Rudé Právo, srpen 1962 (XLII/210-240)

1962-08-09 / No. 218

KULTURA Z NOVÝCH FILMŮ Doba prázdnin a dovolených přece poněkud zmenšila počet uváděných pre­mier, a ták v tomto týdnu přichází do československých kin pouhá trojice filmů. A vesměs jde o filmy zahraniční produkce. Z italských filmů máme příležitost poznat další snímek, dílo režiséra R. Clémenta JAKÁ SLAST ZIT, o kterém při­nášíme dnes podrobnější zhodnocení. Německý film Defy MODRÝ DOPIS zavádí diváka mezi středoškolskou mládež; řeší jednak otázku morální pevnosti žáků nejvyšší třídy a jednak konflikt, který vyplynul ze vzájemného napětí mezi kolektivem třídy a novou učitelkou. Třetí film z maďarské produkce BABI LÉTO známého režiséra M. Kelettho je komedií o ztřeštěném chování ženy, která pře­hnanou mondénností chce učinit dojem na zahraničního umělce Ihraje ho J. Vrší ala). DVA ITALSKÉ FILMY Bylo by škoda, kdyby prázdninová premiéra »ZBOJNÍKA«, nedlouho po námětově příbuzných »Banditech z Orgosola«, uškodila úspěchu tohoto filmu u diváků: je to sice náročné dílo, trvá téměř dvě a půl hodiny, ale kdo se poddá širokému toku obrazů a lidských osudů, odchází z kina s hlubokými zážitky. »Zbojník« je film — kronika, je to panoráma života, chudých vesničanů na jihu Itálie — v Kalábrii — za vál­ky a brzy po ní. Stejně jako v »Ban­ditech z Orgosola«, 1 tady se hrdina bouři pro bezpráví, ale na rozdíl od svého druha z vnitrozemí Sardinie dochází ke vzpouře ve spojení s ostat­ními vesničany, a nejen v úzce osob­ním, ale i v jejich zájmu. Pohledem dorůstajícího chlapce Nina se sezna­mujeme s mladým Michelem, který ne­zkrotně odmítá se podrobit ujařmu­­jícím zákonům polofeudální společ­nosti. V roce 1942 byl Michele křivě obviněn z vraždy a uvězněn. Uprchl a vrátil se do vesnice v americké uniformě. Stát v čele vesničanů při zabírání neobdě­lávané půdy velkostatkářů, vedl země­dělské dělníky do stávky — ale nako­nec jej staronoví, feudálové dohnali ke zbojnictví. Za fašismu i za nové řepu-' bliky patří půda baronům a bezzemci Jsou odsouzeni k bídě. Michele vidí, že se nic nezměnilo: zbývá mu jenom zbraň žbojníka, a se zbraní v ruce umírá. Tento příběh, převzatý včetně mi­lostného motivu z románové předlohy Giuseppa Berta, dosáhl ve filmu pře­svědčivosti dík tomu, že byl kolem Michela rozvinut obraz italského jihu v letech 1942—1946. Osobní příběh, slabě zaznívající septimentálností a romantikou zbojnictví, ustoupil do pozadí před společenskou kresbou. A není to popisné líčeni: ze záběrů bezzemků hájících právo na práci, půdu a trochu lidštější život zní hněv a bojovnost. Film je příbuzný s »Ban­dity z Orgosola« nejen vnějšími rysv a použitím neherců pro hlavní role, ale také tím, že neoslavuje zbojnic­tví, nýbrž je střízlivě ukazuje jako důsledek útlaku a záměrně udržova­né bídy i nevědomosti. Ale na rozdíl od »Banditů« dosahuje mnohem širší společenské platnosti: kronikářským způsobem vyprávění a rozpětím po­hledu še v mnohém přibližuje »Roc­­covl a jeho bratřím«. »Zbojníka« režíroval podle vlastní­ho scénáře Renato Castellant, před­tím nijak úspěšný. Naopak: Castel­lani patřil k těm italským režisérům, kteří nahrazovali obraz skutečnosti melodramatem a žánrovými obrázky a falešně růžovým optimismem. Vý­jimku netvořila vlastně ani komedie »Za dva groše naděje«, která se u nás neprávem vychvalovala jako přínos k neorealismu, zatímco jenom rozměl­ňovala neorealistické hodnoty. Nový rozmach Italského filmu za poslední léta povzbudil i Castellaního, aby po výpravném »Romeovi a Julii«, nezá­vazných »Snech ve skříni« a vnějš­kových efektech »Pekla v městě« na­šel cestu ke skutečnosti a pravdě své země a aby promluvil »Zbojnikem« s nadáním, které se překvapivě obje­vilo pod dlouholetým rutinérstvím. ★ Komedie ».JAKÁ SLAST ŽIT« měla předpoklady k tomu, aby útočnými prostředky satiry zaujala stanovisko k jinému úseku nedávné italské his­torie. Na plátně ožívá rok 1921: naivní hrdina se dostává do středu víru, kde se z velkohubého vlaste­nectví Idealistických humanistů a anarchismu zmatených revolucionářů