Rudé Právo, únor 1970 (L/27-50)
1970-02-25 / No. 47
' • RUDĚ PRÁVO Středa dne 25. února 1970 Věrni odkazu Února nelitujme sil pro rozkvět socialismu Projev prvního tajemníka ÚV KSČ soudruha G. HUSÁKA Dovolte mi, abych především pozdravil vás všechny, představitele pražského lidu, pracujícího lidu Středočeského kraje a prostřednictvím této manifestace i pracující lid celého našeho státu jménem ústředního výboru Komunistické strany Československa při příležitosti 22. výročí vítězství pracujícího lidu v únoru 1948, abych vám všem, všemu našemu pracujícímu lidu к tomuto výročí srdečně blahopřál. V únoru 1948 byla v ostrém třídním revolučním zápase v naší vlasti s konečnou platností poražena buržoazie a vybojována politická moc ve prospěch dělnické třídy a pracujícího lidu. Proto je únor 1948 velmi významnou etapou v životě našeho lidu, našeho státu. Letos si připomínáme 22. výročí Vítězného února o to víc, že spadá do jubilejních oslav 25 výročí osvobození Československa hrdinnou Sovětskou armádou, i o to víc, že jsme se od posledního února také doma vypořádali se silami, které usilovaly 0 zvrat a odepsání Února. Tehdy i dnes jde o moc dělnické třídy Při tomto výročí není možno nevidět paralelu, podobnost třídně politických bojů z let 1945—1948, které byly dovršeny Únorem, s třídně politickým zápasem z let 1968—1969, . který máme všichni ještě v živé paměti. I když jsou to odlišná období a mezi nimi uplynulo 20 let, v jádru, v podstatě šlo o stejné základní věci — o moc dělnické třídy, o otázku budování socialismu v Československu i o zahraničně politickou orientaci našeho státu. Hlavním strategickým cílem v únoru 1948 bylo definitivní porážkou zbytků politické a ekonomické moci čs. buržoazie upevnit politickou moc dělnické třídy a zabezpečit výstavbu socialismu v našem státě. Toho bylo také dosaženo. Ve vnitropolitických zápasech v letech ^968—1969 šlo antisocialistickým a různým kontrarevolučnim silám především o odplatu za únor 1948, o zvrácení naší cesty к socialismu. Zatímco v únoru 1948 byla naše strana sjednocená, dělnická třída zmobitizovaná a vedení strany postupovalo jednotně a rozhodně, a proto byly i úspěchy, bohužel, v letech 1968—1969 revizionistické křídlo ve vedení strany umožnilo antlsocialistickým silám a .různým jejich souběžcům hanobit celou historii strany, rozvracet její ideovou a akční jednotu, dezinformovat i dělnickou třídu a pracující, oslabovat přátelství s nejbližšími spojenci, zejména se Sovětským svazem, a tak postupně vydávat všechny revoluční pozice vybojované od roku 1945, v únoru 1948 a v dalších letech. Bez Sovětského svazu by nebylo socialismu Naše vlastní historie a zkušeností potvrdily, že dělnická třída a pracující lid mohli svůj zápas vybojovat v roce 1948 jen pod politickým vedením Komunistické strany Československa, na principech marxismuleninismu Proto zápas o socialismus byl jak před 22 lety, tak i v posledních dvou letech úzce spojen s vedoucí úlohou komunistické strany v naší společnosti, s otázkou její vnitřní jednoty, akceschopnosti a její internacionální marxisticko-leninské politiky, která prokázala znovu svoji životnost a obecnou platnost a jejíž triumf si v letošním roce při 100. výročí narození V. I. Lenina připomíná celý pokrokový svět. To je druhá klíčová otázka, která byla rozhodující jak v roce 1948, tak i v letech 1968—1989 u nás. Před 25 lety nikdo u nás nepochyboval o tom, že svoboda českého a slovenského národa byla vybojována za pomoci a hlavně silami Sovětského svazu, jeho lidu a armády. Na zkušenostech předmnichovské republiky jsme se poučili, že to je jediná záruka naší národní a státní samostatnosti, suverenity a svobodného života našich lidi. Ale i o tuto otázku, podloženou proletářským internacionalismem, musela naše strana svádět krutý zápas jak v únoru 1948, tak 1 v nedávných letech 1968—1969. Šlo tedy v těchto zápasech, jak před 22 lety, tak i před 1—2 roky, v podstatě o stejné základní