Stadión, leden-červen 1962 (X/1-26)

1962-01-05 / No. 1

Naší besedy se zúčastnili ZDE­NĚK RUBÁŠ, pracovník KV ČSTV, učitel tělesné výchovy KVĚ­TOSLAV NEŽERNÝ, trenér pla­váni MILAN HLAVA, čs. repre­zentantka v odbíjené BLANKA SVATUŠKOVÁ, dva zástupci ČSM - z okresu ALOIS ČERMÁK a z kraje VÁCLAV BÍLSKÝ, pra­covník SVAZARMU, a učitel tělesné výchovy JAROSLAV BOUDA. Všichni z okresu ÚSTÍ NAD LA­BEM ZDENĚK RUBÁŠ Á KVĚTOSLAV NEŽERNÝ MILAN HLAVA BLANKA SVATUŠKOVÁ B DISKUSÍ A VÝMĚNOU SKUTEČNOSTÍ VPŘED:m im & ipmm Na jednom okrese je několik tisíc mladých lidi. Nezáleží na přes­ném čfsle, stejně jako nezáleží na tom, že je to zrovna okres Ústi nad Labem. Důležitěji! je jiná statistika: jen 18-20% z nich pra­videlně sportuje nebo cvičí. To znamená - dva z desíti, dvacet ze sta. Zbývajících osm, osmdesát, osm set, osm tisíc . . . Co vlastně dělá zbývajících 80% chlapců a děvčat ve svém volném čase? To už nebude jen suchý výčet faktů a procent, ale především úvaha, CO se mladým lidem ve chvilich jejich volna nabízí, JAK toho využí­vají a PROČ něčemu dávají přednost před jiným. A tady půjde i o tělovýchovu a o sport. Že jsou to výchovné prostředky přitažlivé, zajímavé, progresivní - netřeba víc rozvádět. To je dnes už zřejmé. Ale ne všude se jich dobře využívalo, ne všude byly pro jejich dobré využití také podmínky. MILAN HLAVA: V plaveckém oddílu Chemičky máme přes 350 diti. Nám se vždycky vyplatilo pracovat s mládeži: nejen že jsme v krajském přeboru zví­tězí// s tisicibodovým náskokem, ale také proto, že můžeme mladé lidi tilo­­výchovou dobře vychovávat. U nás, když nikdo neprospívá ve škole (pravidelní kontrolujeme žákovské knižky), tok ho vyřadíme z tréninku. Nečekáme na rodiče, protože máme zkušenost, že vitšinou když cvičitel nic o řekne, tak se toho mladí drží daleko víc. KVĚTOSLAV NEŽERNÝ: To je problemotickér-vyřadit mlodtho človika z tréninku. Je tady možná rozdíl mezi plaváním a košíkovou; tu trénuji já. Tady se to děcko musí do jisté míry odpovídat tomu kolektivu, který ho postrádá. My to dtláme tak: trénuj - obys mil pořád dost pohybu, ale dojde-li k utkáni, k zápasu - pak si sedneš no lavici. A - tady ho máte, to je ten, který má ve škole nebo v za­­mistnáni nijaký průšvih, proto nehraje a tím oslabuje své družstvo! ZDENĚK RUBÁŠ: Myslím, že je správní spojovat prospich ve škole i no praco­višti se závodinim. Ale rozhodni bych nevysazoval z tréninku. Naruší se tím návyky, celkový plán trénovanosti, projeví se i pokles zdravotní stránky. Tady by milí na mladé působit i pomocnici cvičitelů, zejména svazáčti organizátoři. ALOIS ČERMÁK: To bychom moc chtěli, aby svazáčti organizátoři byli opravdu zástupci trenéra nebo cvičitele. Aby mili autoritu! To ovšem znamená, aby byli dobři nejen ve škole a v politickí činnosti, ale i ve sportovních o tělocvičných disciplínách. Aby to umělí zacvičit aspoň zpoloviny tak jako cvičitel nebo trenér. Nejde samozřejmě -jen o tělovýchovné jednoty. Každý pionýrský vedoucí by se měl vlastně stdt takovým sportovním organizátorem - chceme