Obrana Lidu, leden-červen 1975 (XXXIV/1-26)
1975-01-04 / No. 1
I „skloflku uplynulého roku ilořili představitelům ítního a veřejjtázku: „CO JE blSKA ROZHO ROK 1975?“ Odpovědi najdete na jednotlivých stranách listu. JUDr. Lubomír Strougal Clen předsednictva Ov ksC, PREDSEDA VLÁDY CSSR OCekávat od roku 1975 bychom měli všichni hodně |e to poslední ruk naší pětiletky, a tedy i rozhodující údobí pětiletého usilováni, skromná, každodenní práce a v ní i mnoha skutečně velkých činů — velkých hrdinství práce. V uplynulých čtyřech letech se nám mnoho věci podařilo lépe než jsme očekávali, a tedy už i proto by měl letošní rok stejně úspěšně završit toto naše veliké kolektivní dílo. Jsem hluboce přesvědčen, že naši lidé, kteří tak jednoznačné vzali program XIV. sjezdu strany za svůj, vystupňují své úsilí až do finále — jak se říkává. Kok 1975 je současně rokem jubile] ním. Ustavíme, v něm 90. výroči naše ho osvobození Sovětskou armádou To je samozřejmě dobrá příležitost nejen k bilancování, ale i k hlubšímu zamyšlení nad smyslem tak obdivuhod né dějinné etapy jakou je cesta na šich narodil k socialismu. Budeme vzpomínat na slavné hrdin ství vlastenců — bojovníků za naše národní a státní osvobození z nacis tického jařma a současné i na veliké a hluboce lidské dílo lěch, kteří sved li vítězný zápas -za osvobození lidské práce. Rok 1975 ]e však I vstupním krokem do 'posledních pětadvaceti let druhého tisíciletí našeho letopočtu Existence socialismu — jeho slavná cesta od Velké říjnové socialistické revoluce přinesla mnoho vzácných plodů a jedním z ne|krásnéjších je jistě i ten, že se podařilo už třicet let uhájit světový mír Dalo by se říci že zatímco svět stárne, lidstvo stále úspěšněji bojuje za své mládí. Je samozřejmé, že každý z nás má V tomto gigantickém díle svůj úkol n je věci cti. jak odpovědně jej bude chtít a umět splnit Přál bych nám všem, aby se všechny naše tužby vše chna naše přáni vřechny veliké sny člověka dvacátého století podařily uskutečnit. 'b'kM'kú'k'k'k'k'k Jendova starost Výpravčí dal pokyn k odjezdu a vlak sé pozvolna rozjel Míjel těžní věže, kraj, který lenda znal od útlého dětství. Pohledem z okna nevnímal ani kouřovou šecf ani nedaleké kopce. Měl před sebou dalekou cestu na západ repobl.ky. už Chlapci, kteří také jeli na vojnu, se dávno zbavili sentimentálních vzpomínek a začali uvažovat podstat ně věcněji: jaká ta vojna asi bude? Na Jendu padla únava. Pohodlně opřel hlavu o koženkové opěradlo. Potřeboval sl odpočinout ale spánek nepřicházel Stále měl před qčima obraz včerejšího večera ... POKRAČOVANÍ NA 9. STRANE Nedělní ÚSTŘEDNÍ ORGÁN MINISTERSTVA NÁRODNÍ OBRANY Ročník XXXIV • 4. ledna 1975 • Cena 1 Kčs • Číslo Do rozhodující etapy Ing. VACLAV HOĽA, kandidát předsednictva ÚV KSČ, místopředseda vlády ČSSR a předseda Státní plánovací komise Začínáme psát poslední rok páté pětiletky, který má zvláštní postavení. Skončíme jedno období a připravujeme šestou pětiletku. Je dobré ohlédnout se a posoudit, co jsme od roku 1971, tedy od začátku plněni závěrů XIV. sjezdu KSČ, udělali. Máme celkově dobré výsledky. Průmyslová, zemědělská i stavební výroba se rozviji rychleji, než předpokládala pětiletka. V souladu se závěry XIV. sjezdu jsme zvýšili životní úroveň včetně plněni sociálního programu. Máme stabilizovaný vnitřní trh, počet bytů předávaných do užívání přesahuje ročně 120 tisíc. To vnáší do života společnosti klid a sociální |istoty. Dosahované výsledky