rodí živná půda pro nastupující fašis­mus. Mladík, který chce po propuš­tění z vojny užívat plnými doušky svobody, je místo toho bit hlava ne­hlava ze všech stran, stává se nej­prve nástrojem fašistů a potom proti své vůli anarchistou, je pronásledo­ván, dostane se do vězení... Život mu dává pádnými ranami odpověď na btázku, co to je svoboda. Totiž dává mu tuto odpověď jenom zdánlivě, a v tom výkladu, jak to dovo? lujt autoři duchaplně svižného, dynamic­kého příběhu. Ti sl pohrávají s filoso, fickýmt myšlenkami právě tak nezávaz­ně jako s půvabem dobových kostýmů. Ohňostroj nápadů a situační komiky končí celkem bezradně, divák marně na konci očekává, že mu náročně se tvářící komedie poskytne uspokojivou odpověď na problémy, které vyvolala. A od filmu, který rozehrát takový okruh témat a tak závažných, měl plné právo to požado­vat. Film »jaká slast žit« zůstal v půli cesty, poskytuje jenom příjemnou a vkusnou kratochvíli, je to tini větší škoda, že ho režíroval přední fran­couzský tvůrce René Clément. Pod jeho vedením podali dobré herecké výkony Italští představitelé Paolo Stoppá a Gino Červi, francouzský představitel hlavní role Alain Delon a jeho partnerka Barbara Lassová. L. OLIVA Hlavní mužskou roli v Italském filmu režiséra R. Castellaního ZBOJNÍK vytvořil Adelmo di Fraia wwwProfesor Pokrovski]': Do dvaceti let využijeme dopravní rakety J MOSKVA 8. srpna (CTK) — Vy-Í užití mezikontinentálních raket pro dopravu je problém plně ak- J tuální — prohlásil známý sovětský J vědec, doktor technických věd Ge- 5 orgij Pokrovskij. Raketa může změnit celou země­kouli v Jediné velké město, v němž se Každý obyvatel může během jedi­ného dne setkat s Jiným obyvatelem na druhém konci naší planety. Pokrov-skij zdůrazňuje, že v SSSR byl už vy­budován tak mohutný raketový prů­mysl a tak vyspěly vědní obory, kte­ré pracuji pro tento průmysl, že nové úkoly vznikající v oblasti raketových spojů znamenají Jenom řešení Jednot­livých dílčích otázek, pro něž byl už vytvořen pevný základ Nejodpovšdnějšim a zároveň nejnebez­­pečnějším článkem kosmických letů Je podle slov Pokrovskáho přistánf. Tento problém vyřešili sovětští kosmonauti. Ga­garin i Tltov šťastně přistáli. Totéž lze říci o přistánf kosmických lodi s pokus­nými zviřaty. To znamená že přistání kosmické lodi s nákladem nebo s lidmi je mtižnc. Lze ovšim předpoklá 1 at, že raket bu­de nejdříve využíváno k dopruvě důleži­tého materiálu, pošty, uivinevých matri­ci, pak k dopravě Udí. kteří k tomu bu­dim mít speciální výcvik, a až nakonec k běžce dopravě cestujfcfr.li Mírové využití dopravních raket mů­že přispět k neobyčejnému sblížení ná­rodů různých zemí naší planety — prohlašuje profesor Pokrovskij. — Bě­hem dvaceti let výstavby komunismu bude tento úkol vyřešen. NEDALEKO SOFIE RYCHLE ROSTE STAVBA velkého, hutního Kremlkov­­ského kombinátu. Nyní se stavbaří soustřeďují na dokončení tepelné elek­trárny. (Foto CTK — BTA) "°ZHUS Příliš mnoho dovolené Doba dovalených dostupuje vrcholu a rozhlasové vysíláni Je plná letní poho­dy. Mezi pořady tohoto druhu patřil i nedělní podvečerní kabaret »AT ŽIJE H2O!« na stanici Československo. Ovšem ani největší vedra nemohou oprávnit rozhlasové pracovníky k dovolené od elementárních zásad tvorby. Kochrův text pořadu »Ať žije H2O!« nepatři k těm, které by snad razily nové cesty našemu humoru a satiře, nicméně má pěkný základní nápad a dává před­poklady k slušnému pobaveni, zostře­nému trefnými postřehy. Opět ovšem došlo, jak již tolikrát, k rozporu mezi textem a režijním řešením, které sl v tomto případě počínalo poněkud více »dovolenecky«, než bylo pořadu zdrávo. Jde o staré, už diskutované chyby. Mo­derní interpretace humoristického texlu již dávno opustila cesty figurkaření > přehrávání a hledá si civilnější, lidštější projev. Z tohoto hlediska byly jednot­livé scénky režijním i hereckým archais­­mem. Již od počátků kabaretu se traduje zásada: směje-li se konferenciér, ne­směje se divák. V tomto pořadu se, žel, smáli dva konferenciéři téměř ustavičně svým vlastním