Nová Svoboda, únor 1973 (XXIX/28-50)

1973-02-05 / No. 30

K výročním schůzím KSČ (Pokračováni ze str. 1.) KSČ seznámeny ještě před vý­roční členskou schůzi, ne jen aby nedošlo k nějakému pře­kvapení, ale především proto, aby navržené náměty se do­staly do plánu úkolů ZO KSČ. a staly se tudíž již součástí Jednání respektive přípravy navrhovaného usnesení.“ ■ Konzultace zpráv a pří­prav výročních členských schůzí mezi ZO KSČ a SV KSČ vyžadovala nemálo práce. „Možno říci,“ konstatuje soudruh Zdeněk Šárek, „že se jednalo o zcela novou formu konzultací. V jednom až dvou­měsíčním předstihu byly v ZO KSČ základní dokumenty v podstatě zpracovány 1 vyjas­něny kádrové otázky. Kladem je 1 skutečnost, že se do kon. zultací zapojili všichni členo­vé SV KSČ, KRK a pracovníci aparátu. Časový předstih u­­možnil 1 kvalitní dokončení zpráv pro výroční členské schůze strany.“ jak bylo uvedeno, zprávy jsou konkrétní, adresné, stej­ně tak jako určení úkolů a cí­lů té které organizace, pozor­nost je věnována 1 mladým, kandidátům členství v KSČ, jichž bylo přijato v minulém roce 196. V obvodu působnos­ti SV KSČ PO ČSD Ostrava je 62 ZO KSČ, na dvou místech proběhnou celozávodní konfe­rence a 30. března vyvrcholí konferencí, jež uzavře jedno údobí života a práce komunis­tů na železnici a dá směr dal­ším perspektivám. ANNA DAVIDOVA Výraz solidarity s Vietnamem (Pokračováni ze str. l.j Gajdy. Také 13 pracovníků do­mova pracujících Pávky Kor­­čagina v Havířově chce lidu VDR pomoci. Na Fond obnovy odešlou výtěžek dvou směn. Členové ZO KSČ č. 7 Dolu Zá­potocký se rozhodli, že každý na obnovu Vietnamu věnuje 5C korun. Ostatní komunisty a bezpartijní vyzývají k násle­dování. Z aktivu předsedkyní zá­kladních organizací Českého svazu žen v Šumperku vze­šla výzva ke všem organizacím ČSŽ, aby se ženy zřekly pro­středku na oslavy MDZ pro Fond solidarity s vietnamským lidem. Kolektiv dispečerů závodu 3 n. p. VZKG, soutěžící o titul BSP SČSP se rozhodl, že na obnovu a rekonstrukci hospo­dářství VDR daruje každý vý­těžek jedné pracovní směny. K těm kolektivům karvin­ského Dolu 1. máj, které se už rozhodly pomoci hrdinné­mu vietnamskému lidu, přiby­ly další. Dvě procenta z úno­rového výdělku se rozhodly věnovat BSP strojního úseku závodu 1, kterou vede soudruh J. Tomaszek, a BSP razičů pře­dáka A. Posládka, společně se zámečníky a dopravaři těž­kých strojů druhého přípra­­vářského úseku. BSP mecha­nické údržby závodu 4 Dolu t. máj, pod vedením L. Moldří­­ka, dá na Vietnam procento ze své únorové mzdy. Ze vsetínské Zbrojovky při­šel dálnopis oznamující roz­hodnutí „zbrojováků“, věnovat ve prospěch VDR 1—2 proč. z měsíčního výdělku. Kolektiv BSP konstrukce nářadí věnu­je Vietnamu odměnu tisíc ko­run, získanou v soutěži. Čle­nové SSM pomohou materiál­ně a navíc darují krev. (ml) Nástup samočinných počítačů Nová etapa zemědělství *n ŠUMPERK (dop) — Využívání samočinných počítačů je již zavedeno v řadě odvětvi našeho národního hospodářství. Pře­devším se jedná o sféru řízení a výzkumu. Poněkud pomaleji proniká využití počítačů do výrobní oblasti. Na úseku zemědělství je sa­močinná výpočetní technika ve znamení nástupu. V Seve­romoravském kraji byla na­příklad v minulém roce na­vázána plodná spolupráce Vý­početního ústavu přírodově­decké fakulty Palackého uni­versity v Olomouci s Výzkum­ným ústavem technických plo­din v Šumperku. Díky tomu byl vyvinut program vhodné­ho modelu složité analýzy roz-ptylu a byla početně zpraco­vána rozsáhlá experimentální data polních pokusů se lnem a luskovinami. Z dosažených výsledků byla získána řada cenných informací pro země­dělskou praxi. Jedná se ze­jména o vliv klimatických či­nitelů v různých oblastech pěstování lnu na množství a jakost vlákna, kdy získané ú­­daje umožní plesňou lokali­zaci pěstitelských oblastí. 