Průboj, duben-červen 1971 (XXIII/77-153)

1971-05-05 / No. 105

Liberecká Textilana plní plán i závorek Pracujícím liberecké Texti lany se podařilo s úspěchem splnit nejenom plán výroby za I. čtvrtletí 1971, ale i žéva zek na počest 50. výročí zalo­žení KSČ a XIV. sjezdu stra­ny. Plán hrubé výroby zboží byl za uvedené období splněn na 101,26 procenta a místo původně plánované výrobv v hodnotě 160 mil. Kčs činí skutečnost 162 104 000 Kčs. Česaných přízí vyrobily přá­delny Textilany 946 tisíc kg místo plánovaných 956 tisíc listického tábora byly díky závazku úspěšně plněny. Z ce­loročního závazku překročit stanovený plán na r. 1971 0 Kčs 1 400 000 bylo již v prů­běhu prvého čtvrtletí vyveze­no do ZST zboží za Kčs 1 385 000 navíc. U hotových tkanin zněl závazek vyrobit nad plán o 20 000 metrů víc a skutečnost ukazuje, že díky závazku bylo vyrobeno navíc 37 804 m. Rovněž u česaných přízí, kde zněl závazek přá­delen na 50 000 kg, bylo ve skutečnosti upředeno jíž 46 tisíc 334 kg přízí a u myka­ných přízí, kde závazek sta­v novil navíc 20 000 kg, bylo již prvém čtvrtletí vyrobeno 31040 kg. Široká iniciativa pracujících všech závodů Textilany umožnila tedy neje­nom splnění plánu, ale i zá­vazku na počest slavného vý­ročí a sjezdu strany. Při opravě velkostroje. Foto: J. RAD1MĚŘSKÝ DALI SLIB­­PLNÍ kg. Výroba mykaných přízí byla překročena o 3,1 proceň ta a skutečnost jejich výroby uvádí 352 000 kg. Hotových tkanin bylo vyrobeno 3 mil. 918 tisíc metrů. Nejvíce byl překročen plán výroby šátků a šál, jichž bylo za prvé tři měsíce vyrobeno 608 tisíc ku­sů a plán byl překročen o 8.4 procenta. Opletú bylo vyrobe­no celkem 316 000 m. Plán za I. čtvrtletí 1971 mohl být úspěšně splněn a překročen díky celopodni­kovému závazkn k 50. výročí založení KSČ a XIV. sjezdu strany. Celopodnikový záva­zek počítal s překročením zboží pro tržní fondy v roce 1971 o 5 mil. Kčs. Za I. čtvn­­letí byla tato částka splněna ve výši Kčs 2 846 000. Rovněž exportní úkoly do zemí socia- Delegát sjezdu o směrnicích Každý má odpovědnost Sa veřejné schůzi Okres-níha národního výbor« v Děčíně ho­vořil k ««vrh* Směrnic pité pě tiletky předseda ONV a čl«s předsednictva okresníhe výbor» strany, delegát XIV. sjaada soa­­drah Jan Rózának. tekl. že směrnice jsoa pra svoa aro*a mitelnost a konkrétnost všem blízké a určitě liskají podpora všech poctivých lidi v Baši ze­mi. jo v našich silách aabenpe­­čit tvýšenf životního standarde. Předpokládá ta viak vytvářet podmínky pro aplatěováaí efek­tivních metod práea a raeioaa lizace. Směrnice sice orieotnji všechny články hoapodářskéha říceni na účinnější vyaživáaí vý­robni základny i vysoké kvali­fikace pracujících, ala soačas­­ně zdůrazňují aatnost Týnživáaf pracovat doby i všech xáktad­­nich fondů, surovin a materiále. Tyto notné požadavky sc da ži­vota neprosadí samy, k torna musíme přispět všichni, masimc vytvářet pocit osobní odpověd­nosti n každého jedaotlivee. Za­­mýšlíme-li aa nad návrhem Směrnic, xnavc si uvědom a jeme, že vše ja v našich silách, schop­nostech, v našich rukách a hla­vách. IjVv) ČlflM keramiků V závodě Karlovarského por­célánu Dubí u Teplic pracují převážně ženy. Světovou popu­laritu si získá) především svým výrobkem