Obrana Lidu, leden-červen 1972 (XXXI/1-25)

1972-01-08 / No. 1

\7 sáplavě předpovědí, rozborů, kte­ré se vždy na konci roku objevu­jí v západním tisku o ekonomické situaci, vyšla nedávno i obsáhlá staf v listě „Economist”. List, ač Je vlast ně orgánem londýnských obchodních a finančních kruhü, byl nucen na depsat svou prognózu slovy —■■ „|de západní Evropa vstříc hospodářské krizi?” S povzdechem autor článku konstatuje: „Jak pěkně všechno vy­padalo v létě!“ To se ještě počítalo Chmurný osud pru EHS k s Km, Jak min! Economist, ža dojde jakémusi radostnému zotaveni.. Část onoho letního optimismu práme nlla z naděje na stoupajíc) výrobu a na úměrně stoupajíc! dovoz do USA. Naděje však zůstala jen naději. Nizo­­neva ekonomická opatřeni jsou a by­la ledovou sprchou. Nepohádá a hos­podářský marast podle londýnských názorů postihnou zvláště země hospo­dářsky nejvíce orientované na ob­chodní vztahy se Spojenými státy, te­dy Německou spolkovou republiku a Japonsko. V NSR se už nyní projevuji ten­dence hospodářského poklesu. Spo­lečenství pěti hlavních západoněmec kýoh hospodářských Institutů už předpovědělo pokles Investic na rok 1872 o sedm procent v porovnáni ■ rokem 1971. Tim pádem se neza­městnanost zdvojnásobí. Už třetí čtvrtletí 1971 přineslo v NSR pokles objednávek v průmyslu obráběcích strojů o 8 %. List Financial Times západsněmeckou hospodářskou před­pověď vidi jako „Prognózu negativ­ního růstu”, jako předpověď citelné­ho poklesu výroby. Chmurná perspek­tivy vidi Econemist také v Itálii, kde nt konci rokn byla výroba 4 °/o pod úrovni roku 1970 a počet Italských nezaměstnaných zaregistrovaných u pracovních úřadů dosáhl vlče než jednoho mlliéi.u esob. je to zhrnba o 20 % více než na prahu roku 1971. Krom toho počítá Italská vláda s dal žlm růstem nezaměstnanosti o no­vých 150 000 osob. V zemích Evropského hospodářské­ho společenství se tedy utahuje opa­sok v dosud nevídané míře. A nadě­ji nesvitá. Západní svět je nemocný oykllckou ekonomickou krizi. I když zaobaleně, přiznává jl ve své dia­gnóze I londýnský Economist. OT Nejzřejmějším výsledkem indicko­­pákl&táoského konfliktu Je vznik no­vého státu na indickém subkonttnen­­tě — Bangladéše. Měří necelých 143 tisíc kilometrů čtverečných, není te­dy o mnoho větší než ČSSR, ale má na 75 miliónů obyvatel (hustota na Jeden km čtver. kolem 500 lidi). Pří­růstek obyvatelstva čtnl téměř 5 pro­cent ročně. Obě poslední čísla patři k nejivyššlm na světě. Vypořádat se se zaměstnanosti a výživou obyvatelstva bude pro nový, málo vyvinutý stát, velkým problé­mem. K němu ovšem přistupuje dal­ší: Návrat a usídleni 10 miliónů uprchlíků, výstavba stovek mostů pňes četné vodní toky, rekonstrukce zničených silnic a železničních tratí, obnovení výroby v továrnách atd. K zavedeni pořádku, bezpečnosti a ke zvládnuti všech těchto 1 mnoha dal­ších úkolů Je třeba mit schopný 1 dob­ře organizovaný státní aparát. Ten však byl po 25. březnu cílevědomě ničen páklstánskou armádou a nej­schopnější Bengálci bud museli utéci nebo byli záměrně vyvraždovánl. Ješ­tě v obklíčené Dháce páktstánští vo­jáci podle předem připravených se­znamů zatkli a zastřelili na 130 nej­významnějších bengálskych osobnosti, universitních profesorů, lékařů, spi­sovatelů atp. Bangladéšská