vtipům. Znamenalo to mimo jiné i ztrátu tempa, a Io je pro humor osudné. Mimo chápání zůstává recitace jakoubkových písní, když hudba i text prokazatelně počítaly se zpěvem. Nejlepší lekci Rollovu režijnímu po­stupu udělal sám závěr pořadu. V roz­hovoru se skutečným plavčíkem pražské plovárny konečně zazněl přirozený lid­ský humor, který posluchačům i oslavo­vané vodě v poslední chvíli osladil před­chozí hořkost. S. OEHOVÁ NOVÉ KNIHY Po týdenní prázdninové přestávce, kdy žádné knihy nevyšly, objevila se na našem knižním trhu opět řada nových titulů. Především to je beletristická prvotina J. Putíka, novela »Zeď«, za­mýšlející' se nad smyslem protinacistic­kého boje za okupace, a nový soubor drobných povídek a črt j. Marka »Střel­nice«, v nichž si autor bere na mušku byrokratismus a maloměšťácké 'přežitky v našem životě. Další reedice se dočka­la Čapkova »Bílá nemoc«, trojice diva­delních her J. Mahena »Jánošík — Ulič­ka odvahy — Nasredin« a v knižnici Máj Jašlkův román »Na břehu priezrač­­nej rieky«. , Ze sovětské průzy vyšel v překladu E. a J. Šotolových iyrický deník z dneš­ní sovětské vesnice V. Solouchina »Kap­ka rosy«, napínavý román Val. Ivanova »Ibadullův návrat« a v nových vydáních Šejninovy »Zápisky kriminalistovy« a Granínův román »Po svatbě« s Ilustra­cemi A. Borna. Slovenští čtenáři dostali v téže oblastí román V. Lipatova »Divo­ká máta« a špionážní příběh z Velké vlastenecké války »Koniec osieho hniez­­da« od G. Brianceva. Z ostatní přelože­né literatury vydala slovenská naklada­telství ještě Apuleiovu klasickou věc »Premeny číže zlatý somár«, povídku A. France »Thais« a Mihállkův překlad díla polského básníka S. R. Dobrowol­­ského »Jánošík z Terchnvej«. Polská poezie se nám hlásí ještě výborem z posledních třt sbírek T. Rčžewice »Rozhovor« v překladu V. Dvořáčkové, výtvarné umění Volavkovou monografií »Karel Pnrkyně« v Malé galerii, literatu­ra pro děti zejména výborem z lidových pohádek, písniček a říkadel, který pod titulem »Doma« uspořádali K. Plicka a F. VoíT a Ilustroval M. Romberg. Mla­dým čtenářům je určen překlad z hul­­harštiny »Na ulici« od M. Radeva, širo-* kou veřejnost zaujme 2. vyd. knihy »Dana a Emil Zátopkovi vypravují... « -hzk Bohumír prihet: Akt, modurit 2 putov­ní výstavy slovenských výtvarných umělců »Výtvarná úderka« Policie v západním Německu slídí po komunistech BONN 8. srpna (ČTK) — V souvis­losti s nadcházejícím šestým výročím protiústavního zákazu Komunistické strany Německa podnikají západoně­­mecké úřady, dalekosáhlé zákroky, aby rozbily ilegální organizace stra­ny. Cílem policie a soudů ]e znemož­nit očekávané akce ilegální KSN k 17. srpnu — šestému výročí zákazu. V Mnichově bylo oznámeno, že tam by­ly v minulých dnech zatčeny tři osoby podezřelé z údajného porušováni proti­ústavního zákazu KS Německa. Byly rov­něž provedeny prohlídky bytů a přitom údajně zabaveny letáky k B. výročí zá­kazu strany, které vyzývaly k bo|i proti západoněmeckému militarismu. U zemského soudu v severoněmec­­kém městě Flensburgu byla podána žaloba na čtyři osoby proto, že údaj­ně porušily protiústavní zákaz KSN. Také u těchto čtyř občanů byly zaba­veny letáky, které dávaly odpověď na životní otázky německého národy. Generál Walker a whisky Zpravodajové dallaského »Morning News« v Texasu (ostatně i všichni je­jich američtí kolegové) jsou na leda­cos zvyklí, nic je tak hned nevyvede z míry. Až ex-generálmajor Edwin Walker, někdejší velitel 24. střelec­ké divize USA v západním Německu, jim vyrazil dech. V interviewu zmíně­nému li$tu prohlásil, že »stalingrad­­ská bitva nikdy neexistovala a že to vše jě pouhá propagandistická, fraška komunistů«. Není známa, kolik whisky generál před tímto prohlášením požil, rovněž není zná­mo, kolik jí vypil generál ve výslužbě 0‘DanieI, jenž býval v letech 1948 a 1949 vojenským atašé USA v Moskvě. Tento člověk, který pobyl na frontě tři čtyři dny, pravil, že se »domnívá, že americ­ký sbor se svým dělostřelectvem by mohl dobýt Stalingradu za dva dny«. Zpráva pana 0‘Daniela je dodnes uložena mezi