Obrana Lidu, červenec-prosinec 1967 (XXVI/26-52)
1967-07-01 / No. 26
JL e»i*i ran twin» svevtia vyrastá v leví*!: buduje se tam velký kombinát na výrobu syntetických vláken. který bude mit 40 ob|ektů s dvéma tisíci zaměstnanci. Centrem stavby je hala o rozloze 50 tisíc čtverečních metrů bez |ediného okna. Důkladné hermeiizace |e podmínkou výroby, kterě vyžadu|e stělé světelné I klimatické podmínky s neměnícím se teplem i vlhkosti vzduchu. Výroba m8 začít 1. května 1970. A První Caravan-hotel, hotel na kolečkách, postavili ve vysokotnýtské Karose. Asi v červnu by s nim měl Čedok získávat první zkušenosti. V prvním voze cestuje pohodlně 30 turistů, ve druhem — v pfIVěsu — |e 30 jednolůžkových a dvoulůžkových kabin, šatna, umývárny, kout s nádobím a vařičem. Výrobci pamatovali I na zásuvky pro holicí strojay, na ventilátory a stanový přístřešek se stolky a křesílky A Zlaté obchody. Družstvo Soluna vyrábí všechny druhy šperků ze zlata 1 stříbra převážně pro státní obchod. |e ale např. I monopolním výrobcem holicích strojků. Mnoho jeho výrobků jde na vývoz, nyní zvláště stříbrně zboží do Skandinávie. Z devizových výtěžků s! Soluna kupuje moderní zahraniční techniku. K posledním zajímavým zakázkám patří dodávka tzv loveckých šperků do NSR, na něž si zákazník dodává materiál. Dům pntravin desetiletý Známý obchodní dům na Václavském náměstí slouží spotřebitelům již 10 let. Za tu dobu sem přišlo 40 milionů kupujících, kteří nakoupili potraviny a speciality za 850 milionů korun. Null sem přichází denně kolem 11 tisíc návštěvníků, na každého připadá nákup za 18 korun Pracovnici kuchyni Domu potravin a restaurantu získali v zahraničí mnoho medaili za své kuchařské uměni. A ještě jeden údaj, který svědčí o kulturním prodeji v těto budově: ročně se zde spotřebuje 25 tun balicího papíru a sáčků. £ V základech budějovické hvězdárny byl uložen vzácný astronomický deník jihočeského hvězdáře jana Zinká z minulého století. Kromě astronomických záznamů tu byly také Zinkový patenty na různé astronomické přlstrole a pomůcky, které sám vynalezl a posílal do mnoha zemi. Například pěkný |e patent na tehdejší malé, pohyblivé a navíc skládací planetárium. JAK H F n E PHišií i YDĽA Tropickíi vedro kterd jit u tomto týdnu zachvátila střední Evropu a byla I u nás spotená s obdobím ustáleného plně letního počasí — len na čas přerušovaného bouřkovými vlnami — fsou dohrou známkou nastáva/lctho léta. V dobé hned po slunovratu — lako právě letos — znamenali nové obnovováni vysokého tlaku l v hlavní letni sezóně (podobně lako např. v roce 19351. Proto t příští týden bude mit po přechodném přerušeni známky plného léta: hoiný slunetnl svtt, vysoké teploty /některé dny opět al 30°/, jen nakrátko vystřídání zvýšenou bouř kovou Činnosti a ochlazením — hlavně asi uprostřed k 5. červenci. ' 1. 7. — Státní svátek Kanady 2. 7. — Mezinárodní družstevní den 3. 7. — před 80 lety se narodil akademik Arnold jirásek, chirurg 4. 7. — Státní svaink Spojených utaló amerických _ před 180 lety se narodil italský revolucionář Giuseppe Garibaldi — před 55 lety se narodil básník a překladatel Kamil Bednář — před 20 lety byla uzavřena če* koslovenskn-polská smlouva o přátelství a vzájemné pomoci 5. 7. _ před 75 lety so narodil francouzský básník lean Cocteau B. 7. — dožívá se 55 let zasloužilý umělec Rudolf Deyl 7. 