Stadión, leden-červen 1971 (XIX/1-26)

1971-05-05 / No. 18

1 KSČ a tělovýchova Revoluční odkaz minulosti KSČ a FDTJ je pro naši tělovýchovnou organizaci nevyčerpatelným zdrojem poznatků a zkušeností, z nichž budeme vycházet v současném formováni aktuálních cílů ČSTV i obou jeho národních organizaci ČTO a STO. ČSTV má ve svém štítě napsáno, že chce a také bude v obsa­hu své práce navazovat na tyto revo­luční tradice. Straně a jejím funkcioná­řům nikdy nebylo lhostejné, jak se v na­šem státě rozvíjí tělovýchova, na jakých základech je budována. I dnešní vedou­cí představitelé KSČ neopomíjejí při každé příležitosti zdůrazňovat, jak velký význam pro rozvoj člověka socialistické společnosti má úsilí a práce Českoslo­venského svazu tělesné výchovy. Tato starostlivost je pochopitelná: KSČ jako vedoucí sila naši společnosti dává i na­šemu tělovýchovnému hnutí programo­vou linii - pečovat o zdraví národa, o rozvoj sportovních talentů a jejich mistrovství, členy ČSTV to však zase na druhé straně zavazuje k aktivní a an­gažované účasti ve veškerém našem po­­liticko-veřejném životě, čtrnáctý sjezd KSČ přinese i pro tělovýchovné hnutí impuls k dalšímu rozvíjení všech pozi­tivních charakteristických rysů socialis­tického systému v ČSTV. Bleskový Skot Po prvních závodech letošní automobi­lové sezány F 1 se probojoval do čela Skot Jackie Stewart. Znovu dokazuje, že trofej, určenou nejiepšimu jezdci této kategorie v uplynulém roce, získal prá­vem. Na snímku vidíte Stewarta při slavnostním přejímáni daru. Při této příležitosti složil nelíčený, srdečný a bezprostřední hold zesnulému J. Rind­­tovi. Loď jako tribuna Poprvé v historii olympijských jachtař­ských soutěži budou diváci v Kielu, jachtařské „filiálce" mnichovských OH 1972, sledovat boje z doprovodných lodí. Denně vypluje na trať regaty 14 lodí s 3850 diváky, kteří uvidí olympioniky při práci z bezprostřední blízkosti. Vstu­penka na tyto plovoucí tribuny bude stát 20 marek. Hovoří starý trenér „Umění přetvářky bylo odedávna sou­částí výzbroje profesionálních politiků. Ale že je dnešní americký president přivede k takové dokonalosti, to jsem netušil. Když ve zprávě o stavu USA prohlašoval, že jami taženi amerických O' saigonských jednotek v Indočíně skon­čilo plným vítězstvím, díval se z obra­zovky Američanům tak upřeně a nalé­havě do tváři, že mu musil každý, kdo nevěděl, že opak je pravdou, uvěřit. Nevíte zřejmě, co chci říci." — Nevím — přiznal jsem. „Parlament jednoho ze států USA, Min­nesoty, schválil minulý týden zákon, který dává ministru spravedlnosti právo, aby soudně zasáhl proti povoláni kte­réhokoli občana Minnesoty do války, která nebyla oficiálně vyhlášena, jako např. válka ve Vietnamu. Ministr může podat v takovém případě u Nejvyššiho soudu ve Washingtonu žalobu na vládu USA pro porušení ústavy." — Vida - řekl jsem. „Podobný zákon přijal předtím už také parlament státu Massachussetts. Chtěl jsem tím říci, že ne všichni lidé v USA Nixonovi věří a dokonce už ani ne vlast­ní lidé. V parlamentu v Minnesotě má totiž Nixonova republikánská strana vět­šinu. A ještě něco jsem měl na mysli. Nemyslíte, že Cloy, který byl před čtyř­mi léty odsouzen na pět let do vězeni za to, že odmítl bojovat v nezákonném tažení USA ve Vietnamu, dostává tímto nepřímo plnou