tajnými dokumenty Pentagonu — a Wal­­kerové z ní čerpají... A tak má americký poplatník ra­dost, že jeho dolary vydržují vojsko, š jemuž velí tak' skvělí generálové ... S (rt) Britští vesničané dali nacistům na pamětnou Fašisté nepřestávají zvedat hlavy LONDÝN 8. srpna (Zpravodaj CTK) — Obyvatelé malé anglické obce Costwald rozbili v noci z úterý na středu stanový tábor britských nacistů postavený v blízkosti vesnice. Stoupenci britské nacistické orga­nizace »Nacionálně sociální hnuti V. Británie« se tam usadili již minulou sobotu a chtěl) uspořádat nacistický sraz za účasti fašistických předáků ze zahraničí. Obyvatelé Costwaldu proti tomu nejdříve pokojně protes­tovali. Vyslali k předákovi tábora a vůdci britských nacistů Jordánovi skupinu s výzvou, aby stanový tábor, okrášlený vlajkami s hákovými kříži, ihned zlikvidovali. Nacisté výzvu ob­čanů Costwaldu odmítli. V noci na středu více než stočlen­ná skupina mužů i žen z této vesnice vyzbrojená různým zemědělským ná­řadím proto vtrhla do tábora a vy­nutila sl jeho likvidaci. Rozhořčení občané ztloukll stoupence nacismu a strhli ze stožárů vlajky s hákovými kříži. Pařížský pokrokový deník »Libera­tion« informoval o nedávném sjezdu »Nového evropského řádu«, konaném ve Švýcarsku. Na činnosti této orga­nizace se podílejí fašisté ze západní­ho Německo, španělští falangisté, italští neofašisté, představitelé fran­couzské OAS, Mosleyovi fašističtí výtržníci, zástupci fašistických or­ganizací ze Švédská, Irska a Turec­ka a skupiny belgického válečného zločince Degrella. Jak píše »Liberation«, vyvíjejí na švý­carském území rejdy různé antisemitské organizace podporované z Mnichova, Portugalska i Katangy. ★ Australští dobrodruzi v jižním Vietnamu »Specialisté« na terorizováni vlastenců jak oznámil dopisovatel listu »New York Times« R. Trumbull, dorazila v léchto dnech do Saigonu první sku­pina australských důstojníků, k.terá se bude pod americkým velením podílet na terorizování jlhovietnamských vlastenců. O vyslání australských »protiparty­­zánských odborníků« bylo rozhodnuto v květnu, a jak tehdy sdělila austral­ská vláda, mají 'se důstojníci podílet na speciálním výcviku ngodinhdie­­movských vojsk. Ve skutečnosti se však budou Australci stejně jako ame­ričtí »poradci« zúčastňovat operací proti jjartyzánským oblastem. První třicetičlennou skupinu důstoj­níku řídí plukovník F. Serong, o němž Trumbull píše, že je to »nejzkušenější expert své země pro boje v džungli«. Z dalšího vyplývá, že nejen, on, ale I ostatní australští důstojníci, přibyv­ší do Saigonú, jsou prohnaní dobro­druzi, kteří už zabíjeli v Africe, v Řec­ku, v Palestině, na Západním Irianu, na Filipínách, v Koreji, v Malajsku ... Tato skupina je již drubý kontingent, kterým australská vláda přispívá k váleč­ným dobrodružstvím Spojených států a paktu SEATO v Indočíně — prvními ozbrojenými Australci na její půdě byli piloti, kteří jsou posud v Thajsku. Vy­slání dalších vojenských specialistů do jižního Vietnamu plánuje australská vlá­da na uejbližší dobu. MĚSTO GDANSK slavilo v minulých dnech své tisící výročí. Bylo těžce po­škozeno ve druhé světové válce, nyní však je obnova starých památek, obytných budov i přístavu v podstatě dokončena. — Na snímku: Staré město bylo obno­veno v původním slohu. (Foto ČTK - CAF) Na Západním Irianu taktika »spálené země« DJAKARTA 8. srpna (CTK) — Ho­landští kolonizátoři, kteří předvídají brzký konec své vlády na Západním Irianu, provádějí politiku »spálené země«: ničí vesnice a pronásleduji obyvatelstvo, jež podporuje party­zány. Mnoho Holanďanů odjíždí. V po­slední době jich odjelo ze Západního Irianu asi 3000 a v příštích dvou mě­sících odjede dalších 7000 osob. Prd evakuaci byly dány k dispozici zvláštní lodi a letadla. ( MEZ1HÁBODHÍ AKTUALITY ~) NOVÝ TRIK KOLONIALISTÜ V ADENU OD NAŠEHO ká.h irského zpravodaje B ritský kolonialismus v těchto dnech opět zaúřadoval. V odpo­věď na dlouholeté úsilí obyvatelstva nej jižnější části Arabského poloostro­va o svržení britského koloniálního režimu rozhodl škrtem