otázky, o stejné principy, o to, zda náš stát bude státem svobodných pracujících lidí, zbavených vykořisťování, anebo zda půjde o restauraci buržoazního zřízení v té či oné maskované formě. Starší generace si pamatuje, že i po válce v letech 1945—1948 mluvily buržoazní a maloburžoazní strany a jejich představitelé o socialismu, o lidu, o přátelství se Sovětským svazem atd. Celá praxe však potvrdila, že to všechno byla jen mlhavá clona, za kterou usilovaly o pravý opak — o .udržení starého, vykořisťovatelského systému nebo o návrat к němu, o orientaci na kapitalistický Západ bez ohledu na všechny zkušenosti Mnichova, války a všeho, co s tím souviselo. Kde jsou tzv. přátelé lidu? V třídně politických zápasech let 1945—1948 naše strana odhalila tzv. přátele lidu, kteří se к němu takovými slovy hlásili. Totéž bylo třeba udělat i v letech 1968—1969, kdy v jiné podobě, pod pseudosoctalistlckými hesly, usilovali různí oportunlsté a antisocialistické síly o takovou »reformu« socialismu, která by vedla fc jeho likvidaci. Hovořili o svobodě, a ve skutečnosti objektivně usilovali o potlačení práv pracujícího člověka. Hovořili o vlasti, demokracii, humanismu, kultuře, a mysleli na privilegované postavení hrstky lidí a zneužili všechny krásné city, vše, co je lidem drahé, v podstatě pro protilidové a p rot.isoc i аI istícké cíle. i dnes ještě je třeba o těchto otázkách otevřeně a jasnými slovy hovořit. Je to náhoda, že síly, které porazil náš pracující lid v roce 1948, představitelé buržoazie a reakčních politických směrů, se dnes, v těchto měsících, sešli na Západě spolu s novými dezertéry nebo, chcete-li, reformátory, pomlouvači typu Šiká, Pelikána, Liehma, Löbla a jim podobnými na společné antikomunlstické a antisovětské platformě a působí v různých západních propagačních centrálách a střediscích, ačkoliv se navenek zdánlivě hlásili к úplně protichůdným táborům? A dnes působí stejně, protože také jejich třídně politické a společenské cíle byly stejné. V dojemné shodě a za jidášský groš špiní náš stát, náš lid. jeho socialistické zřízení. Tím se jen potvrzuje, že kontrarevoluční cíle buržoazie z let 1945 až 1948 v jiné podobě, pod modernějšími hesly nastolovali lidé, kteří byli často maskováni i legitimací naší strany, v letech 1968-1969. Těmto dezertérům z Československa dávají na Západě к dispozici všechny propagační možnosti přesně tak, jak to dělali před 22 lety po únorovém vítězství našeho lidu. Ale my dnes víme, kde skončili všichni ti Zenklové, Lettrichové, Stránští, Peroutkové a mnozí a mnozí další, které mladá generací už a-ni jménem hezné. A přesně tak na smetišti dějin skončí i jejich dnešní pokračovatelé a spojenci, kteří zradili vlastní lid a vlastní národ a dali se do služeb špinavé antikomunistické a antisovětské propagandy. Bude jaro socialistické, jaro svobody a vlády dělnické třídy Ze Západu stále píší o pražském jaru a spojují s tím své vlastní představy a cíle z roku 1968. Pro ltd Čes, koslovenska je pražské jaro spojeno s jarem 1945, s jarem našeho osvobození, obnovení československého státu, je spojeno s únorem 1948. A taxové jaro bude i v letošním roce, v roce 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Bude to jaro naše, československé, socialistické, jaro svobody a vlády dělnické třídy a pracujícího lidu, ovšem bez krizí, bez anarchie, bez dobrodruhů, bez nepřátel a bez agentů imperialistického světa na našem území. Najdou se i u nás lidé — i v tomto krásném městě je jich dost — kteří říkají, že je třeba přezimovat, přečkat, dělají si naděje, iluze. Nemáme nic proti tomu, jestli si někdo vymýšlí skutečnost, ale musí počítat s pořádně dlouhou zimou, neboť taková je již skutečnost — tam, kde pro dělnickou třídu, pro pracujícího člověka je jaro a léto, tam je pro naše nepřátele jen zima a mráz. Draze zaplacené zkušenosti- posledních let nemíníme promarnit! Svobodu, demokracii i politickou moc chápeme třídně. Proto moc dělnické třídy a pracujícího