Rudé Právo, duben 1971 (LI/77-101)

1971-04-08 / No. 83

SLOVA O STRANĚ Protokoly z více než sto padesáti okresních konferencí strany by zaplnily velkou knihovnu. A v každém svazku bychom našli slova zpravidla nehledaná, prostá, v nichž je obsažena hluboká moudrost lidí, kteří žijí obyčejný život této země. Jsou to však komunisté, a proto často přemýšlejí, jak a co udělat, aby ten život byl stále lepší, aby poskytoval pracujícímu člověku větší uspokojení. Ale nejen přemýšlejí: za slovy komunistů jsou i činy, někdy drobné, někdy významné, ale v každém případě činy pomáhající vnést ideál spravedlivého řádu do všedního dne. Z divadla básníka revoluce Za celou dobu existence Divadla S. K. Neumanna se nestalo, aby delegát základní organizace KSČ tohoto divadla musel předkládat obvodní konferenci tak neradostnou bilanci tejí činnosti. Když jsem v březnu 19158 na obvodní konferenci stranu děkoval funkcím 'řům, kteří pomáhali tomuto divadlu к úspěchům o jeho tenkrát dvacetiletém životě, řekl jsem, že jsn.e byli po celou dobu věrni této zemi a její straně. TEHDY JSEM NETUŠIL, že za tři rěsíce už to nebude pravda. Jak mohlo dojít v DSKN к nečekanému zvratu? V rozboru činnosti 7,0 KSČ let 1968 —1969 se říká: »...Vedle chyb v kulturní politice strany to byla především výrazná generační proměna v souboru, která je jinak přirozeným procesem vývoje každého divadla, zejména menšího, které je jen přestupní stanicí silných jedinců к vyšším metám, do větších divadel. DSKN bylo těmto lidem dost dobré к tomu, aby se dostali do středu uměleckého života našeho státu, ale vadilo jim na ním i to, že dostalo jména uinělca-komuhisty S. k. Neumanna. Uměle zdramatizovaný generační problém, to byl klacek, kterým byli hnáni (Jo kouta ti starší „zkorumpovaní“, tedy ti, co se v dřívějších letech angažovali pro stranickou kulturní politiku, zatímco ti druzi měli plné ruce práce s revidováním socialismu i snahou ovládnout divadlo.« Tito lidé — a to nejen v DSKN — uplatňovali v čase politické ofenzívy proti těmto členům strany poli-tická hlediska, bez ohledu na jejich odborné i lidské kvality. Dnes, kdy jsou v politické defenzívě, znovu a hodně nahlas vyvěsili prapor odbornosti. Smysl je zřejmý. Znemožnit uplatnění politických hledisek tam, kde je sami v době ofenzívy uplatňovali. i dnes se pokou ojí zmrazovat aktivitu komunistů kulturní^ fronty hypotézami o tom, že se KSČ bude ucházet o jejich přízeň, až mouřeníni z vlastních řad splní svou dočasnou roli. Umělecká tvorba má podobný charakter činnosti jako práce drobného . výrobce. Tvoří jedinec nebo malé kolektivy či skupiny názorově si blízkých lidí. To jsou příčiny utvářejících se tvůrčích skupin, grupírovek, ale i klanů. Všichni se trošku znají alespoň podle jména. Seskupení jsou, pravda, různá, a ne všechna jsou ovlivňována stranou. Prominentním postavením svých protagonistů ve společnosti, jejich vlivem na ostatní spolupracovníky, mocenským postavením, tedy existenčním tlakem, vůdčí pracovníci uplatňují svůj vliv na' společnost mimo vládnoucí politickou sílu. Drobný výrobce, byť sebedovednější, nemá prostřednictvím svého výrobku takový vliv na společnost jako umělec, zejména výjimečný umělec. Straně se podařilo až překvapivě rychle konsolidovat poměry ve vlastních řadách 1 ve státě. Ve sféře kulturní, kde má tolik výrazných individualit a