Pochodeň, leden-březen 1968 (LVII/1-77)

1968-01-02 / No. 1

Novoroční projev prvního tajomníka Úl KSČ a presidenta republiky Antonína Novotného '(Dokončení ze str. 1) Jsem přesvědčen, že Je to začátek velkého prpcesu všestranného rozvoje socialistické společností, že naše cesta je správná a že tak máme dál postupovat. V souvislosti s těmito opatřeními v ekonomice nutně bude docházet k dalšímu rozvoji i na ostat­ních úsecích, v celém společenském systému. Budeme plně vy­užívat zkušeností celé naší společnosti, abychom budovali úspěš­ně se rozvíjející socialistickou společnost. Očekáváme v tomto směrů mnoho od vědy, která již toho hodně vykonala, počítáme i s plnou účastí těch, kdož se starají o růst vdělanosti našeho lidu, o vzdělání naší mládeže. To vše samozřejmě souvisí s dalším prohlubováním socialistic­ké demokracie, jež je přímo životně spjata s veškerým děním naší společností, jejím postupem kupředu, musí být stále více uplatňována v celém životě, v prácj lidí, orgánů a organizací. Náš další socialistický rozvoj — a to je třeba si uvědomit — musí probíhat ruku v ruce s celou naší zahraničně politickou koncepcí, jejímž cílem je dále rozvíjet vzájemné přátelství, spo­jenectví a spolupráci se Sovětským svazem a druhými socialis­tickými zeměmi, spolu s nimi řešit problémy socialismu, pozná vat navzájem své zkušenosti, učit se jeden od druhého a tím přispívat ke společným úspěchům teorie a praxe socialismu, jakožto nového, spravedlivého, na vědeckých základech marxis­­mu-leninismu založeného řádu lidstva. Je samozřejmé, že naše snažení nemůže být odděleno od celo světového vývoje, ale že musíme umět využívat všeho kladného, všeho pokrokového, k čemu lidstvo dospělo a co vytvořilo — a to 1 toho, co vzniká v zemích kapitalismu. Nemyslím jen na hospodářství, techniku, vědu, ale i na pokrokovou kulturu a umění. Na to, co může prospět socialismu, i co obohacuje náš život i prácí. V naší zahraničně politické koncepci provádíme politiku míro vého soužití, jež je založena na míru a překonávání nebezpečí války, na přátelství národů, na podpoře všeho pokrokového, na úsilí o růst sil socialismu. Politiku mírového soužití ovšem nechápeme tak, že mlčky bude­me přihlížet k tomu, co imperialistické velmoci provádějí proti zájmům lidského pokroku, proti malým národům, jak to vidíme například ve Vietnamu. Spojené státy americké tu svými váleč­nými činy porušují mezinárodní mírové zásady a svojí impe rialistickou vůli prosazují válečnou agresí. Mírové soužití si nepředstavujeme ani tak, že by mohlo dojít ke smíření mezi buržoázni a socialistickou ideologií. Proto na­dále povedeme otevřený ideový boj a současně chceme svými výsledky na všech úsecích — od výroby až po vědu, kulturu, umění, uvědomění lidu — dokázat přednosti socialismu. To všechno musíme mít na zřeteli, když uvažujeme o dalších krocích, které máme učinit, abychom rozvíjeli naši socialistic­kou společnost, když při využívání dosavadních zkušeností hle­dáme nové cesty, jež by vedly k dalšímu hmotnému i duchov­nímu obohacování naší společnosti. Není a nebude to lehká cesta. Je proto třeba, aby s tímto vědo­mím se každý člověk podle svých znalostí, sil a schopností — ať už pracuje v závodě, v zemědělství, úřadě, či na vědeckém pracovišti — aktivně podílel svými náměty a návrhy na řešení našich problémů. Socialismus potřebuje, aby se lidé uvědoměle zamýšleli nad politickými, státními, hospodářskými i kulturními