Rudé Právo, únor 1970 (L/27-50)

1970-02-25 / No. 47

' • RUDĚ PRÁVO Středa dne 25. února 1970 Věrni odkazu Února nelitujme sil pro rozkvět socialismu Projev prvního tajemníka ÚV KSČ soudruha G. HUSÁKA Dovolte mi, abych především po­zdravil vás všechny, představitele pražského lidu, pracujícího lidu Stře­dočeského kraje a prostřednictvím této manifestace i pracující lid celé­ho našeho státu jménem ústředního výboru Komunistické strany Česko­slovenska při příležitosti 22. výročí vítězství pracujícího lidu v únoru 1948, abych vám všem, všemu naše­mu pracujícímu lidu к tomuto výro­čí srdečně blahopřál. V únoru 1948 byla v ostrém tříd­ním revolučním zápase v naší vlasti s konečnou platností poražena bur­žoazie a vybojována politická moc ve prospěch dělnické třídy a pracu­jícího lidu. Proto je únor 1948 velmi významnou etapou v životě našeho lidu, našeho státu. Letos si připomínáme 22. výročí Vítězného února o to víc, že spadá do jubilejních oslav 25 výročí osvo­bození Československa hrdinnou So­větskou armádou, i o to víc, že jsme se od posledního února také doma vypořádali se silami, které usilovaly 0 zvrat a odepsání Února. Tehdy i dnes jde o moc dělnické třídy Při tomto výročí není možno ne­vidět paralelu, podobnost třídně po­litických bojů z let 1945—1948, kte­ré byly dovršeny Únorem, s třídně politickým zápasem z let 1968—1969, . který máme všichni ještě v živé pa­měti. I když jsou to odlišná období a mezi nimi uplynulo 20 let, v jádru, v podstatě šlo o stejné základní věci — o moc dělnické třídy, o otázku budování socialismu v Českosloven­sku i o zahraničně politickou orien­taci našeho státu. Hlavním strategickým cílem v úno­ru 1948 bylo definitivní porážkou zbytků politické a ekonomické moci čs. buržoazie upevnit politickou moc dělnické třídy a zabezpečit výstavbu socialismu v našem státě. Toho bylo také dosaženo. Ve vnitropolitických zápasech v letech ^968—1969 šlo an­­tisocialistickým a různým kontrare­­volučnim silám především o odplatu za únor 1948, o zvrácení naší cesty к socialismu. Zatímco v únoru 1948 byla naše strana sjednocená, dělnická třída zmobitizovaná a vedení strany postu­povalo jednotně a rozhodně, a proto byly i úspěchy, bohužel, v letech 1968—1969 revizionistické křídlo ve vedení strany umožnilo antlsocialis­­tickým silám a .různým jejich sou­­běžcům hanobit celou historii strany, rozvracet její ideovou a akční jed­notu, dezinformovat i dělnickou tří­du a pracující, oslabovat přátelství s nejbližšími spojenci, zejména se Sovětským svazem, a tak postupně vydávat všechny revoluční pozice vy­bojované od roku 1945, v únoru 1948 a v dalších letech. Bez Sovětského svazu by nebylo socialismu Naše vlastní historie a zkušeností potvrdily, že dělnická třída a pracu­jící lid mohli svůj zápas vybojovat v roce 1948 jen pod politickým ve­dením Komunistické strany Česko­slovenska, na principech marxismu­­leninismu Proto zápas o socialismus byl jak před 22 lety, tak i v posled­ních dvou letech úzce spojen s ve­doucí úlohou komunistické strany v naší společnosti, s otázkou její vnitřní jednoty, akceschopnosti a její internacionální marxisticko-le­­ninské politiky, která prokázala zno­vu svoji životnost a obecnou plat­nost a jejíž triumf si v letošním ro­ce při 100. výročí narození V. I. Lenina připomíná celý pokrokový svět. To je druhá klíčová otázka, která byla rozhodující jak v roce 1948, tak i v letech 1968—1989 u nás. Před 25 lety nikdo u nás nepochy­boval o tom, že svoboda českého a slovenského národa byla vybojována za pomoci a hlavně silami Sovět­ského svazu, jeho lidu a armády. Na zkušenostech předmnichovské repub­liky jsme se poučili, že to je jediná záruka naší národní a státní samo­statnosti, suverenity a svobodného ži­vota našich lidi. Ale i o tuto otázku, podloženou proletářským internacio­nalismem, musela naše strana svádět krutý zápas jak v únoru 1948, tak 1 v nedávných letech 1968—1969. Šlo tedy v těchto zápasech, jak před 22 lety, tak i před 1—2 roky, v podstatě o stejné základní