Rudé Právo, červen 1972 (LII/127-152)

1972-06-24 / No. 147

RÜBE PRAVD ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA V SOBOTU 24. ČERVNA 1972 ČÍSLO 147 — ROČNÍK 52 (Právo lidu ročník 75) CENA 1,— Kčs S problémy evropské bezpečnosti, jejichž řešení se dostává do stále ak­tuálnější fáze, především vytvářením dobrých, pozitivních předpokladů, vystupuje do popředí se ste|nou naléhavostí jejich neoddělitelná souCást — myšlenka spolupráce v našem světadíle. Ne nadarmo zdůrazňují Členské státy zemí Varšavské smlouvy v pražské deklaraci nezbytnost rozvíjení vzájemně výhodných styků v hospodářské, vědeckotechnické a kulturní oblasti. Připomínají přitom nutnost likvidace jakékoliv diskriminace, nerovnoprávnosti nebo umělých přehrad. To ostatně bylo vyjádřeno velice výrazně v sovětském programu míru schváleném XXIV. sjezdem KSSS. A stejné principy přijal a určil v rezoluci jako linii pro budoucí politiku naši strany a státu také XIV. sjezd Komu­nistické strany Československa. jestliže myšlenka evropské konference byla politicky probojována, nezna­mená to, že by jí v cestě nestály již žádné překážky. Naopak, přístup řady kapitalistických politiků ukazuje, že se stále pohybují v kategoriích zasta­ralých, přežitých představ, pokračujíce v prázdném rituálu iluzí, jež v mi­nulosti tolikrát zkrachovaly. Skutečnost, že se mnohé kruhy Západu, vlády a politické síly snaží přistupovat к problémům evropské bezpečnosti často ještě jen ze zorného úhlu jednostranného zisku, není podezírání, ale realita se kterou je nutno počítat. Tato realita se opírá o nesčetná fakta. Štáby poradců, politologů, generálů, rozvědek, specialistů pro ideologickou diverzi a erozi socialismu stále hledají varianty technik, jež by jim získaly jednostranné výhody a pomáhaly rozkládat společenství socialistických zemi i jednotlivé země zvlášť. Proto se neustále objevují návrhy, aby se chystaná konference nenazývala konferencí o bezpečnosti a spolupráci, ale jen »o spolupráci«, aby se na ní jednalo o otevření hranic pro ideologie, samozřejmě jen v jednosměrném provozu z kapitalismu do socialismu. Reálnost perspektiv hospodářské spoluprá-W s Ш dSb ■■ JA АН ABAAI ce v Evr°Pě ífi vše~ ИЛЯ Mg ИИ Игм ■ШМ И obecně uznávána, stej-M ül f i «I v"BSiiSBflfl nĚ iako "kuin"s‘­ВШЦДя ЩМ Щ ШШ Ш| ЩШ il|l nynější stupeň tvoří Щ ш "«”■■■■ jen nepatrný zlomek možností. Stabilní děl­ba práce mezi evropským Východem a Západem, kooperace ve výrobě, vý­zkumu i odbytu, společné investiční projekty, řešení problémů infrastruktury, rozvoj zahraničního obchodu, technologická spolupráce by mohly významně znásobit efektivnost ekonomiky každé jednotlivé země. Spolupráce evrop­ských zemí při racionálním využití surovinových a energetických zdrojů ke zvýšení průmyslového potenciálu a zlepšení úrodnosti půd, při aplikaci vý­sledků vědeckotechnické revoluce by umožnila zvýšit růst blahobytu ná­rodů. To nikdo nepopírá. Četné návrhy a úvahy imperialistických představitelů jsou stále motivovány scestnými představami. Francouzský politik Ser­­van-Schreiber tyto perspektivy také vidí a uznává, avšak vytyčuje pro kapitalistické země a jejich politiku hlavni cíl: »rozebiat hospodářské a politické zdi kolem socialistického tábora. Atomové zbraně jsou к tomu nepoužitelné, jejich nasazeni je nemyslitelné. A metody soudobé diplomacie se ukázaly být neúčinnými. Náš historický úkol spočívá v tom, abychom novou, osvobozující sílu průmyslového a vědeckého rozvoje nasadili к po­skytnutí větší svobody národům Východu.