Nové Knihy, 1974 (XIV/1-52)
1974-04-17 / No. 16
t Prahou za hudbou Letošní rok shrnuje shodou okolností jedenáct významných výročí českých hudebních skladatelů. Čtyř z nich — Václava Jana Tomáška, Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Oskara Nedbala — vzpomene z podnětu mezinárodní organizace UNESCO celá světová kulturní veřejnost. Rok české hudby s devětadvacátým Pražským jarem. Až bude 12. května mezinárodní hudební festival zahájen, až s ním, jako každoročně, vejde jaro definitivně do sálů a zahrad města hudby, bude vás po této krásné metropoli s jistě půltisíciletou hudební historií provázet dobrý známý: živě a zajímavě psaná kniha Jana Weniga Prahou za hudbou, která právě vychází podruhé v nakl. Orbis. Provede vás a vaše hosty bohatou historií Reginae'musicae, zavede na místa spjatá s hudebními osobnostmi a událostmi. Procházkou kolem Hradu, malostranskými ulicemi, domy a paláci, Starým a Novým Městem, poznáte historii jednotlivých domů, koncertních síní, chrámů a divadel. Někde se zastavíte déle — ve Svatovítské katedrále, na Novém Světě u rodného domu Františka Ondříčka, v Loretě, v domě U zlatého jednorožce, kde se ubytoval v roce 1796 Beethoven; posedíte na koncertě pod platanem ve Velkopřevorské zahradě, navštívíte Zrcadlovou kapli v Klementinu, kostel sv. > Paměti V. s. Jemeljanova Na prahu války — pod tímto názvem vydává nakl. Orbis v edici Stopy — fakta — svědectví knihu jednoho z vynikajících organizátorů sovětského průmyslu, jaderného fyzika a člena korespondenta Akademie věd SSSR — V. S. Jemeljanova. Publikace je volným pokračováním prvního dílu Jemeljanovových pamětí (O dbbě — o sobě), které vyšly v Orbisu v roce 1973. Autor zavádí čtenáře do vzrušeného období posledních čtyř let před napadením Sovětského svazu a do prostředí, která nebývají předmětem literárního zpracování. Kniha je víc než' pouhá biografie jednotlivce, stává se zrcadlem celého společenského dění „na prahu války“. Ústřední postavou není autor, jak by se snad dalo předpokládat, ale mladý sovětský stát. V S. Jemeljanov poutavě líčí své působení v důležitých centrálních institucích (komisariáty obranného a loďařského průmyslu...), vypráví o výrobě nového pancéřování pro tanky, válečné lodi a letouny a o činnosti Normalizačního výboru, kde byl později předsedou. K nejzajímavějším partiím knihy patří osobní autorovy dojmy ze setkání s J. V. Stalinem, N. A. Vozněsenským, I. T. Těvosjanem, I. A. Lichačevem a dalšími význačnými činiteli. Autor 16 Vojtěcha, v němž hrával na varhany Josef Bohuslav Foerster, budete svědky Svatojánské slavnosti na Vltavě s „musicae navales“ s oblíbenými lesními rohy. Zajdete na Bertramku, kde býval Mozart, na Slovanský ostrov, do Smetanova muzea, do letohrádku Amerika s Dvořákovým muzeem, do Domu umělců, Národního divadla a na Vyšehrad . V osobitě laděném rozhovoru vám autor přiblíží slavné skladatele, dirigenty, pěvce, klavírní, houslové a jiné virtuózy — Cechy i cizince — a jejich jedinečný vztah k Praze. Wenigova kniha, věnovaná všem milovníkům Prahy a hudby, je nejen dobrým průvodcem při toulkách městem, s ilustracemi žasl. umělce Cyrila Boudy představuje hodnotu, k níž se budou všichni rádi vracet. Zachycuje slovem i kresbou jednu z mnoha tváří Prahy, vedle- architektonické snad