7. — před 80 lety se narodil ruský malíř žijící ve Francii Marc Chagall V „Slyšel Jsem, že kdyst před 1 válkou proletělo letadlo pod pražským mostem. Kdo to byl — a žije ještě? (Z dopisu čtenáře) Na rybáře, který za vyšehradským mostem na loďce pokoušel štěstí, se střemhlav hnalo letadlo. Až se strachy skrčil no dno rybářského „šináglu". Letoun vybral a odrachotil nad Prahu. Rybář nechal ryby rybami a čile vesloval za mostní pilíř. Letoun nezmizel na dlouho. Kdesi nad Národním divadlem udělal zatáčku a na plný plyn se řítil k železničnímu mostu. A než, si přihlížející tohle všechno vůbec mohli srovnat v hlavě, proletěl mezi mostními pilíři a pak nahoru, nad Vyšehrad. Zůstala po něm jen zčeřená hladina Vltavy v místě, kde se do ní opřel proud vzduchu od vrtule. To bylo ve čtvrtek 6. května 1926. Bylo právě 13 hodin. Tak mohly Národní listy dne 7, května prezentovat svým čtenářům tuto zprávu: „Včera okolo 13. hodiny provedl rotmistr Vreci letadlem Avia BH 21 bravurní kousek, Podletěl plným plynem pod vyšehradským železničním mostem. Letadlo má maximální rychlost 250 km v hodině; zdá se však, že Vreci při svém podletu tuto rychlost ještě překročil. Uznáváme bravuru tohoto výkonu, prosíme však naše piloty, aby ho neopakovali, oni jinak nenapodobovali. Když byl tento výkon poprvé proveden před léty, stálo to život filmového operateura, jenž se postavil s loďkou neopatrně blízko o byl letadlem udeřen do hlovy tak, že zemřel. Vreci, jak známe, si operateuro nezval." Aktér tohoto husarského kousku — bývalý polní pilot Alois Vreci — sedí proti mně a při vyprávění viditelně mládne. Těch sedm křížků by mu stejně nikdo nehádal. „Dovedete si vůbec představit, co to pro pilota znamená, když o nem někdo řekne, že se boji lítat? A to se prosím stalo mně; mně, který byl znám jako „starej průšvihář" . . ! Ještě ted se Alois Vred durdí nad tou dávnou pohanou. „Já když sedl do mašiny. .. Já vím, byla to nekažen o Hazard až na půdu, a rozhodně bych to těm dnešním chlapcům od tryskáčů nedoporučoval, to dá rozum. Konečně, leccos z toho, co se zo mých mladých let považovalo za lumpárnu, se dneska běžně dělá . . . Byli jsme mlodí. tok trochu frajeři a od pradávna platilo, že zakázané ovoce nejlíp chutná. Dělaly se tenkrát aioční lety a jednou jsme měli dělat noční cvičeni s protiletadlovým plukem ze Strahova. Já byl jinok do lítání v noci jako drak, ale ten den jsem nebyl v kondici. Tak jsem se omluvil — na to měl a dosud má pilot právo. Štábnímu kapitánovi Skáloví to nebylo vhod. musil letět sám o my z toho měli náramnou legraci. Skála učil tehdy létot generáló Céčka, někdejšího velitele letectvo, aby mně to vrátil, řekl mu. že a létání se bojím. Samozřejmě jsem se to hned Historická „devítka“ — slavná Auta BH 21, se kterou pilot Alois Vreci podletěl 6. května 1926 teleznitnl most v Praze dověděl a měl z takové urážky těžkou hlavu. Bydlel jsem na Smíchově a jak jsem tak chodil domů, šilhal jsem po železničním mostě. Brzy po 1. světové válce byla u nás lelka italského generála — myslím, že se jmenoval Picioni, a jeden z jeho lidí se tehdy pokusil železniční most podletět. Potloukl tam nějakého filmaře a jeho mašinu pak lovili z Vltavy. Co kdybych... Hned d ruhý den jsem se s tímhle nápadem pochlubil no letišti. Prý to nedokážu. 