2 • 5. února 1973 • nová SVoKqÜU Kdyl svůj kolektiv v květ­nu Šedesátého roku zaklá­dali, bylo jich osm. Osm chlapů, kteří věděli, co chtějí, měli společný zájem, společné cíle. Slt do toho s vervou a brzy si svým pra- PARTA z obručárny covntm postojem získali dob­ré Iméno. A nejen to. Dobré příklady táhnou, a tak když ostatní viděli, ie se partě od válcovací stolice práce daří, že st navíc i slušně vydělali, pomalu samt při­cházeli, že se kolektiv roz­rostl na dnešních pětadvacet členů. Zástupce vedoucího BSP, kováře Aloise Porubu, lsem zastihl na jeho praco­višti, v obručárně v závodě g 3 VZKG. Trochu nesměle začíná vy- f pravovat: > | „Kolektiv jsme založili při příležitosti patnáctého vý­ročí osvobození naší vlasti hrdinnou Sovětskou armá- I dou. Pracovali jsme tenkrát \ na zastaralém zařízení. | S dneškem se to nedá srov- | nat. Nikdo za nás ntc neudě- | lal. Svoji práci jsme se sna­žili usnadnit sami. Jako ten­krát s tím odvážením vyku­tých obručí. Původně se obruče odvážely na ručních vozících. Práce to byla těž­ká a namáhavá. Chlapi ten­krát přišli s nápadem. Co kdyby se upravila stará, vy­řazená sázečka? Od slov ne­bylo daleko k činům, a tak se po drobných úpravách přeměnila stará, nepotřebná sázečka na parádní elektric­ký vozík. Na tomto vozíku se obruče převážejí dodnes.“ A co o kolektivu říká ve­doucí obručárny Dušan Ta* bášek? „Nejsem tu ani tak dlou­ho, co kolektiv Franty Sla­hůnka existuje. Co já je znám, le to parta k pohledá­ní. Přistupovali ke svěřeným úkolům vždy aktivně a veli­ce odpovědně. Byl to právě tento kolektiv, který ochot­ně přecházel na nové, nová­torské formy práce. Je to kolektiv, který pomůže vždycky tam, kde je to nej­víc zapotřebí." Není to opravdu tak jed­noduché, jít po nové, nikým neověřené cestě. Mnohem snazší je jít po vyšlapané cestičce bez překážek. Ale to snad tato parta ani ne­dovede. Text a foto: Antonín Halík Alois Porubá, ]osef Vraník a Josef Stoňova, členové BSP Fran­tiška Slahůnka z obručárny v závodě 3, kontrolují výsledky své práce. Mládež k výročí Února (Pokračování ze str. 1./ února bude na učilišti promít­nuto šest celovečerních filmů, zobrazujících historii a boje uplynulých let. V plánu úno­rových oslav se počítá rov­něž s celoučilištním přebo­rem družstev ve střelbě ze vzduchovky „O štít .Vítězného února“. Tradiční místo má ta­ké turnaj v odbíjené. Oslavy Vítězného února vyvrcholí slavnostním shromážděním. —R. A.