vláda sl však počíná velmi energicky a revoluční nadšeni Mdu zdolává první překážky. Význam­ná Je také bezprostřední pomoc In­dických jednotek. Indie se zavázala zabezpečit návrat východobengál­­ských utečenců (bude uskutečněn v prvních dvou měsících roku 1972). Bude však také musit co nejrychleji odsunout 100 tisíc zajatců z páklstán­ských vojenských a polovojenských Jednotek a dalších ast 100 tisíc civi­listů západopákistánského původu. Konflikt přivodil 1 další změny, kte­ré budou mít dlouhodobé důsledky. Rozmotal např. bezezbytku pečlivě pěstovanou pověst o naprosté převa­ze pákistánské armády a jejich veli­telů. Pákistánské velen! spoléhalo, že na západní frontě prorazí do Kašmí­ru 1 do jiných oblasti Indie. 0fok byl však zadržen. Na východě se Pá­kistáne! usadili do pevnňstek a beto­nových bunkrů za os.tnafýmt dráty kolem hlavních cest a čekali. Indové však postupoval! přes pole, po vedle); šleh cestách a Kolem řek. ByM vždy tam, kde ]e Pákistáne! nejméně če Patnáct tisíc slov má zvóštnl zpráva, kterou na závěr uplynulého roku vydala administrativa Nixonova Bílého domu. Konstatuje, že vše je vlče než dobré a to jak v USA samotných, tak také v za­hraniční politice. Hrozivě narůstajíc! de­ficit ve státním rozpočtu, devalvace do­laru, silici rasové a sociální nepokoje, to vše jsou podle nl věci, svědčící o „pokroku“, zo nějž moji být američtí voliči vděčni. Pětino z oněch 15 000 slov je věno­vána tvrzeni, že v uplynulém roce USA v Indočíně i nadále plnily s ib o omezo­váni své účasti ve válce a napomáhaly „ustavení trvalého míru“. Téměř současně s jejich zveřejněním však znovu vyšlo najevo, jaká je pravá skutečnost a podstata amerického poli­tického úsilí v jihovýchodní Asii. V tém­­že Bílém domě, odkud vzešla zpráva o americké politice v roce 1971, byl 26. prosince podepsán rozkaz k frontál­nímu bombardováni územ! Vietnamské demokrotické republiky. Ještě tentýž den se ho účastnilo 250 bombardérů. Stejně tolik jako v následujících dnech. Startovoly ze zákloden v jlžnfm Vietno­­mu, Thajsku a z mateřských letadlových lodi, operujících v Tonkinském zálivu. Tyto nálety jednoznačně potvrdily, že ' Washington bez jakýchkoliv zábran zno­vu hrubě porušil svůj závazek o zasto­­venl náletů a dalších válečných' akci f>roti VDR. Slib o tom byl obsažen v roz­kazu presidenta USA zastavit od 1. lis­­topadu 1968 letecké bombardování VDR a ostřelováni jejího území z moře I pev­niny. Právě toto rozhodnuti tehdy umož­nilo rahájenl čtyřstronné pařížské kon­ference o Vietnamu. Až třlcetlčlenné formace amerických bombardérů, které najednou s naplněný­mi pumovniceml nalétávaly v posledních kall. Po kapitulaci Dháky řekl pákls­­tánský velitel generál Niazl: „Vždy­cky Jste se objevili za našimi zády/ Po vojenské porážce a vzniku Bang­ladéše se změnily podstatně 1 mo­censké poměry na Indickém subkon­­tlnentě. Pákistán Je dnes desetkrát menši než Indi#. Ztrácí 40 procent příjmů pro svůj státní rozpočet, kte­ré přinášel Východní Pákistán, a ta­ké 50 procent exportu. Přitom má Pá­kistán v zahranič! dluhy ve výši 1,600 miliónů liber šterllnků. Bangla­déš přirozeně odmítá podílet se na jejich "spláceni. To ovšem znemožni Pákistánu mít ve zbrani 392 000 vojá­ků (Jako v roce 1971), což předsta­vuje