Obrana Lidu, leden-červen 1972 (XXXI/1-25)
1972-01-08 / No. 1
\7 sáplavě předpovědí, rozborů, které se vždy na konci roku objevují v západním tisku o ekonomické situaci, vyšla nedávno i obsáhlá staf v listě „Economist”. List, ač Je vlast ně orgánem londýnských obchodních a finančních kruhü, byl nucen na depsat svou prognózu slovy —■■ „|de západní Evropa vstříc hospodářské krizi?” S povzdechem autor článku konstatuje: „Jak pěkně všechno vypadalo v létě!“ To se ještě počítalo Chmurný osud pru EHS k s Km, Jak min! Economist, ža dojde jakémusi radostnému zotaveni.. Část onoho letního optimismu práme nlla z naděje na stoupajíc) výrobu a na úměrně stoupajíc! dovoz do USA. Naděje však zůstala jen naději. Nizoneva ekonomická opatřeni jsou a byla ledovou sprchou. Nepohádá a hospodářský marast podle londýnských názorů postihnou zvláště země hospodářsky nejvíce orientované na obchodní vztahy se Spojenými státy, tedy Německou spolkovou republiku a Japonsko. V NSR se už nyní projevuji tendence hospodářského poklesu. Společenství pěti hlavních západoněmec kýoh hospodářských Institutů už předpovědělo pokles Investic na rok 1872 o sedm procent v porovnáni ■ rokem 1971. Tim pádem se nezaměstnanost zdvojnásobí. Už třetí čtvrtletí 1971 přineslo v NSR pokles objednávek v průmyslu obráběcích strojů o 8 %. List Financial Times západsněmeckou hospodářskou předpověď vidi jako „Prognózu negativního růstu”, jako předpověď citelného poklesu výroby. Chmurná perspektivy vidi Econemist také v Itálii, kde nt konci rokn byla výroba 4 °/o pod úrovni roku 1970 a počet Italských nezaměstnaných zaregistrovaných u pracovních úřadů dosáhl vlče než jednoho mlliéi.u esob. je to zhrnba o 20 % více než na prahu roku 1971. Krom toho počítá Italská vláda s dal žlm růstem nezaměstnanosti o nových 150 000 osob. V zemích Evropského hospodářského společenství se tedy utahuje opasok v dosud nevídané míře. A naději nesvitá. Západní svět je nemocný oykllckou ekonomickou krizi. I když zaobaleně, přiznává jl ve své diagnóze I londýnský Economist. OT Nejzřejmějším výsledkem indickopákl&táoského konfliktu Je vznik nového státu na indickém subkonttnentě — Bangladéše. Měří necelých 143 tisíc kilometrů čtverečných, není tedy o mnoho větší než ČSSR, ale má na 75 miliónů obyvatel (hustota na Jeden km čtver. kolem 500 lidi). Přírůstek obyvatelstva čtnl téměř 5 procent ročně. Obě poslední čísla patři k nejivyššlm na světě. Vypořádat se se zaměstnanosti a výživou obyvatelstva bude pro nový, málo vyvinutý stát, velkým problémem. K němu ovšem přistupuje další: Návrat a usídleni 10 miliónů uprchlíků, výstavba stovek mostů pňes četné vodní toky, rekonstrukce zničených silnic a železničních tratí, obnovení výroby v továrnách atd. K zavedeni pořádku, bezpečnosti a ke zvládnuti všech těchto 1 mnoha dalších úkolů Je třeba mit schopný 1 dobře organizovaný státní aparát. Ten však byl po 25. březnu cílevědomě ničen páklstánskou armádou a nejschopnější Bengálci bud museli utéci nebo byli záměrně vyvraždovánl. Ještě v obklíčené Dháce páktstánští vojáci podle předem připravených seznamů zatkli a zastřelili na 130 nejvýznamnějších bengálskych osobnosti, universitních profesorů, lékařů, spisovatelů atp. Bangladéšská vláda sl však počíná velmi energicky a revoluční nadšeni Mdu zdolává první překážky. Významná Je také bezprostřední pomoc Indických jednotek. Indie se zavázala zabezpečit návrat východobengálských utečenců (bude uskutečněn v prvních dvou měsících roku 1972). Bude však také musit co nejrychleji odsunout 100 tisíc zajatců z páklstánských vojenských a polovojenských Jednotek a dalších ast 100 tisíc civilistů západopákistánského původu. Konflikt přivodil 1 další změny, které budou mít dlouhodobé důsledky. Rozmotal např. bezezbytku pečlivě pěstovanou pověst o naprosté převaze pákistánské armády a jejich velitelů. Pákistánské velen! spoléhalo, že na západní frontě prorazí do Kašmíru 1 do jiných oblasti Indie. 