záležitostmi, potřebuje, aby se přímo zúčastňovali jejich řešení. Taková iniciativa pomůže Komunistické straně Československa v plnění její úlohy vedoucí síly v Národní frontě a ve státě, pomůže vládě republiky, národním výborům, Slovenské národní radě 1 Národnímu shromáždění v plnění jejích odpovědných úkolů. Vstupujeme do roku 1968, na který připadají výročí událostí, které byly významné pro vytvoření naší republiky a pro její socialistické zaměření. . V říjnu 1918 po staletích poroby obnovila se samostatnost obou našich národů, a to ve společném státě Čechů a Slováků — Československé republice. Byl to velký pokrok v našem národ­ním a společenském vývoji, což naše komunistická strana vždy vyzdvihovala. Předmnichovská republika však jako republika kapitalistická, v níž vládu měla v rukou fakticky česká velkoburžoazie, nedovedla ani nechtěla řešit životní problémy pracujícího lidu. Nesplnila ani naděje slovenského národa na skutečnou rovnoprávnost a všestranný rozvoj a nakonec nebyla ani s to zabezpečit nezá­vislost země před útokem hitlerovského Německa. Byla to jedi­ně Komunistická strana Československa, která ze svých třídních pozic důsledně bojovala za zájmy dělnické třídy, pracujících, za národní práva i za nezávislost republiky. Stačí připomenout komunistický program povznesení slovenského národa, postoj komunistů v tragických dnech mnichovského diktátu 1 jejich boj za národní svobodu proti fašistickým okupantům. Proto bylo logické, že po osvobození naší republiky Sovětskou armádou chtěli dělníci, rolníci, inteligence po všech předcho zieh zkušenostech, aby opět svobodná republika byla republikou sociálně i národnostně spravedlivou, směřující k socialismu. Zde je také důvod, proč se lid postavil za politiku naší komunis­tické strany. V této nové republice Komunistická strana Československa dě­lala všechno pro to, aby do důsledků byla zabezpečena politic­ká, ekonomická i kulturní rovnoprávnost obou národů i pracu­jících ostatních národností, aby se plně zúčastnili na rozvoji celé republiky. Dnes můžeme říci, že 1 Slovensko žije novým životem, jeho did je rovnoprávný s českým lidem, slovenský národ se rozvíjí v ná­rodním i socialistickém duchu a rychlými kroky jde ve všech směrech kupředu. Také občané jiných národnosti mají možnosti žít a rozvíjet se na rovnoprávných zásadách včetně své kultury i tradic. Právě pevné bratrství a přátelství, spojení sil i spolupráce Čechů a Slováků i lidu dalších národností u nás — Macfarů, Poláků i Ukrajinců — při výstavbě jednotného státu i ekonomiky je neobyčejně důležitým a velikým úspěchem naší socialistické cesty. Tuto svornou spolupráci musíme dále upevňovat, protože to je jen a jen ku prospěchu nás všech. Neobyčejně významnou událostí nadcházejícího roku je také dvacáté výročí Února. Vítězství pracujícího lidu nad reakcí v Únoru 1948 bude v našich dějinách vždy zapsáno jako velké revoluční politické hnutí, jež definitivně rozhodlo o vývoji Čes­koslovenské republiky k socialismu. Pod vedením komunistic­ké strany se tehdy pozdvihla dělnická třída a spolu s ní jako její spojenci a pomocníci velká většina rolníků, inteligence, aby řekli své slovo ke snahám politicky zprofanované reakční buržoazie, která chtěla provést pravicový puč a obrátit vývoj republiky zpět ke kapitalismu. Tímto jednoznačným vystoupením byl reakční nápor odražen a s konečnou platností se otevřela cesta k socialismu. V těch dnech vytvořená