Rudé Právo, srpen 1962 (XLII/210-240)
1962-08-09 / No. 218
KULTURA Z NOVÝCH FILMŮ Doba prázdnin a dovolených přece poněkud zmenšila počet uváděných premier, a ták v tomto týdnu přichází do československých kin pouhá trojice filmů. A vesměs jde o filmy zahraniční produkce. Z italských filmů máme příležitost poznat další snímek, dílo režiséra R. Clémenta JAKÁ SLAST ZIT, o kterém přinášíme dnes podrobnější zhodnocení. Německý film Defy MODRÝ DOPIS zavádí diváka mezi středoškolskou mládež; řeší jednak otázku morální pevnosti žáků nejvyšší třídy a jednak konflikt, který vyplynul ze vzájemného napětí mezi kolektivem třídy a novou učitelkou. Třetí film z maďarské produkce BABI LÉTO známého režiséra M. Kelettho je komedií o ztřeštěném chování ženy, která přehnanou mondénností chce učinit dojem na zahraničního umělce Ihraje ho J. Vrší ala). DVA ITALSKÉ FILMY Bylo by škoda, kdyby prázdninová premiéra »ZBOJNÍKA«, nedlouho po námětově příbuzných »Banditech z Orgosola«, uškodila úspěchu tohoto filmu u diváků: je to sice náročné dílo, trvá téměř dvě a půl hodiny, ale kdo se poddá širokému toku obrazů a lidských osudů, odchází z kina s hlubokými zážitky. »Zbojník« je film — kronika, je to panoráma života, chudých vesničanů na jihu Itálie — v Kalábrii — za války a brzy po ní. Stejně jako v »Banditech z Orgosola«, 1 tady se hrdina bouři pro bezpráví, ale na rozdíl od svého druha z vnitrozemí Sardinie dochází ke vzpouře ve spojení s ostatními vesničany, a nejen v úzce osobním, ale i v jejich zájmu. Pohledem dorůstajícího chlapce Nina se seznamujeme s mladým Michelem, který nezkrotně odmítá se podrobit ujařmujícím zákonům polofeudální společnosti. V roce 1942 byl Michele křivě obviněn z vraždy a uvězněn. Uprchl a vrátil se do vesnice v americké uniformě. Stát v čele vesničanů při zabírání neobdělávané půdy velkostatkářů, vedl zemědělské dělníky do stávky — ale nakonec jej staronoví, feudálové dohnali ke zbojnictví. Za fašismu i za nové řepu-' bliky patří půda baronům a bezzemci Jsou odsouzeni k bídě. Michele vidí, že se nic nezměnilo: zbývá mu jenom zbraň žbojníka, a se zbraní v ruce umírá. Tento příběh, převzatý včetně milostného motivu z románové předlohy Giuseppa Berta, dosáhl ve filmu přesvědčivosti dík tomu, že byl kolem Michela rozvinut obraz italského jihu v letech 1942—1946. Osobní příběh, slabě zaznívající septimentálností a romantikou zbojnictví, ustoupil do pozadí před společenskou kresbou. A není to popisné líčeni: ze záběrů bezzemků hájících právo na práci, půdu a trochu lidštější život zní hněv a bojovnost. Film je příbuzný s »Bandity z Orgosola« nejen vnějšími rysv a použitím neherců pro hlavní role, ale také tím, že neoslavuje zbojnictví, nýbrž je střízlivě ukazuje jako důsledek útlaku a záměrně udržované bídy i nevědomosti. Ale na rozdíl od »Banditů« dosahuje mnohem širší společenské platnosti: kronikářským způsobem vyprávění a rozpětím pohledu še v mnohém přibližuje »Roccovl a jeho bratřím«. »Zbojníka« režíroval podle vlastního scénáře Renato Castellant, předtím nijak úspěšný. Naopak: Castellani patřil k těm italským režisérům, kteří nahrazovali obraz skutečnosti melodramatem a žánrovými obrázky a falešně růžovým optimismem. Výjimku netvořila vlastně ani komedie »Za dva groše naděje«, která se u nás neprávem vychvalovala jako přínos k neorealismu, zatímco jenom rozmělňovala neorealistické hodnoty. Nový rozmach Italského filmu za poslední léta povzbudil i Castellaního, aby po výpravném »Romeovi a Julii«, nezávazných »Snech ve skříni« a vnějškových efektech »Pekla v městě« našel cestu ke skutečnosti a pravdě své země a aby promluvil »Zbojnikem« s nadáním, které se překvapivě objevilo pod dlouholetým rutinérstvím. ★ Komedie ».JAKÁ SLAST ŽIT« měla předpoklady k tomu, aby útočnými prostředky satiry zaujala stanovisko k jinému úseku nedávné italské historie. Na plátně ožívá rok 1921: naivní hrdina se dostává do středu víru, kde se z velkohubého vlastenectví Idealistických humanistů a anarchismu zmatených