Obrana Lidu, červenec-prosinec 1977 (XXXVI/26-52)
1977-07-02 / No. 26
UVNITŘ LISTU: Stan, ohniště a dobré kecky - str. 4 • Bradáč a jeho klan - 7 • Kladno, ty černé Kladno -11 • Televize -15 • Křížovky, rébusy, humor-16 Zvládnutý let do propasti Když strach má velké oči Už je to hodně dávno, co major Jaroslav Krýda poprvé zasedl za řídíc! páku svého prvního letounu, aby před očima přísných učitelů potvrdil, že už dostatečně dorostl a může létat jako bojový pilot. Uteklo mnoho vody, přibyly i joky, s nimi ale také spousta zkušenosti. Z nováčka se stal mistr — pilot první třídy — jehož čas, strávený ve vzduchu, se pomalu tjllžf. ke dvoutisící hodině. Nahodilost je zákon ryze filozofický a jako takový na člověku zcela ne závislý. Někdo jeho nezbytné půso bení ve složitějších formách vůbec nepozná, jinému se náhody sečtou a vznikne tím kaleidoskop nevšedních osobních zážitků. Mezi jeho oběti se může major Krýda směle zařadit, protože ve svém povolání zažil tolfft vzrušivých událostí, kterými se nemůže pochlubit ani nejzkušenější kaskadér. Psal se rok 1969, vzpomíná, a ve tváři se mu rozhostil zasněný výraz, Jako by se mu v paměti vynořila tvář první lásky a nikoliv letová situace, která hrozila katastrofou. Tehdy létal na „devadesátce“. Měl už nějakou tu stovku hodin odlétanou, a vedle svého umění, nervy jako lana. Pře svědčil o tom nejednou, ale zceia zjevně poprvé ve zmíněném roce. V osudném dni,šel potřeí na let. Už si dnes nevzpomíná, jak se mohlo stát, že nedostatečně prověřil před startem tah motoru. Za své chyby se musel draze vykupovat. POKRAČOVANÍ NA 5. STRANE O spěšný aktér nouzového přistáni major Jaroslav Krýda Foto; B. PLESKO IBRANY jr • Číslo Mm O ÚSTŘEDNÍ ORGÁN MINISTERSTVA NÁRODNÍ OBRANY Ročník XXXVI. • 2. července 1977 • Cena 1 Kčs • Číslo Bratrské přátelství — všestranná spolupráce Na pozvání soudruha Nicolae Ceaušeska, generálního tajemníka Rumunské komunistické strany a prezidenta Rumunské socialistické republiky, ústředního výboru RKS, státní rady a vlády RSR dlela od 22. do 24. června 1977 na oficiální přátelské návštěvě v Rumunské socialistické republice stranická a štátni delegace Československé socialistické republiky, vedená soudruhem Gustávem Husákem, generálním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Československa a prezidentem Československé socialistické republiky. Reportáž z pobytu československé stranické a státní delegace přinášíme na 2. STRANÉ. V Záběr ze srdečného přivítání generálního tajemníka ÜV KSC a prezidenta CSSR G. Husáka nabukureStském náměstí Scinteia Foto: CTK Obraz humanismu, demokracie a svoUody Od první věty preambule, od prvního článku návrhu nové Ústavy SSSR, otevírá se před námi grandiózní pcnorámo sovětské skutečnosti, základních torem, politických zásad, občanských práv, jaké nemůže zajistit žádná jiná společnost Návrh nové ústavy ukazuje světu obraz opravdového humanismu a demokrati? mu sovětské společnosti, materiální ga rance svobod a práv občanů, socialistic kých vymožeností, přitažlivý přiklad reálného socialismu. Je svědectvím toho, co dokázal sovětský lid pod vedením komunistické strany, co dokázal vítězný socialismus, co socialistický stát dává svým občanům, jaké možnosti dalšího dynamického rozvoje má socialistická společnost. Je to obraz inspirující a při tažlivý. POKRAČOVANÍ NA 3. STRANĚ Teplé letní počasí láká do vody Foto: J. BÁRTÍK HRAD PLNÝ POKLADU V „Historických pověstech lidu českého“ se na straně dvousté devadesáté vypravuje zhruba toto: V tabulnicl hradu Blatná býval kdysi zvláštní obraz: v