jednota dělnické třídy a pracujícího rolnictva i inteligence, jejímž výrazem byla obrozená Národní fronta Čechů a Slováků, se stala základnou, o níž se Komunistická strana Československa opírala při usku­tečňování velikých myšlenek socialismu V letošním roce také půjdeme k volbám do zastupitelských or­gánů — národních výborů, Slovenské národní rady i Národního shromáždění. Nové zásady, podle nichž se volby budou konat, jsou dalším krokem v prohlubování socialistické demokracie a záleží na všech voličích, aby vybírali a zvolili do svých zastupitelských orgánů ty nejlepší, nejschopnější, socialisticky nejuvědomělejší představitele, jimž zájem lidu, republiky a socialismu je nade­vše. Znovu zdůrazňuji, že provádíme taková opatření, jež vedou k růstu pravomoci a odpovědnosti všech zastupitelských orgá­nů, které budou muset daleko více než dosud samostatně roz­hodovat; mnohé z toho, co dříve bylo pravomocí nadřízených orgánů, mají nyní ve svých rukou okresní, městské i místní národní výbory, a proto také budou muset za svou činnost mno­hem bezprostředněji odpovídat svým voličům. Vážení spoluobčané, soudruzi, dovolte mi ještě několik slov k našemu hospodářskému vývoji. Mnoho se hovoří o minulém i současném stavu našeho hospo­dářství. Loni jsme hospodařili již zčásti podle zdokonalené sou-stavy, po novém a lépe než v předchozích letech. Je nesporné, že jsme dosáhli jak v roce 1966, tak hlavně v minulém roce, určitých dobrých výsledků — i když řada problémů trvá. Především se zvýšil národní důchod, a to nemalou zásluhou pracujících v zemědělství. Půjde-li i letos hospodářský vývoj po této vzestupný cestě, mohli bychom dosáhnout ještě lepších vý­sledků. Nechci být příliš optimista, ale ani pesimista. Dívám se na naši situaci i perspektivy střízlivě. Chceme-li dobře uspokojovat po­třeby lidí, úspěšně prodávat, a to nejenom na domácím, ale 1 na zahraničním trhu, který je pro nás neobyčejně důležitý — pak musíme pochopit, že vše závisí na tom, jak budeme hospo­dařit, jak a za kolik budeme vyrábět, na jaké technické úrovni a jak kvalitní výrobky budeme nabízet na domácím i zahraničním trhu, jak využijeme naší půdy k tomu, abychom z ní dostali co nejvíce čdělských výrobků a nemuseli naku­povat na zahraničním trnu tolik potravin. To vše je základ, na kterém spočívá další růst naší životní úrovně. Jistě jste četli usnesení ústředního výboru Komunistické strany Československa, který projednal v prosinci národohospodářský plán na letošní rok a výhledy do roku 1970. Plán na rok 1968 je náročný, počítá s dalším růstem výroby i národního důchodu. Je v něm i řada opatření, jež se dotýkají také životní úrovně. Bude-li vývoj národního důchodu letos alespoň takový jako loni, a podaří-li se řešení některých klíčových hospodářských problémů, pak bychom prodloužilí mateřskou dovolenou, zvýšili nízké penze, přistoupili k dalšímu zkracování pracovní doby a pětidennímu pracovnímu týdnu. V letošním roce již také přikročíme k postupnému odstraňování disproporcí, které dosud existují mezi velkoobchodními a malo­obchodními cenami. Odstraňování těchto deformací je ekono­mickou nutností a nelze se přitom vyhnout ani úpravám malo­obchodních cen. Některé bude nutno zvýšit — aby na ně stát trvale nedoplácel — jinde, kde je rozdíl mezi velkoobchodní cenou a maloobchodní cenou neúměrně veliký, bude nutno malo­obchodní ceny snížit. Nechceme přitom připustit snížení životní úrovně, najmě lidí s