0fok byl však zadržen. Na východě se Pákistáne! usadili do pevnňstek a betonových bunkrů za os.tnafýmt dráty kolem hlavních cest a čekali. Indové však postupoval! přes pole, po vedle); šleh cestách a Kolem řek. ByM vždy tam, kde ]e Pákistáne! nejméně če Patnáct tisíc slov má zvóštnl zpráva, kterou na závěr uplynulého roku vydala administrativa Nixonova Bílého domu. Konstatuje, že vše je vlče než dobré a to jak v USA samotných, tak také v zahraniční politice. Hrozivě narůstajíc! deficit ve státním rozpočtu, devalvace dolaru, silici rasové a sociální nepokoje, to vše jsou podle nl věci, svědčící o „pokroku“, zo nějž moji být američtí voliči vděčni. Pětino z oněch 15 000 slov je věnována tvrzeni, že v uplynulém roce USA v Indočíně i nadále plnily s ib o omezováni své účasti ve válce a napomáhaly „ustavení trvalého míru“. Téměř současně s jejich zveřejněním však znovu vyšlo najevo, jaká je pravá skutečnost a podstata amerického politického úsilí v jihovýchodní Asii. V témže Bílém domě, odkud vzešla zpráva o americké politice v roce 1971, byl 26. prosince podepsán rozkaz k frontálnímu bombardováni územ! Vietnamské demokrotické republiky. Ještě tentýž den se ho účastnilo 250 bombardérů. Stejně tolik jako v následujících dnech. Startovoly ze zákloden v jlžnfm Vietnomu, Thajsku a z mateřských letadlových lodi, operujících v Tonkinském zálivu. Tyto nálety jednoznačně potvrdily, že ' Washington bez jakýchkoliv zábran znovu hrubě porušil svůj závazek o zastovenl náletů a dalších válečných' akci f>roti VDR. Slib o tom byl obsažen v rozkazu presidenta USA zastavit od 1. listopadu 1968 letecké bombardování VDR a ostřelováni jejího území z moře I pevniny. Právě toto rozhodnuti tehdy umožnilo rahájenl čtyřstronné pařížské konference o Vietnamu. Až třlcetlčlenné formace amerických bombardérů, které najednou s naplněnými pumovniceml nalétávaly v posledních kall. Po kapitulaci Dháky řekl páklstánský velitel generál Niazl: „Vždycky Jste se objevili za našimi zády/ Po vojenské porážce a vzniku Bangladéše se změnily podstatně 1 mocenské poměry na Indickém subkontlnentě. Pákistán Je dnes desetkrát menši než Indi#. Ztrácí 40 procent příjmů pro svůj státní rozpočet, které přinášel Východní Pákistán, a také 50 procent exportu. Přitom má Pákistán v zahranič! dluhy ve výši 1,600 miliónů liber šterllnků. Bangladéš přirozeně odmítá podílet se na jejich "spláceni. To ovšem znemožni Pákistánu mít ve zbrani 392 000 vojáků (Jako v roce 1971), což představuje náklady 3200 miliónů rupli, neboli 53 procent výdajů státního rozpočtu. Nemohou pomoci ani „přátelské“ dary zbrani z USA a Cíny, protože hlavním finančním problémem Je udržováni armády na vysokých stavech. Presidentem Pákistánu se nyní stal '431 ©tý politik Zulfikar All Bhutto. Jeden z největších velkostatkářů země, který koketuje s tzv. muslimským socialismem. Je to machtavellsta, který sice už nemluví o „tisícileté vál ce proti Indii” jako dříve, ale dosud se nezbavil svého sterilního protltndického stanoviska, ani neuznal realitu Bangladéše. O. JANEČEK dnech uplynulého roku na VDR, se však zároveň staly dalším důkazem americké zotvrzelosti ukončit vojenské akce v této části světa. Bombardováni VDR přišlo bezprostředně po posledních porážkách armád proomerických režimů na všech frontách indočlnského bojiště a potvrdilo, že smysl nebo spíše nesmyslnost americké strategie tkví v tom, že kdykoliv se interveotúm nepodaří rozdrtit vlastenecké sily na válečném poli, následuje barbarská odveta, která má za následek, že hynou lidé a hoři vesnice ve Vietnamské demokratické republice. Stejně jako po vyhlášeni, dnes již téměř porozené, doktríny vietnomizoce, se z amerického politického a vojenského štábu ozvala slovo o údajném „nedodrženi slibu“ VDR a o nutnosti znovu bombardovat už čtvrtou zemi Indočlny, aby bylo možné z jedné odejit. Faktem však zůstává, že omerická vojsko nejsou v nebezpečí pouze proto, že jsou ještě „stále“ ve Vietnamu, ole proto, že jsou tam I nadále jako agresoři, aktivně podporující loutkovou jihovietnamskou armádu, která již no třech frontách bojuje