Rudé Právo, září 1991 (I/204-228)

1991-09-24 / No. 223

URPÍN V BANSKÉ BYSTRICI DRŽÍ DRAŽEBNÍ REKORD Pivovar za 330 miliónů Dražební místnost banskobystrického RK Centrum Universae byla 12. září naplněna к prasknutí. Podle slov licitátora Jozefa Krošláka bylo přítomno dokonce i několik poslanců FS i SNR, kteří si však nepřáli, aby je vítal a jmenoval. Množství policistů z okresního velitel­ství - ve vestibulu i v dražebním sále - dokreslovalo atmosféru dražby pivovaru Urpín s vyvolávací cenou 140 miliónů 23 tisíc korun. Pod dohledem měli i Slovenskou státní spořitelnu, vždyť každý z těch, kdo se o pivovar ucházeli, musel složit dražební záruku - deset procent z vyvolávací ceny - více než 14 mili­ónů korun. A takových přišlo třináct. Jedním z vážných zájemců o dražbu byl například známý zpěvák Karol Konárik, kterého místní obyvatelé znají i jako majitele provozů na zpra­cování japonských filmů FUJI FILM a panelárny v nedaleké Vlkanové. I jeho zaujal dobře prosperující Urpín s pro­jektovanou kapacitou 350 tisíc hekto­litrů kvalitního piva ročně, třebaže přes probíhající rekonstrukci zařízení na úseku kvašení produkuje jen tři sta tisíc hektolitrů. V září uplynulo dva­cet let od vzniku pivovaru, a vaří se tu, jak potvrdila i degustační komise na loňských pivovarských sladařských dnech v Ostravě, jedno ze čtyř nejlep­ších piv v ČSFR. Pivo s etiketou Ban­­skobystrický Urpín jde dobře na odbyt. Zpěvák se rozhodl, že za tento pivovar by dal třeba i 160 miliónů, a s avizovanými zásobami nejvíce 200 miliónů korun. Více než 200 miliónů sebevražda? „Když půjde někdo v licitování ještě výš,” řekl Karol Konárik těsně před dražbou, „ať si hned koupí i provaz a hák. Jít nad 200 miliónů, to by byla sebevražda, vždyť nejde jen o to koupit, ale co potom dál...? Když nezískám pivovar za přijatel­nou cenu, to se už potom vyplatí postavit spíše nový pivovar s novou technologií a balením...” Těsně před dražbou zasedli však v prvních dvou řadách s podobnými ambicemi jako on i majitelé dvou hotelů a jedné restaurace - sourozenci Petr a Vládo Veselovi. Vzápětí za nimi i pětačtyřicetiletý Pavel Čupka, vedoucí Výrobně-obchodního a pora­denského družstva ze slovenské Lupče, kterému už údajně patří někte­ré restaurace a obchody ve městě a v jeho okolí. Objevili se nečekaně i obá­vaní konkurenti Čonkovci z Popradu. Je třeba říci, že po městě se už delší dobu trousily informace, že za zády některých našich zájemců o pivovar stojí dobře maskované zahraniční firmy, možná i veksláci či jiné mafie, které si už spočítaly, že kdo je pánem pivovaru, jehož součástí je i sodovkár­­na, je i pánem Bystrice. Za čtyřicet minut odklepnuto Jen co licitátor Jozef Krošlák ozná­mil vyvolávací cenu pivovaru а к ní i vyvolávací cenu zásoh ve výši 72 mili­ónů 320 tisíc korun, ozval se nahlas s upozorněním Karol Konárik: „... má platit první cena zásob, která je zaznamenaná i na dražební kartě.” Ta byla totiž téměř o 16 miliónů nižší. Marný byl však jeho protest. Vedoucí dražby, předseda okresní privatizační komise ing. Ivan Homza ho upozor­nil, že stěžovat si může až po dražbě. Připomenul také, že když pan Konárik nepřestane „vstupovat” do dražby, tak ho vykáže z místnosti. Konárik ještě zabručel, že raději odejde, než by měl být při takovém podvodu, ale potom přece jen zůstal. Na vyvolávací cenu však nikdo nereagoval. Na program tedy přišla holandská dražba. Licitátor snížil cenu o deset procent. Na tu se už ozval dražitel s číslem 28, ale v zápětí i s čís­lem 32 a milióny začali přihazovat i další. Holandská dražba se změnila zase na anglickou. Cena se