Stadión, červenec-prosinec 1960 (VIII/26-52)

1960-10-21 / No. 42

ggSyS' POPRVÉ V BRAZÍLII NEJ LEPŠI VOLEJBALISTÉ SVETA ečeno naší sportovní terminologií, dostaly se přípravy na odbíjenkářské mistrovství světa do závěrečného finiie. Velké sportovní haly a stád ióny v Riu de Janeiro, v Sao Paulu, v Santosu v Santo Andre, v Belo Horizonte, v Barbacenu, v Niteroi a ve Volta Redontu čekají už jenom na diváky a na hráče. V osmi brazilských městech uvidí tedy volejbaloví fanouškové nejlepší svě­tové hráče a hráčky. A odbíjená patří u nás mezi nejpopulámějši sporty. Obě největší haly v Riu a v Sao Paulu - každá z nich pro třicet tisíc sedících diváků - budou jistě vyprodány. Příprava obou našich družstev, žen a mužů, probíhá už řadu měsíců a bylo sehráno velké množství utkání proti družstvům jihoamerických republik. Naši volejbalisté v uplynulých třech letech vždy zvítězili na mistrovství Jižní Ameriky a ženy dosáhly stejného úspěchu. Za nejvážnější ..domácí" soupeře považujeme paraguayské volejbalisty a peruánské volejbalistky. Nezapíráme si ovšem nijak, že proti družstvům z východní Evropy jsou naše naděje minimální. V brazilském tisku už byla uveřejněna řada ko­mentářů o způsobu hry sovětských, českosloven­ských, bulharských a polských hráčů. Jejich před­ností - proti jihoamerickým odbíjenkářům - není rychlost ani síla, ale pestrost úderů, různé finty a nacvičené signály. Trochu spoléháme na počasí. Říjen je v Bra­zílii jarním měsícem, ovšem podstatně teplejším než jaro v Praze. Podle vlastních zkušenosti bych řekl, že náš říjen je velmi teplým pražským červencem. Rozhodně se však evropští volej­balisté nemusí obávat zdlouhavého cestování z města do města. Vzdálenost mezi Riem a Sao Paulem je 400 kil ometrů. tedypřibližně hodinu letadlem. I spojení s dalšími městy je bud letecké nebo autobusové. V žádném případě nepocestují hráči déle než dvě hodiny. Vás v Československu bude jistě těšit, že váš styl odbíjené, který znaji naši diváci z řady filmů, je považován za nejefektnější, ale také za nej­účelnější. Vaši hráči u nás jistě najdou hodně obdivovatelů a nadšených fanoušků. Ve sportovní' hale Ibiropuera v Sao Paulo se budou hrát utkáni jedni z kva­lifikačních skupin. Ttmiř třicet tisíc sedících diváků mů­že sledovat utkání v příjemném, uměle ochlazovaném pro­středí. Hráčky brazilského reprezentačního družstvo sehrály řadu přípravných utkáni na pláži Copacabana v Rio de Janeiro. I takové zápasy, byť hrané na sypkém pisku, přispívají k další propagaci odbíjeni. 12 STADION B yl květen. Kancléř Adenauer se dal sty- Set, že bez nadiení a dokonce s nechutí přijímá zprávy o tom, ie na olympijské hry přece jenom pojede družstvo složené ze závodníků obou německých států. Jiní zápa* doněmečti pohlaváři, kteří si dávají před ústa úplně minimální servítky, hřímali: „Dost už s celoněmeckým divadlem ve sportu. Zabráníme východní zóně účast v ftímě!4* Darmé řeči. Do ftima jeli nejlepií sportovci z obou německých států. A ti z vý­chodní části rozdělené země přispěli pořádným dílem k výraznému úspěchu celo­­německé výpravy. Najednou byli západoněmecký presi­dent Liibke, pánové mi­nistři a další vládcové z Bon­nu nadšením bez sebe- Ho­vořili o ceioněmeckém druž­stvu v Římě jako o výrazném vítězství svých nejviastněj­­ších přáni a myšlenek, posí­lali do ftíma jeden telegram za druhým a div div, že drážďanskou studentku In­grid Kra měrovou nevyhlásili za novou patronku starobylého dómu v Ko­líně nad Rýnem. A západoněmecký tisk, který před Římem psal o sportovcích Ně­mecké demokratické republiky - laskavě řečeno - nevraživě, byf v době olympijských her jako sladové bonbóny. Psal sice zásadně místo NDR střední Německo, ale jinak nevy­pustil na sportovce NDR snad ani jedinou jedovatou slinu. Němečtí sportovci se vrátili domů, jedni na východ od Labe, druzí na západní břeh. Ach, kde jste, vy dnové olympijští! Následo­val jeden zákaz za druhým. Na žádost zápa­­doněmecké vlády nevydaly úřady Jejího Veli­čenstva královny Alžběty vstupní víza fotba­listům Wismut Karl Marx-Stadt, kteří měli hrát v Severním Irsku. Stejné úřady na stej­nou žádost nepovolily atletům NDR účast na mezinárodním mítinku v Londýně. Také vo­lejbalisté Rotation Lipsko neodcestovali do Holandska, protože bonnské ministerstvo zahraničí napsalo obdobnému ministerstvu Nizozemského království, že by vstup vý­chodoněmeckých sportovců na holandské území mohl vážně narušit přátelské svazky mezi NSR a zemí tulipánů. Zakázat