Nová Svoboda, červenec 1972 (XXVIII/153-178)

1972-07-04 / No. 155

Pro kvalitu siláží Siláž tvoři v současné dobé podstatu krmné dávky pro skot a zejména pro dojnice v zimním období. V některých zemědělských závodech krmi siláži dokonce celoročně. Pro­to provedla veterinární služba Severomoravského kraje v obdob! od 1. září 1971 do 1. května 1972 průzkum kvality siláží, vyrobených v kraji. Do celé akce byla zapojena jed­nak terénní veterinárni služba, jednak Státní veterinární ú­­stavy v Olomouci, Opavě, Gottwaldově a Okresní veterinár­ní laboratoř v Přerově. Celkem bylo vyšetřeno 1111 siláží, z nichž bylo 49 pr«c. zařazeno do I. a II. jakostní třídy, 29,3 proč. do III. a IV. a 21,7 proč. dokonce mimo jakostní třídy. Bylo zjištěno, že nejkvalitněji byly vyrobeny kukuřičné siláže (BO,3 proč. v I. a II. třídě) a senáže (55,6 proč. v I. a II. třídě). Nej­horší kvalita byla zjištěna u bílkovinných a polobílkovin­­ných siláží, z nichž bylo 62,1 proč. zařazeno jako nezda­řilé a nevhodné. Na kvalitě konzervovaných objemných krmiv závisí do značné míry zejména zdravotní stav dojnic, jejich repro­dukční schopnost, životaschopnost telat a v neposlední řa­dě i dojivost. Zjištěné výsledky vyšetření byly projednány s jednotlivými zemědělskými závody a byla jim doporuče­na opatření pro zkrmovánl, která by negativní vliv nezda­řilých siláží na zdravotní stav a užitkovost skotu co nejví­ce omezila. Cílem celé akce bylo vytvořit v zemědělských závodech předpoklady pro vyvarování se technologických chyb při siiážovánl objemné píce, což je možné jen při informova­nosti o kvalitě vyráběné siláže. Kvalitní krmivo pak bude optimálně ovlivňovat užitkové vlastnosti skotu. Ukázalo se, že na kvalitativní stránku výroby bude potřebí soustředit hmotný zájem pracovníků zemědělských závodů. Veterinární služba Severomoravského kraje chce maxi­málním ovlivněním kvality silážované objemné píce pomá­hat zemědělským závodům splnit náročné úkoly ve výrobě mléka a řešit současně problémy plodnosti krav a jalovic a zdraví telat. V této práci vidí naplněni jednoho z úkolů, které vyplývají pro veterinární službu z usnesení dubnové­ho pléna ÜV KSČ a VIII. sjezdu JZD. MVDr. MIROSLAV KNESL, vedoucí krajského oddělení Státní veterinární správy MZVŽ v Ostravě Do třetího ročníku (Pokračování ze str. 1.) fických spotřeb a lze je roz­šířit na další vhodná místa v národním hospodářství. For­mou soutěžních řešení a opa­tření jsou zlepšovací návrhy, přihlášky vynálezů, vynálezy, tematické úkoly, registrované práce projekční, konstrukční a technpjtmfljé^ Bpárý]ti}**vý;# "zkumných ústavů, jakož i dal­ší formy včetně technickoor­­ganizačnícti opatření. Účastníky soutěže mohou být osoby, které mají zásluhy o vyřešení nebo zavedení vy­nálezů, zlepšovacích návrhů a racionalizačních opatření, tj. každý občan, pracovník ne­bo pracovní kolektiv včetně těch, jimž byly úkoly ulože­ny organizačním řádem nebo je zpracovali jako svůj pra­covní úkol. Dále odborné ko­lektivy státních ústavů, in­stitucí, hospodářských, ob­chodních organizací, druž­stev, podniků místního hospo­dářství apod. Každé řešení nebo opatření bude přihláše­no zvlášť za oblast pevných, tekutých nebo plynných