pera »zrušit« kolonii a protektorát Aden a vytvořil Jihoarabskou federaci. Má však se změnou jména nastat i změna vztahu Británie k této zemi? Má se Jménem kolonie zmizet i britské koloniální poručnictví a vykořisťování? Změn, skutečných změn by bylo třeba. Kolonialismus .udržuje zde lidi v nepředstavitelné bídě. Přístav Aden, před několika dny ještě jedna z po­sledních britských korunních kolonií, je domovem desetitisíců zproletari­­zovaných přístavních dělníků. Zatímco majitelé přístavů těží z urči­té prosperity přístavních zařízeni (Aden se stal významným místem doplňováni pohonných hmot, a pokud jde o tonáž přistávajících lodí, předstihuje 1 Mar­seille), musí dělnici neustále bojovat za udržení meid, které sotva stačí k živo­ta. /Také akcionáři »British Petroleum«, která zde postavila rafinerii nafty s roč­ní kapacitou pět miliůnů tun, jsou slepí k bídě těch, kdož na ně pracuji. Ještě horší je to v bývalém protek­toráte Aden. Devadesát procent z 850 000 obyvatel jsou zemědělci. Ze 300 000 čtverečních kilometrů však pouze jedno procento je půda, na níž se dá něco pěstovat, a z toho se ještě jen 60 000 ha obdělává každoročně. Na této ploše se pěstuje většinou bavlna. Avšak produkce je v krizi, neboť světové ceny bavlny neustále klesají... Nezaměstnanost vzrůstá. Více než 20 % obyvatel odchází kaž­dý rok hledat práci do jiných zemi. Na území protektorátu byla již v roce 1938 nalezena nafta, její těžba by ales­poň do určité míry mohla zlepšit život­ní poměry obyvatel. Ale majitelé kon­cese na území velkém 5008 km2, britsko­­americká společnost PCI, nemá zde na těžbě nafty zájem a netěží . .. Jak je vidět, změna ' kolbniálnlho režimu le zde nadmíru potřebná. Uskuteční se? Nic tomu nenasvědču­je. Británie má jiné důvody k tomu, aby přestala Aden a jeho okolí nazý­vat kolonií či protektorátem. Musí dnes čelit jak vzrůstajícímu odporu místního obyvatelstva vůči nadvládě, tak i rozhodnému odhodlání světové veřejnosti, která žádá bezodkladný konec kolonialismu. Připravila tedy v dohodě s reakčníml feudálními si­lami malou změnu v názvu. Není však pochyb, že »nová« Jihoarabská federace britskou kolonii i nadále zů­stává. Aden — říkají britští vojenští stra­tégové — Je příliš významný, než aby se ho Británie nyní vzdala. Po ztrátě Suezského průplavu a Kypru je jed­nou z posledních významných brit­ských základen na Středním výcho­dě. Až koncem letošního roku vyhlá­sí nezávislost Keňa, zůstane v této oblasti jedinou britskou bází, která — jak tvrdí Britové — »musí« chrá­nit životní cestu Velké Británie do Indie, i na Dálný východ a do Austrá­lie. Kromě toho britskoameričfl naftaří ne­drží v Adenu své koncese pro nic za nic. Blokují možnost zdejší těžby a če­kali na příhodnou chvíli. Nafta, kterou by s pomocí spřátelených zemí těžil lid Adenu, by se však mohla stát konkuren­tem. To jsou důvody, proč může dnes zmizet i tradiční názRV korunní kolonie, ale za to musí zůstat britská nadvláda. Co je zuboženému lidu jižní Arábie do »životní cesty« britského imperia­lismu, do plánů, které mají naftaří s adenským petrolejem? Chce lepší život, k němuž mu kolonialisté zahra­dili cestu. Proto volá: Pryč s kolo­­nialisty! Proto vyhlásil v Adenu gene­rální stávku. Proto zaslal protikolo­­ntálnímu výboru OSN memorandum, v němž odsuzuje Jihoarabskou federa­ci a žádá národy o podporu svého boje za skutečnou likvidaci britské kolo­niální nadvlády. BOŘEK HOMOLA CEDÍ - ŠKODNÁ V RAKOUSKU Rakouský tisk se v minulých dnech podrobněji zabýval organizací, nazý­vající se nevinně »Evropské doku­mentační a informační centrum« — ve zkratce CEDÍ. Oč skromnější je její název, o to vznešenější členové repre­zentují tuto u nás málo známou orga­nizaci. Vždyť čestným předsedou CEDÍ je rádoby monarcha Otto Habs­burk, který' se stále ještě nevzdal snů, že jednoho dne dosedne na rakouský trůn. Předsedou spolku je bývalý španělský fašistický ministr Artajo, generálním ta­jemníkem jakýsi markýz de Valdeiglesias. Vysoké postavení v CEDÍ zaujímá ra­kouský ministr financí dr. Klaus a další přední politikové tzv. »německého« kříd­la v lidová straně. Nelze přehlédnout, že významné místo tu mají také četní prů­mysloví magnáti, jako např. Mautner— Markhof, Werner Schicht, bankovní dům Schoeller a další. Oč jde této organizaci? Ocitujeme list »Arbeiter Zeitung«, orgán socia­listické strany: »CEDI je spiknutí reakčních a částeč­ně přímo fašistických křídel konzervativ­ních stran Evropy. Milo by být varov­ným znamením, že vedoucí rakouští po­litikové a zástupci hospodářského světa náležej! k této organizaci, plně ji podpo­ruji a na druhé straně od nl dostávají podporu.