Nové Knihy, 1971 (XI/1-52)

1971-05-05 / No. 19

19 5. KVĚTNA ROČNÍK 1971 Prehľad dejín KSČ na Slovensku V súvislosti s päťdesiatym vý­ročím vzniku Komunistickej stra­ny Československa sa pozornosť mnohých českých a slovenských marxistických historikov koncen­truje na túto udalosť, na cestu, ktorou prešla KSČ od svojho za­loženia až do súčasnosti. Tejto tak významnej udalosti robotníc­keho hnutia je venovaná publi­kácia autorského kolektívu his­torikov Ústa.vu dejín KSS a His­torického ústavu Slovenskej aka­démie vied — Prehľad de­jín KSČ na Slovensku (vyd. Pravda). V diele je prí­stupnou formou zachytená dra­matická cesta slovenského robot­níckeho hnutia od jeho počiatkov cez prvú svetovú imperialistickú vojnu po vznik samostatného čes­koslovenského štátu, ktorý bol výsledkom národnej a demokra­tickej revolúcie našich, dovtedy porobených národov, aJko aj via­cerých zahraničnopolitických kom­ponentov a z nich v prvom rade vplyvu Veřkej októbrovej socia­listickej revolúcie. ná Samostatná kapitola je venova­slovenskému robotníckemu hnutiu od konštituovania sa ČSR po založenie Komunistickej stra­ny Československa. V tejto ka­pitole má čitateľ možnosť obo­známiť sa so špecifickými pod­mienkami vývoja na Slovensku po 28. a 30. októbri 1918, ktoré vy­ústili vo vznik a niekoľkotýždňo vú existenciu Slovenskej repub­liky rád a napokon v ľubochnian­sky zjazd v januári 1921, ktorý bol medzníkom v dejinách revo­lučného robotníckeho hnutia na Slovensku. Významnú časť prehľadu tvorí siedma kapitola, v ktorej autori opisujú okrem iného vznik kra­jinského vedenia KSČ na Sloven­sku. Nemenej dôležité sú i kapitoly ykresľujúce zložitý zápas komu­nistov na Slovensku pri obrane Československa v predvečer po­hnutých tragických udalostí, kto­ré vyústili v mníchovskom diktá­te a rozbití republiky. Boj ko­munistov však neprestával. Na­opak, vo veľmi zložitých a dra.­­matfckých podmienkach fašistic­kej okupácie pokračoval ď'ilej. Vyvrcholil v Slovenskom národ­nom povstaní a vo víťazstve ná­rodnej a demokratickej revolú­cie na Slovensku a napokon i v českých krajinách. V tejto súvis­losti autori právom vyzdvihujú pomoc Sovietskeho zväzu Sloven­skému národnému postaniu, na­jmä úlohu jeho armády pri oslo­bodzovaní Slovenska a celého Československa. Űlohe komunistickej strany na Slovensko vo všetkých sférach spoločenského života i špecific­kej ceste k víťazstvu socialistic­kej revolúcie v teito časti re­publiky v rokoch 1945—1948 je venovaná posledná časť prehľa­du s náčrtom po súčasné dni. Prehľad je prvým pokusom syntézu robotníckeho a komunis­o tického hnutia na Slovensku a svojím spôsobom ie priekni»"'"­­kou prácou. stavenie. Tak k nám prichádza aj prvý zväzok próz Vladimíra Mináča, obsahujúci dve jeho sikladby: debut z rolku 1948 Smrť chodi po horách a jeho volné pokračovanie v románe Včera a zajtra z roku 1949. (Vy­šlo v Slovenskom spisovateli, 1971.) Evidentne aj prirodze­ne sa tu potvrdzuje dávnejší názor literárnej kritiky, že tie­to dve práce patria spolu: že ich komponovala totožná život­ná i literárna skúsenosť a že vytvárajú čosi ako volnější „dvojromán“. Samozrejme, rov­nakou mierou aj z čitateľské ho hľadiska: dejovo je to ce­lok. Nevyhnutne a neodbytne sa sem mieša aj určitý sentimen­tálny prvok, ak tak možno ho­voriť na báze literárnohistoric­kej. Neodmyslíme si ho však; ostatne, trvá na ňom v istom zimysle aj sám autor. O svo­jom debute príznačne mieni: „Subjektívne mám túto knižku najradšej zo všetkých, čo som kedy napísal. Možno ako mat­ka, ktorá si vyberie pre lásku z mnphých detí to najslabšie. Možno pre vlastnú mladost, ktorá je v nej zakliata.