— ★ Rada MNV, ŽDŠ, odborné učiliště a ZO SSM v Břidličné vyhlásily na počest 25. výro­čí vítězství československého pracujícího lidu „Soutěž ví­tězného února 1948“ — pro všechny členy PO SSM, ZO SSM, žáky ZDŠ, učně OU a mladé poslance MNV. Podmín­ka soutěže je jednoduchá — napsat písemnou práci, která má vztah k únorovým událos­tem, nebo srovnává minulost se současností. Posláním li­terární soutěže je umožnit mládeži, aby se sama vlast­ním prostřednictvím seznámi­la a našla přístup k historic­kému únorovému vítězství. Je­jí součástí bude výstavka fo­tografií, knih a výtvarných prací k 25. výročí Onora. —r— ★ Šestnáct učňů — svazáků učebně výrobních skupin čís­lo 10 a 27 z železničního uči­liště Ostrava, se rozhodlo po­zdravit únorové události o­­pravdu slavnostně: všichni společně se stanou členy Re­volučního odborového hnutí. ★ Mládežnický kolektiv BSP hlavního předáka Josefa Lin­harta ze závodu 3 — Mír Do­lů 1. máj v Karviné se ve svém pozdravu 25. výročí Ví­tězného února zavazuje pod­­kračovat limit ztrát ocelové výztuže vždy nejméně o 1 pro­cento, dbát o bezztrátové ple­nění TH výztuže a své výrob­ní úkoly v tunách plnit aspoň na 101 proč. Kromě toho po­dá kolektiv jeden zlepšovací návrh, bude dbát o nepřekro­čení limitu úrazovosti a i na­dále bude plnit úlohu patrona nad dětským domovem v Ha­vířově. —J. J.— ★ Výchovní pracovníci, za­městnanci a učni odborného učiliště ČSAD ve Vítkově-Pod­hradí se rozhodli pozdravit slavné únorové výročí socia­listickým závazkem, který představuje téměř XI000 bri­gádnických hodin. —Z. Č.— Těmto lidem se nelíbilo v naší republice, a domnívali se, že na Západě je ta pra­vá svoboda, ve které chtěli žit. Chtěli však samozřejmě, aby na Západě mohli vystupovat jako hrdinové protikomunis­tického odboje. Naplánovali velkou sa­botážni akci v cementárně ve Vítkovi­cích, podrobně rozpracovali plán a urči­li i den, kdy dojde k destrukci. Bylo ur­čeno i datum sabotáže, chtěli ji provést 19. května 1951. Plán byl velmi přesný a kdyby bývalo došlo k jeho realizaci, byla cementárna zcela vyřazena z pro­vozu na značně dlouhou dobu. Ve sku­pině však, jak se ukázalo, byli i takoví, kteří se činu zalekli a zalekli se zejmé­na následků. Ilegální činnost jim vyho­vovala jen do té doby, dokud splňovala jejich romantické představy, když si ale představili obrovskou škodu, která by sabotáží vznikla, a když bylo určeno i datum její realizace, ze strachu se při­hlásili na příslušných bezpečnostních orgánech a celou akci vyzradili. Pracov­níci Bezpečnosti, protože nebyli pře­svědčeni o tom, jestli nejde ze strany de­likventů o provokaci, rozhodli se nastro­jit v závodě léčku. A vskutku 19. květ­na 1951 v noci vnikli do závodu násilnou cestou členové ilegální skupiny, obsadili podle předem vypracovaného plánu sa­botáže určené body v továrně. V době, když již hrozilo nebezpečí, že akci pro­vedou, byli hlídkami Veřejné bezpeč­nosti a Lidové milice zadrženi přímo při činu. Při vyšetřování se zjistilo, že jeden z členů této ilegální skupiny se připra­voval na cestu na Západ i jinak. Z okna svého bytu vyfotografoval nejdůležitěj­ší objekty VŽKG, přičemž se naivně do­mníval, že film na Západě výhodně zpe­něží prodejem některé z výzvědných slu­žeb. Některé činy vypadají jako vystřižené z rodokapsů, vždyť také někteří obvině­ní byli velmi mladí, ale bohužel, kdyby došlo k realizaci, výsledek by byl velmi tragický a z frašky by vznikla velká škoda. I zde je třeba zaznamenat, že někteří lidé vstupovali do podobných ilegálních skupin ani ne tak z nějakého politické­ho přesvědčení, ale z mladické roman­­tičnosti, z touhy po neobyčejném dobro­družství, ale při této klukovině mohli a také páchali i vážné trestné činy, které v žádném případě nelze omlonvat něja­kou hloupostí. Tím spíše, že tyto činy byly spáchány v době, kdy