« Za hlavní předpoklad к tomu považuje odstranění »ideologických bariér« socialistických zemí. O ideologických diverzích a oponách imperialismu se nezmiňuje. Nepřekáží mu totiž ideologie jako taková, ale jen ideologie mar­xistická, socialistická. Požaduje, jako mnozí jiní, aby hospodářská spolupráce se Západem byla neoddělitelně spjata s ideologií. Čili — každá firma, spo­lečnost, kapitalistická země musí vyvážet do socialistických zemí i impe­rialistické světové názory a socialistické země by měly být povinny s každým zbožím odebírat bez výhrad a odporu každý kontrarevoluční škvár. Budouc­nost hospodářské spolupráce se socialistickými zeměmi si lidé tohoto druhu představují jako »polní- tažení«, ve kterém by nám chtěli vnutit svoji mo­rálku, podle které vykořisťování v k: 'piiolisinu nee^,sluje, •*!<• »so.'kromě podnikání je největším motorem pokroku«, že hlavni ze všeho je »osobní svoboda«, tedy svoboda přivlastňovat si výsledky cizí práce, že imperialis­tická morálka je spravedlivá, atd. Tak nějak má vypadat »pochodeň svobody«, jež by měla být vnesena do socialistických zemí. Jejím smyslem je podle těchto představ zapálit kontrarevoluční požár a zastavit historický vývoj směřující к socialismu. Západoněmecký kancléř před několika dny u příležitosti výročí pokusu o kontrarevoluční zvrat v NDR v roce 1953 prohlásil, že v západním Německu za devatenáct let, jež od té doby uplynuly, poznali, ze tzv. »krátká cesta ke svobodě« pro socialistické země »neexistuje«. »Krátká cesta« od socia­lismu ke kapitalismu měla podle představ některých politiků vést násilným zvratem za ozbrojené součinnosti kapitalistického zahraničí. Dvě desítky let musely uplynout a teprve další imperialistické pokusy a poučení z jejich krachu v Maďarsku a v Československu vedly к přiznání, že z pozice síly se nedá nic svést. Brandt prohlašoval, že je třeba se za­řídit na »dlouhou cestu«, jakýsi »dlouhý pochod«, který by přivodil erozi socialismu, tzv. nenásilnou nebo, jak je v módě na Západě říkat, »mírnou cestou.« А к tomu potřebují ideologické odzbrojení socialismu. Zápas o vě­domí lidí, který je jednou z rozhodujících sfér třídního boje mezi socialis­mem a kapitalismem, zaměstnává imperialistickou politiku v rostoucí míře. Hlavně svého ideologického náporu obracejí imperialisté ven proti socia­listickým státům z vnitropolitických potřeb, z obav o svoji vlastni budouc­nost v zemích, kde vládnou. Zmíněný Servan-Schreiber poznamenává, že při návštěvě USA, kde se setkal s magnáty velícími monopolům, učinil nej­­zajimavější poznatek: »co tyto muže nejvíc znepokojovalo, nebyly klesající obraty a zisky, ale odcizení mladých lidí od této průmyslové společnosti. Nejinteligentnější a nejpozoruhodnější mladí muži onoho typu, který v dří­vějších generacích vystupoval na velitelské pahorky hospodářství, dnes nejen odmítají nabídky velkých podniků, ale často se rozhodují pro práci proti těmto podnikům.