ještě více individualistů, to myslím nebude tak snadné. Domnívám se, že právě citlivý přístup vedení strany při uplatňování vedoucí role v této oblasti, který není poznamenán spěchem, přinese dobré výsledky jen tehdy, bude-li realizován o to důsledněji. Ze zkušeností víme, že míra vlast nich možností uplatnění úlohy stra ny a možnost působení na obec diváků je podřízena kulturní politice strany, je závislá na její realizaci vládními orgány, na způsobu řízení vůdčích pracovníků uměleckých těles odpovědnými pracovníky těchto orgánů. Nepropadáme radikalistické netrpělivosti dnes, právě tak jako jsme jí nepropadali před 3 roky. Ale poučeni zkušenostmi těchto tří let, střetnutím s českým maloměšťákem, jehož přizpůsobivost nepodceňujeme, očekáváme, že i pro uskutečňování nové politiky strany řekne XIV. sjezd KSČ to podstatné. LADISLAV ŠIMEK, Divadlo S. K. Neumanna, Praha 8 Dvakrát иа konferenci Družba, družba se ozývalo na okresní konferenci KSC v Pardubicích. Skandování patřilo družebnímu okresu jižního Slovenska Galante. Tak jako týden předtím vedoucí tajemník OV KSC v Pardubicích soudruh Bohuslav Hnátnlcký se zájmem sledoval rokování komunistů Galanty, tak nyní vedoucí tajemník OV KSC v Galantě soudruh Ivan Knotek sledoval a pozdravil jednání delegátů Pardubicka. Vzájemné stuky obou okresů existují ui několik let — zvláště se upevnily v době, kdy Slovensko za pomoci českých soudruhů odstraňovalo následky katastrofální povodně na Dunaji a galantští i pardubičtí občané se sešli při znovuvýstavbě obce Kameničná. Družba mezí oběma okresy je neformální, slouží к vzájemnému poznávání, к vým.ěně názorů, zkušeností i к upevňování bratrství obou národů. Proto vedoucí tajemník OV KSS a předseda ONV v Galante si z Pardubic odváželi kromě velikého perníkového srdce i spoustu dojmů o přátelství — a také hrst nových zkušeností. Stejně jako před týdnem soudruh Hnátnlcký z jižního Slovenska. (Hf) Stále jen přešlapovat? Naše brigáda socialistické práce byla založena před devíti lety. ale tak jakn všude i u nás byla v létech 1968—1969 socialistická soutěž zrušena. Pravicové síly a nepřátelé socialismu dobře věděli, že pracovní aktivita je důležitým článkem při plnění hospodářských úkolů, a proto jl potlačovali. Potvrdil nám to při pohovorech к výměně stranických průkazů i pravičácký člen ZV ROH v našem podniku. Socialistickou soutěž prý zrušili proto, že každý zaměstnanec stejně věděl, ca je jeho povinnosti, jenže my komunisté jsme tehdy viděli, kam tato »povinnost« vedla. V expedici jsme neměli co nakládat, haly byly prázdné, neboť pracovní morálka soustavně upadala. Proto jsme už v roce 1968 i proti vůli nepřátel brigádu obnovili a získali jsme do ní i bezpartijní dělníky expedice. Nejsme bez chyb a nedostatků, ale za existence naší brigády socialistické práce nemusel podnik zaplatit ještě ani korunu zdržného. O volných sobotách i o svátcích zabezpečujeme vykládku vagónů tak, aby na druhý den nezůstal nevyložen ani jediný vagón. Právě za tuto práci jsme loni předali podniku 298 000 Kčs, které jsme získali na prémiích od ČSD. Šetříme i dřevem. Neplníme však jen hospodářské úkoly. Máme v brigádě i nečleny strany, a proto usilujeme o tn, abychom všichni šli příkladem nejen v práci, ale 1 v osobním životě. Tak chápeme pomoc při konsolidaci našeho národního hospodářství. Chceme