Rudé Právo, červen 1971 (LI/128-153)

1971-06-11 / No. 137

PŘETVÁŘENI ŽIVOTA V socialistická společnosti se člověk stává sám tvůrcem dě­jin, uskutečňuje se převrat v názorech celých skupin lidí, ve společenském vědomí. Proto Komunistická strana Českoslo­venska věnuje, jak bylo znovu na XIV. sjezdu KSČ zdůrazně­no, prvořadou pozornost výcho­vě občanů к uvědomělému svě­tovému názoru — marxismu­­leninismu. %#ýchovou к vědeckému světovému « názoru rozumíme výchovu к vy­tváření pravdivých představ o příro­dě, společenském životě člověka, ze­jména pak vysvětlování materiální jednoty světa, vědeckých zákonií vý­voje přírody, společnosti a myšlení. Patří к ní 1 vysvětlování negativní úlohy náboženství. Výchova к vědec­kému světovému názoru v sobě spo­juje pozitivní úkol šíření znalostí vě­deckých zákonů i kritický úkol vy­vrácení nesprávných ideologických představ. Zápas o socialistický profil našich lidí — jak řekl G. Husák na XIV. sjezdu — je současně ideologic­kým zápasem proti všem buržoazním a maloburžoazním přežitkům, prou­dům a tendencím. Překonání Ideologických deforma­cí a přežitků z minulosti je nepřed­stavitelné bez intenzívní propagace dialektického a historického mate­rialismu. Vyžaduje důsledné skonco­vání s každým podceňováním ideolo­gické činnosti. Náboženské názory jsou nejrozšířenějším pozůstatkem starého vědomí a bývají 1 dnes sklou­beny s ostatními přežitky buržoazní Ideologie. Chceme-11 docílit toho, aby nábo­ženské představy postupně mizely, musíme chápat sám proces překoná­vání náboženství jako trojjediný úkol: hospodářského rozvoje, vytváření mo­rálně politické jednoty lidu a inten­zívní ideologické výchovy к vědec­kému světovému názoru. Přitom ná­boženským vlivům nemůžeme čelit pouze přednáškami, ale celkovým rozvojem kulturně osvětové práce, upevňováním výroby a socialistické výstavby a soustavným zvyšováním životní úrovně našeho lidu, tedy změ­nou samých životních podmínek na­šich občanů. Tak ideologická práce přímo souvisí s našimi úkoly na poli hospodářském, politickém a zpětně tyto oblasti ovlivňuje. V současném období nám nejde jen o pouhou protináboženskou propa­gandu. Ideologická práce strany a společenských organizací sleduje zin­­tenzivnění ideové práce na všech stupních. Boj proti všem přežitkům buržoazní ideologie, šíření materia­listické filosofie a výchovu socialis­tického člověka chápeme jako mno­hostranný proces získávání politic­kých, teoretických a odborných zna­lostí. Nebojujeme jen proti jednotli­vým přežitkům minulosti, ale proti celému komplexu příčin, které je ro­dí a pomáhají udržovat. Pro naši osvětovou a vzdělávací práci je nejdůležitější prohlou­bit filosofické základy komunistické a světonázorové výchovy, Proto ne­smíme chápat vědecký ateismus jako problematiku pouhé kritiky nábožen­ství, víry a tradic. Ateismus je třeba vysvětlovat z pozitivní stránky jako filosofické problémy lidské existence, vztahy člověka к vesmírnému řádu, jeho postoje ke společnosti, к otáz­kám smyslu života, lidským vztahům vůbec. Jinak by se nám mohlo velmi dobře stát, že bychom očistili vědo­mí lidí od pověr, ale jen proto, aby­chom otevřeli dveře opravdu »hlubo­kému náboženství«. Světový názor za­hrnuje problematiku obecných záko­nů vývoje přírody a společnosti a lid­ského myšlení, ale obsahuje 1 odvo­zené, ale pro člověka vždy prvotní otázky postoje člověka к přírodě, společností a vesmíru. Ve vědomí fi­losoficky neskolených lidí, a těmi je pořád většina našeho obyvatelstva, nejsou prvotní problémy odvozené školenou hlavou ze základní oblasti filosofie, ale problematika jejich vlastních životních zkušeností. V tom jsou lidé materialisty, a má-11 filoso­fická propaganda být účinná, musí vycházet a rozvíjet tuto materialis­tickou zkušenost lidí. Světový názor v životní praxi lidí je něco docela jiného než školská filosofická soustava. To je nutno re­spektovat v našem přístupu к lidem. Světový názor pracujících není Jed­nolitý. Každá propagace filosofie, kte­rá bude vštěpovat