« A autor spolu s dalšími poradci navrhuje, aby energie a zloba těchto schopných mladých lidí byly obráceny proti socialistickým zemím. »Majl-li velcí podnikatelé Západu znovu získat obdiv mladých lidí, měli by jim dát možnost, ba je vyzvat, aby pracovali na otevření Východu, které se stalo velkým úkolem naší epochy.« Měli by prý »naplnit mladé lidi nadějí na jediný svět, který patří člověku«. Měli by »vyvolat mezi mla­dými lidmi představivost nejzapálenějších idealistů a ukázat jim, že obchod a průmyslová spolupráce s Východem« otevírá možnosti vytvoření jediného světa — který bude jedině kapitalistický a imperialistický. To nejsou chiméry ani strašák. Socialistické státy vždy tvrdily a dokazovaly, že z pozice síly imperialismus dál vystupovat nemůže a čtvrtstoletí neúspěchů a porážek, krachu celých politických garnitur kapitalistických států muselo uplynout, než imperia­lismus začal (zdráhavě, nedobrovolně a bez nadšení, ale přece) stahovat tuto vlajku ze stožáru. Bude muset inkasovat ještě více porážek a proher, než dospěje к poznání, že socialismus nelze odzbrojit žádnými intrikami ani ideově. Než kapitalis­mu dojde nezvratný fakt, že význam a velikost i důsledky jeho porážky v Československu jsou právě v oblasti zápasu o myšlení lidí, kteří mají možnost na vlastní zkušenosti srovnávat a konfrontovat velikost svého so­cialistického ideálu, socialistické suverenity s tím. co by nám chtěl vnutit imperialismus. Objektivní změna v poměru sil. politických, hospodářských, vojenských, ideových, jež ve světě probíhá a jež je ve prospěch sil míru a socialismu, povede také v celém světě к sílícímu puznání, že socialistické země vy­jadřuji v zápase o bezpečnost a spolupráci v Evropě zájmy všech evropských národů a zemí. M ostřeluje úiemi lilrononu Jednání mezi premiérem Salámem a vůdcem palestinských party­zánů Arafaíem BEJRÜT 23. června (ČTK) — Po středeční izraelské barbarské agresi proti jižnímu Libanonu napětí na 110 kilometrů dlouhé libanonsko-izraelské hra­nici poněkud polevilo, ale podle ranních hlášení rozhlasových stanic zahájilo v noci na pátek izraelské dělostřelectvu opět palbu na libanonské území. Při pátečních barbarských náletech izraelského letectva na obce v jižním Libanonu bylo zabito 17 civilistů a zraněno deset dalších. Oznámil to v Bejrútu mluvčí velitelství libanon­ské armády. Izraelská letadla v pátek odpoled ne bombardovala palestinské tábory v oblasti Dir AI ašajr na libanonském a Mazráa na syrském území. Oznámil to z Bejrútu palestinský tiskový or­gán WAFA. Vůdce palestinského osvobozenec­kého hnutí Jásir Arafat večer pro­hlásil, že palestinští partyzáni nemo­hou sami čelit izraelským ozbrojeným útokům a v poselství hlavám arab­ských států požádal o pomoc. Libanonská vláda jednala ve čtvrtek na mimořádné schůzi o důsledcích' izraelské agrese. Podle informací z vládních kruhů část ministrů poža­dovala zrušení káhirské dohody z lis­topadu 1969, upravující vztahy mezi Libanonem a palestinským odbojem. * Proletáři všech zem, spojte se/ VŘELÉ PŘIJITÍ KUBÁNSKÉ DELEGACE V BRATISLAVĚ Vzácní hosté no Slovensku ■NCHEBA ’72 SLAVNOSTNĚ ZAHAJENA Představuje se svět chemie V čele stranické a vládní delegace ing. A. Barčák ■ Ex­ponáty 407 vystavujících firem BRATISLAVA 23. června (gč) — Za účasti