dokázat, že na dělníky se může strana vždy spolehnout. A ještě mi dovolte, abych jako dělník řekl názor, a lo nejen můj, ale i ostatních soudruhů z brigády, na adresu inteligence: Mv dělníci si nesmírně vážíme inteligence i na úseku umělecké a kulturní tvorby, která v denním životě plní poslání ve prospěch naší socialistické země. Ovšem nechceme již nadále prosit a podporovat ty, kteří stále přešlapují a nevědí ještě dnes, kam vlastně patří. Kdybychom my dělníci stále přešlapovali nebo kdyby zemědělci neseli a nevyráběli, tak nevím, jak by to vypadalo, kdo by měl dříve hlad. Nehrajme si na vojáčky, a to mnohdy, bohužel, jenom kvůli penězům. Buďme vojáky strany, vojáky této země a všeho pracujícího lidu. VACLAV NOVÄK, člen brigády socialistické práce, ZVVZ Milevsko Foto ČTK — O. PlCHA Konference v Českých Budějovicích se zúčastnil vedoucí tajemník jihočeského KV KSC soudruh /. Hejna. Na snímku je zachycen pří srdečném rozhovoru s delegáty. Zleva: V. Bernard, J. Mich, J. Hejna a J. Michal. _JčoXeiЩ tKadica— V Osohí byla napsána jedna ze stovek neznámých a méně známých kapitol SOleté historie KSČ. Třeba i ta, jak zde 70 komunistů agitovalo ve volbách v roce 1925, kdy v tisícové obci získala strana pět mandátů z celkového počtu 18. Historie byla psána t o Prvních májích, kdy soudruzi chodili 14 km pěšky do Havlíčkova Brodu a tvořili základ zdejších manifestací, nezřídka provázených zákroky četnictva. Nebo vezměme revoluční elán tehdejší místní mládeže, když po změně dělnické tělocvičné jednoty na federalizovanou odmítla školní rada její žádost o používání tělocvičny. Mladí i staří se pustili do práce a změnili bývalé pastviště na okraji obce na park a cvičiště. A těmto mladým vyšily ženy své věnování — »Komunistické ženy svým dětem« — na rudý prapor. Do průvodu při jeho předání přišlo 700 komunistů, dělníků, mládeže a dětí. Neustálá pozornost mládeži nebyla zbytečná. Byla největším pomocníkem stranické organizace. V noci roznášela a vylepovala v okolních obcích letáky a kolportovala noviny anebo doprovázela a střežila referenty na schůze v Osobí, mezi kterými byl jednou i soudruh Zápotocký. V letech první republiky se vytvářela tradice, která trvá dodnes. Není náhodou, že v Osobí byl mezi prvními v okrese založen SSM, ani to, že zdejší pionýři jsou v soutěži Cesta za rudou hvězdou na třetím místě v okrese. Čerpají z bohaté historie předválečné komunistické bašty v okrese. jedním ze starých úsobských komunistů, jenž byl mezi těmi, kteří přejímali onen starý, slavný rudý prapor úsobských žen, je dnes 62letý f. Pavlík. V přestávce okresní konference v Havlíčkově Brodě Isme si ověřili, že staré zásady práce komunistů nic neztratily na své aktuálnosti. Například že děti a mládež potřebují osobní kontakt nejen s mladými lidmi v jiných částech okresu, ale i se staršími soudruhy. »My jsme ho měli,« říká soudruh Pavlík, »a tak jsme se vzájemně poznali a mohli jít do akcí společně.