lidem jen katego­rie abstraktního systému, jak tomu bylo často v minulosti, musí se mi­nout úspěchem, stejně jako kterákoli jiná snaha vštípit celým společen­ským třídám kteroukoli vědní sou­stavu v celku. Naopak, propagace fi­losofie je úspěšná, jestliže vychází ze životních zkušeností a kultivuje ji tím, že jí vychází vstříc exaktní od­povědí vědy. Jinými slovy, rozvíjet vědecký světový názor na svět musí znamenat rozvíjení hledisek filosofic­kého materialismu, nechceme-li zů­stat u otázek podřadných, v hledání rozporů v prvobytných pověrách. Pozitivní světonázorová výchova musí čím dále tím více přerůstat v dialektický materialismus. Takto po­jatá vědecká filosofie se must v naší denní práci stát teoretickým zákla­dem zápasu o překonání vlivu pře­žitků z minulosti. To má svůj vliv na bezprostřední praxi v ateistické pro­pagandě. V minulém období se ateis­tická propaganda zaměřovala vyšlo- NA AKTUÁLNÍ IDEOLOGICKÉ TÉMA véně na rozvíjení kritických protiná­boženských hledisek. V šedesátých le­tech se i tato praxe dostala do po­zadí a do popředí byl jednostranně vyzvedáván princip dialogů, ve kte­rém se často upouštělo od principů marxismu-leninismu. V současném ob­dobí je třeba usilovat o pozitivní vy­světlování filosofických problémů. Mezi oběma úkoly — kritikou nábo­ženství a pozitivním výkladem vědec­kého světového názoru — není žádná neprodyšná stěna, avšak to hlavní je třeba spatřovat v propagaci základ­ních zákonů filosofie, v řešeni nábo­ženských problémů, a ne v pouhé kri­tice. Vycházejíc z tohoto teoretického základu marxistické filosofie, podřizuje komunistická strana boj s náboženskou ideologii základním zájmům dělnické třídy, zvláště její­mu hlavnímu úkolu — budování so­cialismu. Marxisticko-leninská stra­na usiluje o co nejpevnější svazek pracujících a nezdůrazňuje proto ná­boženská dělítka,. jaká existují mezi komunisty a věřícími, ale zdůrazňu­je nutnost boje všech pracujících za jednotu socialistické soustavy, boje za mír a vítězství socialismu. Tyto zásady však neznamenají, že se komunistická strana vzdává úko­lu vědeckého poznání a šíření mar­xismu-leninismu. Strana nepodmiňuje účast na budování socialismu ateis­tickým přesvědčením. Avšak strana vede výchovnou práci mezi všemi pracujícími, vnáší marxisticko-lenin­­ské uvědomění do širokých vrstev obyvatelstva. Vychází z toho, že svě­tový názor komunistů, založený na vědě, je v nesmiřitelném rozporu s náboženskou ideologií, a proto se jeho zastánci — komunisté — nemo­hou vyhýbat ani otázkám kritiky ná­boženství a vysvětlování škodlivosti náboženských přežitků. Náboženský světový názor je jednou z forem idea­listického světového názoru, který je pravým protikladem dialekticko-ma­­terialistického chápání skutečnosti. Jako se vedl od samého počátku třídní společnosti nepřetržitý, roz­manitým způsobem probíhající tříd­ní boj mezi základními třída­mi různých společenských forma­cí, tak se vedl i v oblasti ideo­logie nepřetržitý a různě se projevu­jící boj materialismu s idealismem. Byl koneckonců komplikovaným od­razem základních zájmů společen­ských tříd, jednou z forem třídního boje. Projevoval se jednak ve filosofii samotné jako stálé soupeření idea­lismu s materialismem, jednak v ji­ných formách společenského vědomí jako boj vědy s náboženstvím. Věda je protikladná náboženskému názoru z mnoha důvodů. Věda buduje sou­stavu svých tvrzení na základě pro­věřených fakt, prokazatelných zkuše­ností, zatímco náboženská ideologie buduje svá dogmata na mýtech, na subjektivních, neprokazatelných cito­vých zážitcích. Věda hájí zákonitos­ti a poznatelnost přírodního a spo­lečenského děni, zatímco náboženství připouští možnost zásahu nadpřiroze­ných sil do světového dění a v pod­statě zamítá možnost poznání záko­nů přírody a společnosti. Věda stojí zpravidla ve službách pokrokových Sil, zatímco náboženství je zbra­ní tříd odumírajících. Světový názor strany dělnické tří­dy je vybudován na vědě, a proto je protikladný každému