otázky, o stejné principy, o to, zda náš stát bude stá­tem svobodných pracujících lidí, zba­vených vykořisťování, anebo zda pů­jde o restauraci buržoazního zřízení v té či oné maskované formě. Starší generace si pamatuje, že i po válce v letech 1945—1948 mluvily buržoazní a maloburžoazní strany a jejich před­stavitelé o socialismu, o lidu, o přá­telství se Sovětským svazem atd. Ce­lá praxe však potvrdila, že to všech­no byla jen mlhavá clona, za kterou usilovaly o pravý opak — o .udržení starého, vykořisťovatelského systému nebo o návrat к němu, o orientaci na kapitalistický Západ bez ohledu na všechny zkušenosti Mnichova, války a všeho, co s tím souviselo. Kde jsou tzv. přátelé lidu? V třídně politických zápasech let 1945—1948 naše strana odhalila tzv. přátele lidu, kteří se к němu takový­mi slovy hlásili. Totéž bylo třeba udě­lat i v letech 1968—1969, kdy v jiné podobě, pod pseudosoctalistlckými hesly, usilovali různí oportunlsté a antisocialistické síly o takovou »refor­mu« socialismu, která by vedla fc je­ho likvidaci. Hovořili o svobodě, a ve skutečnosti objektivně usilovali o potlačení práv pracujícího člověka. Hovořili o vlasti, demokracii, huma­nismu, kultuře, a mysleli na privile­gované postavení hrstky lidí a zneuži­li všechny krásné city, vše, co je li­dem drahé, v podstatě pro protilidové a p rot.isoc i аI istícké cíle. i dnes ještě je třeba o těchto otázkách otevřeně a jasnými slovy hovořit. Je to náhoda, že síly, které porazil náš pracující lid v roce 1948, před­stavitelé buržoazie a reakčních po­litických směrů, se dnes, v těchto měsících, sešli na Západě spolu s no­vými dezertéry nebo, chcete-li, refor­mátory, pomlouvači typu Šiká, Peliká­na, Liehma, Löbla a jim podobnými na společné antikomunlstické a anti­­sovětské platformě a působí v růz­ných západních propagačních centrá­lách a střediscích, ačkoliv se navenek zdánlivě hlásili к úplně protichůdným táborům? A dnes působí stejně, pro­tože také jejich třídně politické a společenské cíle byly stejné. V dojem­né shodě a za jidášský groš špiní náš stát, náš lid. jeho socialistické zříze­ní. Tím se jen potvrzuje, že kontrare­­voluční cíle buržoazie z let 1945 až 1948 v jiné podobě, pod modernějšími hesly nastolovali lidé, kteří byli často maskováni i legitimací naší strany, v letech 1968-1969. Těmto dezertérům z Československa dávají na Západě к dispozici všechny propagační možnosti přesně tak, jak to dělali před 22 lety po únorovém vítězství našeho lidu. Ale my dnes ví­me, kde skončili všichni ti Zenklové, Lettrichové, Stránští, Peroutkové a mnozí a mnozí další, které mladá ge­nerací už a-ni jménem hezné. A přes­ně tak na smetišti dějin skončí i je­jich dnešní pokračovatelé a spojenci, kteří zradili vlastní lid a vlastní ná­rod a dali se do služeb špinavé anti­­komunistické a antisovětské propa­gandy. Bude jaro socialistické, jaro svobody a vlády dělnické třídy Ze Západu stále píší o pražském ja­ru a spojují s tím své vlastní před­stavy a cíle z roku 1968. Pro ltd Čes­­, koslovenska je pražské jaro spojeno s jarem 1945, s jarem našeho osvobo­zení, obnovení československého stá­tu, je spojeno s únorem 1948. A taxo­vé jaro bude i v letošním roce, v ro­ce 25. výročí osvobození Českosloven­ska Sovětskou armádou. Bude to jaro naše, československé, socialistické, jaro svobody a vlády dělnické třídy a pracujícího lidu, ovšem bez krizí, bez anarchie, bez dobrodruhů, bez nepřátel a bez agen­tů imperialistického světa na našem území. Najdou se i u nás lidé — i v tomto krásném městě je jich dost — kteří říkají, že je třeba přezimo­vat, přečkat, dělají si naděje, iluze. Nemáme nic proti tomu, jestli si ně­kdo vymýšlí skutečnost, ale musí po­čítat s pořádně dlouhou zimou, ne­boť taková je již skutečnost — tam, kde pro dělnickou třídu, pro pracují­cího člověka je jaro a léto, tam je pro naše nepřátele jen zima a mráz. Draze zaplacené zkušenosti- posled­ních let nemíníme promarnit! Svobo­du, demokracii i politickou moc chá­peme třídně. Proto moc dělnické tří­dy