paliv, elektrické energie, tepla a vy­užití druhotných zdrojů ener­gie. Přihlášky je nutno zasílat nejpozději do 31. října 1972 na adresu: ŰVTS — Institut pro rozvoj a realizaci vynále­­zectví a zlepšovatelství, Pra­ha 4-Michle, Nuselská 110. Za nejlepší řešení a opatře­ní, vyhovující v plném roz­sahu soutěžním podmínkám, je stanoveno 20 cen v cel­kové hodnotě 300 00 korun. Výsledky soutěže budou vy­hlášeny do 15. února 1973. Podrobnější informace soutěži podává ČVTS — Insti­o tut pro rozvoj a realizaci vy­­nálezectví a zlepšovatelství, Ostrava 1, Nemocniční 7 a konzultace k řešení technic­kých otázek poskytuje kraj­ská pobočka Státní energe­tické inspekce CSR, Ostrava, Sadoyá 5. (ti) L esníci — pod tímto povoláním si každý před staví romantiku, ticho, chládek a šuměn lesů, paseky, zvířata a muže v zeleněn s flintou přes záda... A právě o lesnících je známo, že jsou záro veň i výbornými kuchaři. Toto tvrzení stopro­centně potvrdil kolektiv lešníků z Lesního zá vodu Krnov, který si vzal pod patronát hájen ku ve Farské zahradě na černé louce po dobi výstavy OSTRAVA 72. Mnozí návštěvníci ochut nail pravé lesnické specialitu — dánéi bifteky, srnéí gúlái nebo srnčí klobásy... V malinké kuchyňce háfenky bývalo po celé dny rušno. Shon, jaký si málokdo dovede před­stavit. Vtdyt uvařit, připravit, naservírovat, vyúčtovat, umýt nádobí, uklidit — to fe pro čtyři lidi při nepřetrtttém provozu přece fen trochu moc. „Za téch čtrnáct dnů. jsme všichni L esníci jako kuchaři v průměru zhubli o šest kilogramů,“ říká jedí­­ná žena v „chalupě“ Helena Balcarová. Šéfkuchař, neboli „dědoušek" Alois Žižka st., se ohání u plotny, kde na dvou malinkých pán­vičkách kouzlí své zázraky. Za celou dobu udě­lal na tisíc bifteků, přes tisíc tři sta gulášů a ještě se na mnohé nedostalo. Funkce číšníka a zároveň vedoucího patří Jindřichu Purmenské­­mu, který ani na žádné řeči nemá čas. Pořád jsou nějaká přání zákazníků. Naskládané vonicí bochníky chleba rychle mizí. „Denně spotřebujeme v průměru 70 boch­níků, v neděli až sto padesát," říká Jan Schindler, garant celého podniku. K „Hájence“ patřil t stánek venku, kde se pro­dávaly výborné srnčí klobásy. Za neděli se jich prodalo až šest tisíc kusů a fronta lidí nebra­la konce. • Když jsem se s touto partou sympatických lidí ke konci výstavy loučila, měli vštchnt jen jedno přání — pořádně se vyspat. A dnes, ně­jaký ten pátek po výstavě, se jim možná po tom shonu trochu stýská. (mař) Noviny na dovolenou V minulých dnech jsme dostali do redakce několik žádostí o zajištění dodávky našeho deníku na přechodné adresy o do­volené, což ukázalo na určité nejasností v zajišťování tisku po dobu dovolených. Proto jsme navštívili náměstka ředitele Ředi­telství pošt a telekomunikací v Ostravě Bohumila Kozubka, který řekl: „Předplatitel Nové svobody — platí to samozřejmě i pro Rudé právo a jiné deníky — který zná svou přechodnou adresu a dobu pobytu, musí nejméně 7 dnů před odjezdem oznámit osobně, písemně, či telefonicky své doručovaci poště, nebo doručovateli, či přímo PNS, dočasnou změnu adresy a dobu pobytu. Může se však stát, že předem neví, jak dlouho se na chatě či jinde zdrží. V takovém přípa­dě oznámí pouze