lidu v tomto státě, těžce vybojovanou dlouhým zápasem, nedovolíme ohrozit žádným dobrodruhům a demagogům, a taiké pro ně nebudeme uvolňovat prostor. Víme, jak se nám to nedávno nevyplatilo. Západní buržoazní noviny Jsou zaplavovány strašáky o politických procesech, které údajně u nás chystáme. Řekli jsme už mnohokrát, a dnes to znovu opakujeme, že nepřipustíme žádné umělé konstrukce a vymyšlené trestné činy, žádné porušování zákona. To je však jen jedna část pravdy, aby si ji špatně nevysvětlovali. Proto říkáme stejně jasně, že použijeme všech zákonných prostředků na ochranu dělnické třídy, na ochranu revolučních vymožeností Února, na ochranu socialistického zřízení a internacionálních zájmů československého Státu. Naše města a okresy oslavuji postupně, tak jak armáda přicházela, 25. výročí svého osvobození. Pietně vzpomínají na milióny obětí, kterými byla vykoupena naše svoboda, i na statisíce nejlepších synů a dcer našich národů a na nesmírné škody, které způsobil našim národům a našemu obyvatelstvu barbarský nacismus. Od bonnské vlády čekáme konkrétní činy Vládnoucí kruhy Německé spolkové republiky nedokázaly za 25 let nebo 30 let od Mnichova urovnat s naším lidem a s naším státem takové křiklavé křivdy a zločiny, jako byl mnichovský diktát, jako byla okupace našeho státu a jeho rozbití, jako byly vraždy a všechny ostatní zločiny spáchané na naších národech. Nyní z Bonnu naznačují, že chtějí cosi změnit, upravit. Řekli jsme veřejně, že vítáme každou snahu upravit vztahy mezi evropskými státy a národy a že vítáme i snahu upravit naše vztahy s Německou spolkovou republikou. Po slovech, která byla řečena, čekáme však od bonnské vlády velmi konkrétní činy.. Prožili jsme ve zdraví už všelicos. Prožili jsme éru Adenauera, éru jeho antisocialistické a antisovětské politiky, a můžeme se proto s klidem dívat i na taktiku nové vlády Německé spolkové republiky. Naštěstí Československo není dnes, na rozdíl od situace před 30 lety, odkázáno na milost německé buržoazie. Je pevnou součástí socialistického tábora a má své hranice, svoji státní suverenitu a svobodu svých národů i svého socialistického zřízen! zaručené spojenými silami socialistického tábora. Nejsme proto v situaci, aby s námi ze Západu kdokoliv hovořil tak svrchu, jak si to dovolovali vůči Československu před druhou světovou válkou a v jejím průběhu. Říkáme znovu, že celé úsilí naši strany a vlády směřuje к upevnění míru a kolektivní bezpečnosti v Evropě a ve světě a dobrých vztahů se všemi našimi sousedy. Ale takováto jednání mohou být jen na plně rovnoprávném základě, na respektování výsledků druhé světové války. KSČ dělala a dělá poctivou politiku dělnické třídy Komunistická strana Českosloveu ska se dostala v politickém zápase, trvajícím desítky let, do čela našeho lidu, neboť dělala poctivou politiku dělnické třídy a pracujících mas, objektivně nejlépe představovala národní a státní zájmy Československa. Tuto politiku a práci pro široké vrstvy pracujícího lidu chceme v plné míře znovu obnovovat i dnes po mnohých chybách a nedostatcích i tragických zkušenostech z nedávných let. Na lednovém zasedání ústředního výboru naší strany byl v tomto směru navržen konkrétní pozitivní program řešení politických, společenských, ekonomických i sociálních problémů našeho lidu. Víme, že má me mnoho nedostatků. Hovoříme 0 nich otevřeně, i když toho často naši nepřátelé zneužívají' Víme však též, že tyto nedostatky můžeme překonat a překonáme, a známe cesty, jak naše problémy vyřešit. Jde o to. obnovit základní pořádek v Československu jako kulturním, civilizovaném, socialistickém státě, obnovit funkci všech stranických, společenských, státních, hospodářských orgánů a vytvořit podmínky pro plodnou práci miliónů našich lidí. 