nejkrásnější. —mach— je nekonvenční a nekompromisní, píše velmi otevřeně o světlých i tmavých stránkách některých lidí. Na vyprávěčsky citlivě volených epizodách ukazuje úspěchy, jichž sovětský stát dosahoval, ale nezatajuje ani nedostatky a problematické situace, k nimž přirozeně také docházelo. Nezůstává však pouze u konstatování dílčích skutečností — zpravidla zobecňuje, formuluje závěry, které nesou pečeť jeho originální osobnosti, velké životní zkušenosti a obrovského rozhledu. Jemeljanov se projevuje jako výborný pozorovatel a obratný vyprávěč, laskavý, ale současně i kritický k nedostatkům a chybám. Tato kniha je závažným příspěvkem k osvětlení vojenskoekonomické činnosti sovětského státu v předvečer válečného střehnutí. Pomůže pochopit, proč mohl první socialistický stát světa tak skvěle obstát v těžké zkoušce, jakou byla druhá světová válka. AP CENA 20 HAL. 17. DUBNA ROČNÍK 1974 Ilustrace Jiří ha Trnky z knihy Františka Branislava Večer u studny (Cs. spisovatel) Kresba Jaroslava Lukavského z obálky knihy Fráňo Kráľa Setkáni (Práce) V dubnu letošního roku oslavuje nakladatelství Albatros 25 let trváni. Při táto příležitostí se 10. dubna t. r. sešli vedouc! pracovnici nakladatelství v čele s ředitelem Jaroslavem ' Beránkem s předními autory, ilustrátory a překladateli na přátelské besedč. Bylo vzpomenuto významných činů, autorů a knih, které znamenaly přínos pro naši socialistickou kulturu a výchovu nové mlaďá generace. Zároveň byly uděleny výroční ceny nakladatelství za rok 1973. Za dobu své činnosti vydalo vfce než 4500 titulů v celkovém nákladu 220 miliónů výtisků a spolupracovalo s 1642 spisovateli, básníky a ilustrátory. Upřímné blahopřejeme! NAKLADATELSTVÍ ALBATROS JUBILUJE Novelista Krleža Úlohou iste neposlednou je skonkrétňovať si informácie o národných literatúrach skrze prekladovú tvorbu aj tak, aby sa ustavične skracovali časté vzdialenosti medzi slovami velký, významný atd. — poznaný, prečítaný, kultúrne absorbovaný. Týka sa to — ešte dnes, po niekoľkých prekladateľských dotykoch — aj Miroslava Krležu, autora z moderných juhoslovanských (chorvátskych), spomedzi najväčších a najvýznamnejších. Okrem prozaických kníh (Návrat Filipa Latinovicza, Na kraji rozumu, Chorvátsky boh Mars, Čertov ostrov) vyšiel u nás aj jeho dramatický cyklus Glembayovci. Ale aj tak: až kniha Vetry nad provinčným mestom (vyd. Tatran) najpodstatnejšie načiera do jeho umeleckej veľkosti európskeho novelistu. Prináša totiž koncepčne premyslený výber z Krležovej novelistickej tvorby dvadsiatych a tridsiatych rokov, ktorou sa plodne pokúša o portrét národa i času, doby. Vojna (prvá svetová), ktorá viedla spisovateľovu ruku k dielam záchranným a bojovne humanistickým,'už dávno uplynula; z trosiek však nepovstal svet a človek nový, pripravený naplniť život spoločenským zmyslom. Aspoň v autorovej domovine vtedy ešte nie. Taký čas názorového vákua a krízy, jedna etapa bezvýchodiskovosti meštiactva a buržoázie, vytvára zdroj Krležovej kratšej prozaickej epiky. Kritik, analytik a etik jeho typu nemôže a nechce unikať od povinnosti hľadať pevné orientačné hodnoty vývinu ľudskej spoločnosti. Lebo: „ ... život sa nesmie žiť bez zmyslu a bez cieľa, nesmie sa improvizovať! Život sa má zo dňa na deň architektonicky budovať podľa dákej pevnej osnovy.