nezadrži­telně šplhala nahoru. Za tři minuty dosáhla už 201 miliónovou sumu. Karol Konárik se chytal za hlavu, rezignoval a nahlas poznamenal, že ve hře jsou zřejmě „komunistické záru­ky”. Po osmi minutách měl však Urpín hodnotu 280 miliónů. Přihazovali zejména Čonkovci, ale i další a vzápětí po nich kontroval Cupka. Za 310 mili­ónů 500 korun byli ochotni pivovar koupit ještě i Čonkovci, ale když sedmadvacítka s jednadvacítkou zača­ly zvedat jeho cenu ještě výš, nechali už svou desítku „odpočívat”. Po čtyři­ceti minutách cena pivovaru vysko­čila až na rekordních 330 miliónů korun! Pavel Cupka už po druhé při­dal deset miliónů, a tak dal ostatním jasně najevo, že půjde i výš. Nemusel, stal se majitelem. Tak se odehrála dražba se zatím nej vyšší částkou za jeden objekt v rámci malé privatizace v Československu. Spokojený majitel, rozčilený konkurent A po dražbě? Vedení pivovaru zajímalo, co bude se zaměstnanci. „Já pivo vařit neumím, proto chci, aby v pivovaru zůstali ti, kteří ho vaří. Kdyby tam nebyli, tak zbankrotuju..” prohlásil nový majitel Urpínu. „Já vložil do dražební záruky svůj majetek. Oni cizí .Je to tragé­die,” dal se po skončení dražby slyšet rozčilený Karol Konárik. gustáv Čapko Nový majitel pivovaru. Foto Ivan Dubovský (Pokračování ze str. 1) nevzala na vědomí. Druhý je v pohledu na věrohodnost registru svazků. Ze zcela nepochopitelných důvodů vláda navrhuje, aby každému pracovníkovi a spolupracovníkovi bývalé StB bylo dokázáno, že potlačoval lidská práva a svobody. To je jeden z největších nesmyslů. Jestliže spolupracovník oznámil na někoho, že vlastní třeba kompromitující materiály, a dotyčný byl za to odsouzen, pak onen spolupra­covník byl prachobyčejný udavač. Musí proto odejít z veřejného života, i když neporušil lidská práva. Všechny tyto rozpory vycházejí z jednání legis­lativní rady vlády a bohužel v tomto směru jí nemohu důvěřovat. Celý vlád­ní návrh mi totiž připomíná snahu, jak lustrace zpochybnit a umožnit co nejví­ce příslušníkům a spolupracovníkům StB se z platnosti zákona vymanit. ■ Vrátila bych se к registru svaz­ků, kterému na rozdíl od vlády při­kládáte naprostou důvěryhodnost. Z čeho vychází přesvědčení ODS, že registr se nemůže mýlit? Já bych otázku otočil. Co vládu vede к tomu, že věrohodný není? Je všeobecně známo, že s registrem jsme v poslední době pracovali my jako vyšetřovací komise. Nemáme však žádný důkaz, že by byl padělaný. Vláda ústy svého místopředsedy Rychetského sice tvrdí, že registr není věrohodný, ale nemá к tomu žádný důkaz. Proto mě nevěrohodnost regist­rů připadá spíše jako tajné přání odpůrců lustrací. A nic na tom nemění jejich slovní proklamace, že lustrace podporují. ■ Proč potom návrh ODS při-pouští možnost řešit neoprávněné nařčení před soudem? Věrohodnost registru svazků vzta­hujeme pouze na rezidenty, agenty, držitele propůjčeného bytu, držitele konspiračního bytu, informátory a ide­ové spolupracovníky StB. U dalších kategorií - důvěrníků, kandidátů tajné spolupráce - souhlasíme s vládou, že by měla být zřízena komise, která pro­věří, zda dotyčný o spolupráci skuteč­ně věděl. Naprosto nesmyslné je však, podle nás, aby komise - jak to navrhu­je vláda - prověřovala všechny kate­gorie bez rozdílu. Pokud jde o otázku soudního přezkoumání, to nezpochyb­ňuje registr svazků. Jestliže ovšem bude negativní záznam v registru důvodem к výpovědi ze zaměstnání, pak je' třeba, stejně jako v zákoníku práce, dát lidem možnost řešit věc soudní cestou. Nepopíráme tedy věro­hodnost registru, pouze dáváme mož­nost soudního přezkoumání u někte­rých sporných kategorií. ■ Hovořil jste o komisi, máte tím na mysli parlamentní vyšetřovací komisi? Ne, mělo by jít o nově zřízenou komisi, jejíž složení je zatím otázkou široké diskuse. Určitě by v ní ale neměli být poslanci. Měla by být zcela samostatná a působit při federálním ministerstvu vnitra. Jejího předsedu a místopředsedu by jmenovalo předsed­nictvo FS, dva členy ministr vnitra ČSFR atd. ■ Nesouhlasíte tedy s tvrzením pana Rychetského, že návrh ODS připomíná hon na čarodějnice? Nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že nic podobného se konat nebude. A opět se opírám o průběh lustrací, a ne o nějaké představy. O to, co následo­valo poté, když jsme zveřejnili jména deseti poslanců. Žádný hon nenastal, nikomu se nic nestalo. Kromě toho, že jim přišlo pár anonymních dopisů, ale ty nám chodí všem. ■ Nedávno náměstek Ruml řekl v parlamentních výborech, že pokud bude zákon schválen v takové radi­kální podobě, jak navrhuje ODS, pak hrozí ochromení činnosti minis­terstva. Co vy na to? Jednali jsme s ministerstvem vnitra ohledně této otázky a nakonec se nám podařilo dojít ke shodnému závěru. Pro federální ministerstvo vnitra a pravděpodobně pro federální minister­stvo obrany by měl být stanoven okruh příslušníků StB, kteří tam nesmějí pra­covat vůbec a okruh příslušníků StB, kteří nesmějí pracovat v určitých vymezených funkcích. ■ Chápu to tak, že na minister­ské pracovníky bude brán jiný metr? Je třeba si uvědomit, že státní bez­pečnost tvořily všechny složky, kromě Veřejné bezpečnosti. Čili příslušníkem StB byl například pyrotechnik, a je otázka, proč by pyrotechnik nemohl nadále na ministerstvu zůstat a tuto výlučně odbornou činnost vykonávat. Pod StB spadaly třeba i orgány pasové kontroly. Opět není důvod, proč by tito lidé nemohli dále na ministerstvu pracovat. Tyto kategorie vlastně patři­ly do StB jen díky nedůslednému zákonu a rozlišení jednotlivých složek. To je důvod, proč chceme přistoupit ke změně. ■ Čili přece jen v tomto případě rozlišujete mezi pracovníky StB? V tomto případě ano. Rozšířit však chceme okruh osob na absolventy vysoké školy KGB, ministerstva vnitra a ÚV KSSS, s výjimkou krátkodobé stáže napřesahující tři měsíce. ■ Co byste řekl na výtku, že vaše komise se neustále zabývá lustrace­mi a ve vyšetřování 17. listopadu příliš daleko nepokročila? Od začátku jsme tvrdili, že se zabý­váme současně i lustracemi, i 17. listo­padem. Je pravdou, že v určitém časo­vém období, asi jednoho měsíce, pře­vážila otázka lustrací. V současné době však opět a na plný plyn vyšet­řujeme události 17. listopadu. Tak, abychom v prosinci byli připraveni předstoupit před Federální shromáždě­ní se závěrečnou zprávou. Tím by skončila i činnost vyšetřovací komise jako takové. Děkuji za rozhovor. NAĎA ADAMICKOVÁ „Žádný hon nenastal, nikomu se nic nestalo“ Jak se prodávají domy Nájemníci dostávají domácí • O koupě je velký zájem • Za vydraženou i odhadní cenu Převodem státních bytů do majetku obcí nelze prozatím prodávat byty do osobního vlastnictví, ale obce mohou smluvně převést buď celý dům, nebo jeho ideální část. Je tato možnost využívána? Sonda do jednoho kraje uká­zala, že privatizace domů začíná nabírat na tempu. Z míst, o která jsme se zajímali, nej­dále pokročili v Litoměřicích. Nedáv­no se tu uskutečnila dražba čtyř neobý­­vaných domů ze starší zástavby. Podle místostarosty dr. Evy Hanušové byly značně zdevastované a obec na jejich opravu neměla peníze. Kdo si domy koupil? Soukromá firma, pobočka agrární banky a dva občané. Zastupitelstvo města rozhodlo na konci srpna o prodeji dalších čtrnácti tentokrát obydlených