počátek změny. Ukončení pobytu ozná­mí nejméně 5 dnů předem Přípravy vrcholí V JZD Věrovany v okrese Olo­mouc vrcholí přípravy na žně, které by chtěli zde zahájit ko­lem 25. července Z celkové plo­chy 580 hektarů obilovin budou sklízet 80 hektarů dvoufázově. Po­čítají s výnosem asi 50 až 55 q pšenice z hektaru a 50 q ječme­ne. Obiloviny budou sklízet kom­bajny E 512. Připravena je už i sušička a dva lisy na slámu a sběrací vozy. Ještě je třeba de­­sinfikovat sklady a žně ve Věro­­vanech mohou začít. poště, nebo doručovateli, kte­rý mu tisk doručuje.“ „A jak je to se zasíláním deníků či časopisů do zahra­ničí?" „To je složitější. Jde zvláštní předplatné, a to na o dobu alespoň jednoho měsíce v oblasti Evropy, a tři měsíců v zámoří. Ten, kdo splňuje základní podmínku — délku dodávky — požádá administra­ci PNS nejméně 14 dnů před odjezdem o zajištění předplat­ného a uvede přechodnou adresu. Potom dostane poštou fakturu, kterou musí před od­jezdem zaplatit.“ „Platí pravidla dodávky I pro časopisy?" „Ano! Rozdíl je pouze v tom. že dodávku zařizuje ten doručovaci úřad, který před­platiteli doručuje časopis v místě jeho bydliště. U časo­pisů nezajišťujeme změnu do­­ručovacího úřadu.“ „Chtěl byste k tomu ještě něco dodat?" „Může se stát, že předplati­tel neobdrží svůj deník, a pro­to doporučuji, aby reklamo­val hned první den, a to na poště svého přechodného bydliště. Může i u doručovate­le. Je to důležité k rychlému zjednáni nápravy. Ještě bych rád řekl, že pro ty, kteří ku­pují své denfky ve volném prodeji, je v rekreačních ob­lastech nespočet sezónních Stánků PNS, tisk je i v pro­dejnách Jednoty, u kolportérů a doručovatelů.“ Zaznamenal: MILAN ŽÁK Dmitrii Tarasenko EÜÜÜHÉHÉ! „A doopravdy?“ „Doopravdy, doopravdy, co je to prav­da?“ zavrčel. „Už mě nebaví válet se v pokoji a poslouchat z rádia polky, tak je to! Jdu do hospody, posedím tam s lid­mi. Zvu tě.“ „Děkuji, mám schůzku s děvčetem.“ „A vy?“ obrátil se Vojtin na Puchal­­ského. „Víte, přece, že nepijú.“ „To jsem nevěděl,“ pomyslel jsem si. Pokračoval: „To je hřích, sedět takový večer pod střechou: vedro se zmírnilo, teď je hezky na procházku.“ „Mraky!“ řekl Vojtin. „To je zdravé, ve vzduchu je hodně lontů.“ Najednou jsem si představil Puchalské­­ho malého, se školní taškou na zádech. Jistě mu ve škole říkali pro krátkost Puch. V každém případě by se to pro něj hodilo: „Halé, Puchu, pojď se prát!“ „Mně, to maminka zakázala.“ „Nemáte náhodou cigaretku?“ zeptal jsem se Vojtina. „Už jsem se ptal,“ oznámil Puch. „Došly,“ řekl Vojtin. „Možná, že zůstaly po nebožtíkovi v nočním stolku?“ „On nekouřil.“ „Škoda. To je ale náhoda: všem třem najednou došlo kuřivo. Musíme jít kou­pit.“ „Na mne nečekejte, budu ještě žehlit kalhoty,“ řekl Vojtin. „Koupíme vám.“ „Koupím si sám, až půjdu dolů.“ „Půjdeme, Nikolaji Gavriloviči?“ „Ano, ano, hned.“ „Vezměte si sáčko, jestli se chystá.j na procházku: počasí je nejisté, každou chvíli může začít pršet,“ poradil jsem mu. Z jakéhosi důvodu najednou zrozpači­těl. Nebo se mi to zdálo? „Půjdu jen tak.“ „Poslyšte, kde je vlastně vaše sako?“ zeptal se Vojtin. Chodil jste v něm každý večer a teď ho nevidím.“ „Někde jsem ho zapomněl.“ „Jak to někde?