2e ne? Tak o tři pivo! A protože v sázce bylo víc, než to tři piva, šel jsem hned pro letadlo. K sousední letce, aby to nebvlo nápadné. Vytáhli mně jednu BH jednadvacítku — mělo číslo devět, a já odstartoval. Protože voda je prevít, , , myslím jako, že dost klame, šel jsem si to vyzkoušet napřed nad rybník v Kyjích. Mašinu jsem tam párkrát protáhl těsně nod hladinou, málem naboural dráty vysokého napětí a přistál ve Kbelích. Hned jsem zase odstartoval a rovnou nad Prahu. Obhlížím si to u železničního mostu a jako na potvoru tam překážel rybář s loďkou. Udělal jsem na něho nálet, chlapík, pochopil a uklidil se, já zamířil nad Národní divadlo, srovnal mašinu a plným plynem pod most. Jen jsem se trochu přikrčil, když se randái motoru odrazil od mostní konstrukce a ve vteřině jsem byl nad Vyšehradem. Byl jsem sám sebou náramně spokojen: oť teď někdo řekne, že se Vreci bojí létat! Co vám mám vyprávět. Byl z toho generálský raport, 30 dnů domácího vězení. S odůvodněním, že jsem „riskoval drahocenný erárni majetek o svůj život". Pak mě sice přeložili za trest do Prostějova, ale dlouho jsem tam nepobyl. Ten můj kousek pod Vyšehradským mostem udělol náramnou reklamu Avii a konec konců i našemu letectvu. Trochu pomohl i tisk a veřejné mínění.. Nechť je bývalému rotmistrovi Vreclovi prominuto porušeni letecké kázně přeH 41 roky. Vždyť právě svým husarským kouskem 6. května 1926 napsal jednu z nikoliv nevýznamných kapitol historie našeho letectví. Vždyť jako letecký učitel-instruktor vychoval stovky dobrých, odvážných pilotů, z nichž mnozí jej následovali v dubnu 1939 při útěku z nacisty okupované vlasti, aby společně bojovali proti hákovému kříži. Mezi nimi i jeho syn, který padl jako stihač v bitvě o Anglii. Oldřich P£TA Ĺ£T^AJ^L_0 p od mostem 77 Pilot rotmistr Alois Vreci před 41 roky... a dnes, -----ss=mSf9P''o. o. Most — a dům advokáta dr. Melana, odkud Vreclůu průlet pod mostem zcela náhodně zpozoroval generál Cetek, někdejší velitel čs. pofenského letectva Z ČERNÉ KRONIKY VE STREDU 30 května uviděl poručík Josef Adamec vychazPt kouř z oken rodinného domku v Trnavě. Vnikl do bytu, kde byly 4 děti ve věku od půl roku do šesti let Vynesl je a oheň uhasil V NEDĚM 4. června jel domů na soukromém motocyklu vojín S 1. Při nepřiměřené rychlosti nezvládl řízeni a na křižovatce pnbllž Postolnprt se srazil s osobním automobilem. Byl těžce zraněn — byla mu operovaná stnhenni kosi Také četař z sl V B. použil 9 8. k cestě domů soukromého motocyklu jel rychle, nezvládl řízení a havaroval Mé zlomené slehcnnl kosti na obou nohou VE ČTVRTEK 15. června spadl pod osobni vozidlo Moskvič M 408. které řídil vojín ( S . občan I Z. Chodec byl v pod napilém slavit a podle výpovědi svědka nehodu zavinil. Občan |. Z. byl smrtelně zraněn. V PATEK 18 června se ve svém soukromém automobilu srazil s náklad nim vozidlem plukovník S Řidič byl zraněn velmi těžce a později zraněnf pod lehl Spolujezdci mají pohmožděniny V SOBOTU 17 června podnapilý řidič motocyklu občan |. R srazil vojína S T a zlomil mu nohu. \e\ sám mé téžk* 0,fes molku' POZNÁMKA K DNEŠKU Vzhledem k lomu. le u nás neextstrne prohlblce a le by beztak toto opatřeni nemělo valnou naděli na dobrý výsledek, pracull na plné obrátky i továrny, zabývalícl se výrobnu neirůznějšlch lihovin. Nemyslí přitom pouze na naše spotřebitele, ale na potřeby čs. exportu. Sňali se, aby přišly na trh s něčím novým a dobrým, na čem by samozřefmě Vydělaly tedch pracovní kolektivy a co by přivíralo i národní hospodářství. A tak se tedy stalo, le Iniciativní olomoucký podnik „Seltko“ vyrobil novou vodku „Vodky se u nás v republice vyrábí asi dvacet