revolucionářů rodí živná půda pro nastupující fašismus. Mladík, který chce po propuštění z vojny užívat plnými doušky svobody, je místo toho bit hlava nehlava ze všech stran, stává se nejprve nástrojem fašistů a potom proti své vůli anarchistou, je pronásledován, dostane se do vězení... Život mu dává pádnými ranami odpověď na btázku, co to je svoboda. Totiž dává mu tuto odpověď jenom zdánlivě, a v tom výkladu, jak to dovo? lujt autoři duchaplně svižného, dynamického příběhu. Ti sl pohrávají s filoso, fickýmt myšlenkami právě tak nezávazně jako s půvabem dobových kostýmů. Ohňostroj nápadů a situační komiky končí celkem bezradně, divák marně na konci očekává, že mu náročně se tvářící komedie poskytne uspokojivou odpověď na problémy, které vyvolala. A od filmu, který rozehrát takový okruh témat a tak závažných, měl plné právo to požadovat. Film »jaká slast žit« zůstal v půli cesty, poskytuje jenom příjemnou a vkusnou kratochvíli, je to tini větší škoda, že ho režíroval přední francouzský tvůrce René Clément. Pod jeho vedením podali dobré herecké výkony Italští představitelé Paolo Stoppá a Gino Červi, francouzský představitel hlavní role Alain Delon a jeho partnerka Barbara Lassová. L. OLIVA Hlavní mužskou roli v Italském filmu režiséra R. Castellaního ZBOJNÍK vytvořil Adelmo di Fraia wwwProfesor Pokrovski]': Do dvaceti let využijeme dopravní rakety J MOSKVA 8. srpna (CTK) — Vy-Í užití mezikontinentálních raket pro dopravu je problém plně ak- J tuální — prohlásil známý sovětský J vědec, doktor technických věd Ge- 5 orgij Pokrovskij. Raketa může změnit celou zeměkouli v Jediné velké město, v němž se Každý obyvatel může během jediného dne setkat s Jiným obyvatelem na druhém konci naší planety. Pokrov-skij zdůrazňuje, že v SSSR byl už vybudován tak mohutný raketový průmysl a tak vyspěly vědní obory, které pracuji pro tento průmysl, že nové úkoly vznikající v oblasti raketových spojů znamenají Jenom řešení Jednotlivých dílčích otázek, pro něž byl už vytvořen pevný základ Nejodpovšdnějšim a zároveň nejnebezpečnějším článkem kosmických letů Je podle slov Pokrovskáho přistánf. Tento problém vyřešili sovětští kosmonauti. Gagarin i Tltov šťastně přistáli. Totéž lze říci o přistánf kosmických lodi s pokusnými zviřaty. To znamená že přistání kosmické lodi s nákladem nebo s lidmi je mtižnc. Lze ovšim předpoklá 1 at, že raket bude nejdříve využíváno k dopruvě důležitého materiálu, pošty, uivinevých matrici, pak k dopravě Udí. kteří k tomu budim mít speciální výcvik, a až nakonec k běžce dopravě cestujfcfr.li Mírové využití dopravních raket může přispět k neobyčejnému sblížení národů různých zemí naší planety — prohlašuje profesor Pokrovskij. — Během dvaceti let výstavby komunismu bude tento úkol vyřešen. NEDALEKO SOFIE RYCHLE ROSTE STAVBA velkého, hutního Kremlkovského kombinátu. Nyní se stavbaří soustřeďují na dokončení tepelné elektrárny. (Foto CTK — BTA) "°ZHUS Příliš mnoho dovolené Doba dovalených dostupuje vrcholu a rozhlasové vysíláni Je plná letní pohody. Mezi pořady tohoto druhu patřil i nedělní podvečerní kabaret »AT ŽIJE H2O!« na stanici Československo. Ovšem ani největší vedra nemohou oprávnit rozhlasové pracovníky k dovolené od elementárních zásad tvorby. Kochrův text pořadu »Ať žije H2O!« nepatři k těm, které by snad razily nové cesty našemu humoru a satiře, nicméně má pěkný základní nápad a dává předpoklady k slušnému pobaveni, zostřenému trefnými postřehy. Opět ovšem došlo, jak již tolikrát, k rozporu mezi textem a režijním řešením, které sl v tomto případě počínalo poněkud více »dovolenecky«, než bylo pořadu zdrávo. Jde o staré, už diskutované chyby. Moderní interpretace humoristického texlu již dávno opustila cesty figurkaření > přehrávání a hledá si civilnější, lidštější projev. Z tohoto hlediska byly jednotlivé scénky režijním i hereckým archaismem. Již od počátků kabaretu se traduje zásada: směje-li se konferenciér, nesměje se divák. V tomto pořadu se, žel, smáli dva konferenciéři téměř ustavičně svým