a pracujícího lidu v tomto státě, těžce vybojovanou dlouhým zápasem, nedovolíme ohrozit žádným dobro­druhům a demagogům, a taiké pro ně nebudeme uvolňovat prostor. Víme, jak se nám to nedávno nevyplatilo. Západní buržoazní noviny Jsou za­plavovány strašáky o politických pro­cesech, které údajně u nás chystá­me. Řekli jsme už mnohokrát, a dnes to znovu opakujeme, že nepřipustíme žádné umělé konstrukce a vymyšlené trestné činy, žádné porušování záko­na. To je však jen jedna část pravdy, aby si ji špatně nevysvětlovali. Pro­to říkáme stejně jasně, že použijeme všech zákonných prostředků na ochranu dělnické třídy, na ochranu revolučních vymožeností Února, na ochranu socialistického zřízení a in­ternacionálních zájmů českosloven­ského Státu. Naše města a okresy oslavuji po­stupně, tak jak armáda přicházela, 25. výročí svého osvobození. Pietně vzpomínají na milióny obětí, kterými byla vykoupena naše svoboda, i na sta­tisíce nejlepších synů a dcer našich národů a na nesmírné škody, které způsobil našim národům a našemu obyvatelstvu barbarský nacismus. Od bonnské vlády čekáme konkrétní činy Vládnoucí kruhy Německé spolko­vé republiky nedokázaly za 25 let nebo 30 let od Mnichova urovnat s naším lidem a s naším státem tako­vé křiklavé křivdy a zločiny, jako byl mnichovský diktát, jako byla okupa­ce našeho státu a jeho rozbití, jako byly vraždy a všechny ostatní zločiny spáchané na naších národech. Nyní z Bonnu naznačují, že chtějí cosi změnit, upravit. Řekli jsme veřejně, že vítáme každou snahu upravit vzta­hy mezi evropskými státy a národy a že vítáme i snahu upravit naše vztahy s Německou spolkovou repub­likou. Po slovech, která byla řečena, čekáme však od bonnské vlády vel­mi konkrétní činy.. Prožili jsme ve zdraví už všelicos. Prožili jsme éru Adenauera, éru jeho antisocialistické a antisovětské politiky, a můžeme se proto s klidem dívat i na taktiku no­vé vlády Německé spolkové republi­ky. Naštěstí Československo není dnes, na rozdíl od situace před 30 lety, odkázáno na milost německé buržoazie. Je pevnou součástí socia­listického tábora a má své hranice, svoji státní suverenitu a svobodu svých národů i svého socialistického zřízen! zaručené spojenými silami socialistického tábora. Nejsme proto v situaci, aby s námi ze Západu kdo­koliv hovořil tak svrchu, jak si to do­volovali vůči Československu před druhou světovou válkou a v jejím prů­běhu. Říkáme znovu, že celé úsilí naši strany a vlády směřuje к upevnění míru a kolektivní bezpečnosti v Evro­pě a ve světě a dobrých vztahů se všemi našimi sousedy. Ale takováto jednání mohou být jen na plně rov­noprávném základě, na respektování výsledků druhé světové války. KSČ dělala a dělá poctivou politiku dělnické třídy Komunistická strana Českosloveu ska se dostala v politickém zápase, trvajícím desítky let, do čela našeho lidu, neboť dělala poctivou politiku dělnické třídy a pracujících mas, ob­jektivně nejlépe představovala národ­ní a státní zájmy Československa. Tu­to politiku a práci pro široké vrstvy pracujícího lidu chceme v plné míře znovu obnovovat i dnes po mnohých chybách a nedostatcích i tragických zkušenostech z nedávných let. Na lednovém zasedání ústředního výboru naší strany byl v tomto smě­ru navržen konkrétní pozitivní pro­gram řešení politických, společen­ských, ekonomických i sociálních problémů našeho lidu. Víme, že má me mnoho nedostatků. Hovoříme 0 nich otevřeně, i když toho často naši nepřátelé zneužívají' Víme však též, že tyto nedostatky můžeme pře­konat a překonáme, a známe cesty, jak naše problémy vyřešit. Jde o to. obnovit základní pořádek v Českoslo­vensku jako kulturním, civilizovaném, socialistickém státě, obnovit funkci všech stranických, společenských, státních, hospodářských orgánů a vy­tvořit podmínky pro plodnou práci miliónů našich lidí. 