náboženství. Ná­boženská ideologie je překážkou sku­tečného pochopeni základních myš­lenek marxismu-leninismu. Není mož­né, aby někdo pochopil filosofický materialismus, ztotožnil se s nim a zůstal hluboce věřící. Takové polo­vičaté řešeni, které se snaží smířit vědu o třídním boji a výstavbě so­cialistické společnosti s náboženskou ideologii, nesnese kritiku soudobé vě­dy. Pokusy sloučit vědu a viru, mar­xismus s křesťanstvím, byly častým zjevem naši teoretické fronty v ne­dávné minulosti. Úkolem Komunistické strany je vy­chovávat široké masy obyvatel­stva v duchu marxismu-leninisipu, v duchu věrnosti jeho zásadám. Pro­to strana projevuje neustálý zájem o zvyšování uvědomělosti svých čle­nů i všech občanů našeho státu. Vy­chází přitom z názoru, že marxismus­­leninismus je neslučitelný s jakou­koliv buržoazní ideologií, že boj dvou světových názorů je zvláštní formou boje tříd. Úloha marxistické teorie byla vždy mimořádně významná, v současném období ještě vzrůstá. Vědecký světový názor, zdůrazňu­jící úlohu lidových mas jako tvůrce dějin, přikládá veliký význam komu­nistické výchově pracujících, protože výstavba socialismu vyžaduje uvědo­mělou činnost miliónů lidí. Růst uvě­domění přináší vzrůst aktivity, inten­zivnější účast na veřejném životě, ve­de ke zvyšováni tempa socialistické výstavby. Proto strana i v současném období vyvíjí úsilí, aby se pracující zbavili všech přežitků minulosti včet­ně náboženství. □ Vědecký ateismus měl v minulosti význam jen tehdy, když byl spojen s velikými otázkami revoluční praxe a socialistického humanismu, sociál­ního a myšlenkového osvobození lidi. Tim více je to platné dnes, kdy je spojen se světovým názorem dělnic­ké třídy a komunistické strany, sou­částí idejí, jež ovládají stamilióny li­dí a pomáhají jim vítězit. Propagace rozchodu lidi s přežitky minulosti může být účinná jen tehdy, jestliže je součástí působení na celý život člověka, jestliže se přetváří prostře­dí, v němž lidé žijí, a tim i názory lidi. Nelze zapomenout, že přetváře­jící síly ekonomické, politické a ideo­logické, které mění život každé spo­lečnosti, jsou určujícími silami, jež vedou lidi na cestu к rozchodu s pře­žitky minulosti. Má-11 se propagace vědeckého ateismu s tímto faktem vyrovnat, musí se dát na cestu, na níž opustí staré pojetí a formy prá­ce a uvědomí si, že překonat přežit­ky minulosti, tedy i náboženství, zna­mená změnit vnější I vnitřní svět vě­řícího, změnit sám život. MILAN ZUBEK STALO SE PO KRITICE M. Dirlbeková se v dopise, který měl titulek Teče voda, das i nervy, ptala, kdo jí provede drobné Instalatérské prá­ce v bytě, když je odmítá Pražská sta­vební obnova i Inklemo. Krátce nato jí PSO opravy provedla. Ale sama ve svě ndpovědi uvádí, že by se neměla zabý­vat takovými drobnými údržbářskými pra­cemi pro občany. Kdo by se tedy těmito opravavami měl zabývat v obvodech, kde není Inklemo, zůstává hádankou. Nelze přeci počítat s tím, že si všichni občané dokáží sami provést ve svém bytě drob­nější instalatérské práce. Kdyby tomu tak bylo, jistě by nesháněli pracně po­moc až v redakci novin. Kritika měla tedy ohlas, opravy jsou provedeny, ale otazník přece zůstává. -jin- V týdnu od 25. do 30. června se bude konat v Hradci nad Moravicí na louce pod zámkem v romantickém údolí řeky Moravice celostátní setkání vítězných kolektivů z pionýrské hry Cesta za rudou hvězdou. Týdenní pobyt ve stanovém táboře, tělovýchovné soutěže, besedy, kvízy, exkurze do okolí a závodů, spor­tovní olympiády a branné hry budou vyvrcholením celoroční činností 1200 nej­aktivnějších pionýrů. — Pro účastníky setkání postavili příslušníci naší lidové armády stanové městečko. Foto L. SONNEK Z dopisů těchto dnů JE TO OHROMNÁ TVOŘIVÁ SÍLA Není dne, aby se v redakční poště neobjevilo alespoň několik dopisů čtenářů, ve kterých se vracejí к vrcholné události naší strany, ke XIV. sjezdu KSČ. ledna mají společné — hrdost na výsledky sjezdu a pocit osobní odpověd­nosti za plnění úkolů, které vy­tyčil. SJEZD SKONČIL — PRÄCE CEKÄ Jsem členem strany od . roku 1934, ale tak dělný sjezd, jako byl XIV. v celé své šíři problémů, jsem neza­žil. Zpráva přednesená soudruhem Husákem prokázala plnou ideovou a politickou jednotu strany. Sjezd uza­vřel krizové období a naznačil směry pro další práci. Byl velkou školou pro nás všechny. Jeho usnesení, to jsou skripta, z nichž budeme za pět let skládat zkoušky, že úkoly, které před nás postavil, jsou prací nás všech realizované. I. DANDA, zasloužilý člen strany, Praha 1 STANOVY STRANY Celá naše veřejnost byla seznáme­na s podrobným zněním stanov KSČ po jejich doplnění XIV. sjezdem stra­ny. Je povinností každého člena stra­ny, aby se s nimi důkladně seznámil. К tomu nestačí si je jen přečíst, je třeba se nad nimi hluboce zamyslet,,, uvažovat o jejich realizaci ve všech podrobnostech a analyzovat důsled­ky jejich neplnění. Poučením, kaní vede jejich porušování, nám vždy bud! léta 1968—1969. J. KADLEC, Hodkovice MLUVILA SRDCEM VŠECH Na XIV. sjezdu KSC mě velmi za­ujaly některé diskusní příspěvky. Patří mezi ně příspěvek soudružky J. Švorcové к otázce kulturní poli­tiky strany a poslání socialistické kultury vůbec. Jsem rád, že máme kulturní pracovníky typu soudružky Švorcové, a věřím, že se jim podaří strhnout na §vou stranu ten druh maloměšťáckých zbloudilců, o nichž v diskusi mluvila. Výstižně odhalila plýtváni finančními prostředky, řekl bych na účely kulturních rozmarů ně­kterých intelektuálů včetně jejich klubů. Průběh sjezdu ukázal, že před naší společností stojí nemalé úkoly. Dají se však splnit, když si každý z nás uvědomí příslušný podlí odpovědnos­ti a potřebu zdravé angažovanosti ve prospěch rozvinuté výstavby naší so­cialistické společností. Mjr. R. ŠAMAJ, Dolní Bousov TI NÄS NEZKLAMOU Sledovali jsme sjezdová jednání a z výsledků máme opravdovou radost. Ve slovech soudruha Husáka je jisto­ta, že půjdeme v našem budování vpřed. Je vidět, že to myslí s námi všemi poctivě. Je však třeba naše podpora, bez rozdílu. R. HOLCOVA, Jemníky POCIT HRDOSTI Kdo sledoval celý průběh sjezdu a pozorně studoval nejen přednesenoů zprávu generálního tajemníka sou­druha Husáka, ale 1 další referáty, mohl poznat rozhodnost, naprostý souhlas všech delegátů, pocit hrdosti, jakou vedoucí sílu v KSC má naše republika. Byl pracovitý, potvrdil věrnost zásadám marxismu-leninismu, proletářského internacionalismu, vnesl důvěru do členských mas, dal perspektivu. Bude nyni na nás všech, jak odpovědně budou jeho závěry realizovány. F. ŠAMONIL, Lom u Mostu DO DALŠÍCH DNÜ Těch pět sjezdových dnů KSČ, to byla vysoká škola, v níž komunistic­ká strana složila svou zkoušku s vý­borným prospěchem. Chci jako ne­straník vyzdvihnout určitá kritéria této společenské události. Přehledné a srozumitelné referáty soudruhů G. Husáka a L. Štrougala, ve kterých bylo řečeno vše, co lidi zajímalo a co chtěli vědět. Vyzařovala z nich hrdost na vykonané dílo, schopnost a víra ve veškerý pracující, lid C$SR. Celým jednáním jak žlatá nit se táh­la naše věrnost a spolupráce se So­větským svazem, se státy Varšavské smlouvy a ostatními státy, Jíteré to myslí s mírem na ceíém světě dobře. Ukázalo všem »sejčkům« sílu, sou­držnost a oddanost KSČ, lidu, který závěry sjezdu bere za své a vytčené cíle uskuteční. VL. DOŠEK, Teplice PRO ŠTĚSTÍ ČLOVĚKA Byly to krásné, sváteční dny. Od XXIV. sjezdu KSSS až po Ukončeni XIV. sjezdu KSČ. Některé chvíle jsme poslouchali skoro se zatajeným de­chem toto velké a historické sněmo­vání, plné vítězných bojů pro štěstí člověka. Byli jsme také svědky pra­covních úspěchů, tvořivé síly naše­ho lidu pro příští pokrokový život. Velká iniciativa lidí ve svátečních dnech sjezdu, početná návštěva přá­telských komunistických a dělnic­kých delegací na sjezdu, které naši nepřátelé nemohou ani pochopit, to vše je ohromná tvořivá sila a no­vá vzpruha к budováni naší krásné vlasti, к uvědomovací práci, aby slo­vo člověk, dělník, komunista, ať pro­fesor, nebo uklízečka, znělo hrdě a rozkvetlo ve spojení se Sovětským svazem v krásné rudé květy. B. HRDLIČKOVA, Jinonice mnu ши,lil......