« Kolektivnosť, družnost, soudružství bylo a je stále základním znakem Úsobských. Je to nutné a komunistické. A nutné je, má-li být strana stále avantgardní, aby si vychovávala své nové členy. Je polom přirozené, že »mladí se sami, bez přesvědčováni, hlásí do řad strany« Ideleaát vesnické organizace z Osobí soudruh Šulc/. STANISLAV STIBOR Počítám znovu, poněvadž se mi to nechce věřit. Ale je tomu tak. Do pracovního předsednictva okresní konference KSČ v Chomutově zvolili delegáti šest žen. Zakrátko potom jsem si poznamenal do bloku slova vedoucího tajemníka OV KSČ soudruha Č. Lovětínského: »Mohu odpovědně konferenci říci, že okresní výbor Českého svazu žen, městské výbory, výbory žen v závodech a až na výjimky ve všech vesnicích našeho okresu dělají dobrou a poctivou práci. Přesvědčujeme se stále více, co to znamená, když ženy spojí svůj život a práci se socialismem.« Tolik vedoucí tajemník okresu. Na konferenci vystoupilo několik žen, ale mne zaujal diskusní příspěvek »mluvčí« žen Chomutovska soudružky L. Dvořákové, tajemnice OV ČSŽ. Uvedla v něm mj.: PROČ V ÚSTRANÍ! »Žerny v našem okrese tvoří větší polovinu počtu obyvatel. Právě u nás na Chomutovsku, kde vyrůstají nová sídliště a závody jako houby po dešti a kde dochází к rychlému rozvoji výrobních sil, vidíme, jak převratným procesem prošlo postavení ženy v naší společnosti, jsme si vědomy, že už nevystačíme s vžitými metodami, že musíme hledat takové formy práce, které by odpovídaly dnešním podmínkám a myšlení žen. Nechceme se chlubit, ale nesčetné pracovní a společenské akce, aktivy, semináře a školení funkcionářek, besedy s významnými pracovnicemi našeho ženského hnutí a ze zahraničí ukazují, že se nám práce daří. Často se setkáváme s otázkou, jak to děláme, že jsme vzbudily takový zájem. Nejde o nic nového ani zvláštního. Jsme s našimi ženami denně ve styku, snažíme se jim prostě a co nejsrozumitelněji vysvětlit, o co u nás šlo a jde, co bylo a co je v sázce. Naše ženy chápou, že socialismus, který všichni potřebujeme к žiyotu, se -dělá Jenom pro lid á. s . lidmi. Ně-. pachtíme se za něčím nedobytným. Líbivá hesla, jakými se snažili pravičáci a nepřátelé socialismu zviklat občany v roce 1968, jsou nám cizí. Stavíme před ženy velmi reálnou perspektivu a ukazujeme jim, že je nám třeba jako soli, aby každý beze zbytku plnil s.vé pracovní a občanské povinnosti, přispíval к vytvoření soudružských vztahů mezi lidmi. Od listopadu v roce 1969 vstoupilo do našich řad v okrese 4600 žen. Kdo zná situaci v jiných společenských organizacích, ten potvrdí, že to jsou úctyhodná čista a že je za nimi mnoho drobné trpělivé práce. Naše okresní organizace denně uvá-dí do pohybu aktiv v počtu několika set žen a nejsou ojedinělé akce, jimiž žijí i celé obce a závody — jako např. >akce posledních dnů pod názvem Každá žena růži pro Lidice. V průmyslu a zemědělství se naše organizace zaměřily na rozvoj pracovní iniciativy. Využíváme dobrých tradic socialistického soutěžení v našem okrese a skutečnosti, že to byly především ženy, které hyly mezi prvními v údernickém hnutí a které v zemědělství daleko revolučněji odvrhovaly předsudky a šly cestou kupředu.« □ Závěr svého diskusního příspěvku věnovala soudružka Dvořáková volbám do národních výborů. Řekla, že ženy udělaly v národních výborech už značný kus práce, je jich však stále v těchto orgánech málo. Proto okresní výbor Českého svazu žen považuje za velmi důležitý úkol výběr a přípravu nových poslankyň národních výborů a očekává, že bude ve své práci plně podporován i zabezpečován všemi složkami Národní fronty v okrese. -lc Okresní konjerencl v Mladé Boleslavi přišli pozdravit i pionýři, kteří přinesli hodnotné závazki/. Foto CTK — K. JANUS Jít za lidmi Důležitý úkol vytyčilo