nižším příjmem a rodin s větším počtem dětí. Proto vcelku — při zdokonalování sortimentu a kvality výrobků — počítáme jen opravdu s minimálním růstem celkové hladiny maloobchodních cen a s tím, že bude zásadně převýšen růstem průměrných mezd pracujících. I když základem příjmů má být mzda či plat, jsme si vědomi, že naše společnost a její stát musí zabezpečo­vat potřeby lidí i ze společenských prostředků, musí provádět i sociální politiku. Proto mimo jiné budou v blízké době zvýšeny dětské přídavky, abychom pomohli zejména rodinám s více dětmi, řadou opatření chceme také urychlit splnění programu bytové výstavby. Ve svých hospodářských plánech počítáme s dalším rozvojem průmyslu, přičemž za hlavní směr dnes považujeme jeho moder­nizaci a rekonstrukci, protože v mnohých závodech je výrobní zařízení zastaralé. To pochopitelně nesmí zastřít vážný úkol přednostního rozvoje Slovenska, které ještě nedosahuje průměrné ekonomické úrovně českých krajů, není zde plně využito pracovních sil a dalších možností, přičemž růst obyvatelstva je větší než v českých krajích. Máme-li využít možností, které Slovensko má, je potřeba, aby­chom urychlili jeho hospodářský rozvoj, zvýšili zaměstnanost, a to jak lepším a vhodnějším využíváním dosavadních kapacit, tak i rekonstrukcemi a modernizací 1 výstavbou potřebných nových závodů. Bude to jen ku prospěchu celkového rozvoje naší ekonomiky a společenského bohatství. Podobná opatření musíme zabezpečit i v dalších místech republiky, která v hos­podářském rozvoji zůstala pozadu za druhými oblastmi. To se týká hlavně pohraničí. Zdůrazňuji, že nenabízíme žádná těšínská jablíčka, jak se o tom někdy hovoří, ale máme zcela konkrétní záměry. Rozsah jejich uskutečnění ovšem závisí na výsledcích v národním hospodář­ství i na snaze všech, kdož — ať v jakékoliv funkci — za jeho rozvoj odpovídají. Ve svých úvahách o tom, jak dále postupovat, musíme také pa­matovat na zabezpečení obrany republiky. Stále musíme věnovat značnou část z národního důchodu na vybavení našich ozbroje­ných sil, protože dosavadní vývoj ve světě nedává takové zá­ruky, abychom se mohli domnívat, že mír Je natrvalo zachován. Vede se agresivní válka ve Vietnamu, k válečnému střetnutí došlo i na Blízkém východě, napětí je i v jiných oblastech. My, kteří jsme prožili fašistickou okupaci, nemůžeme přehlížet ani to, že bezprostředně v našem sousedství, v západním Němec­ku, se znovu zvedají militaristické a revanšistické hlasy, sílí zde projevy neonacismu, který v podstatě ve svém programu má podobné cíle, jako měla Hitlerova fašistická strana. V zá­­padoněmeckých školách se dnes mladí lidé učí docela jinak o minulé válce — o tom, jak vznikla, probíhala a skončila — než jak tomu skutečně bylo. Německá spolková republika, která již dnes má silnou armádu, se rovněž dožaduje, aby měla vlastní jaderné zbraně. To nás pochopitelně znepokojuje, a proto musí­me zabezpečovat obranu naší vlasti. Vážení spoluobčané, soudruzi, přátelé! Vstupujeme do roku, v němž nás čeká mnoho práce a také významné politické události. Bude to rok, jehož výsledky beze­sporu ovlivní celý další vývoj republiky. Snažme se, abychom každý svou prací co nejvíce přispěli k upevnění naší socialistické vlasti, jednoty lidu, k dalšímu vše­strannému rozvoji společnosti a k vytvoření nových zdrojů na­šeho bohatství. Přispějme svou činností k dalšímu zvýšení vážnosti jména naší republiky ve světě, k zesílení jejího