druhů,' vyprávěli tvůrci zředivšího se nápote, „ale každá z nich is poznamenána nějakou příchutí, třeba fenyklem né- Jsme příliš skromní? bo kmínem — tohle le výrobek úplni neutrální a čistý, a myslíme sl, le se vyrovná moskevské . . Kaldý pán chválí svůl krám? Nikoliv: sublekttvnl tvrzeni byla ověřena anonymním srovnáváním na výstavě v Moskvě, Chemická analýza navíc potvrdila optimální čistotu, nebyly ztlštěny téměř lidné aldehydy nebo jiné nečistoty. Nikoliv snad patrioti, ale přísná věda a strohá čísla prozradila jakost výrobku, s nimi bychom mohli uspět t na zahraničních trzích. Ale nejde mi v dnešním sloupku o vodku, kterd — mimochodem — chutná znamenitě a přtcházl na trh v ceně 70 korun za litr. KdyZ jsem naslouchal zasvěceným diskusím odborníků potravinářského průmyslu, když se hovořilo o vodce Seltko a jiných novinkách, postesklt sl naši výrobci: leccos se nám daří, měli bychom se čím pochlubit — děláme to opravdu a vidy? Byli docela konkrétní: zahraniční hosté jsou v našich Interhotelích obklopeni zahraničním zbožím, věcmi, které znaji z domova, někdy ;lm ani nedáme příležitost, aby se seznámili s tím, co vyrábíme a prodáváme v Československu. Nabídneme lim přednostně aby sl připadali lako domal — Bitter z Tortna, t když isou třeba z Torina. Francouzský koňak, anglickou whisky. Pochopitelné le to tam, kde nedisponujeme vlastním vysoce lakostnim zbožím stejného druhu. Nepochopitelné v případě opačném ... Vyžaduje to dvé Školy umění: umět vlastni dobrý výrobek dobře upravit a zabalit, a umět lej nabídnout. Ach, ty skromné viněty, ty papíry a barvy — jet sice třeba té nové vodce z Hané na chuti neubírají, ale přece jen nelákají ani tuzemce, natož pak po této stránce zhýčkané zahraniční turistyI le to skromnost? Nebo neuménl? IK). „Pro mne byl neihorit zážitek, kdyí v nás hořel pivovar.“ Kresba: l. MATOUŠEK Po četných nezdarech moderní výchovy, nabývá opět vrchu podivná teorie o užitečnosti středověké tortury. Nedávno jsem zaslechl v tramvaji rozhovor, který vyústil v tento drastický závěr: „len houšt, pane, a hodně hluboko .“ jednalo se o výchovu výrostka. Otec ho trestá potápěním ve vaně, ale mnoho to nepomáhá. Děti dneska udělají všechno, aby měly legraci. Oběti takového podařeného kloučka se stal nedávno práporčík Antonin V. Z lásky k dělem práporčík vypomáhá tělesně slabé učitelce a vštěpováním zásad vojenské výchovy vede dorost k pořádku, jeho ušlechtilé snahy však narážejí na odpor žáka Psutky. Práporčík po dva roky statisticky sleduje jeho řáděni a může dnes na /aktech doložit, ze Psutka zkazil během prázdnin 5 městských hochů a dvě městské holělěky. jediný, kdo Psutkovl dosud nepodlehl, je domorodý žák Kocourek. Dosahuje výtečného prospěchu ve všech předmétech. Ve volných chvílích sbírá květiny a napichuje brouky tak lidsky, že je vždy před tím řádné omámí éterem, aby netrpěli. Proto také učitelka umístila žáka Kocourka na bílou tabuli ctnosti, kdežto žáka Psutka pranýřovala na tabuli hanby. Kdosi pak přimaloval Psutkovl pod nos knír a do úst mu vmaloval cigaretu. „Zraji pro špagát," Čteme pod lotograftt žáka Psutky. Abych čtenáři přiblížil Inteligenci tohoto nezbedy, zajel lsem do roztomilého dějiště případu, ale Psutka nebyl v obci přítomen. Předseda národního výboru jen mávl rukou a řekl: „Ten syčák bude na 'čihadle, v tuhle dobu on tam učí kouřit menši děti." Vypadal lsem překvapeně nad takovou shovívavostí. Předseda trpce