« Abychom doplnili »Arbeiter Zei­tung« : Hlavním posláním CEDÍ je usi­lovat o sjednocování nejpravicověj­ších a konzervativních sil, popularizo­vat a probojovávat nová seskupeni v kapitalistické Evropě, jako je Evrop­ské hospodářské společenství, Eura­tom a Montánní unie. Tato organiza­ce, opírající se o revanšistické živly, které se oddávají snům, že CEDÍ mů­že napomoci rozvrátit socialistické zřízení v zemích východní Evropy, bojuje o to, aby do »Evropy« — rozuměj kapitalistického seskupení západoevropských států — patřily i fašistické státy Španělsko a Portu­galsko. — Otto Habsburk to řekl jasně: »V západ­ní Evropě rozhodně odmítáme onu poli­tiku, která v malicherném stranickém duchu chce určit Pyrenejemi hranice na­šeho světadílu. Se vší důrazností přizná­váme, že pro nás jsou Španělsko a Por­tugalsko nedílnou částí evropské pevni­ny.« Takové tóny jsou s velkou pozor­nosti a s velkou radostí registrová­ny v západoněmeckých vládnoucích kruzích, které poznaly, že by jim CEDÍ mohla dobře sloužit v jejich plánech na stále pevnější ovládáni západní Evropy. Jak přiznává rakous­ký tisk, do trezorů a pokladen CEDÍ plyne stále více západoněmeckých marek od kapitánů západoněmeckého průmyslu, především z Porúří. Jed­ním z těch, kdož bdí nad financová­ním monarchistické a superreakční organizace CEDÍ, je i bankéř Pferd­­menges, »šedá eminence« a pravá ruka kancléře Adenauera. Bonnští moelpáni na to jdou od podlahy. V poslední době se hlavně zaměřuji na Rakousko. Jeho neutralita Jim leží jako nestravitelný balvan v žaludku, chtěli by je opět mít pěk­ně spřažené s »velkoněmeckou říší«. A proto za pomoci CEDÍ dělají, co mo­hou, aby narušili rakouskou cestu. Otto Habsburk působí jejích jménem na rakouské »velkoněmecké kruhy« a zapřísahá je, že místo Rakouska je ve »sjednocené Evropě«. Několikamístné sumy plyirbu z Porúří na konto rakouské organizace CEDÍ, pra­vicový tisk a četní vlivní politikové se mohou umluvit, že Rakousku prospěje užší sepětí s »Evropou«, že mu prospěje vstup nebo »přidružení« k Evropskému hospodářskému společenství. Jak se píše v tisku, jsou v běhu jednání s předsta­viteli porúrského průmyslu o »dar« ve výši několika miliónů západoněmeckých marek pro nadcházející volební boj v Ra­kousku. »je pochopitelné,« píše list »Arbeiter Zeitung«, »že mnozí porárští průmyslníci mají zájem na tom, aby se dopomohlo v Rakousku k moci reakčním silám.« CEDÍ — mnoho neříkajíc! zkrat­ka... a kolik nebezpečí a zla se pod ní skrývá pro rakouský lid, pro Jeho neutralitu a bezpečnost. bs Západoněmecký stín nad Řeckem znemožňuje hospodářský rozvoj V řeckém vládním tisku doznívá propagační kampaň kolem cesty mi­nistra Papoligurase do Bonnu, odkud kancem minulého měsfee přivezl fi­nanční úvěr 200 miiiánň marek na stavbu povrchového doln a tepelné elektrárny Megalopolis, jakož i tech­nickou pomoc ve výši 3 miliónů ma­rek. Němci za to dostali přednostní právo na objednávku zařízeni pro třetí část elektrárny Ptolemais za 60 miliónů devizových marek a souhlas s uvolněním části dosud blokovaného německého majetku v Řecku, která se téměř křyje s výši úvěru. Vládní listy se snaží vylíčit bonn­skou »Štědrost« v nejlepším světle a současně jí využívají k podepření upa­dající popularity 'Karamanltsovy vlá­dy. Rovněž naznačují, že NSR se nyní rýsuje Jako hlavni finanční zdroj, který by mohl nahradit americkou finanční pomoc, jež v Řecku skončila letošním 1. červencem. Cestováni za cizími půjčkami k