Obrana Lidu, červenec-prosinec 1973 (XXXII/27-52)
1973-07-07 / No. 27
Ovzduší mezinárodní důvěry se stabilizuje a Evropa přistupuje k vytváření perspektiv pro budoucí éru přátelství a všeobecně výhodné spolupráce Ministři zahraničí 35 států se již scházeli za pětiúhelníkovým stolem konference o bezpečnosti a spolupráci v Helsinkách, Vídeň |iž připravuje sál, v němž 30. října zasedne jedenáct přímých a osm nepřímých účastníků konference o snížení stavu vojsk a výzbroje. Dobré podmínky pro tato jednání a perspektivy pro přijetí významných závěrů jsou v řadě mezinárodních dokumentů, jež nesou pečeť mírové iniciativy socialistických zemí. Jsou to především výsledky sovětskoamerických a sovětsko-francouzských rozhovorů, dokumenty z bonnského jednání L. I. Brežněva i výsledky normalizace vztahů ČSSR s NSR, dalších kroků československé diplomacie zahraniční politiky všech socialistica kých států. Poprvé v historii se setkávají představitelé z celé Evropy k podobné konferenci, ještě nikdy neseděli u |ednoho stolu, aby se zabývali mírem, jeho upevněním a perspektivami a nikoli válkou nebo jejími následky. Již to, co bylo dosaženo na předběžných konzultacích ke konferenci v Helsinkách, je pro budoucnost Evropy velkým přínosem. Otevřenost a snaha najít všeobecně přijatelná řešení, která by žádného účastníka nepoškodila, zanechaly ve vztazích mezi účastníky příznivé dojmy a pomohly jim upevnit důvěru v jednání a mírové řešení sporných otázek. Program konference byl stanoven tak, aby odpovídal současnému příznivému ovzduší v mezinárodních vztazích, ale zároveň dával do budoucnosti možnost pro jejich rozšiřování a prohlubování. čtyři okruhy otázek, které po nynějším zasedání ministrů zahraničních věcí budou ve druhé etapě projednávat v Ženevě experti zúčastněných zemí, představuji závazky, jež vytvoří systém mírového soužití na kolektivním základě V oblasti bezpečnosti |sou to principy rovnoprávnosti, respektování práv jednotlivých zemí, nepoužití síly nebo hrozby silou, neporušitelnosti hranic, územní celistvosti, nevměšování a mírového řešení sporů. K tomu mohou významnou měrou přispět i opatření pro posílení vzájemné důvěry, mezi něž spadá ozna-mování větších vojenských přesunů a cvičení. Tyto principy, které vytvoří základy bezpečnosti a důvěry, budou využity a dále prohloubeny i vzájemnou spoluprací v oblasti hospodářství, vědy, techniky a životního prostředí a v oblasti kulturní výměny, jak jsou vyjá dřeny ve druhém a třetím okruhu otá zek konference. Všestranná spolupráce povede k dalšímu rozvoji hospodářství všech evropských států, přispěje k ře šení velkých problémů moderní spo lečnosti, jaké představuje kupříkladu čistota ovzduší a vod Přitom je však třeba mít na paměti, že se vždy mu sí jednat o spolupráci, která žádnou stranu nepoškodí. Platí to hlgvně pro rozšíření kulturní výměny a toku Informací, které musí být založeny právě na principech nevměšování a respektování práv jednotlivých zemí, jak se o nich hovoří v prvním bloku jednací agendy. Jde o konferenci, která má pro budoucnost Evropy nedocenitelný význam. Dohodnou-li se diplomaté na konferenci o ustavení stálého orgánu konference či na jiné formě, jíž budou výsledky jednání nadále uváděny v život a přitom rozšiřovány a prohlubovány, vyjádří tím jasně skutečnost, že cesta k míru, na které již byly podniknuty velké kroky, je perspektivní o otevřená i pro následující generace - ši - Pohled na kongresový palác SUOMl v Helsinkách, kde probíhá konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Foto Ctk — Lehtikuva „Plně nás uspokojila atmosféra porozumění a otevřenosti, která charakterizovala naše jednání. Mám z toho radost, a proto jsem řekl generálnímu tajemníkovi při loučení: znovu na shledanou“. Tak charakterizoval francouzský president G. Pompidou své čtvrté setkání s L. I. B režněvem. Tentokrát navštívil vysoký sovětský představitel Francii při svém návratu ze Spojených států. Protože se na zámku Rambouillet u Paříže spolu setkali rovněž další představitelé Sovětského svazu a francouzské vlády, byly sovětsko-francouz- ské rozhovory potvrzením ochoty maximálně zvyšovat vzájemnou spolupráci v mnoha oblastech hospodářské, obchodní a vědeckotechnické výměny. Jednoznačně také ukázaly, že dohody uzavřené mezi SSSR a USA nejsou na újmu soustavnému rozvoji dobrého přátelství s dalšími zeměmi. Jednání Brežněv-Pompidou zabránilo intrikám protivníků uvolnění mezinárodního napětí. V závěrečné zprávě 0 tomto summitu byl naopak zdůrazněn mimořádný význam sovětskofrancouzských konzulací na nejvyšší úrovni a bylo dohodnuto pokračovat v této praxi a uspořádat začátkem příštího roku další podobnou schůzku. Tři rozhovory na zámku Rambouillet mezi nejvyššími státníky Sovětského svazu a Francie měly konstruktivní ráz a pracovní charakter, tak jak to dnes jíž tradičně odpovídá vztahům mezi oběma státy. Francie v polovině šedesátých íet projevila nejvíce porozumění pro sovětské mírové návrhy na nové uspořádání evropských vztahů na základě důvěry a rovnoprávné spolupráce ve všech oblastech společenského života. Odpovídalo to rovněž tradicím. Obě země s výjimkou napoleonské epochy mezi sebou nevedly válku. Proto již několik posledních let jsou sovětsko-francouzské vztahy příkladem druhým zemím. A tento příklad zapůsobil. Svědčí o tom například výsledky návštěvy generálního tajemníka ÜV KSSS L. Brežněva v NSR a ve Spojených státech. Působí zde taková fakta jako objem sovětsko-francouzského obchodu, kte1 rý dosáhl loni asi 550 miliónů rublů, kvalitativní změny v podstatném rozšíření sortimentu vzájemných dodávek. Spolupráce SSSR a Francie ve výzkumu kosmického prostoru jistě nezůstala bez vlivu na další státy, které obdivují úspěchy sovětského kosmického programu a jeho praktické využívání. K perspektivním směrům spolupráce mezi oběma státy patří dnes společná výstavba velkých průmyslových objektů na území SSSR a Francie. Pro rozvoj obchodu má značný význam dohoda, podle níž bude Sovětský svaz po dvacet let dodávat Francii 2,5 miliardy krychlových metrů zemního plynu ročně. Setkání L. I. Brežněva s G. Pompldouem bylo prakticky posledním významným , mezinárodním setkáním těsně před zahájením konference o běZpečnosti a spolupráci v Evropě. Tento fakt přímo tomuto setkání vtiskuje symbolický význam. Koordinovaná činnost SSSR a Francie na mezinárodním fóru měla velký význam při prosazování myšlenky celoevropského projektu bezpečnosti a hospodářské spolupráce. Intenzita vzájemných kontaktů sovětských a francouzských představitelů jistě i v budoucnu bude cenná při prosazování a dalším rozvíjení výsledků helsinské konference. J. HRON NEÚSPĚCH pučistické inscenace Inscenace, kterom v posledních červnových dnech předvedla chilské reakce podle více než dva roky starého scénéře, propadla. Atentát na vrchního velitele armády, pokas o rozpoutání nepokojů v hlavním městá a nakonec 1 ozbrojené vystoupení reakční části armády proti pokroková vládě presidenta Allsnda skončily naprostým fiaskem. Vratný sí k okamžiku, kdy