“ Ona i jej pokračovanie sa stali ob­ľúbenými ej medzi čitateľmi. Vyšli doteraz v troch vydaniach a mnoho sa aj prekladali. S vy­stupňovaným citovým Intere­som hodnotíme však tieto kniž­ky aj pre iné príčiny. Rokmi nič nestratili, napríklad, zo svo­jich symbolických významov: zostávajú svedectvami mlados­ti generácie 1 národa, nášho povstaleckého znamenia, čaro a poézia bezprostrednej účas­ti na hodoch smrti i narodenia, heroizimus výstupu na hory a tragické zostupy z-nich, roman­tika a dezilúzia, toto a mnoho iného natrvalo zostane na nich i v nich. To je ich posolstvo, s ním sa po rokoch prihová­rajú aj ako míľniky mladostí slovenskej socialistickej prózy. Lebo aj literárnohistorická me­tafora tu platí: Mináčovo prvo­rodené dielo vychádza spolu s Jilemnického Kronikou v tôni istom roku, získavajúc aj ceny v tej istej súťaži. Pokojne .o možno považovať aj za výraz striedania generácií v dejinách literatúry: prichádza povstalec­ká generácia, ktorá celému no­vému vývinu vštepí svoju ľud­skú a názorovú orientáciu. Re­volučnú a socialistickú. Ale to všetko by bolo boč­né a nedôležité, keby knihy ne­predstavovali aj živú a aktuál­nu literárnu hodnotu. Nielen v tom zmysle, že dej je skutoč­ne dramatický a ľudské osudy strhujúce, prenikajúce na dno života i smrti. Ján a Peter Lo­­tárovci stále sa prihovárajú na­liehavou pravdou svojich živo­tov. Aj o iný zmysel tu však musí ísť. Menujme ho tu zmys­lom človeka pre dejiny a spo­ločnosť, pre jednotlivcovu akti­vitu v nich. Mináč vari ako nikto zo spisovateľských súčas­níkov premyslel človekovo za­radenie v pohybe dejín. Život a konanie jeho literárnych po­stáv, ich vnútorné životy, to je vlastne literárna projekcia svoj­skej filozofie ľudskej aktivity pri zadovažovaní pokroku, re­volučnej pravdy a premeny. Hlavné pre toto je znovuvyda­­nie dvoch prvých Mináčových diel aj vyjadrením vzťahu k' nP’",ipom socialistickej tvor­by. lek} * DÜRER A DNEŠEK Oslavy 500. výročí narozenin Albrechta Diirera vyvolaly reedi­ce i vydání četných původních děl o slavném Norimberčanu. Bruselské nakladatelství Connais­­sance přichází s monumentální reedicí „Cestovního deníku po Nizozemí“ se všemi kresbami, jež Dürer do tohoto díla pojal. K vy­dání, stejně jako před 30 lety, připravili Goris a Marlier. Návraty nielen edičné Nedávno, pred takými dvo­ma rokmi, ziudil sa nápad hod­ný kultúrnej mysle: zostaviť a vydať zobrané spisy spisovate­ľov súĎasníkov, o ktorých mož­no bezpečne povedať, že sú hodnototvorní; že sa v literár nom procese našich desaťročí ustálili aj ako určité oporné body vývinu. Nie, to nie ie predčasná „k'asirizáma“, sikôr iba prvá súvaha, zhrnutie i za-y F. M. DOSTOJEVSKIJ V nákladu sto tisíc výtisků při pravilo moskevské nakladalo siví Prosveščenie mon jgraiii M. Rum­­jancevové ,,F. M. Uostojevskij“. Slo­žitý a nejvýš dia.natický život i tvůrčí cesta autora „Běsů“ je autorkou podrobně hodnocena a zasazena sledována, do dobo­vého kontextu. Kriticky podává rozbor jednotlivých dě! a pouta­vě vypisuje vztahy k soudobým spisovatelům — přátelům Dosto­­jevského. LITERÁRNÍ CENY Cena Fénéon ve výši 5 tisíc F byla udělena 271etému jeanu Ris­­tatovi, prof. filosofie za knihu ,,Du coup d’Etat en littérature“, jlž vydal Gallimard. ve sbírce Ceste. nakl. — Cenu knihkupců si odnáší román „Kamouraska“ od Anne Hébert, který vydalo nakl. Seuil. Byl poctěn i belgic kou Akademií královskou jazyka a literatury francouzské v Belgü cenou ve výši 100 tisíc belgických franků. UMELECKÝ SVET SOLOCHOVA Kriticko bibliografickou monogra­fii ,,Chudožestvennyj mir Šolocho­­va“ (nakl. Sovetskaja Rossija, Moskva) napsal A. Chvatov a té­měř na 500 stranách oceňuje ro­manopiscovo dílo jako jeden největších úspěchů sovětské lite z ratury a sleduje jeho vliv na sou­dobou tvorbu. ŽIVOTOPISEC L4HJTJJ4EAMONTÜV Pro ducassovská^ťůdia