přece, oby náplň pionýrské práce byla - 50% venku a v tělocvičně a 50° „ ostatní zájmoví činnosti. Když nám pomohou ještě studenti z pedagogického institutu, z katedry tělesni výchovy (je jich skoro 500) a takt nikteři aktivní sportovci z oddílů a jednot, myslím, že nebudeme mít nedostatek pomocníků, svozdckých organizátorů, tre­nérů o cvičitelů. BLANKA SVATUŠKOVÁ: Loni jsem se ujala družstev dorostenek. Neměl to kdo délot. Sice jsem ze začátku z toho milo strach a ani mi to moc nebavilo, neuměla jsem si ještě tréninkové hodiny tak připravit. Pak'jsem viděla u nás v oddíle, jak to vede trenér, přečetla jsem spoustu příruček o zalíbilo se mi to. Viděla jsem totiž, že nejde jen o to, abych vedla dorostenky, ale že je musím také ničemu noučit. Ted jsem se přihlásila do kursu trenérů. MILAN HLAVA: Mám svůj názor na to, jak má aktivní sportovec pomáhat mladým. Dnes je už každý pracovně, studijně i sportovně tok zatížený, že má-li dělat ten svůj obor dobře, nemůže se příliš rozptylovat a vázat na další úkoly. Aktivní sportovci - a zejména reprezentanti - by mili být vzorem mladým pře­devším svým přístupem k tréninkům, aby v nich chlapci a divčata viděli správ­ného sportovce a snažili se ho napodobit. Až když. už takový sportovec vidi, že v tom svém sportu víc nedokáže - pak by se mil věnovat mládeži a neutíkat od toho! ZDENĚK RUBÁŠ: Aktivní sportovci by mili své zkušenosti sdělovat i trenérům nižších tříd. řak by se také projevil rychlejší růst výkonností. Stává se, že se sejdou chlapci no trénink, a je z toho pak vlastni zápas nebo závod. A my bychom ALOIS ČERMÁK VÁCLAV BÍLSKÝ potřebovali, aby ten trénink byl postaven na vědeckou základnu. A tady může hráč nebo závodník z celostátního přeboru říci trenérovi mnoho důležitého. BLANKA SVATUŠKOVÁ: Ono je ovšem potřebo vytvořit také materiální pod­mínky pro dobrou práci trenérů. My třeba nemáme vůbec hříšti na odbíjenou. Loni jsme si vybojovaly I. ligu a hrajeme ji na provizorním hřišti. KVĚTOSLAV NEŽERNÝ: Problémem jsou i tělocvičny. Na osmi školách II. cyklu jsou jen dvě. V nových sídlištích se také nepamatuje na hřišti pro diti se skluzov­­korní, průlezkomi o jiným jednoduchým nářadím. Bylo by to levni a děcko by pak přicházela do školy i do jednot a oddílů lépe fyzicky připravená. My jsme si přes lito dali dohromady ze staré remizy celkem slušnou halu. Ale materiál na ni - to byl problém! JAROSLAV BOUDA: U nás není tělocvična - jen tzv. kinosál. Nemáme dostatek nářadí. A výroba je nestačí dodat. MILAN HLAVA: Nás tíži nejvíc finanční stránka, protože náklady na cvičební hodinu v lázních jsou příliš vysoké. U nás se to snažíme řešit různými způsoby - máme dokonce i mimořádné příspěvky od žáků - ale přesto zůstává jednota dlužna za náš plavecký oddíl skoro 19 tisíc korun. Tady by se měl 0V ČSTV po­dívat, jak to s tím je. Jakou práci kdo s mládeží dělá o podle toho přidělit hodiny v lázních. Když nebudou stočit přidělit víc, když se bude zdát, že to děláme špatně - vzít nám hodiny k tréninku a dát je tomu, kdo to dělá