stranické a vládní delegace ve­dené ministrem zahraničního obchodu CSSR ing. A. Barčákem, zástupců kon­zulárního sborn v Bratislavě, představitelů vystavujících československých i za­hraničních chemických firem a dalších hostů byl v pátek v bratislavském Parku kultury a oddechu oficiálně zahájen TV. mezinárodni chronický veletrh Incheba ’72. Jménem vlády ČSSR přivítal účast­níky ing. A. Barčák, který ve svém projevu hovořil o významu chemie, která je už dnes ve všech průmyslo­vých zemích světa dynamickým prv­kem rozvoje národního hospodářství. V souvislosti s tím hovořil i o význa­mu chemie v našem národním hospo­dářství, přičemž zdůraznil, že objem chemického průmyslu se u nás zvý­šil od konce'druhé světové války té­měř dvacetinásobně. V letech páté pětiletky se produkce čs. chemického průmyslu zvýší ještě asi o 60 procent. Dále pak mluvil o nutnosti vnitřní a mezinárodní spolupráce na tomto úseku. Z hlediska dalšího rozvoje hos­podářství ČSSR zdůraznil zejména vý­znam spolupráce se SSSR a dalšími zeměmi RVHP. Vyzdvihl význam le­tošního mezinárodního chemického veletrhu, na kterém Je soustředěna nabídka zboží a služeb tohoto tak vý­znamného oboru hospodářského ži­vota. Krátce po otevření veletrhu si pří­tomní prohlédli exponáty 407 vysta­vujících chemických firem. V sobotu a v dalších dnech — až do 30. června — se s nimi podrobně seznámí i dal­ší návštěvnici z domova a ze zahra­ničí. Tisíce Bratislavanů pozdravily představitele revoluční Kuby • Slavnostní přijetí na Hradě • Hold padlým sovětským vo­jákům na Slavíně • Prohlídka Vysoké školy zemědělské v Nit­ře • Návštěva Vysokých Tater PROJEVY VŘELÝCH SYMPATII к lidové Kubě a záplava květin přivítaly v pátek v Bratislavě ku­bánskou stranickou a vládní de­legaci. Mezi prvními, s kým se soudruh Fidel Castro na Sloven­sku pozdravil, byli bratislavští pionýři, oblečení v národních krojích. Telefoto ČTK Na bratislavské letiště, vyzdobené státními vlajkami, transparenty a zdravicemi slovenských pracujících revoluční Kubě, přišli představitele prvního socialistického státu na zá­padní polokouli pozdravit první ta­jemník OV KSS J. Lenárt, předseda SNR O. Klokoč, předseda vlády SSR P. Colotka, členové předsednictva OV KSS H. Ďurkovič, J. Janík, B. Litvajová a E. Pezlár, člen sekretariátu OV KSS B. Trávníček, předseda ústřední kon­trolní a revizní komise KSS V. Sal­­govič, vedoucí oddělení OV KSS, mís­topředsedové SNR, členové vlády SSR a další osobnosti. Přivítání byl pří­tomen konzul Kubánské republiky v Bratislavě Severino Mansur Jorge a vedoucí konzulárních zastupitelství v Bratislavě. Letištní plochu, kde v devět hodin přistálo zvláštní letadlo, lemovaly ti­síce bratislavských pracujících, stu­denti a mládež. F. Castra za nadše­ného vítání obstoupili pionýři a po­­darovali ho kyticemi květů a pionýr­skými šátky. Pak se představitel revoluční Kuby bratrským objetím uvPal se soudruhy J. Lenártem, O. Klokočem a P. Colot­kou. Po hymnách Kuby a ČSSR, do nichž zaznívaly dělové salvy, přijal F. Cas­tro hlášení velitele vojenské čestné jednotky, nastoupené na letištní plo­še, a vykonal její přehlídku. NADŠENÁ BRATISLAVA Cesta, jíž projížděla do města kolo­na vozů s členy kubánské delegace i soudruhy, kteří ji doprovázejí, byla