satisfakcii Ten člověk měl právo na své straně I" - Určitě - kývl jsem. „Nixon také nařídil, aby k doživotnímu vězeni odsouzený mnohonásobný vrah vietnamských žen a dětí, por. Calley, byl prozatím propuštěn na svobodu. A prohlásil, že mu sníží trest, jestliže se odvolá proti rozsudku. Nevím, co Calley napíše. Snad: pane presidente, žádám o milost, přestože jsem ve Viet­namu vraždil. Clay by mohl napsat po­dobný dopis: pane presidente, žádám o milost, protože jsem ve Vietnamu ni­koho nezabil." — Buďte zdráv — rozloučil jsem se. Poslední mohykán Na trenérském úseku je „italizace" ko­pané na Apeninském poloostrově prak­ticky dokončena. Po vyhazovu Helenia Herrery z AS Roma působí v italské první lize už jen jeden zahraniční tre­nér: bývalý švédský reprezentant, pak dlouhá léta profesionál v italských klu­bech Nils Liedholm, který vede muž­stvo Varese. „V Itálii se může stát tre­nér přes noc hrdinou a miláčkem davů, ale stejně rychle ho může šťastná kar­ta opustit," řekl tento poslední mohykán po Herrerově pádu. Zná to z vlastni zkušenosti. Před šesti léty ho vypověděl AC Milán, když ztratil mistrovský titul proti místnímu soupeři Internazionale. Potom Liedholm přivedl mužstvo FC Ve­rona do první ligy, ale nepohodl se s předsedou klubu a byl zase bez prá­ce. Ve Varese se zdá být pozice 49le­­tého švéda pevná, ale Liedholm říká, že si nedělá iluze, protože v italské profesionální kopané leží „modré listy" stále připravené na stolech ředitelů klubů. Krunýře na hříšti Zdá se, že krunýře, masky a vydatné chrániče, na něž jsme st zvykli u hoke­jových brankářů, přestanou být výsadou hokejistů. Také peruánský fotbalový brankář Rubinos, který si tak úspěšně vedl při loňském mistrovství světa v Me­xiku, nastupoval k zápasům ve speciál­ním koženém chrániči, jimž se chránil před zvláště ostrými střelami útočníků. Tváří se při tomto vystrojováni docela mírumilovně, že? Hovoří Felix Sztam Jeden z největších rohovnických odbor­níků na světě, polský svazový trenér Felix Sztam, který přivedl reprezentanty své země k šesti olympijským vítězstvím a 22 titulům mistrů Evropy, se nedávno dožil 70 let. Zpravodaji tisku NDR od­pověděl na otázku, jaké jsou příčiny současné krize polského boxu: „Patříme sice stále k čtyřem nejlepšim zemím světa, ale zůstali jsme hodně pozadu za SSSR. Po Mexiku 1968 jsme obrátili pozornost na mládež. Ale některé kluby v honbě za ligovými body nedodržuji tuto linii. A výkonnost? Zatímco máme v každé váze jednoho, nejvýš dva dobré reprezentanty, má Sovětský svaz vždy 4—5 borců, které může vyslat do mezi­národních soutěži. Při tom je obdivu­hodná jejich atletická zdatnost a tech­nika, často přizpůsobená jejich indivi­duálním vlastnostem. Mezinárodni situa­ce v ringu? Technické školeni se neoby­čejně prohloubilo a zdokonalilo, avšak uměni boxu spočívá dnes především v tom, přivést techniku do souladu s nutnou rychlostí. Deviza moderního boxu zni: technika—rychlost—kondice." Via rodiče? švédský mistr Evropy a světový plavecký rekordman, plavovlasý Gunnar Larsson, se potýká s potížemi při svých univer­sitních studiích v kalifornském Long Beach. Nejsou to potíže studijní, ale „amatérské". Dostává totiž od svého klubu v Malmö stipendium ve výši 30 dolarů měsíčně, což odporuje přísným řádům Amerického