Nová Svoboda, únor 1973 (XXIX/28-50)
1973-02-05 / No. 30
K výročním schůzím KSČ (Pokračováni ze str. 1.) KSČ seznámeny ještě před výroční členskou schůzi, ne jen aby nedošlo k nějakému překvapení, ale především proto, aby navržené náměty se dostaly do plánu úkolů ZO KSČ. a staly se tudíž již součástí Jednání respektive přípravy navrhovaného usnesení.“ ■ Konzultace zpráv a příprav výročních členských schůzí mezi ZO KSČ a SV KSČ vyžadovala nemálo práce. „Možno říci,“ konstatuje soudruh Zdeněk Šárek, „že se jednalo o zcela novou formu konzultací. V jednom až dvouměsíčním předstihu byly v ZO KSČ základní dokumenty v podstatě zpracovány 1 vyjasněny kádrové otázky. Kladem je 1 skutečnost, že se do kon. zultací zapojili všichni členové SV KSČ, KRK a pracovníci aparátu. Časový předstih umožnil 1 kvalitní dokončení zpráv pro výroční členské schůze strany.“ jak bylo uvedeno, zprávy jsou konkrétní, adresné, stejně tak jako určení úkolů a cílů té které organizace, pozornost je věnována 1 mladým, kandidátům členství v KSČ, jichž bylo přijato v minulém roce 196. V obvodu působnosti SV KSČ PO ČSD Ostrava je 62 ZO KSČ, na dvou místech proběhnou celozávodní konference a 30. března vyvrcholí konferencí, jež uzavře jedno údobí života a práce komunistů na železnici a dá směr dalším perspektivám. ANNA DAVIDOVA Výraz solidarity s Vietnamem (Pokračováni ze str. l.j Gajdy. Také 13 pracovníků domova pracujících Pávky Korčagina v Havířově chce lidu VDR pomoci. Na Fond obnovy odešlou výtěžek dvou směn. Členové ZO KSČ č. 7 Dolu Zápotocký se rozhodli, že každý na obnovu Vietnamu věnuje 5C korun. Ostatní komunisty a bezpartijní vyzývají k následování. Z aktivu předsedkyní základních organizací Českého svazu žen v Šumperku vzešla výzva ke všem organizacím ČSŽ, aby se ženy zřekly prostředku na oslavy MDZ pro Fond solidarity s vietnamským lidem. Kolektiv dispečerů závodu 3 n. p. VZKG, soutěžící o titul BSP SČSP se rozhodl, že na obnovu a rekonstrukci hospodářství VDR daruje každý výtěžek jedné pracovní směny. K těm kolektivům karvinského Dolu 1. máj, které se už rozhodly pomoci hrdinnému vietnamskému lidu, přibyly další. Dvě procenta z únorového výdělku se rozhodly věnovat BSP strojního úseku závodu 1, kterou vede soudruh J. Tomaszek, a BSP razičů předáka A. Posládka, společně se zámečníky a dopravaři těžkých strojů druhého přípravářského úseku. BSP mechanické údržby závodu 4 Dolu t. máj, pod vedením L. Moldříka, dá na Vietnam procento ze své únorové mzdy. Ze vsetínské Zbrojovky přišel dálnopis oznamující rozhodnutí „zbrojováků“, věnovat ve prospěch VDR 1—2 proč. z měsíčního výdělku. Kolektiv BSP konstrukce nářadí věnuje Vietnamu odměnu tisíc korun, získanou v soutěži. Členové SSM pomohou materiálně a navíc darují krev. (ml) Nástup samočinných počítačů Nová etapa zemědělství *n ŠUMPERK (dop) — Využívání samočinných počítačů je již zavedeno v řadě odvětvi našeho národního hospodářství. Především se jedná o sféru řízení a výzkumu. Poněkud pomaleji proniká využití počítačů do výrobní oblasti. Na úseku zemědělství je samočinná výpočetní technika ve znamení nástupu. V Severomoravském kraji byla například v minulém roce navázána plodná spolupráce Výpočetního ústavu přírodovědecké fakulty Palackého university v Olomouci s Výzkumným ústavem technických plodin v Šumperku. Díky tomu byl vyvinut program vhodného modelu složité analýzy roz-ptylu a byla početně zpracována rozsáhlá experimentální data polních pokusů se lnem a luskovinami. Z dosažených výsledků byla získána řada cenných informací pro zemědělskou praxi. Jedná se zejména o vliv klimatických činitelů v různých oblastech pěstování lnu na množství a jakost vlákna, kdy získané údaje umožní plesňou lokalizaci pěstitelských oblastí. 