Pochodeň, duben-červen 1968 (LVII/78-155)
1968-04-01 / No. 78
V rodišti Ludvíka Svobody PŘEDSEDA DRUŽSTVA PRESIDENTEM AGRONOM „Znám generála Svobodu, vždy ŕ jsme spolu v padesátém roce zakládali v Hroznatlně družstvo,“ říkal v pátek na sluníčkem rozpáleném náměstí Velkého Meziříčí inž. Buršík, bývalý okresní agronom v Třebíči. „A prosím vás, nepište, že pochází z malorolnické rodiny. Lidí tady vědí, že jeho rodný grunt měl přes dvacet hektarů. Ovšem, dvacet hektarů v Hroznatlně není víc, než tři hektary na Hané, to mohu jako odborník říct zcela jistě. A říkáte že tam měl být účetním? ... Vždyť v Hroznatíně byla a je účetní paní..., ted si zrovna nevzpomenu, ale on to určitě nebyl. Jinak na něj mám ty nejlepší vzpomínky, uměl lidi přesvědčovat — však se tam ječíte podívat, je to dvanáct kilometrů.“ HROZNATÍN Asfalt skončil a dál vedla kilometry prašná, klikatá a vlnité silnice lemovaná i il'čky vyzdo benýroi ostrůvky s bludným’ balvany. Kopečky kamení a le sy, tu a tam bílá placka sněhu, bráněná dosud p»ot> útočícímu slunci drsným podnebím Českon oravské vysočiny, tvoří půvab ný ornament krajiny krásné na pohled, ale nevlídné k lidem, kteří z ní dobývají živobytí. Silnička se zastavuje uprostřed věkovitých chaloupek i domků sví ticích červení cihel nebo čer štvou omítkou. Hroznatín, 640 metrů nad mořem, 46 popisných František Vrba. Nejvíc práce má s ulomenými radlicemi, které na kamenitých políčkách dlouho nevydrží, ale ani kovat koně nezapomněl — v obci jich mají leště pět párů. Bez koní se hospodaření na Vysočině neobejde, bez koní se neobejde ani řeč o Ludvíku Svobodovi. Vždyť koně způsobili v jeho životě tragédii, smrtelně zranili Jeho otce. To už je víc než sedmdesát let. Starý kovář vzpomíná, jak s Ludvíkem kovali koně, jak spolu chodili sekat a jak díky jemu stojí nová kovárna i ková řův rodinný domek. Pak vytáhne z výhně kus žhavého železa, přiloží jej k fajfce, když se ve vzduchu zabafá a zatetelf kouř, poznamená: „Nebyl na žádné lumpačení, do hospody nechodil, a víte, bylo by správné, kdyby byl presidentem, máme ho moc rádi...“ Od kovárny je rozhled široko daleko, starý kovář má na ko pečku lavičku, rád se divá do krajiny, na obzor a snad i kou sek za něj. „Strážný, Horky, Vrbi a tamhle na Žlíbkách pásával krávy, to bylo lejich, a na Pláňavě měli také roli a tuhle jsou obrovy šlápěje říkáme tam U kladiva, tam ii chodil hráty pamatuj5 ho jako kluka ...“ Na co si nevzpomene starý mistr, to připomene mistr mladší — syn Josef, tajemník národního výbovesnici, obešla lidi a dřív než na stavbu přišli zedníci, už jim připravila maltu ...“ U NEJEDLEJCH Hroznatín č. 14. Nenápadný dům, uvnitř je to stejné jako v kte rémkoli Jiném vesnickém stave ní. Pan Nejedlý, bratr Ludvíka Svobody, je v lese, paní nechala skládání dříví a zavedla nás do kuchyně. Na zdech svaté obrázky, ale to je v této obci s normální. Na stůl položila album rodinnými fotografiemi. 