Chile očekávalo irastup nově zvoleného presidenta do úřadu a místní 1 zahraniční reakce se torna pokoušela všemožně zabránit. Tehdy na plánu spiknutí spolupracovali exponenti amerického koncernu ITT, agenti CIA a skupina kolem penzionovaného generála Roberto Vlauxe. Po zavraždění vrchního velitele chilských ozbrojených sil generála René Schneidera měla armáda vystoupit proti vládě a zabránit nástupu pokrokového kabinetu. Nyní chilská reakce (a je jasné, že v pozadí stojí stejné síly jako v minulém případě), oprášila - scénář a opět s ním vytáhla na politickou scénu. Ve středu 27. června vtrhla do ulic Santiaga skupina mladých členů chilských pravicových stran. Na úřední budovy padalo kameni, poblíž presidentského paláce vybuchla dynamitová nálož. Zároveň se několik atentátníků pokusilo zavraždit vrchního velitele pozemních sil generála Carlose Pratse, jednoho z blízkých spolupracovníků Salvadora Allenda. Pak přišla fáze improvizace. První tankový pluk obklíčil presldentský palác, v ulicích Santiaga začala přestřelka. President vydal ze své rezidence na předměstí rozkazy k potlačení vzpoury. Většina ozbrojených sil zůstala věrna vládě a během několika hodin byli vzbouřenci zastaveni. Závěr celé inscenace skončil pro autory scénáře neslavně. Museli se obrátit na cizí zastupitelské úřady v Santiagu a žádat o azyl. Situace, kterou sami vedli až na hranici občanské války, dose obrátila proti nim. Chile si po jejich odchodu oddychne od nebezpečných rozvratníků. hro Generální tajemník ÜV KSSS L. Breiněv a francouzský president G. Pompidou vedli 26. a 27. června na zámku Rambouillet u Paříže rozhovory o sovětsko-francouzských vztazích a dalších mezinárodních otázkách. Foto: CTK Navzdory všem prohlášením o „upevněné jednotě“, navzdory všem tvrzením o neměnné platnosti „zásad a cílů aliance, stanovených před čtvrtstoletím“ — Jak to zdůrazňovalo závěrečné komuniké rady NATO z 15. června — zůstává budoucí struktura čl stav přestavby tohoto předního vojenského bloku Imperialismu nadále nejasným a problematickým. Svědčí o tom především ta okolnost, že v hlavní otázce pořadu — projednání amerického projeku řešeni vzájemných vztahů USA—zá padni Evropa ve formě tzv. „neoatlantismu“ — nebyl učiněn sebemenší krok ku předu, naopak — jednání uvízlo na mrtvém bodě Po tvrzují to 1 slova závěrečného komuniké, kde se jen všeobecně konstatovalo: „ ... Ministři zaznamenali i hluboké změny, k nímž došlo ve všech oblastech mezinárodní aktivity. Majíce na mysli tyto změny, ministři došli k závěru, že je čas, aby jejich vlády... po soudily v duchu solidarity a společným úsilím své vztahy ve světle těchto změn. Tím to úkolem pověřili stálou radu ... “ Poslední zasedání rady NATO tedy opětně uká žalo, že rozpor ve vzájem ných vztazích mezi zá padoevropskými členskými zeměmi Severoatlantického Atlantické paktu a USA trvá nadále v v nezmenšené míře a že je současné době jedním z nejhlubších rozporů západního světa. Ekonomickým a politickým základem tohoto rozporu je nově vytvořený po měr sil v Imperialistickém táboře, který zvláště výrazně vystupuje od druhé poloviny padesátých let. Poválečná ekonomická závislost západoevropských států na USA zmizela, naopak v řadě případů začíná americký kapitál pociťovat silnou konkurenci svých evropských „spojenců“. Současné potíže USA s nevyrovnanou platební bilancí a trvající „labilita dolaru“ tuto skutečnost jen zvýrazňujl. Politicky se tento proces začal projevovat sílícím odporem vůči americkému diktátu, řadou