Obrana Lidu, leden-červen 1977 (XXXVI/1-25)
1977-01-08 / No. 1
UV::iT.l LSSIU: S důvěrou a cptiir.Isnsm - str. 2 • Expedite Afrika - Sahara 76 - 3 • Pilotův splněný sen - 5 • Šest holek na krku - 7 • S heslem na přilbě - 8 • Pomsta chutná hořce -14 «Televize -15« Křížovky, humor -16 Neděla í ÚSTŘEDNÍ ORGÄN MINISTERSTVA NÁRODNÍ OBRANY Ročnik XXXVI. • 8. ledna 1977 • Cena 1 Kčs • Číslo 1 Foto: Eduard KAR KAN Foto: Eduard KARKAN PŮLNOC NA HLÁSKÁCH Jiří STEGBAUER Tebe krásno mých tuláctví v zahradě klukovských dálek tajenou v sobě nesu jako divoký heřmánek jako opar stráně s dolíkem trav pro snění jako pavézu polen při kamenných bitkách jako prak v rozsoše střílny větví jako rvačku s tržnou ranou kalhot pro dívčí vzdechnutí Tebe má země do níž letí všechny zvony když půlnoční stgnál rádia ladí na hláskách nový den vyhlížím a měřím doteky víry která je v člověku jediná Reportáž o Sněhurkách a 176 trpaslících Nový rok. Opine nová první vteřin«, minuta hodina, den Bude (Ich tři sta šedesát pět. A tak jdeme už do prvnfeb minul aovébo roku ■ biubukym presvedčením, že: dědeček přestane kouřit, babička mu nebude zakalovat cbodlt na čtvrteční mariák, tatínek začne cvičit a maminka se nikdy na nikoho až nesamrači. V různých podobách slibujeme — sobě i těm druhým, že tenhle rok, ale taktický, už budeme vážně lepši. Ale teď už doopravdy. Každý z nás má daleko zásadnější předsevzetí. A zá vazky. A tak nás při tom napadlo: mají je i děli? Sli jsme tedy za nimi. Za dětmi do šumavské vesničky Volary. kde kromě jiných zajímavých věci je i vzorná mateřská škola. A tam, tam |sme se zeptali děti, jaká máji předsevzetí do nového roka 1977. |ejlcb učitelek jsme se zase ptali na věci |lné. I když — ta předsevzati tam samozřejmě nechyběla. ClÉTE NA 11. SÍRANE Úspěšný start do nového roku! Foto: Jiří ŠLAPÁK MisS/ŕ/6-db 'ľf- ............................................................................................................................... MINISTR JUNTY ZAPÍRÁ I „Je tam ministr spravedlnosti?“ zazněla první oázka mezikontinentálního telefonického rozhovoru Paříž—Santiago. „Ano, tady je Schweitzer osobně.“ „Pane ministře, pokládám za svou povinnost upozornit vás, že tento náš rozhovor |e zaznamenáván na magnetofonový pásek, který bude přehrán na mezinárodni tiskové konferenci v Bruselu. Domnívám se, že byste to měi vědět, než odpovíte na otázku, která mě již delší dobu tíži iako balvan...* „Především bych rád věděl, S kým vůbec mluvíml“ „Tady je příslušnfk argentinského demokratického hnuti julio Cortazarl“ „A jste v Paříží?“ „Přesně tak. Toho času jsem v Paříži, ale už se pomalu chystám na cestu do Belgie.“ „Co byste se chtěl ode mne dozvědět?“ „Mém věrohodné zprávy o tom. že chilská poltcle zatkla v Santiagu mého tamního přítele Victora Dlaze Co Je s nim?“ POKRAČOVANÍ NA 3. STRANĚ VICTOR DlAZ V rozkaze velitele roty zazněla veta: ,Za vynikající výsledky v bojové a politické pftpravS odměňuji dopisem do rodné obce svobodnika Jaroslava HonzíkaDopis odešel tešte toho dne. Podepsal jej velitel roty, který považuje svobodnika Honzíka | za Jednoho z nejlepšicb, ne-ll vůbec || za nejlepšího vojáka své Jednotky." Jenže — chyba lávky. Praha není obec a obvod Prahy představuje kraj-1 ské mésto. A tak se stalo, že se dopis někam zatoulal, a to Je věc, která vzorného vojáka a řidiče veškeré § kolové techniky útvaru trochu / mys- i lim, že hodné) mrzl. „Víte, spíš kvůli mamince a tatín kovt. Jím by Jisté udělal velkou ra- \ dost. Ale nedá se nic dělat, snad at příště.“ Která máma nebo táta by neméit radost, když jejích syn příkladně plní své úkoly. Jistě by Je potěšilo, kdyby si mohli přečíst slova chvýly za Jeho práci. To, o čem se možná dočtou v Obraně lidu, nemohl dopis velitele ještě obsahovat. Jejtch syn je totiž pří pravován ke vstupu za kandidáta strany A přtfetí do řai komunistů by chtěl pozdravit jedním výjimečným závazkem. Nikdo v celé rotí nemel a nemá odvahu k vyhlášení závazku na získání titulu mistra řf zeni kolových vozidel. Svobodntk Honzík takový závazek vyhlásil před celou Jednotkou. Jde o odvahu, nebo důvěru ve vlastní síly? To byla myšlenka, která mě napadla, kdyl jsem Se o závazku dozvěděl. Odpověd přišla od samotného velitele roty. „Nerad o někom hovořím v superlativech, ale Jaroslav Je skutečně příkladem všem. Za pět měsíců vojenské služby získal druhou třídu, za osm měsíců měl první. Výltmečný úspěch, který dosahují ten jednotlivci a ještě ne katdý rok. K tomu je potřeba přičíst jeho skromnost, obětavost a ochotu pomoci každému, kdo pomoc potřebuje“ ledna věc je slib a závazek a druhá ieho realizace. Svobodník H muk je však už v těchto chvílích připraven, aby svému slibu dostál. A v tom je jeho přiklad reště znásoben. „Bez vo/enskě služby bych něco takového nikdy nedosáhl. Nebyl isem nikdy rozmazlený, ale teprve na vojně jsem poznal, co člověk vydrží. Pět dni /sem jezdil nepřetržitě na jednom taktickém cvičeni Najezdil jsem několik set kilometrů To byla prověrka vůle a sily Byl jsem šfastný jako malý kluk. Vozidlo vydrželo a já také.“ Když odcházeli vojáci ll ročníku, zanechali odkaz: obhajte vzornou rotu A jejtch nástupci od prvních dnů výcvikového roku dělají všechno pro to, aby odkaz naplnili. Vzorný voják svobodník lari,slav Honzík řidič první třídy patři k těm nejpředněišim. Text a foto: František HOSA