lépe. VÁCLAV BÍLSKÝ: Jestliže bouráme stará sportovišti, musíme se posto o nová. Třeba dočasné jen provizorní. Konkrétně - budování plácků, doskočišt, hřišť no odbíjenou, košíkovou. Ve středu Ústi je tok zvaný Vaňkův plácek. Dělaly si ho tom samy diti, vedl je trenér cyklista Vaněk. Ovšem ted jim tam kterýsi podnik navozil materiál a od ti doby jsou diti zase na ulici. ALOIS ČERMÁK: Jsou tu ovšem i některé vyhovující sportovní objekty, ale jejich využiti neodpovídá výsledkům. Nedávno jsme třeba zjistili, že ze 300 kluků jich neumí 120 plavat. A to v okrese, který má skoro nejlepší plavecké podmínky v republice - dvoje kryté lázně, Labe, termální lázni v Brně pod Střekovem! MILAN HLAVA: Usneseni byla většinou plněna formálně. Tohle poslední - jestliže se má oprovdu naplnit požadavek hodinu tělovýchovy mládeži denně - se musí vzít opravdu důkladně. My, pracovnici v tělovýchově pro to uděláme hodni, ale také ve škole by se mělo prosadit, aby každé dítě milo hodinu tělocviku denně. To dnesko už většina států má. Třeba kousek od nás, ^iěmecki demokratické republice. Tam dokonce zřídili školu, která má prodloužený školní cyklus (třeba místo 10 let až 13). Tom se dělá tělesná výchova systematicky, pod dozorem trenérů o cvičitelů a mají tam také výsledky. A u nás chceme jen výsledky, ale málo v tom děláme. Je třeba, aby už od raného věku se diti připravovaly. JAROSLAV BOUDA: Každý resort chce, aby se zvyšoval počet hodin. Jde o to skloubit školní i mimoškolní tělesnou výchovu. Nejsme na tom tak špatni pokud se týká tělocvičen á sportovišť - ale v Ústí to vypadá tak, že cesta na nejbľ~~' hřišti trvá 20 minut tom a 20 zpátky. Takže z celé školní hodiny tělesni výo. , zbude jen několik minut k pohledu no místo, kde by se dali cvičit. Proto je důle­žitá mimoškolní výchova, časově neohraničená. KVĚTOSLAV NEŽERNÝ: Největší problém je režim dne děti o mládeže. Při cvičeni a sportování je často mnoho chlapců a divčat nesoustředěných. Proč? Do půl druhé je škola, přijde na oběd, honem do pionýrského kroužku, pak na němčinu, přikluše do cvičení, pak třeba bolet nebo pěvecký soubor, ke krejčímu nebo něco nakoupit, večer domů, koukne no televizi, a kde je práce pro školu, kde je nijaké učeni 7 Tady by mili pomoci rodiče. Nepřetižovat diti - zdá se mi zbytečné učit 7-8/eté dítě několika cizím jazykům, nebo aby v 9-10 letech chodilo 3x týdně do hudební školy (pokud nejde o vyslovený talent). MILAN HLAVA: Tady by si mili nechat rodiče poradit. I od nás - tělovýchov­ných a sportovních pracovníků. Protože dneska jsme na roveň všem ostatním pedagogům a vychovátelům. JAROSLAV JŠOUDA BESEDU ZAZNAMENAL MILAN RYKL To je drobný příspěvek velké věci z improvizované besedy na kraj­ském výboru ČSTV v Ústi nad Lab. Všichni, co tu hovořili, znají doko nale svůj obor a mají rádi mladé lidi. Chtějí, aby chlapci a děvčata našli v tělesné výchově a sportu naplněni části svého volného času. Je to hod­notné naplněni. Proto se budou znovu scházet, diskutovat a řešit problémy těchto a najbližších dnů.

Next