2 • 5. února 1973 • nová SVoKqÜU Kdyl svůj kolektiv v květnu Šedesátého roku zakládali, bylo jich osm. Osm chlapů, kteří věděli, co chtějí, měli společný zájem, společné cíle. Slt do toho s vervou a brzy si svým pra- PARTA z obručárny covntm postojem získali dobré Iméno. A nejen to. Dobré příklady táhnou, a tak když ostatní viděli, ie se partě od válcovací stolice práce daří, že st navíc i slušně vydělali, pomalu samt přicházeli, že se kolektiv rozrostl na dnešních pětadvacet členů. Zástupce vedoucího BSP, kováře Aloise Porubu, lsem zastihl na jeho pracovišti, v obručárně v závodě g 3 VZKG. Trochu nesměle začíná vy- f pravovat: > | „Kolektiv jsme založili při příležitosti patnáctého výročí osvobození naší vlasti hrdinnou Sovětskou armá- I dou. Pracovali jsme tenkrát \ na zastaralém zařízení. | S dneškem se to nedá srov- | nat. Nikdo za nás ntc neudě- | lal. Svoji práci jsme se snažili usnadnit sami. Jako tenkrát s tím odvážením vykutých obručí. Původně se obruče odvážely na ručních vozících. Práce to byla těžká a namáhavá. Chlapi tenkrát přišli s nápadem. Co kdyby se upravila stará, vyřazená sázečka? Od slov nebylo daleko k činům, a tak se po drobných úpravách přeměnila stará, nepotřebná sázečka na parádní elektrický vozík. Na tomto vozíku se obruče převážejí dodnes.“ A co o kolektivu říká vedoucí obručárny Dušan Ta* bášek? „Nejsem tu ani tak dlouho, co kolektiv Franty Slahůnka existuje. Co já je znám, le to parta k pohledání. Přistupovali ke svěřeným úkolům vždy aktivně a velice odpovědně. Byl to právě tento kolektiv, který ochotně přecházel na nové, novátorské formy práce. Je to kolektiv, který pomůže vždycky tam, kde je to nejvíc zapotřebí." Není to opravdu tak jednoduché, jít po nové, nikým neověřené cestě. Mnohem snazší je jít po vyšlapané cestičce bez překážek. Ale to snad tato parta ani nedovede. Text a foto: Antonín Halík Alois Porubá, ]osef Vraník a Josef Stoňova, členové BSP Františka Slahůnka z obručárny v závodě 3, kontrolují výsledky své práce. Mládež k výročí Února (Pokračování ze str. 1./ února bude na učilišti promítnuto šest celovečerních filmů, zobrazujících historii a boje uplynulých let. V plánu únorových oslav se počítá rovněž s celoučilištním přeborem družstev ve střelbě ze vzduchovky „O štít .Vítězného února“. Tradiční místo má také turnaj v odbíjené. Oslavy Vítězného února vyvrcholí slavnostním shromážděním. —R. A.