шиши,.....linn шиш шипи.......ши.................................................пни........ши............................................ni i ................................. T řináctka je prý nešťastné číslo. V některých zemích jsou dokonce hotely, kde toto číslo kvůli pověrčivým hostům vymizelo. Míloví však přinesla štěstí. Nedávno byl se svou třídou na jarních prázdninách poblíž lázní Teplice. Ne­odolal a rozjel se zas po čtyřech letech za přá­teli. Do školy při lázeňské dětské léčebně nervo­vých chorob Nové lázně. Třináctkrát se zde léčil a učil již od mateřské školy na následky dět­ské mozkové obrny. Nebýt mnohaleté péče, ne­studoval by ani nemohl pracovat v Socialistic­kém svazu mládeže. Právě tady získal potřebné sebevědomí... Nemůže zapomenout nejen Míla. Kolik býva­lých žáků se sem vrací, aby se poradili, co dál dělat. Přijíždějí i zoufalí rodiče. Naďa např. po léčení vystudovala s úspěchem dvanáctlletku. Desítky závodů ve vzdáleném okrese však nepro­jevily pochopení. Není prý zdravá. »Soudruhu řediteli, co teď?« Ředitel školy Václav Huspeka pátrá tak dlouho, až pro Naďu najde vhodné místo. Tohle však přece už nepatří к jeho povin­­nosteml Sedím v místnosti, která je kanceláří ředitele, sborovnou i zasedačkou. Teď se tu radí sedm­­náctičlenný štáb školy. Přibylo zas 120 nových pacientů od tří do patnácti let. Někteří jsou tu poprvé. Jiní už po několikáté. Mozková dětská obrna, následky po úrazech, při kterých bylo po­škozeno mozkové centrum, nejsou bohužel cho­roby, které by se daly jednorázově zdolat dvou­měsíčním pobytem v léčebně a škole. Radostné poznatku Pro nováčky sé připravuje promítání barev­ných diapozitivů, aby se seznámili s pamětihod­nostmi města ještě dřivé, než pojedou na vyjížď­ku. Až se všichni zabydlí, jako doprovod к výuce ve škole a výchově je čekají každých čtrnáct dní vlastivědné zájezdy. Děti poznají např. Sta­­dice, výstavbu Mostu, hrad Střekov, Hřensko. Jaká radost zejména pro ty, kteří se mohou po­hybovat jen málo či zatím vůbec ne. Někdy totiž nemístný stud (i nešetrné poznámky některých občanů: Takové krásné dítě — a je mrzák) brá­ni rodičům, aby vzali dítě 1 na vhodný výlet, a jsou s ním jen doma. Tady ve škole mysli na všechno. I na kursy tance a společenské výcho­vy pro starší děti, o které by byly v běžném ži­votě také ochuzeny. Někdy se rodiče školáků ptají, zda bude mít dítě klid na učení. Samozřejmě. Je tu i družina, kde tři vychovatelky připravují na příští školní den či doučují. A zatímco jedna skupina děti má už hotové úkoly a odchází na rehabilitační cvi­čení, masáže, koupele, druhá se zas vrací к učení. ZDŠ má plný vyučovací plán jako ostatní ško­ly. Někdy je učitel unaven po vyučováni zdra­vých dětí. A teď si představte, kolik nesmírné trpělivosti a obětavosti musí mít každý pedagog ve zdejší škole, neboť kromě čtyř tříd devítiletky jsou tu i třídy dětí ze zvláštní školy, které jsou nejen tělesně, ale 1 duševně postižené. Ještě se nestalo, že by došla jediná stížnost z kmenových škol pacientů na jejich prospěch po návratu domů. To spíš zdejší učitelský sbor má problémy. Na některých školách jsou bud s učivem napřed či zpožděni o dvacet až třicet stránek. Zdejší školní výuka má přece i při léčeni dítěte plynule navazovat na předchozí. »Je důležité, aby všech­ny školy dodržovaly celoroční plán učiva, pro­tože jinak to narušuje naše vyučování,« zdůraz­ňuje ředitel Huspeka. A učitel Nouza dodává: »Někde zapomenou dát žákovi s sebou i sešity.« Myslet na druhého Ať se podivám kamkoliv, všude si uvědomuji nesmírnou lásku. Učitelka Michaela Pechancová vymyslela za léta práce ve zdejší škole stovky pomůcek, jak přiblížit a usnadnit dětem v první a druhé třídě výuku. Jak zmobilizovat i ochrnuté prsty, aby na počítacím strojku našly ,v desít­kách čísel správné sečítáni čl odečítání. Při vý­sledku se rozsvítí světlo. Úsměv dítěte je odmě­nou. Hodně pomůcek zhotovili pro »mrňata« starší žáci z rukodělného kroužku. Právě tady ve škole poznali, co to je, když jeden myslí na dru­hého. Zaujal mne ve společenské místnosti diaflex a gramorádio na kolečkách. »To udělal náš údrž­bář Karel Hlávka.