republika mě­la značné hospodářské potíže, kdy pro­ (14) bíhal proces socializace vesnice, neoby­čejně obtížný a složitý, a kdy každý ile­gální teroristický nebo sabotážni čin mohl působit na politickou i hospodář­skou situaci v zemi. Proto byli viníci postaveni před soud a po zásluze potrestáni. Většina ilegál­ních teroristických, sabotážních skupin byla odhalena nebo dopadena ve spolu­práci se širokými vrstvami obyvatel, kte­ří s rozhořčením přijímali zprávy o aten­tátech, požárech společného majetku, a to i takoví, kteří třeba v mnohém v té době neměli příliš jasno o socialistic­kých cílech a o činnosti strany. Ilegální teroristická činnost nepřátel socialismu naopak mnoho těchto občanů přímo při­vedla k socialismu a ke spolupráci. Pro­tože poznali, kdo chce klid a rozkvět hospodářství a kdo kalkuluje s nekli­dem, Divokým západem, a vraždami a atentáty. XII. Leží před námi fotografická dokumen­tace dvou vražd. Čin byl spáchán střel­nou zbraní. Přes všechno úsilí se vraha nepodařilo vypátrat. Byl zkušený a opa­trný a nahrávaly mu 1 okolnosti. 5. července 1952 večer byl na silnici od Oder na Fülnek zavražděn mladší strážmistr Rudolf Cygula, který sloužil na stanici SNB v Jakubčiclch, okres Vít­kov. Mladší strážmistr se vracel ze slu­žební pochůzky. Doprovázel sovětský kombajn, který měl být vystaven na slav­nosti va Fulneku. (Pokračování) jani-íáéek p f j Jj q (j y z nedávna I Útržky z dálnopisu CHOV NORKŰ Posledních 150 kožek ze zru­šeného chovu černosrstých nor­ků „Standard“ připravili k pro­deji národnímu podniku Kara Trutnov pracovníci stovlínská farmy norků Státního rybář­ství Chlumec na' Cidlinou. V loňském roce prodali 564 ko­žek mladých norků, určených zejména na vývoz. Na zahra­ničních aukcích si je zakou­pili zájemci ze Sovětského sva­zu a Velké Británie. Odchov norků trval od květ­na do listopadu a hodnota kaž­­ké kožky činila až 556 Kčs. K výrobě kožichu je třeba 60 až 120 kožek. ROMŠTINA Z INDIE Nepochybný indoevropský původ Romů dokládá jejich ja­zyk — romština, v níž Jsou zhruba tři čtvrtiny slov Jasně indického původu. Velmi pře­svědčivé shody shledávají od­borníci i mezi romštinou a češ­tinou, zejména u číslovek a sloves. Česká badatelka dr. Mi­lena Htlbschmannová sestavila učebnici romštiny, kterou o­­tlskne letos na pokračování ve své obvyklé příloze časopis „Nový Orient“. ŠKOLNÍ STRAVOVÁNÍ V loňském roce se stravova­lo v 7312 školních a internát­ních jídelnách na úžemí ČSR 1 039 000 dětí a mládeže, což bylo o 41 000 více než v roce předchozím, jídelen přibyla té­měř stovka. Školnímu stravo­vání se přikládá mimořádný význam. Dokladem toho je ne­jen rozšiřování jeho materiálně technické základny a rostoucí sítě školních jídelen, ale i péče vynakládaná na zvýšení biolo­gické i kalorické hodnoty stra­vy. V současné době využívá školního stravování 54 procent dětí a žáků ze škol a výchov­ných zařízení v ČSR. TO JSOU ONI A s nimi se spojuje zrádná emigrace Ctyřiašedesátiletý státní příslušník NSR, soukromý živnost­ník z Karlsruhe, Kurt Diehl, se při návštěvě příbuzných v Os­travě rozhodl strávit několik dní na svěžím vzduchu a ubyto­val se v jednom horském hotelu. V místní vinárně se však zi|? čal chovat tak, jako by mu u nás všechno patřilo. Provokoval hosty, a když byl pro nevhodné chování vykázán od jednoho stolu, obtěžoval návštěvníky jinde. Urážel