vysokoškolského sportovního svazu. Larsson z potíži ne­vychází. Po mistrovství Evropy dostal vůz Volvo, ale mohl dokázat, že auto za rok splatí. Rozruch způsobil jeho sní­mek v prospektech firmy Volvo, ale Larsson se ohradil proti zneužití svého jména. „Rytíři ctnosti" nyní přišli s osm­desáti dolary stipendia. Věc se bude řešit tak, že klub bude posílat částku prostřednictvím Larssonových rodičů. Ji­nými slovy: vlk se nají a . . . Monstrum na prodej „Modrý plamen", za jehož volantem vlo­ni v říjnu vytvořil Američan Garry Ga­­belich světový rekord na vyschlém sol­ném jezeře v Bonne vilu rychlostí 1001,667 km/hod., je na prodej. „Inves­tovali jsme do vozu čtvrt miliónu dola­rů a chtěli bychom je zase dostat zpět," zdůvodňoval prodej mluvčí Institutu technologie plynu, který je vlastníkem monstra. Vůz, poháněný zkapalněným plynem, je podle Gabelichových slov schopen překonat zvukovou hranici. Bratři jak se patří V radosti nad úspěšným startem našich hokejistů na posledním světovém šam­pionátu zůstal v komentářích jaksi v po­zadí pozornosti politicko-společenský efekt pobytu našich reprezentantů ve Švýcarsku: v praxi uplatněné pochopení linie Komunistické strany Českosloven­ska — potvrzení bratrství, přátelství a pevného svazku mezi sportovci našimi a sportovci SSSR. Od zdravé rivality obou velkých soupeřů na ledové ploše si buržoázni propaganda slibovala, že se promítne do nevraživosti v osobních vztazích. Vytřískat z toho svůj kapitál se neskrývaně chystala i emigrace. O^to krutější bylo pro ně všechny vystřízlivěni z této antikomunistické kocoviny. Ano, na ledě si nic nedarovali, a tak je to také správné; kdo je momentálně lepši, ten musí vyhrát. Rozdejme si to jak se patři, ale pak si stiskněme pravice, že se nám zase jednou povedlo odvést dobré dílo před zraky světa i těch, kteří si slibovali bůhví co. Tak tedy i v tomhle to hokejisté obou bratrských zemi vyhráli na celé čářel A věčná škoda, že nebylo fotoreportéra při tom, o čem dnes vyprávějí úsměvné historky, plné spokojenosti a optimismu. Mohli jsme mít i obrazový dokument té poho­dy a spontánního přátelství z několika setkáni hráčů dvou nejlepšich hokejo­vých týmů světa. Nu, snad příště. Zatím jen na snímku Sedmnáctiletá reprezentantka NSR Mar­garete Probstová si sice zacvičila v olympijské vesnici, ale zdaleka tu ještě neměla poslední slovo, ani právo pobytu. To zatím patří stavbařům, kteří zhruba dokončili zevní výstavbu a teď buduji interiéry olympijských obydlí. Všechno prý se do OH stihne a i Prob­stová se ještě dočká své olympijské chvíle. Každý sedmý Tělovýchovný a sportovní svaz NDR (DTSB) sdružuje 2,1 miliónu členů. Prakticky to znamená, že členem tělo­výchovné organizace je každý sedmý občan NDR. V minulém roce se zvýšila členská základna o 85 000 osob. Více než třetinu organizovaných tvoři mládež. 