« Stejně jako panel, na němž jsou desítky pomůcek, tak nezbytných v životě: vypínače, zvonky, pojistky, kohoutky, telefon. Nesčetné množství praktických pomůcek slouží к tomu, aby se zejména u starších dětí rozpo­znala možnost uplatnění v budoucnu. Hodně zdravých dětí ohrnuje nos nad nepovinnými předměty. Tady ve škole — pravý opak. Sborový zpěv, chemické pokusy, šiti, kursy vařeni (zájem zejména chlapců!) máji úspěch. Až bude karne­val či besídka a bál — to se teprve ukáže vy­nalézavost 1 družba starších děti s malými — mateřskou školou počínaje. Jaké krásné kostý­my a masky dovedou vytvořit za pomoci učite­lek! Léčení hudbou Doktor Gölnitz v Rostocku už několik let spo­juje rehabilitační cvičení s hudbou a tancem. »Sám jsem se přesvědčil, že na děti úžasně pů­sobí rytmus,« podotýká ředitel Huspeka, zaníce­ný hudebník. Při rehabilitačním cvičení má ses­tra těžkosti, než přiměje pacienta к tomu, aby třebas zvedl ruku takhle... Stalo se však, že totéž dítě při nácviku písní a tanců se najednou při rytmu čardáše dalo strhnout všeobecným veselím, přestala mozková zábrana a dříve bez­vládná ruka začala bušit do bubínku, jiný pa­cient začal tančit. Zpočátku jako medvídek, ale za čas zvládl zvolna 1 mazurku. Vité, jaké sebe­vědomí získají děti, které se dřív jen toužebně dívaly na tančící? Pedagogický sbor chce zkuše­nosti z Rostocku plně využít. Nezájem lhostejných Student Míla, zahradník Honza, průvodkyně turistů Naďa a další bývalí školáci rádi navště­vují 1 po letech své přátele, druhé maminky a táty. Přečetla jsem desítky dopisů rodičů 1 žáků z celé republiky. Vždyť tu vyučují 1 dětí ze Slo­venska v jejich rodném, jazyce. V každém dopise nacházím hřejivou radost. »Ne, nikdy nezapome­neme na vaši lásku a péči. Vrátili jste mi víru v život.« Čtu i postesk. »Kéž by takové porozumě­ní pro nás měli i ostatní, zvláště v zaměstnání.« Oknem sborovny vidím zničenou zahradu. Zá­zraky lásky, která usiluje, aby se těžce nemocné děti staly jednou platnými členy společnosti, po­krývá stín lhostejností těch druhých. Za školou. Už dávno se tu měl stavět přístavek, který by poněkud vyrovnal stísněné prostory. Měly by tu být kuchyň, jídelna, tělocvičny, speciální učebny. Před dvěma lety přijeli bagristé, za několik dní se zahrada a hřiště změnily v rumiště. A to bylo vsel Nezájem OSP Teplice jsme loni na zá­kladě dopisu školy kritizovali v RP. Ani to ne­pomohlo. Podnes musí pracovnice kuchyně pět­krát denně za každého počasí dovážet na čtyřko­­láku nádoby s jídlem. Děti se střídají ve třídách, izolační místnost vzhledem к nedostatku místa byla přeměněna na učebnu. Ale co kdyby к ně­čemu došlo? Učitelky ml říkají s rozhořčením: »Je to nelid­ské. Dovedou sl vůbec ti, kdož to zavinili, před­stavit, jaký hřích napáchali na bezmocných dě­tech? Rok trvalo, než postavili alespoň chodní­ček. Jinak jsme musili tlačit vozik bahnem, aby se dítě dostalo na čerstvý vzduch!« Na podzim se mají sejit v Teplicích bývalí pacienti a žáci na jeden dva dny, aby se získal ucelený přehled, jak se zapojili do života, ve kterých oborech. A co je třeba ještě vykonat, aby společnost daleko lépe než dosud, pomáhala postiženým dětem i poté, kdy již nejsou v. péči ústavu a školy. Do té doby by mohl být přísta­vek hotovi JARMILA KŘEČKOVA škola sebevědomí PO XIV. SIEZDU KSČ VE ZVOLENSKÉ BUČÍME Bok po boku »Pro komunisty je samozřejmostí, že socialismus nebudují pro sebe a že ho také nemohou vybudovat vlastními silami.« [G. Husák na XIV. sjezdu KSC.) Tajemník okresního výboru KSS soudruh Štefan Spodntak ve Zvolenu dlouho neuvažoval; na mou otázku, v kterém závodě si komunisté dobře vedou, odpověděl: »Jdi do Bučiny. Tam sice moc komunistů není, ale zato hý­bají závodem 1 lidmi, a je to také vi­dět na hospodářských výsledcích.