'Vyžaduje to ale neúprosný zápas se všemi nepořádky, spekulací, protekcí, s parazitními jevy na nejrúznějších místech. Je třeba vytvořit atmosféru, v níž poctivý člověk a poctivá práce bude v tomto státě vážena, uctívána a odměňována. Spoléháme v tomto zápase na zralost, vyspělost, kvalifikovanost obrovské většiny naší dělnické třídy, našeho rolnictva a na poctivou snahu většiny naší inteligence, jsme hluboce přesvědčeni, že toto úsilí podpoří i převážná většina naší mladé generace, pro kterou celé naše úsilí podnikáme, abychom jí vytvořili lepší možnosti života, než měly starší generace. Pracující podporují politiku strany a našeho státu Náš stát má všechny podmínky, aby splnil všechny naděje a očekávání širokých pracujících vrstev. Naše společnost má podmínky pro velké perspektivy a velkou budoucnost. Přirozeně bylo lehčí nahrávat v minulých letech různým náladám, házet velkými slovy a frázemi, než říkat lidem pravdu, často tvrdou a trpkou. 1 na tomto krásném náměstí — není tomu tak dávno — vystupovali tzv. tribuni lidu a populární zpěváčky je doprovázely, nemýlím-li se, písničkou Nevíme, jak dál. Nevěděli, jak dál, věděli však, jak rozvracet náš stát a jeho socialistické zřízení, dezorientovat a klamat lidi, vyvolávat chaos ve vědomí lidí, v hospodářství, způsobovat rozvrat ve státě, pěstovat destrukční politiku a maskovat svou protistraníckou, protispolečenskou činnost krásnými slovy a krásnými chválami. Bohudíky, jsme už za tím. Od dubna minulého roku Jsme nastoupili pevný a jasný kurs: rehabilitovat socialismus v jeho marxisticko-lentnském chápání, obnovit politický režim v našem státě jako třídní moc dělnické třídy a pracujícího lidu, obnovit pořádek a krok za krokem řešit uzrálé naléhavé problémy pracujícího lidu. Není náhoda, že v období takovéto inflace vznešených slov o svobodě a demokracií hrdinové této doby neměli zájem o řešenf hospodářských problémů, ba naopak, dostali jak stát, tak i naše hospodářství do mimořádně těžké situace. Čeká nás tedy na těchto úsecích tvrdá práce. Jsme hluboce přesvědčeni, že široké vrstvy pracujícího lidu podporují a budou podporovat politiku komunistické strany a našeho státu. Nemůžeme a nechceme slibovat ráj ani pro zítřek, ani pro pozítří, ani za krátké měsíce, protože problémy, které zde z minulosti zůstaly a nahromadily se, jsou příliš složité a velké. Vytvořili jsme však v politickém zápase podmínky, aby se mohlo začít s řešením všech hospodářských, sociálních, kulturních i ostatních problémů, a jsme hluboce přesvědčeni, že je postupně také vyřešíme. Pomáhat budovat socialistický stát Usnesení ústředního výboru z ledna tohoto roku dávají к tomu velmi konkrétní návod. Tím, jak bude kdo přistupovat к plnění těchto úkolů, pro naše národy existenčních úkolů, tím se bude každý sám hodnotit a prověřovat, jsou různé zásluhy lidí — tak jak život jde — ze starší nebo z nedávné doby. Dnes si získává a bude získávat největší zásluhy ten, kdo poctivou prací a aktivním postojem bude přispíval ke konsolidaci, к upevňování našeho socialistického státu. Rozbouřené moře našeho politického a společenského života se uklidnilo. Pro každého poctivého občana našeho státu stojí dnes otázka jednoznačně takto: pomáhat obětavou prací dostat se z těžkostí, pomáhat budovat náš socialistický stát, napomáhat dalšímu rozkvětu naší socialistické společnosti a ke štěstí lidí, anebo stát bokem, dívat se na druhé, případně sl myslit nějak dobu prošvlndlovat, podle charakteru. Ke spolupráci na tomto velkém díle voláme všechny poctivé lidi, komunisty 1 nekomunisty, všechny, kteří srostli s touto zemí, s našimi národy, jimž není lhostejný osud našeho lidu, kteří tu chtějí žít a přispívat к všestrannému zlepšování našeho života. Mnoho lidí bylo pomýlených, rozkolísaných. Řekli jsme už, že nebudeme dělat viníky z těch, kteří se stali oběťmi oficiální propagandy a slabostí tehdejšího stranického vedení. Je však třeba se všude s těmito věcmi, s poblouzněním z minulosti čestně vypořádat, mít čistý stůl, vypořádat se s tím ve svém svědomí, ve svém pracovním okruhu, ve stranických, státních, hospodářských i společenských organizacích, v celé