podotkl: „Stejně by nám utekli a leště by nás z tý vejšky poplivali, jděte támhle rovnou za nosem, pak uvidíte paseku, na ní věž . . ., ale bejt vámi, tak bych tam ani nechodil." Ubíral lsem se nádhernou krallnou. jenže nic z božské přírody rrině neutkvělo V paměti. Opatrnost asi podvazale smysl pro krásno. Podařilo se ml nepuio rovaně dojil až k uysoké dřevěné věži. Shůry ke mně doléhalo naříkáni, dáveni a škytáni. Nad plošinou lo vecké věže se vznášel oblak nlkotýnu. Do velebného Ucha paseky zazněl Psutkůn skřehotaný hlas: „Nevykouřlš ani dvě cigáru, ve.re, a chceš bejt gangster. Budeš si musel hrát na vědeckýho pracovníka s tlm srabem Kocourkem.“ Pokárané dítě plakalo. Zaznamenával lsem další výroky c pojednou mě trefila do hlavy šiška. Ve špičce mohutného smrku seděl Psutka. Kolem krku měl omotané laso. V ruce držel luk, napínal tětivu a nasazoval šíp. „Položte na pařez pět korun a jděte po svejch!“ vyhrožoval Psutka. „A proč?“ řekl lsem zmužile. „Poněvadž jinak vás svážeme a dáme do mraveniště.“ Kolem mne se plazily nějaké stíny. Každý měl o ruce kopl. Vytáhl jsem papírovou pětikorunu, položil výkupné na pařez a s největší možnou důstojností jsem se odkradl. „Chacha!“ poznamenal předseda národního výboru, „to vás brzy dostali z lesa. My dospěli děláme chybu, že tlm na všecko skáčeme. Posledně přivázali ke stromu jednoho geologa a on jim po dvaceti minutách mučeni dal patnáct korun výkupného. Takhle se podrobovatI Nebo soudruh práporčík. Kluk Psutků schválně sundal ve škole Maroldův obraz bitvy u Lipan Když práporčík zahořel zlosti a ohnul se, aby kluka poučil, narazil mu pacholek Psutků Bttvu u tápán no Pia: utíkal ven. poněvadž chtěl, aby ho práporčík pronáslea doval s obrazem na krku. Samosebou, že se mu to podařilo.“ Předseda zamknul vůz a pozval mě do restaurace ..Nebylo by marný dál tomu klukovi pár láce' pokračoval u piva, „ale muselo by se to udělat kHc a chytře s chladnou hlavou. Práporčík je ale prshv -a. Kluk Psutků ha šikovně vylákal na louku. Utíkal, zpomaloval, zrychloval a pokřikoval: — Práporčík — pikolík — pacholík — dráteník -■Tímhle pokřikem udělal z práporčíka nepříčetněho muže. Práporčík jenom supěl, pádil a na nic se neohlížel. Taky bylo těžký, aby se ohlížel, když mě’ na krku pořád tu Bitvu u Lipan. Kdyby to aspoň sináni, ale to né, to musel lítat s obrazem. Na louce zrovna sbíral kytičky ten malej vědec Kocourek. To je chb izba naší obce, ale le trochu pomalei jako každá inteligence. Prostě lak Kocourek zblejsknul práporčíka s obrazem na krku. zůstal Stájí s hubou dokořán. Práporčík se přes něj převalil jako parní válec. Dohnal sice toho zlosyna, pár lacek my věnoval, ale co to bylo všecko naplat, když faktickým vítězem je kluk Psutků, protože ternu šlo hlavně o to, aby práporčík sám osobně poškodil vzorného žáka Kocourka. Ten chudák klučina potom tetel tři neděle, v nemocnici se zlomenou nohou. A práporčík šel k soudu pro ublížení na zdraví. Takhle to patláme pořád kolem dokola. Nemáme kouska chladnokrevnosti a chceme vychovávat děti." V tomto okamžiky hylo z restaurace vidět, lak osobni vůz předsedy národního výboru pomalu jede v kopečka do rybníka. Kachny a husy počaly strašlivě ječet. Předseda strnul a hostinský poznamenal: „Dáš si, Františku, eště pivo, nebo nejdřív vylovíš ten aufák z bahnlště?" Předseda ukázal charakter. Dal st pivo a tiše zašeptal: „Tady snad pomůže ui fenom katolický desatero.“ O. BROŽEK