« Úvodem snad tolik, že Bučina ve Zvolenu patří mezi největší dřevo­zpracující závody v republice. Zpra­cují tady ročně 190 000 plnometrů dře­va. Jejich úkoly se pochopitelně zvy­šuji. Letos má kolem 2100 zaměstnan­ců vyrobit hodnoty za 318 miliónů ko­run, což je o 21 miliónů víc než loni. Přestože, do plánovaného stavu chy­bí asi 150 lidí, plán 1 exportní úkoly v Bučtně plní. Do socialistické soutě­že je zapojeno přes 90 proč. osazen­stva. Když soutěž není formální O tom jsme se přesvědčili. Byla prá­vě dopolední přestávka, když jsme na nádvoří závodu slyšeli z ampliónu hlášení, které kolektivy ve včerejší odpolední směně splnily úkoly dne. V závěru hlášení zaznělo: »Zvláštní pochvalu sl zaslouží mistr z „loupač­­ky“ s kolektivem. Za čtrnáct dní dokázali zpracovat z 2100 plánovaných plnometrů celou polovinu komunikač­ních impregnovaných sloupů.« Náš průvodce ing. Jozef Bližňák, výrobní náměstek a člen CV KSS, hned zareagoval: »Aha, Kmet, to je vynikající člověk. Těch 2100 plnometrů sloupů má vyrobit do konce června. Ale mi­nule mí povídal, že těch sloupů vyro­bí do určeného termínu aspoň o 400 víc. Prý i kdyby on a jeho lidé měli v závodě spát, musí to být. Takových lidí tu však máme víc. Prvního června jsem dostal hlášení ze střediska třís­kových desek, že jsou už „čistí“. V květnu u nás_ bylo všude vysoké pracovní tempo. Člověku se až nechce věřit, že soutěž tak hýbe lidmi. Je to zdravá rivalita. U nás soutěž není formální.« Nestačí závazek podepsat Je správné, že soudruzi V Bučině — především na CV KSS, ale 1 v základ­ních organizacích a také v odborech — se nespokojují tím, že jednotliv­ci nebo kolektivy závazek podepsali. Pravidelně a velmi důsledně kontro­lují jeho plnění. Výsledky soutěže zveřejňují na ná­stěnkách, v závodním časopise i v zá­vodním rozhlase. Jsou dokonce 1 ta­ková pracoviště, kde mistr nebo ve­doucí už druhý den vyvěsí výsledky plnění plánu 1 výdělky jednotlivců. »A měli byste vidět, jaká tlačenice bývá před propagačními tabulemi. Ne­bo když se o přestávce uvádějí jména nejúspěšnějších pracovníků. V hale je ticho, každý pozorně poslouchá,« říká lng. Ivan Alman, vedoucí závodu na mechanické zpracování dřeva. »Velmi se nám osvědčily závazky krátkodobé — na den, dva. Jejich plnění je snad­no kontrolovatelné a jsou vždy zamě­řeny na operativní úkoly. A také ne­souhlasíme, aby závazek podepsal jen vedoucí nebo mistr, ale každý jedno­tlivec. Potom s plněním nemáme váž­nější těžkosti, 1 když nám stále chýbí značný počet lidí. Nahrazujeme je o volných sobotách. Lidé ochotně při­jdou. Ještě před rokem tomu tak ne­bylo.« Komunisté vědí o všem Máme tu na mysli problémy, těž­kosti, ale i úspěchy v ekonomice zá­vodu. Ve zvolenské Bučině sl komu'. nisté uvědomují, že výsledky dobré politické práce se zákonitě projeví 1 v plnění hospodářských úkolů. Proto členové CV KSČ nechybějí na jediné poradě s vedením závodu. Jest­liže se ve výrobě vyskytne vážnější problém, jdou spolu s hospodářskými pracovníky okamžitě na místo a po­máhají ho řešit v osobním styku s lid­mi. A co formálnost, lhostejnost — ne­začíná už vystrkovat růžky? Na tuto otázku mi soudruh Pavel Beňo, mís­topředseda CV KSS, řekl: »Proti lhos­tejností přece máme stanovy. A ty na­ši členové zvjáště po pohovorech dů­sledně dodržují. I proti formálností máme osvědčené preventivní metody. Činnost a výsledky práce v každé zá­kladní organizaci projednává náš ce­­lozávodní výbor alespoň dvakrát roč­ně. Považujeme důslednou kontrolu činnosti za úkol. číslo jedna. Protože nás, komunistů, je v závodě poměrně málo^ pravidelně organizujeme I ve­řejné schůze strany, kde s lidmi ho­voříme otevřeně o všech palčivých otázkách. Nic neskrýváme, ale lajdá­ky otevřeně kritizujeme. A nejen my, funkcionáři. Také pracovnici ve výro­bě. Nedopustíme, aby mistr nebo jiný odpovědný vedoucí byl nedotknutelný jen proto, že je komunista. Myslím, ■ že nestraníkům se taková náročnost líbí. Bez zveličování — bezpartijní důvěřují vedení strany, podporují po­litiku KSČ. U nás plati toto heslo: Ře­ditel, dělník, mistr, komunista nebo nestraník, každý je povinen plnit své úkoly. Lajdáctví nebudeme u nlkohe tolerovat. A u toho, kdo vlastni le­gitimaci KSČ, teprve ne.