postavení. Přispějme k pro­hloubení přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a ostat­ními socialistickými zeměmi, pomáhejme svou činností k rozvoji pokrokových snah všeho lidstva. Nejsme velká země, ale pokrokoví lidé ve světě nás znají a naší vnitřní a zahraniční politiky si váží. Vědí, že stojíme na straně těch, kdož bojují za pokrok, za svobodu národů, za sociální spravedlnost. Ještě jednou vám všem, drazí spoluobčané, přeji mnoho úspěchů, mnoho radosti ve vašem životě i v životě vašich blízkých. Pře­jeme si všichni společně, abychom za rok žili radostněji a spo­kojeněji. Přejme si, aby naše republika vzkvétala ku prospěchu nás všech a my žili v míru. 2 • POCHnnFŇ NOVÝ ROK BEZI, BĚZ1, BĚŽÍ A NEPOLEZ1, nemá voz ani sa­ne, PŘECE NIKDY NEUSTANE. Umíme udělat pivo a spartakiá­du i expo, jsme mistry v háze­né i v odbíjené, za všecko už máme medaile — ale umíme se taky časně zrána klubat z pe­­líšků. Odedávna jsme si ctili probu­­dilců, buditelů a ranních ptá­čat. Nakoupili jsme si tedy bu­díků a vstávání před rozbřes­kem se nám stalo celonárodním zvykem, třebaže nám už přitom ani nepřijde na mysl, že tím vlastně den co den podáváme důkaz kromobyčejného kabrňác­­tvi. Ještě svítí hvězdičky a my už odevzdáváme své nejmladší do laskavé péče jeslí, školek a ba­biček, abychom ještě za tmy stthli začátek své směny. Světélku/eme tedy svými ciga­retami na rejýžích a perónech a všelijak vtipkujeme: — HEJ, PANE, JE TO VLAK NA PlSEK? KUKÁTKO 1968 /I — NIKOLIV, PANE, TO JE VLAK NA PÁRUI Obrovitost časného každodenní­ho celonárodního probouzeni a pozdvihování lze nejmocněji po­cítit těsně po nějakých svát­cích, zejména pak po svátcích provázejících směnu starého a nového roku. Jako by se lidi ani nemohli dočkat svého všedního tmavého jitra! Jednomu z nás prskavka o svátcích propálila záclonu, druhému se potomstvo popralo o nový elektrický vlak, čímž přivodilo domácí železnič­ní katastrofu; a každý ted spě­chá, aby svou veselou historku udal kamarádům z refýže. Kdo nemá historku, nějakou už si vymysli, nebot při špásování je hned tepleji. Prý už od pradávna popouštěli lidé na Nový rok /či na Nové léto, jak se říkávalo) uzdu své dovádivosti. Snad aby vyzkou­šeli svou křepkost a svou svě­žest před startem do nové život­ní etapy. Na Vysočině se chodí­­vávalo už časně zrána s prout­kem pentleným barevnými had­říky, jablky a oříšky i papíro­vými kytkami a bujaře se křiče­lo „Nový rok běží“ a jinde se zase rámusilo s bubny, s brnčá­­lem, s bzučánem, s bukálem, s janfrnochem — a taky se cho­dilo s klibnou a šimlou a brá­nou a kozou a medvědem a kři­čelo se „co vám zbylo, to nám bude milo, chléb, koláče a ho­molky, hoďte nám do tobolky, byt byl kus sukna na kabát, tře­bas i struhátko na tabák, flíček plátna na košili, i to bude mi­lý..." — A ve Slezsku se prý dokonce na 1. ledna konaly ženské běžecké závody a první cenou býval kožich... Až to prý bývalo důstojným pánům velice nemilo. Sám Tomáš Ře­­šátko Soběslavský si v roce 1581 zašturmoval „proti vítání Nové­ho roku hlučnými bujnostmi, da­remnými klevetami a směšnými kratochvílemi, kteréž nižádného užitku nepřinášely a kázání slo­va Božího zlehčovaly a v žert obracely.,.“ At si horlí pan Řešátko, uzavřen do tlusté knihy ze století šest­náctého. My však vzdejme chvá­lu oné neokázalé čipernosti, kte­rá rozráží tmu a chlad a jevi se co dobré znamení na prahu „Nového léta“ 1968. PISE JOSEF RODR KRESLI JIRI POLICKV

Next