'Vyžaduje to ale neúprosný zápas se všemi nepořád­ky, spekulací, protekcí, s parazitními jevy na nejrúznějších místech. Je třeba vytvořit atmosféru, v níž pocti­vý člověk a poctivá práce bude v tomto státě vážena, uctívána a od­měňována. Spoléháme v tomto zápa­se na zralost, vyspělost, kvalifikova­nost obrovské většiny naší dělnické třídy, našeho rolnictva a na poctivou snahu většiny naší inteligence, jsme hluboce přesvědčeni, že toto úsilí podpoří i převážná většina naší mla­dé generace, pro kterou celé naše úsilí podnikáme, abychom jí vytvoři­li lepší možnosti života, než měly starší generace. Pracující podporují politiku strany a našeho státu Náš stát má všechny podmínky, aby splnil všechny naděje a očekávání širokých pracujících vrstev. Naše společnost má podmínky pro velké perspektivy a velkou budoucnost. Přirozeně bylo lehčí nahrávat v mi­nulých letech různým náladám, há­zet velkými slovy a frázemi, než ří­kat lidem pravdu, často tvrdou a trp­kou. 1 na tomto krásném náměstí — není tomu tak dávno — vystupovali tzv. tribuni lidu a populární zpě­váčky je doprovázely, nemýlím-li se, písničkou Nevíme, jak dál. Nevěděli, jak dál, věděli však, jak rozvracet náš stát a jeho socialistické zřízení, dezorientovat a klamat lidi, vyvolá­vat chaos ve vědomí lidí, v hospo­dářství, způsobovat rozvrat ve státě, pěstovat destrukční politiku a masko­vat svou protistraníckou, protispole­čenskou činnost krásnými slovy a krásnými chválami. Bohudíky, jsme už za tím. Od dubna minulého roku Jsme na­stoupili pevný a jasný kurs: rehabi­litovat socialismus v jeho marxistic­­ko-lentnském chápání, obnovit politic­ký režim v našem státě jako třídní moc dělnické třídy a pracujícího li­du, obnovit pořádek a krok za kro­kem řešit uzrálé naléhavé problémy pracujícího lidu. Není náhoda, že v období takovéto inflace vznešených slov o svobodě a demokracií hrdino­vé této doby neměli zájem o řešenf hospodářských problémů, ba naopak, dostali jak stát, tak i naše hospodář­ství do mimořádně těžké situace. Čeká nás tedy na těchto úsecích tvrdá práce. Jsme hluboce přesvědče­ni, že široké vrstvy pracujícího lidu podporují a budou podporovat politi­ku komunistické strany a našeho stá­tu. Nemůžeme a nechceme slibovat ráj ani pro zítřek, ani pro pozítří, ani za krátké měsíce, protože problémy, které zde z minulosti zůstaly a na­hromadily se, jsou příliš složité a velké. Vytvořili jsme však v politic­kém zápase podmínky, aby se mohlo začít s řešením všech hospodářských, sociálních, kulturních i ostatních pro­blémů, a jsme hluboce přesvědčeni, že je postupně také vyřešíme. Pomáhat budovat socialistický stát Usnesení ústředního výboru z led­na tohoto roku dávají к tomu velmi konkrétní návod. Tím, jak bude kdo přistupovat к plnění těchto úkolů, pro naše národy existenčních úkolů, tím se bude každý sám hodnotit a prověřovat, jsou různé zásluhy lidí — tak jak život jde — ze starší nebo z nedávné doby. Dnes si získává a bude získávat největší zásluhy ten, kdo poctivou prací a aktivním posto­jem bude přispíval ke konsolidaci, к upevňování našeho socialistického státu. Rozbouřené moře našeho poli­tického a společenského života se uklidnilo. Pro každého poctivého ob­čana našeho státu stojí dnes otázka jednoznačně takto: pomáhat obětavou prací dostat se z těžkostí, pomáhat budovat náš socialistický stát, napo­máhat dalšímu rozkvětu naší socia­listické společnosti a ke štěstí lidí, anebo stát bokem, dívat se na dru­hé, případně sl myslit nějak dobu prošvlndlovat, podle charakteru. Ke spolupráci na tomto velkém díle vo­láme všechny poctivé lidi, komunisty 1 nekomunisty, všechny, kteří srostli s touto zemí, s našimi národy, jimž není lhostejný osud našeho lidu, kte­ří tu chtějí žít a přispívat к vše­strannému zlepšování našeho života. Mnoho lidí bylo pomýlených, roz­kolísaných. Řekli jsme už, že nebu­deme dělat viníky z těch, kteří se stali oběťmi oficiální propagandy a slabostí tehdejšího stranického vede­ní. Je však třeba se všude s těmito věcmi, s poblouzněním z minulosti čestně vypořádat, mít čistý stůl, vy­pořádat se s tím ve svém svědomí, ve svém pracovním okruhu, ve stra­nických, státních, hospodářských i společenských organizacích, v celé naší