tzv. cibulového vsoru, určeným převážně pro export. V minulých dnech na celozávod­­ní konferenci odborářů mohli pracující procelánky s uspoko­jením konstatovat, že se s úko­ly na první čtvrtletí čestně vy­rovnali. Nejlepší pracovnicí by­­la vyhlášená soudružka Krlsman­­nová a to především pro do­sažení mimořádně dobrých vý sledků. splnění požadované kva­lity a rovnoměrné plněni výrob­ních úkolů. (od dop.) 3 P R O B O J 5. května 1971 Rozhovor s delegátem XIV. sjezdu KSČ Začínáme znovu dám Dobrý don. Prosím vás hlo­soudružko Krištofovou“. ,,Najdete ji u pásu." Soudružka Marie Krištofová je vodoeeí brigády socialistické práea v litoměřických Drůbe­žářských závodech, její kolektiv při svém založení v roce 1960 měl 38 lidí a dnes již na šede­sát. Našel jsem ji skutečně u pá­su. Ddělal jsem si určitou před­stavu, jak asi bude vypadat de­legátka na sjezd. Představa ne­odpovídala skutečnosti. Setkal jsem se s drobnou a skromnou ženou a přesto právě ona se svými spolupracovnicemi doká­zala udržet i v krizových letech naší společnosti brigádu pohro­madě. Kolektiv se rozmnožil, ale i přes útoky zůstal pohromadě. ,,Já pocházím z východního Polska,K začala vyprávět sou­družka Krištofová, ,,od malička jsem byla na vychování u ci­zích lidí. Stejně tak jako moji čtyři sourozenci. Dvě sestry mi zahynuly v koncentračních tá­borech. Po válce mé osud zavál až do Konojed. odkud jsem se v padesátém vdala do Litoměřic. Rozhovor se volně rozbíhal. Vychovala tři děti, přitom po­máhala v práci svému muži, který byl stranickým funkcioná­řem. V padesátém šestém roce nastoupila do drůbežářských zá­vodů, kde pracuje dodnes. O svém vstupu do strany řekla, že poznala kam chce strana do­vést republiku, že vše dělá pro spravedlivý stát, pro dohro děl­níků a všech ostatních. ,,Cítila jsem, že ve straně je i moje místo, že patřím do děl­nického ..pytle“ a chtěla jsem taky přiložit ruku k té náročné práci.“ Co očekává od sjezdu a s ja­kou nadějí ua něj pojede? ,,Po zvolení na krajské konfe­renci mezi delegáty na XIV. sjezd naší strany jsem byla vel­mi šťastná. Je to veliká důvěra, vždyť jsem ve straně teprve dva­náct let. Sjezd ukončí období konsolidace naší společnosti po krizovém období. Začneme zno­vu a pořádněji. Musíme pozměnit systém poli­tické výchovy mládeže i dospě­lých lidí. Právě na její nedoko­nalost jsme v ,,tamtěch“ letech doplatili. Ve školách není vše v úplném pořádku. Jinak by se mě nemohlo zeptat děvče ze sedmé třídy co to vlastně byla „ta Říjnová revoluce.“ Nebo sed­mileté děvče se mě, když jsme je agitovaly do prvomájového průvodu, zeptalo jaký to má vlastně význam. Řekla mi, že když si to vymysleli komunisté v Rusku, tak ať si na to chodí sami. Kde na to přišla? Ve vy­světlování a napravování špatné ideologické výchovy z minulých let je široké pole působnosti pro každého komunistu i pro každé­ho poctivě smýšlejícího občana. I učitelé si musí uvědomit, že žijí a pracují v socialistickém státě a že také budou podle toho učit. Maloměšťácké maný­ry si do škol zanášet nenechá­me. Nebo další věc, kterou musí­me velmi rychle vyřešit. Je to nedostatek pracovních sil, ale co je administrativy. Například náš závod. Administrativa se stále snižuje, ale lidí v ní