0- mlouvá se, že snímků s Ludvíkem už moc nemá, půjčili si je novináři. Kaleidoskop vzpomínek se zachytává obrázků. Ludvík na kole, to bylo první kolo ve vesnici, jezdil na něm až za Medříč (Velké Meziříčí) k lékaři pro léky svému druhému otci. Ludvík ve škole, tam chodil s bratrem pant Nejedlé, ten oněm vždycky vyprávěl, jak se dobře učil, i když nebyl žádným tichošlápkem. Ludvík s maminkou, to už je ministrem a právě se vrátil z války, maminka so ho ptala,' zda to nebylo zlé a on ji utěšoval, že ne. Pak se ale obrátil k nám a říkal — peklo, peklo, ta Dukla. Po válce sem jezdil často, dokonce tady zakládal družstvo, stal se také jeho čestným předsedou a nakonec tady na výměnku i bydlel. Předtím ale byl v Praze asi tři týdny zavřený na Pankráci... Ludmila Nejedlá vzala klíče a odemkla na dvorku dveře v příOkresní hodnostáři si troufali, když Ludvík Svoboda přestal být ministrem ... TELEFON Seděl u jediného telefonu v obci a zvýšeným hlasem se snažil napravit nedostatky této dnešní těch; iky. „Pomáhal tady zvláště v letech 1S52 až 1955, a to morálně i fyzicky,“ křičel do mluvítka místopředseda družstva Václav Kaf ka.“ Kopal, svážel s koňmi dříví z lesa, navážel kámen, natíral včelín, vysázel sad... Po založení družstva se na něj někteří dí váli skrz prsty, ale dnes všichni vzpomínáme s úctou a láskou. Víme, že to s námi myslel dobře. Jsou tady velmi špatné podmínky pro hospodaření, půda je písčitá a plná bludných balvanů, přesto máme na jednotku 31 korun... Do hospody nechodil ... Často sem jezdil na výroční schůze, on je totiž stale čestným předsedou našeho druž štva ... Vyřítíte mu pozdravy a dík za všechnu starost v minulých letech a hodně zdraví...“ Václav Kafka položil sluchátko. „To byla Večerní Praha, před chvílí volala Československá tisková kancelář ... Jistě chcete vědět můj názor na Ludvíka Svobodu. Je to člověk vzdělaný, člověk s čistýma rukama, myslím, že nemohl být nalezen lepší kandidát ...“ Po chvilce se místopředseda rozpovídal trochu neoficiálně. Vzpomněl si třeba, jak ho generál Svoboda kritizoval na výroční schůzi. „Děkoval jsem družstevníkům za to, že dosáhli 18,7 selete na prasnici a žádal jsem je, aby si to udrželi. Svoboda se do mě pustil, jak si to prý představuji, kdo zůstane stát, už zaostává ... Jednou nelenil, vstal ve čtyři hodiny ráno a obešel naše hospodářství, prohlédl kravín apod. Našel spoustu nepořádku. Tenkrát, bylo to někdy v roce 1956, se zlobil hodně. Říkal, že on i manželka se snažil’ ze všech sil družstvu pomoci, nuy bylo jedním z nejlepších, a led prý vidí, ze jejich práce byla marná ... Dalo nám to hodně námahy, abychom si zachovali přízeň našeho generála. Ale v roce 1963 jsem jel na traktoru z Rudníku a předjel mě Svoboda. Musel jsem hned k němu do vozil a vykládat, jak to vypadá s hospodařením. Pak jsme spolu obešli hony, na nichž se udělala rekultivace i meliorace, prohlédl si ostatní objekty a řekl — Václave, dobré dílo se nám podařilo. — Radost jsme měli oba.