společnosti. Vyhráli jsme poli­tický zápas proti rozvratným silám. Nevede nás ale’ myšlenka pomsty, revanše nebo perzekucí. Naopak chceme, aby miliónové masy našeho lidu, našich národů, pochopily, kde byla chyba, kde byly omyly, kde by ly jejich příčiny — starší i novější — příčiny krizových situací v Česko Slovensku, abychom se v budoucnos­ti dokázali podobným situacím vy­hnout. Pravda, к pořádku, к stranické a státní i pracovní disciplíně, к po­litické i morální zodpovědnosti bude třeba volat všechny, kdo chtěli naši společnost í ekonomiku rozvrátit a přivodili jí velké škody. S kým jdete, mistři kultury? Každý člověk, jak se říká, má růz­né stránky — dobré i horší. Jde o to, vytvořit takovou společenskou atmo­sféru, aby v lidech vítězilo' to lepší, ušlechtilejší, obětavější a prosazova­lo se do každodenního života. Socia lismus je nejhumánnější zřízení, ja ké lidská společnost za tisíciletí vy­tvořila. Ale i socialistické zřízení představují, a realizují lidé. Proto je třeba podporovat všechno pozitivní, lidské, morální, co v lidech je, a vy­tvářet překážky a zábrany egoismu,, pokrytectví a parazitismu. Nechce­me lidi lákat krásnými slovy, chce­me, aby posuzovali i vedení podle činů a podle výsledků. Ovšem histo­rii národa a státu tvoří miliónové masy pracujících lidí, a proto je ta­ké důležité, aby každý přispěl tím, co je v jeho silách a možnostech. Zkušenosti z třídně politických zápa­sů nás učí, že základním jádrem na­ší společnosti je dělnická třída a pracující lid je proto třeba i v této souvislosti adresovat části naší inte ligence otázku, s kterou se před ví ce než 35 lety к ní obrátil Maxim Gorkij: S kým jdete, mistři kultury? S pracujícím lidem, nebo proti ně­mu? Anebo čekáte na změnu poča­sí? Jsme hluboce přesvědčeni, že uzrál čas, aby různé vrstvy inteli­gence velmi jednoznačně se přihlási­ly к socialistické cestě naší dělnické třídy, našeho pracujícího lidu, aby se cítily pevnou součástí tohoto spo­lečného zápasu, aby šly s lidem, s národem a s nikým jiným. I zde je třídění a oddělí se čisté zrno od plev a podle toho bude i náš lid oce­ňovat vědce, umělce, kulturní pra­covníky apod. Chceme postupně roz­víjet náš stát, jeho politiku, ekono­miku, kulturu i vědu tak, abychom drželi krok se světovou úrovní. A vy­tváříme pro to také podmínky. Pod vedením marxisticko­­leninské strany jsou síly lidu nepřemožitelné Na tomto historickém náměstí, vá­žené soudružky a soudruzi, před 22 roky hovořil velký představitel naše­ho pracujícího lidu a komunistické strany soudruh Klement Gottwald. I na jeho jméno se v minulých le­tech naházelo příliš mnoho špíny. Gottwald vedl stranu v těžkých pod­mínkách a dovedl ji к úplnému ví­tězství pracujícího lidu v Českoslo­vensku. I v jeho práci byly chyby, jako v práci každého člověka. Včera jsme položili věnec к jeho hrobu, abychom tak i veřejně demonstrovali úctu к jeho práci a odkazu, abychom demonstrovali, -že je to velká posta­va československého dělnického hnu­tí a že má nesmírné zásluhy o ví­tězství pracujícího lidu u nás. Vzpomínka na únor 1948 1 na zá­pasy z let 1968—1969 nám říká, že síly dělnické třídy a pracujícího lidu jsou nepřemožitelné, vede-li je mar­­xisticko-leninská strana a je-li tato strana těmto myšlenkám a zásadám rovněž důsledně věrná. Vzpomínka na únor 1948 i na léta 1968—1969 nás učí, že zápas o nový, lepší, spra­vedlivější svět, o jeho socialistické uspořádání, není krátká, jednorázo­vá akce, ale trvalý zápas s nepřátel­skými silami, tendencemi, zápas o ne­ustálé zlepšování hospodářských a sociálních podmínek, v nichž žijí mi­lióny našich lidí. Se Sovětským svazem na věčné časy Plány buržoazie v únoru 1948 ne­vyšly také proto, že náš lid nedopus­til oslabení přátelství se Sovětským svazem že věřil straně, když upo­zorňovala ústy Klementa Gottwalda, že »je třeba si jasně uvědomit, že ti, kdo by dnes jakýmkoliv způsobem podkopávali naše věrné bratrské spo­jenectví se Sovětským svazem, pod­kopávají, podlamují naši národní svobodu a státní