“ Novelista Krleža dospieva — tentoraz myslením jedného svojho hrdinu, doktora Waltera — k takému zákonu prostredníctvom negácie, cestou mučivej a rovnako iskrivej irónie a satiry. Deväť noviel knihy je iba neuzavretou sériou nemiLosrdne kritických sond sociálnych a psychologických; deväť šľahov do zvrátenosti a prázdnoty meštiackej skutočnosti. Krleža celým svojím dielom mieri ku komplexnému umeleckému obrazu svojej národnej a ľudskej spoločnosti, jej cesty zmaru i jej úsilia v nachádzaní východísk. V tejto až „balzacovskej“ ambícii sú práve novely najžiarivejšou epickou mozaikou. Nie však natoľko v mapovaní sociálneho mechanizmu a širších historických priestorov ako v umeleckom definovaní pestrej škály ľudských typov buržoázneho malomesta. Medzi nimi a v ich karikatúrnych vzťahoch ho ťaží ústredná, ba vlastne jediná otázka, „či možno život premeniť v niečo iné, v niečo vyššie a intenzívnejšie“. Medzi nimi a s nimi nie. Len tak vyznieva každá Krležova bravúrne, psychologicky hlboko exaktne napísaná novela. Dielo a aktívnej svedeckej a analytickej sily. Rokmi nestarnúce, nestrácajúce nič zo svojej čírej estetickej podnetnosti. (es) Poéma Sergeje Jesenina Doba, v níž žil Sergej Jesenin, byla dobou prudkých zvratů v historii Ruska. Všechno, co se v Rusku odehrávalo v letech Října, bylo neobyčejné, neopakovatelné, s ničím nesrovná- . telné v historii národů a pochopitelně nemohlo nechat lhostejným nikoho z velkých tvůrců té doby. „Jesenin přijal Říjen s nepopsatelným nadšením, a přijal ho ovšem jenom proto, že naň byl už vnitřně připraven, že jeho nečlověčí temperament harmonoval s Říjnem,“ vzpomíná básník Petr Orešin na svá setkání s Jeseninem. la Nesmírná, neúprosná však bysložitost převratné doby. Mnohým bylo zatěžko rychle se zorientovat v složité problematice, okamžitě pochopit smysl historických událostí. Mezi jinými i Jeseninovi. Avšak významné básně z posledního období Jeseninova života svědčí o básníkově snaze vyrovnat se s dějinnými proměnami probíhajícími v Rusku oněch let. Svědectvím básníkova rozchodu se starým světem a myšlením je pak především Jeseninův pokus o zachycení Leninovy osobnosti jako ztělesnění revolučních snah lidu, jako bojovníka a tvůrce, pokus, prozrazující-správné pochopení významu Leninových činů i úlohy jím vytvořené strany. V dopise příteli redaktoru P. I. Caginovi se Jesenin svěřuje s pocitem nesplněné básnické povinnosti k Leninovu obrazu, když své dosavadní práce jako Kapitán země a další považuje za' slabou daň památce tohoto velikého člověka. A tak v posledních letech svého života zamýšlí napsat velkou poému o revoluci Guljaj-pole, kterou však už nedopíše. V úryvku z poémy Lenin, který otiskuje ještě v roce 1924, je výrazně vykreslen poetický obraz Lenina — člověka „ze všech skromných nejskromnějšího“, člověka nadaného bohatýrskou energií, která mu dala dost síly, „že celou zeměkoulí třás“. A stejně výrazně tu zaznívá 1 představa Leninovy nesmrtelnosti: Je mrtev) Ale ti, kdo zbyli, ti lidé, které míval rád, musejí napnout všechny síly, zem do betonu zakovat! Lenin je mrtev, prof to říkat jim? Nepotrpí si na smutek. Čemu je učil dílem svým, to uvádějí ve skutek... -ed-Krásná láská a Večer u studny, V těchto dnech vyšla opět v nakl. Čs. spisovatel, v edici Prstýnek, Branislavova