Rudé Právo, květen 1972 (LII/102-126)
1972-05-01 / No. 102
( den mezinárodní solidarity pracuiícícii! Proletáři všech zemi, spojte se RUDE PRÁVO ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA V PONDĚLÍ 1. KVĚTNA 1972 j ČÍSLO 102 — ROČNÍK 52 (Právo lidu ročník 75) | CENA 50 HALÉŘO Včera na Hradě: ocenění plodů socialistické iniciativy Vyznamenání nejlepším pracovnlkám Den, na který se nezapomíná • Projev předsedy vlády L. Štrougala # Vysoké pocty z rukou generálního tajemníka ťJV KSČ a presidenta republiky • Přátelská beseda s nejvyššími představiteli i Slavnostní představení v Národním divadle PRAHA (Sý) — Jen jednou do roka přichází den, na který se po celý život nezapomíná: slavnostní vyznamenávání nejlepších pracovníků na Pražském hradě, které se již tradičně koná v předvečer Svátku práce. Již dlouho před začátkem této významné chvíle bylo v dlouhé chodbě spojující reprezentační místnosti Pražského hradu se Španělským sálem živo. Jednotlivci i kolektivy navržení na vyznamenání čestnými tituly, řády a státními cenami se zde shromažďovali plni radostného očekávání. Pro ocenění zásluh socialistické iniciativy a práce pro společnost byla vyhrazena Nová galérie, vyzdobená v průčelí rudou a československou státní vlajkou. Králce před 10. hodinou přicházejí na předsednickou tribunu generální tajemník ÜV KSC G. Husák, president republiky armád-ní generál L. Svoboda, předseda vlády ČSSR L. Štrougal a další členové a kandidáti předsednictva OV KSČ P. Colotka, K. Hoffmann. A. Indra, A. Kapek, I Kempný, j. Lenárt, M. Hruškovič a V. Hůla, předseda ÜKRK KSČ M. jakeš, tajemníci a členové sekretariátu DV KSČ, představitelé stran Scházíme se na Pražském hradě, abychom oslavili práci, o níž náš proletářský básník jíří Wolker řekl, že je chlebem života. Socialismus vyzvědá práci jako základní hodnotu a usiluje, aby byla svobodnou a tvůrčí činností, aby se z jejích plodů neiěšíla vybraná dááť spčnětríosti, ale všechen pracující lid. Ne náhodou jsou nejvyšší a nejčestnější pocty v naší zemi spojeny s uznáním za práci. Komunistická strana Československa vysoko oceňuje ty, kdo svým příkladem strhují к obětavé práci pro společnost, pro rozvoj socialismu, blaho lidu, kdo jsou v čele fronty práce. 1 vy, představitelé naší dělnické třídy, družstevních rolníků a inteligence, převezmete vysoká vyznamenání a státní ceny za výsledky své práce, za díla, která znamenají další vklad к nejcennějším hodnotám naší společnosti. Dovolte mi, abych vám jménem ústředního výboru KSČ, jejího generálního tajemníka soudruha G. Husáka, presidenta republiky armádního generála L. Svobody a vlády upřímně blahopřál к poctě, kterou vám dnes naše společnost přiznává. Současně vám chci z celého srdce poděkovat za vaši vzornou a úspěšnou práci, která přináší významné výsledky na všech úsecích výstavby společnosti — ve veřejné politické činnosti, v budovatelské práci na závodech a v zemědělství, ve vědeckém výzkumu a technickém rozvoji, umělecké tvorbě, při obraně vlasti, ve sportu a tělovýchově i v jiných oblastech našeho života. Vaše činnost zasluhuje vysoké uznání proto, že osvědčuje věrnost Národní fronty, Federálního shromážděni, České a Slovenské národní rady, místopředsedové a členové federální a národních vlád. Přesně o desáté hodině zaznívá sálem československá státní hymna. Slova se ujímá předseda Ostřední rady ČSROH K. Hoffmann. Vítá