lemována špalíry tisíců Bratislavanů, Jež nadšeně zdravili legendárního vůdce kubánské revoluce, hrdinu ze Sierry Maestry, o němž dosud jen četli nebo slyšeli. UVÍTÁNI NA HRADĚ Po desáté hodině byli kubánští hos­té přijati soudruhy J. Lenártem, O. Klokočem, P. Colotkou a dalšími před­ními osobnostmi v reprezentačních místnostech Bratislavského hradu. Jménem ÜV KSS, Slovenské národ­ní rady a vlády SSR přivítal vzácné­ho hosta první tajemník OV KSS J. Lenárt. V úvodu poděkoval za stano­visko Kubánské republiky к situaci v ČSSR v roce 1968 a za sympatie s našimi vlasteneckými silami. Bylo velkou pomocí tehdy — prohlásil — a je jí 1 dnes. V osudech Slovenska — připomněl dále — je velmi mnoho podobného s osudy kubánského lidu. Na’ Sloven­sku, kdysi zaostalé zemědělské ze­mi, se jedině po osvobození Sovětskou armádou a po vítězství dělnické tří­dy v únoru 1948 vytvořily příznivé podmínky pro rozmach tvůrčích sil lidu. Vítězství na Slovensku se do­sáhlo na základě moudré politiky ko­munistické strany, na základě přá­telství a spolupráce se SSSR a spolu­práce s bratrskou českou dělnickou třídou, na základě jednoty lidu celé naší vlasti. Pak soudruh j. Lenárt popřál sou­druhu F. Castrovi a kubánským hos­tům, aby se na Slovensku cítili jako doma, mezi svými. »Stačí přijít do styku «e sloven­ským lidem a hned vidíme, kolik společného má s lidem kubánským,« /Pokračování na štr. 2.) F. Castro a G. Husák no slovnosl do Houšfky PRAHA 23. června (zaj — V neděli se uskuteční v Houštce u Brandýsa nad Labem mírová slavnost. Přímý přenos s projevy soudruhů F. Castra a G. Husáka uvádí Cs. televize ve 13.55 hodin a Cs. rozhlas na stanici Hvězda ve 14 hodin. Scudružské pozdravy Réunionské KS PRAHA 23. června (z) — Ústřední výbor KSČ zaslal Réunionské komu­nistické straně telegram tohoto znění: Vážení soudruzi, ústřední výbor Komunistické stra­ny Československa Vám zasílá u příle­žitosti III. sjezdu strany soudružské pozdravy a přání plného úspěchu ve Vašem jednání. Jménem československých komuni­stů i lidu Československa Vám přeje­me nové úspěchy v úsilí za rozšíření práv réunionských pracujících v bojí proti imperialismu, za demokracii a mír ve světě. Ať žije Réunionská komunistická stranal Ať žije proletářský internacionalis­mus! PRAHA/BRATISLAVA 23. Června (zr) — První tajemník ÜV Komunistické strany Kuby a předseda revoluCní vlády Kubánské republiky dr. Fidel Castro Ruz a další kubánští hosté odletěli v pátek ráno zvláštním letadlem z Prahy do Bratislavy. Provázejí je Clen předsednictva a tajemník ÜV KSČ V. Bilak, místopředseda vlády ČSSR J. Zahradník a ministr zahraničních věcí CSSR B. Chňoupek. Na ruzyňském letišti se s hosty rozlouCili Clen předsednictva OV KSČ a předseda vlády ČSR J. KorCák, ministr národní obrany ČSSR armád­ní generál M. Dzůr a první náměstek ministra zahraničních věcí CSSR F. KrajCír. Bombardéry USA znovu nad Hanojí Dvě stě amerických letadel pokračovalo v barbarských náletech • Dělostřelectvo a tanky vlastenců útočí na obranu Hue SAIGON 23. ňervna (ČTK) — Podle zpráv z velitelství 7. americké flotily napadle? ve čtvrtek třicet letounů ty­pu Intruder, Corsair a Phantom star­tujících z mateřské lodi Midway se­verozápadní okraj Hanoje. Zároveň bombardovaly další