prosincové zasedání ÚV KSČ — rozšiřovat členskou základnu, dbát přitom o čistotu strany a zlepšit její věkové složení přijetím mladých dělníků do strany. Celá naše organizace se tímto úkolem zabývala a zabývá. Za pomoci vedoucích stranických skupin jsme provedli průzkum po celé přádelně o tom, koho z řad dělníků a mladých pracovníků by organizace strany chtěla mít ve svých řadách. S vybranými soudruhy jsme mluvili. Někteří čekali na takovou příležitost: organizace přijala již tři nové členy z řad mladých dělníků. V této práci se dále pokračuje a jsou reálné předpoklady na příští členské schůzi přijmout další 3 mladé dělníky. To dokazuje, že mezi našimi pracujícími je celá řada dělníků, kteří mají dobrý poměr ke straně a budou posilou pro stranickou organizaci. MIROSLAV KOSAŘ, Tepna 01, přádelna, Náchod Nešeptat, projednat, napravit Dobrou práci některých stranických org^iizací vytváří převážně výbor organizace a několik obětavých ..členů, zatímco ostatní — a bývá jich -často i dost, —.docházejí pouze na schůze, zaplatí členské příspěvky a považují tím svoji povinnost za splněnou. Stálým úkolem zůstává aktivita u všech členů strany, aby každý měl svůj podíl na práci organizace,. na uplatňování vedoucí úlohy a autority strany na pracovišti i ve veřejném životě. Často sami víme, kde jsou nedostatky, ale nejsme schopni anebo nechceme si dělat potíže a nevyjádříme kritický názor směřující ke zlepšení dosavadního stavu. Vnášíme tak vědomě a znovu do stranické práce povrchnost a nezdravý přístup к řešení důležitých úkolů. Žádný člen strany by neměl připomínky a kritiku často jen šeptat, měl by je říci před kolektivem, měl by to být klidný a věcný rozbor chyb a nedostatků s cílem je napravit. JAN BOROVKA, dělník, Rudné doly Netolice 2 HtyUmlt на kaufeUHckk »Strana uhájila své slavné revoluční tradice a dokázala, že za. sloužené stojí v čele našich národů.« BOHUSLAV LAŠTOVIČKA, člen ÚV KSČ, vedouc! delegace ÚV KSČ na konferenci Brno-venkov »Pro každého komunistu platí, že se nemůže naučit pro celý život. Musí se učit po celý život.« dusán SišmiS, vedoucí tajemník OV KSS v Trenčíně »Neuškodí říci na adresu některých ředitelů, že se víc mají starat o to, aby se dělníci měli kde převlékat a umýt, a méně o to, aby sami měli kanceláře komfortně vybavené měkkými křesly a měkkými koberci.« eugen turzo vedoucí tajemník západoslovenského KV KSČ NAD ROZHOVORY S DELEGÁTY Sál Odborového domu v Plzni je sice prostorný, ale na 485 delegátů á 54 hostů městské konference je přece jen trochu »útlý«. Na dobré náladě, jak jsem pozoroval, to však nikomu neubralo. Spíše těšilo, že ж 493 pozvaných přišil až na devět soudruhů všichni. A řekl bych, že dobrá čtvrtina byla zde už hodinu před zahájením ... Zajímalo mne, kdo přišel. Tedy, jaké je složení delegátů. Soudruzi z mandátové komise byli ochotní, a tak jsem mohl zaznamenat, že v sále sedí takřka třetina dělníků-komunistů (ze 485 delegátů). A to má městská organizace zhruba 16 procent dělníků z celkového počtu členů strany. A ještě něco pro zajímavost: na oné neblahé červnové konferenci z roku 1968 bylo něco kolem 20 procent dělníků z celkového počtu delegátů. Dnes tu sedí plná třetiha ... Co asi řeknou? Sál je poměrně klidný, zpočátku dokonce až příliš ... Teprve když zazní slova o nutnosti zvýšit aktivitu komunistů, -i když je na