přítomné na slavnosti, na níž naše společnost oceňuje úspěšné činy, které pro rozvoj socialismu vykonali dělníci, technici a inženýři, političtí, veřejní, kulturní a vědečtí pracovníci. Iniciativa lidi patří к nevyčerpatelným zdrojům rozvoje socialistické společnosti. Nechf ti, jimž se dostává čestideálům socialismu, že svou prací pomáháte prosazovat politiku naší komunistické strany, že tuto politiku přeměňujete v čin, v živé dílo. Zastupujete dnes už velikou armádu uvědomělých a obětavých pracovníků, kteří stojí v předních řadách boje za plnění náročných úkolů socialistické výstavby a kteří každodenně podávají příklad nového, socialistického poměru к práci. Všem vám patří uznání a soudružské díky. Můžeme říci, že socialistické uvědomění se rodí a začíná tam, kde jednotlivec přestává myslet a jednat jen na základě úzce osobních zájmů, správně chápe své místo v pracovním kolektivu a svou odpovědnost к němu, své postavení a poslaní ve společnosti. Z těchto předpokladů vyrůstá uvědomělá kázeň, iniciativa, obětavost a vytrvalost. Tyto vlastnosti označil Lenin za jednu z hlavních podmínek vítězství socialistické revoluce, za výhonky budoucí komunistické společnosti. Je v zájmu dalšího úspěšného rozvoje naší země, a tedy v zájmu každého občana, aby se poctivý, solidní poměr к prácí a ke společnosti stal co nejširším jevem. Obtížné úkoly socialistické výstavby nemohou být vyřešeny ojedinělým hrdinstvím — zdůrazňoval Lenin — nýbrž nejtrvalejším, nejúpornějším a nejnesnadnějším hrdinstvím masové a každodenní práce. Proto si vážíme ných titulů, řádů a státních cen, jsou ve vážnosti ostatních a jsou příkladem mladé generaci. Poté se ujímá slova předseda vlády ČSSR L. Štrougal, aby přednesl hlavní projev. A pak již nastává chvíle nejočekávanější. President republiky L. Svoboda spolu s generálním tajemníkem CV KSČ G. Husákem odevzdávají titul hrdiny socialistické práce s právem nosit zlatou hvězdu předsedovi ČSAV akademiku ]. Kožešníkovi a horníku E. Langrovi, Rád práce politickým a veřejným pracovníkům, předseda vlády L. Štrougal odevzdává vyznamenaným jednotlivcům a kolektivům státní ceny Klementa Gottwalda, resortní ministři federálních a národních vlád předávají Rády práce nejlepšim pracovníkům svých resortů. Celkem třiašedesát jednotlivců a kolektivů postupně předstupuje před nejvyšší představitele, aby z jejich rukou převzali vysoké ocenění své práce a srdečné blahopřání. každého člověka, který svým myšlením a celou svou činností překonává přežívající vlivy sobectví a maloměšťáctví, usiluje o překročení průměru a svým příkladem strhává ostatní. A proto právem říkáme, že svým vztahem к práci vyjadřuje každý občan- V* svůj poměr к této republice, к našemu společenskému zřízení. Máme jasný program ' rozvoje naší země Od XIV. sjezdu Komunistické strany Československa uplynul necelý rok. Neustále se к němu vracíme a srovnáváme, co se Již pro splnění Jeho závěrů vykonalo a co je ještě třeba udělat. V současné době není nic tak důležitého jako mobilizace sil a tvůrčích schopností pracujících к uskutečňování úkolů XIV. sjezdu. Realizace jeho linie, schopnost uvádět ji do života, je základním kritériem úspěšnosti práce celé strany, řídících orgánů a pracovních kolektivů, prostě každého z nás. Sjezd vyzbrojil stranu a naši společnost jasným, konkrétním programem hospodářského, vědeckotechnického, sociálně politického a