vlastním vtipům. Znamenalo to mimo jiné i ztrátu tempa, a Io je pro humor osudné. Mimo chápání zůstává recitace jakoubkových písní, když hudba i text prokazatelně počítaly se zpěvem. Nejlepší lekci Rollovu režijnímu postupu udělal sám závěr pořadu. V rozhovoru se skutečným plavčíkem pražské plovárny konečně zazněl přirozený lidský humor, který posluchačům i oslavované vodě v poslední chvíli osladil předchozí hořkost. S. OEHOVÁ NOVÉ KNIHY Po týdenní prázdninové přestávce, kdy žádné knihy nevyšly, objevila se na našem knižním trhu opět řada nových titulů. Především to je beletristická prvotina J. Putíka, novela »Zeď«, zamýšlející' se nad smyslem protinacistického boje za okupace, a nový soubor drobných povídek a črt j. Marka »Střelnice«, v nichž si autor bere na mušku byrokratismus a maloměšťácké 'přežitky v našem životě. Další reedice se dočkala Čapkova »Bílá nemoc«, trojice divadelních her J. Mahena »Jánošík — Ulička odvahy — Nasredin« a v knižnici Máj Jašlkův román »Na břehu priezračnej rieky«. , Ze sovětské průzy vyšel v překladu E. a J. Šotolových iyrický deník z dnešní sovětské vesnice V. Solouchina »Kapka rosy«, napínavý román Val. Ivanova »Ibadullův návrat« a v nových vydáních Šejninovy »Zápisky kriminalistovy« a Granínův román »Po svatbě« s Ilustracemi A. Borna. Slovenští čtenáři dostali v téže oblastí román V. Lipatova »Divoká máta« a špionážní příběh z Velké vlastenecké války »Koniec osieho hniezda« od G. Brianceva. Z ostatní přeložené literatury vydala slovenská nakladatelství ještě Apuleiovu klasickou věc »Premeny číže zlatý somár«, povídku A. France »Thais« a Mihállkův překlad díla polského básníka S. R. Dobrowolského »Jánošík z Terchnvej«. Polská poezie se nám hlásí ještě výborem z posledních třt sbírek T. Rčžewice »Rozhovor« v překladu V. Dvořáčkové, výtvarné umění Volavkovou monografií »Karel Pnrkyně« v Malé galerii, literatura pro děti zejména výborem z lidových pohádek, písniček a říkadel, který pod titulem »Doma« uspořádali K. Plicka a F. VoíT a Ilustroval M. Romberg. Mladým čtenářům je určen překlad z hulharštiny »Na ulici« od M. Radeva, širo-* kou veřejnost zaujme 2. vyd. knihy »Dana a Emil Zátopkovi vypravují... « -hzk Bohumír prihet: Akt, modurit 2 putovní výstavy slovenských výtvarných umělců »Výtvarná úderka« Policie v západním Německu slídí po komunistech BONN 8. srpna (ČTK) — V souvislosti s nadcházejícím šestým výročím protiústavního zákazu Komunistické strany Německa podnikají západoněmecké úřady, dalekosáhlé zákroky, aby rozbily ilegální organizace strany. Cílem policie a soudů ]e znemožnit očekávané akce ilegální KSN k 17. srpnu — šestému výročí zákazu. V Mnichově bylo oznámeno, že tam byly v minulých dnech zatčeny tři osoby podezřelé z údajného porušováni protiústavního zákazu KS Německa. Byly rovněž provedeny prohlídky bytů a přitom údajně zabaveny letáky k B. výročí zákazu strany, které vyzývaly k bo|i proti západoněmeckému militarismu. U zemského soudu v severoněmeckém městě Flensburgu byla podána žaloba na čtyři osoby proto, že údajně porušily protiústavní zákaz KSN. Také u těchto čtyř občanů byly zabaveny letáky, které dávaly odpověď na životní otázky německého národy. Generál Walker a whisky Zpravodajové dallaského »Morning News« v Texasu (ostatně i všichni jejich američtí kolegové) jsou na ledacos zvyklí, nic je tak hned nevyvede z míry. Až ex-generálmajor Edwin Walker, někdejší velitel 24. střelecké divize USA v západním Německu, jim vyrazil dech. V interviewu zmíněnému li$tu prohlásil, že »stalingradská bitva nikdy neexistovala a že to vše jě pouhá propagandistická, fraška komunistů«. Není známa, kolik whisky generál před tímto prohlášením požil, rovněž není známo, kolik jí vypil generál ve výslužbě 0‘DanieI, jenž býval v letech 1948 a 1949 vojenským atašé USA v Moskvě. Tento člověk, který pobyl na frontě tři čtyři dny, pravil, že se »domnívá, že americký sbor se svým dělostřelectvem by mohl dobýt Stalingradu za dva dny«. Zpráva pana 0‘Daniela je dodnes uložena