“ „Na pláži.“ „To je divné!“ pomyslel jsem sí. „Sako je přece jen drahá věc a on si ani ne­­postěžoval: zapomněl a dost!“ Z nějaké­ho důvodu jsem si vzpomněl, že zavraž­děný Iščenko byl na fotografii v saku. Ve dne, v horku? „A jak je to tu s počasím?“ zeptal jsem se. „Je velké horko! Možná, že se poprvá za deset dní chystá pršet,“ odpověděl rychle Puch. A mně se zdálo, že si do­konce ulehčená oddechl, že se změnilo téma rozhovoru. „Půjdeme?“ „Příjemnou zábavu,“ popřál jsem Voj­­tinovi. Neodpověděl. (23) Prošli jsme chodbou a sestupovali po schodech. Puch šel první. Jedna z tyček, které přidržovaly běhoun, chyběla a ko­berec mu ujel pod nohama. Puch div neupadl. Stačil jsem ho chytit za ruku nad loktem. Měl na sobě košili z pevné látky, která mu byla trochu velká, takže bylo těžko říci, zda Je dobře stavěn, a najednou jsem cítil v prstech tuhé, tré­nované svaly, jako u ligového boxera. To jsem vůbec nečekal. Vzpomněl jsem si na „pracovní“ charakteristiku Kentaura. „Zná dokonale německy, je fyzicky sil­ný, rád se napije...“ Ne, tenhle nepije. A řekl jsem: „Jejda, vy máte úplně mistrovské bi­cepsy.“ „Cvičím s činkami,“ řekl tiše Puch (ne, přece jen Puchalský). „Mám od pří­rody slabé zdraví, tak si je upevňuji. A kromě toho bylo ještě otřeseno ne­střídmosti.“ „V jakém smyslu?“ „Ve vašem věku jsem si rád přihnul,“ řekl Puchalský jakoby s uspokojením. „Pil jsem, s prominutím, jako kůň.“ KAPITOLA 8 Kdo co kouří Stánek s cigaretami vedle vchodu do hotelu byl ještě otevřený. Stará paní za okénkem — brýle na nose, sevřené rty — počítala na mističce drobné. „Prosím vás, dva balíčky trezorek,“ požádal Pn­­chalský, 1 skloněný k okénku. „To jsou nejušlechtllejší a nejméně škodlivé ciga­rety.“ „Mně Džebel. Taky tolik.“ „Taky dáváte přednost bulharským? A náš námořník kouří výhradně Bělomor, (Pokračování) 2*4. července 1972 • nová svoboda Dvakrát zlato OSTRAVA (jin) — Včera byly zástupcům Severomorav­ských pekáren a cukráren v Ostravě-Martinově předány ve staroslavné plzeňské rad­nici dva Zlaté poháry výstavy EX PLZEŇ 72. Dva výrobky, přihlášené do soutěže, zname­naly pro martinovské dvojí zisk nejcennějšího uznání: chléb Horal a tyčinky Gris­sini. Zvláštní uznání si vydobyl dietní chléb Horal. Protože se čtenáři o tento chléb zají­mají, vyjímáme několik úda­jů ze znaleckého posudku MUDr. V. Volencové-Vláhové z oddělení zdravotní výchovy KÜNZ v Ostravě. Chléb „Horal“ odpovídá svým složením všem požadav­kům, kladeným racionální vý­živou na skladbu potravin. Tím, že obsahuje celá zrna obilovin, zvyšuje se v tomto tmavém chlebu obsah rostlin­ných bílkovin na úkor glyci­­dů a tak se stává cenným pomocníkem k boji proti oty­losti. Obsah bílkovin se ješ­tě zvyšuje použitím kyselého mléka při zadělávání. Rov­něž obsah vitamínů Je vyšší proti bílému chlebu. Jde ze­jména o vitamíny skupiny B, které jsou obsaženy v obil­ných slupkách a mléce a ta­ké v přidaných pšeničných klíčcích. Kromě toho obsahu­jí obilné slupky hojnost mi­nerálních látek, které potře­buje organismus dětí i dospě­lých. Po stránce dietní je tento chléb vhodný pro lidi trpící cukrovkou a žaludečními po­tížemi. Také na chrup má dobrý vliv. Chléb je chuťově výborný, i