při­bývá. Je pravda, že se závod rozrůstá, ale je to neúměrné. Jsou ještě další problémy, které před námi stojí. Věřím, že čtr­náctý sjezd naší strany dá jas­nou odpověď na tyto a další palčivé otázky, že ukáže cestu jak dál“. Zaznamenal K. Hrouzek KOMENTÁR Tato slova bylo řečena no okresní konferenci Komunistické Stra­­rrf Československa v Děčíně. Maji mimořádnou aktuálnost a také vážnost a stále naléhavěji si žádá tato otázko odpovědi. Stale méně plotí ono zaklinadlo „potřebuji čas, abych se mohl rozhod­nout". Už je tomu téměř dvo roky, co si lidé mohou ověřiti kam směřuje politika strany, oč usiluje nové vedeni. Velmi vyhraněný boj probihá ve světě mezi dvěma silami, socia­lismem a kapitalismem, a neni třebo třetí alternativy. Tzv. dočas­ná „třetí sila" nemůže v tomto zápase hrát žádnou podstatnou úlohu. Občan ve světě, o tedy toké u nás, má v podstatě také jen dvě cesty. Nic třetího neni mezi levici o pravici, a tedy ani v naší zemi neni nic mezi stoupenci socialismu a kapitalismu. Ta první cesta je aktivní účast při plněni programu strany a našeho spole­čenského zřízeni. Neni to cesta bez omylů a kdo by snad myslel, a to i v tom nejlepšim úmyslu, že se tomu riziku roději vyhne, ten by se schovával před životem. Je třeba vidět, co je určující a co muže tyto velké činy provázet. Dočasní neutrálové se budou muset jednou stejně rozhodnout. A zatím může být loď už příliš daleko, neboť čas nečeká a kdo přiliš dlouho stoji, zůstane osamocen i se všemi z toho plynoucími důsledky. Prošli jsme rokem 1968 a byli jsme svěd­ky, jak snadno se dali mnozí lidé svést, jak málo si dali práce s tím, aby našli správ­né místo. Tato doba má ještě dnes své důsled­ky a u mnohých snad právě proto ještě váhá­ní. Lze říci, že cesta do oportunismu byla pro mnohé snadná, ale ces­ta z něho už méně snadná. Tenkrát to byla líbivá a lákavá hesla, tehdejší předsta­vitelé mohli nastolovat populární otázky a nemuseli skládat ze své práce účty. Dnes je ovšem populárních programů poskrovnu, zato na každém kroku vážná práce ve složitých podmínkách. Takové nám ale zbylo dědictví. Tehdy se sbíralo např. na tzv. „zlatý po­klad republiky", dnes stavíme pevnost a mezinárodni důvěru v re­publice na výsledcích práce. A pokud tedy ten čas na rozhodnutí ještě někomu chybí, ať za­listuje v historii, která je přesvědčivým argumentem, kam se svět vyvíjí. Ještě nikdy v dějinách nešel vývoj zpět, nikdy ještě nebyl poražen nový řád, ale vždycky ten starý, přežilý. Boj mezi dvěma rozhodujícími silami ve světě se každým dnem přibližuje k svému rozhodnuti. Jsme si jisti, že vítězem bude socialismus. A jakkoliv je to nové provázeno i omyly, nejsou to omyly v zásadách a cí­lech, ale vždy jen snad v tom, jakou cestu volit, nebo i v tom, jací lidé někdy ten program realizují. Každý z nás má však nějaký svůi cil. A cesta k němu neni nikdy zcela taková, jak jsme si ji stanovili. Je často velmi složitá a vyskytnou se na ní i nepředvída­né překážky, které donutí někdy i k dočasnému zastaveni. A přec# se pro tyto nesnáze svého čile nevzdáváme. Za ideály, jež po leta lidstvo naplňuje, padli před sto lety pa­řížští komunardi, hladověli a umírali průkopníci komunismu ve všech světadílech. Mnoho zemi