— ★ Rada MNV, ŽDŠ, odborné učiliště a ZO SSM v Břidličné vyhlásily na počest 25. výročí vítězství československého pracujícího lidu „Soutěž vítězného února 1948“ — pro všechny členy PO SSM, ZO SSM, žáky ZDŠ, učně OU a mladé poslance MNV. Podmínka soutěže je jednoduchá — napsat písemnou práci, která má vztah k únorovým událostem, nebo srovnává minulost se současností. Posláním literární soutěže je umožnit mládeži, aby se sama vlastním prostřednictvím seznámila a našla přístup k historickému únorovému vítězství. Její součástí bude výstavka fotografií, knih a výtvarných prací k 25. výročí Onora. —r— ★ Šestnáct učňů — svazáků učebně výrobních skupin číslo 10 a 27 z železničního učiliště Ostrava, se rozhodlo pozdravit únorové události opravdu slavnostně: všichni společně se stanou členy Revolučního odborového hnutí. ★ Mládežnický kolektiv BSP hlavního předáka Josefa Linharta ze závodu 3 — Mír Dolů 1. máj v Karviné se ve svém pozdravu 25. výročí Vítězného února zavazuje podkračovat limit ztrát ocelové výztuže vždy nejméně o 1 procento, dbát o bezztrátové plenění TH výztuže a své výrobní úkoly v tunách plnit aspoň na 101 proč. Kromě toho podá kolektiv jeden zlepšovací návrh, bude dbát o nepřekročení limitu úrazovosti a i nadále bude plnit úlohu patrona nad dětským domovem v Havířově. —J. J.— ★ Výchovní pracovníci, zaměstnanci a učni odborného učiliště ČSAD ve Vítkově-Podhradí se rozhodli pozdravit slavné únorové výročí socialistickým závazkem, který představuje téměř XI000 brigádnických hodin. —Z. Č.— Těmto lidem se nelíbilo v naší republice, a domnívali se, že na Západě je ta pravá svoboda, ve které chtěli žit. Chtěli však samozřejmě, aby na Západě mohli vystupovat jako hrdinové protikomunistického odboje. Naplánovali velkou sabotážni akci v cementárně ve Vítkovicích, podrobně rozpracovali plán a určili i den, kdy dojde k destrukci. Bylo určeno i datum sabotáže, chtěli ji provést 19. května 1951. Plán byl velmi přesný a kdyby bývalo došlo k jeho realizaci, byla cementárna zcela vyřazena z provozu na značně dlouhou dobu. Ve skupině však, jak se ukázalo, byli i takoví, kteří se činu zalekli a zalekli se zejména následků. Ilegální činnost jim vyhovovala jen do té doby, dokud splňovala jejich romantické představy, když si ale představili obrovskou škodu, která by sabotáží vznikla, a když bylo určeno i datum její realizace, ze strachu se přihlásili na příslušných bezpečnostních orgánech a celou akci vyzradili. Pracovníci Bezpečnosti, protože nebyli přesvědčeni o tom, jestli nejde ze strany delikventů o provokaci, rozhodli se nastrojit v závodě léčku. A vskutku 19. května 1951 v noci vnikli do závodu násilnou cestou členové ilegální skupiny, obsadili podle předem vypracovaného plánu sabotáže určené body v továrně. V době, když již hrozilo nebezpečí, že akci provedou, byli hlídkami Veřejné bezpečnosti a Lidové milice zadrženi přímo při činu. Při vyšetřování se zjistilo, že jeden z členů této ilegální skupiny se připravoval na cestu na Západ i jinak. Z okna svého bytu vyfotografoval nejdůležitější objekty VŽKG, přičemž se naivně domníval, že film na Západě výhodně zpeněží prodejem některé z výzvědných služeb. Některé činy vypadají jako vystřižené z rodokapsů, vždyť také někteří obvinění byli velmi mladí, ale bohužel, kdyby došlo k realizaci, výsledek by byl velmi tragický a z frašky by vznikla velká škoda. I zde je třeba zaznamenat, že někteří lidé vstupovali do podobných ilegálních skupin ani ne tak z nějakého politického přesvědčení, ale z mladické romantičnosti, z touhy po neobyčejném dobrodružství, ale při této klukovině mohli a také páchali i vážné trestné činy, které v žádném případě nelze omlonvat nějakou hloupostí. Tím spíše, že tyto činy byly spáchány v době, kdy