Pionýrské Noviny, 1962 (XI/2-52)
1962-01-09 / No. 2
jedním z nás! Na obrázku vlevo je hornicky uíen Pavel Kolecek, vpravo Jaroslav Kofán, ktery kdysi pfisel na Dűl Stalin na brigádu a zűstal tu natrvalo, a uprostfed - pionyr Jirka Radénda. jirkűv tatínek je horníkem, bratr rovnéz a on sám se mezi prvními íáky devítiletky v Porubé pfihlásil do nejdűleiitéjsího povolání. Rozhodl se správné, vídyf Ostrava potfebuje stále vice lidí, zvlásté mladych lidí, ktefí pomohou dobyvat pro republiku íerné zlato, budou tu pracovat a bydlet, zkrátka najdou tu opravdovy domov. V príátích letech dostanou doly jeáté vice moderních kombájné, pluhű, skrabákú, frézek atakdále, zkrátka ubude télesrté práce a téíkou robotu pfevezmou stroje. A néni to pro mládeí Okol jako stvofeny - obsluhovat mechanismy, pomáhat novym na svét, pfispét svymi nápady k mechanizaci dolű? Néni to úkol opravdu pionyrsky? Pozvéte k sobé do ákoly horníky, nechte si vyprávét o jejich práci; néni to snadná „robota“, oni sami fíkají, íe sachta néni cukrárna, ale poznáte, jak jsou na svoje povolání hrdi a jak si váíí kaídého, kdo vstoupí do jejich fad, i Jirky Radéndy, ktery za pár mésícű nastoupí do hornického uéilisté. Kdyí mladí ostravstí horníci pfijeli pfed nékolika dny do Prahy a besedovali s pfedsedou ÚV CSM soudruhem Vladimírem Vedrou, rozhodli se vyzvat mladé I idi v célé republice, aby pfisli k nim na Ostravsko. „Pojdte pracovat na nejprednéjsí frontu práce. Cekají nás veiké úkoly. Republika potfebuje stále vice uhlí. Vitámé kazdého, kdonám v nasem úsilí poműze, kdo se u nás trvale usadí a zamiluje si hornické povolání, jak to v poslednich dnech ucinily desítky svazákű z Brnénska, Hodonínska, ze Slovenska i odjinud. Pfipravíme vám soudruíské pfátelské prostrédí, abyste u nás nasli novy, dobry domov a kolektiv. Stante se jednémi z nás! Stante se horníky, zvolte si toto éestné, hrdé povolání!* (co) cd<zI-< IX. * Ul* Z Z ÜLI o u 99 Mám prítelkyni v Gruzii. Jmenuje Tamara a pile mi velmi casco. Dopisujeme si rusky — kdyí udílám v dopise hodni chyb, Tamara mi je vlechny opraví a palié na „opravu“. K dopisu vídy pripíle jelté nijaká slova, kterd by chtéla znát v leitini. Lydie Pokorná, Ostrava Víte, GAHARDZOBI co je té 7 Toho srpnového rána jsme nalozili své objemné batohy do starého autobusu bez strechy, potom jsme se nalozili sami, celá ceskoslovenská turistická skupina, a odevzdali se do rukou opáleného fidiée Griáky. Méli jsme pred sebou slavnou vojenskou silnici, která spojuje nejkratsí cestou severní Gruzii se Zakavkazím. Nebyt téhle silnice, trvalo by to z Ordzonikidze do Tbilisi kolem Kavkazu asi pétkrát tak dlouho. Nuze, autobus uz uhání po asfaltce, míjí zelená údolí a lesnatá predhúfí a po hodiné jízdy se najednou ocitá pred vysokou skalní sténou. Také kolem dokola jsou skály. Kudy ted? Griska se tváfí jakoby bezradné, dokonce zastaví, ale my uz vidíme, ze mezi skalami je skulina. Jen taková, ze se protáhne silnice a tedy i autobus. Kdysi tolik obávaná Darjalská soutéska. Podél stén bourí divoká reka Térek, ze néni vlastního slova slyáet, a vysoko prosvítá modry prouzek nebe. Kdysi dávno tu ve tmé éíhávaly na pocestné loupeznické tlupy s ostrymi kindzály. Pozdéji, kdyz byla postavena darjalská pevnost, dovedla tu hrstka vojákű odrazit sebevétáí neprátelskou pfesilu. I v poslední válce tu zastavila jediná pevnústka mohutny nápor faáistű. A cesta se kroutí dál: nad propastmi, pod starymi stráínymi