sa­nování hospodářství je pro řecké mi­nistry příznačné. Souvisí s chronic­kým deficitem státního rozpočtu a vůbec s nedostatkem peněz pro roz­voj národního hospodářství. Kde vzít peníze? Pro řeckou vládu je to už permanentní otázka. Hospodářské úspěchy socialistic­kých sousedů t tlak domácí veřej­nosti nutí řecké vládní špičky nepod­ceňovat sociální důsledky stagnace hospodářského rozvoje země a její celkovou zaostalost. Něco málo se sice již udělalo... ale tak málo, že na 91 % všeho obyvatelstva připadá jen .37,2 °/o národního důchodu. Problém rozvoje je komplikován slabou poténcí řeckého národního kapitálu a věčně prázdnou s'átnl pokiadnoü, ze které ročně 45% stát­ního rozpočtu spolkne zbrojení (tj. 6% celkového národního důchodu). Vojenská »pomoc« ze zahraničí kryje z toho sotva jednu desetinu. Byl vy­pracován pětiletý plán industrializace, avšak opět — chybějí peníze a hrozí mu krach, A protože s dolary z Wa­shingtonu , již v podstatě nelze pro tyto účely počítat, hledají se zdroje v Evropě. Možnosti je několik. Především, podle názoru Atén, »mo­rální« povinnost finančně pomoci Řec­ku má organizace NATO. Několikaleté naléhání Řecka dospělo zatím jen k vytvoření tzv. konsorcia pro posky­tování hospodářské pomoct, které se však dosud nepřebrodilo přes etapu »zkoumáni« skutečných potřeb žada­telů, a všechno svědčí o tom, že se u něho dost dlouho vydrží Pak jsou tu jednotliví západoevrop­ští spojenci Řecka, z nichž přicházejí v úvahu hlavně Francie se západním Německem. A ty lavírují mezi vlast­ním politickým zájmem udržet Řecko v NATO a mezi nezájmem za vlastni peníze si financovat na řeckém trhu konkurenci, místo aby tento trh samy pohltily. Prostě jde o staré dilema korlstnlckých zájmů vyspělých mono­polistických zemí s potřebami národ­ního hospodářství slabě rozvinuté země. Porovná-ll se ekonomický potenciál Řecka a jeho partnerů v západoev­ropském společném trhu, pak lze těžko chápa* užitečnost byť i jen přidruženého členství Řecka v sesku­pení, které je svazkem miliardářů a chuďasů. Již v diskusi o vstupu Řecka do nového hospodářského bloku v par­lamentu některé prozíravé hlasy po­ukazovaly na dobrodružnost tohoto kroku a nerovnost svazku. Řecko je v porovnání se zeměmi EHS hospodářsky nejzaostalejší. Po­dle statistik buržoazních listů připadá na ně pouze 1,9 procenta celkového národního důchodů a 0,7 procenta celkové průmyslové výroby »společ­ného trhu«. Řecká průmyslová výroba na hlavu představuje 0,14 % průmys­lové produkce na hlavu v rámci EHS Struktura řecké ekonomiky (pře­vážně agrární charakter), dispropor­ce ve skladbě průmyslu (velmi slabý těžký průmysl, jednostranně rozvinu­tý lehký průmysl, zastaralé technické zařízení) a vysoké výrobní náklady — to vše snižuje schopnost řeckého průmyslového zboží konkurovat a celé hospodářství čin! velmi zranitelným pod údery konkurence západoevrop­ských monopolistických gigantů, kteří jsou páteři EHS: Po odstranění celní bariéry řecký průmysl nakonec ne­udrží ani svůj trh, který zaplav! lev­nější cizí zboží. Ignorování této skutečnosti z řec­ké strany má své kořeny v Iluzích oficiálních míst, že zatímco vstupem do EHS se řeckému zemědělství opět otevřou brány západoevropského od­bytiště (ještě ne všichni členové EHS přidružení Řecka ratifikovali), právo přidruženého člena EHS 22 let chrá­nit domácí průmysl celní bariérou před nerovnou konkurencí poskytne dost času rekonstruoval a rozvinout řecký průmysl natolik, aby v konku­renci obstál. Odpovědni mluvčí v Aténách tvrdl, že k tomuto »zázraku« především potřebuji: — 125 miliónů dolarů, které dostanou jako půjčku zemí EHS při vstupu do společného trhu; — maximální mobilizaci soukromého nfirodního kapitálu, stejně lakó zabra niěniho; — provést rekonstrukci průmyslu, změ­nit jeho skladbu a zvýšit jehu akumula­­tivnost, jakož i příjmy z vývozu země­dělských produktů; — získat další cizí slétni úvěry. Není tajemstvím, že Řecko dostalo od konce války pro hospodářský roz­voj kolem tří miliard dolarů Přesto za 15 let se podstatně nic nezměnilo ani na