republika měla značné hospodářské potíže, kdy pro (14) bíhal proces socializace vesnice, neobyčejně obtížný a složitý, a kdy každý ilegální teroristický nebo sabotážni čin mohl působit na politickou i hospodářskou situaci v zemi. Proto byli viníci postaveni před soud a po zásluze potrestáni. Většina ilegálních teroristických, sabotážních skupin byla odhalena nebo dopadena ve spolupráci se širokými vrstvami obyvatel, kteří s rozhořčením přijímali zprávy o atentátech, požárech společného majetku, a to i takoví, kteří třeba v mnohém v té době neměli příliš jasno o socialistických cílech a o činnosti strany. Ilegální teroristická činnost nepřátel socialismu naopak mnoho těchto občanů přímo přivedla k socialismu a ke spolupráci. Protože poznali, kdo chce klid a rozkvět hospodářství a kdo kalkuluje s neklidem, Divokým západem, a vraždami a atentáty. XII. Leží před námi fotografická dokumentace dvou vražd. Čin byl spáchán střelnou zbraní. Přes všechno úsilí se vraha nepodařilo vypátrat. Byl zkušený a opatrný a nahrávaly mu 1 okolnosti. 5. července 1952 večer byl na silnici od Oder na Fülnek zavražděn mladší strážmistr Rudolf Cygula, který sloužil na stanici SNB v Jakubčiclch, okres Vítkov. Mladší strážmistr se vracel ze služební pochůzky. Doprovázel sovětský kombajn, který měl být vystaven na slavnosti va Fulneku. (Pokračování) jani-íáéek p f j Jj q (j y z nedávna I Útržky z dálnopisu CHOV NORKŰ Posledních 150 kožek ze zrušeného chovu černosrstých norků „Standard“ připravili k prodeji národnímu podniku Kara Trutnov pracovníci stovlínská farmy norků Státního rybářství Chlumec na' Cidlinou. V loňském roce prodali 564 kožek mladých norků, určených zejména na vývoz. Na zahraničních aukcích si je zakoupili zájemci ze Sovětského svazu a Velké Británie. Odchov norků trval od května do listopadu a hodnota kažké kožky činila až 556 Kčs. K výrobě kožichu je třeba 60 až 120 kožek. ROMŠTINA Z INDIE Nepochybný indoevropský původ Romů dokládá jejich jazyk — romština, v níž Jsou zhruba tři čtvrtiny slov Jasně indického původu. Velmi přesvědčivé shody shledávají odborníci i mezi romštinou a češtinou, zejména u číslovek a sloves. Česká badatelka dr. Milena Htlbschmannová sestavila učebnici romštiny, kterou otlskne letos na pokračování ve své obvyklé příloze časopis „Nový Orient“. ŠKOLNÍ STRAVOVÁNÍ V loňském roce se stravovalo v 7312 školních a internátních jídelnách na úžemí ČSR 1 039 000 dětí a mládeže, což bylo o 41 000 více než v roce předchozím, jídelen přibyla téměř stovka. Školnímu stravování se přikládá mimořádný význam. Dokladem toho je nejen rozšiřování jeho materiálně technické základny a rostoucí sítě školních jídelen, ale i péče vynakládaná na zvýšení biologické i kalorické hodnoty stravy. V současné době využívá školního stravování 54 procent dětí a žáků ze škol a výchovných zařízení v ČSR. TO JSOU ONI A s nimi se spojuje zrádná emigrace Ctyřiašedesátiletý státní příslušník NSR, soukromý živnostník z Karlsruhe, Kurt Diehl, se při návštěvě příbuzných v Ostravě rozhodl strávit několik dní na svěžím vzduchu a ubytoval se v jednom horském hotelu. V místní vinárně se však zi|? čal chovat tak, jako by mu u nás všechno patřilo. Provokoval hosty, a když byl pro nevhodné chování vykázán od jednoho stolu, obtěžoval návštěvníky jinde. Urážel