880 tisíc členů je ve věku pod 18 let, z toho 488 tisíc mezi šesti a čtrnácti roky. Nejmasovějši členskou oblastí je Karl Marx Stadt (200 000 členů). Nej­více registrovaných má kopaná — 443 tisíc, sportovní gymnastika 326 tisíc, ku­želkáři 122 tisíc a lehká atletika 120 000 členů. Kafé Sesta Kdysi slavný obránce rakouského fotba­lového „Wunderteamu" z let před dru­hou světovou válkou, Karl Sesta, které­mu je už hodně přes šedesát let, je nyní majitelem malého kavárenského baru ve Vídni. Ještě před dvěma roky hrával aktivně kopanou. Svou kariéru začínal ve vídeňském WAC, nedlouho hrál v Teplitzer FK v Čechách, nejlepší fotbalová léta prožil v Austrii. Aktivní dráhu skončil ve First Vienně. Málokdo ví, že tento kdysi i u nás populární hráč se vlastně jmenuje Sesztak, že jeho otec byl Maďar, matka Češka ze Znojma, narodil se už ve Vídni a jmé­no Sesta mu dali sportovní novináři. U vařiče „café-espresso" stoji v bílém plášti bělovlasý Sesta teprve dva mě­síce. „Trenéra nechci dělat. Spoléhal jsem vždy jen na sebe. Uživím se i bez kopané," říká svým návštěvníkům. Starosti s ženami Přesně řečeno s kopanou žen. Bují jako houby po dešti a nepřekvapuje proto, že různi podnikavci se chytají příleži­tosti ke snadnému výdělku. Podobnou soukromě výnosnou akcí bylo i loňské tzv. mistrovství světa, pořádané italský­mi soukromníky. Protože se ženská druž­stva neustále rozrůstají, vysunula i UEFA hlavu z pisku a chce se tímto problé­mem odpovědně zabývat. Už na mimo­řádném kongresu v červnu v Monte Carlu rozhodne, co a jak dál se že­nami v kopačkách. Fotbalový rekord V kopané už leccos bylo. Branka přímo z brankářova výkopu, dělovky ze 40 i ví­ce metrů, ale zdá se, že všechny re­kordy zastínil záložník jugoslávského li­gového celku BOR - Radakovič, v zá­pase se záhřebským Dinamem. Dosáhl branky ze vzdálenosti sedmdesáti metrů střelou, kterou označili novináři za „ra­ketovou". Záhřebský brankář Daugbeto­­vič, který už několikrát oblékl reprezen­tační dres, nestačil ránu ani registro­vat. Je prý to zřejmě jeden z fotbalo­vých rekordů. Medeo v novém Vysokohorská rychlobrusiařská dráha Medeo u Alma Aty v Kazachstánu je pověstnou „továrnou na rekordy*. Nikdy tu nebýval led dříve než v lednu. Letos už tu budou rychlobruslaři odkrajovat tréninková kolečka od záři. Medeo se totiž převléká do nového hávu. Ve dvou i třech směnách tu „řádí" buldo­zery, řetěz aut přiváži materiál. Pod novou dráhu se klade 140 km mrazicích trubek, tribuny se rozšíří pro 5500 di­váků, připravuje se umělé osvětleni. Od roku 1972 tu budou rychlobruslaři tré­novat a vyrábět rekordy po sedm mě­síců v roce. Personálie P. STRATIL, útočník Sklo Unionu Tepli­ce a reprezentačního týmu ČSSR, osla­vil ve vši diskrétnosti, v soustředěni na utkáni s Walesem — 17. dubna —, své dvacáté šesté narozeniny. • A. FLEŠAR, brankář košické Lokomotivy, bude 8. 5. zase o rok rozumnější, jak se sluší na sedmadvacetiletého fotbalistu. • J. KOHN, člen sportovní rubriky Práce, si dal na 9. květen schůzku s Abraha­mem. Všem mnoho zdraví a dalších úspěchů. • O. MASNER, náš redakční řidič, projevil mimořádnou kázeň. Všech­ny služební cesty v měsíci dubnu absol­voval, aniž by „získal" jediný ^ pokutový bloček. V měsíci dopravní kázně, kdy na lidi za volantem platila obzvláštní přísnost, jistě mimořádný výkon. • ... a na konec - Podívej ty primitivy! Tímhle způ­sobem přece nikdy nemohou do­stat disk na oběžnou dráhu! KSČ přinesla nesmírné oběti v boji za národní svobodu a samostatnost. Tisíce komunistů, kteří byli umučeni a popraveni nacisty, kteří bojovali jako partyzáni a vojáci na frontách druhé světové války, vydávají nesmrtelné svědectví o vlas­tenectví komunistu. Z Tezí k 50. výročí založení KSČ NEPRAKTA + SVANDRUK

Next