vzestupu, a když se zvýší hlas řečníka při konstatování, že v některých organizacích je účast na schůzích slabá, delegáti zbystří pozornost, ozve se šum. Kdo neplní ani tuto základní povinnost, nemůže být přece členem strany. Sálem zaznívá potlesk, avšak ani ne tak nad kritikou smutného stavu věcí jako spíše nad trefným vystižením toho, že »některé základní organizace formálním pojetím své činnosti tuto pasivitu ještě podporují«, neboť i »schůze jsou někde pokládány spíše za cíl a méně za prostředek к akci«. Delegátům není třeba víc říkat, mají své zkušenosti, vědí, co dělat. Ano, bude také na ■ místě, když do strany, přijdou noví a hlavně mladí lidé a především dělníci. Protože — a to je také důvod — městská organizace má jen necelých osm procent členů do 30 let. »Ale abys rozuměl,« řekl mi jeden z delegátů, »není dělník jako dělník« a vyprávěl mi o sociáldemokratismu, který má tady ve městě letité kořeny, takže »najdeš pořád lidi, kteří jsou na tu nemoc velice náchylní«. Chápu, že ne každý dělník má místo ve straně, ale neřekl bych, že tady v Plzni nemají lidé důvod v komunistickou politiku nevěřit. Trochu jsem se v Plzni zase porozhlédl a viděl jsem mnohé nové a mnohé zvelebené. Když jsem si to dal všechno dohromady s údaji, jež jsem slyšel na konferenci, tedy že loni šly mzdy nahoru o 4,2 °/o (produktivita práce ještě rychleji] a průměrný výdělek tu dělá 2154 Kčs a že se postavilo za poslední tři roky dvacet tisíc bytů a že téměř 40 procent z toho připadlo mladým lidem a že je tu jasná perspektiva dál stavět i více vydělávat — myslím, že je to argument pro každého dělníka: zda se má se stranou solidarizovat či do ní dokonce vstoupit a také pro věc něco udělat. Ale to je záležitost každého, jak se rozhodne. Aspoň to tak vyznělo i z diskuse. Nikoho do strany nenutíme. Jeden z delegátů, který se takříkajíc živí rukama, vyprávěl, jak je nutné vrátit se к dobrým tradicím komunistických agitátorů z dob, kdy strana ještě u moci nebyla. »Co je to platné mít slušné hospodářské výsledky a celkem dobrou životní úroveň, když to všechno neumíme vlastně prodat? Co myslíš, že si u nás ve íabríce mnozí dělníci myslí? Že Je to všechno samozřejmé ...« A pak jsme si zase šli každý po svých a než jednání znovu zahájilo, toulal jsem se ještě chvíli v přilehlých ulicích. Někde jsem zahlédl pozvánku uliční organizace na veřejnou schůzi. Výborně, říkám si, ale nevím, jak se zde bude hovořit. A to je velmi důležité — umět mluvit к věci, srozumitelně, lidsky ... Znovu sednu na své místo a vidím, jak se sál dostává do varu. Potom se ptám sám sebe, proč tak strhl celou konferenci projev vedoucího delegace ÚV KSČ soudruha Jana Šimka: Ano, je to tak; jen ten, kdo hoří, může zapalovat. A potom — abys mohl zapalovat, musíš také znát a hodně znát. Frázemi nikoho nepřesvědčíš. O té komunistické přesvědčivosti mne iposléze utvrzovala diskuse. Lépe řečeno diskuse o dělnickém chápání stavu věcí. Ale i vůči těm, kteří bylí poraženi... »Neztotožňuji se s těmi soudruhy,«1 řekl jeden delegát, »kteří by chtěli všechny pravičáky poslat к lopatě. To by bylo to nejjednodušší. Oni by pak ze sebe dělali ještě trpitele. A já si myslím, ať dělají to, co umějí, ale tak či onak, dávejme si na ně pořád pozor ...