véiemi, nad vodopády a lééivymi prameny. K polednímu jsme v malebném údolí pod Kazbekem, v hezkém okresním mésteéku Kazbegi, které je pólóié no o dobrou stovku metrű vys néz vrchol Snézky. Na svazích Kazbeku (5000 m vysoky) svítí ledovce a véény sníh. Také jsme si druhého dne vylezli na ledovec a dávali pozor, abychom nespadli do trhlin az tri sta metrú hlubokych. A ve vesnici, vlastné aulu Toti a Gergeti, jsme mluvili se stoletymi dédecky, kterí mají v rodiné hlavní slovo a jejich sedmdesátiletí synové je poslouchají, jako by jim bylo deset. Prapravnuci ovsem nej sou doma, méli by to moc daleko do skoly. Byli proto v Kazbegi v internátu. Byli jsme se za nimi podivat. Ukázali nám mladého rysa a medvídka a vyprávéli, íe se uéí i o Ceskoslovensku. Prosili, abychom vyrídili pozdrav nasim pionyrűm, pák nám zazpivali Tancuj, tancuj a nékoiik gruzínskych písní, a kdyí jsme si prohlédli jejich klubpvnu, télocvicnu, skolu a vsechno ostatní, rekli nám mnohohlasné „gamardíobi“, coí znamená dobry den i na shledanou. A mávali nám jeSté dlouho, neí nás autobus zmizel v zatáéce a spéchal prés Krííové sedlo a polícka ve vysce dva tisíce metrú dolú k Pasanauri, k Mccheté a dál, k hlavnímu méstu Gruzie, Tbilisi. D. SLECHTOVÁ Jistl zníte rúzné motyly, kterí v letních mésE- clch oíivujE naíe sady a louky a mnohdy zabloudí i do uEíc naJEich mást. NynE si műtété své znalosti o motytech zopakovat z naíich poStovních známek, které p?ed nedávnem vyíly. Je to devét príleíitostnych známek od národního umélce Maxe Svabinského: 15 h - bélések ferichovy, 20 h - pestrokrídlec podrazcovjr, 30 h - jasofi éervenooky, 40 h - otakárek fenyklovy, 60 h - babocka páví oko, 80 h - babocka osiková, 1 Kis - stuzkonoska jasanová, 1,60 Kis - baboika admirál a 2 Kis - ílutasek reíetlákovy. Známky byly vytiStény ityibarevnym ocelotiskem z plochy, aby bylo moíno motyly zobrazit v jejich skuteí> nych barvách. Od détství jsem mél rád techniku a tihl jsem k ni celou dull. Kdyz se naskytla moínost vstoupit do leteckého uci/iíté, rád jsem jl vyuiil. Stanu se vojenskym letcem, fikával jsem si; budu jako nás slavnj rodák Alexandr Pokryskin a tisíce dal Sich letcü stfeiit listé nebe sovétské zemé. K tomu, aby se llóvék naulil ovládat letoun, bylo pfirozené zapotfebí mnoha energie a úsilí. Velmi miluji svého otce Stépana Pavlovile. Byl a je ml v mnohtm vzorem llovéka s pevnou vűlí, cllevédomého, ktery mnoho ví a dovede vsechno. Müj otec se ucil cely zivot. Vstépoval mi úctu k jeho generáció jeho generace vykonala opravdu mnoho: vybudovala skvély socialisticky prűmysl, vybudovala kolchozy a rozdrtila falistické Némecko. Jednou jsem se otce zeptal: ,,A cím jsi se rídil ty, kdyí jsi byl mlady ?“ Otec snal z poliiky 33. svazek spisú V. I. Leninam ukázal mi stranu, na níi bylo ve zkrotce STÁVKA POD ZEMÍ O vánoéních svátcích zahájili francouzstí horníci z uhelného revíru v kraji Aveyron stávku na protest proti tomu, íe jejich doly maji byt uzavíeny a horníci vyhození z práce. Jaky pro tento svúj úmysl uvádéjí kapitalistiétí majitelé dolú dúvod? Pry se v nich nevyplácí dolovat! Odbomy prűzkum váak ukázal, íe v této pánvi jsou zásoby asi 22 miliónú tun kvalitního éerného uhlí, které je moíno téíit jeáté 50 let. Kapitalisté vsak stojí na svém, a tak se horníci uchylili ke stávce. Je to väak zvlástní stávka. Horníci zűstávají célé dny a noci pod zemí ve svych sachtách. Obyvatelstvo v kraji jim pomáhá, dopravuje