mezi tajnými dokumenty Pentagonu — a Walkerové z ní čerpají... A tak má americký poplatník radost, že jeho dolary vydržují vojsko, š jemuž velí tak' skvělí generálové ... S (rt) Britští vesničané dali nacistům na pamětnou Fašisté nepřestávají zvedat hlavy LONDÝN 8. srpna (Zpravodaj CTK) — Obyvatelé malé anglické obce Costwald rozbili v noci z úterý na středu stanový tábor britských nacistů postavený v blízkosti vesnice. Stoupenci britské nacistické organizace »Nacionálně sociální hnuti V. Británie« se tam usadili již minulou sobotu a chtěl) uspořádat nacistický sraz za účasti fašistických předáků ze zahraničí. Obyvatelé Costwaldu proti tomu nejdříve pokojně protestovali. Vyslali k předákovi tábora a vůdci britských nacistů Jordánovi skupinu s výzvou, aby stanový tábor, okrášlený vlajkami s hákovými kříži, ihned zlikvidovali. Nacisté výzvu občanů Costwaldu odmítli. V noci na středu více než stočlenná skupina mužů i žen z této vesnice vyzbrojená různým zemědělským nářadím proto vtrhla do tábora a vynutila sl jeho likvidaci. Rozhořčení občané ztloukll stoupence nacismu a strhli ze stožárů vlajky s hákovými kříži. Pařížský pokrokový deník »Liberation« informoval o nedávném sjezdu »Nového evropského řádu«, konaném ve Švýcarsku. Na činnosti této organizace se podílejí fašisté ze západního Německo, španělští falangisté, italští neofašisté, představitelé francouzské OAS, Mosleyovi fašističtí výtržníci, zástupci fašistických organizací ze Švédská, Irska a Turecka a skupiny belgického válečného zločince Degrella. Jak píše »Liberation«, vyvíjejí na švýcarském území rejdy různé antisemitské organizace podporované z Mnichova, Portugalska i Katangy. ★ Australští dobrodruzi v jižním Vietnamu »Specialisté« na terorizováni vlastenců jak oznámil dopisovatel listu »New York Times« R. Trumbull, dorazila v léchto dnech do Saigonu první skupina australských důstojníků, k.terá se bude pod americkým velením podílet na terorizování jlhovietnamských vlastenců. O vyslání australských »protipartyzánských odborníků« bylo rozhodnuto v květnu, a jak tehdy sdělila australská vláda, mají 'se důstojníci podílet na speciálním výcviku ngodinhdiemovských vojsk. Ve skutečnosti se však budou Australci stejně jako američtí »poradci« zúčastňovat operací proti jjartyzánským oblastem. První třicetičlennou skupinu důstojníku řídí plukovník F. Serong, o němž Trumbull píše, že je to »nejzkušenější expert své země pro boje v džungli«. Z dalšího vyplývá, že nejen, on, ale I ostatní australští důstojníci, přibyvší do Saigonú, jsou prohnaní dobrodruzi, kteří už zabíjeli v Africe, v Řecku, v Palestině, na Západním Irianu, na Filipínách, v Koreji, v Malajsku ... Tato skupina je již drubý kontingent, kterým australská vláda přispívá k válečným dobrodružstvím Spojených států a paktu SEATO v Indočíně — prvními ozbrojenými Australci na její půdě byli piloti, kteří jsou posud v Thajsku. Vyslání dalších vojenských specialistů do jižního Vietnamu plánuje australská vláda na uejbližší dobu. MĚSTO GDANSK slavilo v minulých dnech své tisící výročí. Bylo těžce poškozeno ve druhé světové válce, nyní však je obnova starých památek, obytných budov i přístavu v podstatě dokončena. — Na snímku: Staré město bylo obnoveno v původním slohu. (Foto ČTK - CAF) Na Západním Irianu taktika »spálené země« DJAKARTA 8. srpna (CTK) — Holandští kolonizátoři, kteří předvídají brzký konec své vlády na Západním Irianu, provádějí politiku »spálené země«: ničí vesnice a pronásleduji obyvatelstvo, jež podporuje partyzány. Mnoho Holanďanů odjíždí. V poslední době jich odjelo ze Západního Irianu asi 3000 a v příštích dvou měsících odjede dalších 7000 osob. Prd evakuaci byly dány k dispozici zvláštní lodi a letadla. ( MEZ1HÁBODHÍ AKTUALITY ~) NOVÝ TRIK KOLONIALISTÜ V ADENU OD NAŠEHO ká.h irského zpravodaje B ritský kolonialismus v těchto dnech opět zaúřadoval. V odpověď na dlouholeté úsilí obyvatelstva nej jižnější části Arabského poloostrova o svržení britského koloniálního režimu rozhodl