« Hospodářští pracovníci — opora KSČ Na toto téma by bylo možno z Bu­činy napsat i samostatný článek. Ho­vořil jsem s Inženýrem, odpovědným funkcionářem, který má přehled o hospodářské situaci v závodě. Jak on řídí a vede své podřízené, aby účinně pomáhali při uskutečňování závěrů XIV. sjezdu strany? Odpověděl: »Myslím si, že nestačí, kdybych se jen já angažoval, za poli­tiku strany. Je mou morální povinnos­tí ovlivňovat a přesvědčovat každého spolupracovníka, technika, aby dělal nejen to, co se mu ukládá v rozpisu práce, ale í více. Důležité přitom je, aby každý měl jasný, konkrétní úkol. Hospodářský pracovník je povinen prosazovat politiku strany, všude: na pracovišti, v soukromém 1 společen­ském životě. Když nechce, nemá ve funkci co dělat.« Takový je názor člověka, o kterém jsem byl přesvědčen, že je ;člen stra­ny. Až potom jsem se dověděl, že pro chyby a omyly v roce 1968 mu neby­la nová legitimace vydána. Ve funkci ho však ponechali, protože ve své práci se dokonale vyzná, dělá ji rád a za politiku strany se chce i nadále angažovat. □ Není možno říci, že ve zvolenské Bučině už nemají problémy. Fakt však je, že tamější komunisté vědí, co chtě­jí, a politiku strany prosazují důsled­ně a principiálně. Nestraníků si váží, jejich hlasy, připomínky pozorně sle­dují a reaguji na ně. Lidé to dobře vědí, mají ke komunistům důvěru, a když je třeba, ochotně jim pomohou. Jak jinak? Vždyť komunisté opravdu nemohou vybudovat socialismus samt JAN BARTÖK SOUDNIČKA ^СОЛШАО’ Reflektor se těžce pro­díral к voskové tváři kouzelníka a manipuláto­ra, jenž uprostřed parke­tu hmátl bílou rukou do cylindru a vysoko vy­zdvihl strakatého králíka unaveně mžourajícího po ztemnělé místnosti. Hned vzápětí vyletěl z klobou­ku papoušek a ztěžka usedl do kytice omše­lých, zaprášených květů náhle rašících z batisto­­vého kapesníěku iluzio­nisty. Tučný host и třetího stolku pozoroval výstup s nesmírným sebezapře­ním. Přemíra vína zatížila opuchlá oční víčka. Bru­mlal si cost pro sebe a marně se pokoušel okle­pat popel z vyhaslé ciga­rety do popelníku. V oka­mžiku, kdy kouzelník proměnil křehký stolek v barevnou fontánu, při­sedla к osamělému ospal­­cl paní Alena a vzala je­ho ochlablou dlaň do svých teplých rukou. Pro­hodila několik horoucích slov. Host pootevřel jed­no kalné oko a zahučel něco o tom, že dívčí něha je jako balzám na zdep­tanou duši. Reflektor zbarvil do červena tvář mistra ma­gie, který v malé chvíli proměnil místnost v drů­­bežárnu. Paní Alena prohlubova­la svůj vztah к nahodilé­mu partnerovi. Přisedla těsněji, nachýlila tvář к jeho orosenému čelu a zašeptala: »Říkejte mí Ali.« Ztěžka vydechl a silně se rozškytal. »Asi vás milují,« šepta­la Alena do zarudlého boltce, a jako by ji vedl sám rozverný Amor, ovi­nula svou měkkou paži kolem zátylku svého spo­lečníka. V tom bkamžiku mistr iluze strnul, oěi vypoulil a několika čapími skoky přikvačil к třetímu stol­ku. Rozhořčeně řekl: »Madame, takhle neši­kovně se to nedělá.« Obrátil se к publiku: »Chceme-li nepozorovaně vyjmout druhému cokoliv z náprsní kapsy, jako teď učinila tato dáma svému společníkovi, pak postu­pujeme touto technikou. Okamžik, prosím, názorně předvedu...« Ale to už odváděli paní Alenu do kanceláře — a host netečně usnul. Setkal se s paní Alenou až и soudu, kde nedoká­zal potvrdit, zda se mu pokusila odcizit čtyři sta či šest set korun. Nepa­matoval si totiž, kolik tehdy и sebe měl. Zato paní Alena si na svůj »experiment« bude dlou­ho pamatovat. Vždyť sedm měsíců nepodmíněně za­psaných v trestním rej­stříku je nepříjemný su­venýr. JOSEF POHL !Ш1ШШ1111|1ШШ1|1ШШ111Ш111Ш11111Ш|||||||ШШ111|||||||||||||||Ш|||Ш||Ш||||||ШШ|||||||||||Ш1Ш|||||||Ш||||Ш||ШШ|||ШШ| Ředitel Huspeka se svými muzikanty. ’«v $ rudě p r A v o. ф V pátek 11. června 1971 w i♦

Next