jitn jídlo, léky a . jiné potreby. Horníci vydrieli za téchto podmínek v dole prés célé vánoénl svátky i prés Novy rok, ale jejich boj nebyl dosud rozhodnut. .Avüak jií dnes si zasluhují uznáni a obdivu za svou stateénost v boji s vykorisfovateli. NOVÍ STÄT V TICHOMOftí Dnem 1. ledna vznikl novy stát, Západní Samoa, ktery se rozkládá na nevelkych ostrovech Samojského souostrovi (celkem necelych 3000 km2) a má asi 110 000 obyvatel. Aí do toho dne byl jako tzv. „poruéenské území“ vlastné kolonií Nového Zélandu. I kdyí v§ak jde o maié územ s nemnoha obyvateli a v obrovs'r vzdálenosti od stredisek národné osvobozeneckého hnuti v Asii a Africe, presto si dokázali Samojci vynutir samostatnost. Ukazuje se, íe myälenka odstranéní kolonialismu«proniká i do nejodlehlej éích cástí svéta. Za prvé - ulit se, za druhi - ulit se a za tfetí - ucit se. Bylo to feleno provídy, pro vsechna pokolení. Hídil jsem se tímto Leninovjm odkazem, a bude-li mi dopfáno, strávlm jesté mnoho iasu nad ulebnicemi. Kdyí jsem se stal stíhacim letcem, objevily se nővé touhy a npvá pfání. Chtél jsem se blile seznámit s tou nejnovéjii technikou -kosmickou. Vtdyítehdy jii brázdily nebe sovétské umélé druíice Zemé. Vék rákét vytadoval lidi, ktefí by mohli létat znalné rychleji, vys a dál, net jsme létali my, fadoví piloti reaktivního letectva. Cigantické úspéchy sovétské védy a techniky, které jsem neustále sledoval, mé pfivedly k myílence, te bych se mohi stát kosmonautem. K tomu vlak bylo zapotfebí zménit ce/y zpűsob tivota, získat nővé obllrné znalosti, pflpravit se fyzicky i morálné. VSechna svd dalíi léta jsem podfídil tomuto cíli. A pfání se splnilo - obstál jsem se zdravím i svymi novymi védomostmi: byl jsem zafazen do skupiny kosmonautű. (Pokrafovánf pflití) Z VYPRÁVÉNÍ G. S. TITOVA ■JOO kosmonauta. 000 k r* Pastevec z Gergeti. Jedna z ulic v Batumi. Nedávno mi psala, íe se chystají s oddílem na Kavkaz. Ráda bych o téchto horách nico vidéla . . . VE LKA SO ÚTÉ 2 PN POZDBAV MLADVM LENINCŰM * -•, j m Od muzea v Kazbegi je prekrásnj/ pohled na Kazbek i na vesnici Gergeti. FILATELIEf ESKOM.OVK.NSKO ■ Postovní známky s motyly ,WgMh ál 4*.. jffiynw’f, -NYMPHALU ANTI Of A I.SS AIOCKA pjl 10 ii Protoze nasi ítenári sledovali s velkym zájmem úryvky z vyprávéní Jurije A. Gagarina a projevili prání dozvédét se víc téz o vesmírném letu Germana S. Titova, rozhodli jsme se, íe vyhovíme jejich pFání a pFetiskneme alespon nékoiik úryvkű z vyprávéní druhého Vim, ze néktefi z vás nemají rádi matematiku. Vétsinou ovüem proto, ze jesté nepoznali, jak je matematika uzitecná, zajímavá a napínavá, nékdy dokonce napínavéjsí néz dobrodruíny román. Matematika nám dokonce umoznuje pfedvídat budoucnost. Známe-li zákony, jimiz se néjaky jev m a te matíka je úzasné dobrodruzství fídí a dají-li se ty zakony matematicky vyjádfit, urííme - kdyz dovedeme poíítat - jak se tento jev bude vyvíjet v budoucnu. Nebudu vám povídat o vypoétu druíic, jejich drah, o propoctu cesty astronauta véetné jeho sestupu. To nase mládez vétsinou ovládá. Ői ne? Pracuji v podniku, kde matematika hraje velmi dűlezitou roli. Kazdy stroj, kazdá jeho souéást se musí propoéítat, aby správné plnila svou úlohu. A pfitom soucásti musi byt lehké, úsporné a pévné. Néni totiz veiké uméní postavit tézky stroj. Ale pfíroda nedá nie zadarmo: tak tfeba vybornou cestou ke snízení váhy motorú je zvysení poctu jeho otáíek. Stroj dvakrát rychleisi má asi poloviéní