popředí se na něm procházeli rytíři templáři v bílých pláštích a za nimi šel mouřenín. Ten držel lucernu, jejíž světlo dopadalo na jedno místo — jakoby úmyslně. Hradní písař, který byl duše hloubavá, chodil kolem obrazu a dumal. Tak dlouho, až se obyvatelé Blatné jednoho krásného dne setkali jen s velkou dírou ve zdi — tam, kam ukazovalo světlo mouřenínovy lucerny. Písař nikde, poklad nikde, zůstal jen ten otvor ve zdi, jak praví Historické pověsti — „že by se tam půl míry obilí vešlo“. Rozjeli jsme se tedy na Blatnou — za místem, kam ukazovalo světlo mouřenínovy lucerny. Za pokladem. Reportáž o hradních pokladech čtěte na 9. STRANE Vzácné gotické fresky oiívafí pod štětcem současných mistrů Foto: E. KARKAN Potkávají se známí a začnou řeč o počasí. Jakýpak bude ííkend? Skoro jsme sl ui zvykli, le v letošním roce poněkud gevalný. Ale rozmary přírody bývají námětem rozhovorů třeba l na dělostřelecké střelnici. A tak jsme se seznámili: „Večer jsme chtěli střílet noční," promluvil podporučík Antonín Broft. „Najednou tma jako v pytli, nastalo pořádné hromobití a hned za ním liják. Po půlhodině byl klid a na obloze vykukovaly hvězdičky. Jako naschvál se nám ten počas otáčí. Přišil jste z Pasek? jak si tam vedli kluci?“ Šestnáct zásahů. „Není to moc ...“ Vlastně šestnáct zasažených cílů. ,Jo ut je jiný, dokonce krásný," komentuje podporučík s úsměvem. A téměř stejnými slovy hovoří o nočních střelbách oddílu, v němž slouží ještě s dvěma Antoníny. „V každém tanku dva zásahyI“ To znamená, že protitankový oddíl střílel výtečně, jakým dílem se na tom podílí podporučík? je dělostřeleckým technikem. K jeho povinnostem na střelnici patří giezí jiným i oprava optické záměrné. Řekli bychom, že jde o jakousi malou rektijikaci kanónů před ostrou střelbou. Na cvičení bývá mnoho přesunů a zájezdů do palebných postavení. A proto je nutno přesnost zbraní stále kontrolovat a případně opravovat, laicky řečeno tak, aby tam, kam směřuje hlaveň, směřoval i zaměřovač. V temně šedých obalech má Antonín ukryty nezbytné nástroje: rekttjikační kříž, ,jako součást příslušenství ke zbrani, a pak , dalekohled, zlepšovák, který, je zhotoven ze starého kanónu. 57.mm. Brzy jsem byl natolik seznámen s postupem při rektijikaci, že jsem měl dokonce chut si to zkusit. Bohužel, baterie každým okamžikem očekávaly povel k'palbě. A tudíž již žádnou- pomoc nepotřebovaly. Podporučíkovi pomohli při úpravě rekti-Jtkace jeden z pomocníků dělmistra. Mimochodem — pouhý měsíc pracoval v opravárenském závodě, v němž ho k plné spokojenosti techniků dobře vyučili. Dobré vysvědčení, je o to cennější, že tihle opraváři již mají tradičně dobré jméno. Napadlo mne, že, kdo dovede uznale hovořit o práci druhých, má jistě rád i své dílo. Pomalu .jsem nabýval přesvědčení, že i podporučík Broft patří k vojákům spokojeným ve vojenském stejnokroji. Zvolil si své povolání z ..vlastní vůle, jeho cesta do armády byla, neobvyklá. Po základní službě jezdil šest let u krajské vojenské .správy ^ ,, „Jednoho dne jsem, si řekl, že .když jsem u vojáku tak dlouho, obléknu si 'unifoirmu...Když mne dají k tecjimce, budu sloufit. Nemám vojenskou školu. -Udělal,.jsem si průmyslovku: . Po .důstojnických zkouškách jsem dostal hodnost podporučíka. Taky jsou někdy 9 té naši službě zabíračky, když jsme na cvičení, při přechodech techniky na zimní nebo letní provoz, profylaktických prohlídkách, kontrolách náčelníků, ale jinak-je to dobrý, jsem spokojen. A co máme v posádce hezký byt, je spokojena i manžel ka.“ Jiří HORSKÍ Podporučík Antonín Broft Foto: j. Šlapák 0