náklady 3200 miliónů rupli, ne­boli 53 procent výdajů státního roz­počtu. Nemohou pomoci ani „přátel­ské“ dary zbrani z USA a Cíny, pro­tože hlavním finančním problémem Je udržováni armády na vysokých stavech. Presidentem Pákistánu se nyní stal '431 ©tý politik Zulfikar All Bhutto. Je­den z největších velkostatkářů země, který koketuje s tzv. muslimským so­cialismem. Je to machtavellsta, kte­rý sice už nemluví o „tisícileté vál ce proti Indii” jako dříve, ale dosud se nezbavil svého sterilního protltn­­dického stanoviska, ani neuznal rea­litu Bangladéše. O. JANEČEK dnech uplynulého roku na VDR, se však zároveň staly dalším důkazem americ­ké zotvrzelosti ukončit vojenské akce v této části světa. Bombardováni VDR přišlo bezprostředně po posledních po­rážkách armád proomerických režimů na všech frontách indočlnského bojiště a potvrdilo, že smysl nebo spíše nesmysl­nost americké strategie tkví v tom, že kdykoliv se interveotúm nepodaří roz­drtit vlastenecké sily na válečném poli, následuje barbarská odveta, která má za následek, že hynou lidé a hoři ves­nice ve Vietnamské demokratické re­publice. Stejně jako po vyhlášeni, dnes již té­měř porozené, doktríny vietnomizoce, se z amerického politického a vojenského štábu ozvala slovo o údajném „nedo­drženi slibu“ VDR a o nutnosti znovu bombardovat už čtvrtou zemi Indočlny, aby bylo možné z jedné odejit. Faktem však zůstává, že omerická vojsko ne­jsou v nebezpečí pouze proto, že jsou ještě „stále“ ve Vietnamu, ole proto, že jsou tam I nadále jako agresoři, aktiv­ně podporující loutkovou jihovietnam­­skou armádu, která již no třech fron­tách bojuje proti vlastencům. Střepiny z výbuchů ve VDR dopad­nou nepochybně I na pařížský jednací stůl. Na stůl, no kterém bylo předlože­no 7 mírových bodů vlastenců, bodů, které očko Iv poskytly dmerické politice dosud největší šanci a možnost k vý­chodisku ze slepé indočlnské uličky, zů­staly bez odpovědi. -jf- BOMBY “ vánocích i. na Novy rok Zde le tfeba podepsat dokument o bezpodmí­nečné kapitulaci, ukazuje Indický generálporučík J. S. Aurora (vlevo) vellte- It páklstánských stl ge­nerálporučíka A. A. L. Nlazlmu (vpravo). ... nevinni civilis­té z ulice Hang Nau v severoviet­­namském městečku Nam Din, která by­la z 95 procent zni­čena americkými bombami, již nikdy své blízké a příbuz­né neuvidí__ Kresba: P. PAZDERKA Čtvrtý rok krize Severoirská křiž# vstoupila nyní do čtvrtého roku svého trváni. Přináší s sebou na pvém kontě vlče než 200 mrtvých, rozšířeni ozbrojených srá­žek mezi irskou republikánskou ar­mádou a vládními jednotkami na úze­mí Irské republiky a zároveň mizivé naděje, že by se snad britská konzer­vativní vláda v letošním roce snažila vyřešit krizi politickými prostředky. Právě zbytek uplynulého roku byl ve znamení ostrých konfliktů mezi příslušníky IRA, obyvateli Ulsteru a Irské republiky na straně jedné a britskou a irskou armádou na straně druhé. Je příznačně, ž# právě největ­ší ozbrojeně srážky vznikly poté, když irský premiér Jack Lynch něko­lik dní před vánočními svátky pro­hlásil, že Jeho vláda podnikne mno­hem ostřejši opatřeni proti příslušní­kům IRA. Lynchova řeč v irském par­lamentě byla do určité míry vynuce­na britskou vládou, neboť příslušnici IRA v poslední době