des Integračních tendencí a ko nečně — vystoupením Francie z vojenské organizace tohoto paktu. Dalším výsledkem tohoto rok od roku urychlujícího se procesu bylo rozhodnuti ministrů obrany západoev ropských zemí začátkem roku 1969 vytvořit tzv. evropskou skupinu NATO (Euro >dilema< skupinu) ve složení: Velká Británie, NSR, Itálie, Holandsko, Belgie, Dánsko, Lucembursko, Řecko a Turecko. Tak vlastně od konce šedesátých let vzniká uvnitř NATO jakýsi „evropský pilíř", který v této počáteční fázi plní úlohy předurčené USA — tj. přebírá ve stále větší míře břemeno vojenských výdajů a je Iniciátorem dalšího horečného zbrojení. Na druhé straně již samotný vznik této regionální organizace, jejích pěti pracovních skupin a pravidelných porad na úrovni mi nistrů měl jisté protlamerické ostří, které ještě v průběhu posledních let zesílilo a nabylo zjevné povahy ve formě plánu na vytvoření vlastní „evropské jaderné síly“, západoevropského pólu zbrojení či dokonce úvah — veřejně ovšem popíraných — na vytvoření západoev ropského vojenského sesku pení — bez účasti Spojených států. Současně s aktivizací Eu roskupiny“ se ovšem ukázalo, že její existence není na mířena pouze proti diktátu USA, ale především proti normalizačnímu procesu v Evropě. Euroskupina vyvolala ve všech členských zemích vlnu horečného zbrojení, zesílení mezinárodního průmyslového zbrojního komplexu v Evropě. Její zásluhou překročily vojenské výdaje paktu v roce 1972 částku 114 miliónů dolarů. Ovšem ani Euroskupina netvoří jednotný celek. Udržování trendu horečného zbrojení zcela v rozporu s procesem zmírňování mezinárodního napětí vyvolává odpor členských zejména u malých zemí. Zjevným příkladem těchto odstředivých tendencí bylo např. rozhodnutí dánské vlády 0 snížení vojenského rozpočtu. Obavy z „nakažllvosti“ dánského příkladu ve vedení paktu pak byly zcela oprávněné. Vždyť obdobné nálady se začínají objevovat 1 ve vládních kruzích Belgie, Holandska, Lucemburska. Poslední zasedání rady tedy jen potvrdilo existenci a růst vnitřních rozporů Severoatlantického paktu. Přes existenci těchto rozporů nelze ovšem ztrácet ze zřetele, že dokud NATO bude disponovat nejmocnější válečnou mašinérií imperialismu, dotud bude též představovat potenciální nebezpečí války, největší překážku pro uskutečnění mírových tužeb národů celého světa. — mr — \ • PADDY WILSON - Třicet projektilů ze zbraní protestantského teroristického komanda „Bojovníků za svobodný Ulster“ psalo poslední kapitola do životopisu severoirského politika, představitele sociálně demokratické a labouristické strany Paddyho Wilsona. Životopis se rázem změnil v nekrolog. Do stejného výčtu, jímž se dí zhodnotit sila nenávisti, kterou k tomuto vůdci hnuti za občanská práva cítili unionlstičtl střelci, jo třeba započítat 1 dalších dvacet střel, jež nalezly cli v těle jeho přítelkyně, protestantky Irene Andrewsové z belfastské Crumlln Road. Obě obětí bylý nalezeny na zkrvavené dlažbě dva dny před volbami nového provinčního parlamentu. Zločin, který se stal rámcem k těmto volbám, jen jasněji akázal, za jakých podmínek, nátlaku a teroru dochází v Ulstern k další komedii, která se má stát jen novou nálepkou demokratičnosti na pokračující britskou okapacl severní části Irska. Stejně jako předchozí referendum o možnosti sjednoceni a volby do místních orgánů správy, má i obnevenl severoirského parlamentu na zámku Stormontu zajistit protestantské většině možnost pokračovat v útlaku katolických Irů a Londýnu v koloniálním vydírání