znamená smrt Alvara GuillotMunoze ne nahraditelnou ztrátu. Již r. 4925 vydal s bratrem Gervasiem v Bue­nos Aires knihu „Lautréamont a Laforgue“. Po 45 let věnoval se obdivovanému „prokletému bás­níku“ Isidore Ducasse comte de Lautréamontovi, o jehož dětství, rodině a uruguayských přátelích připravil obsáhlé dílo, jehož vy­■ dání se nedočkal. a«T2i'iKľľ i RAKOUSKÁ CENA IONESCOVI Po prvé se dostává Ceny evrop­ské literatury, udělované v Ra­kousku spisovateli, jehpž dílo upevňuje myšlenku evropské kul­tury, romanopisci, píšícímu fran­couzský Eugenu Ionescovi. POHÁDKY A MÝTY OCEÁNIE G. I. Permjakov redigoval soubor i pohádek a mýtů Oceánie (Skazki mify Okeanii), který vydává moskevská Nauka v edici „Skaz­ki i mify národov Vostoka“. Uspo­řádání je podle zemí, úvodní stu­dii napsa.1 o vypravěčském folk­lóru Oceánie j. M. Meletinskij, texty byly přeloženy ze západo­evropských a polynéských jazyků a provázejí je etnografické studie a poznámky. ANAIS NIN Svaz francouzských novinářů korespondentů zahraničního tisku i udělil Cenu Sévigné 1971 Anais Nin za „Deník“, jehož dva svaz­ky, vydané v pařížském nakla­datelství Stock, byly okamžitě rozebrány. Nyní vyjdou znovu a v Paříži se ustavila Společnost přátel Anais Nin, která připraví vydání proslulých Sešitů u nakl. Pierre-Jean Oswalde. První přine­se neznámé texty Henry Millera, Lawrence Durella i jiných seve­roamerických kritiků. Z DÍLA MILOŠE KRNA Moskevské nakladatelství Profiz­­dat připravilo mský překlad „Jitřního větru“ od slovenského spisovatele Miloše Krna. V knize, jež vychází pod tímto názvepn, je zařazena i próza „Zlý čas“ s te­matikou ze Slovenského národní­ho povstání. UMĚNI NAŠÍ DOBY Bruselské nakladatelství Connais­­sance vydává druhý svazek vel­koryse založeného díla „L’Art de notre temps“ nazvaný „Depuis 1945“. Svazek tvoří s prvým dí­lem, podávajícím obraz abstrakt­ního umění, celek, je soustředěn na umění figurativní. Četné stu­­* die odpovídají otázkou po bu­doucnosti umění. Václav Vavřinec Reiner Když před dvěma lety vyšla rozsáhlá syntetická práce Čes­ký barok, byl v ní charakteri­zován V. V. Reiner jako jeden z nejvšestrannějších barokních malířů se zvláštním důrazem na krajinomalbu a fresku. Dnes vydává Odeon velkou monogra­fii o tomto malíři od Pavla Preisse, který se zabýval jeho tvorbou řadu let. Teprve zde náležitě vynikne síla Reinero­­ya talentu a bohatost jeho umělecké práce. Právem je po­čítán za dovršiteie české ba­rokní malby a řazen vedle Škréty a Brandla k nejlepším umělcům. Byl to malíř velmi výkonný, pilný, ale přitom ná­ročný. Jeho fresky nalezneme nejen v Praze a po Čechách, ale i v sousedním Polsku a Rakousku. Dokázal např. bě­hem jednoho roku vymalovat všechny klenby chrámu sv. Jil­­jí v Husově ulici, jejichž res­taurování bylo po několikaleté práci dokončeno před několika měsíci. Podobně rychle pokryl freskami klenbu kostela zvláště kupoli u Křižovníků, a které byly také nedávno res­taurovány. Právě v nové mo­nografii může čtenář velmi ná­zorně sledovat na reproduko­vaných detailech jeho mistrov­ské zvládání velkých ploch, bezpečnou kompoziční jistotu i barevné ladění, aby celek tvořil harmonickou jednotu a působil na diváka. Listujeme-li dvěma sty reprodukcemi, při­blíží se nám Reinerovo íres­Hornatá krajina s vodopádem a stafáží, před 1720. Mělník, státní zámek. Reprodukce z knihy Pavla Preisse Václav Vavřinec Reiner (Odeon) kařské umění, které ve sku­tečnosti můžeme vnímat jen z dálky a s obtížemi. V knize však nejsou zachyceny jen ná­ročné monumentální práce ná­stěnné, ale i druhý důležitý obor, ve kterém vynikl, a to krajinomalba. Zde se soustředil na výjevy válečné a romantic­kou komponovanou krajinu leckdy se zvířecí stafáží. jeho díle