podnikali své akce v Ulsteru právě z území Irské republiky. Také Jednodenní tajná Inspekce britského premiéra Heaths britských vojáků v místech, odkud bývají hlá­šeny největší konflikty a zdůrazňo­váni jejich „zásluh“ Jen vyostrila ná­lady mezi příslušníky IRA a obyva­telstvem Ulsteru. Zároveň však byla potvrzením té skutečnosti, která Je hlavní překážkou pro politické a spravedlivé vyřešeni severoirského problému, totiž snah konzervativní vlády 1 nadále prosazovat politiku zbrani a internačních táborů v Ulste­ru. Přitom však se stále ostřejšími re preslvnlml akcemi britské vlády a provinční severoirské vlády premiéra Faulknera roste počet stoupenců re publlkánského hnuti, a to nejen v sa­motném Ulsteru a Irské republice, ale 1 v ostatních částech Británie A to 1 přesto, že britský pravicový tisk se neustále snaží podávat „britské ho­chy ve zbrani“ Jako mírumilovné be­ránky, zatímco příslušnici IRA Jsou líčení Jako nejnebezpečnější bandité. Není náhodou, že britská vláda zaká­zala vysíláni programu televizní spo­lečnosti BBC, který měl 5. ledna ve formě veřejného tribunálu Jednat o Irském problému. V tomto programu měli vystoupit představitelé růz­ných skupin včetně zástupců Irské re­publikánská armá­dy. Za této situace přivedla politika represi britskou vládu Ještě hloubě­ji do slepé uličky, na jejímž konci ne­může nalézt tako­vé řešeni, které by zaflsfilo nastolení demokra tt ck ého zřízeni v Ulsteru. Libor CHLUPATÝ Tak to jsou tt mí­rumilovní beránci, o kterých ptSe brit­ský pravicový tisk. Obyvatelé severoir­ského mésla Lon­donderry malt o nich jisté jiné představy • HOVORY N+P+H-fS Presidenta Pompidoua při odletu z Azovských ostrovů provázela po­věst člověka, jenž v rozhovorech s Ri­chardem Nlxonem dokázal jit ,,až na kořen věcí”. Francie již hezkých pár let odmítá dělat zeď americké politice neurvalostí jak v Evropě, tak ve světě vůbec, což je také na její mezinárodní reputaci patřičně znát. A snad právě proto se jako je­diný dokázal francouzský představi­tel podívat při azorské příležitosti americkému vládci do kapes tak hlu­boko, že vzápětí poté pan Nlzon ohlá­sil devalvaci dolaru, ačkoli Ještě těsně předtím jeho ministr financí Connally takovou možnost veřejně odmítl |ako nesmysl. Britský premiér Heath na Bermu­dách hrál v dramatu roli příkladné­ho dvořana, |ež mu ostatně příslu­ší; na rozdíl od azorské agronomie nemusely být ohledávány kořeny vě­cí, neboť jsou společné a tak pro jejich vegetační blaho byla jen kyp­řena půda podle pravidla něco za cosi. Nixon přislíbil, že Británii po­může „zpátky do Evropy,“ (míněno EHS), ponechá zde svých 310 tisíc ozbrojených krajanů, a doma připo­mene, Že není zdravé tolik se rozči­lovat nad „péčí Londýna o uklidně­ní” v Severním Irsku. Na oplátku bu­de pan Heath především v Evropě krýt záda panu Nlxonovl, což odpoví­dá rodinným poutům. Náčelník brit­ských konzervativců se tak z Ber­mud vrátil s titulem Nlxanova velvy­slance pro Evropu. Na Floridu se pak dostavil Willy Brandt, aby zde shrnul svou koncep­ci normalizace vztahů se socialis­tickými zeměmi za současného upev­ňování západní aliance. Brandt ja v roli mecenáše, nebof ze své strany dělá všechno pro vydržováni ame­rických vojsk v NSR i pro léčbo In­flačního dolaru. Avšak to