po čtyřech dnech si uchová­vá vláčnost a nevysychá, je hygienicky balený. Malá vzpomínka na pionýry na Hradci »RECEPT NEVYŠEL Na zámku Hradci nad Moravici sloužil v roce 1919 také náš první dělnický president — tehdy jako voják — ohněstrůjce u polního dělostřeleckého pluku číslo 4. A protože v současné době prožívají na hradeckém zámku dny svých prázdnin nej­­lepši naši a sovětští pionýři, chceme jim malou vzpomínkou pamětníků dobu a postavu Klementa Gottwalda trochu přiblí­žit... Gottwald byl svým nadříze­ným trnem v oku. Pro své smýšlení a jednání byl pro ně rebelem. Důstojníci proto uva­žovali, jak ho získat. Podplu­kovník Bratman, velitel, na­vrhl tento recept: „ ... práce venku není a hned tak jí moc nebude. A dobré vojáky v ar­mádě potřebujeme. Zkrátka a dobře — koupíme si ho. To se osvědčuje i u jiných, mnohem vlivnějších pánů od sociální demokracie. Uděláme ho rot­­mistrem a pak si ho již uhlí­dáme ...’ da Velitel pluku chtěl Gottwal­,koupit“ ve slavnostní chvíli, kdy jeho dělostřelec­ký pluk byl přejmenován ze čtvrtého na šestý. — „Jste dobrý voják, Gottwald. A co tak být rotmistrem? Definiti­va, existence, oženíte se, sa­má radost, žádná starost..." Revers byl již připraven, sta­čilo jen podepsat. Vzápětí za­lapal velitel po vzduchu, když slyšel Gottwaldovu odpověď: „Nemohu. Jsem dělník a moje místo je mezi dělníky!" „Co s vámi, Gottwald?" „Bojovat proti vám ...!" řekl Gottwald a bylo po „re­ceptu" ... -r- Úprava poplatků v roce 1973 OSTRAVA (KNV-js) — Na národní výbory jednotlivých stup­ňů dochází v posledních letech stále více stížností na problémy spojené s držením psů. Veřejnost mnohdy oprávněně poukazuje na bezohlednost některých držitelů, kteří tím, že nevěnují svému psu náležitou pozornost, nerespektují právo spoluobča­nů nejen na bezpečnost, ale i na optimální životní prostředí. Tento problém se vyskytuje hlavně v městských aglomeracích, v budovách s velkou koncentrací obyvatelstva a na sídlištích. Národní výbory proto pro­vedly rozbor těchto problémů a dospěly k názoru, že stáva­jící prostředky nestačí k to­mu, aby se tento stav dostal do optimálních hranic. Minis­terstvo financí CSR na zákla­dě výsledků tohoto průzkumu přistupuje k ekonomickému tlaku, který v určité míře u­­směrní držení psů, zejména v místech s více než 25 tisíci obyvatel. Počínaje 1. lednem 1973 bu­dou na základě nové vyhlášky MF ČSR poplatky ze psů upra­veny takto: 1. Základní sazba platná pro celou ČSR činí 120 Kčs roč­ně; 2. v Praze a v Brně člnf ta­to sazba 400 Kčs; 3. v obcích s méně než 6000 obyvatel může NV sazbu po­platků snížit, nejvýše však na částku 30,— Kčs. Vyžaduje-li to obecný zá­jem, může NV, který poplatek spravuje, v obcích s počtem obyvatel: a) do 25 tisíc zvýšit sazbu poplatků až na 400,— Kčs; b) více než 25 tisíc a v lá­zeňských místech zvýšit sazbu poplatků až na 1000,— Kčs za jednoho psa a až 1500 Kčs za drHhého a každého dalšího psa. NV může zvýšit poplatek (podle odst. 3) bud v celém svém obvodu nebo pouze v ně­kterých jeho částech. Poplatek se platí ze psů starších 6 měsíců a platí jej držitel (chovatel) psa. Za dr­žitele všech psů chovaných v domácnisti se považuje uži­vatel bytu. J Pokračování)

Next