« Tedy žádný radikalismus a také žádná demagogie anebo dokonce nekritičnost. Kdosi mi jen tah mimochodem řekl, že se někdy dělníci házejí do jednoho pytle. »Říká se, že nedodržují pracovní dobu, ale vždyť to není pravda. Ne my, ale jízdní řády musí dodržovat pracovní dobu.« A komunisté by měli jak v ČSD, tak v ČSAD udělat v tom pořádek. Aby ti, co chtějí Spekulovat, neměli důvod svůj útěk z práce před houkáním svalovat na jízdní řády ... Prostě — leccos se nelíbilo. Například i to, že říkat něco proti působení západní propagandy, a právě tady na Plzeňsku, a nemít přitom retranslační stanici, která by umožnila příjem druhého televizního programu, je nošením dříví do lesa ... Nebo se nelíbilo, že dělníci sice tvoří většinu v městě, ale zatím nikoliv ještě ve všech plzeňských orgánech. A nelíbilo se, že sice 3045 komunistů má střední odborné vzdělání, což je celkem tpěkné, ale méně už, že dělníci mezi těmito absolventy tvoří menšinu. Nadto — »jsme znepokojeni klesajícím trendem studujících při zaměstnání.« A vůbec se diskuse dost točila kolem toho, aby dělník byl vzdělaný. Protože jen všestranně vzdělaní lidé mohou úspěšně vládnout. Zajímavé: přestože tu byla stále řeč o dělnictvu, o jeho zájmech, o jeho vedoucí roli ve městě, hovořilo se o tom všem bez frází а к věci. A nejvíc se hovořilo o tom — jak se dostat do varu. Tedy jak dělat dobrou propagandistickou a agitační práci mezi lidmi, jak je získávat pro politiku strany, pro naše ideje a piány. JAN LIPAVSKÍ Dostal se do varu To hlavni Na vlastni kůži jsme prožili to, co náš ústřední výbor v Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu zevšeobecnil a předložil celé straně a všemu lidu к přemýšlení а к poznání pravdy. Myslíme si, aniž bychom chtěli nad m:nulostí mávnout rukou, že je doba ěinů, doba к aktivní činorodé práci. Proto odmítáme snahy některých soudruhů po novém a novém přehodnocováni Už zhodnoceného, dělení strany na správné a špatné ělcny. Máme jednu stranu — a každý necht prací ukáže, zda si zaslouží být komunislou, členem té strany, která letos oslaví 50 let svého vítězného revolučního postupu. Dáváme příležitost i těm, se kterými se strana pro chyby a omyly rozloučila, protože si myslíme, že ne všichni jsou nepřáteli socialismu. Ale nebudeme hodnotit lidi podle s'ov, ale jen a jen podle konkrétních činů v práni, ve veřejném životě i v rodině. To je jedno poučení, které jsme si vzali do další práce. Heslo Čelem к masám a plné rozvinutí všestranných forem masové politické práce je zatím ve stadiu hledání cest a řeknu to naplno, ve stadiu přešlapování a rozpaků. Chceme však i v tomto směru vykročit rozhodněji a připravujeme besedy a setkání s mládeži, která nejvíce potřebuje pomoci komunistů. Chceme se opřít o soutěžící kolektivy a brigády socialistické práce. Nespokojujeme se s určitými výsledky v práci s tiskem, ani s dosavadní úrovní názorné agitace. Dosud také nevyužíváme osvědčené formy získávání lidí pro naši politiku, veřejných schůzí strany, ale i touto cestou chceme jít. jak vyplývá z Poučení z krizového vývoje a z našich vlastních zkušeností, je neméně důležitou oblasti práce strany ideologická činnost. Právě na vývoji posledních let jsme se přesvědčili, jaké hluboké mezery byly v myšlení lidí i v jejich výchově. Proto se v naší činnosti zaměřujeme na vnitrostranickou výchovu a naše ideologická komise vyhledává účinné lormy působení i vně strany. Tn js myslím nejdůiežitější, ale