skupi­ny amerických bombardovacíclj leta­del také prostor na sever od hlavního města demokratického Vietnamu. Otok podle sdělení mluvčího americ­ké armády v Saigonu údajně směřoval především proti komunikacím spo­jujícím Hanoj s přístavem Haiphon­­gem. Celkem se zúčastnilo čtvrteč­ních akcí amerického letectva proti VDR přes 200 letadel. /Pokračování na str. 7.) Projev FIDELA CASTRA v Karolinu Ve včerejším vydáni Rudého práva jsme přinesli parafrázovaný projev soudruha F. Castra, prone­sený ve čtvrtek při slavnosti v pražském Karolinu; dnes otisku­jeme jeho plné znění. Vážený soudruhu Husáku, vážení představitelé strany a vlády, soudru­hu rektore Karlovy university, před­stavitelé universitních institucí Čes­koslovenská, pánové, členové diplo­matického sboru, vážení přítomní. Nejdříve bych chtěl vyjádřit, jak vysokou čest jste mi prokázali udě­lením hodnosti doktora právních věd honoris causa, a zároveň vyjádřit ne­smírné dojetí, které v nás tento ce­remoniál vyvolal. Má to pro nás obzvláštní význam, protože je to kombinace tradic, fo­rem, slavnostních zvyků, onoho slav­nostního dojmu, takže obsah tohoto aktu člověku úží srdce. V krásných slovech, kterými jste odůvodnili své rozhodnutí, jste nám připomněli celou etapu historie naší země. Byla to současně i etapa života všech soudruhů, kteří jsou členy naší delegace. Hovořili jste o našich bo­jích a připomněli jste nám i vrcholná vítězství bojů i počátek ozbrojeného revolučního boje, kdy jsme museli před tribunálem vysvětlovat zásady svého boje. V hlavních rysech jste nám připomněli celý průběh kubán­ské revoluce až do dneška. Byli jste nesmírně laskaví, že jste jako základ pro udělení hodnosti doktora práv­ních věd honoris causa vzali naši ob­­hajovací řeč po útoku na kasárna Moncada. Myslíme si, že hodnota, kte­rou má tento' doklad, je spjata s dí­lem celé revoluce, již začala malá skupina lidí a která skončila jako úsilí mnoha lidí, jako věc všeho lidu, který bojoval, přinášel oběti, přijal myšlenky revoluce za své a současně je Umožnil uskutečnit. Proto jménem tohoto lidu, jménem všech, kteří se obětovali a kteří jiadli, i jménem všech, kteří bojovali a dosud bojují, přijímáme tuto vysokou poctu. Bylo by snad zajímavé zde vysvět­lit, že Program Moncada nebyl ještě socialistickým programem, i když to byl program pokrokový, jak už jsem kdysi vysvětlil, bylo to vyjádření vr­cholných tužeb, které jsme si mohli v oné době a za objektivních i sub­jektivních podmínek klást před sebe. Byli jsme však již tehdy socialisty. Měli jsem příležitost studovat základ­ní díla Marxe, Engelse a Lenina. Ve skutečnosti lze řičí, že revoluční pro­ces na Kubě je jwtvrzením mimořád­né síly myšlenek Marxe, Engelse a Lenina. Chtěl bych zde prohlásit, že by ne­bylo možné ani uvažovat o kubánské revoluci, ani ji uskutečnit — zdálo se nám to velice těžké a mnohým do­konce neuskutečnitelné — kdyby­chom nebyli vycházeli ze základních myšlenek marxismu-leninismu. V prvé řadě nám umožnily v podmínkách naší země naprosto jasně vidět pod­statu našich hospodářských i spole­čenských problémů a jejich základní příčiny. Marxismus-! eninismus nám umožnil pochopit dobu, v níž. jsme žili, pomohl nám pochopit dějiny a historické zákonitosti, a především