naší společnosti. Vyhráli jsme politický zápas proti rozvratným silám. Nevede nás ale’ myšlenka pomsty, revanše nebo perzekucí. Naopak chceme, aby miliónové masy našeho lidu, našich národů, pochopily, kde byla chyba, kde byly omyly, kde by ly jejich příčiny — starší i novější — příčiny krizových situací v Česko Slovensku, abychom se v budoucnosti dokázali podobným situacím vyhnout. Pravda, к pořádku, к stranické a státní i pracovní disciplíně, к politické i morální zodpovědnosti bude třeba volat všechny, kdo chtěli naši společnost í ekonomiku rozvrátit a přivodili jí velké škody. S kým jdete, mistři kultury? Každý člověk, jak se říká, má různé stránky — dobré i horší. Jde o to, vytvořit takovou společenskou atmosféru, aby v lidech vítězilo' to lepší, ušlechtilejší, obětavější a prosazovalo se do každodenního života. Socia lismus je nejhumánnější zřízení, ja ké lidská společnost za tisíciletí vytvořila. Ale i socialistické zřízení představují, a realizují lidé. Proto je třeba podporovat všechno pozitivní, lidské, morální, co v lidech je, a vytvářet překážky a zábrany egoismu,, pokrytectví a parazitismu. Nechceme lidi lákat krásnými slovy, chceme, aby posuzovali i vedení podle činů a podle výsledků. Ovšem historii národa a státu tvoří miliónové masy pracujících lidí, a proto je také důležité, aby každý přispěl tím, co je v jeho silách a možnostech. Zkušenosti z třídně politických zápasů nás učí, že základním jádrem naší společnosti je dělnická třída a pracující lid je proto třeba i v této souvislosti adresovat části naší inte ligence otázku, s kterou se před ví ce než 35 lety к ní obrátil Maxim Gorkij: S kým jdete, mistři kultury? S pracujícím lidem, nebo proti němu? Anebo čekáte na změnu počasí? Jsme hluboce přesvědčeni, že uzrál čas, aby různé vrstvy inteligence velmi jednoznačně se přihlásily к socialistické cestě naší dělnické třídy, našeho pracujícího lidu, aby se cítily pevnou součástí tohoto společného zápasu, aby šly s lidem, s národem a s nikým jiným. I zde je třídění a oddělí se čisté zrno od plev a podle toho bude i náš lid oceňovat vědce, umělce, kulturní pracovníky apod. Chceme postupně rozvíjet náš stát, jeho politiku, ekonomiku, kulturu i vědu tak, abychom drželi krok se světovou úrovní. A vytváříme pro to také podmínky. Pod vedením marxistickoleninské strany jsou síly lidu nepřemožitelné Na tomto historickém náměstí, vážené soudružky a soudruzi, před 22 roky hovořil velký představitel našeho pracujícího lidu a komunistické strany soudruh Klement Gottwald. I na jeho jméno se v minulých letech naházelo příliš mnoho špíny. Gottwald vedl stranu v těžkých podmínkách a dovedl ji к úplnému vítězství pracujícího lidu v Československu. I v jeho práci byly chyby, jako v práci každého člověka. Včera jsme položili věnec к jeho hrobu, abychom tak i veřejně demonstrovali úctu к jeho práci a odkazu, abychom demonstrovali, -že je to velká postava československého dělnického hnutí a že má nesmírné zásluhy o vítězství pracujícího lidu u nás. Vzpomínka na únor 1948 1 na zápasy z let 1968—1969 nám říká, že síly dělnické třídy a pracujícího lidu jsou nepřemožitelné, vede-li je marxisticko-leninská strana a je-li tato strana těmto myšlenkám a zásadám rovněž důsledně věrná. Vzpomínka na únor 1948 i na léta 1968—1969 nás učí, že zápas o nový, lepší, spravedlivější svět, o jeho socialistické uspořádání, není krátká, jednorázová akce, ale trvalý zápas s nepřátelskými silami, tendencemi, zápas o neustálé zlepšování hospodářských a sociálních podmínek, v nichž žijí milióny našich lidí. Se Sovětským svazem na věčné časy Plány buržoazie v únoru 1948 nevyšly také proto, že náš lid nedopustil oslabení přátelství se Sovětským svazem že věřil straně, když upozorňovala ústy Klementa Gottwalda, že »je třeba si jasně uvědomit, že ti, kdo by dnes jakýmkoliv způsobem podkopávali naše věrné bratrské spojenectví se Sovětským svazem, podkopávají, podlamují naši národní svobodu a státní