západoberlícvkým atletům, aby na svém stadiónu bojovali proti kolegům z demokratické částí Berlina, a poslat na cyklisty NDR policajty, když chtěli vyjet na silniční okruh u západoněmeckého města Güterslohnu, - to už byla pro bonnské po­hlaváry vyložená maličkost. jenže - co se v Güterslohnu nestalo. Když se dvacet tisíc diváků dovědělo, že ne­uvidí mistra světa Schura, mistra světa Ecksteina a další vynikající cyklisty z NDR, zavládlo kolem okruhu zklamání. Když se diváci dověděli, že cyklisté z NDR nesměji startovat proto, že nechtějí svléknout dresy, na nichž je znak NDR, začali diváci pískat. Pánové z Bonnu by se mohli z toho pískotu radovat . . . kdyby nebyl určen jejich policajtům. Západoněmečti strážcové veřejného pořád­ku zmizeli od cyklistického okruhu sprintérskou rych­losti, a tak nemohli vyslech­nout, co si o počínání jich samotných i jejich pánů mys­li západoněmečti cyklističtí fanouškové. Krátce po závodě se se­šlo ve Wormsu 80 zápa­­doněmeckých sportovních funkcionářů z Porýní-Vest­fálska, ze Stuttgartu a z Norimberku a slovy upřímnými a nehledanými odsou­dili postup západoněmecké vlády proti celoněmeckým sportovním stykům. Také další významný představitel západoněmec­kého sportu Rudolf Ismayer, nositel stříbrné medaile z OH 1936, řek! na adresu pánů z Bonnu: „Všichni chceme mír. jenom ti, kteří jsou proti mírové spolupráci a doro­zumění, mohou dělat takové kousky, ja­ké se staly v západním Berlíně a v Güters­lohnu.4* Nevraživý stařec v Bonnu a jeho nohsle­dové se v posledních měsících točili na spor­tovním obrtlfku. Neuvědomili si, že takové krouženi se nebude líbit ani sportovcům je­jich země. A přidali k řadě předcházejících další argument o svobodě na svobodném západě. Nebo jím nikdo neřeki, že zápa^**­­němečtí sportovci se mnohokrát obj v dresech s nacistickou orlici na stadión ve Varšavě, v Praze, v Moskvě, v demokra­tickém sektoru Berlina? Varšavanům, Pra­žanům, Moskvanům a divákům v demokra­tickém Berlíně to jistě po chuti příliš nebylo. Ale znají zákony slušnosti a pohostinství. Tyto zákony jsou pánům z bonnského obrtlí­­ku zřejmě cizí. ROLF DIETZ, DRÁŽĎANY PÁNOVĚ NA OBRTLÍKU GUSTO OBCHÁZÍ PŘEDPISY Řím největším úspěchem adidas. • Královi atletů bojovali a vítězili v adidas. • Celkem 77 olympijských medaili s adidas. • 75 procent nejlepších nosilo v Římě adidas! Ani slovo proti západoněmeckým tretrám značky adidas. Jsou to výborné tretry, které obouvají nejlepší běžci téměř na celém světě. A reklamní odbor­nici továrny adidas si nevymýšlejí, když ve sportovních žurnálech západní Evropy vypočítávají, kolik a kteří olympionici zvítězili v jejich tretrách. Dí se říci seriózní reklama, byť podle našich zvyklostí poněkud objemná. Vždyť v jednom jediném čísle západoněmeckého časopisu Leichtathletik jsou plné dvě stránky věnovány opěvování adidas. Konečně - proti gustu žádný dišputát. Gusto adidasovské reklamy je ovšem žertovné i k nazlobení zároveň. Proč je běžec na reklamě bezhlavý? Protože přísné amatérské předpisy zakazují sportovcům v západoevropských zemích, aby se jejich jmen. prohlášení či fotografií využívalo k reklamním účelům. Přísné předpisy! Rozumné předpisy? V zásadě ano, kdyby se tisíci a jedním způsobem neobcházely. Na reklamě pro tretry adidas se nesmi objevit jméno vynikajícího západoněmeckého běžce Carl Kaufmanna, který vytvořil v Římě světový rekord na 400 metrů. Na reklamě pro tretry adidas se smí objevit: „Nový světový rekord, jediný ně­mecký světový rekord neolympijských hrách. 400 m za 44,9." Kaufmannovise nemusí nic zaplatit. Není udáno jeho jméno - pouze jeho výkon. Předpisy byly zachovány, adidas se mohou pyšnit dalším úspě­chem. Když už reklama - tak ať stojí za to. Ačkoliv se nesčíslněkrát psalo, hřímalo, burcovalo proti zneužíváni olympijských sym­bolů k reklamním účelům, obje­vuje se na reklamě adidas olym­pijská medaile. Právem? Vždyť adidas... 77 medailí... a tak dále, a tak dále. Rozhodnutí, usnesení .domluvy, žádosti, pros­by Západoněmeckého olympij­ského výboru, aby se obchodníci a továrníci vystříhali používat olympijských symbolů, jsou slovy pronesenými do větru. Nejdůle­­žltějši ze všeho na světě - je pro­dávat tretry značky adidas! moj .ARMER - adidas DIE ERFOLG HSTE SPORTSCHUHMARKE «WELT lOO WELTREKORD! mé *0<d«'3-fcšeincAsd>uhen VBf *reuen am über diesen einzigartigen Erfolg. Kein* SporfsdruMabri in D*wh<W*nd, Ir Europa oder in Ober­­**• kann nur annähernd ein derartiges Ergebnis melden. 75X adidas

Next