jsme díky tomu mohli pochopit, na jakých základech společnost spočívá a v jaké třídní společnosti žijeme, že lidstvo až do současné doby žilo v třídních společnostech, pochopili jsme, kdo jsou to vykořisťovatelé a kdo vykořisťovaní, kdo jsou ti, kteří mají privilegia, a ti, na které se za­pomíná, kdo jsou příživníci uvnitř společnosti a kdo vytváří bohatství, kdo jso>u skutečně utlačovaní, a ti, kteří skutečně utlačují. Marxistické pojetí třídního boje nám umožnilo orientovat se jasně ve složité situaci ve světě, ve společnosti a zemi, ve které jsme žili. Žádná jiná teorie, politické učení a filosofie by nám neumožnily ani počáteční po­chopení společnosti, v níž jsme žili. Zásady, o kterých hovoří Lenin ve své knize Stát a revoluce, nám na'­­prosto jasně ukázaly, v čem spočívá revoluce, nejenom pokud jde o její podstatu, ale 1 její formy, v čem spo­čívá úloha strany, mas a státu v re­voluci. Za revoluci byly až do té doby na Kubě, v Latinské Americe /Pokračování na str. 2.J IIIIIIIIIIIIIIIIIHIIIIIIZ REPORTÉROVA ZÁPISNÍKU ^Týrobní náměstek ře­ditele bratislavského Hydrostavu přijde o dva tisíce korun. O tuto částku se totiž vsadil s vynikající svářečskou brigádou socia­listické práce Juraje Hrice, která na stavbě tranzitního plynovodu má už za sebou kolem pětaosmdesáti kilo­metrů svařeného potrubí a v předstihu chce splnit i dal­ší náročný úkol. Právě teď její členové pra­cují v těžkém horském teré^ nu v Malých Karpatech. Za Smolenicemi se položené potrubí vine šedesátimetror vým lesním průsekem kar­patskými úbočími, kousek před Bukovou sklouzlo do těsné horské dolinky a po­kračuje pak terénem, z ně­hož še točí hlava. Jde o ně­­kolikasetmetrový úsek, jehož stoupání je — osmačtyřicet stupňů! Stačí si jej vyšláp­nout jen tak, nalehko, aby se člověku ze všech pórů potůčky řinul pot. Obrazně řečeno jde o stře­chu naší části tranzitního plynovodu. Zatímco svářeči spojují čtvrtou či pátou rou­ru právě uprostřed »stou­­páku«, Gaiko a Vdovjak, rovněž chlapi z Hricovy bri­gády kopou, v tvrdém, ka­menitém terénu. .Do výkopu pak znovu, bůhví už pokoli­káté, navrší z těžkých želez­ničních pražců základ, ne­velkou pyramidu, na. niž si svářeči položí .další rouru. Sluníčko se kolmo opírá o stráň a ze všeho tu vyza­řuje sálavé teplo — z kame­nů, strojů i roury. Petráš oblečený do těžké prošívané nehořlavé kombinézy stojí na žebříku a nahlíží do potrubí: »Aladare, ještě chvilku vy­držíš?« Platí to Kováčovi, který ve vedru, v atmosféře skoupé na kyslík, svařuje tam uvnitř. »Včera to bylo lepší. Vál opačný vítr, takže rourou to příjemně profukovalo. Ale dnes se v ní teplo a kouř drží jako přilepený. Ale my to i tak zvládneme .'..« Galko s Vdovjakem na chvíli odložili krumpáče a lopaty, aby si oddechli. »Od loňského dubna jsme na trase už zažili všelicos, sníh, mráz, déšť a nejednou jsme se ploužili po kolena v blátě. Ale když jsme přišli sem, stáli dole a dívali se nahoru, tak jsme si řekli: —­­Chlapi, až se sejdeme zase za tímto kopcem a bude všechno v pořádku, tak si tedy pogratulujeme.« »Ze začátku jsme si mysle­li, že nejlépe bude tahat roury do stoupání navijá­kem. Ale potom jsme to zku­sili jinak. Rouru si zakotví­me vždy lanem, pak ji zved­nou dva ukladače rour, těm pomáhají dva tahače a celý ten transport drží ještě ze^ spodu buldozer. Opatrnosti tady nikdy nezbývá! Všichni jsme přitom napnuti jako struny, a zvlášť řidiči.