váhu. Ale zde zaéíná zrada. Pfi vétsí rychlosti je vétsí odstfedivá síla, která se snazí stroj roztrhnout. Kdyz ji spofítáme a vypoéítáme, jak má vypadat rotor, pfepadne nás ze zálohy zly nepfítel - chvéní. Mluvíme o „kritickych otáékách“. Ale známe-li dobfe nepfítele, poradíme si s nim. S pomocí matematickych strojű spoíítáme, jak má vypadat hfídel, aby se nedostal do kritickych otácek. A jiz se zdá, ze je váechno v pofádku. Ale jsou tu jesté dalsí fyzikálni zákony, s kterymi se musíme vypofádat, spoéítat, jak se sífi teplo, jaké budou ztráty apód. Takovych bezpeénych strojű musíme sestrojit víc a pák z nich vybereme ten nejlepsí, vyrobné a provozné nejvyhodnéjsí. Ale nestaéí jen zvládnout tyto vypoety. To byehom jesté budoucnost pofádné nepfedvídali. Musíme spoéítat, jak se stroj bude chovat pfi rúznych provozních stavech. Tak napfíklad elektrárna. Pro vás je to jednoduché: otoéíte vypínaéem a máte svétlo. Jenze vypínaéem tóéi kdekdo a kdy ho napadne, obéas néjaky nesika udélá zkrat, tu zase spadne vedení nebo kluk rozbije izolátor. A proto je nutno vsechno (i toho nezbedníka) matematicky zpracovat, aby elektrárna dodala v kazdém pfípadé svétlo, teplo a energii strojűm. Jako román vypadá boj matematikú a technikú o vysokou rychlost letadel. Museli napfíklad svést boj s takzvanym „shimmy“ (éti simi), kdy se pfední kolo letadla pfi pfistávání roztanéilo (shimmy byl kdysi módní tanec, néco jako charleston). Nemálo havárií mél na svédomi „flatter", kdy se kfídlo pfi uréityeh rychlostech rozechvélo tak, ze se nakonec pfelomilo. I z tohoto bője vysli matematici vítézné a óba tyto jevy uz se dnes nevyskytují. Matematika fesí i jlné problémy. Jak tfeba projít bludistém, najít v ném hledanou véc a pák se vrátit jednoduchou cestou (nikde se nekfizující) zpét. Víte, jak vázat uzly, které se dají rozvázat jen uréitym tajnym zpűsobem? Znáte pfípady, kdy se kouzelník nechal svázat fetézy nebo provazy a pák se lehee a rychle vysvobodil? Vidíte - matematika műze slouzit i zábavé. Matematiku potfebujeme éím dál vice. Dospélo to uz tak daleko, ze lidsky mozek néni s to v potfebné dobé vsechno vypoéítat. Proto pouiíváme matematickych strojű. Jsou to vyborní pomocnici. Ale jako vsichni pomocnici, chtéjí od nás znalosti. Cím vice strojű mámé, tím lépe musíme ovládat matematiku. Stroje totii matematiku neznají. Dovedou jen poéítat a matematika je víc néz poéítánf. Je to vúbec zajímavé, ze éím víc strojű mámé, tím víc musíme umét. Byly éasy, íe délník mohi byt negramotny; ba co délník, i králové byvali negramotní! Brzy bude délník potfebovat stfední skolu a zanedlouho i vysokou. Nebof éím dokonalejfí je pomocník, tím dokonalejíí musí byt jeho pán. Víte, ze byly doby, kdy se násobilka studovala na université? Ze stary Ahmes píse, jak vyfeíení úlohy 4x7 byla vénována dóba „od vychodu do západu slunka“? V poslední dobé matematika vychází za zdi továren, za práh techniky. Vstupuje do biologie, do medicíny. Jeden z pfedních éeskoslovenskych védcú, biolog a fyziolog L^ufberger pouíívá matematiky s velkym úspéchem pro své vyzkumné úéely. Néni daleko dóba, kdy pfijdete k lékafi a tu vás matematicky stroj v citlivych rukou lékafe vysetfí, udá diagnózu a pfedepíse lék. Mané vzpomínám na slova Karla Marxé: „V kaidé védé je tolik védeckosti, kolik je v ni matematiky.“ Souhlasíte tedy se mnou, íe matematika je napínavá? Jestli ano, nepodcenujte ji pfi uéení. INI. I. BRAND, CKD - PRAHA