“ Hovor přerušila dcera, táto, máš jít domů, musíš jet do lesa, musíš. .. Úkolů dostal pořádný náklad, v pěkném počasí je pro rolníka na Českomoravské vysočině každá minuta drahá. Nezbývalo, než se rozloučit s lidmi i kamenitými políčky, plnými bludných balvanů, s hájky, rybníky a hlubokými lesy, s rodištěm Ludvíka Svobody. KAREL KLOUDA Ludmila Nejedlá, hospodyně v presidentově rod nein domě a manželka jeho bratra. Václava Kajku volá Večerní Praha. čísel, 176 obyvatel, 1 telefon a družstvo už několik let spojené s nedalekým Rudíkovem. KOVÁŘ Na horním konci Hroznatínu svítí novotou kovárna, v níž s perlíkem v ruce se otáčí kolem kovadliny osmdesátiletý mistr ru. „Účetním tady nebyl, ale na všem, co se tu postavilo, má zásluhu. Sháněl povolení, plény, materiál, kopal základy pro kovárnu, pro kravín, pracoval na drůbežárně. jezdil s koňmi na pole ... A paní Svobodová také, ona tady byla častěji a déle, ta vlastně vedla třeba stavbu kravína. Vstávala ráno první ve stavku. Dvě malé místnůstky, v jedné modrá kachlová kamna. Dnes už bez zařízení, nic nepřipomíná azyl dnešního presiden ta. O pobytu Ludvíka Svobody ve výměnku toho paní Nejedlá mnoho neví, v té době se její rodina musela z rodného statku vystěhovat do jiné vesnice. Na zvonku u dveří bytu ve druhém poschodí starého domu staré části Hradce Králové le vizitka Juliusa Kostoviče. ]e to jméno, které není cizí bojovníkům od Dukly a vůbec bývalým vojákům Svobodovy armády. V obývacím pokoji vás uvítají oba — on, velitel pluku v naSí východní armádě, později důstojník Čs. lidové armády, později „vyzvědač" a vězeň, později pomocný dělník, a ona, která prosia celou válkou po jeho boku jako radistka, jako důstojnice Cs. lidové armády a .. . Konec má skoro stejný, jenom bez vězení. Chvíli se řeč točí okolo prvního hradeckého monstrprocesu, němí byl Julius Kostovič odsouv zen, ale nakonec se začne vzpomínat na dobu, v níž se oba manželé stýkali s dnešním presidentem republiky. On si vybavuje obraz okamžiku, kdy Svoboda odjížděl s vojáky z Butuluku do bitvy u Sokolova. Na večírku na rozloučenou kladl na srdce těm, kteří zůstali a měli větší naději na přežití, aby se v osvobozené vlasti snažili zabránit každé roztržce mezi Itdmi našich národů. Ona si připomněla osudy své medaile Za statečnost, kterou ji Svoboda udělil. Jela s dělostřeleckou kolonou, najednou se ob* jevilo německé průzkumné letadlo. Slo o všechno, kdyby letoun odletěl jistě by nečekali dlouho na německý nálet, jenže jak střílet, když prottletadlové kanóny se musely zakopávat? Děvčata se přesto pokusila o nemožně střílela z nezakopaných kanónů, ty s nimi pořádně házely, ale letoun neodletěl. Svoboda byl vpředu, viděl sestřelený letoun, vrátil se a děvčata vyznamenal. Poslední vzpomínku na generála Svobodu mají manželé společnou. Přijeli k oslavám 20. výročí bitvy na Duklu. Tam velká sláva, na tribuně sovětská delegace, ministr Lomský, ale Svoboda nikde. Najednou ho objevili zcela vzadu mezi auty, všichni začali skandovat: At žije Svoboda. Těm na tribuně to bylo trapné, protože se Svobodou vůbec nepočítali, ani pro něj na tribuně nebylo místo a Lomský se v projevu o něm vůbec nezmínil. Paní Kostovičová ho poprosila, aby se dal s nimi vyfotografovat, generál rád svolil, byl mezi svými Jenže než si Julius Kostovič připravil aparát, přišli dva muži a Svobodu, o něhož do té chvíle osazenstvo tribuny nemělo zájem, odvedli pryč... (kd); U Kostovičů 2 o POCHODEŇ krátce z kraje ■ PŘÍLEŽITOST pro