škrtem pera »zrušit« kolonii a protektorát Aden a vytvořil Jihoarabskou federaci. Má však se změnou jména nastat i změna vztahu Británie k této zemi? Má se Jménem kolonie zmizet i britské koloniální poručnictví a vykořisťování? Změn, skutečných změn by bylo třeba. Kolonialismus .udržuje zde lidi v nepředstavitelné bídě. Přístav Aden, před několika dny ještě jedna z posledních britských korunních kolonií, je domovem desetitisíců zproletarizovaných přístavních dělníků. Zatímco majitelé přístavů těží z určité prosperity přístavních zařízeni (Aden se stal významným místem doplňováni pohonných hmot, a pokud jde o tonáž přistávajících lodí, předstihuje 1 Marseille), musí dělnici neustále bojovat za udržení meid, které sotva stačí k života. /Také akcionáři »British Petroleum«, která zde postavila rafinerii nafty s roční kapacitou pět miliůnů tun, jsou slepí k bídě těch, kdož na ně pracuji. Ještě horší je to v bývalém protektoráte Aden. Devadesát procent z 850 000 obyvatel jsou zemědělci. Ze 300 000 čtverečních kilometrů však pouze jedno procento je půda, na níž se dá něco pěstovat, a z toho se ještě jen 60 000 ha obdělává každoročně. Na této ploše se pěstuje většinou bavlna. Avšak produkce je v krizi, neboť světové ceny bavlny neustále klesají... Nezaměstnanost vzrůstá. Více než 20 % obyvatel odchází každý rok hledat práci do jiných zemi. Na území protektorátu byla již v roce 1938 nalezena nafta, její těžba by alespoň do určité míry mohla zlepšit životní poměry obyvatel. Ale majitelé koncese na území velkém 5008 km2, britskoamerická společnost PCI, nemá zde na těžbě nafty zájem a netěží . .. Jak je vidět, změna ' kolbniálnlho režimu le zde nadmíru potřebná. Uskuteční se? Nic tomu nenasvědčuje. Británie má jiné důvody k tomu, aby přestala Aden a jeho okolí nazývat kolonií či protektorátem. Musí dnes čelit jak vzrůstajícímu odporu místního obyvatelstva vůči nadvládě, tak i rozhodnému odhodlání světové veřejnosti, která žádá bezodkladný konec kolonialismu. Připravila tedy v dohodě s reakčníml feudálními silami malou změnu v názvu. Není však pochyb, že »nová« Jihoarabská federace britskou kolonii i nadále zůstává. Aden — říkají britští vojenští stratégové — Je příliš významný, než aby se ho Británie nyní vzdala. Po ztrátě Suezského průplavu a Kypru je jednou z posledních významných britských základen na Středním východě. Až koncem letošního roku vyhlásí nezávislost Keňa, zůstane v této oblasti jedinou britskou bází, která — jak tvrdí Britové — »musí« chránit životní cestu Velké Británie do Indie, i na Dálný východ a do Austrálie. Kromě toho britskoameričfl naftaří nedrží v Adenu své koncese pro nic za nic. Blokují možnost zdejší těžby a čekali na příhodnou chvíli. Nafta, kterou by s pomocí spřátelených zemí těžil lid Adenu, by se však mohla stát konkurentem. To jsou důvody, proč může dnes zmizet i tradiční názRV korunní kolonie, ale za to musí zůstat britská nadvláda. Co je zuboženému lidu jižní Arábie do »životní cesty« britského imperialismu, do plánů, které mají naftaří s adenským petrolejem? Chce lepší život, k němuž mu kolonialisté zahradili cestu. Proto volá: Pryč s kolonialisty! Proto vyhlásil v Adenu generální stávku. Proto zaslal protikolontálnímu výboru OSN memorandum, v němž odsuzuje Jihoarabskou federaci a žádá národy o podporu svého boje za skutečnou likvidaci britské koloniální nadvlády. BOŘEK HOMOLA CEDÍ - ŠKODNÁ V RAKOUSKU Rakouský tisk se v minulých dnech podrobněji zabýval organizací, nazývající se nevinně »Evropské dokumentační a informační centrum« — ve zkratce CEDÍ. Oč skromnější je její název, o to vznešenější členové reprezentují tuto u nás málo známou organizaci. Vždyť čestným předsedou CEDÍ je rádoby monarcha Otto Habsburk, který' se stále ještě nevzdal snů, že jednoho dne dosedne na rakouský trůn. Předsedou spolku je bývalý španělský fašistický ministr Artajo, generálním tajemníkem jakýsi markýz de Valdeiglesias. Vysoké postavení v CEDÍ zaujímá rakouský ministr financí dr. Klaus a další přední politikové tzv. »německého« křídla v lidová straně. Nelze přehlédnout, že významné místo tu mají také četní průmysloví magnáti, jako např. Mautner— Markhof, Werner Schicht, bankovní dům Schoeller a další. Oč jde této organizaci? Ocitujeme list »Arbeiter Zeitung«, orgán socialistické strany: »CEDI je spiknutí reakčních a částečně přímo fašistických křídel konzervativních stran Evropy. Milo by být varovným znamením, že vedoucí rakouští politikové a zástupci hospodářského světa náležej! k této organizaci, plně ji podporuji a na druhé straně od nl dostávají podporu.