proti vlastencům. Střepiny z výbuchů ve VDR dopadnou nepochybně I na pařížský jednací stůl. Na stůl, no kterém bylo předloženo 7 mírových bodů vlastenců, bodů, které očko Iv poskytly dmerické politice dosud největší šanci a možnost k východisku ze slepé indočlnské uličky, zůstaly bez odpovědi. -jf- BOMBY “ vánocích i. na Novy rok Zde le tfeba podepsat dokument o bezpodmínečné kapitulaci, ukazuje Indický generálporučík J. S. Aurora (vlevo) vellte- It páklstánských stl generálporučíka A. A. L. Nlazlmu (vpravo). ... nevinni civilisté z ulice Hang Nau v severovietnamském městečku Nam Din, která byla z 95 procent zničena americkými bombami, již nikdy své blízké a příbuzné neuvidí__ Kresba: P. PAZDERKA Čtvrtý rok krize Severoirská křiž# vstoupila nyní do čtvrtého roku svého trváni. Přináší s sebou na pvém kontě vlče než 200 mrtvých, rozšířeni ozbrojených srážek mezi irskou republikánskou armádou a vládními jednotkami na území Irské republiky a zároveň mizivé naděje, že by se snad britská konzervativní vláda v letošním roce snažila vyřešit krizi politickými prostředky. Právě zbytek uplynulého roku byl ve znamení ostrých konfliktů mezi příslušníky IRA, obyvateli Ulsteru a Irské republiky na straně jedné a britskou a irskou armádou na straně druhé. Je příznačně, ž# právě největší ozbrojeně srážky vznikly poté, když irský premiér Jack Lynch několik dní před vánočními svátky prohlásil, že Jeho vláda podnikne mnohem ostřejši opatřeni proti příslušníkům IRA. Lynchova řeč v irském parlamentě byla do určité míry vynucena britskou vládou, neboť příslušnici IRA v poslední době podnikali své akce v Ulsteru právě z území Irské republiky. Také Jednodenní tajná Inspekce britského premiéra Heaths britských vojáků v místech, odkud bývají hlášeny největší konflikty a zdůrazňováni jejich „zásluh“ Jen vyostrila nálady mezi příslušníky IRA a obyvatelstvem Ulsteru. Zároveň však byla potvrzením té skutečnosti, která Je hlavní překážkou pro politické a spravedlivé vyřešeni severoirského problému, totiž snah konzervativní vlády 1 nadále prosazovat politiku zbrani a internačních táborů v Ulsteru. Přitom však se stále ostřejšími re preslvnlml akcemi britské vlády a provinční severoirské vlády premiéra Faulknera roste počet stoupenců re publlkánského hnuti, a to nejen v samotném Ulsteru a Irské republice, ale 1 v ostatních částech Británie A to 1 přesto, že britský pravicový tisk se neustále snaží podávat „britské hochy ve zbrani“ Jako mírumilovné beránky, zatímco příslušnici IRA Jsou líčení Jako nejnebezpečnější bandité. Není náhodou, že britská vláda zakázala vysíláni programu televizní společnosti BBC, který měl 5. ledna ve formě veřejného tribunálu Jednat o Irském problému. V tomto programu měli vystoupit představitelé různých skupin včetně zástupců Irské republikánská armády. Za této situace přivedla politika represi britskou vládu Ještě hlouběji do slepé uličky, na jejímž konci nemůže nalézt takové řešeni, které by zaflsfilo nastolení demokra tt ck ého zřízeni v Ulsteru. Libor CHLUPATÝ Tak to jsou tt mírumilovní beránci, o kterých ptSe britský pravicový tisk. Obyvatelé severoirského mésla Londonderry malt o nich jisté jiné představy • HOVORY N+P+H-fS Presidenta Pompidoua při odletu z Azovských ostrovů provázela pověst člověka, jenž v rozhovorech s Richardem Nlxonem dokázal jit ,,až na kořen věcí”. Francie již hezkých pár let odmítá dělat zeď americké politice neurvalostí jak v Evropě, tak ve světě vůbec, což je také na její mezinárodní reputaci patřičně znát. A snad právě proto se jako jediný dokázal francouzský představitel podívat při azorské příležitosti americkému vládci do kapes tak hluboko, že vzápětí poté pan Nlzon ohlásil devalvaci dolaru, ačkoli Ještě těsně předtím jeho ministr financí Connally takovou možnost veřejně odmítl |ako nesmysl. Britský premiér Heath na Bermudách hrál v dramatu roli příkladného dvořana, |ež mu ostatně přísluší; na rozdíl od azorské agronomie nemusely být ohledávány kořeny věcí, neboť jsou společné a tak pro