vAs byl název soutěže zpěváků tanečních písni, která proběhla v ústeckém okrese. Z mužů se na prvním místě umístil Jan Hošpes, z žen Jiřina Přívratská. ■ NA TRADIČNÍ VÝSTAVU drobného hospodářského zvířectva, která bude 8. a 9. června v Podlažicích na Chrudimsku, přijímá už nyní přihlášky — nejpozději do 17. května — jednatel místní organizace Svazu chovatelů Ludvík Pospíšil, Podlažice 82, p. Chrast u Chrudimě. ■ LOUTKAŘÍ z celého 0- KRESU se sešli v jičínském loutkovém divadle Srdíčko, kde si po zhlédnutí hry L. Tittelbachové Jak Honza vyzrál na princeznu, vyměnili zkušenosti a navázali přátelské styky mezi jednotlivými soubory. m při pomoci zemEoél-STVl v okrese Ostí nad Orlicí bylo v období od roku 1964 až do roku 1967 včetně odpracováno občany na brigádách 1 691 777 hodin, na zveiebovacích akcích včetně akce Z dalších 2 863 503 hodiny a hodnota splněných závazků byla 120 337 730 korun. (bp) ■ PROTI PLANU zvýší výrobu mléka o 5000 litrů zaměstnanci hospodářství Státního statku v Ostrově Lanškroutla Dále chtějí zvýu šit hektarové výnosy u řepy o 50 centů u krmné kapusty o 160 centů. U sena z jetelovin chtějí dosáhnout 45 centů a navíc usuší 82 cenní sena U kukuřice na siláž zvýší výnos o 10 centů a vyrobí tak navíc 330 centů. fbp) M PRVNÍ V OKRESE Jičín navázalv družbu osvětových besed Oježd pod Troskami a Kyje na společném estrádním večeru. v oobRe PROSPERTJtE SOUTĚŽ občanských výborů v Ústí n O., České Třebové, Králíkách' a ve Vysokém Mýtě. (bp) JSI ZAVODNÍ POBOČKA ČSVTS z vývojového závodu Kovo, n., p. Čs. hudební nástroje vě Svobodných Dvorech, patří k nejagilnějším na Hradecku. Její člénové se podíleli na řadě prací — automatickém vrtání oválných o.tvorň a rozřezávání klávesových plátů, konstrukci nového stroje na máčení rezonančních přířezů v ochranné lázní, vývoji pianinových kladívek atd. Závodní pobočka úzce spolupracuje 1 se ZV ROH při realizaci zlepšovacích návrhů. (vs) ■ V OBŘADNÍCH SlNÍCH národních výborů v hradeckém okrese bylo loni uzavřeno 1334 sňatků. ■ LONI NAVŠTÍVILO HRADECKÝ OKRES 3046 hostů, kteří převážně přijeli z Polska, Sovětského svazu, Německé demokratické republiky. Mnozí z nich využili Hradce Králové jako výchozího bodu pro návštěvu Krkonoš a Orlických hor. ■ PRESTAVBU HOTELU KAREL IV. v Turnově uskuteční Raj nákladem téměř miliónu korun a město drahokamů tady získá dalších 50 lůžek kategorie B s moderním vybavením. (har) B KLUB SILNIČNÍCH ZÁVODNÍKŮ — jediný na Trutnovsku a spolu s hořickým v našem kraji — mají v Opici. Ačkoliv existuje tenrve od roku 1987, dosáhlo deset jeho členů už pěkného umístění v silničních závodech. (jh) ■ ZAJtMAVÄ SDTJTřž. Generální ředitel n. p. Čs. hudební nástroje vypsal soutěž o nejlépe řešený obal včetně kompletního vybavení baleného výrobku. Jde o přepravní a spotřebitelské obaly pro finální výrobky, náhradní součásti a konečně o pouzdra a povlaky. Kromě vypsaných cen mohou být navíc uděleny také zvláštní prémie do částky tří tisíc korun. (vs) ■ SKULENÍ PRŮVODCŮ Čedoku v Jičíně neprobíhá, jak by do. Z třicetičlenného kole divu přišlo jich na první školení 17, na další pals už jen desetj