« Abychom doplnili »Arbeiter Zeitung« : Hlavním posláním CEDÍ je usilovat o sjednocování nejpravicovějších a konzervativních sil, popularizovat a probojovávat nová seskupeni v kapitalistické Evropě, jako je Evropské hospodářské společenství, Euratom a Montánní unie. Tato organizace, opírající se o revanšistické živly, které se oddávají snům, že CEDÍ může napomoci rozvrátit socialistické zřízení v zemích východní Evropy, bojuje o to, aby do »Evropy« — rozuměj kapitalistického seskupení západoevropských států — patřily i fašistické státy Španělsko a Portugalsko. — Otto Habsburk to řekl jasně: »V západní Evropě rozhodně odmítáme onu politiku, která v malicherném stranickém duchu chce určit Pyrenejemi hranice našeho světadílu. Se vší důrazností přiznáváme, že pro nás jsou Španělsko a Portugalsko nedílnou částí evropské pevniny.« Takové tóny jsou s velkou pozornosti a s velkou radostí registrovány v západoněmeckých vládnoucích kruzích, které poznaly, že by jim CEDÍ mohla dobře sloužit v jejich plánech na stále pevnější ovládáni západní Evropy. Jak přiznává rakouský tisk, do trezorů a pokladen CEDÍ plyne stále více západoněmeckých marek od kapitánů západoněmeckého průmyslu, především z Porúří. Jedním z těch, kdož bdí nad financováním monarchistické a superreakční organizace CEDÍ, je i bankéř Pferdmenges, »šedá eminence« a pravá ruka kancléře Adenauera. Bonnští moelpáni na to jdou od podlahy. V poslední době se hlavně zaměřuji na Rakousko. Jeho neutralita Jim leží jako nestravitelný balvan v žaludku, chtěli by je opět mít pěkně spřažené s »velkoněmeckou říší«. A proto za pomoci CEDÍ dělají, co mohou, aby narušili rakouskou cestu. Otto Habsburk působí jejích jménem na rakouské »velkoněmecké kruhy« a zapřísahá je, že místo Rakouska je ve »sjednocené Evropě«. Několikamístné sumy plyirbu z Porúří na konto rakouské organizace CEDÍ, pravicový tisk a četní vlivní politikové se mohou umluvit, že Rakousku prospěje užší sepětí s »Evropou«, že mu prospěje vstup nebo »přidružení« k Evropskému hospodářskému společenství. Jak se píše v tisku, jsou v běhu jednání s představiteli porúrského průmyslu o »dar« ve výši několika miliónů západoněmeckých marek pro nadcházející volební boj v Rakousku. »je pochopitelné,« píše list »Arbeiter Zeitung«, »že mnozí porárští průmyslníci mají zájem na tom, aby se dopomohlo v Rakousku k moci reakčním silám.« CEDÍ — mnoho neříkajíc! zkratka... a kolik nebezpečí a zla se pod ní skrývá pro rakouský lid, pro Jeho neutralitu a bezpečnost. bs Západoněmecký stín nad Řeckem znemožňuje hospodářský rozvoj V řeckém vládním tisku doznívá propagační kampaň kolem cesty ministra Papoligurase do Bonnu, odkud kancem minulého měsfee přivezl finanční úvěr 200 miiiánň marek na stavbu povrchového doln a tepelné elektrárny Megalopolis, jakož i technickou pomoc ve výši 3 miliónů marek. Němci za to dostali přednostní právo na objednávku zařízeni pro třetí část elektrárny Ptolemais za 60 miliónů devizových marek a souhlas s uvolněním části dosud blokovaného německého majetku v Řecku, která se téměř křyje s výši úvěru. Vládní listy se snaží vylíčit bonnskou »Štědrost« v nejlepším světle a současně jí využívají k podepření upadající popularity 'Karamanltsovy vlády. Rovněž naznačují, že NSR se nyní rýsuje Jako hlavni finanční zdroj, který by mohl nahradit americkou finanční pomoc, jež v Řecku skončila letošním 1. červencem. Cestováni za cizími půjčkami