nezávislost«. Trpké zkušenosti let 1968—1969 potvrdily platnost těchto Gottwaldových slov a jsou i pro budoucnost pro nás varovným mementem. Naše strana, naše národy, všichni poctiví občané učiní vše, aby heslo, které se zrodilo v letech boje za naši svobodu a které tolikrát znělo i na našem náměstí — Se Sovětským svazem na věčné časy — zůstalo pro nás nezrušitelnou přísahou. Dnes, v předvečer 22. výročí února 1948, s hlubokou úctou a vděčností vzpomínáme všech známých i méně známých aktivních účastníků Února, komunistů i nekomunistů, všech, kteří svým osobním příkladem, statečností a obětavostí strhávali do revolučního boje masy pracujícího lidu. V Praze je revoluční jádro dělnické třídy Náš upřímný dík v této souvislosti patří především příslušníkům Lidových milicí, s nimiž jsou únor 1948 a další zápasy nerozlučně spojeny, bývalým partyzánům a příslušníkům protifašistického odboje i složek ministerstva vnitra, jednotek naší armády, kteří v různých složitých situacích pomáhali straně, pomáhali lidu udržet socialistické zřízení. I v kritických letech 1968—1969, kdy různí reformátoři prohlašovali, kde všude Praha už je, v Praze bylo, zůstalo a je — i tato manifestace to ukazuje — revoluční jádro dělnické třídy a pracujícího lidu, o které se komunistická strana a naše socialistická společnost může pevně opírat. Chci využít této příležitosti a poděkovat všem soudruhům a soudružkám v Praze, kde jsme měli tolik problémů, kteří ve zmatených letech 1968—1969 zůstali věrni svému komunistickému, internacionalisttckému přesvědčení, kteří neztratili naději a o které se mohlo zdravé jádro opřít a kteří i dnes budou kolísavým nebo pomýleným pomáhat v naší cestě kupředu. V pevném spojení Komunistické strany Československa s naším pracujícím lidem, vedeni pevnou ideou proletářského internacionalismu, věr-ni odkazu Února, nebudeme litovat sil za krásnější a bohatší život našich národů, za štěstí a rozkvět naší československé socialistické vlasti. Ať žije Československá socialistická republika! Ať žije naše dělnická třída, náš pracující lidi Ať žije organizátorka únorového vítězství pracujícího lidu i dalších jeho vítězství, Komunistická strana Československal JMezititulky RPj »I *Spolehněte se иа nás, Pro mnohé z nich to byla první návštěva Pražského hradu. Začali přicházet už před osmou hodinou. Nejprve Matyášova brána, pak vstup do Trůnního salónku a potom cesta dalšími sály a chodbami, až к překrásně osvětlenému Španělskému sálu . .. Soudruzi ze středního Slovenska přispěchali přímo z nádraží. Měli obavy, že se do Prahy ani nedostanou. Od pondělního rána byli na cestě. Letět pro mlhu nemohli a náhradní spojení autobusy do Žiliny a ze Žiliny vlakem vyšlo jen tak tak. Ale teď jsou štastně tady — milicionáři Milan Sobol a Vavřín Vršanský z okresního štábu LM ze Žiliny, Ladislav Fekiač z krajského štábu z Banské Bystrice a Fr. Jurák z Harmaneckých papíren и Banské Bystrice... Jedni z mnoha dalších... □ □ Reprezentační místnosti se zcela zamodraly stejnokroji tří stovek milicionářů. Soudruzi Husák, Svoboda, Kempný, Strougal, Lenárt, Colotka a další jsou ve vteřině obklopeni svými hosty. A diskuse je v okamžiku v plném proudu. Soudruha Husáka si nejdříve »zajistili« milicionáři ze Severočeského kraje. Zvou ho do svých severních Cech. Soudruh Husák vysvětluje, že v minulém t tomto týdnu vyslal ÚV do všech okresů funkcionáře a že je nutné, aby jezdili i nadále do krajů a okresů, poznávali názory lidí i jejich problémy. (Nechtěně tuto »direktivu« soudruha Husáka takřka současně potvrzoval ve vedlejší skupině diskutujících L. Strougal. Komusi tam sliboval návštěvu — »přijedu určitě, na to tancování sice ne, na to teď není čas, stejně nás ten spěch prohání od rána do večera«.] Do rozpravy se Severočeskými zasahuje delegace LM z Brna. V červených deskách odevzdává G. Husákovi zprávu o splnění svého brigádnického závazku. A opět se řeč točí tam, kde nás tlačí bota — na hospodářství. Zdeněk Zítko z Děčína přitakává: »Ano, musíme dát do pořádku hospodářství. Vyrábět více, levněji a kvalitněji. Pak budou lidé spokojeni.