nixon v Kremlu přespává. Jdou na to chytře brežněvovci proč neskrýt na čas nahájku, dnes buržujům je líto dáti i suvenýr na památku. Nechť sladce spí i v Americe a věří v naše pohádky, pak po leninskú zmáčknem zbraně co střílí hezky do dálky. Brežněv se směje, skvělý chlapec já, Stalin, jsem s ním spokojen. Senátor mnohý ve Washingtonu i úsměvem je opojen. Že s nimi smlouvy podpisuje, toť šalebné hře potřeba, my vyrobíme na ně zbraně oni nám dají do hřbeta. Nixon spí v Kremlu a jak spí, a přece radost ve mně tkví, půl světa máme pod svou botou toť přece naše vítězství! Jára Mečů - Cleveland June 24, 1972 PAMÁTNÉ DNY V ČERVNU 14. 1798 * František Palacký 18. 1882 První všesokolský slet 20. 1884 f Václav Beneš - Třebízský 26. 1861 f Pavel Josef Šafařík 28. 1912 -j- básník Josef. V. Sládek. HON. PAUL HELLYER Již dvaráte jsme se setkali s hon. Paul T. Hellyerem na stránkách na­šich novin. S člověkem, jehož slova nejsou prázdná, nýbrž tvrdá, plná skutečnosti - a hlavně odvážně prav­divá. Nemluví o slavnostním otev­ření Národní Výstavy, nýbrž o faktech současného vývoje Kana­dy. Nejpodstatnější částí jeho politic­ké práoe je: 1. Odhalit, dokázat a zastavit ko­munistickou infiltraci do země. 2. Zastavit soustavný hospodář­ský úpadek, 3. Stmelit většinu obyvatelů Ka­nady v jeden silný celek, k udržení nejzákladnějšího lidského principu - svobody. Některé ethnické skupiny (zvláš­tě Ukrajinci) již poznali čestný hoj pod názvem ACTION CANADA. V jeho čele stojí právě hon. Paul T. Hellyer, autor vynikající knihy AGENDA a Plan for Action. Publikovat jeho knihu je nemož­né. Lze ji však shrnout do několika slov - vynikající, pravdivá a varu­jící. Touto knihou mluví k nám všem, volá a vyzývá všechny čestné lidi k velkému zápasu, jemuž všichni nepřátelé říkají “propaganda.” Paul T. Hellyer je výjimečnou osobou. Nepracuje pro sebe a svo­ji slávu, nýbrž pro nás - obyvate­le Kanady, pro lepší zítřek a svobo­du nás všech. Kdysi býval Ministrem Obrany Trudeauovy vlády. Avšak jeho vy­tříbený smysl pro poctivost, dobro a spravedlnost ho vedla jiným smě­rem. Proto se stal tím, čím dnes je. Bylo by zaslepeností nevidět jeho veliké dílo. Právě tak by bylo za­slepeností, toto sledovat bez zájmu.. Za hon. Paul Hellyerem je nutno stát. S pochopením a důvěrou. Je­to člověk nesmírně cenný v součas­né době, člověk, který nemá prázd­ných slov. A jestliže je nám drahá svoboda, máme výbornou příležitost. Jít za hon. Paul T. Hellyerem - za AC­TION CANADA. STALINOVA MEDITACE III NAARDENSKÉ SETKANÍ V INNSBRUCKU Ve dnech 8. a 9. července 1972 se sjedou Češi a Slováci do Tyrol­ských Alp do Innsbrucku, aby zde jako zástupci jedenácti zemí ze tří kontinentů sněmovali o společných problémech našich dvou národů. Hlavní théma jednání: Jak sjed­notit náš exil a které další kroky provést. Jako úvod k diskusi budou tři programové přednášky. 1. Prof. Rudolf Krempl: “Ko­menský náš vzor dnes v atomovém věku. Trinitámí soustava Jana A. Komenského.” 2. Dr. Martin Kvetko: “Poslanie exilu - činnost od roku 1948 a vy­hliadky do budúcnosti.” 3. Dr. Radko Janský: “Neutrali­ta ČSR a mezinárodně - právní mo­rálka.” Informační služba bude zřízena od 7. července t.r. na adrese: Jo­sef Pazderka, Silligasse 6, Insbruck, Austria. Tel.: Innsbruck 50-222, 24- 960- 22-430. Redakce “Našich hlasů” zdraví všechny zúčastněné delegáty III. Naardenského setkání v Innsbrucku a přeje jim mnoho úspěchů k dosa­žení dohod o společném postupu Čechů a Slováků za jediným cílem: “SVOBODU NAŠIM NÁRODŮM.” Milo Komínek Historický kostel v Brisbane.

Next