duchovního rozvoje naší země, programem, který vyjadřuje životní zájmy našich pracujících. I Pokračování na str. 2) Jménem vyznamenaných hovoří Emil Langr, hrdina socialistické práce, horník-předák rubání z Dolu Ostrava. Děkuje za vysoké pocty, které vyznamenaní přijímají nejen jako ocenění své dosavadní práce, ale i jako vyjádřeni důvěry v budoucí pracovní úsilí. Nejsme na konci svých možností — říká — nýbrž chceme pod vedením naší strany učinil vše, abychom dosáhli společných cílů, žít plným politickým životem a vést mladé lidi к tvořivé práci pro socialismus, miř a přátelství. Slavnostní shromáždění končí Písní práce. Poté president republiky L. Svoboda zve všechny přítomné к přátelské besedě v reprezentačních místnostech Pražského hradu. Očastníci zvolna vycházejí z Nové galérie, v nejedněch očích se dosud lesknou slzy radosti a pohnutí... □ ! Na počest vyznamenaných uspořádala večer Ostřední rada ČSROH slavnostní představení Prokofjevova baletu Romeo a Julie v Národním divadle v Praze. Spolu s vyznamenanými zhlédli představení členové předsednictva OV KSČ K. Hoffmann, A. Indra, A. Kapek a J. Kempný, tajemníci OV KSČ J. Fojtík, V. Svoboda a O. Švestka, předseda OKRK KSČ M. Jakeš a další představitelé čs. politického a veřejného života. O uváděném tanečním dramatu, jehož choreografem byl národní\ umělec M. Kůra a režisérem P. Weigl a pro které vytvořil scénu národní umělec J. Svoboda, se ředitel ND zasloužilý umělec P. Kočí vyjádřil, že patří к nejlepším inscenacím divadla a že v něm dostala příležitost nová, nastupující baletní generace. Přijetí u presidenta PRAHA 30. dubna (ČTK) — President republiky armádní generál L. Svoboda s chotí přijali v neděli na Pražském hradě choť presidenta Republiky Peru paní Consuelo Gonzáles de Velasco, která je na krátké návštěvě v ČSSR. Přijetí se zúčastnili vedoucí Kanceláře presidenta republiky dr. J. Pudlák a velvyslanec Republiky Peru v ČSSR dr. E. Fernández de Paredes Cábello. V sobotu uspořádal předseda Federálního shromáždění A. Indra na počest choti peruánského presidenta slavnostní večeři v Černínském paláci v Praze. Projev předsedy vlády soudruha L ŠTROUGALA N ení jiného dne, který by měl tak výrazně internacionální charakter, jako právě 1. květen. Od onoho prvního Prvního máje v roce 1890, kdy na výzvu internacionály dělnictvo celého světa poprvé vyšlo společně do ulic, byl tento 1. květen vždy manifestací solidarity mezinárodni dělnické třídy, která si v tento den podávala ruce přes hranice státě a národě. V době, -kdy dělnická třída vykořisťovaná a zbídaěovaná nenasytným kapitálem se pracně domáhala základních lidských práv, naplňoval První máj každého dělníka vědomím, že mu po boku stojí milióny dělníků všech národů, s nimiž ho spojuji společné požadavky, tužby a cíle. Tato mezinárodni solidarita dělníků byla vždy buržoazii solí v očích. Proto se po celá desetiletí tak mnozí snažili vyrvat dělnické třídě tento její den, vzít mu jeho třídní, mezinárodní ráz. V buržoaznf republice slavili První máj i agrárníci a národně sjednocení, hlásili se к němu luďáci a dokonce i henleinovci, kteří podobně jako hitlerovští fašisté chtěli obrátit charakter Prvního máje naruby a dát mu nacionalistický, šovinistický nátěr, ještě dnes se buržoazie tam kde dělnické manifestace nemůže zakázat, všemožně pokouší zastřít jejich bojový ráz. Konečně i u nás se v roce 19B8 