fyziognomii jeho ekonomiky (pouze 27% národního důchodu je tvořeno v průmyslu), ani na životni úrovni obyvatel (Řecko je po Portu­galsku druhou zemí v Evropě s nej­­nižším národním důchodem na hlavu). A za dalších 15 až 20 let — při pokračování v dosavadním rozsahu zbrojení — za mnohem horší finanční situace a komplikaci na mezinárod­ním trhu se má dohnat, co bylo za­meškáno, ba Ještě mnohem více! Smě­lost konstruktivních plánů, slučujících užitek a prospěch národa, zaslouží vždycky uznáni. »Zázračná« industria­lizace, o kterou řecké vládní kruhy opírají svůj plán na vyrovnání eko­nomicky nerovného partnerství Řec­ka s průmyslovými kolosy »společné­ho trhu«, je však dobrodružným fan­tazírováním, které může skončit je­dině katastrofou. Reálné je jediné vy­světlení : že jde o manévr, jenž má zamlžit politické pozadí vstupu Řecka do EHS — upevnit pout^, se Zápa­dem, které zřejmě bylo rozhodutícl. Partnerům Řecka v EHS takové ma­névrováni ovšem vyhovuje. Otvírá iim cesty, jak co nejdůkladnějl přeměnit tuto zemi ve svůj polokoloniální pří­věsek — zmocnit se surovinových zdrojů, levně z ní importovat kvalitní pracovní sílu a monopolně ovládnout její trh. ★ Strategická poloha Řecka láká nej­víc německý imperialismus, který ne­návratně ztratil svou tradiční balkán­skou baštu — císařské Bulharsko, avšak nevzdal se expanzivních plánů přes Balkán na Blízký východ. Proto v posledních letech jsou tak častými hosty v Aténách bonnští pohlaváři, zatímco některý z jejich aténských protějšků jim nejméně jednou ročně návštěvu oplácí. Oběma stranám je nějak »sama od sebe« stálé jasnější vzájemná politická užitečnost, která nabízí bonnským militaristům lákavé perspektivy. Přesto pootevřená ruka Bonnu se však »neutrhne«, aby z ni vypadlo více marek, než kolik stačí kapitalis­tické ekonomice k živoření I bonn­ské vládní kruhy totiž mají svůj pián, na rozdíl od jejich aténských partne­rů však méně iluzorní a nesoucí i do­konce své ovoefe: — Bylo dosaženo propuštění všech v Řecku odsouzených nacistických válečných zločinců a proti dalším 840 bylo stíhání zastaveno. — Místo 16 miliard dolarů váleč­ných škod Bonn zaplatí) Řecku pou­ze 115 miliónů marek. — Budenswehr dostal na řeckém území zásobovací základny a prostory pro vojenské střelnice. — Podle dohody o »vzájemné ochra­ně kapitálu« mají občané NSR stejná práva jako řečtí při účasti na veškeré hospodářské činnosti, například na státní podporu a ochranu, na osvo­bození od daní apod. — NSR má právo svobodně vytvá­řet v Řecku různé kulturní a 'iné organizace, školy, fondy a divadla, což otvírá cestu k neomezené poli­­tickokulturnt expanzi. Vládní západoněmecká finanční »po­moc« Řecku, kompenzovaná (mimo samozřejmé zaplaceni úvěru) navíc hospodářskopolitickými ústupky Řec­ka a preferencí západoněmeckých fi­rem při dodávkách investičních zaří­zení, staví — podle listu Economikos Tahidromos — NSR v žebříčku věři­telů hned za USA. Základní otázka pro řecké národní hospodářství zní: pokračovat v nad­měrném zbrojení podle přání NATO a spěl k úplnému ' hospodářskému bankrotu, nebo začít provádět politi­ku mírového soužití, přátelství a hos­podářské spolupráce se všemi zeměmi na rovnoprávném základě, a miliardy ušetřené na zbrojeni Investovat pro hospodářský rozkvět země. Ke škodě národních zájmů Řecka vláda preferuje úzké zájmy reakčních špiček země, třídně spoutaných se světovým Imperialismem, a plnými plachtami pluje cestou studené války a antíkomunlsmu. Ministr Papollguras se vrátil z Bonnu s úvěrem. . Iluzorní plán industria­lizace této země sě tím však nestal o nic reálnější. Nezapomene li se při­tom na letošní, prohlášeni bonnského ministra Waltera Schella, »politika pomoci nerozvinutým zemím je sou­částí politiky německé (tj. západoně­­mecké — pozn. RP) bezpečnosti«, pak není pochyb, že vstup Řecka do EHS a západoněmecké úvěry otevírají ces­tu ne k hospodářské renesanci, nvbrž novému Drang nach Osten — a Řec­ko vrhají do náruče nejagresívnějších sil Evropy. ALOIS VOLF R n n R právo Ve čivrtek 9. srpna 1962il 3 ★

Next