« Vedoucí brigády Hric, opá­lený, jako by se právě vrátil z černomořského po­břeží, к tomu dodal: »Teď tady nepijeme ani pivo, v tom vedru uspává, a tak jsme . jen na sodě a na minerálce. Ale až se dosta­neme za tento kopec, i když si na nějaké popíjení nepo­trpíme, to tedy oslavíme, to jo ...« Hricovci jsou jinak zvyklí na jiné tempo. Denně dva­cet, dvaadvacet a někdy i pětadvacet rour. A tady, v Karpatech, se s jednou trápili i půldruhého dne. Jis­té je, že lepší partu, než je tato třiatřicetičlenná brigá­da socialistické práce, sem z podniku nerriohli poslat. A ta sázka? »Divím se náměstkovi, že na to vůbec šel. Jako by ne­znal Hricovy chlapy,« po­znamenal inženýr Gabriš z oddělení výstavby dálko­­vodu v bratislavském Hyd­rostavu. »V okamžiku, kdy si s nimi plácl, ty dva tisíce byly pro něj ztracené. Ti i tento úkol splní v před­stihu, o tom nemůže být po­chyb!« Hric a ostatní se jen potu­telně usmívali a neřekli už ani slovo. Také nebylo co dodávat. Jsou si naprosto jisti sami sebou a tím, že ani tady nepřijde brigáda o čest. OLDŘICH ZÁBOJNÍK Na střeše plynovodu iiiiiiiiiiiiiiiiiiiniiiiiiiimiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiitiiiiiiiii t S Strážnice posedmadvacáté STRÁŽNICE 23. června (fM)—Tra­diční mezinárodní folkloristický festi­val začal v pátek ve Strážnici na jiho­východní Moravě. Letos se zde před­staví lidoví umělci z celé republiky a z dalších zemí — Maďarska, Moldav­ské SSR, Norska a Polska — již po­sedmadvacáté. Páteční pořad ve Strážnici začal na stadiónu Bludník večerním, komorně laděným programem věnovaným lido­vému umění Slezska s názvem Osměv a slzy. Festival pokračuje v sobotu a v neděli dalšími hudebními a taneč­ními pořady, které určitě uspokojí očekávaných 30 000 domácích i zahra­ničních návštěvníků, které letos hodlá Strážnice uvítat. Než zahájí nový školní rok NAD ZÁKLADNÍMI ÚKOLY ŠKOL I. А II. CYKLU PRAHA 23. června (ČTK) — V Praze se v pátek konala porada vedoucích školských pracovníků národních vý­borů, kterou svolalo ministerstvo škol­ství ČSR s cílem zhodnotit uplynulý školní rok a vytyčit hlavní úkoly škol I. а II. cyklu pro školní rok 1972 až 1973. Podkladem jednání bylo vystoupe­ní ministra školství ČSR ing. J. Havlí­na. Práce v příštím školním roce by se měla soustředit na tři základní úkoly: získat všechny učitele к aktivní, ini­ciativní a angažované realizaci linie strany ve výchově. Všestranně rozvi­nout ideově výchovné působení v kaž­dodenní práci všech učitelů jak ve školní, tak i mimoškolní výchově, ze­jména posílit a promyšleně zlepšovat světonázorovou, mravní, pracovní a estetickou výchovu mládeže. V nedílné jednotě s ideově politickými cíli do­sáhnout vysoké kvality pedagogické práce učitelů, mistrů odborného vý­cviku a vychovatelů. PROTOTYP NOVÉ D1ESELELEKTR1C­­КЁ LOKOMOTIVY, která má nahradit parní trakci na vedlejších tratích v osobní i nákladní dopravě, zkoušejí v Cerhenicích na Kolínsku Turčianské strojírny Martin. Díky několika tech­nickým novinkám má mít lehká lo-, komotiva při hospodárnějším provozu výborný výkon. Foto ČTK - B. KREJČÍ

Next