k sanování hospodářství je pro řecké ministry příznačné. Souvisí s chronickým deficitem státního rozpočtu a vůbec s nedostatkem peněz pro rozvoj národního hospodářství. Kde vzít peníze? Pro řeckou vládu je to už permanentní otázka. Hospodářské úspěchy socialistických sousedů t tlak domácí veřejnosti nutí řecké vládní špičky nepodceňovat sociální důsledky stagnace hospodářského rozvoje země a její celkovou zaostalost. Něco málo se sice již udělalo... ale tak málo, že na 91 % všeho obyvatelstva připadá jen .37,2 °/o národního důchodu. Problém rozvoje je komplikován slabou poténcí řeckého národního kapitálu a věčně prázdnou s'átnl pokiadnoü, ze které ročně 45% státního rozpočtu spolkne zbrojení (tj. 6% celkového národního důchodu). Vojenská »pomoc« ze zahraničí kryje z toho sotva jednu desetinu. Byl vypracován pětiletý plán industrializace, avšak opět — chybějí peníze a hrozí mu krach, A protože s dolary z Washingtonu , již v podstatě nelze pro tyto účely počítat, hledají se zdroje v Evropě. Možnosti je několik. Především, podle názoru Atén, »morální« povinnost finančně pomoci Řecku má organizace NATO. Několikaleté naléhání Řecka dospělo zatím jen k vytvoření tzv. konsorcia pro poskytování hospodářské pomoct, které se však dosud nepřebrodilo přes etapu »zkoumáni« skutečných potřeb žadatelů, a všechno svědčí o tom, že se u něho dost dlouho vydrží Pak jsou tu jednotliví západoevropští spojenci Řecka, z nichž přicházejí v úvahu hlavně Francie se západním Německem. A ty lavírují mezi vlastním politickým zájmem udržet Řecko v NATO a mezi nezájmem za vlastni peníze si financovat na řeckém trhu konkurenci, místo aby tento trh samy pohltily. Prostě jde o staré dilema korlstnlckých zájmů vyspělých monopolistických zemí s potřebami národního hospodářství slabě rozvinuté země. Porovná-ll se ekonomický potenciál Řecka a jeho partnerů v západoevropském společném trhu, pak lze těžko chápa* užitečnost byť i jen přidruženého členství Řecka v seskupení, které je svazkem miliardářů a chuďasů. Již v diskusi o vstupu Řecka do nového hospodářského bloku v parlamentu některé prozíravé hlasy poukazovaly na dobrodružnost tohoto kroku a nerovnost svazku. Řecko je v porovnání se zeměmi EHS hospodářsky nejzaostalejší. Podle statistik buržoazních listů připadá na ně pouze 1,9 procenta celkového národního důchodů a 0,7 procenta celkové průmyslové výroby »společného trhu«. Řecká průmyslová výroba na hlavu představuje 0,14 % průmyslové produkce na hlavu v rámci EHS Struktura řecké ekonomiky (převážně agrární charakter), disproporce ve skladbě průmyslu (velmi slabý těžký průmysl, jednostranně rozvinutý lehký průmysl, zastaralé technické zařízení) a vysoké výrobní náklady — to vše snižuje schopnost řeckého průmyslového zboží konkurovat a celé hospodářství čin! velmi zranitelným pod údery konkurence západoevropských monopolistických gigantů, kteří jsou páteři EHS: Po odstranění celní bariéry řecký průmysl nakonec neudrží ani svůj trh, který zaplav! levnější cizí zboží. Ignorování této skutečnosti z řecké strany má své kořeny v Iluzích oficiálních míst, že zatímco vstupem do EHS se řeckému zemědělství opět otevřou brány západoevropského odbytiště (ještě ne všichni členové EHS přidružení Řecka ratifikovali), právo přidruženého člena EHS 22 let chránit domácí průmysl celní bariérou před nerovnou konkurencí poskytne dost času rekonstruoval a rozvinout řecký průmysl natolik, aby v konkurenci obstál. Odpovědni mluvčí v Aténách tvrdl, že k tomuto »zázraku« především potřebuji: — 125 miliónů dolarů, které dostanou jako půjčku zemí EHS při vstupu do společného trhu; — maximální mobilizaci soukromého nfirodního kapitálu, stejně lakó zabra niěniho; — provést rekonstrukci průmyslu, změnit jeho skladbu a zvýšit jehu akumulativnost, jakož i příjmy z vývozu zemědělských produktů; — získat další cizí slétni úvěry. Není tajemstvím, že Řecko dostalo od konce války pro hospodářský rozvoj kolem tří miliard dolarů Přesto za 15 let se podstatně nic nezměnilo