je nejen jako čs. občany, ale pod vlivem alkoholu se projevily i jeho jinak pečlivě ukryté revanšistické názory a choutky. Choval se neuctivě nejen k naší zemi, ale začal vyhrožovat, že oni se k nám určitě vrátí (podle jeho minulosti nemusíme vůbec pochybovat, koho tím myslel) a nejenom se k nám do Československa vrátí, ale potom udělají u nás pořádek. Revanšistické výlevy Kurta poslední řadě v žalobě u mimoŕädného lidového soudu byl požadavek vyjasnit úzké vztahy DIEHLA na pracovníky královéhradeckého gestapa a objasnit pozadí udáni dvou čs. občanů gestapu. Kurt DIEHL se dlouho Československu úzkostlivě vyhýbal. Teprve až v roce 1964 usoudil, že se k nám může znovu odvážit. Nevedla ho sentimentální touha po rodném kraji nebo přáni vidět po tolika letech sourozence. Jeho zájmy byly zcela přízemní. — Obchodníku z Karlsruhe šlo hlavně o obchody a doufal, že obchodování s námi bude pro něho výhodné. Československé podniky mu na jeho nabídky nenaletěly a z obchodování sešlo. V pozdějších letech Diehlova troufalost při pobytu u nás rostla a snažil se v Československu sehnat doklady o získáni židovské firmy, zřejmě aby v NSR dostal odškodnění a později je mohl vymáhat i od nás. Požá. dal dokonce úřady v Hradci Králové o zaslání bilance jeho bývalého podniku a vydáni potvrzení o svém tzv. bývalém majetku, ve skutečnosti o majetku člověka, umučeného nacisty v koncentračním táboře. Při poslední návštěvě se Kurt DIEHL vybarvil úplně. — Ztropil nejen výtržnost, ale projevil se jako příslušník těch revanšistických kruhů, které ještě stále čekají na svou příležitost. Jsou nejen obdivovateli nacismu, ale kdyby k tomu měli podmínky, neváhali by všechny hrůzy opakovat. Kurt DIEHL po incidentu velmi rychle Československo opustil. Pro provokace podobného druhu máme jen jedinou odpověď. (vlád) D1EHLA byly ukončeny jeho vyvedením. — Celý incident vzbudil pohoršení naších i přítomných zahraničních návštěvníků. Závěr případu byl proveden o několik dnů později, kdy byl vysloven zákaz jeho dalšího příjezdu k nám. Kurt DIEHL se narodil před 64 lety v Ostravě. Tehdy se nejmenoval Kurt, ani DIEHL, ale byl majitelem ryze českého jména Jaroslav DRBAL. Později odešel z našeho kraje a působil jako úředník firmy Tatra v Hradci Králové. Zde ho zastihl rok 1939. Po příchodu nacistů se přes noc Čech mění v Němce, na natištěných navštívenkách oznámil, že se nyní jmenuje Kurt DIEHL, stal se členem pověstné organizace NSDAP — nacionálne socialistické strany a dalších fašistických organizaci. Zrada na vlastním národu mu vynesla Jldášskou odměnu. Převzal velkoobchod s textilním zbožím po obchodníku, který pro svůj židovský původ byl s celou rodinou deportován do koncentračního tábora, kde později všichni zahynuli. DIEHL si kvůli tomu nedělal výčitky svědomí, ani těžkou hlavu a usídlil se v domě, odkud byla rodina bývalého majitele odvlečena. Po roce 1945 se Jaroslav DRBAL, nyní již vlastně Kurt DIEHL, příslušník wehrmachtu, do Československa nevrátil. — Měl špatné svědomí, a zřejmě se dozvěděl o požadavku veřejného žalobce mimořádného lidového soudu Hradci Králové, který ho stiv hal nejen pro službu v nepřátelském vojsku, za členství v NSDAP, SA a dalších dvou fašistických organizacích, ale I za to, že využil rasové tísně k vlastnímu obohaceni. V ne