« □ □ Těžko sl představit setkání š představiteli KSC a státu, aniž by se nehovořilo o tom, co komunistům leží především na srdci — osudy strany. Přišel s tím soudruh ze Slovenska; vyslovuje obavy, aby při výměně stranických průkazů někteří funkcionáři »neproklouzlt« a aby dělníci nebylí pro maličkosti vylučování ze strany. »A to my přece nechceme,« reaguje soudruh Husák, »aby dělníci byli vylučováni ze strany. Musíme citlivě vážit jejich postoje, vždyt mnozí byli svedeni. Na vyšší funkcionáře musíme brát jiná měřítka. Ano, mohou se stát pří tak velké akci i omyly. Ale tam, kde by se snad stala křivda, je možno se odvolat. A naopak, kde se bude chtít těžit, spekulovat, budou moci zasáhnout okresní a krajské výbory strany.« Do živé besedy zasahuje i člen vyznamenaného kolektivu jednotky LM závodu ČSD — dílny — Praha-Bubny Emil David. Vypráví G. Husákovi o složité situaci v závodě, komunisty tam čeká ještě mnoho práce a úsilí při získávání lidí. « □ □ Srdečná, neformální a otevřená beseda se najedhoii stává velikou tribunou otázek a odpovědí. Nelze se nadlouho zastavit и každé skupinky. Ale ve všech se hovoří o naléhavých, palčivých otázkách naší současností, všude je cítit snaha a touha jednotlivců a kolektivů přispět znovu к sjednocení strany, ke konsolidaci hospodářství а к celkovému rozkvětu země. Proto v každé té besední skupině, ač různě — česky či slovenský — všichni mluvili stejnou řečí: řečí dělnické třídy, komunistické strany, řečí poctivých pracujících této země. Pro její socialistickou budoucnost vzali před 22 lety do rukou zbraně. I dnes stojí připravení, aby nikdo nemohl již nikdy otáčet kolo dějin zpět. I o tomto svém poslání hovořili s představiteli strany a státu. A s tímto slibem se také rozcházeli. ... Před dvěma hodinami to za ně ve Španělském sále jasně řekl milicionář Miloslav Džbánek: »Spolehněte se na nás, soudruzi!« JARMILA HOUFOVÄ Blahopřání do Kuvoilu PRAHA 24. února (ČTK) — President republiky Ludvík Svoboda zaslal emírovl šejku Sabah al Saiim al Sabahovl blahopřáni ke státnímu svétko státu Kuvajt. Soutěž o nejlepšího přepravce MOST 24. února (lc) — Zajištění plynulé železniční přepravy, využití ložného prostoru a rychlá nakládka a vykládka vagónů bude obsahem socialistické soutěže, do níž se po projednání usnesení ÚV KSČ к ekonomice přihlásilo 12 podniků a závodů na Mostecku. Podnět к soutěží dal národní podnik Ferona. Během dvou let se zvýšil v železničním uzlu Most průměrný pobyt vozů na vlečkách z 11 hodin na 14 hodin, čímž vznikají značné hospodářské ztráty. V soutěži o nejlepšího přepravce budou podniky a závody Mostecka usilovat o co největší zkrácení doby pobytu vagónů na vlečkách, o maximální vykládku a nakládku o sobotách a nedělích, o plné vytížení vozů a o snížení počtu poškozených vagónů na minimum. Vyloučeni ze Svazu českých novinářů BRNO 24. února (ČTK) — Komise jihomoravského krajského výboru Svazu českých novinářů pro přípravu krajské konference projednala v úterý na plenárním zasedání zprávu výboru pro členské otázky o situaci v členské základně krajské organizace. Schválila vyloučení Ludvíka Majera a JUDr. Jiřího Vondráčka z řad členů SčN pro vážné porušení novinářské etiky. Dále vyloučila z řad členů Svazu bývalého šéfredaktora Rovnosti PhDr. Bohumila Marčáka a rozhodla zrušit členství v SČN Bohumilu Pospíšilovi, Lubomíru Selingerovi, Jiřímu Šigutoví a dalším členům krajské organizace, kteří již novinářskou činnost z různých důvodů nevykonávají. Foto E. UHER BflJfi PEKLO V KRUŠNÝCH IIORACH Na řekách pohotovost • HLADINA LABE V ÚSTI NAD LABEM stoupla do 12 hod. v úterý z 210 na 300 cm. Podle předpovědí se má ve středu zvýšit vodní stav na 380 cm. Záplavy na Labi zatím nehrozí. • PRVNÍ stupeň povodňově aktivity byl v českých zemích vyhlášen prozatím pouze v jižních Čechách na Otavě