také nejnáročnější úkol — získat pro politiku strany a pro budování socialismu naprostou většinu lidí. BOHUSLAV JANEČEK, Stavostroj, Nové Město nad Metují POZDRAV DO KREM Našli se svého času lidé, kterým vadil pomník rudoarmejce, pojmenování náměstí po Rudé armádě, kteří se snížili к hrubým a nenávistným pomluvám Sovětského svazu ... Znovu si neblahou atmosféru nedávných let připomněli pří poslechu zprávy a diskuse delegáti na okresní konferenci KSČ v Rokycanech, když si oživovali události před třemi lety a ujišťovali: jíl nikdy nedopustíme opakování podobné hysterie. Delegát ze Železáren Bílá Cerkev sklidil potlesk sálu, když při vzpomínce na srpen 1968 řekl na adresu sovětských lidí: »Jsme jim za internacionální pomoc vděčni.« Rokycanští delegáti st nenechali vděčnost Sovětskému svazu pouze pro sebe. V první den konference vyslali tříčlennou delegaci do Prahy, která odevzdala sovětskému velvyslanci pozdrav XXIV. sjezdu KSSS a vrátila se nazpět s přáním plného zdaru sněmováni v Rokycanech. Myšlenkou na sjezd sovětských komunistů zahájili v Rokycanech konferenci, myšlenkou na blízké přátele konferenci zakončovali. Odeslali dopis okresnímu výboru KSSS do družebního okresu Bogdanovič. Napsali mj.: »Vaše bohatě zkušenosti z budování socialistické společnosti, které ochotně a soudružsky předáváte, nám pomáhají v řešení našich problémů, i v odstraňování nedostatků v naší práci.« Nejsou to jeň komunisté, kteří takto smýšlejí. V okrese jsou to tisíce pracujících, jejich trpké zkušenosti, bolestné poznání jsou zárukou, že již nikdo nevztáhne ruku na symbol naší osvoboditelky. -van- 50 let strany — studnice zkušeností V letech 1969—-1970 jsme uspořádali devět veřejných schůzí, na nichž byla vždy velmi početná účast občanů města Lomu. Přitom jsme vycházeli z bohaté revoluční tradice dělnického hnutí, především horníků. Nejde nám o formální oslavy 50 let strany, ale chceme, aby oslav bylo využito jako zdroje nepřeberných zkušeností, které nutno předat generací současníků, zejména mládeži. EMANUEL ŠMÍD, delegát městské organizace KSČ, Lom u Mostu 0 Národní frontě Pokládalo se za stálý nedostatek, že společenské organizace Národní fronty se chtějí věnovat pouze svým účelovým posláním. Zapomínalo se, že NF je politický svazek dělníků, rolníků a inteligence a že tedy úkolem jednotlivých složek NF je vedle zájmové činnosti působit na členy politicky, získávat je pro další rozvoj socialismu. Proto jsme v okresním výboru NF vypracovali zásady pro masovou politickou práci a vyhlásili je na plenárním zasedání letos v lednu. Nvní již můžeme konstatovat, že z 21 okresních organizací NF už dvě třetiny rozvíjejí masovou politickou práci i na základě konkrétních plánů. Že tedy už skutečně přecházejí od slov к činům. VÁCLAV REISCHL, OV Národní fronty Most lllllllllllllllllillllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllllt RUDĚ P R Л V O • Ve čtvrtek 8. dubna 1971 ★ STŘÍBRNÁ SVATBA. Potkal jsem ho v neděli o přestávce mezi rokováním okresní konference KSČ v Mladé Boleslavi. V chvatu jsme si vyměnili jen několik vět. V. Hájek, vedoucí tajemník středočeského KV KSČ, neměl mnoho času. Ještě stačil prohodit: »Dnes právě slavíme s manželkou stříbrnou svatbu. Ale nedá se nic dělat, přece nemohu toto významné jednání mladoboleslavských komunistů opustit. Oslava musí počkat.« (bn)