prokazuji správnost a reálnost hospodářské politiky KSČ, důsledně krok za krokem prosazované ústředním výborem. Hospodářský vývo| od počátku pětiletky dává reálné předpoklady pro úspěšné splněni hlavních záměrů a cílů pátého pětiletého plánu. POKRAČOVANÍ NA 2. STR SCHŮDNÁ CESTA Stojíme na prahu posledního roku páté pětiletky. Roku, v němž dovršíme společné pětileté úsilí za další všestranný rozvoj naši společnosti. Okoly pátého pětiletého plánu se na většině úseků plni a mnohde 1 překračuji. To umožnilo stanovit pro tento rok nové cíle, cíle, jejichž naplněním se dále obohatí naše společná pokladnice. Letošní měsíce však v porovnáni s měsíci předchozími budou složitější a náročnější. Vnější i vnitřní ekonomické podmínky vyžaduji zrychleni tvorby zdrojů v rtárodnfm hospodářství a předstih vývozu před dovozem. Daleko rozhodněji se musí prosazovat kurs na růst efektivnosti a hospodárnosti ve všech sférách hospodářského Života; pozornost se mus! soustředit na úspory paliv, surovin a materiálů všeho druhu. Zlepšit se musí také Investiční výstavba a řízeni na všech stupních. Na naše dosavadní výsledky můžeme pohlížet s pocitem uspokojení. Vyniknou zejména v okamžiku, kdy je začneme konfrontovat se stavem v kapitalistických zemích, jejichž hospodářství prožívá největší otřesy v poválečné době. Krize, inflace, růst cen, nezaměstnanost. Slova, která naše ekonomika ve svém slovníku nemá a mít nebude. „Ústřední výbor volí náročnou cestu,“ praví se ve zprávě z listopadového zasedáni OV KSČ, „y překonáváni vlivů růstu svě tových cen na naše hospodářství aktivními opatřeními ve výrobě, zvyšováním její efektivnosti, lepším hospodařením s prostředky celé společnosti.“ Je to bezesporu cesta náročná. Ale Je schůdná. Nevydat se po ni by znamenalo pořádný krok vzad. jb HRDINA, který nikdy nezklamal Tak jako tisíce Pražanů jsem procházel na sklonku právě uplynulého roku krásnou prodejní výstavou Lido váho spotřebního družstva „Včela" v paláci U hybernů. Po nákupu jsem se zahleděl na snímek z návštěvy „včeláků“ v Sovětském svazu z roku 1935. Těžko je dnes pro toho, kdo je osobně neznal, Identifikovat obličeje z fotografie. Možná, že jsou mezí nimi i někteří z pozdějších hrdinů protifašistického odbo]e — [osef Molák, Cyril Sumbera, Jaroslav Nelibá, Karel Vydra, Václav Kůrka, Václav Meixner, Oldřich Hornof, Josef Plíšek a další komunisté — zaměstnanci „Včely“, později „Bratrství“. V letech nacistické okupace se řada z nich stala vedoucími funkcionáři Ilegální KSC a ostatní vytvářeli rozsáhlou slf, která významně pomáhala při rozvíjen! stranické činnosti. V budově ústředí „Včely“ v pražské Hradební ulici je pamětní deska se jmény pětasedmdesáti souaruhů, obětí fašistické okupace. Přitom Je tento seznam neúplný ... Nechybí v něm však Iméno zakládajícího čle na strany Karla Ebra, tenkrát skladníka „Včelv-Bratrství" v Praze-Vysočanech který žil v Reporyjich. Nebyl v této obci na okraji Prahy zdaleka sám kdo v řadách KSC usiloval v buržoázni republice o lepši postaveni a zítřek dělníků, za okupace pracoval v ilegálni stranické organizaci a zahynul pod fašistickou popravčí sekyrou ČTETE NA 5. STRANE Yofám) M ßMAÜvö s nimi souhlasil. Ve skutečnosti se prvních společných vánoc s rodinou trochu bál. Vlastně spíš v něm byly jisté pochybnosti. Pochopí manželka i děli, že s nimi o Štědrém dnu bude ien malou chvílí, že musí ke své rotě? A Že je nemůže nechat samotné? VŽdyt bez nich za těch pár roků si už