nechybí ani oltářní V obrazy s církevní tematikou a portréty, i když se vyskytují v menší míře a nejsou pro ně­ho tak charakteristické. Autor knihy, P. Preiss, velmi syste­maticky, podrobně a zasvěce­ně probírá životní osudy umělce, zasazené do širšího kontextu tehdejší pražské spo­lečnosti, zvláště důkladně hod­notí pak jeho umělecký vývoj. Dočteme se, že nebyl ani jed­nou v Itálii, ačkoliv v -tehdej­ší době to patřilo k základním pravidlům pro každého uměl­ce. Dvojnásob by se to před­pokládalo u malíře tresek, dis­ciplíny, která tehdy neměla u nás velkou tradici a stála spí­še na okraji uměleckého tvo­ření. Reiner dokázal silou své­ho nadání, houževnatostí a pílí překonat všechny nedostatky a překážky a hodnoty jeho díla „staví Reinera nesporně mezi největší- umělce své doby v ce­lé střední Evropě, vysoko pře­sahující řadu mnohem renomo­vanějších současníků“. Tak oceňuje v závěru své knihy P. Preiss Václava Vavřince Rei­nera, jednoho z nejvýznamněj- Staropražský příběh Čtenářsky nejoblíbenější his­torky Ignáta Herrnianna o ot­ci Kondelíkoví a ženichu Vej­­varovi a četné jiné staropraž­­ské humoresky a idyly nedo­šly u přísné kritiky vždycky příznivého ohlasu. Avšak ro­mán U snědeného krámu, kte­rý jim arci předcházel, si zís­kal svorný obdiv čtenářů i kri­tiky. Zde se už uplatnily vše. chny přednosti Herrmanhova talentu, které později musely leckdy zastírat malichernost maloměstských selanek: schop­nost přesně odpozorovat figu­ru a vybudovat ji bezpečně z drobných, charakteristických detailů, znalost pražského předměstí a její maloměstské vrstvy, smysl pro ironický šleh i soucit s bezbrannými. V pří­běhu kupce Martina Žemly je to všechno ovšem ve službách motivace nikoli humorné, ale tragické, jejíž hnací silou je hluboká společenská kritičnost. Mladý, nesmělý kupec Žem­la stojí ve středu děje jako oběť nejen své plaché povahy, ale především svého skrovného majetku — drobného krámku. Žil velké iluzi o štěstí. Uvě­řil svým nadějím tak, že se dal obelstít, že nepostřehl zálud­nost světa a přijímal ho beze­lstně v jeho vnějšku, lesklém povrchu. Netušil, že pod ním je pro důvěřivé iluzionisty při­praven krutý osud. Pavlinka, dcera vdovy paní Šustrové, si nebere za muže Žemlu, ale je­ho krám. Místo sblížení s člo­věkem, po němž Žemla toužil, dojde k rozchodu. A na konci je ovšem 1 krach obchodnic­ký, který poctivý Žemla nepře­žije. Zemře, protože se neumí bránit světu chtivosti, přetvář­ky a bezohlednosti. Při čtení tohoto víc než osm­desát let starého románu nás ovane Idylická, ale zároveň tí­živá atmosféra někdejší „lesk­lé“ bídy, života, v němž nej­větší starostí bylo zdát se, nikoli skutečně být. Tuto psy­chologii vystihl Herrmann mis­trovsky v postavě paní Šustro­vé i její dcery. Ale zatímco matka zachovává „dokórum“ až do konce, dcera je už z cyničtější generace: odhazuje masku v soukromí, v intimitě ložnice, hraje však svou po­čestnost dál na veřejnosti. Herrmann tuto děsivou přiro­zenost maloměšťáctví demas­kuje a výtečně charakterizuje jako výsledek dvojakého posto­je a dvojakých vztahů. Paní Šustrová, a její dcera vlastně také, se musí bránit bídě, mu­sí zachránit sama sebe, aby se nestala obětí, a proto je nucena zničit jinou ohěf — Žemlu. To všechno dokázal Herr­mann vylíčit bez násilného so­­clologizovánf, živě - bezpro­středně Byl to jeho šťastný románový počin, který už ne­překonal, i když byl později jistě zkušenější a rutinovaněj­ší. Román U snědeného krá­mu se čte í dnes s napětím. M. I. Reprodukujeme z knihy České umění gotická, kterou vydalo nakl. Academia. Ze sbírky Alšovy jihočeské galerie ších umělců baroka v Čechách, jehož vliv zasáhl následující generace a nemalou měrou ovlivnil uměni celého 18. sto­letí. PZ

Next