sbírka Večer u studny, jíž první vy« dání spadá dó roku 1955, do básníkova období zralé milostné lyriky, naznačuje některé z nepřeberných, možností, kte« ré má poezie: možnost zapů* sobit na čtenáře hloubkou ži« votních prožitků, nesložitým vý« rázem, vroucí sdělností. Dvaa« třicet básní sbírky je rozestře« no mezi vstupní báseň Studna á závěrečnou Večer u studny. Tematika Branislavových básní uvnitř tohoto kompozičního rámce není příliš široká, ala o to niterněji je básníkem prožívána a umělecky ztvárňová« na s' velikým citem pro jemné odstíny. V básních, na první po« hled inspirovaných jen láskou* nalézáme mnohem více než básnické svědectví o citovém vzta-i hu muže k ženě, nalézáme v nich básníkovu životní filosofii, založenou na harmonii, úctě k druhému, nesobecké pomoci, Podobně je tomu i s básněmi, jež by bylo možno po zběžném přečtení charakterizovat jako básně přírodní lyriky. Zamyslí« me-li se však nad nimi, shledáváme, že zdaleka nejde jen o přírodní lyriku. Představa krajiny a přírody vůbec je u Branislava vždy svázána s básníkovým vztahem k§ konkrétnímu kraji, ke konkrétní zemi, jejímu životu a společenskému vývoji. Vzpomeňme například Branislavova konkrétního vztahu k severským zemím ve. sbírce Věčná země, vztahu k polským přátelům ve sbírce Pozdrav Polsku či vztahu k řeckému lidu ve sbírce Řecká sonatina. Večer u studny tedy není jen sbírkou zralé milostné lyriky a lyriky přírodní, ale i vroucí písní o české krajině, o lásce k domovu. V pojmu domov je pak zahrnuto jak básníkovo proletářské dětství, tak i radost z úspěchů v životě současném. Večer u studny je skromná poezie tichých zpovědí a polohlasých vyznání. Poezie moudrého pohledu na život, chvála poznaných jistot. ' Jaromíra Nejedlá Cs. štátne kúp ie Bardejov — lie' čebný dom Alžbeta. Repradukujeme z publikácie Karola Beliekého Za krásami Slovenska (Práca) Večer u studny Zamyšlený lyrik František Branislav vstoupil do literatury právě před padesáti lety, v roce Wolkrovy smrti, v době, kdy se jeho generační druhové na literárním poli již výrazně prosadili. Už svou básnickou prvotinou — Bílým kruhem — naznačil, že jeho místo bude v klidnějším proudu české poezie, především v oblasti lyriky přírodní a milostné. Další básníkův tvůrčí vývoj tuto úvahu potvrdil. Sbírky Na rozcestí, Větrná růžice, Na houslích jara, podzimu, Věčná země a Dým k hvězdám nepřekvapují objevností nových témat ani průbojností tvaru; charakteristická je pro ně hloubka prožitku, vyjádřená srozumitelnou, povětšině písňovou formou. Z tohoto směřování nevybočuje ani Branislavova tvorba poválečná, jejíž vývoj básník ovlivnil především sbírkami Milostný nápěv, Julius Němčík: Suchá jar. Reprodukujeme z publikácie Július Němčík (Tatran) á CENY A ODMENY VYDAVATEĽSTVA SMĚNA "ZA ROK 1973 Cena Rudolfa' Jašíka — Pavel Koyš: Večné leto Cena za poéziu — Lubomír Feldek: Paracelsus Cena za prózu 1— Viera Švenková: Biela pani Zuzana Cena za ilustrácie — Emil Sedlák za ilustrácie knihy Ch. Dickensa Pochmúrny dom z edície Má). Cena za umelecký preklad — Elena Šmatláková za preklad románu .Anatola Fráncea Červená falia z edície Máj. Odmena za, poéziu — Rudolf Čižmárik: Krehká Odmena za prózu — Ľuboš Juřík: Na poľnej ulici Odmena za populánno - náučnú prácu — Július Boroš: Rozumiete dospievajúcim?