ani na fyziognomii jeho ekonomiky (pouze 27% národního důchodu je tvořeno v průmyslu), ani na životni úrovni obyvatel (Řecko je po Portugalsku druhou zemí v Evropě s nejnižším národním důchodem na hlavu). A za dalších 15 až 20 let — při pokračování v dosavadním rozsahu zbrojení — za mnohem horší finanční situace a komplikaci na mezinárodním trhu se má dohnat, co bylo zameškáno, ba Ještě mnohem více! Smělost konstruktivních plánů, slučujících užitek a prospěch národa, zaslouží vždycky uznáni. »Zázračná« industrializace, o kterou řecké vládní kruhy opírají svůj plán na vyrovnání ekonomicky nerovného partnerství Řecka s průmyslovými kolosy »společného trhu«, je však dobrodružným fantazírováním, které může skončit jedině katastrofou. Reálné je jediné vysvětlení : že jde o manévr, jenž má zamlžit politické pozadí vstupu Řecka do EHS — upevnit pout^, se Západem, které zřejmě bylo rozhodutícl. Partnerům Řecka v EHS takové manévrováni ovšem vyhovuje. Otvírá iim cesty, jak co nejdůkladnějl přeměnit tuto zemi ve svůj polokoloniální přívěsek — zmocnit se surovinových zdrojů, levně z ní importovat kvalitní pracovní sílu a monopolně ovládnout její trh. ★ Strategická poloha Řecka láká nejvíc německý imperialismus, který nenávratně ztratil svou tradiční balkánskou baštu — císařské Bulharsko, avšak nevzdal se expanzivních plánů přes Balkán na Blízký východ. Proto v posledních letech jsou tak častými hosty v Aténách bonnští pohlaváři, zatímco některý z jejich aténských protějšků jim nejméně jednou ročně návštěvu oplácí. Oběma stranám je nějak »sama od sebe« stálé jasnější vzájemná politická užitečnost, která nabízí bonnským militaristům lákavé perspektivy. Přesto pootevřená ruka Bonnu se však »neutrhne«, aby z ni vypadlo více marek, než kolik stačí kapitalistické ekonomice k živoření I bonnské vládní kruhy totiž mají svůj pián, na rozdíl od jejich aténských partnerů však méně iluzorní a nesoucí i dokonce své ovoefe: — Bylo dosaženo propuštění všech v Řecku odsouzených nacistických válečných zločinců a proti dalším 840 bylo stíhání zastaveno. — Místo 16 miliard dolarů válečných škod Bonn zaplatí) Řecku pouze 115 miliónů marek. — Budenswehr dostal na řeckém území zásobovací základny a prostory pro vojenské střelnice. — Podle dohody o »vzájemné ochraně kapitálu« mají občané NSR stejná práva jako řečtí při účasti na veškeré hospodářské činnosti, například na státní podporu a ochranu, na osvobození od daní apod. — NSR má právo svobodně vytvářet v Řecku různé kulturní a 'iné organizace, školy, fondy a divadla, což otvírá cestu k neomezené politickokulturnt expanzi. Vládní západoněmecká finanční »pomoc« Řecku, kompenzovaná (mimo samozřejmé zaplaceni úvěru) navíc hospodářskopolitickými ústupky Řecka a preferencí západoněmeckých firem při dodávkách investičních zařízení, staví — podle listu Economikos Tahidromos — NSR v žebříčku věřitelů hned za USA. Základní otázka pro řecké národní hospodářství zní: pokračovat v nadměrném zbrojení podle přání NATO a spěl k úplnému ' hospodářskému bankrotu, nebo začít provádět politiku mírového soužití, přátelství a hospodářské spolupráce se všemi zeměmi na rovnoprávném základě, a miliardy ušetřené na zbrojeni Investovat pro hospodářský rozkvět země. Ke škodě národních zájmů Řecka vláda preferuje úzké zájmy reakčních špiček země, třídně spoutaných se světovým Imperialismem, a plnými plachtami pluje cestou studené války a antíkomunlsmu. Ministr Papollguras se vrátil z Bonnu s úvěrem. . Iluzorní plán industrializace této země sě tím však nestal o nic reálnější. Nezapomene li se přitom na letošní, prohlášeni bonnského ministra Waltera Schella, »politika pomoci nerozvinutým zemím je součástí politiky německé (tj. západoněmecké — pozn. RP) bezpečnosti«, pak není pochyb, že vstup Řecka do EHS a západoněmecké úvěry otevírají cestu ne k hospodářské renesanci, nvbrž novému Drang nach Osten — a Řecko vrhají do náruče nejagresívnějších sil Evropy. ALOIS VOLF R n n R právo Ve čivrtek 9. srpna 1962il 3 ★