nezávislost«. Trpké zkušenosti let 1968—1969 potvrdily platnost těchto Gottwaldo­vých slov a jsou i pro budoucnost pro nás varovným mementem. Naše strana, naše národy, všichni poctiví občané učiní vše, aby heslo, které se zrodilo v letech boje za naši svo­bodu a které tolikrát znělo i na na­šem náměstí — Se Sovětským sva­zem na věčné časy — zůstalo pro nás nezrušitelnou přísahou. Dnes, v předvečer 22. výročí úno­ra 1948, s hlubokou úctou a vděč­ností vzpomínáme všech známých i méně známých aktivních účastníků Února, komunistů i nekomunistů, všech, kteří svým osobním příkla­dem, statečností a obětavostí strhá­vali do revolučního boje masy pra­cujícího lidu. V Praze je revoluční jádro dělnické třídy Náš upřímný dík v této souvislosti patří především příslušníkům Lido­vých milicí, s nimiž jsou únor 1948 a další zápasy nerozlučně spojeny, bývalým partyzánům a příslušníkům protifašistického odboje i složek mi­nisterstva vnitra, jednotek naší armá­dy, kteří v různých složitých situa­cích pomáhali straně, pomáhali lidu udržet socialistické zřízení. I v kri­tických letech 1968—1969, kdy různí reformátoři prohlašovali, kde všude Praha už je, v Praze bylo, zůstalo a je — i tato manifestace to ukazuje — revoluční jádro dělnické třídy a pracujícího lidu, o které se komu­nistická strana a naše socialistická společnost může pevně opírat. Chci využít této příležitosti a po­děkovat všem soudruhům a soudruž­kám v Praze, kde jsme měli tolik problémů, kteří ve zmatených letech 1968—1969 zůstali věrni svému ko­munistickému, internacionalisttckému přesvědčení, kteří neztratili naději a o které se mohlo zdravé jádro opřít a kteří i dnes budou kolísavým ne­bo pomýleným pomáhat v naší cestě kupředu. V pevném spojení Komunistické strany Československa s naším pra­cujícím lidem, vedeni pevnou ideou proletářského internacionalismu, věr-ni odkazu Února, nebudeme litovat sil za krásnější a bohatší život na­šich národů, za štěstí a rozkvět naší československé socialistické vlasti. Ať žije Československá socialistic­ká republika! Ať žije naše dělnická třída, náš pracující lidi Ať žije organizátorka únorového vítězství pracujícího lidu i dalších jeho vítězství, Komunistická strana Československal JMezititulky RPj »I *Spolehněte se иа nás, Pro mnohé z nich to byla první návštěva Pražského hradu. Začali přicházet už před osmou hodinou. Nejprve Matyášova brána, pak vstup do Trůnního salónku a po­tom cesta dalšími sály a chodba­mi, až к překrásně osvětlenému Španělskému sálu . .. Soudruzi ze středního Slovenska přispěchali přímo z nádraží. Měli obavy, že se do Prahy ani nedosta­nou. Od pondělního rána byli na cestě. Letět pro mlhu nemohli a ná­hradní spojení autobusy do Žiliny a ze Žiliny vlakem vyšlo jen tak tak. Ale teď jsou štastně tady — milicio­náři Milan Sobol a Vavřín Vršanský z okresního štábu LM ze Žiliny, La­dislav Fekiač z krajského štábu z Banské Bystrice a Fr. Jurák z Har­­maneckých papíren и Banské Bystri­ce... Jedni z mnoha dalších... □ □ Reprezentační místnosti se zcela zamodraly stejnokroji tří stovek mi­licionářů. Soudruzi Husák, Svoboda, Kempný, Strougal, Lenárt, Colotka a další jsou ve vteřině obklopeni svými hosty. A diskuse je v okamžiku v plném proudu. Soudruha Husáka si nejdříve »zajistili« milicionáři ze Se­veročeského kraje. Zvou ho do svých severních Cech. Soudruh Husák vy­světluje, že v minulém t tomto týdnu vyslal ÚV do všech okresů funkcioná­ře a že je nutné, aby jezdili i nadá­le do krajů a okresů, poznávali ná­zory lidí i jejich problémy. (Nechtě­ně tuto »direktivu« soudruha Husáka takřka současně potvrzoval ve vedlej­ší skupině diskutujících L. Strougal. Komusi tam sliboval návštěvu — »při­jedu určitě, na to tancování sice ne, na to teď není čas, stejně nás ten spěch prohání od rána do večera«.] Do rozpravy se Severočeskými za­sahuje delegace LM z Brna. V červe­ných deskách odevzdává G. Husákovi zprávu o splnění svého brigádnické­ho závazku. A opět se řeč točí tam, kde nás tla­čí bota — na hospodářství. Zdeněk Zítko z Děčína přitakává: »Ano, mu­síme dát do pořádku hospodářství. Vyrábět více, levněji a kvalitněji. Pak budou lidé spokojeni.