nedovede vánoce na státní hranicí představit. Vebudou brečet, pustl ho mbec? Už se nemohl vymlouvat, rýden před vánocemi se "ozloučill s rodiči, nalbžtli na stěhovák své svršky, knihy, peřiny a postýlku vra nejmenší dceru, a vyieli. V uších zněla ještě voslednl slova maminky: „Nenech je samotné, sta <•ej se o ně. víš. že lana ie urvně v životě z domo va ..." Copak jí nohl říct prav du do oěí? Ne. o zatím nemohl. Tam, kam jedou, budou vlastně většinu dne samt. len pohraničníci Um budou společníky. Proč vysvětlovat něco. co sami po odr dnech pochopí? Tři dny chodil domů od roty mnohem dříve než bylo zvykem. Chtěl u'ehčit manželce první dny na hranící. Pomáhal, kde jen mohl, hrál sl s dětmi, připravoval zásoby dřeva, a v lese hledal ten nejkrásnělší stromeček. Chtěl je ořekvaplt. Nevěděl kam dříve sko čit. Zítra už le tady Štědrý len. Musí přijít už odpole dne. Stromeček bude stro jit sám. Na programu Stěd rého večera se už spolu také dohodli. Pochopila. Nejdříve povečeří s dětmi, pak je dají spát a společně půjdou k rotě. Kluci se ul těší. Po dlouhých měsících první žena u roty. Všechny je předem upozornil, že za každé neslušné slovo budou lítat blesky. Na onen Štědrý večer, co živ bude, nezapomene. Už v noci začal padat sníh. Ke třiceti centimetrům starého napadlo půl metru nového. V poledne už byli všichni rozzlobeni. Bílá tma Pravá šumavská metelici.. S vět rem a sněhpm bičuje do očí, oslepuje, dělá rampou chy na obočí, rozpaluje tváře. Bylo pět minut po třetí. Hlídky se při pravovaly na cestu do terénu. U dozorčího zvoní telelőn. Poplach pro celou rotu. Ne, nebylí překvapeni. Znalí své ůko ly zpaměti. Mohli ie vzbu dít kdykoliv. Ale právt dnes. kdy kapři a řízky u isou připraveny ke smaže ní, stromeček ustrojen .. Stačil doma ještě říci „Kdybych se náhodou ne vrátil včas, tak večeřte be ze mne." V devět už dome. ořestali čekat. Přišel-až s ranním rozhřeš kem. Unavenu nevyspalý ale spokojený. „Nir se hol ka neboj Dostali Isme ho.* Nevěděla o kom mluví, led no však pochopila okamžitě. Má to leště těžší než isem si myslela ... František HOSA Foto: Eduard KARKAN Y ÁNOCE se kvapem blížily Manželka i dcery stále víc naléhaly: „Táto dělej, už ie ten byt připravený? Chceme být o Štědrém dnu s tebou.“ V duchu Pohraničníci to nemají na státní hranici lehkt \ Také plalíle •y zbytečně. Zimu máme nu krku už druhý měsíc. Sice leSiě letos neukázala všechno, co dovede, ale zásobárna jetích možnosti je pěkně veliká S jejími zuby se zatím seznámili jen obyvatele horských a příhorských míst, ale například automobilistům už l jinde provedla „pěkné" kousky A nejenom jim. Třeba energetici, tl by mi hli vyprávět. Námrazy zásobováni elektráren a také spotřebitelé Velcí i malí. Ano i když teplotní podmínky byly zatím dost shovívavě a regula li stupně j také příliš neomezovaly, přece jen spotřeba jde v těchto měsících hodně nad celoroční průměr. le to pochopitelné Dříve se svítí doma. v závodech i kasárnách Lidé také tolik nešetři Těch pár korun doplatků za rok zaplácených za vyšší spo,febu elektřiny pro většinu lidí nehraje rolí. 1 to je známka pro naši životní úroveň. Ale ... V tom to právě je. Nejde o těch pár korun. Musíme však zbytečně večer co večer mít zapnuty všechny naše spotřebiče? Nemůže být více kázně ve spotřebě závodů i v kasárnách? VŽdyt neide jen o ty spotřebované kilowatty ale o lO, aby té elektřiny byl vždycky dostatek a nedocházelo k vypínání, aby byla vždy, když je potřeba. svo