pravicoví revizionisté pokoušeli dát prvomájovým průvodům jinou, jen ne rudou barvu a připustili, aby protisocialistické živly v nich rozvinuly hesla, jež byla v příkrém rozporu s třídním, internacionálním charakterem tohoto dne, jeho revoluční tradicí. Tuto revoluční tradici se nikomu nepodařilo zlomit. Pravda, náš První máj je dnes v mnohém jiný, než tomu bylo do války. Mnohé požadavky, tužby a cíle, za které tehdy šla dělnická třída do ulic, jsou u nás a jinde již splněny. Naše republika je dnes součástí světové soustavy socialistických států, v nichž dělnická třída zlomila moc kapitálu a st: a se vládnoucí třídou. Ale tak jako v minulosti si naši dělníci uvědomovali, že solidarita dělníků celého světa je jim nejspolehlivějši zbrani v boji za vydobytí je-jich požadavků v národním měřítku, tak také dnes manifestujeme Prvního máje své pevné přátelství к Sovětskému svazu a druhým socialistickým zemím s vědomím, že zárukou úspěchů v budování a rozvíjení socialistické společnosti v naší zemi je přátelství a spolupráce zemi socialistické soustavy. Manifestujeme své rozhodnutí splnit cíle vytyčené XIV. sjezdem KSČ s vědomím, že splnění těchto smělých záměrů je možné jen při co nejširším zapojení naši ekonomiky do mezinárodní dělby práce v rámci celého socialistického společenství. JE RUDY V tom je také nejvýrazněji obsažena jednota socialistického vlastenectví s mezinárodními cíli našeho komunistického hnutí; čím hlubší a účinnější bude spolupráce socialistických zemí, tím úspěšnější bude i rozvoj každé z nich a tím větší bude také jejich přínos к světovému zápasu revolučních sil. Dnes jako v minulosti jsou vpravdě národní, to je o blaho nejširších vrstev lidu usilující, vždy jen ti, kdož toto úsilí sepjali s bojem nejpokrokovější části lidstva o lepší, spravedlivější, lidštější svět. V tomto smyslu jsme my, komunisté, dědici nejpokrokovějších tradic našeho národa. Básník nejčeštější Jan Neruda, jasnozřivě viděl v té černé mase dělníků, kteří pod rudými prapory šli onoho prvního Prvního máje pražskými ulicemi, pokračovatele husitské revoluční tradice našeho národa, tvůrce novodobých dějin. A to tehdy byl revoluční proces, který tak radikálně změnil tvář světa, teprve ve svém začátku. Tento proces revoluční přeměny světa pokračuje navzdory všem pokusům imperialismu zastavit chod dějin. Ospěchy, kterých dosáhly socialistické země v rozvoji svého hospodářství, v prosazování mírové, protiimperialistické politiky, v rozvíjení nových společenských vztahů, značně posílily také vliv socialistické soustavy na světové dění a vytvořily tok předpoklady pro úspěšný boj revolučních sil současnosti. Vytvářejí lepší podmínky pro boj dělnické třídy v kapitalistických zemích. Umožňují zemím, které se osvobodily z jha koloniálního útlaku, aby se vymanily i z područí cizích monopolů, ze závislosti na imperialismu. Posilují revoluční síly celého světa. Dnes už i jihoamerický kontinent, který ještě v padesátých letech byl nejspolehlivější zálohou severoamerického imperialismu a nejvýnosnějším záhumenkem jeho monopolů, kořistících z bídy tamního lidu, prochází revolučním procesem. A úspěšná ofenzíva vlasteneckých sil vietnamského lidu, která znovu tak jasně ukázala bezvýchodnost válečné politiky amerického imperialismu, dosvědčuje, že ani statisíce tun bomb, napalmu, ani masakry nejsou s to utlumit touhu národů po svobodném žití, zastavit