« □ □ Těžko sl představit setkání š před­staviteli KSC a státu, aniž by se nehovořilo o tom, co komu­nistům leží především na srdci — osudy strany. Přišel s tím sou­druh ze Slovenska; vyslovuje obavy, aby při výměně stranických průkazů někteří funkcionáři »neproklouzlt« a aby dělníci nebylí pro maličkosti vy­lučování ze strany. »A to my přece ne­chceme,« reaguje soudruh Husák, »aby dělníci byli vylučováni ze strany. Mu­síme citlivě vážit jejich postoje, vždyt mnozí byli svedeni. Na vyšší funkcio­náře musíme brát jiná měřítka. Ano, mohou se stát pří tak velké akci i omyly. Ale tam, kde by se snad sta­la křivda, je možno se odvolat. A na­opak, kde se bude chtít těžit, speku­lovat, budou moci zasáhnout okresní a krajské výbory strany.« Do živé besedy zasahuje i člen vy­znamenaného kolektivu jednotky LM závodu ČSD — dílny — Praha-Bubny Emil David. Vypráví G. Husákovi o složité situaci v závodě, komunisty tam čeká ještě mnoho práce a úsilí při získávání lidí. « □ □ Srdečná, neformální a otevřená be­seda se najedhoii stává velikou tribu­nou otázek a odpovědí. Nelze se na­dlouho zastavit и každé skupinky. Ale ve všech se hovoří o naléha­vých, palčivých otázkách naší sou­časností, všude je cítit snaha a tou­ha jednotlivců a kolektivů přispět zno­vu к sjednocení strany, ke konsolidaci hospodářství а к celkovému rozkvětu země. Proto v každé té besední sku­pině, ač různě — česky či slovenský — všichni mluvili stejnou řečí: řečí dělnické třídy, komunistické strany, řečí poctivých pracujících této země. Pro její socialistickou budoucnost vzali před 22 lety do rukou zbraně. I dnes stojí připravení, aby nikdo ne­mohl již nikdy otáčet kolo dějin zpět. I o tomto svém poslání hovořili s představiteli strany a státu. A s tím­to slibem se také rozcházeli. ... Před dvěma hodinami to za ně ve Španěl­ském sále jasně řekl milicionář Milo­slav Džbánek: »Spolehněte se na nás, soudruzi!« JARMILA HOUFOVÄ Blahopřání do Kuvoilu PRAHA 24. února (ČTK) — Presi­dent republiky Ludvík Svoboda zaslal emírovl šejku Sabah al Saiim al Saba­­hovl blahopřáni ke státnímu svétko státu Kuvajt. Soutěž o nejlepšího přepravce MOST 24. února (lc) — Zajištění plynulé železniční přepravy, využití ložného prostoru a rychlá nakládka a vykládka vagónů bude obsahem so­cialistické soutěže, do níž se po pro­jednání usnesení ÚV KSČ к ekonomi­ce přihlásilo 12 podniků a závodů na Mostecku. Podnět к soutěží dal ná­rodní podnik Ferona. Během dvou let se zvýšil v železničním uzlu Most průměrný pobyt vozů na vlečkách z 11 hodin na 14 hodin, čímž vznika­jí značné hospodářské ztráty. V sou­těži o nejlepšího přepravce budou podniky a závody Mostecka usilovat o co největší zkrácení doby pobytu vagónů na vlečkách, o maximální vy­kládku a nakládku o sobotách a ne­dělích, o plné vytížení vozů a o sní­žení počtu poškozených vagónů na minimum. Vyloučeni ze Svazu českých novinářů BRNO 24. února (ČTK) — Komise jihomoravského krajského výboru Svazu českých novinářů pro přípravu krajské konference projednala v úte­rý na plenárním zasedání zprávu vý­boru pro členské otázky o situaci v členské základně krajské organi­zace. Schválila vyloučení Ludvíka Majera a JUDr. Jiřího Vondráčka z řad členů SčN pro vážné porušení novinářské etiky. Dále vyloučila z řad členů Sva­zu bývalého šéfredaktora Rovnosti PhDr. Bohumila Marčáka a rozhodla zrušit členství v SČN Bohumilu Po­spíšilovi, Lubomíru Selingerovi, Jiří­mu Šigutoví a dalším členům krajské organizace, kteří již novinářskou čin­nost z různých důvodů nevykonávají. Foto E. UHER BflJfi PEKLO V KRUŠNÝCH IIORACH Na řekách pohotovost • HLADINA LABE V ÚSTI NAD LABEM stoupla do 12 hod. v úterý z 210 na 300 cm. Podle předpovědí se má ve středu zvýšit vodní stav na 380 cm. Záplavy na Labi zatím ne­hrozí. • PRVNÍ stupeň povodňově ak­tivity byl v českých zemích vyhlá­šen prozatím pouze v jižních Čechách na Otavě a v