je nejen jako čs. ob­čany, ale pod vlivem alkoholu se projevily i jeho jinak pečli­vě ukryté revanšistické názory a choutky. Choval se neuctivě nejen k naší zemi, ale začal vyhrožovat, že oni se k nám urči­tě vrátí (podle jeho minulosti nemusíme vůbec pochybovat, ko­ho tím myslel) a nejenom se k nám do Československa vrátí, ale potom udělají u nás pořádek. Revanšistické výlevy Kurta poslední řadě v žalobě u mi­moŕädného lidového soudu byl požadavek vyjasnit úzké vztahy DIEHLA na pracovníky královéhradeckého gestapa a objasnit pozadí udáni dvou čs. občanů gestapu. Kurt DIEHL se dlouho Čes­koslovensku úzkostlivě vyhý­bal. Teprve až v roce 1964 u­­soudil, že se k nám může zno­vu odvážit. Nevedla ho senti­mentální touha po rodném kraji nebo přáni vidět po to­lika letech sourozence. Jeho zájmy byly zcela přízemní. — Obchodníku z Karlsruhe šlo hlavně o obchody a doufal, že obchodování s námi bude pro něho výhodné. Českosloven­ské podniky mu na jeho na­bídky nenaletěly a z obchodo­vání sešlo. V pozdějších le­tech Diehlova troufalost při pobytu u nás rostla a snažil se v Československu sehnat doklady o získáni židovské firmy, zřejmě aby v NSR do­stal odškodnění a později je mohl vymáhat i od nás. Požá. dal dokonce úřady v Hradci Králové o zaslání bilance je­ho bývalého podniku a vydáni potvrzení o svém tzv. býva­lém majetku, ve skutečnosti o majetku člověka, umučeného nacisty v koncentračním tá­boře. Při poslední návštěvě se Kurt DIEHL vybarvil úplně. — Ztropil nejen výtržnost, ale projevil se jako příslušník těch revanšistických kruhů, které ještě stále čekají na svou příležitost. Jsou nejen obdivovateli nacismu, ale kdy­by k tomu měli podmínky, ne­váhali by všechny hrůzy opa­kovat. Kurt DIEHL po incidentu velmi rychle Československo opustil. Pro provokace podob­ného druhu máme jen jedinou odpověď. (vlád) D1EHLA byly ukončeny jeho vyvedením. — Celý incident vzbudil pohoršení naších i pří­tomných zahraničních ná­vštěvníků. Závěr případu byl proveden o několik dnů poz­ději, kdy byl vysloven zákaz jeho dalšího příjezdu k nám. Kurt DIEHL se narodil před 64 lety v Ostravě. Tehdy se nejmenoval Kurt, ani DIEHL, ale byl majitelem ryze čes­kého jména Jaroslav DRBAL. Později odešel z našeho kraje a působil jako úředník firmy Tatra v Hradci Králové. Zde ho zastihl rok 1939. Po pří­chodu nacistů se přes noc Čech mění v Němce, na natiš­těných navštívenkách oznámil, že se nyní jmenuje Kurt DIEHL, stal se členem pověst­né organizace NSDAP — na­cionálne socialistické strany a dalších fašistických organiza­ci. Zrada na vlastním náro­du mu vynesla Jldášskou od­měnu. Převzal velkoobchod s textilním zbožím po obchod­níku, který pro svůj židovský původ byl s celou rodinou de­portován do koncentračního tábora, kde později všichni za­hynuli. DIEHL si kvůli tomu nedělal výčitky svědomí, ani těžkou hlavu a usídlil se v do­mě, odkud byla rodina býva­lého majitele odvlečena. Po roce 1945 se Jaroslav DR­BAL, nyní již vlastně Kurt DIEHL, příslušník wehrmach­tu, do Československa nevrá­til. — Měl špatné svědomí, a zřejmě se dozvěděl o požadav­ku veřejného žalobce mimo­řádného lidového soudu Hradci Králové, který ho sti­v hal nejen pro službu v nepřá­telském vojsku, za členství v NSDAP, SA a dalších dvou fa­šistických organizacích, ale I za to, že využil rasové tísně k vlastnímu obohaceni. V ne­

Next