má tu své Fučíky, Belojannise, Thalmanny. První země socialismu v boji za tyto ideály odolala a zvítězila v nejstrašnější válce. Padesát let ukazuje cestu i naše strana. Vždy kupředu k vítězství a nikdy bez překážek a nesnází. Proto je její historie tak slavná a její příslušníci hrdí na tyto vý­sledky. Zároveň citliví ke všemu, co by její cestu znevažovalo nebo jí škodilo. Naším údělem už neni obětovat život, ale jasnou myšlenkou a umědomělými činy pomáhat tomu velkému zápasu k vítězství. A to by mělo přesvědčivě působit při rozhodováni, kde je mé místo a čemu stranit. To ovšem žádá svést boj sám se sebou. Postoupit tu náročnou cestu konfrontace faktů a důkazů, tedy studovat, vědět, chtít a pak rozhodnout. Možná, že leckdo i váhá, co tomu řeknou přá­telé, kteří vědí o chybách, ve kterých byl v krizových dobách. Vždy je však čestnější vyznat se z chyb, než v nich pokračovat. Přešlapováni nebo vyčkáváni nemá místo u čestného a pře­mýšlivého člověka. Žijeme složitou, ale velkou dobu, a ta žádá velké činy. A. GRUND Rozhodnout sami v sobě PROBLEMATIKA PRACOVNÍCH SIL V SEVEROČESKÉM KRAJI Z HLEDISKA SMĚRNIC XIV. SJEZDU KSČ Směrnice, které byly zve­řejněny, jsou závažným poli­tickým dokumentem. Jsou do­kladem úsilí strany o dovrše­ní ekonomické konzolidace a dokladem cílevědomějšího ří­zeni dalšího rozvoje našeho hospodářství. Představují re­álný, ale velmi náročný j>ro­­gram hospodářské politiky. Prožili jsme rozval v národ­ním hospodářství v letech 1968 a 1969. Působily i další nedostatky z dřívějších íet. V důsledku rozložení centrál­ního řízení se prosazovaly skupinové zájmy, vytvářely se rady pracujících, rodilo se soukromé podnikání pod pláš­těm výrobních družstev a sportovních organizací. Pra covní kázeň a morálka upa­daly a s „pracovní silou“ se obchodovalo. V tomto období odešlo z našich podniků za „lepším“ na 5 000 pracovní­ků. Nejvíce byla postižena vý­chodní část našeho Severo­českého kraje. Aby se postupně napravily vzniklé deformace v oblasti pracovních sil, vydala vláda usneseni k systému jednotné regulace pracovních sil v le­tošním roce. Na okresních aktivech v průběhu února by­lo na 5 0C0 hospodářských pracovníků, stranických a od­borových funkcionářů podrob­ně se systémem seznámeno. Krajským národním výborům se dostává vládním usnese­ním značná pravomoc, ale i odpovědnost — stanovit na základě krajské bilance pra­covních sil jednotlivým odbo­rům v kraji nepřekročitelné limity počtu pracovníků ke konci letošního roku. Charakteristickým znakem našeho kraje je prioritní po­stavení průmyslu, je na před­ním místě v pořadí krajů v celostátní výrobě řady důleži­tých průmyslových výrobků a surovin, jako jsou hnědé uhlí, elektřina, chemické výrobky, sklo, keramika a další. Tento stav ovlivnil vysokou intenzitu zaměstnanosti oby­vatelstva. Počet pracujících dosahuje 572 tisíce a to je více, než 84 procenta obyva­telstva v produktivním věku. Vysoká zaměstnanost žen, kte­rá dosahuje 82,5 procenta žen v produktivním věku, způso­buje řadu problémů a do značné míry ovlivňuje i dal­ší populační vývoj. Zhruba polovina pracovníků je za­městnána v průmyslu. To pře­sahuje celostátní průměr a současně to v minulém vývo­ji ovlivnilo rozvoj ostatních