západních Čechách na Berounce. • DUNAJ V BRATISLAVĚ dosáhl během úterý podle informace hydro­loga Hydrometeorologického ústavu v Praze J. Plechatého tzv. jednoleté vody. Vodočet ukazoval 657 cm. Je to výše hladiny, která se v hlavním městě Slovenska opakuje jednou, nej­výše dvakrát do roka. Ve středu se očekává další vzestup hladiny Duna­je na 740 cm a bude vyhlášen první stupeň povodňové aktivity. • ZVÝŠENĚ VODNÍ STAVY V JIHO­ZÁPADNÍCH CECHÁCH v důsledku tá­ní na Šumavě a v podhůří trvají. Nej­­vyšší hladina byla v úterý ráno za­znamenána na Radbúze ve Staňkově a v Llticích (stav ohrožení), na Úhla­­vě ve Stěnovicích, na Mži ve Stříbře, na Úslavě v Koterově a na Berounce v Plzni-Bílé hoře (II. stupeň — poho­tovost). I. stupně — bdělosti bylo do­saženo na Ohlavě v Klatovech, na Mži v Plzni a na Berounce v Liblině. • LEDOVÝ KRUNÝŘ se v noci po­stupně rozlámal a kry se začaly hro­madit na dolním toku řeky Teplé od lázní I až ke vřídlu v Karlových Va­rech. Voda se vylila do ulic. Hrozilo stržení mostu u vřídla. Pyrotechnici museli uvolnit odstřelem ledovou ba­riéru na šesti místech. • SNĚHOVÁ BOUŘE proměnila hře­beny Krušných hor na Karlovarsku v bílé peklo. Více než 30 hodin ne­přetržitě sněžilo. Do úterního dopo­ledne napadlo 25—40 cm nového sně­hu. Prudký nárazový vítr nafoukal na silnicích až třímetrové závěje. I ve dne se rozprostírala na vrcholcích »bílá tma«. Viditelnost poklesla na 1 m. • SILNIČÁŘI ZE SNĚHOVÉ SLUŽ­BY na Božím Daru nasadili ve dne i v noci do boje se sněhovými spoustami všechny mechanizační pro­středky. Osádky projevily velkou obě­tavost a statečnost. • NA DOLNÍ BEROUNCE byl v úte­rý ráno stav řeky 324 cm a protéka­lo tam 314 m3 vody za vteřinu — te­dy ve srovnání s pondělím se hladina řeky zvedla o 152 cm. (Ic + ČTK) O. Šik, «1. Pelikán. I. Sviták a O. Rambousek zbaveni českého občanství Na základě zákona České národní rady z roku 1969 a ve smyslu zákonného opatření předsednictva ČNR z téhož roku se ministerstva vnitra ČSR rozhodlo pa provedeném šetření odejmout české státní občanství několika občanům, kteří nezákonné opustili území ČSR a neustále poškozují zájmy našeho státu jde především o O. Rambouska, který od září 1968 ze zahraničí hru­bě útočí proti našemu socialistické­mu zřízení a stýká se tam s funkcio­náři К 231, kteří rovněž ilegálně opustili republiku; dává také poky­ny к ilegální práci některým zbylým členům К 231 a jiným podvratným živlům. Další, I. Sviták, udržuje styky s po­únorovou emigrací, plně se dal do služeb vysílače Svobodná Evropa a jeho nenávistné publikace, jako Sle­pá ulička československé politiky, Desatero okupovaného intelektuála a jiné, jasně ukazují Jeho zavilé ne­přátelství vůči socialismu. Také J. Pelikán ve svém pamfle­tu Tanky drtí sjezd, který vydalo švýcarsko-německé nakladatelství, si vytyčuje program, který nemá nic společného s národní hrdostí, i když o ní vzletně a bombasticky hovoří. J. Pelikán chce dokonce zformovat jakousi »československou komunis­tickou stranu v exilu«. Státní občanství bylo odňato i O. Sikovi, který několikrát odmítl ná­vrat i výzvy, aby se nezúčastňoval vě­cí, které ohrožují zájmy %ČSSR. Šik naopak nastoupil cestu boje proti politickému systému v naší repu­blice. -M­ MEZINÁRODNÍ ----------STYKY □ SOVĚTSKÉHO VELVYSLANCE V CSSR S. V. Červoněnka, kterého doprovázel ob­chodní představitel SSSR v CSSR A. P. Jefímov a rada sovětského velvyslanec­tví N. A. Gončarov, přijal v úterý mi­nistr zahraničního obchodu lng. A. Bar­­čák. Představitelé obou zemí si v srdeč­ném rozhovoru vyměnili názory na průběh plnění vzájemných smluvních zá­vazků v tomto roce a na přípravu Jed­nání o dlouhodobé obchodní dohodě na léta 1971—1975. □ VELVYSLANEC SFRj v Praze L. Ba­­bič navštívil v úterý ústředního ředitele Čs. rozhlasu lng. B. Chňoupka. V rozho­voru, který měl velmi srdečný a, otevře­ný ráz, byly projednány možností pro­hlubování vzájemných styků v oblasti rozhlasového vysílání na základě existu­jíc! dohody z roku 1963. (Zprávy CTK1 f.»

Next