vůbec neznamená, že by byl ochoten hodit do modrých vln floridských pláží západoněmecké zájmy — v západní Evropě a především v NATO. Něco za cosi má zde vyhraněný charakter a tvrdý zvuk vlivu. • ANI DUETO AMERICKO­­-ČINSKÝCH KŘEČÍ ... O Thant prožil v tajemnickém křesle deset let, kdy se mezinárod­ni společenství probíjelo k svému poslání — bdJt nad mírem a mezi­národní bezpečnosti. Byly to pevné zásady politiky mírového soužití a upevňování mezinárodní bezpečnosti, jimiž se na půdě OSN od počátku řídily socialistické země v čele se Sovětským svazem, které jim získa­ly nesmírnou autoritu. Velký příliv nových států, z nichž většina neje­nom že má v čerstvé paměti metody koloniálního a Imperialistického panství, ale dosud je nucena proti jejich nejrůznějším odstínům a pro­jevům aktivně bojovat, podstatně po­sílila pozice těch sil v OSN, které jí vštěpuji pozitivní program. Ve Spojených státech se v průbě­hu loňského zasedání pléna OSN mnozí politici náramně rozčilovali, svolávali hromy a blesky v Senátě 1 jinde, hrozili zastavením finančních dotací, což lapidárně zformuloval senátor Goldwater: „je načase OSN z Ameriky vykopnout.” Proč to všech­no? Americká hlasovací mašinérie již nefunguje a její byvší strůjci tudíž nehodlají platit na to, co pro ně nehlasuje. Loňské jednání se ce­le neslo ve znamení mírové Iniciati­vy socialistických zemí. Protože představují budoucnost, dostalo se jim všeobecné podpory, na čemž nemohlo nic změnit ani dueto ame­­ricko-čínských křečí. A nový gene­rální tajemník Kurt Waldhelm má na stole složku rezolucí, které pro něj představují zcela konkrétní a závaz­né úkoly. • POMOHLI JIM NA NOHY — A TEĎ I NA KOLENA Zatímco Šéf americké pokladny Connally hovořil v Tokiu loni vytrva­le o „NIxonových ozdravovacích kro­cích," Japonci s nemenší výdrží ho­vořili o ,,NIxonových ranách“. Málo­kde se v tak krystalická podobá, ja­ko v připadá Japonska prokázalo, jakou váhu USA přikládají alianč­nímu partnerství. Třetí hospodářská mocnost sváta nebyla předem uvědo­mena jak o celním tahu, tak o změ­ně politiky vůči ČĽR ... Nepříjemné, dá se říci, leč nikoli katastrofálni. Zajisté, katastrofální podobu nabýva­jí teprve dlouhodobé plány Spoje ných států s japonským partnerstvím, které mají několik shodných rysů se západoevropskou šablonou, jdou však mnohem dál. Po válce jsme vám po mohli na nohy, starali se o vaši bezpečnost (což v Indočíně dosud předvádějí) mohli jste se věnovat hospodářství — říkají shodně páno vé Nixon, Laird, Rogers i Connally — a teď je č j, abyste převzali na še asijské vojenské závazky. Tlak je silný a nesmlouvavý. Projevuje se již v sedmi biliónech jenů na zbrojní výdaje ve čtvrté pětileté pe riodě budování „obrany”. Japonské procitání z aliančního partnerství s USA je o to mrzutější, že v Japon sku až příliš mnoho lidi dobře ví, že po celou poválečnou dobu nebyly ostrovy nikým ohrožovány. Jediné no bezpečí plyne z amerických vojen­ských základen na Okinawě a z per manentní přítomnosti amerických atomových ponorek v japonských pří stavech. Obnova japonského militarismu po staveného do služeb amerických globálních zájmu — to je ta největ ší z „NIxonových ran,” které zasazu je japonskému lidu. Pomoh­li jim na nohy a teď -i na kolena. -VLN-

Next