odvětví, jako stavebnictví a celé nevýrobní sféry. Ve sta­vebnictví je zaměstnáno v na­šem kraji jen 7,9 proč. pra­cujících a průměr QSSJ? činí 9,5 procenta. V nevýrobní sfé­ře, která ovlivňuje podmínky života pracujících kraje, je zaměstnáno 32,9 procenta, za­t. tím co v republice 37,4 proč., j. o 4,5 procenta větší po­díl. Na základě těchto zjiště­ných faktů se ukazuje nut­nost provádět regulaci pra­covních sil tak, jaká bude potřeba pro rozhodující od­větví národního hospodářství a zajišťování nevýrobní sfé­ry. Závěry krajské bilance ukázaly, že maximálně reálný vlastní zdroj zaměstnanosti na letošní rok v našem kraji činí +4 100 osob. Za celou pě­tiletku to bude+5 400 osob, z toho přírůstek 8 900 mužů a úbytek 3 500 žen. Z těchto několika čísel je vidět, že se situace ve vývoji obyvatelstva a pracovních zdrojů zhoršuje. Zcela do rozporů s těmito možnostmi se dostávají dosa vadní požadavky resortů na růst zaměstnanosti v této pě­tiletce. Podle předložených návrhů plánu požaduji pří­růstek 20 000 pracovníků, t. j. čtyřnásobek možných zdrojů. je proto bezpodmínečně nutně, aby resorty, ale i pod­niky podřídily své záměry re­álným zdrojům. Ze zdrojů, které máme k dispozici, počí­táme s uspokojením požadav­ků především stavebnictví, abychom rychle vytvářeli vlastní kapacity v kraji a od­větví terciárního sektoru k vyrovnání zaostávání nevý­robní sféry. Počítáme něco málo pro dopravu a energe­tiku. To vše zcela vyčerpá krajské zdroje. Všechna ostatní odvětvi na území našeho kraje musí stá­le hledat vnitřní zdroje a re­zervy. Jít cestou komplexní socialistické racionalizace. Zajišťovat výrobní úkoly sou­­sfavným zvyšováním produk­tivity práce, při stagnujících a v některých případech i postupně snižovaných stavech pracovníků. Počítáme se snížením stavu pracovních sil ve výrobních družstvech i výrobnách při sportovních org. i některých dalších odvětvích. Pro odvětví celostátního významu, jako paliva, energe­tika, uran a stavebnictví, po­čítáme s náborem v pmčtu ko­lem 8 000 osob. S potřebou pracovních sil bude souviset zajištění bytové výstavby. Hlavně soustředit byty tam, kde je jejich potřeba největ­ší. Tak kupř. pro zvýšení ka­pacit stavebnictví počítáme s přídělem 3 100 bytů, stavbaři chtějí v kraji mimo plán po­stavit 1 300 bytů a ubytovny na 5 000 lůžek. Zhruba 48 000 bytů, které mají být v této pětiletce v kraji postaveny, do určité mí­ry pomohou ke stabilizaci pracovníků v kraji. I po roce 1975 se počítá s jejím dalším výrazným růstem. Směrnice k dalšímu rozvoji národního hospodářství v pá­té pětiletce mají hlavní cíl — zabezpečovat další růst ži­votní úrovně. Naším úkolem je svou prací maximálně po­máhat k jejich realizaci. V le­tošním roce splnit a překro­čit hlavní úkoly plánu. Hos­podařit s pracovními silami je příkaz současného období. Využít co nejefektivněji čin­nosti každého pracovníka, bo­jovat proti fluktuaci, praco­vat podle zásady, že úkoly jsou minimální a prostředky maximální. Bojovat proti dal­ším požadavkům jak na sta­vební Investice, tak i na pra­covní síly. Jediná cesta je hle­dat řešení ve vlastních rezér­­vách v těchto obou oblastech. Josef Dvořák, první místopředseda Ostí nad LabemSKNV hovoríme o pětiletce

Next