jejich vegetační blaho byla jen kypřena půda podle pravidla něco za cosi. Nixon přislíbil, že Británii pomůže „zpátky do Evropy,“ (míněno EHS), ponechá zde svých 310 tisíc ozbrojených krajanů, a doma připomene, Že není zdravé tolik se rozčilovat nad „péčí Londýna o uklidnění” v Severním Irsku. Na oplátku bude pan Heath především v Evropě krýt záda panu Nlxonovl, což odpovídá rodinným poutům. Náčelník britských konzervativců se tak z Bermud vrátil s titulem Nlxanova velvyslance pro Evropu. Na Floridu se pak dostavil Willy Brandt, aby zde shrnul svou koncepci normalizace vztahů se socialistickými zeměmi za současného upevňování západní aliance. Brandt ja v roli mecenáše, nebof ze své strany dělá všechno pro vydržováni amerických vojsk v NSR i pro léčbo Inflačního dolaru. Avšak to vůbec neznamená, že by byl ochoten hodit do modrých vln floridských pláží západoněmecké zájmy — v západní Evropě a především v NATO. Něco za cosi má zde vyhraněný charakter a tvrdý zvuk vlivu. • ANI DUETO AMERICKO-ČINSKÝCH KŘEČÍ ... O Thant prožil v tajemnickém křesle deset let, kdy se mezinárodni společenství probíjelo k svému poslání — bdJt nad mírem a mezinárodní bezpečnosti. Byly to pevné zásady politiky mírového soužití a upevňování mezinárodní bezpečnosti, jimiž se na půdě OSN od počátku řídily socialistické země v čele se Sovětským svazem, které jim získaly nesmírnou autoritu. Velký příliv nových států, z nichž většina nejenom že má v čerstvé paměti metody koloniálního a Imperialistického panství, ale dosud je nucena proti jejich nejrůznějším odstínům a projevům aktivně bojovat, podstatně posílila pozice těch sil v OSN, které jí vštěpuji pozitivní program. Ve Spojených státech se v průběhu loňského zasedání pléna OSN mnozí politici náramně rozčilovali, svolávali hromy a blesky v Senátě 1 jinde, hrozili zastavením finančních dotací, což lapidárně zformuloval senátor Goldwater: „je načase OSN z Ameriky vykopnout.” Proč to všechno? Americká hlasovací mašinérie již nefunguje a její byvší strůjci tudíž nehodlají platit na to, co pro ně nehlasuje. Loňské jednání se cele neslo ve znamení mírové Iniciativy socialistických zemí. Protože představují budoucnost, dostalo se jim všeobecné podpory, na čemž nemohlo nic změnit ani dueto americko-čínských křečí. A nový generální tajemník Kurt Waldhelm má na stole složku rezolucí, které pro něj představují zcela konkrétní a závazné úkoly. • POMOHLI JIM NA NOHY — A TEĎ I NA KOLENA Zatímco Šéf americké pokladny Connally hovořil v Tokiu loni vytrvale o „NIxonových ozdravovacích krocích," Japonci s nemenší výdrží hovořili o ,,NIxonových ranách“. Málokde se v tak krystalická podobá, jako v připadá Japonska prokázalo, jakou váhu USA přikládají aliančnímu partnerství. Třetí hospodářská mocnost sváta nebyla předem uvědomena jak o celním tahu, tak o změně politiky vůči ČĽR ... Nepříjemné, dá se říci, leč nikoli katastrofálni. Zajisté, katastrofální podobu nabývají teprve dlouhodobé plány Spoje ných států s japonským partnerstvím, které mají několik shodných rysů se západoevropskou šablonou, jdou však mnohem dál. Po válce jsme vám po mohli na nohy, starali se o vaši bezpečnost (což v Indočíně dosud předvádějí) mohli jste se věnovat hospodářství — říkají shodně páno vé Nixon, Laird, Rogers i Connally — a teď je č j, abyste převzali na še asijské vojenské závazky. Tlak je silný a nesmlouvavý. Projevuje se již v sedmi biliónech jenů na zbrojní výdaje ve čtvrté pětileté pe riodě budování „obrany”. Japonské procitání z aliančního partnerství s USA je o to mrzutější, že v Japon sku až příliš mnoho lidi dobře ví, že po celou poválečnou dobu nebyly ostrovy nikým ohrožovány. Jediné no bezpečí plyne z amerických vojenských základen na Okinawě a z per manentní přítomnosti amerických atomových ponorek v japonských pří stavech. Obnova japonského militarismu po staveného do služeb amerických globálních zájmu — to je ta největ ší z „NIxonových ran,” které zasazu je japonskému lidu. Pomohli jim na nohy a teď -i na kolena. -VLN-