objektů dosavad­ním nájemníkům. I když se převod uskutečňuje za odhadní ceny, pouze ve čtyřech případech projevili o koupi části domu zájem všichni uži­vatelé bytů v domě. V jiných přípa­dech se stanou spolumajiteli domu pouze někteří nájemníci, většinou dva až tři. „Domů se u nás za každou cenu nechceme zbavit, ale pokud občané projeví zájem o jejich koupi, ze starší zástavby jsme ochotni prodat všech­no,” řekla nám. E. Hanušová. Výjim­kou jsou historicky cenné domy na náměstí a v přilehlých zónách, byty rekonstruované za státní peníze a některé domy, které si obec chce nechat к podnikání. Zájem o domy je podle jejích slov velký. Mimo jiné i proto, že z nedávné doby zůstalo neuspokojeno na 180 žadatelů o koupi státního bytu do osobního vlastnictví. A komu se budou domy prodávat? Přednost budou mít i nadále bydlící nájemníci. Velmi vážně se však uva­žuje i o tom, dát přednost také nebydlícím nájemníkům, to je pod­nikatelům, kteří mají v objektu pro­najatý nebytový prostor. Městský úřad však nevylučuje ani další možné způsoby prodeje - veřejnou dražbu obydlených domů, či prodej částí domu jen některým uživate­lům. zatímco zbytek domu zůstane nadále obecním majetkem. Ústí: přes 700 žádostí V Ústí nad Labem nabídli v těchto dnech lidem к odprodeji prvních 54 domů, které byly dosud ve správě pře­devším podniku bytového hospodářst­ví. „Jde o starší zástavbu, o domy, které jsou většinou v dezolátním stavu,” řekl nám Jiří Petržilka, ředitel městského podniku bytového hospo­dářství. „Z námi spravovaných domů jsou tři čtvrtiny neobydlené domy, které jsou po úpravě vhodné к podni­kání i bydlení.” O podmínkách a způsobu prodeje zatím nebylo rozhodnuto. Není tedy dosud jasné, zda domy budou prodává­ny ve veřejné dražbě, nebo - pokud o koupi projeví zájem i současní nájem­níci - zda se uskuteční přednostní pro­dej za odhadní cenu. Ohlasy na nabídku domů, včetně připomínek občanů bydlících v objektech urče­ných к privatizaci, vyhodnotí v polo­vině října zastupitelstvo města. „Už máme signály, že bydlící budou mít zájem o byty,” uvedl dále J. Petr­žilka. „Optimální by bylo, kdyby se všichni nájemníci dohodli, že si koupí ideální část domu. S tím však lze těžko počítat. Lidé se možná domluví u vilek, ale u větších domů, kde bydlí i starší lidé, asi těžko. My však musíme najít vlastníka či vlastníky pro celý dům. Není možné, aby část domu zůstala na krku obci.” O to, že bude o domy malý zájem, se v Ústí nebojí. Už dříve bylo podá­no více než 700 žádostí o koupi domů a nyní přicházejí další. Zájem se samozřejmě soustřeďuje na neobyd­lené domy a rodinné vily. Lepší bude jeden vlastník? V Lovosicích jsou připraveni oka­mžitě prodat v dražbě dva domy a s prodejem dalších pěti objektů počítají v blízké budoucnosti. Jde o volné objekty, které jsou podle místostarosty Jiřího Haufa v dost špatném stavu a na jejichž modernizaci nemá obec pro­středky. „Víc volných objektů nemá­me, a s prodejem domů, kde jsou nájemníci, počítáme až později. Nechceme, aby lidé najednou dostali domácí, ještě než se vyjasní všechny právní vztahy.” V Lovosicích zatím nejsou příliš nakloněni myšlence, že by se domy měly prodat všem nájemníkům v domě. „Máme obavu,” říká J. Hauf, „že když dům prodáme třeba pěti lidem, vzniknou těžkosti s údržbou a opravami domů. Plášť a střecha domu bude všech, ale jejich opravy nebude chtít dělat nikdo. Jsme toho názoru, že jednoho vlastníka je městský úřad schopen snadněji donutit к poslušnosti. Můžeme třeba reálně počítat s tím, že se Romové budou skládat na opravu střechy?” VLADIMÍR CECHLOVSKÝ ПП úterý В M il 24. září W

Next