světový revoluční proces. jsme účastníky tohoto revolučního procesu. Náš hlavní podíl na tomto světovém boji dělnické třídy proti kapitalismu a agresivnímu imperialismu, v boji za svět bez válek a bez útlaku, spočívá dnes v úspěšném budování a rozvíjení socialistické společnosti v naši zemi, v našem přínosu к růstu síly socialistické části světa. Rozvojem naší socialistické vlasti nejlépe plníme i naši internacionální povinnost. Naše prvomájové průvody budou hovořit o úspěších, kterých jsme dosáhli v našich závodech, zemědělských družstvech, na všech pracovištích. Vyjádříme v nich naše pevné přátelství se Sovětským svazem a druhými socialistickými zeměmi, naši solidaritu s hrdinným bojujícím lidem Vietnamu, s chilskými pracujícími, kteří vymaňují svou zemi z chapadel amerického monopolního kapitálu, naši solidaritu s dělnickou třídou celého světa, se všemi revolučními silami současnosti. Náš První máj je manifestací našeho socialistického vlastenectví a našeho internacionalismu. je to tradičně rudý máj. 0 шшЩск UotHÍcitk, šhstui á&eu &... Polední slunce štědře zalévalo širokými okny reprezentační místnosti Pražského hradu. V dlouhém řetězci slavnostních sálů vládla radostně vzrušená nálada. V stolu v jedné místnosti seděli soudruzi Husák a Svoboda v družném rozhovoru s několika vyznamenanými, opodál postávala rozpačitá trojice. Před časem jsem je viděl и nich na Dole obránců míru. Tam jim šlo »řemeslo« tak pěkně od ruky, že nebylo pochyb o vytvoření jedinečného rekordu v zakládáni. A tady... »Copak vás trápí?« zeptal jsem se jejich brigadýra VI. Dvořáka. »Když my bychom tak rádi poprosili soudruhy o podpis pozvánky na dnešní den a netroufáme si...« »A to jste horníci, а к tomu ještě rekordmani?« Trojice odvážně nabrala dech, postoupila vpřed a za okamžik již pozorně ukládala pozvánky še vzácnými podpisy do obálky. Soudruzi president republiky a generální tajemník jistě prominou, i když rozdali autogramů nepočítaných, přece jen z tohoto hlediska nebyli nejzaměstnanějšími: rekord v podpisování nepochybně vytvořil náš olympijský vítěz a nositel Řádu práce Ondřej Nepela. Podpisoval a podpisoval, mezitím odpovídal na spoustu otázek fale nejčastěji na tu, jaké má plány? Tedy — ještě rok jezdit/ a znovu podpisoval... Při slavnostním zasedání bylo upřímnými slovy vzpomenuto i manželek a rodinných příslušníků. Nejeden z vyznamenaných přišel v rodinném doprovodu, a proto naše pozornost patřila i jim. »Jakou máte zásluhu na úspěchu svého manžela?« zpovídali jsme manželku jednoho z vyznamenaných. »Já žádnou,« odmítala skromně, ale manžel, dr. Zd. Frolík, jí naopak přisoudil vděčně zásluhy všechny. Na dceři dr. J. Budy byla vidět radost už zdálky a stejně zvesela také odpověděla: »Moje zásluha? Snad — že nezlobím!« A manželka ing. K. Noska: »Nic jsem netušila, ve čtvrtek najednou přišla pozvánka, bylo to takové nevylíčitelné překvapení...« V srdečném rozhovoru s místopředsedou vlády jsme zastihli nositelku Řádu práce B. Vyhnalovou, jindy tak suverénní vedoucí sekretariátu generálního ředitele Potravinářského obchodu, a nyní? »Vždyt já jsem rozčilením celou noc ani oka nezamhouřila.« V očích vedle sedící dcery se dosud leskly slzy radostného vzrušení, jak celou bytostí prožívala velký den své matky. Na takové dny se celý život nezapomíná. (Sýj Záběry ze slavnostního zasedání na Pratském hradě. Snímky V. ŽITNÍ