Ulstera. Je zcela zákonité, že k takovým cílům slouží prostředky terorn, násilí a vraždy. s Paddy Wilson přitom nebyl spojen extrémistickými republikánskými organizacemi, jakou je Irská republikánská armáda. Vždy zastával zásadu nenásilných změn, byl odpůrcem sektářského násilí. Právě proto měl velkou popularitu mezi severoirskými katolickými a protestantskými dělníky. A právě proto ho nnionističtí teroristé považovali za jednoho z nejnebezpečnějších odpůrců. čemu ovšem tato vražda pomůže, je |asné. Stéle více Irů v provincii poznává, že proti britské nadvládě a útlaku protestantů je třeba se postavit. V okamžiku, kdy byl jeden z vedoucích zastánců politického boje zavražděn, stane se jeho smrt Impulsem pro ozbrojený odpor. Teror britské armády a unionistických komand slouží jako náboroví agenti pro vstup do Irské republikánské armády. • V KOLOTOČI KABINETNÍCH KRIZÍ Italské hlavní město je plné shonu, který ovšem nemá nic společného a přípravami na letní dovolenou v San Remu či jiných letoviscích na Riviéře. Vede se boj o složení nové vlády, o ministerská křesla, funkce, kariéru. Není divu, že v okamžiku; kdy ministři, státní tajemníci a sekční šéfové dosavadní vlády „pravého středu“ zápasí o svůj vstup do nové koalice „levého středu“, nemají čas na vyřízení jednoduché záležitosti. Tak zřejmě došle k tomu, že na ministerstvu zahraničních věcí v Římě nevyřídili žádost o vstupní víza pro delegaci Prozatímní revoluční vlády Jihovietnamské republiky z provincie Quang-tri, která se měla účastnit slavnostního vyhlášení družby mezi touto provincií a italskou Bologni. Je ovšem ještě jedna možnost. 2e totiž nejde jen o přepracovanost. Právě tento malý fakt může Jaeně svědčit o tom, nakelik byla vláda „pravého středu“ vzdálena od onoho v Itálii populárního politického středu směrem k pravici. A tak by se možná Mariano Ramor, který byl pověřen sestavením nového kabinetu, měl poněkud zamyslit nad osobami, jeř jsou zrovna v těchto dnách natolik zaneprázdněny snahoa e uchování pozic ve vládě, že nedokázaly provést ani jednoduchý úřední výkon. • JAK ŠEPTÁ HALLSTEIN Západoněmečtí klerikélové si ařejmd potrpí na tradice. A ne ledajaké. Svůj klerikalismus dávají Jasné najevo I tím, že čas od časn sl dají našeptat néjaké ta vniknutí, ne-li zrovna původu božského, tedy alespoň duchovního, přesněji poselství duchů dávno pohřbených. Vilémovské tradice ožívají společně s mladšími hitlerovskými a poválečně revanšistickými. Blok CDÜ/CSÜ sl jich váží a proto se nevraživě dívá vždy, když jimi okolní svět opovrhne. Dívali se proto nevlídně 1 v okamžiku, kdy Rada bezpečnosti zcela jednomyslně a bez hlasování schválila žádost obou německých států o přijetí do OSN. Bonnští vykladači tradic z řad opozičního bloku ihned vytušili, že se to neshoduje s velkoněmeckými tradicemi a vyslechli poselství, které jim našeptal Hallsteinův duch, kánonizovaný kdysi v doktríně pokřtěné jeho jménem. Skutečnost, že zřejmě již letos na podzim zasednou na XXVIII. Valném shromáždění OSN vedle sebe zástupci dvou samostatných německých států, se s Hallsteinovou doktrínou neslučuje. Ortodoxní vykladači Hallsteinova proroctví dokonce žádají, aby v duchu jeho textů byly s OSN přerušeny veškeré styky. Spor vedl až k vyobcování předsedy CDU Ralnera Barzela z jeho křesla. Tedy nic nového, samé tradica. Ze ovšem takoví duchové, jako je Hallsteinův, byli již hluboko pohřbeni výsledky mírového trendu v mezinárodních vztazích, si pánové v bonnské opozici nechtějí uvědomit. L. CH.