a v západních Čechách na Berounce. • DUNAJ V BRATISLAVĚ dosáhl během úterý podle informace hydrologa Hydrometeorologického ústavu v Praze J. Plechatého tzv. jednoleté vody. Vodočet ukazoval 657 cm. Je to výše hladiny, která se v hlavním městě Slovenska opakuje jednou, nejvýše dvakrát do roka. Ve středu se očekává další vzestup hladiny Dunaje na 740 cm a bude vyhlášen první stupeň povodňové aktivity. • ZVÝŠENĚ VODNÍ STAVY V JIHOZÁPADNÍCH CECHÁCH v důsledku tání na Šumavě a v podhůří trvají. Nejvyšší hladina byla v úterý ráno zaznamenána na Radbúze ve Staňkově a v Llticích (stav ohrožení), na Úhlavě ve Stěnovicích, na Mži ve Stříbře, na Úslavě v Koterově a na Berounce v Plzni-Bílé hoře (II. stupeň — pohotovost). I. stupně — bdělosti bylo dosaženo na Ohlavě v Klatovech, na Mži v Plzni a na Berounce v Liblině. • LEDOVÝ KRUNÝŘ se v noci postupně rozlámal a kry se začaly hromadit na dolním toku řeky Teplé od lázní I až ke vřídlu v Karlových Varech. Voda se vylila do ulic. Hrozilo stržení mostu u vřídla. Pyrotechnici museli uvolnit odstřelem ledovou bariéru na šesti místech. • SNĚHOVÁ BOUŘE proměnila hřebeny Krušných hor na Karlovarsku v bílé peklo. Více než 30 hodin nepřetržitě sněžilo. Do úterního dopoledne napadlo 25—40 cm nového sněhu. Prudký nárazový vítr nafoukal na silnicích až třímetrové závěje. I ve dne se rozprostírala na vrcholcích »bílá tma«. Viditelnost poklesla na 1 m. • SILNIČÁŘI ZE SNĚHOVÉ SLUŽBY na Božím Daru nasadili ve dne i v noci do boje se sněhovými spoustami všechny mechanizační prostředky. Osádky projevily velkou obětavost a statečnost. • NA DOLNÍ BEROUNCE byl v úterý ráno stav řeky 324 cm a protékalo tam 314 m3 vody za vteřinu — tedy ve srovnání s pondělím se hladina řeky zvedla o 152 cm. (Ic + ČTK) O. Šik, «1. Pelikán. I. Sviták a O. Rambousek zbaveni českého občanství Na základě zákona České národní rady z roku 1969 a ve smyslu zákonného opatření předsednictva ČNR z téhož roku se ministerstva vnitra ČSR rozhodlo pa provedeném šetření odejmout české státní občanství několika občanům, kteří nezákonné opustili území ČSR a neustále poškozují zájmy našeho státu jde především o O. Rambouska, který od září 1968 ze zahraničí hrubě útočí proti našemu socialistickému zřízení a stýká se tam s funkcionáři К 231, kteří rovněž ilegálně opustili republiku; dává také pokyny к ilegální práci některým zbylým členům К 231 a jiným podvratným živlům. Další, I. Sviták, udržuje styky s poúnorovou emigrací, plně se dal do služeb vysílače Svobodná Evropa a jeho nenávistné publikace, jako Slepá ulička československé politiky, Desatero okupovaného intelektuála a jiné, jasně ukazují Jeho zavilé nepřátelství vůči socialismu. Také J. Pelikán ve svém pamfletu Tanky drtí sjezd, který vydalo švýcarsko-německé nakladatelství, si vytyčuje program, který nemá nic společného s národní hrdostí, i když o ní vzletně a bombasticky hovoří. J. Pelikán chce dokonce zformovat jakousi »československou komunistickou stranu v exilu«. Státní občanství bylo odňato i O. Sikovi, který několikrát odmítl návrat i výzvy, aby se nezúčastňoval věcí, které ohrožují zájmy %ČSSR. Šik naopak nastoupil cestu boje proti politickému systému v naší republice. -M MEZINÁRODNÍ ----------STYKY □ SOVĚTSKÉHO VELVYSLANCE V CSSR S. V. Červoněnka, kterého doprovázel obchodní představitel SSSR v CSSR A. P. Jefímov a rada sovětského velvyslanectví N. A. Gončarov, přijal v úterý ministr zahraničního obchodu lng. A. Barčák. Představitelé obou zemí si v srdečném rozhovoru vyměnili názory na průběh plnění vzájemných smluvních závazků v tomto roce a na přípravu Jednání o dlouhodobé obchodní dohodě na léta 1971—1975. □ VELVYSLANEC SFRj v Praze L. Babič navštívil v úterý ústředního ředitele Čs. rozhlasu lng. B. Chňoupka. V rozhovoru, který měl velmi srdečný a, otevřený ráz, byly projednány možností prohlubování vzájemných styků v oblasti rozhlasového vysílání na základě existujíc! dohody z roku 1963. (Zprávy CTK1 f.»